Tato hospodářská politika je krutou obžalobou vládního režimu. Ona vtiskla svůj protilidový ráz rozpočtu, který odhlasovala vládní koalice, a navaluje nová a nová břemena na bedra pracujících. Tato politika proměňuje celé okresy v republice, zejména v německých oblastech, na Slovensku a Podkarpatsku přímo v hospodářský hřbitov, ubíjí v pravém slova smyslu živé síly lidu, zvyšuje úmrtnost, takže v některých místech německých krajů začíná obyvatelstvo vymírat. Počet porodů je daleko menší než počet úmrtí.

Tato hospodářská politika, která polovinu obyvatelstva přivedla do hladové katastrofy, nese zvýšené zisky boháčům; jenom za minulý rok 1935 vydělali držitelé cenných papírů na pouhém vzestupu kursů více než 3 miliardy Kč, vedle zvýšených zisků průmyslníků a bank a zvláště tučných zisků zbrojařského průmyslu, těžícího z válečné konjunktury.

Naproti tomu přicházíte se zákonem na postižení bohatých, který je hotovým paskvilem a výsměchem té veliké katastrofy, ve které je dnes pracující lid.

Avšak přes všechny tyto katastrofální výsledky této politiky jde se po této cestě dále a má býti ještě doplněna řadou jiných opatření, kterými mají býti ještě více hromaděny zisky boháčů na útraty a hromadění bídy chudých. Kapitalistické pustošení pracujícího lidu má býti ještě dovršeno nucenou syndikalisací. To je cesta, na které se dohodly dvě nejreakčnější skupiny finančního kapitálu, agrární skupina s Živnobankou, agrárníci a národně sjednocení.

Nucená syndikalisace směřuje k tomu, aby kartely zmocnily se celého hospodářství, aby jej podřídily svému diktátu se všemi strašnými důsledky pro dělnickou třídu a celou pracující veřejnost.

A socialistické strany a odborové organisace, jejich vůdcové vidí nyní hlavní východisko nebo nejhlavnější věc v tom, aby dosáhly nějakého zastoupení a úplně pomíjejí strašlivé důsledky pro dělnictvo. Vždyť člověk se musí tázat, jsou-li opravdu slepí, že by nevěděli, co se děje tam, kde již kartelisace a koncentrace průmyslu byla provedena? Podívejte se do cukrovarů, pivovarů, sklářského průmyslu, všude najdete důsledky této politiky; kde byla provedena koncentrace výroby, vznikla trvalá nezaměstnanost.

"Nová svoboda", list soc. demokratické strany, který ovšem dělníci ve většině málo čtou, píše na adresu svých vlastních vůdců, aby nezapomněli na období racionalisace, kdy bylo také v řadách socialistických mnoho nadšenců a kdy celé vedení socialistických stran a odborů bylo pro racionalisaci. A tento vlastní list. soc. demokratické strany se ptá, je-li nutné i v syndikalisaci znovu takovéto názorné vyučování. Článek končí varováním, aby po všech zkušenostech, které zde jsou, zvláště po projevu dr. Preisse, dr. Engliše a po názoru, který je v ministerstvu obchodu a v presidiu ministerské rady na nucenou syndikalisaci, aby po všech opatřeních nebyly nové zkušenosti vykoupeny vyšším počtem nezaměstnaných a zařazením nebo soustředěním pojištěnců v první pojistné třídě.

