Nyní mi dovolte přejíti k dalšímu odstavci. Je pochopitelné, když jsme všichni v krisi, národ, státní pokladna, když je v krisi svět, když jsme šli s gážemi, mzdami a výdělky středních podnikatelů dolů, že se brání veřejnost, že se brání zejména konsument. Konsument se musí brániti proto, poněvadž má menší příjmy. Bráníme se také my a řadíme se do řad konsumentů také my. Počítáme-li oněch 800.000 samostatných podnikatelů, vesměs lidí ženatých, počítáme-li jen 4 členy jejich rodin a podle úřední statistiky milion živnostenských dělníků, pomocníků a obchodních příručí zaměstnaných u nás k tomu, pak dojdeme k cifře přes 4 mil. konsumentů, jinými slovy řečeno, tvoříme dobrou čtvrtinu, ba ještě více všech konsumentů ve státě.

Konsumenti volají po ochraně, my také. Pak ale odpusťte, nemůžeme trpěti to, co máme tady. Nemůžeme to trpěti v daňové politice, ve filiálkovém systému, nemůžeme to trpěti v jednotkových obchodních domech. A dovolte, abych řekl několik slov kritiky k této věci.

Dámy a pánové, při vzniku naší republiky obrazil se nám zdroj příjmů pro státní pokladnu tak, že asi 22% příjmů pro státní pokladnu plynulo z daní nepřímých a 78% příjmů z daní přímých. Dnes jsme dospěli k obrácenému poměru. Dnes máme jenom asi něco přes 20% příjmů pro státní pokladnu z daní přímých a ostatní z daní nepřímých. Co to znamená? To znamená, že systém Baťův, systém Neherův, systém filiálek zničil tady desetitisíce samostatných podnikatelů, subjektů to pro zdanění daní přímou. Ale nejenom to, to znamená, jestliže zdánlivě konsument si koupí u Bati boty levněji než u obuvníka, jestliže přijde ke zboží levněji v jednotkových domech, nežli u seriosního obchodníka a živnostníka, tedy na druhé straně v podobě nepřímých daní zaplatí třeba desetkrát ty výhody, které by získal v těchto podnicích, kdyby všechny byly vedeny na reálném podkladě. To znamená, že při tomto systému ničí se daňové subjekty a opravdu se proletarisuje, ale v jiném smyslu, střední stav, jak o tom mluvil pan dr. Meissner. A na druhé straně to dělá potíže státu, který musí přebudovávat celou svou strukturu daňovou, aby dostal potřebné příjmy do státní pokladny, a při tom tito lidé hromadí ne už stamiliony, nýbrž dokonce miliardy ve své kapse. Naše volání a bránění se proti tomuto systému není bojem egoistickým, odpusťte, to je boj rozumově národohospodářský. U nás tomuto panujícímu systému, žel, asistoval kde kdo, celá naše moderní národohospodářská věda obdivovala se Baťovi, volala po Batích do jiných oborů. Naše národohospodářská věda tvořila veřejné mínění, ale já na to odpovím bez jakéhokoli úmyslu zlehčovat význam našich vědeckých pracovníků na poli národohospodářském. Tak jako se ve svých diagnosách a lécích mýlili lékaři a opouštějí mnohé, co vychvalovali a vracejí se třeba ke starým léčebným methodám, tak je tomu i ve směru národohospodářského života. (Potlesk.) Mohou se mýliti i vědečtí pracovníci novodobí, kteří na hospodářském životě pracují. My máme za to, že se opravdu mýlí. Pokud jsme to tvrdili my, nemuselo nám býti věřeno, ale znovu a znovu se odvolávám na instituci 56 národů, která již dovedla něco udělat a říci.

