Ale poslyšme Konráda Henleina samého a vezměme si jeho projev v Čes. Lípě. Tam jsou tato místa (čte): "Se zřetelem k vysokému stupni civilisace našich středoevropských národů a jejich státně politických tradic, za nimiž stojí k politickému sebevědomí probuzené individuum, osvědčuje se italský fašismus jako metoda politického tvoření vůle a jako forma vlády pro nás naprosto nesnesitelná. Neboť jen masy, které jsou neschopné býti předmětem politického tvoření vůle ve smyslu naší demokratické tradice, mohou snad býti důvodem, že dnešní italský vládní systém se zdá býti nutným."

Italského fašismu se tedy vzdávají. Pak zaujímá stanovisko k německému fašismu a říká (čte): "Také k německému národnímu socialismu máme své zásadní výhrady, i když z jiných důvodů." Jaké výhrady mají proti německému fašismu? Mluví-li zde o demokracii, musí především jasně říci, jaké stanovisko zaujímají k hitlerismu. A nesmíte se diviti, jestliže vám české strany nevěří a nedůvěřují, protože jste nezaujali ještě jasné a jednoznačné stanovisko k hitlerismu. Ve vašem zásadním prohlášení z Čes. Lípy stojí dále (čte): "Nejsme zásadně proti stranám, ale stavíme se proti takovým stranám, které výlučně sledují své egoistické a stranické cíle a které nejsou ochotny se podříditi vyšším požadavkům pravého a živého národního souručenství."

Říkáte, že nejste v zásadě proti stranám, ale osobujete si právo vyhledati si strany, proti kterým chcete postupovati. Takovým duchem je naplněno vaše hnutí; a zde jde o oficiální prohlášení strany.

V Mariánských Lázních mluvil v lednu dr. Walter Brand a mezi jiným řekl (čte): "15 let bylo času, aby se dokázalo, že mužové, kteří jsou odpovědnými činiteli, drželi své slovo. Pro nás se blíží volby. A tyto volby budou sárskými volbami." (Výkřiky posl. Sandnera.) Ano, pane Sandnere, zase tam mluvil o sárské psychose. Řekl, že toto hlasování bude sárským plebiscitem. Jasně a zřetelně to bylo řečeno v Mariánských Lázních. A co řekl Konrád Henlein v Mariánských Lázních? "Neusnadnili nám to, říkali: zakuklený fašismus, nebezpečí pro stát, a nebyli to bohužel Češi, nýbrž lidé mluvící německy. Ale přijde den..."

Hleďte, pánové, to je čistokrevný fašismus! Konrád Henlein řekl dále: "Neustoupíme ani dnes ani za 100 roků. Hnutí je dnes výrazem národa a zůstane zde."

Musí se uznati, výrok o 100 letech je přece jen skromnější než onen od naproti, kde si osobují právo na 1000leté trvání. Zde jsou tedy skromnější a spokojují se 100 lety.

Tak tedy věc vypadá prakticky. Tady se pokouší namluviti českým stranám, že to míní vážně se svým kladným stanoviskem ke státu a demokracii, a venku dělají jejich stoupenci pravý opak. (Posl. Knorre [německy]: Budu ve Šterberku vyprávěti, co jste zde mluvil o rozpočtu!) Pane Knorre, vypravujte to přece raději v Rýmařově!

A teď vám ještě něco řeknu o duchu, který u vás vládne. Jeden z vedoucích lidí národního socialismu v sousední říši, plukovník Hierl, který organisoval německou pracovní službu jako vedlejší organisaci německé armády, měl v Norimberku r. 1928 řeč, ve které doporučoval určité metody, kterých nutno použíti, aby se dosáhlo své vůle. Cituji teď z této řeči, která mimochodem vyšla v brožuře, a zaměňuji jen slovo "demokracie": Řekl (čte): "Jsou dva druhy demokracie, pravá, která pramení ze slabošského a chorobného sklonu, ale je upřímně míněna, a demokracie předstíraná. Tato je politickým bojovným prostředkem. Tím, že uspí odpůrce frázemi, pokusí se ho pohnouti k nepozornosti. Uspávající dým, kterým odpůrce zahalí, je způsobilý zastříti mu skutečné metody."

