Místopředseda Onderčo (zvoní): Slovo ďalej má pán posl. Slavíček.

Posl. Slavíček: Dámy a pánové! Přihlásil jsem se ke slovu k hospodářské části našeho rozpočtu proto, abych jménem své strany, jménem středostavovské naší společnosti a našich kruhů živnostenských a obchodnických pronesl názor na hospodářskou politiku našeho státu, přednesl některá přání a některé návrhy pro plán hospodářský, který nyní vláda sleduje.

Než však k tomu přikročím, dovolte, abych se zmínil o tom, že letošní způsob projednávání státního rozpočtu děl se příliš rychlým tempem, tak rychlým, že vše, co celá vláda přednesla i veřejnosti i parlamentním kruhům, nestačili ani poslanci prostudovat a do sebe vstřebat, ale i přesto nutno říci, že dělba práce v odborných výborech a ve výboru rozpočtovém byla věcí dobrou. Sledujeme-li souhrn veškerého snažení premiéra vlády a jednotlivých resortních ministrů a studujeme-li všechno, co nám vláda předložila, musíme říci, že jsme vydali ze sebe všecko, co víme a co máme, a interesované hospodářské kruhy mají opravdu nejen o čem přemýšleti, ale mají i co studovati, aby si učinily jasný a celkový obrázek o našem hospodářském životě.

Ale nutno říci ještě jednu věc. Přehlédnete-li počet poslanců v odborných výborech, přidáte-li k tomu počet poslanců ve výboru rozpočtovém a vezmete-li ještě v úvahu práci parlamentní úsporné a kontrolní komise, dostanete obrázek, že nejen vláda, nýbrž celých 300 poslanců ve výborech na této práci bylo zúčastněno a že výtky, alespoň v tomto směru, demokracii a parlamentarismu činěné, nejsou na místě.

Všichni ministři i s premiérem vlády vzali si za podklad svých výkladů hospodářskou krisi a všechny ministerské resorty se jí zabývaly. Nás ovšem nejvíce zajímá jednak výklad pana ministra zahraničních věcí o hospodářských poměrech v cizině, jednak výklad pana předsedy vlády o politických směrnicích u nás doma, jednak výklad pana ministra financí o úmyslech vlády ve finanční politice, a ovšem také výklad pana ministra obchodu o prostředcích, kterými bychom se dostali k nějakému zlepšení naší hospodářské situace.

Než rozeberu jednotlivé výklady, o nichž jsem se zmínil, dovolte mně říci, že jsme vděčni panu ministrovi zahraničních věcí, že členům rozpočtového výboru, ne-li všem poslancům, dal k disposici výtažek, souhrn práce hospodářského výboru při Společnosti národů, tedy instituce 56 národů, jaké ještě na světě nebylo. Listujeme-li v souhrnu této práce, najdeme tam také velmi zajímavou zmínku o středním stavu. Hospodářský výbor při Společnosti národů se dotkl všech otázek souvisících se světovým hospodářstvím a dává si na konec otázku, co bude se středními a malými podnikateli. A jako v zápětí na to přišla odpověď od řady států, příznivá pro střední stav, o níž se zmíním ke konci své řeči.

Projev pana předsedy vlády pak je pozoruhodný tím, že konečně jednou za 17 let trvání naší Československé republiky bylo z úst premiéra vlády jasně řečeno o středním stavu, že je základním pilířem našeho národa a že dlužno pro střední stav dělati středostavovskou politiku.

Jako s podivem také i projev pana ministra financí zněl velmi odlišně, ne od projevů druhých, nýbrž od režimu celé naší finanční správy, v praksi a v provádění zahrocenému proti střednímu stavu. A dodám-li k tomu ještě, že střední stav, živnostnictvo a obchodnictvo, má konečně po 17letém trvání našeho státu ze svého středu ministra obchodu, věřím, že pro střední stav nastává jiné, lepší ovzduší, a věřím, že při dobré vůli také budeme řešiti potřeby a požadavky středního stavu.

Náš střední stav nebojuje jen o kus chleba, o svoje existence, nýbrž bojuje o správné poznání struktury našeho národa a věřím, že nyní k tomu správnému poznání jsme došli. Boj středního stavu o toto rozumové rozpoznání struktury národa lze právem nazvati bojem etickým s ohledem na to, co se děje nejenom u nás, nýbrž i ve světě jinde, o čemž nám podalo 56 národů ve Společnosti národů sdružených svým výborem pravý obrázek, a můžeme říci, že střední stav boj etický vyhrál. Bude záležet na nás, a zejména na středním stavu samém, jak se budou vyvíjeti poměry dále. Věřím nejenom v dobrou vůli vlády a koalice, nýbrž také v životaschopnost našeho středního stavu. (Potlesk.)

