Místopředseda Langr (zvoní): Dalším řečníkem na straně "proti" je pan posl. Bródy.

Dávám mu slovo.

Posl. Bródy (rusky): Slavná sněmovno!

Kdyby nebylo nového předsedy vlády dr. Hodži, který vyhlásil rozhodný boj proti defaitismu a prohlásil, že rozhodně chce dáti karpatoruskému lidu zvláštní statut, jak je to určeno v mírových smlouvách a ústavě naší republiky, věřte mi, slavná sněmovno, že značná část karpatoruského lidu, kterou mám zde čest zastupovati, sotva by měla důvod za nynějších okolností doufati v polepšení svého života i doufati ve své národní obrození, ve své vysvobození ze zkázy, ve které jest dnes karpatoruský lid. Vždyť jsme dostali nemálo slibů, prožili jsme nemálo pokusů, ale pomoci se nám do dneška nedostalo.

Nyní však pan předseda vlády, muž plný vůle, obrátil na sebe pozornost všech a také pozornost karpatoruského lidu. Otázkou jest jen, co pan předseda vlády chce, co zamýšlí a co může udělati? A nebude-li moci udělati to, co chce, zdali vyvodí z toho důsledky? Karpatoruský lid ovšem očekává provedení podmínek mírových smluv a ústavy republiky a autonomních práv, a divím se, když již pan předseda vlády mluví o autonomii, a jak oznamují noviny, již dnes se připravuje statut, o kterém se zmínil, proč se nepřipravuje při účasti zákonitých zástupců karpatoruského lidu? A když již jest potřebí statutu, proč pan předseda vlády nevezme za svůj návrh zákona o autonomii Podkarpatské Rusi, jejž předložil sněmovně nebožtík posl. Ivan Kurťak, a to r. 1933 pod tiskem 991.

Dovoluji si připomenouti panu předsedovi vlády, že by nebylo na prospěch republiky, kdyby se karpatoruský lid zklamal i v jeho slovech, čemuž nechci věřiti. Chci věřiti, že pan předseda vlády splní svůj slib. Proto považuji za svou povinnost prohlásiti jménem uvědomělé části karpatoruského lidu, jménem 60.000 uvědomělých karpatoruských voličů, že si přejeme a žádáme účasti v záchranné práci naší autonomní země, avšak pod podmínkou, budou-li skutečně splněny podmínky mírových smluv a ústavy republiky. Chceme viděti, aby zde sněmovně byl předložen návrh zákona o autonomii Podkarpatské Rusi a zároveň s ním aby byl zrušen zákon o reformě správy z r. 1927. Chceme viděti návrh zákona, předložený sněmovně, o určení národnostních hranic mezi Podkarpatskou Rusí a východním Slovenskem. Jako výsledek těchto zákonů zároveň chceme viděti, aby na Podkarpatské Rusi byla jako úřední jazyk zavedena ruština a zároveň s tím, aby čeští úředníci byli přeloženi do historických zemí a vedoucí místa odevzdána karpatoruskému živlu.

Ovšem dotud, dokud toho neuvidíme, jsme nuceni k velké své lítosti zůstati v oposici, musíme hájiti práva svého lidu a bojovati o jeho životní podmínky. Vždyť je známo, že třetina karpatoruského obyvatelstva jest dnes bez práce, odkázána na "nouzovou akci", odkázána na milost úřadů a na milost Červeného kříže.

Podle statistických údajů zvýšil se počet nezaměstnaných na Podkarpatské Rusi na 70%. A to je počet nezaměstnaných organisovaných, ale neorganisovaných nezaměstnaných jest v našich vesnicích desetkrát tolik co organisovaných. Dnes však již hyne nejen dělnická třída, nýbrž i třída měšťanská. Nedávno chustský Svaz obchodníků a živnostníků podal úřadům žádost, aby chustský okres byl zařazen mezi nouzové okresy. V této žádosti se oznamuje úřadům, že v samotném Chustu asi 90 obchodníkům a živnostníkům hrozí, že exekucí nebo dražbou ztratí celý svůj majetek. V této žádosti se dále oznamuje úřadům, že obchodníci a živnostníci chustského okresu ztrácí svou existenci právě pro nezaměstnanost dělnické třídy a následkem sucha loňského roku, na němž jen chustský okres ztratil 18,280.000 Kč a 80% dělnictva zůstalo bez práce pro přerušení obchodních styků s Maďarskem. Před tím měl chustský okres z dřevařského průmyslu obrat 10 až 15 mil. Kč. Dnes toho není. Jest přirozené, že nemá-li koruny zemědělec nebo dělník, hyne i obchodník, hyne i živnostník.

Na Podkarpatské Rusi jsou mezi nouzové okresy zařazeny okresy berehovský, mukačevský a iršavský, a nejchudší okresy, které skoro celý rok žily z "nouzové akce", nebyly započteny mezi okresy nouzové. Bylo by si přáti, aby aspoň okresy svalavský, velkoberezňanský a chustský byly zařazeny mezi t. zv. "nouzové okresy".