Takové je vaše stanovisko k demokracii a taková je vaše práce, kterou děláte mezi německým lidem.

Je nyní nutno, abych zaujal stanovisko ještě k několika jiným věcem. Stejné metody zastírání jako v politice užíváte i v jiných věcech. Kolega Wollner se zde rozohnil a mluvil o osudovém společenství dělníků a podnikatelů. Ano, my nevěříme na osudové společenství pánů a rabů. Poznání, že nerovnost je pramenem všech sociálních bojů, protože nemůže býti ničím učiněna snesitelnou, je prastaré. Ale vím, že to není nic platné, vyměňujeme-li si zde názory; zde musím přijíti s argumenty, které jsou rázné a pádné. U nás na Moravě je textilní závod, který ještě r. 1929 zaměstnával 236 dělníků. Jedná se o ryze německou firmu, firmu Langer v Oskavě u Německé Libiny. Když přišla krise, vyhodili nejprve staré lidi. Teď je tam zaměstnáno jen 157 lidí; táži se vás, zda schvalujete, co se stalo. R. 1929 zaměstnávala tato ryze německá firma Langer 7 dělníků s průměrnou mzdou 4 Kč denně. A to v době konjunktury. 4 Kč za den 8hodinové práce za stavem. Takový dělník vydělal tehdy v týdnu, pracoval-li 48 hodin, 24 Kč. To bylo tehdy r. 1929; bylo tam 30 dělníků s průměrným ziskem 48 Kč týdně. 81 dělníků mělo průměrnou mzdu 72 Kč. Jak to vypadá v závodě dnes? R. 1934, tedy o pět let později, bylo 11 dělníků a dělnic, kteří měli denní mzdu 4 Kč, ačkoliv bylo propuštěno 79 lidí, o které jsme se samozřejmě měli my starati; kdežto před 5 lety jen 3% zaměstnaných dostávala tuto hladovou mzdu, je to nyní 7%. Dnes je dále zaměstnáno 51 lidí s průměrnou mzdou 8 Kč denně. Tehdy mělo jich 13% tuto mzdu, dnes je 30%, kteří béřou průměrnou mzdu 8 Kč za den.

To nejsou snad čísla, která jsme si vymyslili, to jsou úřední čísla, ke kterým mi poskytla přístup okresní nemocenská pojišťovna, a to jsou čísla, která ani firma Langerova nikdy nepopřela. Kdežto r. 1929 ještě 81 lidí vydělávalo 12 Kč denně, je jich dnes již jen 45. Tak tedy věci vypadají a takových příkladů jsou tisíce a desetitisíce. A potom sem přicházíte a mluvíte o nutnosti symbiosy dělníků s podnikateli. Táži se vás nyní, pane Wollnere: Uznáváte za dobré, že se takové věci dějí? (Německé výkřiky: Jak dlouho pracují ti lidé?) Pracují 48 hodin a vydělávají 24 Kč! Neběží o polozaměstnané, jde o plně zaměstnané dělníky; a tak žijí naši textilní dělníci v sudetském území. Táži se vás tedy, zdali schvalujete takové chování sudetskoněmeckých podnikatelů proti dělníkům. Neodpovíte-li mi, bude to také odpověď. Dělníci v tomto závodě nesmí býti odborově organisováni. Firma to nestrpí. Tatáž firma, která svým dělníkům zakazuje, aby se odborově organisovali, a která dosáhla, že se dělníci odborově neorganisují, tatáž firma poskytla vaší straně v továrně místnost, kde můžete konati porady.