Nyní tu hospodářskou politiku. Sledujete-li kriticky, objektivně naši hospodářskou politiku za 17 let trvání republiky, musíte dojíti k poznání, že jsme dělali politiku průmyslovou, zemědělskou a sociální, ale nedělali jsme politiky středostavovské. Pro průmysl, který nám a zejména panu ministru obchodu vytýká zaujatost, dělali jsme politiku obchodními smlouvami, a hospodářský kritik musí říci, že se mnohdy dělaly obchodní smlouvy jen s ohledem na průmysl, bez ohledu nejenom na nás, nýbrž také na zemědělství. Musíme říci, že se dělala politika pro průmysl v celnictví, v dopravnictví, ve státních dodávkách, v daních i ve státních rozpočtech.

Pan ministr obchodu správně řekl svůj názor na průmysl: "Nechceme býti nepřáteli a nejsme nepřáteli průmyslu, ale chceme, aby také bylo umožněno žíti střednímu stavu." Odmítám invektivy - nejenom na ministra obchodu, ale hlavně na stranu - které někteří řečníci v rozpočtovém výboru na náš účet a ministra obchodu ve svých řečech přednesli, neboť nejsou pravdivé. Protože jsme dělali politiku průmyslovou, zemědělskou, sociální, a nedělali politiky středostavovské přednesu později dokumenty o tom - musela vzniknouti živnostenská strana. A kdyby živnostenské strany nebylo, musela by vzniknouti nyní po rozpoznání správné struktury nejen našeho národa, nýbrž celé lidské společnosti. Živnostenská strana vyrostla z přehlížení středního stavu, vyrostla z jeho ústrků, z nepochopení pro střední stav, a kdyby jí nebylo, tak musela vyrůsti nyní z bídy středního stavu živnostenského a obchodnického. (Potlesk.) Jsme si vědomi, že jsme teprve na počátku svých věcí a že nám dá i mnoho práce, než se ne rovnoměrně dostaneme na linii s ostatními stavy, nýbrž než se jim aspoň poněkud přiblížíme.

Nyní mně dovolte přejíti k hospodářské krisi. Pan ministr financí i pan předseda vlády jsou optimisty. Konečně i pan ministr zahraničních věcí je optimista. Žádná vláda nesmí býti pesimistickou. Vždyť by nemohla vládnouti. O optimismu bylo tu již několik kritických slov řečeno. Vláda je optimistická proto, že jsme v zahraničním obchodě poněkud stoupli. Stoupli jsme však za dvou zvláštních okolností. Jednou z nich je válka italsko-habešská. Oživil-li se u nás i jinde obchod a průmysl, pak se oživil v železářství, ocelářství, měďařství, oživil se uhelný průmysl, bavlnářský průmysl, loďařský průmysl, kožařský průmysl, chemický průmysl, vesměs to artikle souvisící s válkou. Stoupla-li naše bilance zahraničního obchodu, pak druhou příčinou toho je, že prodáváme do ciziny na úvěr. Za normálních dob, v normální sezoně naše pohledávky v cizině činily okrouhle 2 miliardy Kč. Nyní naše pohledávky v cizině činí 3.3 miliardy Kč. V hospodářské tísni naše pohledávky v cizině neobyčejně stouply. Kdybychom měli tolik prostředků, abychom mohli státům od nás odbírajícím čekati, možná že by se oživil u nás průmysl anebo obchod větší měrou než nyní. Ale uvážíme-li, že naše pohledávky zamrzají nejen ve státech slabých, státech balkánských, nýbrž i v sousedním Německu, uvědomíme-li si, že stát poskytl 1300 milionů Kč záruk za dodávky do ciziny, pak nevidím v tom žádné přirozené zlepšení našich hospodářských poměrů a pravdu má hospodářský výbor při Společnosti národů, když praví, že nenastalo žádné zlepšení mezi evropskými státy v hospodářském zápase, naopak, že těžkosti, v nichž evropské státy žijí, dostávají se už i do států zámořských. Ať už je věc taková, nebo onaká, dlužno odpověděti na názory o vývozu. Poslouchal jsem včera jednoho z poslanců, který odbýval zahraniční obchod, vývoz, poukazem, abychom na něj nespoléhali a abychom se spolehli na vnitřní naše hospodářské síly. Myslím, že to je názor velmi mylný, mylný proto, poněvadž i při nynější tísni náš zahraniční obchod činí přes 6 miliard Kč, a co svět světem bude, výměna zboží bude vždycky, a to je zahraniční obchod, (Potlesk.) a my musíme opravdu dbáti, abychom od nás pokud možno nevyváželi lidské síly, nevyváželi suroviny, nýbrž abychom od nás vyváželi zušlechtěné produkty, práci, a abychom tak získávali opravdu plus v naší zahraniční bilanci.

