Podívejte se, co vám chystají naši páni,
sjednocení od agrárních velmožů
přes národně sjednocené, přes
Hlinku až k Henleinovi. Chystají vám
nucenou práci, žoldáckou službu, práci
zadarmo, nebo smrt hladem. Vzíti vám všechno.
právo a nechati jen právo na smrt. Sjednocujte se
proto ještě rychleji, tvořte jednotnou frontu,
odborové souručenství na závodech!
Řekněte těmito skutky pánům
ve "Venkovu", "Národních listech",
"Poledním listě", všem těmto
pánům, aby se vzdali všech fašistických
snů. Ať vidí, že iniciativa lidu jednotně
bojovati roste a že každý pokus o provedení
jejich plánů rozdrtíme. Musí býti
a také bude nastoupena cesta jednotného boje dělnické
třídy za požadavky a práva, za to, aby
platili bohatí a aby chudí mohli žíti.
(Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Mlčoch (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu přihlášenému
řečníku, jímž je p. posl. K.
Chalupa.
Posl. K. Chalupa: Slavná sněmovno! Daňové
zákony, které projednáváme a mezi
nimiž, osnova zákona tisk 272 je pořadím
druhá, byly předloženy slavné sněmovně
proto, aby přispěly k vyrovnání státního
rozpočtu na rok 1936. Když loňského
roku bylo jisto, že finanční správa
vzhledem k mezinárodní situaci bude potřebovati
vyšší položky na národní obranu,
a když bylo jisto, že bude třeba také
počítati se značnými položkami
na nezaměstnanost, přišel pan ministr financí
s otázkou hledání nových příjmů.
My jsme tehdy jako mluvčí drobných a středních
poplatnických vrstev zaujali k požadavku pana ministra
financí jasné stanovisko. Řekli jsme, že
není myslitelno a možno, aby úhrada na mimořádná
státní vydání byla hledána
opětně mezi drobnými a středními
vrstvami, kteréžto vrstvy jsou už dávno
na dně svých sil a žijí vlastně
ze své majetkové podstaty, nýbrž že
je nutno, aby konečně v zájmu určité
daňové spravedlnosti začalo se u nás
jíti tam, kde ještě je, a tam, kde až
dosud - je to třeba veřejně konstatovati
- nebyly přineseny vážné a tak těžké
oběti na oltář vlasti, jako tomu bylo u drobného
a středního lidu.
Proto, slavná sněmovno, jsme v zásadě
souhlasili se změnou zákona o stabilisačních
bilancích. Souhlasili jsme s ní proto, že v
této změně spatřujeme právem
odstranění stavu, který umožňoval
kapitálově silným podnikům na účet
drobného a středního poplatnictva a na účet
naší samosprávy tvořiti veliké
reservy a obohacovati se. Řízeni stejným
hlediskem vítáme také docela otevřeně
osnovu zákona o mimořádné dani postihující
dividendy a úroky z některých cenných
papírů pevně zúročitelných.
Tato osnova zákona je jaksi přirozeným důsledkem
snížení úrokové míry ze
vkladů. Byla-li snižována úroková
míra ze vkladů a byli-li tím postiženi
nejdrobnější střádalové,
je docela spravedlivé a správné, aby zvláštní
daní byli postiženi ti, kteří pobírají
tak zv. bezpracné důchody na dividendách,
superdividendách nebo na jiných podílech
akcionářů, na zisku anebo na úrocích
z určitých cenných papírů pevně
zúročitelných.
Při této příležitosti bychom
rádi řekli jenom jednu věc, a to, že
drobní a střední lidé, kteří
vítají odvahu vlády, s jakou jde také
proti těm, kteří dosud plnění
daňových povinností unikali, by byli raději
viděli, kdyby tato daň nebyla pouze jednosměrná,
10 %, nýbrž kdyby byla progresivní. Drobní
a střední lidé právem se shodují
v názoru, že určití kapitáni,
ať už našeho velkoprůmyslu anebo některých
velkobank, docela dobře by snesli, kdyby ve chvílích,
kdy je republice tak zle, ze svých tučných
důchodů odváděli 20, 30 a po př.
