Účetní uzávěrka státní
je opravdovým obrazem státního hospodaření
a zasloužila by pečlivého studia. V novinách
proskočila zpráva, vzatá z referátu
pana zpravodaje, o 82 fondech, a bylo konstatováno, že
budeme museti fondy kontrolovati, ba dokonce, že je i úmysl
některé fondy zrušiti. Tato zpráva nám
něco napovídá, a to, že na jedné
straně voláme po reformě správy a
po snížení nákladů na naši
správu státní a na druhé straně
sami komplikujeme hospodářství a zatěžujeme
ještě naši státní správu.
82 fondů je 82 zvláštních administrativ.
(Předsednictví převzal místopředseda
dr. Markovič.) Jsem přesvědčen,
že tendence zavésti u nás všeobecné
a fondové hospodářství, jak jsme si
to představovali, když jsme některé
fondy dělali, je opuštěna, neudržitelna,
a dala by se udržeti jen tenkráte, kdybychom měli
dobrý hospodářský chod a dostatečné
hospodářské prostředky, abychom mohli
nakrmiti fondy. Jsem přesvědčen, že
kdybychom fondy podrobili podle věci a příslušnosti
příslušným resortním ministerstvům,
ušetřili bychom na administrativě. Jestliže
ve spojení s tímto způsobem hospodaření
poukáži na zprávy, že naše státní
administrativa si vyžaduje 51 % státních příjmů
oproti 30 % ve státech jiných, je to jistě
ukázka, která by nás měla nutkati
k přemýšlení, co dělati.
Mám tu ještě některé jiné
věci podškrtnuté. Pokud se týče
mimořádných vydání, čteme
tady, že je celá serie příčin
v překročování rozpočtu. Jsou
to: Realisace státních záruk za úvěry
poskytnuté Zemskou bankou v Praze Ústřední
bratrské pokladně, Stálé tržnici
řemeslných výrobků v Brně,
Pražským vzorkovým veletrhům a ještě
jiné případy. Tyto tři jmenované
případy si vyžádaly 55 mil. Kč
nákladu. Dobře! Prosím za laskavé
vysvětlení, třeba cestou soukromou, jaké
jsou to úvěry a záruky poskytnuté
Zemskou bankou, na které státní pokladna
musí dopláceti miliony. Na koho a na co byly upotřebeny?
Upozorňuji dále, že by bylo opravdu žádoucí,
aby aspoň v rozpočtovém výboru anebo
v úsporné parlamentní komisi - tam snad se
to děje bylo řečeno, kdo co dostal. Dále
je řečeno v této zprávě, že
jde o mimořádnou dotaci 100 mil. Kč podle
usnesení vlády zvláštním fondům
při zemědělských radách na
zmírnění škod. Nic proti tomu nemáme.
Ale, vážení pánové a milé
dámy, v té několikaminutové řeči
o daních uvidíte, jak střední stav,
který zastupujeme, je poplatný, ale kdy něco
žádá, nenalézá sluchu u naší
státní správy. Těch 100 mil. Kč
bylo potřebí pro zemědělce. Uznáváme
to každý, ale těch 100 mil. Kč bylo
jednou pro vždy vydáno a nevrátí se
státní pokladně. Živnostnictvo a obchodnictvo
žádalo jen půjčku, vklad 100 mil. Kč
pro peněžní ústředí živnostenského
družstevnictví v republice Československé,
v němž je 1 1/2 tisíce družstev, a žádost
tato byla soustavně po léta odmítána.
To je tedy nelogické a nespravedlivé. Potřebuje-li
zemědělství podpory, prosím, vždy
jsme ochotni býti pro ní, ale potřebuje-li
jiný stav podpory, dlužno měřiti stejným
loktem.
Čteme tu dále, že Podkarpatoruské bance
v Užhorodě byl dán vklad 15.5 mil. Kč.
Je-li to potřebí, pomůže-li se tamějšímu
chodu hospodářského života, je-li to
z důvodů státních nutné, nenamítáme
nic proti tomu. Přijdeme-li my s něčím,
tak pan ministr financí je velmi skoupý.
Ale čteme tu ještě jednu zajímavou zmínku.
