Několik slov o aktivech a pasivech na rozpočet. Pasiva na rozpočet činí koncem r. 1934 669,469.464 Kč. Zmenšila se proti r. 1933 o 14,460.114 Kč. Snížení způsobily dospělé splátky. Nová pasiva vznikla u kap. 14, veřejné práce, převzetím hypotekárně zaručených zápůjček při koupi domů od spolku YWCA v Praze a Brně a při stavbě budovy okresního úřadu v Strakonicích a pak u kap. 17, ministerstvo soc. péče, a při kap. 20, ministerstvo financí. Aktiva na rozpočet činí koncem r. 1934 potěšitelnou číslici 13.856,170.978 Kč. Oproti stavu předcházejícího roku 12.472,991.197 Kč je to přírůstek 1.383,179.780 Kč. Stav aktiv je zase podstatně vyšší a to u kap. 6, vnitro, vykázáním zbytku záloh na služné, poskytnutých příslušníkům četnictva na úpravu stejnokroje, dále pak u kap. 11, 14, 17 a 20, ale zejména pak u kap. 10, školství, o zálohy na učitelské platy, které do konce r. 1934 dosáhly již částky 9.830,153.792 Kč a do konce r. 1935 budou činiti okrouhle 10 a 1/2 miliardy Kč.

Rok co rok opakuji naléhavou potřebu vypořádati se s těmito zálohami, vláda však se dosud nezmohla na docela žádné řešení. Rozpočtový výbor přijal proto v této věci resoluci, kterou vládu vyzývá, aby se touto naléhavou otázkou zabývala, neboť země, kterým se tyto zálohy účtují k tíži, nejsou a nebudou ani v budoucnosti s to, aby mohly někdy státu tyto horentní částky nahraditi. Z těchto důvodů mám za potřebno, aby tato číslice, která figuruje ve státním závěrečném účtu jako aktivum, zmizela už z těch důvodů, že kdybychom chtěli poříditi, jak se o to snaží nejvyšší účetní kontrolní úřad, seznam veškerých státních aktiv, tato číslice by nám státní aktiva o 13 miliard Kč neprávem zvyšovala, poněvadž to žádná aktiva de facto nejsou. To jsou číslice na papíře, které nedovedeme v peníze nikdy proměniti.

Několik slov o státních podnicích. V hospodářství podnikovém lze r. 1934 pozorovati pozvolné zlepšování. Hroucení příjmů, které se projevilo přímo katastrofálně zejména u některých státních podniků v letech 1932 a 1933, se již zastavilo. Jediné tabáková režie zaznamenává proti rozpočtu značnější úbytek zisku, a to částkou 205 mil. Kč. Příčina spočívá hlavně v poměrech. Kuřáci sahají k nejlacinějším druhům kuřiva. Dále odkloňují se svými výsledky hospodaření od rozpočtu zejména státní báňské a hutnické závody o 43.5 mil. Kč, Státní lesy a statky o 37.7 mil. Kč, pošta o 18.4 mil. Kč, státní mincovna o 1.5 mil. Kč, poštovní spořitelna o 1.6 mil. Kč, státní lázně o 2.3 mil. Kč, státní tiskárny skoro o 3 mil. Kč, tiskárna ministerstva nár. obrany o 197.000 Kč, Úřední noviny o 194.000 Kč a kuřimský školní závod o 185.000 Kč. V celku jsou státní podniky proti rozpočtu nepříznivější o 263.7 mil. Kč. Lepší výsledky proti rozpočtu vykázaly dráhy o 49.5 mil. Kč, přes to však jejich schodek činil ještě velkou číslici 669.5 mil. Kč.

Na podnět nejvyššího účetního kontrolního úřadu došlo r. 1934 k jednání, které mělo za účel zabezpečiti v podnicích z odpisů takové částky, které se rovnají upotřebení zařízení a jiných hodnot zakládacích, tak aby podniky z těchto prostředků mohly pořizovati všechny nutné obnovy k zachování neztenčené majetkové podstaty. Je to v podstatě založeno na hospodářství obnovovacích fondů, které jsou pořizovány z odpisů, jinými slovy podniky si mají veškeré obnovy opatřiti z toho, co representují jejich odpisy, aby si na ně nemusily dlužit. Je to způsob hospodaření, který jest u samosprávných svazků zaveden už dlouhá léta. Z tohoto podnětu také došlo k opatření, které obsahuje státní finanční zákon na r. 1936, o investicích pravých a o obnovách podnikových, aby totiž nebylo možno z těchto jednotlivých položek, které jsou určeny pro určité účely, přesouvat částky buďto z obnov na investice nebo z investic na obnovy, čímž se pravý stav věcí zkresluje a znamená to do určité míry zneužívání úvěrů určených pro naprosto jiné účely.