50 % mimořádné daně. (Potlesk.)
Tento názor není, prosím, názorem,
který by se rovnal uplatňování nějakého
revolučního hlediska. Tento názor vyvěrá
z obecného přesvědčení a cítění
nejširších vrstev veškerého drobného
a středního lidu. Drobný a střední
lid, ať už je to živnostnictvo, drobné zemědělstvo,
dělnictvo nebo zaměstnanectvo, odnáší
krvavě důsledky krise na svých zádech.
Mezi tímto drobným a středním lidem
je tolik přímo strašlivé a nepopsatelné
bídy, o jaké se nám mnohému ani nezdá.
Je tolik těch lidí, kteří nemají
ani na chléb, a v této době je v naší
demokratické republice dávána určitým
silným jedincům, mamutím podnikům
a velkým koncernům možnost k hromadění
ne milionových, nýbrž miliardových kapitálů
na účet celého pracujícího
národa. (Potlesk.)
Slavná sněmovno! My jako zástupci drobných
a středních poplatnických vrstev bychom si
přáli, aby vláda na cestě za částečnou
aspoň daňovou spravedlností se nezastavila.
Přáli bychom si, aby zvláště
novela zákona o přímých daních,
která byla právě předložena a
která přináší určité
zvýšení zvláštní daně
výdělkové, již platí akciové
a jiné veřejně účtující
společnosti, nebyla ani tím nejmenším
způsobem namířena proti drobnému a
střednímu poplatnictvu, nýbrž aby odstranila
nesrovnalosti, které jsou mezi poplatníky všeobecné
daně výdělkové a zvláštní
daně výdělkové. Ten stav, o kterém
mluví všechny účetní závěrky
naší republiky, stav, který nám říká,
že na všeobecné dani výdělkové
bylo buď vybráno stejně jako na zvláštní
dani výdělkové, anebo dokonce že na
všeobecné dani výdělkové bylo
vybráno více než na zvláštní
dani výdělkové, je naprosto neudržitelný
a nemožný. (Potlesk.) Je nutno, aby byla odvaha
zvýšiti zvláštní výdělkovou
daň těm mamutím podnikům, které
uchvácením domácího trhu vytvořily
živnostenský hřbitov a zruinovaly celé
desetitisíce drobných samostatně hospodařících
a poctivě se živících lidí. Tedy
po této stránce musí býti vytvořena
rovnováha a my se budeme říditi při
projednávání novely zákona o přímých
daních těmito hledisky. Také věříme,
že v této věci budou jednotny koaliční
strany, že budou působiti, aby novela zákona
o přímých daních tam, kde snad některé
její paragrafy by mohly působiti potíže
malému a střednímu lidu, nikoho nepoškozovala
a potíže mu nepůsobila.
Vážená sněmovno, konstatujeme docela
vážně, bez jakéhokoliv demagogického
nebo postranního úmyslu, že není myslitelno,
aby tato sněmovna dávala souhlas k jakémukoliv
novému zatěžování drobného
a středního lidu, naopak myslím, že
bude nutno, má-li náš hospodářský
život dostati se k určité obnově poměrů,
aby se po provedení aspoň částečné
daňové spravedlnosti přikročilo k
zmenšení břemen drobnému a střednímu
podnikání. Jedině to je cesta, která
může spravedlivě vésti k novým
a lepším poměrům. Jsme rádi,
že snad v dohledné době bude možno vůbec
přestati nebo aspoň klidněji mluviti o favorisování
velkých, silných poplatníků na účet
drobného a středního lidu.
Daňovou spravedlností však nebude ještě
dlouho vyřešena otázka favorisování
silných a mocných v tomto státě. My
jsme v poslední době středem prudkých
útoků. Útočí se na nás
jako na stranu zaslepených prý politických
vůdců, útočí se na ministra
obchodu, a to proto, že bylo vydáno vládní
nařízení č. 162. Je to trapné,
když člověk vidí, že je tolik lidí
s širokým obzorem, že je tolik osobností,
které se pokládají anebo chtějí
býti pokládány za intelektuály, ale
v tomto boji se staví do fronty s p. Baťou, s p. Neherou,
s p. Sborovitzem a všemi těmi ostatními. Co
se stalo vládním nařízením
č. 162? Vládní nařízení
č. 162 omezilo nekontrolovatelnou a nespoutatelnou rozpínavost
mamutích podniků s filiálkovým systémem.