Jsme toho názoru, že tohoto názorného vyučování je už víc než dost. V poslední době byla tu řada poučných příkladů. Při tvoření kartelu výrobců radiátorů, topných těles, na jehož utvoření se vláda, ministerstvo obchodu a ministerstvo soc. péče velmi angažovaly a zasloužily, byl výsledek úsilí ten, že kartel byl zřízen, ale cena výrobků byla zvýšena z 38 Kč na 68 Kč, zároveň však také ten výsledek, že nebyl konec té mizerné, žebrácké mzdové politiky, nýbrž že některé provozovny - a mezi nimi první provozovna v Ostravě "Ostrak" - byly zastaveny a 160 dělníků a úředníků šlo na dlažbu. To byl výsledek této nové hospodářské politiky, o které stále namlouváte lidu, že to bude cesta k odstranění nezaměstnanosti. Ale vůdcům socialistických stran ani všechno toto názorné vyučování nestačí. Po všech zkušenostech, kam vede jejich spojenectví s agrárníky a měšťáky, jdou dále po cestě katastrofy. Jak jinak možno si také vyložiti nedělní psaní "Práva lidu", kde posl. Stivín projevuje v úvodním článku velikou starost o to, že průmysl nemá ve vládě zastoupení? Promiňte, my i celá pracující veřejnost máme dojem, že tam, kde se rozhoduje, ve vládě, to vypadá, jako by tam vlastně nebylo jiných zástupců než zástupci těžkého průmyslu a finančního kapitálu. (Hlasy: O tom svědčí předložená osnova!) Kdyby tomu nebylo tak, musily by předkládané a projednávané osnovy mířit opravdu proti kapitálu a musily by býti přijaty aspoň naše pozměňovací návrhy, které žádají, aby všechny výnosy akcií a úroky z cenných papírů byly postiženy při nejmenším 50 %. Musilo by se jíti opravdu po této cestě, aby byly opatřeny peníze, aby různé projektované práce mohly býti provedeny a nezaměstnaní mohli dostati práci. Aby byl uzákoněn tento návrh, musilo by zde dojíti k jednotnému postupu všech socialistických stran proti těžkému průmyslu a finančnímu kapitálu a k tomu, aby z této sněmovny byla alarmována celá pracující třída do boje proti dnešní vyhladovovací politice, sloužící jen těžkému průmyslovému a finančnímu kapitálu.

Ale my jsme svědky toho, že hlavní starost parlamentu je stále a stále obrácena jenom na to, jak zajistiti zisky, jak zajistiti průmysl a hrstku bohatých, kdežto zájmy statisíců a milionů, zájmy pracujícího lidu jsou stále pomíjeny a jsou vedlejší věcí. Kdyby tomu bylo jinak, musela by sněmovna, mělo-li by se bojovati proti krisi, o které zde tolik mluvil pan zpravodaj, při nejmenším usnésti zákon, kterým by se veškeré zastavování podniků a propouštění dělníků zakazovalo, poněvadž jenom touto cestou bylo by možno dosáhnouti toho, aby nerostla nezaměstnanost z řad těch, kteří ještě jsou zaměstnáni. S takovým zákonem souhlasilo by při nejmenším 95 % všeho obyvatelstva Československé republiky.

Druhé opatření muselo by se týkati těch, kteří dospívají a vcházejí do života. Průmyslovým a finančním podnikům musela by se uložiti starost o dorůstající mládež, muselo by se jí dáti zaměstnání nebo umožniti školení na účet bohatých a ne nechati ji na pospas osudu jako nyní. Jen tak dalo by se čeliti vzrůstu nezaměstnanosti.