A krátce se musím ještě zabývati zvláštní truchlivou událostí, vraždou v Kunově. Dříve než sám něco k tomu řeknu, budu citovati, co váš zástupce řekl v rozpočtovém výboru ke kunovské vraždě. Cituji teď jednotlivá místa (čte): "Ačkoliv vyšetřování není ještě skončeno, tvrdí se, že jde vesměs o politické odpůrce zavražděného a o příslušníky sudetskoněmecké strany." Konstatuji, že se to jen netvrdí, nýbrž že je dokázáno, že lidé, kteří byli zatčeni v kunovské aféře, patří k sudetskoněmecké straně. Pan posl. Knorre zaujal v rozpočtovém výboru k této otázce stanovisko a řekl pak: "Ostatně zde jde o odporné otravování veřejného života, které skoro denně prožíváme. Zavrhujeme každou vraždu a nemáme s tímto případem nic společného. Abych však osvětlil pravděpodobné pozadí tohoto případu, poukazuji na vývody svého kamaráda inž. Peschky, který vyložil, jaká nebezpečí s sebou přináší jednostranně národnostně vedené hospodářství." Zde něco tvrdí, co ničím nemůže býti dokázáno. Zde v této sněmovně prohlašuji: R. 1929 byly v Kunově odevzdány 4 české hlasy, z toho 3 pro české sociální demokraty a 1 hlas pro jinou českou stranu. 19. května 1934 byly v Kunově odevzdány již jen dva české soc. demokratické hlasy. Tu máte ještě odvahu prohlašovati, že se zde něco stalo, co lze vysvětliti národním zoufalstvím? Vraždy se nevysvětlují, vraždy se bezvýhradně odsuzují! Vy se ještě osmělujete tvrditi, že poměry jsou tím vinny? Pan posl. Knorre řekl - a zde cituji pořád vaše noviny "Die Zeit" - toto (čte): "Máme zde typický příklad. Zavražděný Rosenzweig byl účetním u firmy Perutz v Kunově u Bruntálu. Tato firma, přádelna konopí, si umínila, že ve 100% německé obci postaví českou školu a za tím účelem byli dělníci po 30 a více let u ní zaměstnaní bez výpovědi propuštěni a dostali výpověď ze svých bytů, aby na jejich místo přivedli české dělnické rodiny s větším počtem dětí, aby tak uměle umožnila tuto školu. Pravděpodobně chce firma vyhověti přáním českých míst, která jí poskytují peněžní prostředky."

Mohl bych pochopiti, že člověk, který neví kudy kam, kterého bída duševně úplně zničila, něco udělá, co člověk obyčejně normálně nečiní. Ale přijíti sem a osměliti se tvrditi, že není vinen vrah, nýbrž zavražděný, je také z jiných důvodů příliš silné. Vrah Rosenzweiga nikdy neznal. Vrah byl najat sice v Bruntále. A jen tak příliš nevolejte po vyšetřování! Až sem vraha přes hranice dopraví, bude vše odhaleno, čeho je potřebí. Četnictvo zjistilo, že také jim bylo vyhrožováno. Lidé, kteří byli zatčeni, řekli, že také četníci musí býti odstraněni. To mi řekli na okresním úřadě v Bruntále. Bude vyšetřeno, jaké jsou zde souvislosti.

A potom ještě jedno. V noci, kdy byla spáchána vražda, byly provedeny domovní prohlídky a výsledkem prvních dvou domovních prohlídek, samozřejmě u funkcionáře sudetskoněmecké strany, byl po každé revolver. Ti lidé neměli zbrojní pas, ale každý měl v zásuvce revolver. Nenalezly-li se později při domovních prohlídkách již žádné revolvery, je to jen snad proto, že lidé měli mezitím čas je ukrýti. U prvních dvou lidí se nalezly revolvery. Tak pěstují myšlenku vraždy na lidech jinak smýšlejících. Není divu, usměrňujete-li se duševně, že se usměrníte i v metodě a že saháte k revolveru jako k poslednímu prostředku politického boje. To je dílo, za které jste odpovědni. Před celou veřejností se musí prohlásiti, že nesete morální a mravní odpovědnost za takové události. (Posl. Knorre [německy]: O tom budeme ještě mluviti!) Nevyhrožujte, pane Knorre, vyhrožoval jste také bruntálskému okresnímu hejtmanovi.