A nyní o Baťovi. Některé podniky jsou nedotknutelné jako netykavky a mezi ně patří firma Baťa. Když měl dřívější pan ministr obchodu úmysl věc s Baťou vyřešiti, dal ve svém ministerstvu vypracovati námět pro návrh zákona nebo vládního nařízení. Ještě neměl pan ministr na stole čistopis a firma Baťa ho již měla, a to z ministerstva obchodu. Někdo jej docela sprostě v ministerstvu obchodu ukradl a firmě Baťa odevzdal. Činím vás pozorny na debatu o výkladu pana ministra obchodu v živnostenském výboru. Dostal jsem do ruky publikaci, jak velké daně platí Baťa, běžně jsem cifry přehlédl a řekl: Podle této publikace je tu asi 30 závodů, filiálek Baťových, které jsou zdaněny méně než 20 Kč ročně. A pan Baťa má tolik smělosti, že pošle do "Nového večerníku" tiskovou opravu, kde se praví: "Není pravda, že asi 30 Baťových filiálek platí ročně daň nejvýše 20 Kč a že jsou filiálky zdaněny i jednou Kč, 2 Kč, jak prohlásil předseda živ.-obchodního výboru posl. sněmovny posl. Slavíček v rozpravě o prohlášení ministra obchodu." Pan Baťa má všude své důvěrníky a až se jednou vyskytne československý Wallace a bude chtíti psáti u nás detektivky, může si vzíti za vzor detektivní systém pana Bati, který ví všechno, i to, co kdo mluví v posl. sněmovně ve výboru. (Posl. Jiráček: A jak dopadne daňová revise, to ví také?) To snad neví. Však se pan Baťa velmi zlobí, že jednou mělo ministerstvo financí kuráž poslati asi 60 úředníků na revisi do jeho závodu. Ale o co jde? Nejde o daně, nýbrž o to, aby se znemožnilo od nás vyvážeti zboží hluboko pod cenou za hranice do jeho vlastních filiálek, kde zboží mohou dobře zpeněžiti a peníze ulíti za hranicemi. Proto je u pana Bati revise.

Ale já firmě Baťa odpovím. Nebylo to žádné náhodné citování. Mám zde platební rozkaz na zvláštní daň výdělkovou za r. 1931 pro firmu Baťa a spol., továrna na kůže a obuv ve Zlíně, který má čís. 3454 a je od berní správy v Uherském Hradišti, datovaný 20. října 1933. Z tohoto platebního rozkazu je udělán rozpis zvláštní daně výdělkové, zasílaný k nahlédnutí městským radám v obcích, v nichž má Baťa filiálky, s podotknutím, že není-li rozpis správný, mohou městské rady proti němu protestovat. Stav zdanění byl vzat z roku 1931. A tvrdí-li v odvolání pan Baťa, že není pravda, co jsem řekl, tedy prosím o malinké strpení. Baťovy filiálky byly zdaněny: Balog Černý, daň 10.50 Kč, Balon 15.45 Kč, Bolatice 3 Kč, Břeclav, partiová obuv 6 Kč, Březolupy 14 Kč, Cabaj Čopor 15 Kč, Cetín Velký 12.35 Kč, Drnava 4.90 Kč, Domašov Horní 19.50 Kč, Domašov 17.55 Kč, Ďarmoty Hontianské 17.65 Kč, Hlavice 3.60 Kč, Hostovlice 18.25 Kč, Janské Lázně 4.50 Kč, Kalná u Levice 13.35 Kč, Litobratřice 2.70 Kč, Litrbachy Město 5.95 Kč, Loučka u Krnova 13.70 Kč. Myslčovice 15.70 Kč, Načad Velký 9.65 Kč, Ohnič 6.60 Kč, Poljana 4.75 Kč, Přemyslovice u Prostějova 2 Kč, Radvánka 13.10 Kč, Sedloňov 13.55 Kč, Sepekov u Milevska 1 Kč, Sluštice 12 Kč, Stará Červená Voda 19.90 Kč, Suča Honní 10.70 Kč, Sudice 14.70 Kč, Šenov u Nového Jičína 8.30 Kč, Štitary 17.05 Kč, Tucháň 19.25 Kč Uhorsko 5.05 Kč, Vlčkovice Horní 1.85 Kč, Vřešťov Velký 11 Kč, Zubrnice 17.70 Kč, Lipál, obchodní dům 17.30 Kč. Pan Baťa má pravdu, není jich 30, nýbrž 38. 38 jeho podniků mělo předepsánu menší daň než 20 Kč. Dále 23 podniky jeho platí menší daň než 30 Kč a 370 filiálek platí menší daň než 100 Kč. Vážení pánové, ukažte mi jediného živnostníka, i toho nejmenšího a nejchudšího, aby mu byla předepsána daň 1 Kč jako panu Baťovi v některých jeho podnicích. To přesahuje všechny meze. Pan Baťa se může divit, jestli ministerstvo financí mu poslalo do Zlína 60 úředníků na daňovou revisi. (Potlesk.) A jeho hrozbu, že nám propustí dělníky, nebereme vážně, máme ještě prostředky, kterými ho přinutíme k poslechnutí. (Posl. Petrášek: Tiež sa povedá, že požiačiava peniaze!) Takhle to nemůžeme říkat. Nemůžeme nikoho obviňovat zejména z revisních úředníků; to lze jen tenkráte, když mu to prokážeme; ale takhle nemůžeme o úřednících souditi. To by byla mýlka. Měli jsme úředníky slabé, kteří se dali uplatiti, byli potrestáni, ale máme ohromné procento úředníků, kteří konají vzorně svoje povinnosti. (Potlesk. - Posl. Petrášek: Tak som to nemyslel!)