Nynější stav je skutečně katastrofální. Oživení výroby, o kterém jste se tolik namluvili a napsali, i když zaměstnalo jen několik tisíc nových dělníků, hlavně na výrobě válečného materiálu, ani zdaleka nečiní počet, který dorůstá. Každoročně přibývá 10.000 těch, kteří dospívají, a 800.000 nezaměstnaných, které vykazuje statistika, to není ani zdaleka pravý stav. Skutečný stav vypadá úplně jinak. Uvádím příklad: Karviná má 722 registrovaných nezaměstnaných dělníků, ale skutečný stav je 1.850 a z toho je více než 400 těch, kteří jsou mladší 19 let a kteří nedostávají nic, kteří nemají ani práci ani podporu. Hornická obec Lazy má 270 registrovaných nezaměstnaných, ale skutečný stav je 650. Tak je tomu všude a vy to dobře víte. Není možné, že byste tento stav neznali. Měli byste však míti odvahu podívati se této katastrofě do očí. Snad byste potom také našli více rozhodnosti a hlavně socialistické strany by snad konečně pochopily, že jejich politika souručenství, politika koaliční je politikou, která vede pracující lid této země do záhuby. Socialističtí vůdcové měli by se při nejmenším zamysliti, kam vede tato jejich dosavadní politika. Podívejte se, co se děje. Na Slovensku je velká stávka lesních dělníků v Horehroní, kteří jedí chléb, jaký jste viděli a prohlíželi v poslední schůzi posl. sněmovny, a tato stávka znamená boj o to poslední, o žebrácké mzdy, o ty almužny. A tu si dovolí ministr československé vlády Zadina dáti deputaci poslanců, která intervenuje, aby bylo zahájeno jednání, takovouto odpověď: "Ano, ale napřed musíte skončiti stávku!" Měsíce před tím se intervenovalo, žádalo se a volalo, a když došlo ke stávce, dá ministr československé vlády takovouto odpověď.

Socialistické strany by si při nejmenším musily uvědomiti tento hrozný a neudržitelný stav, musely by viděti, co se děje v hornických revírech na Kladně, kde těžaři znovu obnovují svůj útok a požadují vyhození 2.000 horníků. Kam dospěly v tomto revíru poměry, ukazuje nedávná hladová stávka, kterou horníci bojovali za to, aby nešli po uplynutí 15denní lhůty bez výplaty ze závodů a dolů domů. Ukazuje to provokace Pražské železářské, která vyhodila předsedu závodního výboru, přes všechna zákonná ustanovení. V severočeském revíru pracuje se na tři směny a začínají se na řadě šachet dělati pokusy, aby se mohlo pracovati jen dvě směny týdně - a při tom se pracuje při hladu a bídě za takových podmínek, že není ani jednoho týdne, aby na některém z mosteckých dolů, kde vládne onen pověstný Löcker, spadlý strop nepřerazil horníkovi páteř a nerozbil hlavu. 6 uhořelých na dole Prokop, zabití v Horním Litvínově atd. atd.! A při této práci hlad, tuberkulosa dětí, předčasně ustarané hornické ženy a matky a nové útoky na to nejbídnější.

A co ostravsko-karvínský revír? To už je věc sama pro sebe. Pelagra, strašná nemoc z podvýživy a hladu se šíří, 2 směny za týden. Žádné nebo několikakorunové výplaty, těžké úrazy na denním pořádku, statisícové platy závodních a inspektorů, milionové platy centrálních ředitelů, zvýšené zisky, zvýšené dividendy, ale žádné zaměstnání hornické mládeži a také žádné podpory. Taková je situace v revíru.

Představte si život hornické rodiny při 2 směnách v týdnu a při žádném nároku na podporu, protože není splněn byrokratický předpis plných 7 dní vysazení. Slyšeli jsme, že byly dány pokyny v tom směru, že když se pracuje 2 směny v týdnu, mají býti podpory za vysazené směny horníkům poskytnuty. Okresní úřad ve Fryštátě a okresní úřad na Ostravsku vykládají si tento pokyn tak, bude-li prý se pracovati jen jedna směna týdně. Hornické děti, chlapci i děvčata nemají nároku na nic, táta dělá 2 směny za týden, a také proto, že nemají 3 měsíce nepřetržitého zaměstnání. Karvínští nezaměstnaní, hlavně horníci, třikrát demonstrovali, aby si vynutili i to málo, co jim náleželo ze zimní mimořádné výpomoci. Zrovna tak dělníci ve Fryštátě, v Těšíně, v Třinci, Frýdku, Vsetíně a řadě jiných okresních měst. Za tohoto stavu, kdy všechna mládež - tisíce jich hladoví - žije v zoufalé situaci, nemá té nejmenší radosti ze života, socialističtí členové zákonodárného sboru, posl. Uhlíř a sen. Macek měli hlavní starost ne o řešení té bídy, nýbrž o nové sbory četníků, o nové sbory policie, o vojenskou posádku. To byla jejich starost a pomoc těmto hladovým postiženým krajům. Přičinili se o přeložení železničářů z Těšínska, kteří jsou členy jejich Unie a Jednoty, jejich vlastních organisací. Tato činnost socialistických poslanců jitří tak již dosti napjaté poměry, které tam jsou. Jsme toho názoru a žádáme, aby byla učiněna řádná sociální opatření. Dejte práci, chléb a zvýšené podpory lidu na Těšínsku. Dejte polskému lidu plnou národní rovnoprávnost, dejte mu jeho kulturní práva, přiznejte mu státní občanství, plnou politickou svobodu, za kterou polský lid v čele s komunisty bojuje a které se domáhá. Skončete se stavem, který je v tomto kraji, aby policajtské duše mohly rozhodovati jako až dosud o existenci, budoucnosti a životě tisíců polského pracujícího lidu.