A nyní dovolte, abych skončil. Chtěl bych jen ještě stručně říci: Vychloubejte se klidně dále svou silou, zde ve sněmovně je vás 44 ze 300, zde jste sedminou a nikoliv 70%, jak předtím někdo vykřikl, volejte klidně dále po společníku na české straně. Tato debata o rozpočtu v této sněmovně ukázala jasně a zřetelně, že na druhé straně není žádné ochoty, aby vám dělali společníka. Volejte tedy po tomto společníku a spokojte se s tím, že neslyšíte žádnou ozvěnu. V zásadě nemůžete žádného vážně myslícího člověka oklamati, že jste ve slepé uličce a ze nenacházíte východisko. Vaše hnutí se zrodilo z ducha Třetí říše, můžete stokrát tvrditi, že národní socialismus nelze importovati, vaše hnutí je přece z tohoto ducha zrozeno. V této zemi a v této sněmovně nemá tento duch domovského práva a věřím, že koneckonců ztroskotá na demokracii tohoto státu, která si je vědoma své síly a svých cílů. (Potlesk.)

Místopředseda Onderčo (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Synek. (Hluk.)

Posl. Synek: Slavná sněmovno! Považujeme za svoji povinnost (Výkřiky německých poslanců.) při příležitosti projednávání rozpočtu (Výkřiky.) ujmouti se zde slova ve jménu nejbídněji postavené části našeho lidu, ve jménu mládeže (Výkřiky německých poslanců. - Místopředseda Onderčo zvoní.), ve jménu mladé generace. Nyní v poslední době se o potřebách mladých mluví málo. Tak se časy mění. V době předvolební měly jak všechny strany koaliční (Výkřiky německých poslanců. - Místopředseda Onderčo zvoní.), tak všechny strany měšťácké požadavků a potřeb mládeže plná ústa. Všichni jste nahlíželi, že situace mládeže je neudržitelná, že dosavadní stav musí býti změněn a že se něco musí státi. Co všechno jste slibovali? Slibovali jste opatření práce nezaměstnané dělnické a živnostenské mládeži. Mluvili jste o tom, že podniknete mimořádné investiční práce za 5 miliard Kč, že při tom 15 až 20% těch, kteří budou na těchto pracích zaměstnáni, budou mladí. Slibovali jste rozšíření gentského systému pro mladé a zavedení podpor pro ty, kteří sice dávno odrostli škole, ale při tom se do zaměstnání vůbec nedostali. Učňům jste slibovali kratší pracovní dobu, zákaz noční práce, delší dovolenou, mzdu zaručenou kolektivní smlouvou a povinnost zaměstnavatelů zaměstnávati učně aspoň ještě jeden rok po vyučení. Chudým studentům slíbili jste stipendia, laciné tramwajenky, nízké poplatky a nové školy. Mladé inteligenci vysokoškolské a středoškolské jste slíbili místa po přestárlých úřednících a byrokratech. (Výkřiky posl. Zeminové a komunistických poslanců.) Slíbili jste, že zrušíte aspirantská nařízení a že se mladé inteligenci dostane za její práci řádné odměny. Slíbili jste rolnické nezaměstnané mládeži novou pozemkovou reformu, která umožní novou kolonisaci, a mladým rolnickým hospodářům jste slíbili radikální snížení převodních poplatků a oddlužení. Slíbili jste, že umožníte mládeži zakládání vlastních domácností jednak radikální reformou bytovou, jednak postavením řady malých laciných bytů. Slovem slibovali jste mládeži hory doly.

Rozpočet, který vláda předložila, jasně ukazuje, že žádný z těchto slibů nebyl brán vážně, že žádný z nich vláda nechce opravdu splnit. V rozpočtu nejsou položky, které by zaručovaly podporu dělnické a živnostenské mládeži. V rozpočtu nejsou položky, které by zaručovaly slíbenou podporu mládeži rolnické. V rozpočtu nejsou položky, které by umožnily splnění slibované mimořádné pomoci mladé inteligenci. Rozpočet je důkazem, že vláda, v níž hlavní slovo mají agrární velkostatkářští reakcionáři, problém mladých řešiti nebude a nechce, neboť tento rozpočet je rozpočtem staré, zbankrotělé velkostatkářské a kapitalistické třídy proti všemu chudému lidu, proti jeho mladé generaci. Kdyby ve vládě neměli hlavní slovo agrární reakcionáři a kdyby tam na místo nich měli slovo opravdoví muži z lidu, pak by musili vidět, že přecházení problému mládeže v dnešních strašlivých poměrech mladých je nadále nemožné a neudržitelné. Viděli by, že naše mladá generace vyrůstá v takových hrozných a nesnesitelných poměrech, že je zde nezbytně třeba okamžité a rychlé pomoci.

