Tato možnost jest. Zvýšenou kupní sílu nesmíme vzbuditi v průmyslu spotřebních statků, nýbrž musíme ji vzbuditi investicemi v investiční stránce hospodářství, při čemž nechci jen říci, že se investice mají prováděti jako stavby vodní, strojové, atd., nýbrž všeobecně jako produktivní uložení prostředků. V oživení investiční stránky hospodářství vidím prostředek ke zvýšení kupní síly a k účinnému vytvoření této zvýšené kupní síly na straně spotřebitelů. Protože tedy stát může zřízením úvěru oživiti investiční průmysl, vidíme zde jedinou cestu ku prolomení tohoto železného kruhu a k vytvoření zvýšené kupní síly. Jest jasno, že k tomuto nutnému oživení investiční stránky zdaleka nestačí prostředky rozpočtu. Nemůžeme vládě vytknouti, že tohoto oživení z rozpočtových prostředků nemůže dosáhnouti. To jest předem jasné. Jeden říká, že prý je k disposici 5 miliard, jiný 3.038 miliard. Rozhodně prostředky. které jsou k disposici a které také dříve byly vždy k disposici, nejsou způsobilé zvýšiti kupní sílu. Rozhodně jsou také příliš malé a jest úplně jasno, že v rámci rozpočtových prostředků nemůže býti nijak dosaženo změny. Prostředků nutných pro tyto účely bylo by tedy možno dosáhnout jen zvýšeným vytvořením úvěru.

Neváhám prohlásiti, že tuto cestu jsme nikterak nevynalezli. Podle mého mínění není žádnou hanbou propagovati myšlenku, které bylo odedávna v cizích zemích s úspěchem užito. Domnívám se, že my, kteří jsme na vrcholu bídy, jsme nuceni narychlo se ohlédnouti, kde jsou prostředky k základnímu zlepšení poměrů, a jestliže najdeme, že těchto prostředků bylo užito někde mimo stát, považuji za povinnost vlády, aby se o tyto prostředky postarala a užila jich tam, kde jich i u nás musí býti užito. (Potlesk sudetskoněmeckých poslanců.) Budeme se musiti učiti, abychom nepřišli do záhuby, která postihuje všechny, ať Čechy, Slováky, Němce nebo Maďary. Ale předpokladem, že takto vytvořené zvětšené prostředky přijdou hospodářství také skutečně k dobru, jest ovšem odbyrokratisování našeho správního aparátu. V rozpočtovém výboru jsem jasně a podrobně dokázal na četných příkladech, že neslýchaně těžkopádný správní aparát působí, že všechna vládní opatření se na konec stávají neúčinnými a končí úplně bez výsledku. Právě mezi technickými úředníky jest řada lidí, kteří dokonale chápou svou těžkou odpovědnost a jsou si vědomi, že práci, která jim byla uložena, musí konati co nejrychleji. Naproti tomu však jest skutečnost, že aparát je tak těžkopádný, že v sobě udusí všechna iniciativní opatření, která musí býti rychle provedena. (Německé výkřiky: Při vymáhání daní tomu tak není!) Ano, při vymáhaní daní funguje to rychleji, což musíme konstatovat právě ve své severočeské oblasti.

Poukázal jsem v rozpočtovém výboru na to, že opatření, jako dvojnásobné a trojnásobné vypisování veřejných prací, jsou přímo ničivá. Bylo na př. rozhodnuto, aby byla vypsána a provedena údolní přehrada. Jest oznámena veřejná ofertní soutěž, uchází se řada podniků. Nabídky, které takto musí být podány, stojí mnoho peněz. Náklady na př. na jedinou ofertu na velkou údolní přehradu, jako třeba u Husince nebo jinde, stojí 20.000 až 25.000 Kč. O takové stavby se uchází 15 až 20 podniků. Vypočítejte si, sejde se půl milionu, což samo činí náklady ofertního podání. Když jsou konečně elaboráty sneseny, byrokracie sedne a prohlásí: ofertní soutěž se nám nehodí, musíme ji zrušiti, musíme ji škrtnouti, musíme vypsati novou ofertní soutěž. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) Ale na tuto stavbu čekají půl roku hladovějící nezaměstnaní, půl roku čekají živnostníci, živnostníky to stálo 500.000 Kč, a stavba jest nyní znovu vypisována. Důvody pro to jsou uchazečům úplně neznámy. Možná, že nanejvýš nepřijde právě na řadu favorisovaný uchazeč a že se tato soutěž ruší právě proto. Můžeme říci, že nemůžeme ani pochopiti toto odůvodnění. Směrodatný musí být jedině objektivní stav oferty a nikoliv, zda tomu nebo onomu favoritu může býti práce svěřena.