Podíly na státních daních a dávkách vykazují v náležitosti proti rozpočtu potřebu o 40.7 mil. Kč menší. Jsou to zejména podpory v nezaměstnání a podíly státních fondů, kde byly výdaje menší. V této skupině vyúčtováno je také hospodaření přebytky obilního syndikátu r. 1934 a použití přebytků syndikátu pro zpeněžení dobytka. (Předsednictví převzal místopředseda Mlčoch.)

Měl bych ještě promluviti o silničním fondu, o bytových fondech, o fondech pro hospodářské meliorace, které jsou spravovány jednak ministerstvem veř. prací, jednak ministerstvem zemědělství. O všech těchto fondech, jakož i o státním dluhu podal jsem podrobnou zprávu, otištěnou ve zprávě výborové, a nemám za účelné, slavnou sněmovnu těmito čísly obtěžovat, poněvadž na těchto fondech nebylo v r. 1934 zvláštních pohybů.

Rovněž tak o státním dluhu jsme si už při rozpočtu řekli, co bylo potřebí, i o jeho přírůstku, a také o této kapitole je podána v písemné zprávě podrobná informace s příslušnými daty. Totéž platí o vyúčtování obchodů bankovního úřadu a dávky z majetku, u níž rovněž už nedochází k novým předpisům a příjmům z nich, nýbrž spíše lze očekávati úbytek následkem odpisů, které vznikly vyřizováním rekursů, a proto se těmito fondy ani státním dluhem a dávkou z majetku zabývati nebudu.

Pokud jde o fondy, chci jenom poznamenat, že rozpočtový výbor po dlouhou dobu naléhal, aby nejvyšší účetní kontrolní úřad připojoval ke státnímu závěrečnému účtu výkazy všech fondů, které máme při různých ministerstvech ve státním hospodářství. Pro r. 1934 nebylo z důvodů technických ještě možno, aby se tak stalo; stane se tak zcela jistě, pokud to lze, při příštím závěrečném účtu.

Mohu jenom slavné sněmovně sděliti, že máme celkem 82 různých fondů, které neprocházejí rozpočtem, ucházely kontrole parlamentu a vykazují celkové aktivní jmění okrouhle 1600 mil. Kč. Výkaz těchto fondů byl nedávno předložen nejvyšším účetním kontrolním úřadem výboru úsporné parlamentní komise, která se právě zabývá fondovním hospodářstvím a navrhne v té příčině některé změny, pokud pokládá za účelné některé fondy sloučit, některé zrušit a některé nechat probíhat státním rozpočtem, aby neucházely kontrole parlamentních orgánů.

Nejvyšší účetní kontrolní úřad připojuje k závěrečným účtům také seznam vykonaných dohlídek. Je jich velká řada, ale přesto konstatuje tento úřad, že na některá hospodářství mohl dohlédnouti až po několika letech. Proto mám za to, že je nanejvýš naléhavé, aby navržená systemisace, resp. rozmnožení míst kontrolního úřadu bylo pokud možno příznivě a brzy vyřízeno, poněvadž co vynaložíme na kontrolu, se nám několikanásobně vrátí. Každé řádné hospodářství musí podléhat řádné kontrole, tím spíše ji musí mít hospodářství veřejné takové povahy, jako je hospodářství státu. Šetřením na kontrole utíkají nám však na druhé straně několikanásobně značnější částky, než které representují domnělé úspory personální, které zde můžeme vykázati. Z těchto důvodů přimlouvám se s tohoto místa za to, aby otázka rozmnožení míst úředníků nejvyššího kontrolního úřadu, tak jak jsme se pro ni vyslovili v rozpočtovém výboru, byla v nejbližší době a kladně vyřízena.