Bance Československých legií v Praze byl
dán příspěvek 3.4 mil. Kč na
soudní vyrovnání Úvěrní
banky v Žilině. To již není vklad, to
již je příspěvek, subvence. Jen ohled
na legionáře mně brání nejpřísnější
kritice tohoto způsobu podpory. Dávat 3.4 mil. Kč
někomu proto, že utrpěl někde ztráty,
je věc rázu zásadního a pravím,
jen ohled na legionáře mně brání
býti proti tomu. Kdybyste viděli, co my máme
za potíže v našich peněžních
ústavech, oč přijdou naše malé,
drobné peněžní ústavy na pohledávkách,
a když se obrátily na vládu a státní
pokladnu, jsou soustavně poukazovány na všeobecný
fond. To nepovažuji tedy za správné.
A nyní k těm daním. Nebude to dlouhé.
Jsem rád a spolu se mnou jistě celý náš
střední stav, že konečně bylo
sjednáno jasno o nedoplatcích daňových
a že konečně jdeme na tuto věc opravdu
věcně. Po léta bylo voláno na státní
finanční správu: máš-li na pohledávkách
daňových 6 miliard a víc a ve své
pokladně schodek, proč nevybíráš
dlužné daně? Bylo útočeno na
státní finanční správu, která
snad shodou okolností nebo názorů se domnívala,
že je to skutečně pravda, že těch
6 miliard může dostati, a postupovala krajně
bezohledným způsobem vůči některým
poplatníkům. Mám zde případ
teď z poslední doby, kdy již se jedná
o depuraci daňovou, kdy již vyšlo vládní
nařízení o kompetenci berních správ
a finančních ředitelství, velmi zajímavý.
Šenkýř v Kyjích u Prahy je dlužen
celkem na daních 10.000 Kč. Šli na něj;
chtěl se mermomocí ubrániti dražbě
zabavených svršků, šel a vypůjčil
si 300 Kč a poslal je berní správě.
To bylo málo, chtěla 2.000. Když je nemohl
sehnati, šli mu zabaviti pokladnu. V celé hospodě,
snad s prohledáním bytu, našli 156 Kč,
které mu vzali. Ale nejenom to, zabavili mu svršky
a dali je do dražby. Svršky byly tak sešlé,
že nikdo z těch, kteří se k dražbě
dostavili, nechtěl je koupiti. Tak mu naše finanční
orgány napsaly, že mu svršky odvezou a prodají
v soudní dražební síni.
Milí přátelé, kam to chceme dojíti
takovýmhle způsobem? Co dostane státní
správa za zabavené svršky, které nikdo
nechtěl koupiti, v soudní dražební síni?
Pár krejcarů, a člověku znemožníme
provozování živnosti, zničíme
ho a doženeme k zoufalství, doženeme ho ke krajnosti.
Ty daně! Vezměte si státní účetní
závěrku z r. 1934 a sledujte tam na př. výnos
daně obratové. Náležitost, povinnost
vzniklá r. 1934 na dani obratové, činila
2.446,773.000 Kč, platba na tuto daň byla 2.299,968.000
Kč. Víte, o kolik zaplatili poplatníci daně
obratové a přepychové méně
než jim bylo předepsáno? O pouhých 6
%, okrouhle vzato, zaplatili méně, než na nich
bylo žádáno. A to ještě nebyly
projednány daňové rekursy. Může
někdo obviňovati poplatníky z laxnosti daňové
a z úmyslu defraudačního, když zaplatí
předepsané daně bez vyřízení
rekursů až na 6 %? Kdo by chtěl býti
objektivní a toto si přečetl, tak by musil
říci, že poplatníci daně obratové
u nás platí skvěle, poněvadž
ještě více než o 6 % je překročeno
ukládací řízení poplatníkům,
než zaplatili méně na dani obratové.
Že je to pravda, vysvítá z toho, kolik
státní správa musela odepsati na předepsaných
daních po vyřízení rekursů.
Abych to nemusel hledati - tuším, že je to 650
mil. Kč. A nejtrapnější je, že
v odpisu tomto je asi 44 mil. Kč, položka, která
musela býti odepsána prostě proto, že
byla nedobytná. 44 mil. Kč vedla naše státní
finanční správa na svých aktivech
u poplatníků úplně zničených,
zruinovaných, kde si nebylo vůbec čeho vzíti.
Nejvyšší čas, že se podíváme
našemu bernictví na kloub, nejvyšší
čas, že chceme do našeho systému berního
vnésti nové spravedlivější světlo.