Přineslo ustanovení, že v případě,
kde místní potřeba nebude toho vyžadovati
nebo kde místní filiálka by ztížila
soutěžní poměry malého a středního
podnikání, bude okresní úřad
jako úřad živnostenský rozhodovati ve
smyslu příznivém živnostnictvu, t. j.
že bude zamítati povolení nové filiálky,
prodejny, po př. správkárny. Docela nic se
nestalo panu Baťovi a celému jeho velikému
systému filiálek, které zde byly až
do vydání vládního nařízení
č. 162. Zůstaly filiálky panu Neherovi, Rolnému
a Sborovitzovi, čili jinými slovy řečeno,
zůstalo zde to, co samo o sobě je strašlivou
metlou pro drobné a střední podnikání.
(Výkřiky posl. Jiráčka.) Že
tady byla odvaha a porozumění vlády, aby
filiálkářství bylo aspoň částečně
vykázáno do příslušných
mezí, za to se jde proti nám, mluví se o
této věci jako prý o nějaké
politické, demagogické záležitosti živnostenské
strany. Tato věc je označována za bezhlavou,
za neudržitelnou, za věc, která prý
se příčí právnímu řádu
a která ohrožuje náš průmysl.
Slavná sněmovno, tak daleko jdou někteří
pánové, kteří, jak jsem už řekl,
chtějí býti pokládáni nebo
se pokládají za intelektuály, tak daleko
jdou, že dokonce mluví, že prý my připravujeme
Bartolomějskou noc průmyslu. To napsal nějaký
pan inženýr, tuším, Doležal, v brněnských
"Lidových novinách". Slavná sněmovno,
my nepřipravujeme žádnou Bartolomějskou
noc průmyslu, živnostensko-obchodnický stav
právě pro vlažnost všech našich politických
stran má za sebou ne jednu, nýbrž několik
Bartolomějských nocí, které byly právě
na něm spáchány. často pod protektorátem
vlády, pod protektorátem úřadů,
bezohlednou kapitalistickou rozpínavostí. (Výborně!
- Potlesk.)
Slavná sněmovno, mluví se, že prý
průmysl byl zabrzděn ve své snaze, ve své
touze po rozvoji. Omezení filiálek je prý
opatření, které ochromilo náš
průmysl. Pan Baťa nestačí ve svém
zlínském plátku, který s velkým
respektem citují i velmi seriosní naše deníky,
dokazovat, že prý se zde stala hrozná věc,
že bylo podlomeno průmyslové podnikání.
Pánové, kdybyste se podívali, jak vládní
nařízení č. 162 je prováděno,
jak obyčejní byrokraté u okresních
úřadů vlastně plivají do tváře
celé vládě, poněvadž toto vládní
nařízení nerespektují, viděli
byste, že pokřik pana Bati je při nejmenším
falešný. (Posl. Al. Beneš: To je velká
hanba!) V každém jiném státě
už dávno by se vystoupilo proti takovému magistrátnímu
radovi Štědrému, který po vydání
vládního nařízení č.
162 se propůjčil k tomu, že napsal brožurku
a měl odvahu tuto brožurku rozeslat všem okresním
hejtmanům, a ti nepostupují dnes podle vládního
nařízení ani podle prováděcího
nařízení k němu, nýbrž
postupují podle brožurky pana magistrátního
rady Štědrého. (Hlasy: To je škandál!)
Myslím, že v každém jiném státě,
kde je trochu smyslu pro právní řád
a pořádek, by takový úředník
při nejmenším musel jíti ihned do pense,
ani hodinu by nesměl zůstati ve svém úřadě.
