Předseda (zvoní): Dále je přihlášen pan posl. Révay. Dávám mu slovo.

Posl. Révay (malorusky): Slavná sněmovno!

Ujímám-li se nyní slova v rozpočtové rozpravě, chci především vysloviti své velké sympatie těm tisícům stávkujících bojovníků na Podkarpatí, kteří bojují nejen o zlepšení svého sociálního postavení, nýbrž i o zlepšení sociálního postavení všech pracujících na Podkarpatí, aby tak získali lepší kousek chleba, aby svému příštímu pokolení poskytli lepší život. Vyslovuji jim své sympatie a přání, aby jejich boj byl ve prospěch celého národa a skončil úspěšně.

Nyní bych chtěl říci několik slov k rozpočtu, pokud se týká Podkarpatí. Bohužel je rozpočet sestaven tak, že my, Podkarpaťané, nemáme úplného přehledu, kolik se věnuje na hospodářské a sociální povznesení Podkarpatí. Ale z celého sestavení rozpočtu a z nynějšího postupu odpovědných činitelů můžeme doufati, že se i příště bude věnovati potřebám Podkarpatí nejen dosavadní, nýbrž i zvýšená pozornost, aby obyvatelstvo Podkarpatí a hlavně nezaměstnaná jeho část našla v Československé republice své příslušné místo, aby byli klidni.

Nemohu se nezmíniti o tom, co se stalo, když německá sudetská strana poslala všem poslancům naší sněmovny po malém bochánku chleba. I já na Podkarpatí jsem dostal takový chléb, rozkrojil jsem jej a ochutnal. Sudetskoněmecká strana tím chtěla protestovati proti nouzi německých pracujících, chtěla dokázati, jakým chlebem je krmí československá vláda. Jsem přesvědčen, že kdyby naše verchovinské obyvatelstvo mělo takový chléb, jaký jsme dostali, tisíce našich lidí bylo by šťastno a spokojeno.

Dovolím si říci několik slov o nezaměstnanosti na Podkarpatí. Noviny oznámily, že počet nezaměstnaných na Podkarpatí činí pouze 7% počtu nezaměstnaných v celé republice. To není stoprocentní pravda. Toto číslo bylo získáno prostřednictvím úřadů a v něm nejsou započteny tisíce nezaměstnaných ve vesnicích, tisíce bezzemků a sezónních dělníků, kteří pracují v lesích. Když se má mluviti o nezaměstnanosti na Podkarpatí, musíme konstatovati, že počet nezaměstnaných jest u nás značný. Když bylo uvedeno, že tento počet dosahuje 5000, jest to tak minimální, že je to až směšné. Dovolím si konstatovati, že na Podkarpatí jsou desítky tisíc nezaměstnaných, kteří nevědí, z čeho přežijí strašnou zimu.

Ministerstvo soc. péče usiluje všemi možnými způsoby, kukuřičnou akcí, vyživovací akcí a produktivní péčí zmenšiti nouzi obyvatelstva a poskytnouti mu možnost výdělku. Když pan předseda vlády prohlásil, že vláda nechce dávati lidem výpomoci, nýbrž práci, prosím, aby tato produktivní práce byla provedena především na Podkarpatí. Tam je ohromné pole pro práci, pro provádění programových investicí a produktivní práce, aby náš nezaměstnaný, Ukrajinec, Němec nebo Maďar mohl dostati práci a tak si vydělati kousek chleba. Kdyby u nás bylo méně nezaměstnaných, nedocházelo by k takových tragediím, že žena, matka 4 dětí byla zastřelena, když přenášela z Rumunska 4 kg kukuřice. Takové případy si musíme vysvětliti ohromnou sociální bídou podkarpatského obyvatelstva. Proto s tohoto místa prosím, aby pohraniční styk byl upraven tak, aby chudým lidem bylo umožněno přenésti těch několik kg kukuřice k výživě rodiny.