A je bez nadsázky, jestliže prohlašujeme s tohoto místa, že kapitalismus proměnil tyto bohaté kraje v hotové peklo a že socialističtí vůdcové svou politikou kapitulace, podporováním šovinistických nacionálních štvanic celou situaci zhoršují do nesnesitelnosti a jsou proto za ni plně spoluzodpovědni, ačkoliv již strategické položení všech revírů na hranicích, mimo Kladno a Rosice, volalo by po jiné politice v dnešní vážné situaci velkého válečného nebezpečí, o kterém mluvil ve své řeči soudr. Molotov.

Vy však místo zajištění lidu před hladem myslíte, že zachráníte situaci tím, když verbujete hladový lid do Národních gard, které jsou v rukou fašistů, kteří tyto gardy organisují proti socialistickým a komunistickým dělníkům. Propagujete brannost lidu, ale k čemu to vede? Brannost lidu znamená přec dáti lidem napřed chléb, práci za řádné mzdy, zajistiti slušnou existenci, dáti klid dělnickým rodinám. Jen tak je možno zajistiti všem národům národní rovnoprávnost a jen tak je možno, aby národy Československa byly pevně spjaty v jednu velkou sílu, o kterou se rozbije každý nájezd fašistických válečných štváčů. Děláte politiku, o které na VII. sjezdu komunistické internacionály mluvil náš soudruh Gottwald, politiku, která rozvrací klid dělnických rodin. Zhoršujete dělnické pojištění, chcete, aby hladoví horníci ze své mzdy připláceli ještě i na sanaci, ale milionáře nejen že šetříte, nýbrž připravujete a děláte zákony, které mají jejich zisky zvyšovat a které mají umožňovat, aby tato politika kapitálu proti lidu mohla se prováděti dále. Jak dlouho budou socialističtí vůdcové tuto politiku dělat? Jak dlouho půjdou touto cestou? Budou-li dále umožňovat svou politikou koncentraci pravicových, reakčních sil, kam až chtějí jíti po všech těch domácích a zahraničních zkušenostech?

Tak se ptá pracující lid. Slyšte, co říká milionová masa nezaměstnaných, co mluví 53 % zaměstnaných dělníků, vydělávajících denně méně než 12 Kč, slyšte, co mluví tisíce zemědělských dělníků, vydělávajících několik korun denně, slyšte 300.000 mladých dělníků, nemajících chléb ani práci! Slyšte, co volají zoufalé matky a slyšte pláč dělnických dětí! Všichni volají po chlebu a práci, volají po jiné politice. Dělníci socialistických organisací volají, aby požadavky dělnické třídy, odborových organisací přišly na pořad jednání a boje. Nejen socialističtí dělníci, nýbrž i dělníci jiných organisací žádají politiku proti bohatým. Těžařská organisace Národního sdružení se rozkládá pod vlivem sjednocování, dělníci se obracejí k této organisaci zády, bojují o to, aby dostali vedení těchto organisací do svých rukou a připravují se k přestupu do třídní organisace, která bojuje za sjednocení.