Také Společnost národů a naše vláda se shodly v prostředcích o zlepšení hospodářské situace. I naše vláda i Společnost národů svým výborem naznačila hlavní tři směry, vývoz, turistiku, dopravnictví.

O vývozu. - Pan ministr obchodu jednak ve svém exposé, ale hlavně při odpovědi na debatu v živn.-obchodnickém výboru posl. sněmovny podrobně o té věci mluvil. Já bych k tomu chtěl říci jen některé dodatky. Tak, jak máme nyní organisovaný vývoz a obchod do ciziny, nedokážeme nic. Máme vývozní ústav, Velmi jsme si od něho slibovali. Byl jsem tehdy referentem a měl jsem při ruce přehled vývozních ústavů jiných států, podle nichž jsme náš Exportní ústav budovali. Zapomněli jsme ovšem, že exportní ústavy v jiných státech byly budovány v době normálního chodu hospodářského a že náš Exportní ústav byl budován v době mimořádné a měl také býti mimořádně vybudován, a proto musil selhati. Ne já, ne my, nýbrž interesované kruhy praví o našem Exportním ústavu, že za 10 měsíců své činnosti koupil skoro za 1/2 mil. Kč nábytku do svých kanceláří, praví, že za 10 měsíců přijal 90 sil úřednických, více méně ideálních, jistě vzdělaných, ale nezkušených v obchodě. Na tyto síly prý již bylo upotřebeno asi 2 mil. Kč na gáže. Interesované kruhy praví, že Exportní ústav vydává časopis, který je souhrnem zpráv z konsulátů, výstřižků z novin a zpráv z obchodních a živnostenských komor. Jestliže pan ministr obchodu řekl, že 90 úředníků exportního ústavu v Praze nám nepomůže, že raději by viděl 30 úředníků v Praze a 60 obchodních agentů ve světě, což mu bylo vykládáno ve zlé, pak měl jistě pravdu. Musíme si počínati docela jinak. Vývoz není jen otázkou ministra obchodu, to je otázka celého našeho národního hospodářství, a jestli někdo myslí, že na této věci je interesováno jen ministerstvo obchodu, klame se, neboť na vývozu je stejně jako ministerstvo obchodu interesováno i ministerstvo zemědělství, ministerstvo soc. péče i ministerstvo zahraničních věcí. Pravím, je to otázka celého našeho národního hospodářství, a musíme dáti všecky síly dohromady, nejen spoléhati na síly ministerstva obchodu s jeho 36 miliony v rozpočtu za celý rok. (Potlesk.)

Už v rozpočtovém výboru jsem upozornil pana ministra zahraničních věcí, že máme 36 vyslanectví, 50 efektivních konsulátů, ale 119 konsulátů honorárních, že tedy jsme zastoupeni na 205 místech. Žádal jsem pana ministra za přeměnu honorárních konsulátů na konsuláty efektivní proto, poněvadž jsem některé honorární konsuláty navštívil a viděl jsem, co se tam děje. Pravidlem dostane honorární konsul od ministerstva zahraničních věcí jednoho nebo dva úředníky k provádění běžné agendy, jako jest potvrzování cestovních pasů, vyplácení podpor našim ubožákům v cizině zkrachovavším, po případě vyplácení cestovného, aby se náš příslušník mohl dostati do Československé republiky, ale dost. Honorární konsul je - aniž mám v úmyslu někoho z nich se dotýkati - pouhým representantem; ten nám nebude dělati obchody. Bylo by záhodno, aby z peněz rozpočtů všech interesovaných ministerstev, o nichž jsem mluvil, nalezly se prostředky pro řádné obsazení konsulátů a pro vyslání - nebojím se říci to slovo - obchodních agentů do celého světa. Pan ministr neměl nic proti tomu, jenom se vymlouval na nedostatek peněz. Proto říkám, že to je interes celého našeho národního hospodářství, a jmenoval jsem, jak jste slyšeli, určitá ministerstva.