Velmi mnoho je stížností na hospodaření s kukuřicí, které vede dovozní syndikát. V této věci protestoval posl. Bródy, poněvadž se toho zneužívalo. Bylo by velice účelné, aby ministerstvo soc. péče provedlo revisi v tomto syndikátě a tuto věc vysvětlilo, jak tento syndikát je šizen, tím spíše, že padá podezření na státní úřady na Podkarpatí, že nekonají svých povinností. Musím se zmíniti ještě i o tom, když pan předseda vlády prohlásil, že je nutno zavésti přesné registrování nezaměstnaných, že zvláště u nás úřady nejméně vědí, kolik máme nezaměstnaných. Úřady tvrdí, že je u nás 4950 nezaměstnaných, někteří tvrdí, že jich je 16.000, ale je možné, že jich máme čtyřikrát nebo pětkrát tolik. Zde je zapotřebí dohody, celá věc se musí odevzdati jednomu úřadu, který by provedl registraci a určil stálé normy, jak se má nezaměstnaným pomáhati.

Pan senátor Klofáč kdysi prohlásil, že "domácímu lidu Podkarpatské Rusi musíme ukázat, že ho máme rádi a že jeho zájmům poctivě rozumíme." Je-li to pravda, očekáváme, že sociální potřeby našeho obyvatelstva budou splněny aspoň v hlavních bodech.

Nebudu mluviti o osmihodinném pracovním dnu, jehož u nás naprosto neznají a jehož nedodržují ani státní úřady, nebudu mluviti o otázce státních zaměstnanců, nebudu mluviti o tom, že jsou podnikatelé, kteří 10 let mají zaměstnance a nepřihlásí ho, až když se zaměstnanec octne v krajní bídě, jdou k nemocenské pojišťovně, aby mu pomohla. Tuto věc nutno vyšetřiti a zavésti pořádek.

Stručně se zmíním o otázce pozemkové. Tato otázka jest neobyčejně ožehavá a dokazuje, že nynější stav věcí je vůbec nebezpečný. Když 112.000 drobných hospodářů má u nás necelých 420.000 ha půdy a 28.000 hospodářů má dvakrát tolik půdy, když na jednoho ruského nebo ukrajinského rolníka připadá jeden nebo půl ha země, když je Rusínů nyní půl milionu a za 40 let jich bude celý milion, stává se tato otázka neobyčejně důležitou, a proto není možné kolonisovati Podkarpatí českým průmyslovým dělnictvem, neboť to rozhořčuje domácí podkarpatské obyvatelstvo. Tuto nouzi o půdu dlužno odstraniti vnitřní kolonisací Podkarpatí, musí se provésti meliorace, úprava všech řek, vysušení Černého močálu a zúrodniti 30.000 kat. jiter půdy dosud neplodné.

Musím se ještě zmíniti, že dřevařská výroba, která kdysi poskytovala obyvatelstvu stálý výdělek, klesla dnes na 60% a zmizela největší možnost výdělku našeho lidu a obyvatelstvo Podkarpatí nikoliv vlastní vinou se octlo v nynější ohromné krisi. A když pan dr. Kossey prohlásil, že bude žádati, aby tyto pozemkové nedostatky byly napraveny, rád bych řekl, že zemský úřad je v rukou agrární strany (Výkřiky posl. dr. Kosseye.), takže za těch 12 let mohla uspokojiti požadavky obyvatelstva. Doufáme, že dosavadní nepravidelný postup přestane a že poučení z posledních voleb bude tak silné, že agrární strana vyvodí z toho nejkrajnější důsledky.

V daňových věcech musím poznamenati, že daňová břemena obyvatelstva na Podkarpatí nejsou úměrná jeho příjmům. Po této stránce nás zneklidňuje prohlášení vlády, že prý bude nutno daňovou základnu na Podkarpatí rozšířiti. To by znamenalo, že k dosavadním břemenům přistoupí nová, která znemožní veškeren život. Nebudu se zmiňovati o exekucích, které béřou chudému sedlákovi poslední kozu a béřou nemilosrdně přístřeší staré chalupy. Tak je těžko vychovávati lidi ve státním duchu. Když se zde říká, že procentní sazba na Podkarpatí nebude taková jako zde v Čechách, my Podkarpaťané se musíme rozhodně proti tomu postaviti a žádati, aby se při snížení procentní sazby přihlíželo především k Podkarpatí. Kdyby u nás měla býti vyšší než v západních částech republiky, naše obyvatelstvo bylo by trestáno dvojím způsobem.