A nyní mi dovolte, vážení pánové, přejíti k jednotkovým obchodním domům. Kdo je na př. naše firma Jepa a kdo za ní stojí? Jindřich Plaček, velkoobchodník v Brně, Edmund Brauchbar, továrník v Curychu, Julius Brann, továrník v Curychu, Hugo Melzer, soukromník v Lovosicích, Robert Plaček, velkoobchodník v Brně. To je firma Jepa.

Jsou tam dva Švýcaři. Zjistil jsem, že v curyšském kantonu ve Švýcařích vznikl ještě nový obchod, Migro se jmenuje. Ten si dokonce zařídil pojízdně automobily s uzavřenými karoseriemi, po jedné straně mají roletu jako v krámě, jedou na ulici, mají naváženou mouku a potřeby v pytlíčkách, vyvolávají před domy a prodávají. Páni měli chuť udělati něco podobného u nás. Proto jim záleží tolik na potravinách. Zjistil jsem dále, že také v Bernu je Epa. Myslím, že je v souvislosti s Jepou, "Einheitsverkauf", jednotný prodej. Zjistil jsem ve Švýcařích a jinde, že se tam obchodnictvo zuby nehty brání proti těmto podnikům a s ohledem na ovzduší, které ve středostavovské politice je v celém světě, myslím, že boj vyhrají.

Máme další firmu Teta-Beck a spol., veřejná obchodní společnost. Společníci: Rudolf Tausig, Praha, František Steuer, Praha, Karel Steuer, Praha a Pavel Steuer, Praha. Tato společnost je teprve povedená. Je to rodina schovaná za společnost pro výhody daňové a protože jednotkové obchodní domy jsou modou.

Ale máme tady ještě jinou firmu, Julius Meinl, akciová společnost, Praha. Členové správní rady: Ferdinand Bloch-Bauer, předseda správní rady v Hodoníně, Julius Meinl, Vídeň, dr. Viktor Lippert, Praha, JUDr. Jan Žáček, advokát, Praha, JUDr. Karel Fuchs, advokát, Praha, František Pfannl, správní rada, Vídeň, František Maader, ředitel ve výslužbě v Praze.

A konečně tu máme firmu, teď nejnovější nadělení, Kníže a spol., majitel Bedřich Zikmund Wolf, obchodník, Vídeň. (Hlasy: Teď už se nejmenuje Wolf, už mění jméno!)

Co nám to povídá, dámy a pánové? (Hlasy: Co Aso?) Aso je česká společnost z Olomouce, která se ohání tím, že je to česká společnost, ale zjistil jsem, že v české společnosti Aso je ředitelem Němec a mezi úředníky českého podniku v Olomouci je 30% Němců.

Co nám to povídá, dámy a pánové? To nám povídá, že zisky plynoucí z těchto podniků nejsou ukládány u nás, putují do Švýcar. A povídá nám informace, že za švýcarskými podniky dokonce stojí i americký kapitál. Odpusťte, už tento důvod při nynější tísni hospodářské by mně stačil, abych se podíval hezky zblízka na tyto podniky.

Obchodní domy s jednotnými cenami kopírovaly pana Baťu. Prodávají jen za hotové. To se rozumí, že zaměstnávají jen síly mladé, levné a k tomu hezké. (Posl. Jiráček: Za 200 Kč měsíčně!) Kdysi kol. Klein bojoval za to, aby kolektivní smlouvy platily také pro tyto jednotkové obchodní domy. My mu pomáhali, ale nyní zjistily odborové organisace, že jednotkové obchodní domy kolektivních smluv se svými zaměstnanci nedodržují. Dále za zboží, které je českými dělníky a dělnicemi do těchto podniků vyráběno, platí tyto královské mzdy: Za dámský klobouk 30 hal., od dámské čepice 30 hal., od dětských kalhot 40 až 50 hal., od dámské kabelky 1 Kč. Ale dělnice si musí k tomu ještě dávati své nitě. Dále platí od zrcátka, toaletky, která se v jednotlivých obchodních domech ve skříních objevuje pod cenou 1 Kč, ale uvnitř je prodávána za 1 Kč 50 hal., 8 haléřů, od aktovky 50 hal. Takové ceny platí jednotkové obchodní domy, více méně cizí společnosti, našim lidem. A naše věda hospodářská volala po nich.

