Do celé této práce přišla změna v osobě předsedy vlády. Na místo předsedy vlády Malypetra přišel předseda vlády dr. Hodža a na jeho místo ministr zemědělství dr. Zadina. Právě dr. Hodža to byl, jenž před 9 lety společně se Švehlou pracoval na tom, aby se přistoupilo k německo-české otázce a aby byla vyřešena. Jaký rozdíl vidíme dnes po několika letech od r. 1926? Nejsou zde již ti odvážní lidé, kteří by se chtěli zabývati tímto nejdůležitějším problémem státu s touž vážností, jak k němu kdysi přikročil selský vůdce Švehla. Německé strany se účastnily vlády a spoluodpovědnosti, šlo to dobře a špatně. Při opatřeních na ochranu sklizně od r. 1931 dovedl socialistický zásah dosíci toho, že zemědělské zchudnutí stále vzrůstalo, až konečně zavedením monopolu nastal náběh k obratu.

Ale i v oboru národnostním vidíme, že přes sliby, které Švehla učinil svými závažnými slovy o rovných mezi rovnými, chyběla odvaha uznati Němce v tomto státě za plnocenného státního občana a dáti mu, jak kdysi řekl Kramář, to, čeho jako Němec v tomto státě nezbytně potřebuje k životu. A o nic jiného my ze sudetskoněmecké strany nebojujeme, když zahajujeme boj o právo, které se nám odpírá. My nebojujeme o nic jiného, než o to, co se odpíralo dosavadním německým vládním stranám, při čemž jste si stále popřávali toho, že jste již účast ve vládě mohli vykazovati jako uspokojení německého obyvatelstva v Československu. Vždyť víme ještě z té doby, jak byla tato práce zahájena a jak se prováděla. Byla těžká, to si každý uvědomuje. Toto svědectví musí vydati dnes i němečtí sociální demokraté, kteří do r. 1929 strašně bojovali proti tehdejším vládním stranám. "Stržený v bedrech" bylo jen lichotkou. Dnes jsou ve vládě a vidí sami, jak ohromně je to těžké, poněvadž zastupují jen poměrně malou skupinu, a že Čechům ani nenapadá, zvláště když mimo to v německém táboře po léta zuří strašná bratrovražedná válka, aby jim dali více, než jim dali dosud.

Vidíme, že se tento boj v německém táboře vedl dále i v posledním sněmovním období a skončil se tím, že v r. 1933 byla činnost jedné strany zastavena a druhá strana rozpuštěna. Ale zároveň to byla i chvíle, ve které se na volání Konráda Henleina německý lid v sudetském území vzmužil, odpoutal se od tohoto strašného boje a přikročil k tomu, aby v nejrozličnějších výdělečných skupinách vytvořil vzájemné pochopení a společně zahájil boj o právo, existenci, o pracovní místo a o državu v tomto státě. (Výkřiky.)

Kdysi při projednávání ústavní listiny pravil tehdejší zpravodaj: "V tomto znění naší ústavní listiny dáváme menšinám jen to nejmenší, co jsme jim povinni dáti podle saint-germainské smlouvy." Když tedy již v tak zvaném revolučním Národním shromáždění český zpravodaj mluvil o tom, že se tímto zákonem dává jen to nejmenší, k čemu jsou Češi podle saint-germainské mírové smlouvy povinni, jest to dosti významné. (Posl. Beuer [německy]: Pane dr. Hodino, vypravujte nám přece něco o Henleinově londýnské návštěvě!) To si můžete přečísti v novinách.

Ukazuje se zde, že tehdejším českým zástupcům v revolučním Národním shromáždění tanulo na mysli zlepšení poměru mezi Čechy a Němci, až Švehla pronesl svá slova o rovných mezi rovnými. Potom i Svaz zemědělců stále vybízel ke společné práci, ale bohužel v těchto letech 1933 a 1934 a až do voleb v r. 1935 nedošlo k tomu, aby se tato společnost úplně sešla. Byl to cizí vliv, který zde zasahoval, aby zamezil, aby nedošlo k tomu, co se v německém lidu připravovalo. Vždyť jsme se dožili i při volebních přípravách, že se pod cizím vlivem utvořil ještě jeden volební blok a strana dlužníků, která měla působiti jen k rozkladu v německém táboře.