Ale u nás vidíme, že různí velmi
vlivní činitelé operují proti vládnímu
nařízení, ke kterému dali také
souhlas, tvrzením pana magistrátního rady
Štědrého. Slavná sněmovno, když
tyto věci vidíme, tak se nám zdá,
že určitá část naší
veřejnosti nechce a neumí najíti pravý
poměr k drobnému a střednímu podnikání,
které je nejen podstatou života ve městech,
ale, řekl bych, přímo předpokladem
k udržení rovnováhy v našem hospodářském
životě. Tak se mi zdá, že určití
pánové v tom přisluhování pánům
Baťům a jiným zašli až příliš
daleko a že vlastně Baťové a jemu podobní
už jim přerostli přes hlavu, že se dnes
odvažují v tomto státě věcí,
kterých by se nikde na světě nemohli odvážit.
(Hlasy: Stát ve státě! - Potlesk.)
Pan Baťa se svým Zlínem, na který
my vodíme cizince se dívat jako na Potěmkinovy
vesnice, je pro určité pány u nás
vším, to je zázrak, něco neobyčejného,
před čím všechno sedá na bobeček,
ale zničené, a právě touto jednostrannou
expansí ožebračené celé kraje
nejen v Čechách, nýbrž i na Moravě
a na Slovensku ty pro některé pány neexistují,
to je pro ně vedlejší věcí. Pro
určité naše pány, kteří
vidí v Baťově systému dokonalost samu,
neexistuje ani to, čeho jsou tyto závody schopny
zejména v zacházení se svým zaměstnanectvem,
s vedoucími svých filiálek a prodejen.
Slavná sněmovno, chci říci právě
do lavic stran dělnických věc, kterou jsem
zjistil, že filiálkové firmy, jako pan Baťa,
a některé konfekční prodejny, jako
Sborovitz, Nehera a jiní, neuznávají vedoucí
svých prodejen ani za zaměstnance a nutí
je, což je protizákonné, k takovým smlouvám,
v nichž oni přistupují na to, že za sebe
platí celý pojistný příspěvek
pojištění nemocenského, starobního
nebo pensijního. Kde jsou socialistické strany,
které umějí působit, aby sociálně
pojišťovací zákony byly respektovány
a dodržovány, a které umějí posílat
živnostenské inspektory na každého malého
ševce, který má jednoho učedníka?
Kde jste, pánové, se svým rozumem, když
o tom víte, trpíte to a přecházíte?
(Výkřiky posl. Slavíčka.) Doufám,
že toto naše veřejné upozornění
postačí, aby proti panu Baťovi, Neherovi a
jiným, kteří takovým způsobem
šlapou po sociálních zákonech, bude
zakročeno a že budou na nich nejen vymáhány
příspěvky, nýbrž že jim
budou uloženy také náležité pokuty,
jako v případech, kdy jde o živnostníky.
Ale to není všechno! Takový pan Baťa,
který oslňuje veřejnost každou chvíli,
plakáty, reklamou, který oslňuje lácí,
má ve smlouvách s vedoucími svých
filiálek takové klausule, ve smyslu jichž vlastně
Baťova reklama, dělaná v malém, jde
na účet ubohých prodavačů,
ale také snižování cen jde na jejich
účet. Máme naprosto přesně
zjištěno, že Zlín to praktikuje tak, že
v sobotu pošle takovému ubožáku několik
beden bot za původní ceny, ale v pondělí
pošle sdělení, že ceny se snižují,
ale zároveň se mu oznamuje, že mu původní
ceny připisují k tíži na jeho účtu.
Tak vypadá, slavná sněmovno, ten systém,
ve kterém spatřují určití intelektuálové
a určiti národohospodáři u nás
nějaké národní a státní
požehnání.
A co kdybych měl mluviti o té příliš
již obehrané a příliš staré
písničce o běžícím pásu
ve Zlíně, který dnes z dělníků
s lidskou duší a s mozkem dělá roboty
a vhání je do stavu, že ve 40, 42 letech jsou
hotovi nejen se svým zdravím fysickým, nýbrž
i duševním. (Výkřiky posl. Slavíčka.)
To všechno jsou vážně věci.
Ale přejdu nyní k jiné otázce. V Praze
vychází časopis, věnovaný zájmům
obuvnických mistrů, který se jmenuje "Obuvnické
zájmy". V tomto časopise v čís.