Úsporný výbor, který pracuje v těsné souvislosti s nejvyšším účetním kontrolním úřadem a jest s ním v stálém kontaktu, má nejlepší možnost oceniti význam skutečnosti a látky, které se mu dostává z dohlídek, které nejvyšší účetní a kontrolní úřad v jednotlivých úsecích státního hospodářství provedl.

Rozpočtový výbor posl. sněmovny projednal závěrečný účet ve schůzi dne 12. února 1936 a navrhuje slavné sněmovně, aby dodatečně schválila překročení věcných i osobních výdajů při kap. 5, 18 a 20, dále aby s chválila státní závěrečný účet republiky Československé za r. 1934 předložený Národnímu shromáždění nejvyšším účetním kontrolním úřadem spolu s účty státního bytového fondu a dávky z majetku, a konečně aby také schválila resoluci k výborové zprávě připojenou.

Děkuji dámám a pánům za trpělivost, se kterou mne po tak dlouhou dobu poslouchali, a končím svoji zprávu jako zpravodaj rozpočtového výboru. (Potlesk.)

Místopředseda Mlčoch (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájím proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 45 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášeni jsou řečníci na straně "proti": pp. posl. Esterházy, Kopřiva, Šalát, Schmidke, Jaross, Kopecký, Gottwald, Hodinová-Spurná.

Dávám slovo prvnímu přihlášenému řečníku na straně "proti", p. posl. Esterházymu.

Posl. Esterházy (maďarsky): Ctená posl. snemovňa! Predložený štátny záverečný účet z r. 1934 je, preštudujeme-li ho dôkladne, skoro 600 stránkovým obžalobným spisom proti vláde, ktorá svojho času rozpočet predložila a svojím ľahkomyseľným hospodárením umožnila, aby sa dostal pred zákonodarstvo záverečný účet, ktorý primočiare sa rozlišuje od rozpočtu. Najcharakteristickejšou pre to je okolnosť, že sám pán zpravodajca, jeho oficielnou povinnosťou bolo, aby záverečný účet obhájil - lebo veď konec koncov doporučuje ho prijať - vypadol z tejto svojej úradnej roly a na miesto reči obhajovacej doporučuje ohromujúcou obžalovacou rečou zprostenie obžalovaného.

Avšak zda možno obhajovať hospodárenie, ktoré v 9 miliardovom rámci končí stratou prevyšujúcou 1 miliardu? Deficit štátnej domácnosti za dobu posledných 5 rokov presahuje 6 miliard a štátny dlh dosahuje sumu 40 miliard.

Sú to číslice naozaj astronomické. Znamená to, že na každom obyvateľovi štátu, v to počítajúc i nemluvňatá, leží bremeno 3000 Kč štátneho dluhu. A pridáme-li k tomu, že prekročenie rozpočtového prelimináru činilo u ministerstva nár. obrany 24,000.000 Kč, u ministerstva verejného zdravotníctva 4,500.000 Kč, u ministerstva financií 362,000.000 Kč aniž bolo vo smysle platných zákonov vyžiadané schválenie zákonodarstva k tomuto prekročeniu, javí sa nám taký obraz nezodpovedného hospodárenia, ktorý musí byť čo nejvážnejšie odsúdený s každej strany.

Darmo je tu úsporná a kontrolná komisia parlamentu, darmo je tu najvyšší štátny kontrolný úrad, jestliže ministri bez ohľadu na zákonité ustanovenia hospodária bez odpovednosti. A budú tak činiť dotiaľ, kým nebude pod strechou zákon o pohnaní ministrov k odpovednosti a kým pôsobnosť najvyššieho účetného kontrolného úradu nebude upravená zákonom vyhovujúcim modernej dobe. Dnes sú smerodajné ustanovenia zákona ešte z éry Bachovej pre pôsobnosť tejto najdôležitejšej štátnej inštitúcie a jestli bych bol cynkom, povedal bych, že byrokratizmus administrativy nedostal sa o mnoho ďalej než éra Bachová neblahej pamäti.

My už od rokov bojujeme za nezávislosť najvyššieho štátneho účetného kontrolného úradu a za úpravu jeho oboru pôsobnosti moderným zákonom, lebo potom by nemohlo dochádzať k tomu - aby som len jedon príklad uviedol - že keď rozpočet počíta u štátnych lesov a statkov s 29 milionovým príjmom, vykazuje štátny záverečný účet 9,000.000 Kč deficitu, a tedy rozdiel medzi očakávaným a skutočným výsledkom činí 38,000.000 Kč.