Volbami ze dne 19. května našli jsme opět víru v sebe. Bylo to obrození německého národa a na tomto spojení se štvanicí, která proti nám byla zahájena, naprosto nedá již nic změniti. Výsledky voleb způsobily jistým vrstvám neobyčejné rozpaky. Po prvé se stalo, že v Československu, kde jinak tak velice usilujete o rychlé zpravodajství a oznamování volebních výsledků, se oznámení volebních výsledků docela neobyčejně odkládalo. V 11 hod. v noci uveřejnil radiový hlasatel několik výsledků. Když jmenoval čtvrté německé město, byl náhle konec dalším údajům. Teprve v 1/29 dopoledne v pondělí se musila sejíti ministerská rada a další ohlašování se mohlo zahájiti teprve v 11 hod. dopoledne po ukončení ministerské rady. Působí to zcela zvláštním dojmem, že to při těchto volbách vyžadovalo tak dlouhé doby, aby byly oznámeny volební výsledky, které ukazovaly, že německý lid jest již syt toho, aby jsa rozdělen v četné strany rval se sám s sebou a tím ztrácel jedno postavení za druhým.

Dnes musíme především přihlížeti k jednomu úkolu v našem hospodářství. Při statisících nezaměstnaných se hledají příležitosti ke práci. Je jich dosti, ale nevyužije se jich a když se jich využije, provádějí se tak, jak to ukázal kamarád Richter v rozpočtovém výboru. V německých územích se zaměstnávají čeští podnikatelé a dělníci, kteří se musejí z daleka dovážeti, jen aby se tam německým dělníkům nedostalo práce. Máme v německém území Československa ještě asi 200 obcí bez silnice. Ve středověku se stavěly hladové zdi, ale stavělo se, dávala se práce, poskytovala se lidem možnost výdělku, jen aby se udrželi v klidu a při práci. Stavme přece hladové silnice v těchto územích, ve kterých jinak obce sotva budou moci přikročiti ke stavbě silnice. Poskytněme možnost práce těm, kdož k ní jsou ochotni, a pomozme vytvořiti v těchto chudých krajinách to, čeho jest v jiných územích již dostatek. Máme množství obcí bez vodovodu, s takovými vodními poměry, které mají přímo tyfový ráz a kde tyf ročně zuří ve větším nebo menším rozsahu a vyžaduje si sta obětí. I zde by se mělo užíti těchto prostředků.

Dalším hospodářským opatřením jest otázka přesídlení nezaměstnaných. Je vyloučeno, aby všechny statisíce nezaměstnaných se zase někdy vrátily na staré pracovní místo. Dlužno tedy učiniti opatření a včas umožniti, aby tito lidé byli přestěhováni do jiných území, kde si prací svých rukou mohou sami vydělati to, co jest pro jejich rodiny k životu potřebné. Máme území zpustošená dolováním, která by se měla kultivovati. I zde by byla příležitost k práci. Jen aby se při všech těchto opatřeních neukázalo zase čertovo kopýtko, že se staráte pouze o českého dělníka nebo že převádíte do českých rukou německou práci a německé území.

Dr. Hodža vystoupil na kolbiště a ve svém výkladu podal obšírnou zprávu, jak se chce vláda pokusiti najíti prostředky a cesty, aby čelila krisi, pokud je možno. Nejdůležitější, čeho dr. Hodža musí pro sebe dosíci, jest důvěra; musí se podporovati důvěra národa k národu, ale rovněž i důvěra při jednání v oboru daňově-technickém a v jiných oborech. Před několika týdny jsem četl v českých časopisech, že naše hospodářství nemůže býti na tom tak zle, když vidíme, že nám denně přibývá milionářů. Mluvilo se o 256 milionářích, jichž zatím v Československu přibylo. Důvěra by se dala velmi snadno získati, zvláště v oboru daňově-technickém a fiskálním, kdyby se vláda mohla odhodlati provésti jednou šetření, jak tyto majetky povstaly. Povstaly-li poctivě a byly zdaněny, ať si je ponechají. Byly-li však defraudovány daně, buďtež potrestáni dodatečnými daněmi a pokutami. Byly-li majetky nepoctivě získány z nouze obyvatelstva ve státě, byly-li nakradeny, mohlo by se užíti nějakého paragrafu o zabavení, aby se zde udělal pořádek a ukázalo, že se dohlíží nejen na poplatnost drobného a středního člověka, nýbrž i na poplatnost největších majetků a že se hledí činiti po právu.