3 ze dne 1. února 1934 byl uveřejněn tento
článek (čte): "Pochybná
sláva. Před vánočními svátky
objevila se v denním tisku pod záhlavím ťKolik
platí závody Baťa daní a poplatků
státuŤ noticka, reagující zřejmě
na naše statistické srovnání daně
výdělkové v oboru obuvnickém za rok
1928. Kdežto my jsme své vývody, podle nichž
firma Baťa, akc. společnost, zaplatí na dani
výdělkové nepoměrně málo,
opřeli o materiál Státního úřadu
statistického, zmíněná noticka zabývá
se nějakými ciframi, které sice jsou způsobilými
povrchního čtenáře ohromiti, ale,
podíváme-li se na ně poněkud jen z
blízka, vidíme, že tu stojí jako ta
Volha nebo podkarpatská ves na Barrandově."
Noticka zní:
"Kolik platí závody Baťa daní a
poplatků státu?" - Nebudu ji čísti,
poněvadž je všeobecně známa. A
dále se v listě k této noticce, rozšířené
všeobecně denním tiskem, praví (čte):
"Jsme nuceni věnovati této noticce více
pozornosti, než by jí slušelo, poněvadž
by se mohlo stát, že bychom mohli leckdes za několik
dní slyšet ji odříkávat z
úst zástupců a ochránců
stavu živnostenského proti sobě.
Noticka předně konstatuje, kolik všech daní
dávek a státních poplatků zaplatily
závody Baťa dohromady jenom za r. 1933. Dělá
to bezmála 112 mil. Kč. Uvážíme-li,
že firma Baťa, akciová společnost, vlastní
obrovské podniky, paláce, továrny, pozemky,
železnice a že musí každý chudák,
který obývá se svou rodinou rodinný
domek, platiti jen z tohoto domku 500 až 800 Kč na
dani činžovní bez přirážek,
pak neplatila by tato firma mnoho, jen kdyby z těchto obrovských
komplexů budov, sloužících zase k účelům
výdělečným, platila celých
těch 112 mil. Kč. Ve srovnání s uvedeným
příkladem, o jehož pravdivosti může
se každý snadno přesvědčiti,
neplatí závody Baťa nic, zaplatily-li r. 1933
jen 112 mil. Kč všech daní, dávek a
státních poplatků. A uvážíme-li,
kolik tisíc závodů obuvnických v důsledku
"úspěšné" činnosti
závodů Baťa a kolik továren koželužských,
závodů výkrojnických, továren
obuvnických, továren na gumu a závodů
na výrobu ponožek a jiného zboží
nemohlo zaplatiti státu na daních, dávkách
a státních poplatcích zhola nic, pak je 112
mil. Kč za tyto všechny podniky sumou tak nepatrnou,
že by správa finanční měla se
zabývati problémem škodlivosti takových
mamutích závodů s hlediska zájmu veřejného.
Vždyť kdybychom počítali, že tímto
podnikem zaniklo, resp. je neschopno platiti daně jen 100.000
podnikatelů, kteří řádně
daně platili, připadalo by na každého
ca 1120 Kč všech daní, dávek a státních
poplatků. Ukázal jsem, že vlastník rodinného
domku platí jen státu bez přirážek
na 500 až 800 Kč, kde jsou teď daň výdělková,
z obratu, pozemková, důchodová a bůhví
co všecko jest v těch 112 mil. Kč započteno.
Když se toto všecko sečte, vidíme, jak
nepoměrně nízkou daň s dávkami
a poplatky zaplatily závody Baťa r. 1933 a oč
by byli zaplatili více všichni poplatníci,
kdyby zde byli, resp. kdyby nebylo bývalo dobrodiní
závodů Baťa. Zaplatily-li tyto závody
45 mil. Kč na clech, dovozném a poštovném,
je to předně průběžná
položka, kterou závody sice zaplatily, ale zase si
daly zaplatit. Na druhé straně o tuto celou položku,
můžeme říci, byli zkráceni zdejší
producenti surových kůží, neboť
jim stlačila cenu jejich kvalitního materiálu
skoro k hranici divočiny čínské a
americké. A tím zase stát přišel
o daň z obratu, o daň důchodovou, o daň
výdělkovou atd. a zisk těchto 45 mil. Kč
pro stát se rozplývá jako mlha na horách
a straší za ním skutečná ztráta
národohospodářská pro naše domácí
hospodářství - protože to, co se loni
k nám dovezlo, zaplavilo náš konsum ke prospěchu
producenta cizího a ke škodě hospodářství
našeho.