V rozpočtovém výboru jsem se zmínil, že veřejné práce bývají schvalovány často dva až tři roky po provedení. Nejde o to, prostě to konstatovat, hospodářství to stojí statisíce neproduktivních Kč, které jen posilují bankovní kapitál. Představte si, pro takovou velkou práci musí se dát bankovní záručný list v hodnotě 1/2 milionu. Tento bankovní záručný list stojí dnes na př. 2% ročně, to je tedy z půl milionu 10.000 Kč ročně. Myslete si, že schválení se koná o dva roky později. Banka, která měla sotva nějaké risiko, vydělává 20.000 Kč a živnost prodělává na této nedbalosti 20.000 Kč. To se však neděje jen při schvalování, nýbrž daleko silněji při vypisování. Když ofertní soutěž trvá rok a účastní se jí 20 firem a všechny musí složiti záručný list na 500.000 Kč, tu takové složení záručných listů stojí 100.000 Kč, které banky prostě zastrčí a ze kterých nikdo, zvláště pracující vrstvy obyvatelstva, nemají ani haléře. Je také nutno, aby se přešlo k stabilisaci kolektivních mezd jako předpokladu účinnosti námi propagovaných prostředků k opatření práce. Jest zcela jasno, že na jedné straně se musí odpověděti na stabilisaci zemědělských výrobků stabilisováním životní úrovně pracujícího dělnictva. Jestliže nám v sudetoněmecké straně je dnes úplně jasno, že musíme chrániti své zemědělství proti dovozním vlivům některých zámořských obilních producentů, došli jsme také k poznání, jež chápou i naši sedláci, že se stabilisací kolektivních mezd a životní pevnosti městských a průmyslových dělníků musí přispěti k tomu, aby tyto stabilisované zemědělské výrobky mohly býti kupovány. Jest tedy řada předpokladů, které musí býti dříve vytvořeny, aby se mohla uvésti v účinnost námi navrhovaná opatření k vytvoření zvýšené kupní síly.

Nechtěl bych s této tribuny uváděti slova cizích státníků, která se v Anglii, Americe a Německu týkají přesně týchž těžkostí a která bušila se vší ostrostí do správního aparátu, aby tam konečně jednou přivedla správu do chodu a aby také dala zvýšené prostředky skutečně těm kruhům, které jich naléhavě potřebují.

Předpokladem pro likvidaci státem zvýšeně investovaných úvěrů k zaopatření práce jest však, pánové, především i nové probuzení vůle ke střádání a důvěry střádalů v tento stát. Po této stránce bylo nesmírně hřešeno a právě my, v sudetskoněmeckém území, můžeme o tom povídati, protože naše ústavy, které zanikly, nebyly státem sanovány jako naopak velké ústavy české.

Jestliže dnes rozešle velký celostátní Svaz německých spořitelen v Československé republice memorandum a sdělí, že úspěch světového dne spořivosti se vůbec nedostavil, ačkoliv tohoto světového dne spořivosti se chtělo využít k velké propagaci, musíme říci - a říkají to také tyto spořitelny - že příčina vězí v tom, že naši střádalové nemohou míti v ústavy žádnou důvěru. Jest tedy předpokladem pro vytvoření nového úsporného kapitálu, že také skutečně založíme znovu důvěru střádalů.