Hrozný stav naší mládeže ukazuje se v jejích poměrech mzdových. Úřední statistika soc. pojišťovny ukazuje neustále poměrný růst počtu pojištěnců v nižších mzdových stupnicích. V I. a II. třídě, tedy s největší mzdou 10 Kč denně, je dnes pojištěn téměř 1 milion pojištěnců, a tyto třídy obchvacují především ženy a mládež, neboť denní mzdy mladých dělníků a pomocných dělníků u nás pohybují se dnes mezi 4 až 10 Kč denně.

Podobný stav je u mladých soukromých zaměstnanců. Statistika pensijního ústavu ukazuje, že neustále roste počet oněch mladých zaměstnanců, jejichž příjem činí průměrně 250 Kč měsíčně. Tomuto hroznému vykořisťování mladých jde příkladem sám stát. Není divu, jestliže továrníci, jestliže zaměstnavatelé troufají si na mladé, troufají si zneužívati práce mladých. Jestliže sám stát zaměstnává vysokoškolsky vzdělanou mládež takovým způsobem, že aspirantům 3 měsíce neplatí nic a pak jim platí milostivě 600 Kč měsíčně a středoškolákům docela jen 300 Kč měsíčně, není divu, že u nás za těchto poměrů rychle klesá populace. Mají-li mladí lidé takovéto královské příjmy a jsou-li při tom nejlevnější byty na př. v Praze za 2.400 Kč roční činže, pak je samozřejmé, že mladí lidé nemohou zakládat vlastní domácnost, je samozřejmé, že nemohou počítat se založením vlastní rodiny.

Při tom nejhroznější skutečností je nezaměstnanost mladých. Naše statistiky nedávají odpověď na otázku, kolik mladých je u nás ve skutečnosti bez práce. Ve statistikách úplně chybí ona část nezaměstnané mládeže, která vyšla ze škol a do práce se vůbec nedostala. Podle soukromých odhadů pohybuje se počet nezaměstnané mládeže u nás mezi 260.000 až 300.000. V tomto čísle jsou desetitisíce mladých lidí, kteří se vyučili a po vyučení okamžitě byli propuštěni. Mezi nimi jsou mnozí bez práce již řadu dlouhých let, takže pozbyli jakékoliv kvalifikace. Mezi těmito 300.000 nezaměstnaných jsou desetitisíce mladých lidí, kteří se do učení vůbec nedostali, kteří jsou nezaměstnaní od okamžiku, kdy vyšli ze školy. Mezi nimi jsou desetitisíce mladých lidí, kteří vyšli ze středních a vysokých škol, kteří po léta svědomitě a pečlivě sbírali vědomosti a nyní jsou bez chleba.

Statistik dr Kollar sestavil data o absolventech středních škol za r. 1932/1933 a přišel k závěru, že po dvou letech zůstává z těchto absolventů takovýto počet nezaměstnaných: z absolventů obchodních akademií 40% nezaměstnaných, z učitelských ústavů 55% nezaměstnaných, z odborných škol 63% nezaměstnaných, z reálek a gymnasií 80% nezaměstnaných. Těchto 300.000 mladých lidí představuje značnou část celé naší mladé generace. O mladé generaci bylo zvykem mluviti vždy jako o naději a budoucnosti národa. Je hroznou obžalobou dnešního panujícího kapitalistického režimu, je strašlivou obžalobou dnešní panující vládní koalice, že 300.000 příslušníků této budoucnosti národa vyrůstá v beznadějnou, zvláštní společenskou třídu, která neví, co je práce, poněvadž bez své viny práci nepoznala. 300.000 mladých lidí, plných životní energie, plných plodné, činorodé práce, je odsouzeno k nucené zahálce, je vámi odsouzeno k demoralisaci.