Počítáme-li však (Místopředseda
dr. Markovič zvoní.), že naši poplatníci
zaplatili na dani všeobecné výdělkové
58 mil. Kč, na zvláštní výdělkové
dani 61 mil. Kč, na pozemkové dani 100 mil. Kč,
sečteme-li výnos všech přímých
daní a porovnáme-li výnos daní s příjmem
ve státní pokladně, pak, milé dámy
a vážení pánové, každý
seriosní člověk musí doznati, že
soukromí podnikatelé jsou nejen jádrem národa
po stránce daňové, jsou více než
polovinou národa. Odpusťte, mluvím-li za svou
stranu a za stav, který zastupuji, 800.000 samostatných
podnikatelů, kteří spolu se zemědělci
- počítáme-li 100 mil. na přímé
dani pozemkové - zaplatí do státní
pokladny přes 50 % všeho státního příjmu,
zasluhují si ohledu naší finanční
správy. A ohání-li se někdo tím,
že jiní platí daň důchodovou,
my ji platíme také. Ohání-li se někdo
zájmem konsumentů, můžeme se tím
ohánět také. 800.000 samostatných
podnikatelů znamená nejméně 3 mil.,
po případě 4 mil. konsumentů, a proto
i my máme co mluvit do konsumentské politiky a máme
na ní zájem. Co to všechno znamená?
Ne útok na jednu nebo druhou stranu, na jeden nebo druhý
směr, nýbrž znamená to, že si opravdu
musíme uvědomit skutečný stav věcí
a podle něho postupovat.
Naším hlavním požadavkem ve věcech
daňových je paušalování daně
z obratu u prvovýroby, a to všeobecné.
Jsme přesvědčeni, že stát dostane
tak o několik set milionů Kč na dani z obratu
více, než dostává nyní. Kdybych
chtěl býti bezohledným, musil bych obviniti
naši finanční správu prostě z
neschopnosti, ví-li, že někde dostane lehce
peníze, když berní mašinu přemění,
ale přes to to nedělá. To je, odpusťte,
lehkomyslnost. Tento požadavek je nikoliv v zájmu
živnostnictva, nýbrž v zájmu státní
pokladny.
A ke konci mně dovolte vznésti ještě
jeden apel nebo prosbu na koalici. Do rozpočtového
výboru jsme dostali návrh zákona o reformě
nynějšího daňového zákona.
Tento návrh nám byl podán naprosto lehkovážně.
Byly v něm vytyčeny jen věci, které
finanční správa žádá,
ale nedostali jsme ani starý platný zákon,
abychom mohli porovnati, v čem se změny provádějí
nebo mají prováděti atd. Jak to dopadlo?
Tak, že výbor pro složitost této otázky
musil zvoliti subkomisi, ve které se po projevech zástupců
politických stran ukázalo, že je tu tolik třecích
ploch, že ani v subkomisi nebude lze předlohu projednat,
a proto byla zvolena zvláštní komise mimorozpočtová
k dohodnutí se o této předloze. Dámy
a pánové, nemyslíte, že bychom se mohli
v lůně koalice vyhnout těmto nemilým
zjevům? Proč si tu mimorozpočtovou komisi
finanční správa nezvolila hned, proč
nepožádala o její ustavení hned a proč
teprve po výměně názorů v této
mimorozpočtové komisi nepřikročila
ke sdělávání zákonné
osnovy? Proč to neudělala? Ale to jsme musili v
rozpočtovém výboru slyšeti od zástupců
všech stran téměř oposiční
řeči, to musel přijíti sám
pan předseda vlády do rozpočtového
výboru, abychom zvolili mimorozpočtovou komisi,
jakýsi poradní sbor z parlamentních kruhů.
My máme, dámy a pánové, vládou
ohlášeno ne méně než 18 různých
materií, které máme v našich zákonodárných
sborech projednati. Působme k tomu, aby byly v lůně
koalice, v zákonodárných sborech zvoleny
pomocné technické komise pro koalici a vládu
- žádné výkonné výbory
koaličních stran - kterým by odpovídala
vláda nebo které by byly postaveny nad vládu,
žádné "pětky" politické,
které jsme kdysi odsoudili, nýbrž pomocné
poradní komise z poslanců složené,
které by vešly ve styk s našimi byrokraty - vždyť
vláda osnovy zákonů nedělá,
pověří prací tou své úřednictvo
- abychom se napřed poradili, než se zrodí
návrh zákona, aby nemusilo docházeti k takovým
zjevům, k jakým jsme došli nyní v rozpočtovém
výboru při projednávání zamýšlené
reformy daňového zákona. Myslím, že
by to jenom usnadnilo naši parlamentní praksi.
Řekl jsem již ve svém projevu, že vše
to, co jsem kritisoval a uváděl, nemá nic
co dělat s důvěrou nebo nedůvěrou
k vládě. Je to jenom projev přání.