Před více než dvěma roky dostala se, pánové, Ústřední banka německých spořitelen v Československé republice do moratoria. Od více než dvou let jednotliví směrodatní činitelé vlády uznávají nutnost sanace, pokud se týče uspokojení vkladatelů Ústřední banky. Až dosud se však nestalo nic. Dřívější předseda vlády Malypetr ujistil znovu vkladatele Ústřední banky, že moratorium, jež ve třech týdnech uplyne, určitě již neprodlouží, protože hodlá otázku Ústřední banky trvale likvidovat. Pánové, stojíme tři týdny před vypršením moratoria. Nikomu z nás není známo, zda se po této stránce něco stalo, musíme se spíše domnívat, že se budeme zase musiti spokojiti s nouzovým opatřením, zatím co moratorium bude znovu prodlouženo.

Od nějaké doby se jisté vrstvy sudetskoněmecké politiky, které jsou zastoupeny ve vládě, snaží stále znova dokázat nemohoucnost a politickou neúčinnost naší strany. Pánové, velmi rádi bychom uvítali, kdyby tito činitelé konečně jednou dokázali, že mají sami vůbec nějaký vliv (Potlesk sudetskoněmeckých poslanců.), který jim umožňuje odstraniti tuto ohromnou škodu, která tím sudetoněmeckému hospodářství bude způsobena. (Posl. dr. Peters [německy]: Viz vliv pana Zierhuta v otázce Ústřední banky!) Ano, pan Zierhut a také pan Spina, který řeční v Mostě. Zasluhuje poznamenání, že tu již nejde o národnostní otázku sudetských Němců. Všichni ti, kdož mohou mysliti v hospodářských číslech, vědí, že zde jde již o otázku celostátní. Ústřední banka, Zemská banka, Národní banka mají vklady, jež činí skoro 3/4 miliardy Kč. Jestliže tyto vklady najednou škrtnete, dožijete se toho, že hospodářství bude náhle odňato přes 700.000 000 Kč, což musí mít za následek, že se dočkáme ohromného množství nových zhroucení a konkursů ke škodě celého státního hospodářství. Jest tedy v zájmu státu, žádáme-li zde za vkladatele Ústřední banky a za veškeré státní hospodářství, aby byla splněna nejen morální, nýbrž i právní povinnost uspokojiti věřitele Ústřední banky německých spořitelen. Sedí-li ve správním nebo dozorčím výboru Ústřední banky vládní komisař, nemůže se dnes prostě říci, že Ústřední banka upadla v konkurs, protože prý tam odpovědní činitelé nesvědomitě hospodařili. Tu je zatížen i vládní komisař, který v této správní komisi seděl snad po celá léta. Sedí-li v dozorčím výboru zástupce vlády, tu je spolu s vládou povinen ukázati na eventuální nesnáze a vláda má dnes též povinnost nésti společnou odpovědnost. (Potlesk sudetskoněmeckých poslanců.)

U otázky odstranění krise můžeme s uspokojením konstatovat, že se zase jednou v poslední době myslí znovu na stavitelství; nikoliv snad proto, že jsem sám ve stavitelství činný, chtěl bych tuto otázku učinit námětem debaty, nýbrž proto, že stavební průmysl jako průmyslový klíč je schopen hospodářství oživiti. Iniciativní oživení stavitelství způsobí, že v druhé řadě se dostanou k práci a chlebu nejen zedníci nebo pomocní dělníci na stavbě pracující, nýbrž, že ve výrobní proces bude zařazeno i mnoho jiných hospodářských vrstev, které na tom závisí.