Stručně se chci zmíniti o nedostatcích investičních prací, hlavně na železnicích. Naše republika uzavřela přátelskou dohodu se Sovětským svazem. Tato dohoda vzbudila u nás velké naděje na polepšení hospodářských poměrů Podkarpatí. Očekáváme, že budou provedeny železniční investice a že především bude vystavena železnice z Užhorodu do Chustu, z Terešvy do Trebušan. Očekáváme dále, že zásilky z Československa do Sovětského svazu se nebudou posílati přes Bohumín a Krakov, nýbrž přes Podkarpatí a Rumunsko. To je v zájmu hospodářského povznesení naší země a naší republiky. (Předsednictví převzal místopředseda Langr.)

Ještě několik slov k zahraničnímu referátu. Polsko-československý konflikt budí u nás na Podkarpatí dojem, že sousední polský stát dělá výpočty na naší kůži a že tento konflikt byl vyvolán, aby byly utvořeny společné hranice mezi Polskem a Maďarskem. Nikdy nedovolíme, aby se dělala taková politika na náš účet, a v tomto směru podporujeme naši zahraniční politiku a vybízíme její vůdce, aby mezi americkými Rusíny, kteří se r. 1918 s velkým nadšením vyslovili pro připojení Podkarpatí k Československé republice, nepřipustili revisionistickou propagandu, nýbrž aby Rusíny přijímali také do služeb zahraničních a užili jich ve službách republiky tam, kde je jich nejvíc zapotřebí, t. j. v Americe.

Potěšující je pro mne stanovisko posl. Bródyho, který zde protestoval, že sovětští novináři nebyli vpuštěni na Podkarpatí. V tomto směru projevil posl. Bródy jisté přátelství k sovětům, a skutečně musíme říci, že to byla taktická chyba, když se již na Podkarpatí udělaly přípravy ku přijetí sovětských novinářů, a oni se tam neukázali. Těší mne i to, že posl. Bródy zde vystoupil proti fašismu, prozatím censorskému. Při tom musím zdůrazniti, že Hlinka, s nímž Bródy spolupracuje, řekl o sobě, že je největším fašistou na Slovensku. Očekávám, že posl. Bródy vyvodí z toho důsledky a nebude podporovati Hlinkovu stranu.

O autonomii Podkarpatí, o které se zde mluvilo, chci říci jen to, že když autonomie nebyla dosud zavedena, zavinily to některé strany a mezi nimi především Autonomní zemědělský svaz, který svým nejasným stanoviskem do jisté míry znemožňoval provedení autonomie na Podkarpatí. (Posl. Bródy [rusky]: To není pravda! Naše stanovisko bylo vždy jasné!)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Révay (pokračuje): V tomto směru mne velice těší, že se zde pan Bródy, prohlásil pro státní zájmy a že chce provésti autonomii proto, aby státní zájmy byly chráněny. My soc. demokraté souhlasíme s tímto míněním, jak je to zřejmo z toho, že ústavněprávní výbor přijal v tomto směru resoluci, která je nejlepším důkazem, že koaliční strany chtějí věc autonomie Podkarpatí uvésti do pořádku a uspokojiti jeho touhy.

Zneklidňují nás jednání některých zástupců úřadů na Podkarpatí. Dnes mi bylo oznámeno, že přednosta školního referátu v Užhorodě spolu se zemským školním inspektorem přišel do ústavu pro zmrzačelé děti v Mukačevě a prohlásil jeho řediteli: "Na vás je stížnost, že v ústavu nutíte děti, aby mluvily rusky, že jste pověsil na stěnách nápisy "Mluv rusky" a že nedovolujete ruským dětem mluviti česky." Toto jednání zástupce školního úřadu nás velice zneklidňuje a plně nás pobuřuje. To je netaktní jednání a úřady na Podkarpatí si nesmí dovolovati takové pokusy.

