Místopředsedové: dr. Markovič, Langr, Košek, Onderčo, Mlčoch, Taub.

Zapisovatelé: Sivák, Vávra.

211 poslanců podle presenční listiny.

Člen vlády ministr dr. Dérer.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr. Říha; jeho zástupce dr. Mikyška.

Místopředseda dr. Markovič zahájil schůzi v 10 hod. 8 min. dopol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

podle §u 2, odst. 2 jedn. řádu udělil předseda na dnešní den posl. Davidovi, R. Böhmovi, Zajíčkovi, dr. inž. Lokschovi, Mrskošové, dr. Dominikovi, Schluschemu, dr. inž. Touškovi, dr. Szüllömu.

Lékařské vysvědčení předložil posl. Kopřiva.

Za platné podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu uznal předseda dodatečné omluvy posl. Slívy a dr. Szüllöho na den 21. ledna t. r.

Místopředseda dr. Markovič sdělil, že na projev účasti, který předseda posl. sněmovny dne 21. t. m. spolu s předsedou senátu zaslal k smrti Jeho Veličenstva krále Jiřího V. sněmovně anglické, obdržel týž den od jejího předsedy Fitzroye telegrafické poděkování.

Do výboru techn.-dopravního vyslal klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei" posl. Krejčího za posl. Schäfera.

Do výboru branného vyslal klub poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické posl. Srbu za posl. Pika; klub poslanců komunistické strany Československa posl. Dvořáka za posl. Vodičku.

Do výboru zahraničního vyslal klub poslanců komunistické strany Československa posl. Dvořáka za posl. Slanského.

Do výboru zemědělského vyslal klub poslanců republ. strany zeměděl. a malorol. lidu posl. Coufala za posl. dr. inž. Fulíka; klub poslanců komunistické strany Československa posl. Zupku za posl. Širokého.

min. financí na dotaz posl. Neumeistera č. D 14-IV,

min. vnitra na dotaz posl. dr. Mičury č. D 48-IV.

počátkem schůze:

Zprávy tisky 267, 272.

Návrhy tisky 269, 271 - přikázány výboru iniciativnímu.

Odpovědi tisk 259 (I až XI)

Vládní návrh tisk 266 - přikázán výboru rozpočtovému.

následkem amnestie presidenta republiky ze dne 14. prosince 1935:

přípisem vrch. stát. zastupitelství v Bratislavě ze dne 16. ledna 1936, č. 534/36, odvolána žádost kraj. soudu v Nitře ze dne 10. srpna 1935, č. Nt XII 43/35, předložená vrch. stát. zastupitelstvím v Bratislavě ze dne 23. srpna 1935, č. 8530/35, za souhlas s trest. stíháním posl. Siváka pro přečin rušení obecného míru podle §u 14, č. 5 zákona na ochranu republiky (č. J 33-IV, pres. sděl. 8. schůze),

přípisem kraj. soudu v Jičíně ze dne 17. ledna 1936, č. Tk VII 288/35, odvolána žádost téhož čísla ze dne 24. července 1935 za souhlas s trest. stíháním posl. Kuta pro přečin podle §u 18, č. 2 zákona č. 50/23 Sb. z. a n., případně pro přestupek urážky vlády podle §§ 2 a 3 zákona č. 108/33 Sb. z. a n. (č. J 20-IV, pres. sděl. 8. schůze),

přípisem kraj. soudu v Kutné Hoře ze dne 15. ledna 1936, č. Tk VI 260/35, odvolána žádost téhož čísla ze dne 17. září 1935 za souhlas s trest. stíháním posl. Zvoníčka pro přečin rušení obecného míru podle §u 14, č. 3 a 5 zákona na ochranu republiky (č. J 54-IV, pres. sděl. 8. schůze).

Předsednictvo usneslo se podle §u 9 odst. 1, lit. m) jedn. řádu vyloučiti z těsnopisecké zprávy o 25. schůzi dne 21. ledna t. r. projevy ohrožující bezpečnost státu a hrubě urážlivé z řečí posl. Klímy a Krosnáře a projev hrubě urážlivý z řeči posl. Maye.

Místopředseda dr. Markovič (zvoní): Pristúpime k prejednávaniu prvého odstavca poriadku schôdze, ktorým je:

Zpravodajca je p. posl. dr. Novák. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Novák: Slavná sněmovno! Vládní návrh zákona o mimořádné dani postihující dividendy a úroky z cenných papírů pevně zúročitelných obírá se vlastně dvěma otázkami od sebe odlišnými. První problém, řekl bych ratii legis, je otázka čistě daňová. My jsme si položili problém udělati státní rozpočet pravdivějším, to znamená, aby cifry, které nasazujeme do rozpočtu u jednotlivých daní, potom se při konečném zúčtování v účetní uzávěrce skutečně objevily, po případě aby byly příznivější. Tento úkol jsme si dali proto, poněvadž bez vyrovnaného hospodářství státního bude vždycky soukromé hospodářství v celém státě choré.