A nyní průmysl. Náš exportní ústav si stěžuje - o dobré vůli těch pánů přece nechci pochybovati - že náš průmysl ignoruje akce našeho exportního ústavu, ba že exportní ústav rozeslal na průmysl dotazníky za účelem informativním také pro cizinu a že 60% průmyslníků na tyto dotazy vůbec neodpovědělo. Hledejme příčiny. Jedni tvrdí, že průmysl nemůže na dotazníky odpovídati, poněvadž by prozrazoval obchodní tajemství. Nějaká příčina tu musí býti, buď exportní ústav to neumí anebo průmyslníci mají ještě nějaké jiné příčiny, nejen tyhle běžné, administrativní. Příčiny leží v průmyslu. Náš průmysl se touto dobou nalézá v desolátním mravním stavu proto, poněvadž je až na několik velkých gigantických průmyslových podniků, které jdou a půjdou vždycky svojí cestou bez ohledu na to, nebo na ono, stále ještě orientován pod vlivem bankovního kapitálu liberalisticky a nesnažil se nalézti nové cesty a přizpůsobiti se době. Čtěte, sledujte jejich výklady. Sledujte výklady našeho velkého bankovního kapitálu. Nesouhlasí ani se zamýšleným socialistickým hospodářstvím, nesouhlasí ani se záměrným hospodářstvím, které vláda připravuje. Drží se starých forem liberalistických a proto neodpovídá exportnímu ústavu, ignoruje exportní ústav a přes exportní ústav ignoruje vládu a její směrnice hospodářské.

Ještě něco tu vidíme. Značná část poslanců Sudetendeutsche Partei si stěžovala na hospodářskou poušť v jejich území. Řada poslanců by si byla přála bližší, užší, širší hospodářské styky s vedlejším Německem. I my bychom si toho přáli, ale právě v Německu máme přes 300 mil. "špičku", kterou nemůžeme odtamtud dostati. Poušť je v oblastech Němci obsazených také proto, poněvadž německý průmysl nejen že je orientován liberalistickým směrem kapitalistickým, ale on je ještě orientován politicky k Sudetendeutsche Partei, která přirozeně nemá jasného kladného stanoviska pro akce vládní ani v hospodářském směru, nemluvě o politickém a kulturním. Proto je dnes průmysl v desolátním stavu. Náš průmysl není schopen dělat nějaké vyrovnání s agrární politikou, o něž se pokoušel léta, poněvadž žije v desolátním stavu. Ale nejen to, ještě je tu třetí příčina. Náš československý průmysl pod vlivem bankovního kapitálu udělal politickou akci a dopadl vedle. Náš československý průmysl vinou kapitálu, vinou systému liberalistického, ale také vinou své vlastní politiky stojí vedle bez vlivu na jakékoli dění hospodářské v našem národě. (Potlesk.)

Jinak jest stále ještě favorisován a kdyby byl pochopil dobu, tak by byl chtěl nejprve sjednotiti sám sebe a ne hledat novou stranu pro sjednocení. Nemám v úmyslu s národním sjednocením polemisovat. Vidím chyby průmyslu. Ale průmysl si osvojuje právo kritiky naší středostavovské politiky, osvojuje si právo nejen kritiky, nýbrž i protestů proti ministerstvu obchodu, osvojujeme si tedy také právo kritiky i pro něj a jeho počiny. (Posl. Hatina: Ve Svazů by si měli udělati pořádek!) To bych řekl.

Průmysl je favorisován stále ještě tím, že ještě má bezcelní dovoz strojů, má státní záruky, má ohromné výhody daňové. Jestliže náš střední, malý člověk, náš střední stav má zaplatiti na všeobecné dani výdělkové 80 mil. Kč a počítaje v to autonomní přirážky, má zaplatiti 600 mil. Kč za rok a jestliže na druhé straně veliké mamutí akciové podniky, všechny pojišťovny, všechny společnosti, které vlastní 20 miliard provozovacího kapitálu, mají zaplatit 105 mil. Kč na zvláštní dani výdělkové do státní pokladny, pak musí každý uznat, že tady jest průmysl, zejména těžký, v daňové politice velmi favorisován na úkor státní pokladny a jiných poplatníků. Průmysl má výhody, které jsme zbytečně nechali vyrůst, průmysl a kapitál má filiálky, má obchodní domy. Průmysl je tedy favorisován a jeho nemohoucnost leží v něm samém, nikoliv ve vládním režimu, v koalici, v politice státní.