Nechci se již dále zabývati nepřístojnostmi, které byly zde při rozpravě často vytčeny. Chci jen něco odmítnouti. Vytklo-li se zde kol. Karmasinovi, že při kapitole menšinového školství pracuje s nesprávnými daty, odpovídám: Při projednávání kapitoly školství my Němci každého roku tato data plně odhalujeme a dáváme k disposici, každého roku my Němci prosíme Čechy: Oznamte i vy jednou tato data, aby se našla cesta, na které by se mohly vyrovnati tyto bolestně pociťované poměry. Ale do dneška se to nestalo. Ba, naopak, dokonce v úsporné a kontrolní komisi, ve které se po léta projednávaly i nejnepříjemnější věci, mi nebylo možno dosíci, aby menšinové školství bylo přezkoumáno. Jest to asi něco, čeho se Češi obávají, a přece Švehla vybídl Němce, když v boji se svými českými kolegy řekl: "Nikoliv, neberu Němce pro jejich krásné oči, nýbrž potřebuji ve státě jejich kontrolu." A on jistě věděl, že jest důvod k této kontrole. A k této kontrole se kdysi přihlásily vládní strany, k této kontrole se hlásíme i my nyní jako celek našeho národa, od něhož jsme při volbách dostali 70% všech hlasů. Prováděti tuto kontrolu jest ovšem nepříjemné, ale přijde doba, kdy Češi společně s námi přikročí ke kontrole těchto poměrů a okolností, aby tím vytvořili ve vlastním státě klid a bezpečnost. Teprve uspokojení menšinové otázky poskytne státu velkou bezpečnost. Co pravil předseda vlády dr. Hodža v závěru svých vývodů v poslanecké sněmovně? "Nikdo ať se nespokojí s letmým pohledem na povrch našeho denního veřejného života; když pak pohlédne do jeho hlubiny, uvidí, jak groteskní nepravda to je, že bychom pro své stranické rozvrstvení byli nějak povážlivě vzájemně od sebe vzdáleni, poněvadž československý občan i ve svých těžkých starostech a ve svých osobních a skupinových zájmech společně s námi jako odpovědnými činiteli usiluje dostati se výše." Ano, pánové, do dneška se spojovali Češi vždy jen při volání: Němci, Němci! Ale nemusí to vždy býti, a to již kdysi pronesl Neruda jako výstrahu, kterou by si tak mnohý z neochvějných měl ještě jednou uvědomiti. Rozdíly mezi českým lidem jsou tak hluboké a stát jimi tak velice trpí, že staré nenávistné volání jistě není již vhodné. Spravedlnost k jinému národu jest jistě cennější pro vybudování státu než trpěti tuto pustou štvanici a surové spílání. Spílání jen dokazuje, že není věcných důvodů. Proměniti tak zneužitou demokracii v pravé mínění národů ve státě, k tomu přistupuje předseda vlády dr. Hodža, zatím co české strany ještě velmi pilně usilují o české působení. Nerudovo napomenutí budiž výstrahou. My Němci jsme již o krok dále: Nás zmocnila velká většina našeho lidu volebním výsledkem, abychom místo klamného "já", postavili "my", německý lid v sudetskoněmeckém území, a abychom prováděli politiku v zájmu našeho lidu a našeho státu. Končím slovy předsedy vlády dr. Hodži, který řekl: "I dnes se musíme dovolávati sebedůvěry našeho národa a volati všechny lidi ke spolupráci na velkém díle mravní a hospodářské obnovy. Nejhoršími nepřáteli vlastního národa jsou vždy lidé malé víry. Národ se nesmí obávati, národ jest jen tehdy národem, dokud věří v sebe a ve svou sílu. Všichni chceme společně pracovati, aby na místo neplodné skepse vstoupila naděje v lepší budoucnost a na místo zničené malomyslnosti odvaha a místo unavujícího poraženectví pevná víra a jistota, víra v sebe a jistota ve výsledek poctivé práce." Páni Češi nám již musejí dovoliti, abychom si přivlastnili tato slova pana předsedy vlády dr. Hodži. Věřím ve vlastní sílu, v práci v zájmu našeho národa. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. inž. Schwarz. Dávám mu slovo.