A o jakosti zboží, pokud jsme neměli dokumentů, naše tvrzení nebylo bráno vážně. Lákají kupce menší vahou, prodávají 80 dkg místo kg. Těch 80 dkg mají vyznačeno malými písmenami, ale za to cenu velikými písmenami, aby se zdálo, že je to 1 kg. Zejména na kávě si libovali. Soudně se prokázalo, že t. zv. lidová káva prodávaná v jednotkových obchodních domech měla 70% méněcenných přísad a byla prodávána za lidovou kávu. Pravím, to bylo prokázáno soudně, rozsudkem soudu. Bylo prokázáno chemickým rozborem, že voňavky prodávané v jednotkových obchodních domech neobsahují ani polovinu té suroviny, ze které se obyčejně voňavky vyrábějí.

Ale největší snad švindl byl páchán při zboží koženém. Páni šli tak daleko, že dali do výkladu takovouto aktovku - já vám ukáži, jaká je (ukazuje aktovku) - a vedle dali aktovky kožené. Na jednu stranu dali tyhle aktovky, a abyste viděli, jaká je to krásná práce, podívejte se! (Trhá aktovku. - Výkřiky.) To je ta krásná aktovka, jak můžete viděti. Zde máte krásnou dámskou kabelku, můžete ji také, prosím, viděti (trhá kabelku), to je to krásné zboží. Zde máte zrcátko, toaletku, zde máte panenku, která nemá na sobě ušitých šatečků, ale samý špendlík, takže, kdybyste to dítěti dali ke hraní, je zde opravdu nebezpečí pro život toho dítěte. A takovéto zboží se prodává v jednotkových obchodních domech.

Ale páni šli dokonce tak daleko, že na jednu stranu dali toto zboží, na druhou stranu dali opravdu kožené zboží a doprostřed cedulku: 20 Kč. Dokonce policii musely na ně vzíti zájmové kruhy, aby takhle nešvindlovali a nepodváděli lid. Odpusťte, vážení pánové, něco podobného přece nemůžeme trpěti, zejména sledujeme-li zájem konsumentů. Takhle přece u nás nesmí býti konsument okrádán a podváděn. (Potlesk.) Ale páni jdou dále. Hledí si získati veřejné mínění inserty a články v novinách, působí na každého, kde mají vliv, i na kruhy učitelské, jak tady mám dokument. Je to dokument od učitelských jednot ze Šternberka, Olomouce a snad i jiných - je tu 6 razítek. Dopis je podepsán a potvrzen 6 podpisy a razítky od učitelských organisací, které protestují proti omezování jednotkových obchodních domů. (Výkřiky: To je hanba! To je strašné!) Na adresu pánů učitelů říkám toto: Také naše děti chodí do škol, v nichž je tito učitelé vyučují. Učitelé se mají postaviti na vyšší pedagogické stanovisko a do těchto věcí nemají zasahovati. (Výborně! - Potlesk.) Nemáme nic proti učitelům, ale vyprošujeme si přímo u pana ministra školství, aby učitelským organisacím něco podobného zakázal. (Výkřiky:) Nechceme vyvolávati animositu vůči učitelstvu, ale ať si hledí onoho vyššího kulturního poslání a nedává se do služeb firmě Ander a jiným jednotkovým obchodním domům. (Výkřiky: A Jepě a Tete! Snad to není zadarmo! Německému kapitálu!)

Proti jednotkovým obchodním domům, lépe řečeno na svou ochranu, zasílá nám dělnictvo telegramy. Jeden z nich zní: (čte): "V osudové chvíli prosí vás dělnictvo brašnářské, abyste je chránil a nedovolil prodej koženého zboží v jednotkových obchodech, jinak jsme zničeni. Za hromadu pomocníků v Praze: Karel Becker." (Sláva jim! - Potlesk.) Druhý telegram od téhož dělnictva prosí o záchranu, neboť vidí, že kdybychom trpěli takový hospodářský směr, bude bit nejen konsument, bude připraven o existenci nejen samostatný živnostník a obchodník, nýbrž bude zničen a zdeptán i dělník, jak je viděti z ukázek, které jsem vám předvedl.