Kdyby mu bylo vyhověno, budeme se častěji
scházeti v parlamentě, a nebude to na škodu.
Vždyť stejně jsme kritisováni venku, že
parlament se sejde jen na hodinu nebo dvě a jde, senát
dokonce na pár minut a že zase jde. My pracovati chceme,
je potřebí jen se dohodnouti o formě. Rozumí
se samo sebou, že pro uzávěrku za r.
1934 budeme hlasovati. (Potlesk.)
Místopředseda dr. Markovič (zvoní):
Ďalším rečníkom je pán
posl. Bergmann. Udelujem mu slovo.
Posl. Bergmann: Slavná sněmovno! Z úst
několika řečníků nejen dnes,
nýbrž velmi často v této sněmovně
slýcháme stesky, že naše státní
administrativa je drahá a pomalá. Sám pan
předseda vlády dr. Hodža ve svých
několika posledních projevech se této věci
dotkl, takže můžeme vzíti za prokázáno,
že jsou zde veliké stížnosti na naši
státní administrativu a konečně že
také tyto stížnosti jsou oprávněné.
I předešlý řečník, kol.
Slavíček, dotkl se této věci
a dokazoval zde, že naše státní administrativa,
resp. náklad na ni vyžaduje si 51 % celkového
státního příjmu. Jistě mi dovolí
pan kol. Slavíček, abych na tento výrok
reagoval, poněvadž by mohl vzbuditi ve veřejnosti
dojem, že snad vydáváme na státní
administrativu více, nežli vydávají
jiné státy, poněvadž i p. kol. Slavíček
uvedl, že v jiných státech náklad na
státní administrativu činí 30 % celkového
státního příjmu.
Jistě, pánové, mi přiznáte,
že znám státní administrativu dopodrobna
a že také znám organisaci a strukturu státní
administrativy jiných států. A proto nelze
na základě mých znalostí připustiti,
že by toto obvinění před veřejností
mohlo býti správné, poněvadž
každý stát má jinou organisaci své
veřejné správy. Kdybychom srovnávali
poměry s Anglií, tak bychom možná došli
ještě k většímu procentu, nežli
došel kol. Slavíček. Kdybychom ji srovnávali
s administrativou americkou, Spojených států,
možná, že bychom došli ještě
k vyššímu procentu. To vyplývá
prostě z organisace veřejné správy.
Jestliže tyto státy mnohé úkoly, které
u nás jsou úkoly veřejné správy,
svěřily soukromým společnostem, pak
nemůžeme srovnávat výdaj naší
státní správy s výdajem státní
správy jiných států. V Americe je
telefon úplně v rukou soukromé společnosti,
a jiné a jiné úkoly. Poukazuji jenom na účetní
uzávěrku, která přesně vypočítává,
jakého procenta si vyžaduje osobní náklad
ve státní administraci; ve vlastní správě
činí to asi 30,99 % celkových výdajů
na rozpočet a u státních podniků činí
osobní režie 28,84 % provozního vydání.
Nyní mi budiž dovoleno, abych se ještě
v úvodu vyrovnal s komentáři denních
listů, jak komentovaly zprávu našeho generálního
zpravodaje rozpočtového. Neinformovaná veřejnost,
čtouc tyto zprávy, by mohla míti dojem, že
stojíme před finančním krachem. Takovéto
psaní, myslím, je naprosto neodpovědné.
I když při znáváme, že náš
státní dluh za těch několik
krisových let stoupl asi o 8 miliard, není situace
zoufalá, abychom musili takto plašit naši veřejnost,
že stojíme před finančním krachem.
Proti těmto státním dluhům stojí
zde státní majetek, který je, myslím,
odhadnut velmi střízlivě. Jestliže účetní
závěrka vykazuje, že státní majetek
spravovaný vlastní správou, majetek vlastní
správy, tedy ne podniků, representuje okrouhle jmění
6·5 miliard Kč, pak se domnívám, že
tento státní majetek je odhadnut velmi střízlivě.
Podívejme se jenom, kolik máme v republice státních
budov všech možných druhů. Zdá
se mně tedy, že tento odhad není nijak přepjatý.
Jestliže nemáme ještě učiněn
odhad majetku všech státních podniků
- chybí nám ještě jeden z největších
podniků, státní lesy a statky, a také
odhad majetku Poštovní spořitelny - a činil-li
tento majetek podle účetní uzávěrky
něco přes 19 miliard Kč, zase se domnívám,
že je tento majetek státních podniků
odhadnut velmi střízlivě, že tento odhad
není nijak přepjatý. Ale za státní
dluhy neručí přece jenom státní
majetek, za státní dluhy ručí celý
stát, čili veškeré občanstvo
svým majetkem, nemůžeme proto nazvat situaci
státu zoufalou; a jistě to nijak nepřispěje
k uklidnění a konsolidování našich
poměrů, kdybychom chtěli plašit naši
veřejnost komentáři, jakými některé
listy komentují zprávu zpravodajovu.