Končím, neboť čas ubíhá. Zdůrazňuji, že postavení Podkarpatí jak po stránce kulturní, tak i hospodářské a správní je vážné a že nelze odkládati s jeho nápravou. Prohlášení tří ministrů na Podkarpatí, pana ministra dr. Beneše, dr. Černého a dr. Dérera a předsedy dr. Hodži musí býti provedena, nechce-li vláda, aby lid na Podkarpatí úplně ztratil důvěru a stal se netečným ke všem slibům. Musí se provésti autonomie, musí se dokázati našemu lidu, že se vláda k němu skutečně vážně chová, že úřad chce zástupce našeho lidu vzíti ke spolupráci a tak mu poskytnouti možnost, aby dokázal svou schopnost v oboru státně-politickém, aby dokázal, že je ochoten bojovati za Československou republiku, která se chová blahosklonně k jeho zájmům.

Musejí se odstraniti všechny překážky, které nás dělí. Musí povstati důvěra mezi domácím obyvatelstvem a československými zástupci. Bez této společné důvěry nemůžeme na Podkarpatí dosáhnouti velkého zaujetí pro státní myšlenku. Máme zájem, aby státní myšlenka na Podkarpatí byla zesílena, aby se stala mohutnou, aby se Podkarpatí stalo skutečně mostem porozumění mezi republikou a východem, jak se o tom vyslovili ve svých výkladech pan ministr pro věci zahraničí dr. Beneš a pan předseda vlády dr. Hodža. (Potlesk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dalším řečníkem "pro" je pan posl. Hladký. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Hladký: Vážená sněmovno! Jako poslední řečník v debatě ke státnímu rozpočtu bych se chtěl zmíniti alespoň o dvou otázkách našeho hospodářského života, o kterých ještě nebylo ve sněmovně při této debatě mluveno. Je to především naše chmelařství a za druhé naše hornictví.

Naše chmelařství, které se objevuje v pěti oblastech, a to na Žatecku, Ústecku, Roudnicku, Dubsku a Tršicku, prodělalo těžkou dobu krise. Naše chmelařství není posledním ve světě. Jsme ve výrobě na druhém místě a ve vývozu dokonce na prvním místě. R. 1931 se zaměstnávalo chmelařstvím 17.579 pěstitelů, kteří vypěstili 245.027 lehkých centů chmele. Nejlepší chmel se rodí na Žatecku a v Podlesí, kteréžto kraje dávají z celé produkce 184.000 lehkých centů chmele. Drobní a střední chmelaři byli v letech 1929 až 1931 vlivem špatné ceny chmele nuceni rušiti chmelnice, a tak plocha obhospodařovaná chmelnicemi v roce 1929 byla 16.726 ha a klesla r. 1934 na 11.851 ha. Působil zde blahodárně na ceny chmele zákon z r. 1934. Máme přání k panu ministru zemědělství: poněvadž zákon zakázal anebo vymezil výsad chmelnic, přáli bychom si, aby drobným a středním chmelařům, kteří právě vypěstovali nejlepší chmel, byl prozkoumán a povolen výsad v úměrné výši, neboť ceny chmele zpevnily. Jeden lehký cent z r. 1934 dnes stojí 2.054 Kč. Právě drobní a střední chmelaři přinesli k ozdravění chmelařství největší oběti, poněvadž v době nízké ceny byli nuceni chmelnice zrušiti, a tak bylo umožněno jenom velkým chmelařům, aby chmelnice vydrželi, a dnes mají z toho velký prospěch. Velcí chmelaři nepřinesli ozdravění chmelařství žádných obětí.

V zákoně je také pamatováno, že má býti provedena nová organisace spolků chmelařských. Přáli bychom si, aby tato organisace měla demokratické volební řády, aby bylo pamatováno, že drobní a střední chmelaři mají míti stejná práva, jako chmelaři velcí, aby tito nemohli majorisovati počtem svých hlasů drobné a střední chmelaře.