Na konec této kapitoly - a budu už u konce vůbec - chtěl bych ještě několik slov říci na adresu čsl. veřejnosti: Nekupujte od těchto podniků, nechoďte do těchto filiálek, jděte k českému podnikateli, živnostníku a obchodníkovi (Potlesk.), ten vás obslouží pořádně. Nezapomínejte na stavovskou kolegialitu. Voláme-li po sjednocení, nebylo by nám sjednocení ideové a ani politické nic platno, jestliže bychom byli v hospodářském otroctví. Podporujte jeden druhého, tak jak se to na nás sluší a patří. (Výborně! - Potlesk.) Půjdeme-li všichni tímto směrem - a to bolí také německé obchodnictvo a živnostnictvo, které jde s námi ruku v ruce proti tomuto systému - pomůžete nám, a společně ozdravíme náš hospodářský život.

Nyní nakonec několik málo slov o rozpočtu, z něhož vyjmu jen jednu kapitolu: ministerstvo sociální péče. Rozpočet náš povídá, že na všechny pense vyplácíme ročně 2.206,592.800 Kč. Vedle toho státní příspěvek na sociální pojištění 149,432.000 Kč. Hornické pokladny - pojištění 20 mil. Kč. Péče o mládež 32,894.600 Kč. Váleční poškozenci 297,347.000 Kč. Osoby přestárlé 64 mil. Kč. Úhrnem s pensemi 2.770,266.400 Kč. Již v rozpočtovém výboru jsem řekl, že se touto cifrou na poli politiky sociální může Československá republika pochlubit před celým světem, ba obezřetný národohospodář by řekl, že jsme v tomto směru trošku předběhli, a konečně to uznal ve svém exposé i ministr financí republiky Československé. Ale nenamítáme nic, neprotestujeme, přejeme. Ale milé dámy a vážení pánové! Jestliže ve 2 3/4 miliardy Kč za rok nenajdete 1 milionu na sociální politiku středního stavu, pak je to mezera ohromná. (Výkřiky.) My si přejeme, aby všechny vymoženosti sociální politiky, pokud je snese státní pokladna a náš hospodářský život podtrhuji to slovo - byly účastníkům zachovány. Ale přejeme si také, aby smysl pro sociální potřeby byl také pro náš střední stav. (Potlesk.) To se rozumí, že když jsem naznačil, musím dopovědět. V jiných státech je více smyslu pro potřeby středního stavu. Znám některá zařízení pro živnostnictvo v severních státech. Vím, že 70 milionů věnoval nebožtík král Alexandr. živnostnictvu v Jugoslavii. Abych nešel daleko, vím, co dělá pro živnostnictvo režim Hitlerův v Německu. Vím, jak počítá se živnostnictvem a středním stavem fašistická Italie. Vezměte si revue "Z cizích parlamentů", sešitek, který jste včera dostali a poohlédněte se na str. 332. Tam naleznete pod titulem "Řemesla" citovaný dekret, vydaný francouzskou vládou 8. srpna t. r., jímž se francouzští řemeslníci chrání proti soutěži cizinců. Najdete tam dále dekret z 8. srpna t. r., jímž se organisuje pomoc řemeslníkům bez práce. Naleznete dále na str. 357 - Živnostenské místnosti - dekret z 8. srpna 1935, týkající se řízení při snižování cen obchodních a řemeslných nájmů.

Tedy, voláme-li po řešení stavovských našich požadavků, nepřicházíme s ničím novým, tento směr jde celým civilisovaným světem a my se přičiníme, aby u nás šel tempem co nejrychlejším. K vládě ovšem máme důvěru a pro rozpočet hlasujeme. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Košek (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan posl. dr. Hodina. Uděluji mu slovo.

Posl. dr. Hodina [německy]: Slavná sněmovno!