Posl. inž. Schwarz: Slavná sněmovno! Dovolte mi, aby začal trochu jiným názorem na vážnost a význam projednávání rozpočtu v této sněmovně, než tu hájil pan posl. Slavíček. Jsem hluboce přesvědčen, slavná sněmovno, že tento způsob projednávání rozpočtu, a řekl bych, i způsob sestavení rozpočtu této slavné sněmovně slávy nepřidá. Provádíme podrobnou debatu, a ovšem řečnické lhůty aspoň pro některé řečníky - jsou tak krátké, že na nějaké podrobné projednávání není vůbec kdy. Máme ovšem jednu útěchu, že totiž výsledek bude docela stejný, jako kdyby se rozpočet projednával sebe pečlivěji a sebe podrobněji. Zaručuje nám to tradice čsl. demokracie, neboť každý rozpočet se schválí na korunu tak, jak jej vláda předloží.

Vážení pánové, je to útěcha trochu špatná. Domnívám se, že je to dokonce velmi nebezpečná tradice, která se tu vyvinula. Z práva povolovati berně se vyvinul moderní konstitucionalismus. Parlamentarismus se opírá zejména o právo povolovati rozpočet. Ale, vážení pánové a dámy, platí jedna zásada: Právo, které se nevykonává, zahyne. Když si stavovské sněmy po Obnoveném zřízení zemském zvykly jenom povolovati, čeho panovník žádal, došly do toho stavu, že jim bylo právo také něco odepříti nebo změniti vůbec odepřeno.

Ale to není všecko, co způsobuje, že se musíme dívati na tuto rozpočtovou debatu velmi skepticky. Parlament nevystupuje jako statečný bojovník ani za svoje právo, on dokonce trpně snáší, že takto na oko, fiktivně, rozhoduje o rozpočtu, který sám, a to podle prohlášení samého zpravodaje o rozpočtu, je také fiktivní. Vážení pánové a dámy, dověděli jsme se právě z vládních stran v této debatě dokonce o fiktivnosti i jiných věcí, o fiktivnosti vzrůstu vývozu, zaměstnanosti atd., jak nám to dokládal p. dr. Meissner. Největší fikce ovšem je, že tohleto je parlamentní demokracie. A, slavná sněmovno, snad nejsilnějším důvodem k nespokojenosti s tímto stavem našeho parlamentarismu je to, co vlastně všichni, kteří tu jsme již několik dní - a vlastně neděl - pozorujeme a sledujeme, o čem se informujeme, ale o čem celá naše veřejnost vůbec neví a ani tento parlament nejedná. Domnívám se, když bylo o tomto parlamentě řečeno, že je to jediný parlament v Evropě, kde se hlasy nepočítají, poněvadž se napřed ví, jak každý hlasovati musí, že ještě spíše je možno říci, že je to jediný parlament, který zasedá, kde se vedou debaty, ale kde se mlčí o té nejzákladnější otázce, která otřásá všemi vnitropolitickými poměry.

Vážené dámy a pánové, my už pozorujeme dávno tu naši demokratičnost v této otázce. Od července se za hranicemi, v zahraničních listech, vede presidentská kampaň, kampaň v otázce presidenta Československé republiky. Takto se již motivovalo zvolení ministra Beneše předsedou Společnosti národů na posledním zasedání. Kdo má k disposici zahraniční tisk, zvláště francouzský, vidí, že už tam v mnoha novinách - byl to "Excelsior", "Matin" a mnohé jiné - byly otištěny fotografie nástupce presidenta Masaryka na presidentském stolci Československé republiky. V těch novinách se polemisuje, kdo tím presidentem u nás má býti. Některé listy pravicové odmítají tu kandidaturu. "Humanité" 1. prosince měla však celý veliký článek, agitující pro zvolení dr. Beneše presidentem Československé republiky. Zajímavý zjev: víme, koho komunistická internacionála, dokonce v pařížském tisku, kandiduje za presidenta Československé republiky. Dovídáme se tam, že je to vlastně jediný sloup, který náš stát může zachránit proti vůdcům čsl. fašismu, kterými jsou prý pan dr. Hodža a Henlein. Ponechám těmto pánům, aby si to s generálem Gajdou vyrovnali, komu vlastně ten titul z nich patří.