Ministr Nečas pravil ve výboru, že doufá, že v příštím roce dá zaměstnání stotisícům nezaměstnaných stavebních dělníků, a to zákonitými prostředky, a že doufá, že dalším stotisícům opatří práci a chléb přímým subvencováním státem. Béřeme toto prohlášení rádi na vědomí, že se touto cestou zamýšlí zařaditi 200.000 nezaměstnaných do výrobního procesu, jest jen politování hodno, jak jsme již zdůraznili v soc. politickém výboru, že se ministr Nečas nemohl vysloviti o způsobu, jak si představuje financování tohoto velmi žádoucího programu. Přicházíme tím znova k začátku kruhu, existuje-li, že nám jest sice jasno, že se něco musí státi, ale že nám není jasno, jak zaplatíme to, co se musí státi. Hovořilo se také o tom, že je k disposici 5 miliard Kč na investice. Ministr financí naproti tomu konstatoval, že na obranu nemá k disposici 5 miliard, nýbrž jen 3.4 miliardy s přídavkem 360 milionů. Je nám záhadné, kde tedy má být na investice vzato chybějících 1.6 miliard Kč. Na druhé straně rozpočtový zpravodaj prohlásil, že se nezamýšlí pokračovati na dosavadní cestě dělání dluhů. Rozhodně nás těší, že se všeobecně uznává nutnost oživiti stavební průmysl. To neznamená vystavěti jen deset tisíc "obydlí pro chudé", která podle statistického šetření ministerstva sociální péče musí být vystavěna, nýbrž to znamená oživiti vůbec soukromou stavební iniciativu. Jest známo, že koncem tohoto roku pozbude platnosti mnoho důležitých zákonů, které dávají přímo předpoklad pro to, aby stavební průmysl mohl být znovu oživen. Odkazuji na zákon o ochraně nájemníků, na určitá důležitá ustanovení zákona o podporování stavebního ruchu a jiné dávno prošlé zákony, jako na př. stavební řád, o kterém se již od mnoha let říká, že bude novelisován. Jest řada zákonů, které musí být především jednou novelisovány a prodlouženy, aby byly vůbec vytvořeny předpoklady pro iniciativní nové oživení stavitelství. Dnes jest soukromá stavební činnost skoro úplně ochromena. Jest známo, že stavební ruch klesl na stav odpovídající stavu z r. 1922, a víte, že r. 1922 bylo stavěno tolik jako vůbec nic. Již vloni byl stavební průmysl sotva zaměstnán, dnes jest zaměstnán o 20% méně. (Předsednictví převzal místopředseda Košek.) Prostředek k oživení vidíme v záruce nové daňové svobody pro ty stavebníky, kteří mají v úmyslu stavěti v obou příštích důležitých rocích. Jsme v tom jednotni se všemi návrhy odborových organisací. Musíme však žádati, aby byly trvale zachovány i výpočtové předpoklady, které k vystavění těchto novostaveb vedly, neboť nejde o to, aby obyvatelstvo bylo povzbuzeno k investování prostředků podle zákona o podporování stavebního ruchu, aby o několik roků později byly jednou dané kalkulativní základy, které by měly být závazné, protože byly dány státem, zákonem prohlášeny za nezávazné. Prostředek k oživení hospodářství vidíme dále v prominutí daní. Vím ze své prakse, že jest řada lidí, kteří chtějí stavěti, a nestavějí jen proto, protože říkají: Vystavím-li dnes dům, přijde na mne berní úřad a zeptá se: odkud máš peníze? Nepřiznal jsem je a budu proto nejdříve potrestán, za druhé mi bude předepsána se zpětnou platností daň z příjmů a daň rentová, a tím mi bude stavění znemožněno. Jest nutno vytvořiti pro příští dva roky všeobecným prominutím daní předpoklad, aby i tyto schované kapitály přišly skutečně k platnosti.

Dosavadního opravného řádu chtěl bych se dotknouti jen stručně, není hoden toho, aby se o něm stala nějaká zvláštní zmínka. Neboť byl to jen pokus okopírovati neschopnými prostředky něco, co jinde bylo provedeno s větší iniciativou a s větším úspěchem. Stavitelství poukazovalo dlouho na to, jak ohromné jsou ztráty, které vznikly celému národnímu jmění úpadkem domovního vlastnictví. Stavitelství poukázalo na to, že jest nutno tento úpadek zadržeti a velkorysými nařízeními povzbuditi provádění oprav.