Mladí lidé se právem ptají, kdo je zde vinen. Reakcionáři a fašisté, kteří pracují ve dne v noci, aby zachránili hroutící se kapitalistické řády, aby zachránili vymoženosti a výsady kapitalistické třídy, tito reakcionáři se představují mládeži jako největší radikálové a největší obhájci mladých. Při tom se snaží vylíčiti mládeži věci tak, jako by bylo možno vyřešiti jejich strašlivé poměry vyhozením několika socialistů z nemocenských pokladen, propuštěním žen ze zaměstnání, propuštěním několika starých byrokratů a zavřením několika tisíc komunistů a socialistů v koncentračních táborech. Mládež musí jasně vidět; takovouto "změnu systému" provedl Pilsudski v Polsku, Mussolini v Italii a naposled Hitler v Německu, ale kromě strašlivé bídy, kromě zbezprávnění pracujícího lidu pracujícím masám v těchto národech nepřinesla toho nejmenšího. Jak jinak vyhlížejí poměry v Sovětském svazu! Sovětský svaz, země nového socialistického pořádku, dovedla zajistiti práci a chléb všem, dovedla zajistiti práci i mladým. Sovětský svaz, to je země mladých. Mladí pracují ve výrobě, jsou na vedoucích místech, ve správě podniků, mladí jsou na vedoucích místech v armádě, ve správě státu. Mládeži jsou dány všechny možnosti všestranného vzdělání. Mládež účastní se života kulturního, života sportovního, společenského takovou měrou, jako nikde jinde na světě. A to všechno mohl dát Sovětský svaz své mládeži jenom proto, že sověty vyúčtovaly s režimem bankéřů, s kapitalisty a velkostatkáři. Neboť nikoliv staří lidé, nýbrž staré, zpuchřelé společenské řády dneška staví se mladé generaci do cesty.

Kapitalistické řády a stará kapitalistická třída, která staví své zisky nad zájmy milionů pracujících lidí, která zavře vrata továren a bezohledně nechá lid bez chleba, bez oděvu a bez přístřeší - když nemá bezprostřední naději na zisk - to je to, co stojí mladé generaci v cestě. Kapitalistické řády a kapitalistická třída jsou skutečnými viníky bídy lidu a mladé generace. Kapitalismus stal se přítěží celé společnosti, brzdí celý společenský vývoj, ničí miliony nevinných lidí, vyvolává hospodářské katastrofy, vyvolává katastrofy válečné. Každý pokus tento starý, zpuchřelý řád zachránit, ať už fašismem nebo nějakým plánismem, má ve svých důsledcích pro pracující lid řadu nových běd a utrpení. Tento starý, zešedivělý, prohnilý kapitalistický řád musí býti smeten, má-li lidu a mladé generaci býti zajištěna lepší budoucnost, slušný život, život v činorodé práci a míru.

Má-li se mládež dožíti šťastného socialistického zítřka, pak jí musí býti dána možnost záchrany. Možnost přežití hrozného kapitalistického dneška. Tento kapitalistický dnešek je hrozný pro mládež jak postavením, které zaujímá uvnitř země, tak strašlivým válečným nebezpečím, které vyplývá z imperialistické politiky okolních fašistických států, především fašistického Německa.

Dnešní vláda, jak je vidět, mladé generaci v její těžké a osudové hodině pomoci nechce. Jediné, s čím vláda k mládeži přichází, je zavedení povinné předvojenské výchovy. Nemůže býti pochybnosti, že skutečnost nebezpečí přepadení Československa se strany fašistického Německa a jeho spojenců činí otázku zvýšení brannosti lidu a především zvýšení brannosti naší mládeže akutní a naléhavou.

Je přece naprosto jasné, že zvýšení brannosti mládeže znamená především vyřešiti její strašlivé životní poměry. K tomu je především třeba dáti mládeži chléb a práci, dáti práci mládeži dělnické, živnostenské a rolnické, zajistiti také práci mladé inteligenci a zajistiti všem aspoň minimální mzdu. K zvýšení brannosti mládeže je potřebí zajistiti mládež pracující rukou i hlavou tak dlouho, pokud nedostane práci. K tomu je třeba, aby byla umožněna existence malých a středních rolnických hospodářství oddlužením a postupným snižováním převodních poplatků. K tomu je třeba, aby mládeži zajištěna byla střecha nad hlavou, aby postaveny byly domovy pro nezaměstnanou mládež a za druhé, aby byl uskutečněn plán, který rozvinul min. inž. Nečas o vybudování malých levných bytů, plán, který byl panem ministrem sice rozvinut, ale který do rozpočtu pojat nebyl. Rozřešení těchto základních životních otázek mládeže jest prvým předpokladem k zvýšení brannosti mládeže proti zahraničnímu fašistickému nepříteli.