Velevážení, tomuto úkolu odpovídá první část předložené osnovy, která zvyšuje zavedením nové daně státní příjmy o částku, kterou nelze hned tak úplně přesně odhadnouti, poněvadž to bude záviseti na tom, zda hospodářský život bude příznivější a zda tu skutečně budou dividendy, z nichž se stanoví 10 % daň. Ale přece jen odhaduje se částkou 25 po př. 30 mil. Kč do hospodářství státního.

Druhý problém, kterým se obírá tato osnova, vlastně ani nemusel býti projednáván podle nynější praxe ve státě zákonodárnými sbory, poněvadž otázka dirigovaného hospodářství, jehož součástí a článkem je také tato úprava, byla u nás řízena jenom vládními nařízeními ve smyslu zmocňovacího zákona.

Tedy nejprve k prvnímu problému, k daňové stránce této předlohy. Domnívám se, slavná sněmovno, že bychom se měli na každou daň a také hlavně na tuto daň dívati s hlediska služby jako opatření, ke kterému jsme jakožto zákonodárný sbor povinni v zájmu dobrého vedení státu, a neměli bychom se stavěti ke každému problému daňovému, jako by to byl útok na nás na poplatníky anebo na zástupce určitých poplatníků. Musíme jenom dbáti, aby daň, kterou v zájmu státu zavádíme, měla několik vlastností, anebo neměla několik vlastností.

Tedy prvním hlediskem je to, aby daň nerušila v nynější době ozdravovací proces v hospodářství veřejném, který se u nás začíná projevovati již skutečně a viditelně, třeba že ne ještě v cifrách velikých. Tato daň, hlavně daň z dividend akciových podniků nebo společností na akcie, opravdu neruší ozdravovací proces, ona nepostihuje hospodaření těchto celků průmyslových, bank nebo podobně jako celek, nebrání jim v hospodářství, nesnižuje jejich výsledků, nýbrž postihuje teprve čistý výnos, který je rozdílen jednotlivcům, držitelům příslušných cenných papírů, t. j. akcií, po př. dluhopisů. Tedy v tomto směru daň nebezpečná není.

Druhé hledisko je, aby daň nesnižovala životní úroveň těch vrstev, které jsou již jinak velice značně zatíženy, po př. nemohou snésti i malé zatížení. V tomto směru musíme opět této dani přiznati, že není daní uvalenou na široké vrstvy, nýbrž většinou - výjimky tady sice nějaké mohou býti - se týká vrstev poměrně lépe situovaných, které ukládají svoje peníze podle našich názorů a podle naší prakse ve státě do speciálních papírů, očekávajíce od nich vyšší úrok než ze způsobu ukládání normálního, t. j. do akcií anebo podílů určitých společností.

Pak konečně třetím hlediskem u této daně by bylo, odpovídá-li požadavkům ekvity, t. j. takového rovnoměrného slušného rozdělení břemen státních na občanstvo. A tu opět musíme tady přisvědčiti, že daň tato nehřeší proti této zásadě. Tato daň postihuje důchod bezpracný, a to důchod, který byl dlouho a dlouho od přímého zdanění uchráněn. Řeknu v dalším, jaké hledisko zde vedlo zákonodárce, že nepostihovali tyto výnosy z akcií daněmi. Tedy fakt je, že tento důchod je rázu bezpracného, a proto v nynější době a v nynějším velikém zatížení státu je snesitelnější než řada jiných daní, které jsme v zájmu dobrého a správného hospodářství státního museli zde odhlasovati.