V sousedních zemích, Rakousku, Anglii a Německu bylo po této stránce mnoho vykonáno. V Anglii dokázali neslýchaně zvýšiti stavební ruch poměrně malými státními prostředky. Chtěl bych vám jmenovati několik číslic, které jsou překvapující. R. 1932 byl stavební index v Anglii ve výši 110, r. 1935, kdy u nás je stavební ruch na vymření, stoupl tento stavební index na 222, tedy v době, kdy u nás nastal neslýchaný hospodářský úpadek, jest naproti tomu v Anglii nutno zaznamenati neslýchaný vzestup stavitelství o více než 100%. Z přímých státních subvencí bylo postaveno asi 50.000 domů. Probuzením soukromé iniciativy dokázali však, že jich bylo postaveno 300.000, tedy šestinásobek. Německo šlo také cestou přímého státního subvencování a je to docela zajímavé, jestliže tyto číslice pozorujeme. R. 1933 nebylo stavebnímu hospodářství dáno k disposici méně než 500.000 říšských marek a stavitelství tím byla nově poskytnuta zajímavým způsobem trojnásobná částka ze soukromé hospodářské iniciativy. Byla tedy poskytnutím státních subvencí v netušené míře povzbuzena soukromá činnost. Dnes jest říšskoněmeckému stavitelství jasno, že samotnou touto státní iniciativou byly stavitelství poskytnuty částky převyšující 3 miliardy. Zeptáte-li se u nás odborových organisací a chcete-li slyšeti, co bylo v posledním čase stavební podpoře poskytnuto našimi přímými opatřeními, dovíte se, že tyto číslice jsou tak bezvýznamné, že není třeba vůbec se o nich zmiňovati. K tomu přistupuje, že přímé subvencování, které bylo v Německu provedeno, způsobilo zvětšení daňových příjmů, takže se dnes přistupuje k odepisování těchto subvencí, těchto 500.000 marek. Doufáme, že projevy pana ministra soc. péče budou přeměněny v čin a že bude skutečně dán předpoklad pro oživení soukromého stavitelství.

Jiné prostředky se dnes spatřují již uznaným způsobem v podporování vývozu, a právě my, sudetští Němci, zcela zvláště vítáme tento poznatek. Mluvíme-li zde o průmyslu, nechtěl bych zanechati žádné pochyby o tom, že nám nejde nikterak o to -zvýšiti nějakým průmyslovým baronům miliony, nýbrž o to, dáti našim 400.000 sudetskoněmeckých nezaměstnaných chléb a práci. (Potlesk sudetskoněmeckých poslanců.) Prostředek pro to vidíme na konec v tom, že průmysl, ze kterého dosud nezaměstnaní žili, uvedeme zase do provozu. Jest uvážiti - náš průmysl stojí ovšem na stanovisku, že ta chvíle ještě nenastala - zda se nepřipojíme dalším klesáním naší měny k bloku anglické libry. Rozhodně bude věcí finančních a průmyslových kruhů, učiniti vhodné návrhy. Spatřujeme však, znajíce poměry ve šterlinkových zemích, v klesání naší měny možnost zvýšiti práci a podporovati náš vývozní průmysl. Falešné úsilí nejen o politickou, nýbrž i hospodářskou samostatnost přineslo s sebou, že jsme se odloučili nejen politicky, nýbrž i hospodářsky od velké hospodářské oblasti Německa a od oblastí s tím souvisících, ačkoliv k tomu podle našeho mínění nebylo žádné příčiny. Pan kol. dr. Mareš včera poukázal, že český národ by si již konečně jednou měl uvědomit svou vlastní sílu a že by se již neměl rozplývati v malicherných úvahách, zda může svou samostatnost uhájiti lépe tak nebo onak. Jsme také toho mínění, že se máme osvoboditi od malicherných úvah a že musíme říci: připojíme-li se k říšskoněmecké hospodářské oblasti a vzniknou-li nám z toho výhody, můžeme to učiniti bez přemýšlení. Neboť jsme dosti silni, abychom i přes to udrželi svou státní samostatnost. Uvítali jsme slova pana dr. Mareše v několikerém směru. Neuposlechnutí tohoto poznání způsobilo nám ohromné ztráty. Začátkem roku 1934 došlo se obchodní politikou k Německu k tomu, že dovoz z Německa a vývoz do Německa byl v rovnováze asi se 100 miliony Kč. Potom v Německu nastala vnitrozemská konjunktura. Potřeba surovin nesmírně stoupla a vývoz z našeho státu do Německa neslýchaně stoupl ze 100 milionů měsíčně na 200 milionů měsíčně až do července 1934. Domnívali bychom se, že si nyní směrodatní činitelé tohoto státu řekli: Nyní se musíme postarati, aby zvýšený vývoz do Německa byl stabilisován tím, že zastavíme nesmyslný bojkot německého zboží a dáme i Německu příležitost k nám vyvážeti, aby náš vývoz do Německa mohl býti také skutečně zaplacen. Jestliže na tuto argumentaci jisté bezhlavé kruhy odpovědí: nemohli jsme ve vývozu prostě pokračovati, protože pan Hitler za vývoz již neplatil, říkám: Nedali jsme Hitlerovi možnost, aby náš vývoz zaplatil. Neboť i Německo může zaplatiti jen vývozem svého zboží, zrovna tak jako my můžeme platiti jen vývozem zboží a nikoliv odtokem našich devis. (Výkřiky posl. Schenka.) Bylo také řečeno, že Německo potřebuje surovin jen na své zbrojení a že jde jen o tak zvanou výzbrojnou konjunkturu. Musíme říci, že Německo od nás v dřívějších letech odebralo ohromné množství surovin, když již bylo ozbrojeno nebo úplně odzbrojeno. Tato argumentace není naprosto přesvědčující. Ostatně nám může býti úplně jedno, k čemu Německo naše suroviny potřebuje. Jsem toho mínění, že jsme udělali neslýchanou chybu, když jsme nepřilnuli k vnitrozemské konjunktuře Německa. Neboť, pane Schenk, domnívám se, že za to před těmito hladovějícími statisíci nezaměstnaných nemůžeme odpovídati, protože jsme se z určitých doktrinářských politických přesvědčení nechtěli připojiti. (Potlesk sudetskoněmeckých poslanců.)