Velké hnutí je v chodu. Lid si uvědomuje, že není třeba, aby hladověl. Má na očích veliký a zářný příklad Sovětského svazu, poznává, že bohatství této země může zajistit blahobyt všem a proto se šíří volání: Splňte volební sliby, ať se dělá taková politika proti bohatým jednotnými silami pracujícího lidu, aby platili bohatí! Ať je vypsána krisová daň na milionáře, nucená půjčka na boháče, vydatné zdanění kartelů, ne jejich podpora jako dosud, vydatné zdanění zbrojařů a velkých důchodů, aby mohly býti zahájeny velké investiční práce, ať jsou řádné mzdy při řádných kolektivních smlouvách. Aby všem nezaměstnaným od 14 let byly poskytnuty řádné podpory, aby byl organisován gentský systém a vrácen do stavu před zhoršením, aby všem ostatním, neorganisovaným, byly dány nejméně 3 stravovací lístky týdně, na každého příslušníka rodiny o jeden více a pro každé dítě půl litru mléka denně. Zákonem ať jsou tyto podpory zaručeny. Zkrácení pracovní doby při nezkrácených mzdách. snížení cen životních potřeb, skutečné oddlužení zemědělců a živnostníků, uzákonění zprostředkování práce.

Tato řešení, takovouto politiku žádá pracující lid. Žádá konec politiky třídního míru, souručenství socialistických stran s kapitalisty, protože výsledky této politiky jsou miliony boháčům - a hlad dělníkům. Ale socialističtí vůdcové přesto zatvrzele trvají na politice třídního míru. Místo ve službě lidu stojí v cizích službách a umožňují stupňování útoku na pracující lid. Politika třídního míru dovedla socialistické vůdce tak daleko, že se staví dnes i proti vlastní iniciativě lidu, která se projevuje a ukazuje, že lid nechce již dále resignovaně přihlížeti, jak je koaliční politikou, zákulisním čachrováním veden do propasti katastrofy. (Předsednictví převzal místopředseda Mlčoch.)

Lid nastupuje cestu jednotného boje. Ukazuje to řada akcí od Ústí, Liberce až k Užhorodu a po Aknu-Slatinu. Ukazuje to výzva důvěrnických pražských sborů pro svolání říšské konference, kterou pracující lid ve všech krajích vítá a tuto konferenci organisuje. Tisíce porad a schůzí je v chodu. Závody, organisace začínají mluvit. Zrovna tak města a obce. I starostenský sbor fryštátského okresu, který se radil minulý týden v Orlové, vyslovil souhlas s konferencí, která je do Prahy svolána. Socialističtí vůdcové se staví však proti. Politika jejich dovedla je tak daleko, že se staví proti vlastní akci lidu, staví se proti velké iniciativě lidu a vydávají tuto velkou iniciativu za podnik komunistů.

Ale věci stojí tak, že i kdyby to byla iniciativa komunistů, nebude ten, kdo chce sloužiti lidu a odstraniti jeho bědy, zkoumati, odkud jde iniciativa, ale půjde pomáhati. Dá své síly do služeb dobré věci. Či pomoci lidu, prosazovati požadavky dělnictva a za ně bojovat není dobrá věc?