Ani to by sa nemohlo stať, že z 82 rôznych fondov, ktoré sú v štátnej správe a ktorých úhrn presahuje vyše poldruhej miliardy, vykazuje nám záverečný účet iba hospodárenie sotva 5 fondov. A tak len z reči pána zpravodajcu sme se dozvedeli, že fond zriadený z dôchodkových pokút, ktorý počíta okrúhle 85,000.000 Kč, je spravovaný niekoľko vrchnými úradníkmi ministerstva financií. A čo sa stalo s týmto značným obnosom v štátnej domácnosti? Správcovia tohoto fondu stavali z neho domy pre finančnú stráž, domy, ichž vlastnícke právo patrí fondu a štát je iba nájomcom týchto objektov. Vyvstáva tuná tedy groteskná situácia, že zo štátnych príjmov boly vybudované objekty, za užívanie ktorých je štát povinný platiť zvláštné nájomné - a to konštatoval sám pán zpravodajca. Pridal bych k tomu ešte, že snadno si môžeme predstaviť, aké hospodárenie sa vede v iných fondoch, o ktorých sa záverečný účet neodvažuje ani zmieniť.

Všetko to by sa nemohlo diať, jestliže by moderný zákon vyhovojúci dnešnej dobe upravil pôsobnosť najvyššieho kontrolného úradu, a preto čo najrozhodnejšie požadujeme, aby návrh tohoto zákona bol čo najskôr zákonodarstvu predložený a prejednaný. A vôbec viac pochopenia a najmä viac citu pre zodpovednosť musíme požadovať od tých, čo spravujú štátnu domácnosť, a musíme požadovať odpovednosť na tých, čo sú odpovední za uviaznutie hospodárskeho života.

V dobe najnižšieho hľbkového bodu hospodárskej krízy nedostali sme sa ďalej od optimistických prejavov niektorých úradných činiteľov. Masa nezamestnaných a nezaopatrených nechce početne klesať, ba dnes sme už tam, že s poľutovaním musíme konštatovať fakt, že každý desiaty obyvateľ tohoto štátu hladuje a v dôsledku solidarity obyvatelstva len z milodarov živorí. Všeobecné zadlženie vzrástlo do takých rozmerov, že nepríjde-li včas pomoc, je katastrofa nevyhnuteľná. Stačí poukázať tuná na nedávno uverejnenú štatistiku, dľa ktorej dlhy verejných zamestnancov, tedy vrstvy obyvateľstva štátu s najistejšími príjmy, presahujú už dve miliardy a že zadlženie zemedelstva činí už bezmála 20 miliard.

O zadlžení malých živností a malého obchodu ako aj personálu v živnostenských a obchodných závodoch zamestnaného nemáme bohužiaľ žiadnej štatistiky, ale i tieto dlhy budú dozaista činiť niekoľko miliard. Čím ďalej ideme v tomto štáte na východ, tým väčšie je i zadlženie a zchudobnenie. Na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi na pr. sotva 14 % zemedelských závodov je čisté od dlhov, kdežto 40 % je pro hektar zadlžené 1000 korunami, 19 % 2000 korunami, u 1 % pripadá na hektar 10.000 Kč dlhu a taktiež 1 % je na hektar ešte väčšími obnosy zadlžené. Rovná sa to skoro 20%nému zabremeneniu aktivnej majetkovej podstaty zemedelských závodov.

Za takýchto okolností priťahovať daňový lis, zavádzať nové druhy daní alebo zvyšovať staré rovná sa samovražde. Nie je divu, že verejné príjmy zaostaly takmer na celej čiare o 20 až 30 % za príjmami preliminovanými v rozpočte, a i za to sa môžeme poďakovať iba bezohľadnému spôsobu, akým finančné a berné úrady dane vymáhajú, čo je veľmi smutne dokázané obrovským zvýšením exekučných nákladov a trestov. Najokatejšie je dokázaná bezohľadnosť vymáhacieho systemu zvlášte na Slovensku pri výkaze výnosu dávky z majetku z r. 1934. Podľa záverečného účtu bolo na dávku z majetku v r. 1934 vydobyté 10,500.000 Kč, kdežto v Čechách 18,500.000 Kč. Na exekučné náklady, úroky zo zameškania a na tresty bolo na Slovensku vydobyté 6,150.000 Kč, kým v Čechách v tej istej dobe iba 4,800.000 Kč, a preca nedoplatky činia v Čechách bezmála 231,000.000 Kč, kým na Slovensku 168,000.000 Kč. A nikto, myslím, nemôže tvrdiť, že zem Slovenská by bola bohatšia, než sú zeme historické. A tedy tento pomerne vyšší výnos možno pričítať jedine bezohľadnejšiemu postupu tamojších finančných úradov, ktoré sa nie veľa starajú o bernú únostnosť obyvateľstva.