Mezi tím náš vývoz do Německa klesl z 210 milionů na 100 milionů. Máme venku zamrzlou pohledávku, o které se velmi hovoří, kterou však jsme nemusili míti. Ztráta pro československé hospodářství činí od té doby na 320 milionů per saldo koncem září 1935. Pane kol. Schenku, 320 milionů je číslo, ze kterého by mohlo po celý rok žíti 60.000 dělníků.

Domnívám se, že nám tuto ztrátu nemůže nahraditi ani sebe lépe vedený vývozní ústav. Může býti, že emisaři ústavu jedou do Jižní Ameriky, Jižní Afriky a Australie, aby nám v těchto vzdálených zemích otevřeli nová odbytiště, ale takovou příležitost, jaká se nám naskytla zde, nám agenti a funkcionáři vývozního ústavu nikdy už nesjednají.

Při této kapitole chtěl bych též zaujmouti stanovisko k otázce plánovitého hospodářství. Vzniklo nové heslo. Co se však zde plánovitým hospodářstvím rozumí, mohu vysvětliti na tomto příkladě. Jest hodno politování, že zase jde o vývoz do Německa. Z našeho celého vývozu dříví 0.9 odebírá Německo. Nyní dřevařská hospodářská družstva konstatovala, že prý Německo dává přednost sudetskoněmeckým dodavatelům, a česká a slovenská hospodářská družstva navrhují proto vývozní povolovací řízení. Vývozní firmy, které vyvážejí dříví do Německa, mají dnes nejdřív předložiti zdejší povolení. Toto povolení sudetskoněmeckým vývozcům může býti dáno, ale dáno být nemusí. Doufá se, že tímto způsobem bude sudetskoněmecké hospodářství s dřívím těžce zasaženo a způsobí se potom další úpadek vývozu do Německa, protože si Německo nemůže samozřejmě dáti předpisovati, od kterého vývozce má své dříví odebírati. Můžete se dnes dotázati vývozců dříví. Uslyšíte, že se Německo již obrátilo na jiné trhy, Polsko, Finsko a Švédsko, takže na konec bude trpěti celé státní hospodářství, když jde z šovinistických důvodů o to, aby sudetskoněmeckému hospodářství bylo uškozeno.