Slavná sněmovno, já tady - přiznám se - užiji takového vulgárního výrazu, že má tento zákon jednu bradavici na své tváři. Podívejte se, proč výnos akcií, dividendy, superdividendy a to ostatní byly tak dlouho osvobozeny od přímého zdanění, když obdobné důchody již postiženy byly. Tady zákonodárce, kteří chránili tento důchod, vedla myšlenka, abychom u nás zainteresovali daleko širší vrstvy, než je tomu dodnes, aby neukládaly své kapitály, své hotovosti jenom na vkladní knížky, nýbrž aby uložily své přebytky také do výroby, do podnikání tím, že by si kupovaly buď akcie průmyslových podniků nebo aspoň dluhopisy těchto průmyslových podniků. Vy víte však, že tyto naděje se tímto šanováním - já to takto řeknu - tohoto druhu příjmů nesplnily, že u nás velmi málo peněz majitelů přešlo z vkladních knížek do výroby, do akcií nebo podobně. Příčinu bych viděl v tom, že u nás není v tomto smyslu prováděna dostatečná výchova. U nás se vžil jeden způsob, to jest ukládání na knížky, a pád určitých akciových společností, to, co se dostavilo již při tom známém rozvoji hospodářského života u nás v Čechách, když krachovaly rolnické cukrovary, na příklad ty první akciové, to ještě dnes straší a odstrašuje ty, kteří by mohli dáti nějaké peníze do výroby, aby tam ty peníze dali. A diference úrokové mezi sazbami vkladovými a výnosem dividendovým byly dosti malé, aby přece svedly v tomto smyslu hospodářský život a tok těch peněz, které oživují hospodářské podnikání. Proto také se zákonodárce v této osnově zákona zřekl této výchovné metody, abych tak řekl, poněvadž byla téměř naprosto neúčinná, a tak podle ekvity, slušnosti, postihuje důchody z akcií příslušnou přímou daní.

Slavná sněmovno, domnívám se, že se musíme snažiti o převod hodně těch prostředků peněžních, které zde jsou, do výrobního podnikání. Tím by se výrobnímu podnikání silně ulehčilo, nejenom pokud jde o zatížení skutečné, ale ještě dále by se tady pomohlo. Velevážení, hospodářská krise u nás nemusela by býti tak ostrá a několik vln této krise nemuselo by býti tak vysokých, kdyby zde bylo více podnikatelského zúčastnění širokých vrstev lidových na průmyslových podnicích, poněvadž krise dnes téměř výhradně dolehla na financující ústavy, poněvadž akciový kapitál ve většině případů byl velice nepatrný; krise by byla rozdělena na daleko větší počet ramen a nepostihla by peněžní ústavy takovou měrou, že se některé musely dokonce hlásiti o sanaci, anebo že nemohou dnes vystačiti s dosavadním rozpětím úrokovým, takže při normální sazbě vkladové 3 % jest financování průmyslových závodů stále ještě uvedeno částkou 8 %, tedy rozpětím 5 %, což jest rozhodně neúměrné a nezdravé pro celé naše hospodářské podnikání. Budeme tedy musiti tento proces urychlovati výchovou, a myslím, že by se peněžní ústavy měly v tom smyslu také přeorientovati a zúčastniti se více na výchově občanstva, aby uložilo část svých přebytků a kapitálů do všeobecné výroby. To je první část zákona, jeho ratio legis, s výnosem řekněme 25 nebo 30 mil. Kč.

Druhá část zákona upravuje jednu otázku hospodářskou, která tady ještě zbyla nevyřešena po vládních nařízeních podle zmocňovacího zákona. Daň tato se týká také určitých bankovních dílčích úpisů, zástavních listů a dílčích dlužních úpisů, obligací pevně zúročitelných. Tato daň není vlastně pravou daní v pravém slova smyslu, nýbrž jest to opatření - třebaže se to jmenuje daní - kterým se snižují úrokové sazby z těchto pevně zúročitelných dluhopisů, jako to bylo ustanoveno u papírů státních, a příslušný výnos, zlepšení, přichází k dobru dlužníkům, kteří si na základě těchto dluhopisů opatřili peníze a platí příslušné úroky. Tento zákon jest docela obdobný vládnímu nařízení tím, že stanoví - na př. ze zástavních listů, což se dotýká hlavně stavebního ruchu - sazbu, jako to je při novém podnikání a opatřování si úvěru na 3 a 4 %, takže není rozdílu mezi úvěrem starým a novým.

Slavná sněmovno! §§ 3 až 9 zákona upravují pak způsob, jak se daň vybírá. Je to docela obdobné s vybíráním, které se děje přímo u zdroje, což je také s hlediska zákona docela dobré, poněvadž to nezatěžuje výběrčí aparát, a jsou to předpisy obdobné jako při jiných přímých daních.

S hlediska prvního, že potřebujeme výnos do státní pokladny a že osnova zákona snižuje úrokovou míru ze speciálního druhu papírů pevně zúročitelných, navrhuji jako referent rozpočtového výboru, který tuto osnovu zákona schválil, aby slavná sněmovna přijala osnovu ve znění, na kterém se usnesl výbor rozpočtový. (Souhlas.)

Místopředseda dr. Markovič (zvoní): K tejto veci sú prihlásení rečníci, zahájim preto rozpravu.

Podľa usnesenia predsedníctva navrhujem rečnícku lehotu 30 minút. (Námitky nebyly.)

Námietok niet. Navrhnutá lehota je schválená.