A když už jsem považoval za svou povinnost zabývati
se státní správou, budiž mi dovoleno,
abych vážené sněmovně vyložil,
v čem spočívá příčina
oprávněných stížností
na naši státní administrativu.
Příčinou pomalosti naší státní
správy je především systém, který
stále udržuje platnost starých, nemoderních,
zastaralých předpisů, a předpis, jak
víte, je páteří veřejné
správy. Jestliže se v různých vyneseních
našich státních úřadů
dočteme odkazů na dvorské dekrety až
do doby Marie Terezie a ještě před ni jdoucí,
je přirozené, že se tyto staré předpisy
pro moderní potřebu již nehodí a že
tyto předpisy a lpění na nich jsou také
příčinou zdlouhavosti naší státní
správy. Uvedu vám případ, který
charakterisuje ztrnulost předpisů, nad nimiž
by si praktik musil zoufat.
V našem městě připravujeme regulaci
t. zv. vinařského potoka. Předložili
jsme zemskému úřadu projekt z doby předválečné
a žádali, aby zemský výbor zařadil
tuto regulaci do plánu na r. 1936 a aby ji také
prozkoumal po stránce technické i rozpočtové,
načež asi za 4 neděle jsme dostali od zemského
úřadu přípis, že vyhovuje naší
žádosti a že se k nám za příčinou
přepracování projektu dostaví komise,
jejíž náklady budou činit přibližně
200 Kč. Pro případ, že by přes
usnesení této komise nedošlo k provedení
projektu, žádá zemský úřad,
aby bylo předloženo závazné prohlášení
obce na základě usnesení obecního
zastupitelstva, podepsané starostou, jedním radním
a dvěma členy obecního zastupitelstva, že
těchto 200 Kč zemskému úřadu
nahradíme. (Slyšte!) Vážení
pánové, 200 Kč dnes jistě není
částkou, aby na ni musilo být usnesení
obecního zastupitelstva - které, má-li býti
pravoplatné, vyžaduje doby nejméně 3
neděl - tedy aby to musilo býti vyřizováno
touto formou, aby se stát nemusil obávat, že
mu obec nenahradí těch 200 Kč komisionálních
výdajů. Praktik by to udělal jednodušeji:
poslal by složenku s přípisem: Složte
200 Kč a komise přijde. Kdo vyřizoval tuto
žádost, opírá se pravděpodobně
o své předpisy a podle jeho zdání
je to správné. A ve státní správě
najdeme tolik takovýchto předpisů (Tak
jest!), které už neodpovídají moderní
době a měly by býti zrušeny; pak bychom
se také dostali k rychlejšímu postupu naší
státní administrativy.
Ovšem že na pomalost státní administrativy
působí také hmotné a sociální
postavení zaměstnanectva. Naše zaměstnanectvo
žije již po několik let v naprosté právní
nejistotě proto, že zákon, který měl
učinit pořádek v osobních poměrech
ve státní administraci, zákon platový,
nejen měl řadu nedostatků a vad, ale není
dosud proveden, poněvadž k němu nebyla vydána
potřebná vládní nařízení.
My očekáváme, že aspoň letos,
když 24. června t. r. budeme slaviti desetileté
jubileum tohoto zákona, se dočkáme, že
tato ostuda našeho státu bude konečně
odstraněna. (Výborně!) Tato právní
nejistota, v níž zaměstnanci žijí,
působí ovšem na jejich výkon. Ale tato
právní nejistota působí ještě
něco horšího. Důkazem, že je zde
právní nejistota, je existence t. zv. platové
komise. To je komise zástupců všech resortů,
která se vždy schází, když se přijde
k nějakému choulostivému případu,
kde se musí pánové poradit, jak se to má
podle platového zákona vykládat, a na základě
těchto porad byla vydána celá sbírka
pokynů a vynesení, takže na místo chaosu,
který jsme chtěli odstraniti platovým zákonem,
přišli jsme do nového a ještě daleko
horšího chaosu, poněvadž si zvykáme
nevydat příslušné prováděcí
vládní nařízení, nýbrž
regulovat tyto věci prostými pokyny. (Hlasy:
Bohužel!)