Druhým předpokladem je výchova v protifašistickém duchu. Neboť jakou jinou velikou ideou v dnešních poměrech možno spojiti miliony pracujícího lidu, miliony mládeže různých národů v Československu na odražení vojenského útoku, připravovaného fašistickým Německem? Jedinou takovou jednotící ideou může býti a je idea protifašistická. Myšlenka protifašistického odboje, provázená spravedlivou politikou národnostní v duchu plné rovnoprávnosti všech národů žijících v Československu, je v dnešních poměrech s to spojiti miliony Čechů, Slováků, Němců, Maďarů a Ukrajinců v mohutnou hráz, o kterou se rozbijí všechny útoky zahraničních fašistických útočníků.

Třetím základním předpokladem je, aby tato výchova k brannosti byla prováděna na principu dobrovolnosti prostřednictvím demokratických sportovních, tělovýchovných organisací, jichž činnost je možno za tím účelem koordinovati. Každý pokus řešiti otázku zvýšené brannosti mládeže jiným způsobem, řešiti ji cestou donucovací pomocí zákona nebo nouzového nařízení, odsouzen jest k naprostému neúspěchu. Bude lidem právem odmítnut jako opatření militarisační.

Aspoň několik slov chtěl bych říci na adresu organisací mládeže, především na adresu organisací socialistických, ale i na adresu říšské jednoty agrárního dorostu, mládeže živnostenské, katolické i druhých demokratických organisací mládeže. Vy všichni jste postavili požadavky, odpovídající potřebám mládeže. Učinila tak mládež nár.-socialistická svými známými deseti brněnskými požadavky, učinila tak i mládež sociálně-demokratická, republikánská, i druhé organisace mládeže. Vy jste se domnívali, že tyto požadavky budou koalicí a koaličními stranami splněny a prosazeny. Jak vidíte, není tomu tak. Dnešní vláda potřeby a problémy mládeže řešiti nechce a nebude. Na koalici spoléhat nemůžete. V koalici mají hlavní slovo reakcionáři, kteří vládnou pro boháče, proti chudým a proti mladé generaci. Všechen náš lid dnes stojí v podobné situaci. Všechen náš lid hledá jiné cesty a potřebuje jinou politiku, nežli se dělala až dosud, politiku opřenou o spojené lidové síly, o velikou frontu chudých proti boháčům. Vy mladí nejste vázáni žádnými kapitalistickými korupcemi ani koaličními čachry, ani koaliční disciplinou. Vy můžete a jste schopni státi se u nás v Československu průkopníky takovéto nové politiky.

Podejte si ruce, nechte stranou, co vás prozatím dělí, dohodněte a sdružte se na minimálním programu, jehož uskutečnění všichni v daném okamžiku s hlediska potřeby mládeže považujete za nejnaléhavější. Na tomto podkladě uskutečněte opravdovou frontu, skutečné bojovné souručenství mladých za chléb, mír, pokrok a svobodu. Vyzvete mládež k veliké aktivitě, ke které je mládí schopno. Pořádejte tisíce společných schůzí. Proveďte okresní, krajské a říšské sjezdy mládeže, organisujte desetitisícové srazy a manifestace za uskutečnění a za prosazení těchto požadavků. Učiníte-li tak, pak se domůžete toho, že o potřebách a požadavcích mládeže se bude jednati a že naléhavé požadavky mládeže splněny býti musí. Učiníte-li tak, docílíte mnohem více, vy ukážete všemu našemu lidu cestu, jíž se musí bráti, aby mohl snésti dnešní protilidovou vládu a vytvořiti předpoklady pro vládu jinou, pro vládu lidové fronty, pro vládu, která povládne proti boháčům ve prospěch chudých. (Potlesk komunistických poslanců.)