Před volbami a ve volbách 2 státně-hospodářské otázky zaměstnávaly naši veřejnost. Bylo to postátnění dolů a otázka rekultivace půdy. Patrně působila na to katastrofa v Oseku. Upozorňuji, že i naše hornictví prodělává těžkou krisi. R. 1929 těžilo se 16 mil. 750.674 tun kamenného uhlí a 22,555.212 tun hnědého uhlí, r. 1934 poklesla těžba kamenného uhlí na 10,775.197 a hnědého uhlí na 15,258.398 tun. Chtěl bych upozorniti na dva hlavní revíry, které byly a jsou neobyčejně těžce postiženy. Je to především náš revír severočeský, který r. 1933 zaměstnával ještě 16.234 dělníků a vytěžil celkem 11 mil. tun uhlí. Severočeští horníci žijí v neobyčejně těžké hospodářské době. Tam již řadu let pracují horníci pouze dvě až tři směny, a domnívám se, že nemusím líčiti bídu v hornických rodinách, když již po řadu let přinášejí domů tak nepatrný výdělek. Když si ještě k tomu přimyslíme, že v tomto kraji žije velká armáda již řadu let nezaměstnaných sklářů a dále, že v pohraničí je mnohem větší drahota potravin, než v našich středních Čechách, vidíme, jaké je těžké jejich postavení.

Druhý revír, na který bych chtěl poukázati, je revír kladensko-slánský. Celá československá veřejnost si musí uvědomiti význam tohoto revíru, zejména po stránce brannosti. Je to jediný vydatný revír, který leží uprostřed středních Čech. Kladenský revír ztratil za války odbytiště, kladenský revír je důležitý v případě válečného konfliktu pro zásobování Prahy, a je také důležitý pro těžký železářský průmysl. který se v tomto kraji nalézá. Kladenský revír je postižen krisí, protože má těžké těžební poměry a nepříznivé odbytové podmínky. Prahu ztratil kladenský revír za světové války, poněvadž byla tenkráte všechna těžba černého kamenného uhlí kladenského dirigována na Terst a do jižních zemí bývalého Rakouska.

Odbyt kladenského uhlí činil r. 1933 ještě 14 mil. q, klesl však již r. 1934 na 10 mil. q. Vyslovujeme přání, aby vláda u vědomí důležitosti kladenského revíru přistoupila k řešení této otázky, a žádáme, aby jednak snížena byla daň uhelná z 10 na 7%, jak se to již stalo i v jiných revírech, jednak aby byly upraveny tarify na transport kladenského uhlí. Není to revír nedůležitý, neboť zaměstnává 6.255 horníků. Každé oddalování řešení této otázky znamená nejen ohrožení existencí horníků, nýbrž i podvázání těžebních podmínek kladenského revíru.

Chtěli bychom upozorniti, že je třeba v hornické těžbě plánovitosti. Mám na mysli otázku t. zv. malodolů. Domníváme se, že je třeba, aby všechny malodoly, které nedodržují hornopolicejní předpisy, které hospodárně netěží a které přímo drancují dělnické mzdy, byly zakázány a nebylo jim dovoleno těžiti, což by bylo jen ku prospěchu našeho hornictva.

Pan předseda vlády dr. Hodža oznámil, že hodlá v nejbližší době předložiti zákonnou předlohu o rekultivaci půdy. Vítáme tento čin, poněvadž jsme přesvědčeni, že by řešení rekultivace půdy v severních Čechách znamenalo pomoc nejen nezaměstnaným horníkům, nýbrž i nezaměstnaným dělníkům v tamějším kraji.

Veřejnost hornická a hutnická byla v poslední době dotčena otázkou, že se má řešiti hornické pojištění. Horníci a hutníci sami dobrovolně nabízejí velké oběti pro hornické pojištění, i když jsou si vědomi, že bída hornického pojištění jimi zaviněna nebyla. Veřejnost a všichni, kdož budou o hornickém pojištění rozhodovati, měli by si uvědomiti, že horníci a hutníci přinesli oběť, aby zachránili důchody hornických pensistů, vdov a sirotků, a že vedle toho hornictví přináší ještě národu velkou daň z krve. Tak na př. r. 1934 vykazovalo hornictví podle státní statistiky 233 případů smrtelných úrazů a vedle toho 5.126 úrazů těžkých. Nebude to tedy žádný dar hornictví, nýbrž jen splacení dluhu veřejnosti hornickému stavu.