Vážení pánové! Vláda si toho byla vědoma, že průmysl žije v desolátním stavu a proto hodlá pomocí syndikátů, ať dobrovolných nebo obligatorních, z tohoto začarovaného kruhu náš průmysl vyvést. (Předsednictví převzal místopředseda Košek.) Já jsem tu slyšel výklad pana posl. dr. Meissnera o jednom odvětví našeho průmyslu, o pivovarnictví. Pochvaloval si, že pivovarnický průmysl bez vlivu a zásahu státu sám se dal do pořádku a sám se uvedl, řekl bych, na koleje hospodářských směrnic vládou sledovaných. Pan dr. Meissner se trochu mýlil. Pivovarský průmysl se uvedl na tyto koleje proto, poněvadž mu vláda slevila asi 42 mil. Kč na pivní dani, poněvadž mu vláda trpí abnormální zisky, abnormální dividendy (Potlesk.), poněvadž mu náš režim trpí, aby rozhodoval o živnostnictvu a obchodnictvu, o šenkýřích a hotelierech sám, bez jejich vlivu, bez jejich součinnosti. Za takové směrnice my bychom se musili poděkovat! My jsme pro řízené hospodářství, ale s námi, s námi! (Výborně! - Potlesk.) Jestliže někdo pochvaloval syndikát pivovarský, pak fakt je jeden: páni se rozdělili o zisk, páni se rozdělili o benevolenci daňovou a šenkýři a hotelieři jim dělají otroky - a tak my nehrajeme v hospodářské politice! (Potlesk.)

Ale když už jsem u p. dr. Meissnera, dovolte mně, ještě malinké, kratičké odbočení. Pan dr. Meissner ve své řeči mluvil o proletarisaci našeho středního stavu a pasus jeho řeči byl, že proto volá živnostnictvo po sociálním pojištění. I tady je mýlka. Živnostnictvo mělo, tuším r. 1930, 720.000 soukromých podnikatelů, dnes jich má 800.000, to znamená přírůstek 80.000 nových živností a obchodů v době hospodářské krise. Co to znamená? Proč se tohleto stalo? Je sice pravda, co řekl pan dr. Meissner, že lidé utíkají z fabrik a jdou do živností středního stavu, ono je to ještě jinak, lidé jsou vyhazováni z fabrik a hledají útočiště v našem středním stavu, ale už není pravda, že jenom proto volá živnostnictvo a obchodnictvo po sociálním pojištění. Už v dobách cechovních zabývalo se živnostnictvo ne sice sociální politikou, nýbrž politikou humanity, politikou charitativní, neboť ve starých ceších byly cechovní pokladnice, z nichž se dávaly podpory nemocným živnostníkům, byly zřizovány pokladnice na vypravení pohřbů zemřelých živnostníků. V našich novodobých dějinách máme do jednoho tisíce jdoucí řemeslnické besedy, řemeslnické jednoty, mnohé z nich mají podpůrné fondy pohřební; živnostnictvo zakládalo nadace, různé fondy, po jejichž soustředění a obhospodařování jsme volali. Důkaz, že touto otázkou se živnostenský stav zabýval již dávno. Ale nejen to, my čeští živnostníci jsme se dostali do rozporu se stranou pana dr. Meissnera ve vídeňském parlamentě před válkou, když strana dr. Meissnera, soc. demokracie, dobývala nebo snažila se dobýti sociálního pojištění pro dělnictvo bez spojitosti se sociálním pojištěním pro živnostnictvo. Tehdy se bála soc. demokracie, kdyby pojala do této myšlenky, plánu sociální pojištění středního stavu, že by se tím zatížila, že by eventuálně svůj požadavek pro dělnictvo nedobyla; my jsme se zase obávali, nebudeme-li pojati do tohoto plánu, že bychom sociálního pojištění nedobyli.

Ale ještě jeden dodatek k této věci. Myslím, že jsem první návrh na sociální pojištění našich živnostníků podal r. 1922. Jistě také jiní páni poslanci podali návrhy. R. 1925, tedy před 10 lety, jsme odhlasovali zákon o sociálním pojištění osob samostatně výdělečně činných. Myslím, že v důvodové zprávě pro dělnické sociální pojištění jest i pasus, že obě pojištění, dělnické i osob samostatně výdělečně činných, mají vejíti ve stejnou dobu v platnost. V době, od r. 1925 do r. 1929 měli jsme tak krásnou hospodářskou konjunkturu, že stát dostával na daních o 500-600 mil. Kč více, než bylo preliminováno, a sociální pojištění živnostníků, osob samostatně výdělečně činných nebylo uvedeno ve skutek. Proč? Prostě proto, poněvadž pro potřeby středního stavu nebylo pochopení. Peníze byly, ale dobré vůle nebylo.