Totéž, co jsme řekli o těch 112 milionech,
platí o těch 4,654.476 Kč, které jsou
ještě k tomu, jak zpráva sama praví,
jen základnou daně výdělkové.
Jedno poznání velmi poučné vyplývá
pro nás: když na dani výdělkové
zaplatily závody Baťa i s přirážkami
přes 31 mil. Kč, jak nepatrná kvota zbývá
na daň obratovou a všecky ostatní daně!
Znova se tedy potvrzuje naše zkušenost, že veliké
podniky, přesahující jistou hranici obsahnutelnou
berní správou, jsou neštěstím
pro veřejné hospodářství, prostě
z důvodů jednoduché matematické
poučky, že ťnekonečno rovná se
nuleŤ.
Za tohoto stavu nemohou býti daně a dávky
tíživým břemenem pro závody Baťa,
jako jsou pro všecky ostatní občany, kde representují
dnes dobrých 15 až 20 % všech příjmů,
a je proto pochopitelno, že je mohou platit dopředu
bez vymáhání a exekvování.
Kdyby poměrně takovou kvotu vyměřila
berní správa těmto závodům,
jako vyměřuje malým poplatníkům,
živnostníkům a zaměstnancům,
nevím, jak by pak měly ty zaplaceny předem.
To, co se nám tady podává za r. 1933, je
nepatrná kvota toho, co musíme platit my. To jest
z dotčené noticky patrno, jakmile se podíváme
do hlubin těch cifer.
Noticka dále říká, že r. 1927
mělo obuvnictví základnu výdělkové
daně 1,638.397 Kč, z čehož polovinu
platila firma Baťa. Nevíme, kde noticka vzala data
z r. 1927. Podle našich dat z r. 1928 měla výroba
obuvnická r. 1928 základem daně výdělkové
243,858.765 Kč, při čemž firma Baťa,
která dělala téměř všecky
obchody, platila jen 1,674.260 Kč i se všemi ostatními
33 závody, které byly v této kategorii čistého
výtěžku přes 100.000 Kč s firmou
Baťa Státním statistickým úřadem
spolu uvedeny. To je ovšem poněkud jiný obraz,
než jaký podává noticka. Ale i kdyby
těch ostatních 33 závodů v obuvnictví
platilo jen polovičku této sumy, Baťa na vrcholu
konjunktur r. 1928 platí jen 800.000 Kč daně
výdělkové! Jak, proboha, byla vyměřena
ta daň výdělková podniku, který
zabral živnosti několika desítek tisíců
samostatných živnostníků, počítaje
v to i velké, kvetoucí dříve závody?
Končí-li noticka domněnkou, že za dnešních
dnů jsou závody Baťa nepochybně největším
poplatníkem republiky, jak to před 10 lety předpověděl
Tomáš Baťa, je to velmi pochybnou slávou,
poněvadž za ní trčí trosky desítek
tisíců druhdy kvetoucích samostatných
podniků, které by dnes přispívaly
na společná břemena státu daleko větší
částkou a nesly by místo dnešní
ruiny a destrukce celého našeho hospodářství
další rozkvět a blahobyt. Takto za slávou
největšího poplatníka trčí
zpustošená Českomoravská vysočina,
Skutečsko, Mýtsko, Litomyšlsko, vedle smutných
pomníků této slávy v každé
vesnici po celé republice. A toho by si měl velmi
důkladně všimnout pan ministr financí
a poučit pana kolegu v ministerstvu obchodu, že kvetoucí
řemeslo obuvnické bylo pro stát daleko větším
dobrodiním, než skleníková květina,
vyhnaná uměle na slunci jeho přízně,
kterou každý závan poněkud ostřejšího
větru spálí". Tím kolegou - toto
bylo uveřejněno v únoru 1934 - byl míněn
tehdejší ministr obchodu.