Prihlásení sú rečníci na strane "proti" pp. posl. Kliment a Dölling; na strane "pro" p. posl. K. Chalupa.

Udeľujem slovo prvému rečníkovi prihlásenému "proti", pánu posl. Klimentovi.

Posl. Kliment: V posledních dnech byl celý svět zaujat velikou řečí předsedy rady lidových komisařů soudr. Molotova. Fašističtí dranti a zachránci starého světa a jejich přátelé poslouchali tuto řeč s velikou úzkostí a strachem, naproti tomu miliony pracujících lidí s netajeným nadšením a radostí. Před všemi rozvíjel se veliký, grandiosní, triumfální pochod vítězného socialismu v Sovětském svazu, na jehož špici kráčí slavná Leninova strana s velikým Stalinem. Celý svět slyšel, že v letošním roku budou dány veliké miliardy na výstavbu nových šachet, závodů, nového průmyslu, a že více než 8 miliard věnováno bude na sociální zabezpečení pracujícího lidu Sovětského svazu. Celý svět slyšel, že všechny síly Sovětského svazu obráceny jsou směrem: zvýšiti blahobyt sovětského lidu, učiniti všechny národy této velké země šťastnými, aby měly radost ze života. Z každého slova předsedy sovětské vlády soudr. Molotova vyznívala veliká starost o sovětský lid, o pracující lid celého světa a starost, aby v roce příštím, tak jako i v budoucnu, zachován byl mír, aby mezinárodní proletariát zachráněn byl před hrůzami a katastrofami války. Tím pochopitelně starost sovětské vlády obrácena jest i na osudy proletariátu této země.

Když v souvislosti s tím se zamyslíme nad činností našeho parlamentu, s jakou zahájen byl tento letošní rok, když se podíváme na osnovy zákonů projednávané v minulé a dnešní schůzi, nemůžeme se ubrániti dojmu, že vláda nechce nic věděti o pravém stavu věcí, pokud jde o postavení pracujícího lidu, a o naléhavou potřebu mu pomoci. Kdyby tomu bylo jinak, musili bychom při každém počinu vlády a vládní koalice cítiti snahu řešiti situaci, o které sám koaliční tisk se vyslovoval, že je národní katastrofou. Zatím nic takového. Pracující veřejnost, která se ještě nemohla vzpamatovati z velkého úderu, který dostala zjištěním, že koncem roku stoupla nezaměstnanost registrovaných na 800.000, dostává další úder. Přesvědčuje se, že byla na velikém omylu, domnívala-li se, že zahájení vládních porad a první jednání parlamentu bude zahájením velkého, velkorysého boje proti nezaměstnanosti a že bude uděláno všechno na odvrácení katastry, o které i vládní koaliční tisk píše a mluví. Zatím všechno nasvědčuje, že nejde o zajištění existence 800.000 registrovaných nezaměstnaných a statisíců neregistrovaných, nýbrž že činnost vlády směřuje dále k tomu, aby bylo pomáháno těžkému finančnímu kapitálu. Dokazuje to právě projednávaná osnova zákona o mimořádné dani z dividend a superdividend. Tento zákon jde po linii starého pořekadla "aby se vlk nažral a koza zůstala celá". Říká-li se v §u 1 tohoto zákona, že zdanění dividend má býti provedeno 10 %, tak ihned za tím se uvádí, že jen v tom případě, bude-li výnos dosahovati aspoň 5 % jmenovité hodnoty. Po všech zkušenostech, které má veřejnost s bilancováním akciových společností, nebude pro pány v žádném případě těžké sestaviti bilance tak, aby nikdy nečinily více než 5 % jmenovité hodnoty. Jak se to dělá, dokazuje případ báňské a hutní společnosti. Tato společnost měla původně základní kapitál 100 milionů Kč, na základě zákona o stabilisačních bilancích nadhodnotila jej na 700 milionů Kč a za posledních 8 let odepsala 794 mil. Kč na svém majetku, o 694 mil. Kč více, než byl původní základní akciový kapitál. Vedle toho stamiliony, které nebyly uváděny v bilancích, byly investovány do racionalisace.

Osnova zákona, která se projednává, mluví sice o zdanění, ale jeho výnos a postižení bohatých bude vedle. Lidu se bude namlouvat, v tisku se bude psát, že se jde také na bohaté, ale ve skutečnosti bohatí budou postiženi velmi málo nebo nic. Je to zákon, kterým se mají vlastně jenom lidu zamazati oči, aby se mohlo také říci a tvrditi, že se jde také na bohaté. Tento zákon také sám o sobě ukazuje, že se důsledně jde po linii staré hospodářské politiky, která se provádí ve prospěch malé skupiny bohatých a na ožebračování milionů chudých.