Mám čest býti v této sněmovně poslancem za volební kraj lounský, který je neobyčejně postižen nezaměstnaností. V našem kraji máme okresy, které vykazují až přes 12.000 nezaměstnaných. Páni kolegové z Henleinovy strany přinesli do této sněmovny mapu nezaměstnanosti v severních Čechách. Chtěl bych říci, že tato mapa nebyla úplná, a to proto, že měla přesvědčiti, že velká a snad i úmyslně způsobovaná nezaměstnanost je jen v okresech smíšených. Podle státní statistiky stejně velká nebo stejně úměrná nezaměstnanost je i v ryze českých průmyslových okresech, anebo opačně, že stejně malá nezaměstnanost je v ryze českých zemědělských i ve smíšených nebo německých zemědělských okresech. Okres Dubá a jiné další okresy německé ukazují, že poměr nezaměstnanosti v krajích zemědělských je stejný jako v okresech českých. Ve smíšeném území je českému dělnictvu ještě mnohem hůře žíti, protože dělnictvo je tam převážně nemajetné, a vedle toho vystupuje proti němu teror německých zaměstnavatelů a bohužel i teror českých zaměstnavatelů, kteří za cenu zaměstnání žádají, aby český dělník prodával i své dělnické přesvědčení.

Na náš kraj, který má přes 1 1/2 mil. obyvatelů, bohužel se velice zapomíná ve státních investicích. Chtěl bych jen upozorniti, že je řada projektů, které jsou připraveny k provedení. Jsou to regulace řek Labe, Vltavy, Ohře, Bělé a potoků Dřetovického, Svatojiřského, Chomutovského. Dále je to problém kladensko-slánského vodovodu, opatření užitkové vody pro kladenský kraj, který má nejmenší počet srážkových vod, ale také nepatrný počet vod spodních. Chtěl bych zdůrazniti potřebu plánovitosti, neboť je nemožné, aby obce se schválením úřadů na jedné straně vydávaly ohromné peníze pro jednotlivé vodovody a nedovedly se sdružiti k vybudování velkého skupinového vodovodu. V severních Čechách je to stavba českých menšinových škol. Není to luxus, stavět české menšinové školy v severních Čechách, to je jenom splácení dluhu českým dělníkům a českým dětem za utrpení, které jim bylo snášeti pro české školství za Rakouska. S tohoto místa považuji za potřebné říci, že děkujeme panu ministru soc. péče za všechna opatření, která umožnila, aby v našem kraji byla prováděna řada investičních prací pomocí produktivní péče a to jak od měst, tak i od okresů.

Na konec bych chtěl zdůrazniti: Pan ministr veř. prací zdůraznil, že žijeme v mimořádných dobách a že je tudíž nutno prováděti investice v měřítku co největším. Souhlasíme také s panem předsedou vlády, že lidem je třeba práce a že zvýšení exportu a rozšíření investiční činnosti tvoří právě základní pilíře. Je ovšem na to vše potřeba peněz a tu bych chtěl říci, že budeme podporovat každého, kdo se bude snažit tyto peníze na investice opatřit. Nelze jich opatřit z běžných státních příjmů, nýbrž jediné úvěrem, a aby se úvěr pro soukromé a veřejné podnikání našel, a to za sazby přiměřené dnešním potřebám, nutno nastoupiti tu politiku, která se osvědčila v anglosaských a skandinávských zemích. Tato politika záleží v zásobení trhu penězi podle potřeb hospodářského života, bez jakýchkoliv účinků inflačních. Je věcí organisace soukromého i veřejného hospodářství, tyto rozmnožené peníze uvésti do styku s užitečnými pracemi. Domníváme se, že tato cesta bude znamenat splnění toho hesla, které vyslovil pan president při upisování půjčky práce: Chtějí-li lidé pracovat, nesmějí peníze zahálet. (Potlesk.)