Aké bezohľadné hospodárenie sa vede potom s týmito verejnými peniazmi, na to najcharakteristickejším príkladom je, nahliadneme-li do dát záverečného účtu štátnych podnikov. Z 18 štatnych podnikov nie menej než 8, a tedy 45 % všetkých verejných podnikov uzavrelo obchodný rok 1934 deficitom a tento deficit činí 700,000.000 Kč. A preca podniky tieto sú obchodné podniky, kde v hospodarení musia sa uplatňovať hľadiská obchodné. Snadno si možno predstaviť, aké hospodárenie sa vede tam, kde sa neuplatňujú hľadiská obchodné.

O tom už ani hovoriť nechcem, že pri verejne prospešných investíciách a podporách nakladá sa so Slovenskom a Podkarpatskou Rusou veľmi macošsky, národné menšiny sú z toho úplne vylúčené, alebo len nepatrne mála sa im vracia z tých ťažkých daní, ktoré mnohokráť v pote tvári a preca poctive platie.

A veru niekdajšie rozkvietajúce územia Slovenska a Podkarpatskej Rusi ukazujú dnes obraz priemyselného a hospodárskeho hrobitova. A tam by mala tedy najviac siahať pomocná ruka štátnej moci. V dnešných dobách plných zmätkov a výbušných liatok vyžaduje si v prvom rade záujem štátu, aby jeho národy vedľa ťažkých starostí spôsobených krízou neboly otravované jedom roztrpčenia. Požadujeme viac chápania pre špeciálné nedostatky východných častí štátu, viac zodpovednosti vo správe verejných peňazí, a požadujeme neztenčené uznanie životných práv národných menšín.

Kým štát nedojde k pochopeniu týchto vecí, nebude možno v tomto štáte hovoriť o vnútornej konsolidácii, a zvlášte nie, jestliže prvý verejný úradník zeme Slovenskej takým urážlivým spôsobom sa vyjadruje o veciach maďarských, ako sme to museli s poľutovaním skusiť vo spojitosti so škandálom kultúrneho večierka v Prešove. Naši zástupcovia v zemskom zastupiteľskom sbore na Slovensku podali v tejto veci interpeláciu na zemského prezidenta Jozefa Országha. Pán prezident Országh považoval za vhodné dať na túto interpeláciu odpoveď takého tónu, ktorý nie je ani cynický, ani znevažujúci, ale proste uráža Maďarov. Maďari, ktorí tu v tejto zemi resp. v tejto časti štátu už 1000 rokov žijú a ichž kultúrne inštitúcie pôsobia na základe stanov schválených vládnou správou, protestujú proti tomu, aby iná nemaďarská inštitúcia, ktorá chce sa tým učiniť ešte vlasteneckejšou, pri poriadaní takého večierku mluvila o šarišských maďarských švihákoch, čo nemožno ani dosť odsúdiť, ale ešte viac odsúdenia hodné je, že prvý verejný úradník na Slovensku vo svojej odpovedi na interpeláciu neostýcha sa tieto urážlivé výrazy hodiť na papier a tým dokumentovať, že on nie je nestranný, a že nepatrí na to miesto, na ktoré ho postavili. My Maďari sme Maďarmi, a nie sme ani pre pána Országha ani pre nejaké spolky šviháci.

Dotiaľ, kým sa bude s Maďarmi v republike takto zachádzať, kým Maďari nedostanú na 100 % im náležiace práva, kým krivdy na nás páchané nebudú odčinené, nebudeme môcť ani s vládou, ani s rozpočtom ani so záverečným účtom nikdy súhlasiť a nikdy ho neprijmeme. (Potlesk poslanců maďarské křesť. sociální strany.)