Vážení pánové, my v této republice, o niž tu běží, nemůžeme vůbec informovat veřejnost, že se tato otázka řeší. Je to zase doklad toho demokratismu, o kterém tolik slov jsme slyšeli. Podstatná známka demokracie je, že se uplatňuje vůle občanů v řízení a rozhodování ve státních věcech netoliko jednou za několik let ve volbách, nýbrž stále tvořením veřejného mínění. Ve státech, které jsou demokratické ve skutečnosti, toto veřejné mínění také diriguje. U nás zabráníme prostě, aby se mohlo vytvořit, zakáže se novinám, že o této věci nesmějí psát. že by byly jinak konfiskovány. Tedy tak důležitá věc, jako je otázka hlavy státu, projednává se za zavřenými dveřmi, bez vědomí, bez kontroly toho národa, jemuž má v čele tato osoba stát.

Vážené dámy a pánové, konstatuji. že se tu vede debata o rozpočtu a my vlastně ani nevíme, která vláda tento rozpočet na konec bude dostávat z rukou poslušného parlamentu. Dovídáme se, že vláda, která tento rozpočet předložila. už podala demisi, že snad bude jmenována nějaká jiná, jež by provedla volbu presidentskou. Ale tady se o tom ovšem mlčí, jako by to byla věc nejméně důležitá, když se vyjadřuje stanovisko k rozpočtu. Podstatou parlamentarismu je, že schvalováním rozpočtu se vyjadřuje důvěra vládě. Snad ti pánové, kteří tu důvěru tady tak slavně slibovali, a ještě nedávno, mají nějaký zájem o to, kdo v té vládě sedí nebo bude sedět, když jí schvalují rozpočet a tím důvěru vyjadřují. Já jsem vytkl postup v této věci a jsem přesvědčen, že jako v jiných otázkách, také v této není tento postup náhodný. Jsem hluboce přesvědčen, že tento postup jediný by umožnil, aby opravdu tolikrát již vyfotografovaný příští president Československé republiky, v zahraničním tisku aspoň, se presidentem v tomto státě také stal. poněvadž kdyby, trvám, občanstvo, ba i příslušníci těch stran, které jeho kandidaturu protlačují, mohli, jsouce informováni a dotazováni, vyjádřit své stanovisko, pochybuji, že by katolický lid, organisovaný v lidové straně, byl ochoten se také angažovat za kandidáta komunisticko-socialistického. (Potlesk poslanců národního sjednocení.) My, národní sjednocení, jsme se dávno usnesli, že kandidaturu dr. Beneše odmítáme a budeme proti ní stát v každém případě. (Posl. dr. Stránský: Jak pak tohle souvisí s rozpočtem ministerstva financí?) To souvisí pane doktore, tím, že ten rozpočet se povoluje celé vládě, poněvadž podle ústavy celá vláda odpovídá, rozumíte? (Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid, a prosím pana řečníka, aby se držel předmětu, o němž jedná tato kapitola rozpočtu.

Posl. inž. Schwarz (pokračuje): Konstatuji, že otázka, komu se povoluje rozpočet, (Hlasy: Republice!), je pro rozhodnutí postupu v této věci nejdůležitější.

Národní sjednocení usneslo se předložiti návrh změny ústavy, aby se volba presidenta také v naší republice konala všeobecným hlasováním lidu. (Výkřiky.) Jste-li pro demokracii, budete pro to. Máte-li zájem, aby se vůle lidu uplatnit ve státě nemohla, budete ovšem protestovat. (Posl. Kučera: Vy nás nebudete poučovat o demokracii! K panu Hitlerovi jděte, ten vás poučí! - Výkřiky.) My jsme se od něho nic neučili, ani zmocňovacímu zákonu, ani potlačování svobody tiskové. (Posl. dr. Klapka: Celé volby jste dělali podle Hitlera!) To asi myslíte proto, že jsme byli obětmi vašeho teroru. (Výkřiky. Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid. (Posl. dr. Klapka: Co říkal dr. Preiss o Německu?)

Posl. inž. Schwarz (pokračuje): Co říkal dr. Preiss o Německu, mne nezajímá, já jsem již jednou připamatoval, že byste měli rozmluviti sovětskému vyslanectví, aby si ho nezvalo, já s ním styky nemám, ale komunisté ano. (Výkřiky.) Leda, že by mi snad bylo namítnuto, že nemůžete Moskvě poroučet, protože ona poroučí vám. (Posl. Hatina: Ale pana dr. Preisse nechcete vyloučit z národního sjednocení! - Výkřiky. Hluk.)