Ať se socialističtí dělníci zamyslí, co by to znamenalo, kdyby socialistické strany, socialistické odbory se postavily jednotně za tuto konferenci. Kdyby byla dána společná výzva všem závodům, organisacím, obcím a městům, sešli by se zástupci celé pracující třídy a usnesení této konference by bylo směrodatné pro celou politiku této země. Byla by zde síla, jejíž váha by stačila, aby nejenom bohatí platili, nýbrž aby vývoj poměrů v tomto státě šel cestou proti bohatým a ve prospěch chudých. Byl by zde nutný a potřebný tlak na kapitalisty. Vzpomínám si, že při jedné příležitosti bylo, tuším, samému poslanci Hamplovi uvedeno, co dělal on, když byl závodním důvěrníkem a nemohl prosaditi oprávněná přání a požadavky dělnictva. Šel do závodu, zavolal dělníky, a společně s nimi šel do kanceláře konávat nátlak, aby oprávněné požadavky byly splněny. A tak je to vždy. Bude-li nátlak, bude-li síla jednotné fronty, bude dr. Preiss platiti, a nejenom to, bude pracovati snad za 100.000 Kč ročně a nebude míti za tu dnešní svou nepráci miliony. Bylo by to tak snad i s panem Löckerem a jinými. A kdyby se jim to konečně nelíbilo, zájem lidu žádá, aby tito pánové byli zavřeni. Pracující lid se bez záslužné práce těchto pánů obejde, a nijak jí nebude postrádat. Boháči by dali ještě více, nežli my navrhujeme. Vidí-li však nerozhodnost, ustupování, nedostatek odvahy, skrývání za nesmyslné výklady, že dělnictvo bude míti zastoupení v syndikátech, kartelech atd., pak mají odvahu i ti druzí kapitalisté a všichni reakcionáři. Navrhují dokonce, jako to udělal v nedělním "Venkově" universitní profesor Drachovský, - prohlašuji zde, že český lid se musí stydět za takovéto universitní profesory - který v mnoha nesmyslných teoriích vykládá, že dávati podpory v nezaměstnání by vedlo k ochuzení, a dokonce straší, že by to vedlo ke zhroucení národního hospodářství. Navrhuje proto zaměstnati všechny nezaměstnané za výživu, to znamená bez mzdy, za agrárnickou šlichtu, a pokud by to nešlo, tak prý je povolati k vojenské službě, kde by také mohli pracovati na obraně země. Když prý to udělaly režimy autoritativní, fašistické, že zařadily nezaměstnané do výrobního procesu, a když se tomu protivili, tak je nechaly bez prostředků, proč prý bychom to nemohli udělati i my, říká ten slavný pan universitní profesor Drachovský. Státní politika prý toho vyžaduje.

Pan universitní profesor neví nic o tom, anebo nechce věděti, kam dovedla tato politika fašistických režimů německý a polský lid, kam vede dnes italský lid, kde nejlepší synové italského národa proti své vůli tisíce kilometrů od své země pro fašistický, mussolinovský imperialismus krvácejí a své životy obětují. Do takovéto budoucnosti nás chce vésti pan universitní profesor, který takto možná skládá zkoušku páně Stoupalova, budoucího kandidáta na presidentský úřad. []

My s tohoto místa znovu upozorňujeme socialistické vůdce, že jejich ustupováním ve vládě, odporem a ztěžováním jednotné fronty, odborové jednoty, roste troufalost všech reakcionářů jak za universitní katedrou, tak zde ve vládě a všude. A chtějí-li bojovati proti kapitálu, proti reakcionářům, tak v tomto boj i je jenom jedna cesta: postaviti se za konferenci svolanou pražským důvěrnickým sborem nezaměstnaných, vytvořiti touto cestou velké lidové hnutí, které rázem změní nynější situaci ve prospěch pracujícího lidu. Obracíme se s tohoto místa ke všem pracujícím lidem, nezaměstnaným, zaměstnaným, závodům, zastupitelstvům obcí a měst, ke všem lidem práce, aby se sjednotili a jednotně vystoupili a jednotně bojovali. Sejděte se ke společným schůzím bez rozdílu organisace a názoru! Poraďte se, svolejte velké projevy, mobilisujte na ně všechny nezaměstnané i závody, celou pracující veřejnost, volte na nich delegáty na konferenci! Pochodujte na okresní úřady, předkládejte hromadně své požadavky, naléhejte všemi prostředky na zahájení investičních prací! Předložte hromadně požadavky v závodech! Volte všude jednotné výbory v závodech i místech!