V rozpočtovém výboru jsem na podrobných číslicích jasně dokázal, jak je sudetskoněmecké hospodářství systematicky poškozováno. Pánové, nechci býti považován za kverulanta, potvrdil jsem toto tvrzení černé na bílém. Nemůže se říci, že bych něco z toho, co jsem přednesl, nechal nedokázáno. Bude-li zde odpověděno, že vítkovické železárny, které zde byly uvedeny jako české, jsou ve skutečnosti německým podnikem, tu nejsou pánové o poměrech v posledních letech zřejmě informováni. Nemůže býti také rozhodné, zda ten neb onen dodávkový závod jest skutečně český nebo německý, v celku jest skutečností, že v sudetskoněmeckém území bylo učiněno 84 objednávek u českých firem, které v sudetskoněmeckém území usedlé nejsou. (Různé výkřiky. - Místopředseda Košek zvoní.) Dále jest též skutečností, že náš podíl na všech státních veřejných dodávkách se zřetelem k celému hospodářství Československa nečiní 16%, nýbrž jen 5%. Frivolně byl učiněn pokus prohlásiti úpadek sudetskoněmeckého hospodářství za jeho vlastní zavinění. Bylo užito ochotného zaplaceného tisku v zahraničí. V časopise "Börse", tak zvaném vídeňském finančním časopise, bylo tvrzeno, že za úpadek sudetskoněmeckého hospodářství má se učiniti odpovědným sudetskoněmecký průmysl. Způsoby, kterými zde jest proveden důkaz, odsuzují se samy a mohu se zříci toho, abych se zabýval tím blíže.

Pan dr. Mareš tu včera prohlásil, že by s české strany tato politika popichování měla být konečně jednou pohřbena. Jest to správné, tato politika se vede proti nám, ale my z mladší generace jsme již dnes proti popichování úplně nezranitelní. Vyjde-li dnes nařízení, že na př. Konrad Henlein musí mluviti před 100.000 lidí v sále, kam se vejde jen 800 lidí, je to nařízení nedůstojné, které spadne jen zpět na český národ a nás nemůže zasáhnouti. (Potlesk.) Stojíme vysoko nad touto politikou popichování, takže nás tím už nemůžete zraniti. Udělali jsme mezi sebou a svými politickými předchůdci zde ostrou čáru, takže u nás již nemůže vzniknouti debata o barvě poštovních schránek nebo podobně. Držíme se daleko více výhradně podstaty a podstatu vidíme v tom, že čeští držitelé moci zamýšlejí všemi prostředky náš majetek vyvlastniti a provésti zde velkorysé majetkové posunutí, jaké v dějinách posledních desetiletí nebylo provedeno. O těchto námětech se ještě bavíme. O otázkách nějakého popichování již nikoliv. Tímto vyvlastněním byly nám vzaty nesmírné hodnoty. Musíme oželeti ztrátu 850 milionů Kč, která nám byla způsobena často zmíněnými 40.000 státních úřednických míst. Sečtu-li dále ztráty způsobené pozemkovou reformou, zmenšením odbytu našeho průmyslu, poškozením při zadávání veřejných dodávek, přicházím na roční ztrátu 3 miliard, kterou sudetští Němci snášejí, aniž na druhé straně lze konstatovat značný zpětný příliv daní. Budete musiti uznati, že takové pouštění žilou nemůže již sudetskoněmecký hospodářský zisk hraditi, že daleko více jest zkracována podstata, a to nemůžeme přijímat bez odporu. Přijdou-li dnes členové československé vlády do naší vlasti a řeknou, že proti nám ničeho nezamýšlejí, mluví proti tomu tato národnostní mapa (ukazuje mapu), kterou vydal svaz československých spolků na ochranu menšin. Podívejte se na tuto mapu, kterou vydaly české ochranné svazy a na které se praví: "Každou korunou, kterou dáte o branným svazům, můžete změniti obraz této mapy." To není nic jiného, než důkaz pro mé tvrzení, že jde o plánovité vyvlastňování. Co byste jinak chtěli s penězi českých ochranných spolků počíti? Chcete nás odnárodniti a vyhnati z naší země. (Potlesk.) Paní Zeminová a jiní podnikli pokus ospravedlniti tento úmysl tvrzením, že jsme nepřáteli státu. Tomuto paušálnímu podezření se již nepodrobuji. Je to nejpohodlnější tvrzení, aby vás zbavilo odpovědnosti. Musím však říci, že jste s převzetím našich rodných oblastí k státu nepřevzali jen blahobyt sudetskoněmeckého území, nýbrž i povinnost postarat se o sudetskoněmecký lid, nemůže-li se již státní podpory zříci. (Potlesk sudetskoněmeckých poslanců.)