Máme kartely, syndikáty, cenovou politiku atd. Pánové, jsme pro záměrné hospodářství, jsme i pro to, aby se přísně dohlíželo na ceny, jsme i pro to, aby se přísně sledovala rentabilita podniků, ale stojí tu převeliké "ale". Ceny byly kontrolovány u pekařů, u hokynářů. u kupců, ale nebyly kontrolovány u kartelů, u syndikátů. Povězte mi, který z kartelů slevil ze svých cen při celé akci ozdraviti náš hospodářský život? Nejenže neslevily, nýbrž kartely dokonce zdražovaly. V poslední době letos v létě stouply ceny stavebních hmot. Proč? Jsou dělnické mzdy vyšší? Jsou snad potíže při výrobě? Ale kdepak! Rentabilita; naši karteláři nyní prokáží, když si upravili početně své podniky na základě zákona o stabilisačních bilancích, že nemohou sleviti, že jejich podnik není rentabilní. Zatím několik řečníků zde již ve sněmovně předneslo, kolik set milionů jenom uhelný kartel ukryl v podobě stabilisační bilance. Kdybychom šli od jednoho kartelu ke druhému, tak bychom zjistili, že nominální hodnota akcie byla, řekněme, 400 Kč a po stabilisačních bilancích za určitou řadu let má cenu tak 50.000 Kč, A nejen to, u kartelů, zejména uhelného, odpusťte, čtu v rozpočtu ministerstva soc. péče; že pro rok 1936 se vkládá 20 mil. Kč do rozpočtu na sanaci bratrských hornických pokladen. Slyšeli jsme z výkladu dále, že je úmysl po několik let dávati do státního rozpočtu 96 mil. Kč na sanaci bratrských pokladen. Odpusťte, vážení pánové, budeme-li dělat takovouto politiku, že dáme po př. příslušníkům jiného státu do rukou právo kutací, oni nám budou plundrovat naši zemi, budou nám tisíce dělníků zmrzačovati, ale ze svých výdělků nezaplatí náklad na tyto lidi, a my to budeme ze státní pokladny sanovat, tedy to bude politika absurdní, nikoli hospodářská. (Posl. dr. Mareš: Nečas za to nemůže!) Vždyť já proti němu nepolemisuji. (Posl. Jiráček: Ne státní pokladna, ale těžaři ať to zaplatí!) Ovšem že. Nemáme nic proti tomu, budou-li kontrolovány ceny v našich krámech a obchodech, ale ať jsou kontrolovány také nahoře. Zejména však reklamujeme silně pro náš střední stav cíl rentability. Mají-li velké podniky, sdružené v syndikátech a kartelech, právo udělat si kalkulaci, spočítat režii, v níž jest obsažena značná srážka na úmor investic, na úmor strojů, a je jim ještě dovolen občanský zisk na důkaz prosperity, a podle tohoto výpočtu jsou upravovány ceny produktů kartelových bez zřetele na stabilisační bilance, pak totéž právo žádáme pro sebe. Nic více a nic méně. Co by to znamenalo, kdybychom šli do všech důsledků? To by znamenalo rozpočet šenkýře, kováře, obuvníka, krejčího atd. Mnozí řeknou, že to je příliš těžké, že to nejde. Odpusťte pánové, půjdu-li nyní do všech důsledků. Je-li připuštěna rentabilita pro velké, musí býti připuštěna rentabilita i pro malé.(Výborně! - Potlesk.) Mají-li právo se usnášet na cenách a na svém výdělku, musí toto právo býti dáno i živnostenským společenstvům, obchodním gremiím atd. Ostatně je patrno, že naše vláda je teprve na počátku té třetí linie zájmového hospodářství. Kdybychom nešli dál, věřil bych hlasům polským, které tvrdí o našem hospodářství, že tu máme chaos, a věřil bych i hlasům francouzským, které se shodují s Poláky. Pokud to nedoděláme, tedy zde chaos opravdu budeme míti. Přál bych si a přejeme si všichni, aby to vláda dodělala.