Předseda vlády dr. Hodža prohlásil ve svém projevu z 5. prosince t. r. toto:

"Uplynutých 17 let nás již často přesvědčilo, že odolnost československého státu a jeho hospodářství jest mnohem větší než nervové systémy již hodně ochablých slabochů, již šíří kolem sebe pouze rozkladné teorie. Naše stanovisko proti tomu neznamená odmítati tvořivou kritiku. Vláda potřebuje spolupráce všech myslících hlav a konstruktivních lidí v národě; se vší rozhodností musíme odmítnouti paušální politiku náhodného pesimismu, která vyhýbajíc se práci pouze kolem sebe rozšiřuje nepokoj a beznadějnost. Československé země přestály v minulosti kritičtější doby než jsou dnešní. Vždy jsme vítězně vyšli ze všech minulých bojů, jelikož jsme věděli, co chceme a mohli jsme se opříti o sebevědomí svého národa. Také dnes musíme toto sebevědomí našeho lidu povzbuditi a přijmouti všechen lid k práci na tomto velkém morálním a hospodářském díle. Největší nepřátelé vlastního národa jsou vždy lidé s malou vírou. Národ se nesmí báti, národ jest pouze tenkráte národem, když věří v sebe a ve svou vlastní sílu. Chceme společně pracovati, aby na místo neplodného skepticismu nastoupila víra v lepší budoucnost a na místo oslabující nedůvěry odvaha a na místo deprese silná víra a jistota, důvěra v sebe samé a jistota výsledků poctivé práce."

Tato slova a myšlenky předsedy vlády Hodži přivlastnili jsme si, bohužel, teprve počínajíc rokem 1933, úplně v roce 1934, avšak uskutečnili jsme je teprve volbami v roce 1935. V českých kruzích hovoří se stále, že od převratu byl v Evropě učiněn kus historie a chci ji krátce poněkud zopakovati.

Musíme zde rozlišovati období od roku 1918 do roku 1926 a druhé od roku 1926 do roku 1933. My, sudetští Němci, poznali jsme celou hrůzu boje a bratrské války v našem německém táboře, než přišlo vyjasnění a umoudření a než po všech těchto těžkých zkouškách, po slovech řečených v pravý čas nastala zase v německém táboře rozvaha, odvaha a chuť k práci. Pro nás Němce v československém státě již od roku 1919 nastala historická chvíle. Tehdy se, bohužel, tak záhy zemřelý vůdce zemědělců a předseda dr. Švehla, obrátil na Němce a v lednových dnech roku 1919 jim nabídl toto: "Patříte do státu, pojďte a budujte jej s námi!" Po špatné výchově za Rakouska nebyli Němci vůbec způsobilí čeliti tomuto velkému nátlaku, jenž je postihl zhroucením po prohrané válce. Po krátkých jednáních byl návrh odmítnut. Nalézám v tom tragickou vinu, kterou jsme na sebe vzali my Němci, že jsme tenkráte nebyli způsobilí uznati, co znamená prohraná válka pro národ, jenž ji prohrál, a co za hrůzy s sebou přináší a jak tíží na celém hospodářství a národu. Nechci se příti s těmi, kteří návrh tehdy odmítli. Byli jsme tenkráte všichni pod vlivem Wilsonových článků o sebeurčení a jest mnohem snáze po letech rozhodovati a lépe to věděti, než to tehdy mohli ti, kteří rozhodovali. První pokus získati Němce ke spolupráci byl tudíž odmítnut.

Po několika letech pokoušel se podobně předseda vlády Tusar získati německé soc. demokraty ke spolupráci, avšak i oni spolupráci odmítli, poněvadž se zatím v německém táboře probudila a povstala myšlenka získati německé nutnosti v tomto státě stálým, vždy opakovaným ostrým žádáním. To byla již druhá příležitost, při které spolupráce byla odmítnuta. V těchto letech pronesl jeden odpovědný československý státník slova, která měla velký význam pro celý hospodářský vývoj československého státu: "Zemědělství tak zbohatlo za války a přímo po válce, že nyní můžeme několik let klidně hospodařiti bez starosti o ně a na jeho účet." To byla slova, po nichž většina toužila, která si mnozí přivlastnili a podle nichž se hospodářství počalo zařizovati. To byla snad početní chyba, jež také zavinila celou hospodářskou krisi Československa, kterou jsme právě zažili. Jako rakouské dědictví jsme přejali asi 72% celého průmyslu, avšak pouze 25% domácího trhu, a to jsou určití činitelé, kteří musili býti velmi pociťováni v národním hospodářství státu. A přece jsme zažili v poválečné době konjunkturu jak průmyslu, tak i zemědělství, a podle mého mínění průmysl promeškal v pravý čas náležitě zhodnotiti výše uvedené činitele, se kterými se musilo rozhodně počítati.