Zadlužení našeho rolníka a jeho úpadek přesahuje dnes všechny míry. Sestavil jsem statistiku pouze jedné z nejbohatších obcí na Podkarpatské Rusi. Je vám asi známa obec Seredné, kde se rodí nejlepší víno republiky. V tomto Seredném se vždy žilo krásně, pouze nyní v posledních šesti letech octla se obec v hospodářské zkáze. Obyvatelé této obce mají asi 340 kat. jiter prvotřídních vinic, asi 250 kat. jiter prvotřídních luk. Obyvatelé obce měli r. 1920 200.000 Kč dluhů a dnes mají 3,600.000 Kč dluhů. Obyvatelé této obce měli r. 1920 asi 700 kusů hovězího dobytka a koní, ale r. 1935 jest jich asi 400; r. 1920 měli asi 600 kusů vepřů, v r. 1935 jest jich asi 200. Klesáme a klesáme a není východiska ze zkázy.

Při tom čteme v novinách, že se železniční pražce dovážejí z Rumunska. Tážeme se proč, a lidé mluví mezi sebou: Když jedna skupina může vydělati na "kukuřičné akci" miliony, proč by nemohla druhá skupina vydělati také miliony na pražcích? Byla rozvířena t. zv. pražcová aféra, podle všeho s politickým účelem před volbami, a z oficiálních míst bylo rozhlášeno, že stát byl poškozen o 800 mil. Kč. Bylo zatčeno mnoho úředníků, inženýrů, obchodníků dřevem a průmyslníků a každý si myslel: No, z toho něco bude. A konec konců, co jsme z toho dostali? Dostali jsme to, že se pražce dovážejí z Rumunska. Kárný soud v Brně osvobodil, s výjimkou jednoho, všechny obžalované inženýry a úředníky. (Posl. Čuřík: To už je stará povídačka! Máme novější věci, máme starost o chléb a práci!) To je pro nás chléb. Proč myslíte jen na sebe, proč nemyslíte také na nás? Zvláště proto by se měla tato věc napraviti. V době, když byli zadrženi obvinění, dávaly se agentům provokatérům volné jízdenky na železnici, aby mohli svobodně choditi po Brně a donášeti padělané důkazy proti zákonitému obchodu na Podkarpatské Rusi a Slovensku. Zvláště hlavní agent provokatér dostal zakázku na dodávku pražců z ciziny, a místo aby dodával tyto pražce, prováděl lupičství a darebáctví. Za to byl také uvězněn. Jistý pekař dostal zakázku na dodávku, myslím 300.000 pražců, ale dosud je nedodal.

Ministerstvo železnic si stále stěžovalo, že na domácím trhu nemůže dostati dostatečné množství pražců. Ovšem, když od dodávky pražců vyloučilo domácí obchod, nemůže je dostati na domácím trhu. Proč se tato věc již nelikviduje? Jest dokázáno, že stát nebyl poškozen ani o korunu, a nemůžeme pochopiti, proč ministerstvo železnic odmítlo převzíti pražce dodané nikoliv firmami na Podkarpatské Rusi a Slovensku do aféry zapletenými, nýbrž dodané železnicím firmami, které do aféry nebyly zapleteny - když v historických zemích nedělalo takového rozdílu - neboť zde bez ohledu na to, kde a kdo pražce vyrobil, všechny koupilo a převzalo. I to dokazuje, že se zde vede akce zvláště proti dřevařskému průmyslu na Slovensku a Podkarpatské Rusi.

Byli-li viníci v této aféře, ať jsou potrestáni, ať jsou zavřeni, ale karpatoruský lid potřebuje práce, potřebuje možnosti k životu a protestuje proti tomu, aby mu tuto možnost existence brali tehdy, když naše pralesy hnijí a ničí se. Musíte věděti, že r. 1934 byly železnicím dodány pražce za cenu 29 Kč a roku 1935 se za ně platí již 34 Kč. Nelze připustiti, aby se tak hospodařilo státními penězi.

Proto se táži pana předsedy vlády, pana ministra průmyslu, obchodu a živností, pánů ministrů zemědělství a sociální péče, ba i samotného ministra železnic, jsou-li ochotni naříditi, aby tato aféra zmizela z pořadu, aby dodávka pražců z Rumunska byla zastavena a byla zahájena výroba pražcového materiálu na Slovensku a Podkarpatské Rusi.

Podle novinářských zpráv jest již dnes ministerstvo ochotno převzíti pražcový materiál i od firem, zapletených do aféry, ale pod podmínkou, zaplatí-li peníze, složí-li několik tisíc korun. To prostě nelze pochopiti a po této stránce také prosíme pana ministra železnic, aby nám to vysvětlil.

Ještě bych se rád stručně zmínil o tom, jak se vyměřují a vybírají daně. Daně se vyměřují podle zákona č. 76/1927 Sb. z. a n. Podle tohoto zákona má každý poplatník v zákonité lhůtě podati přiznání. Potom daňová komise, jmenovaná finančními orgány, posuzuje a libovolně ukládá poplatníku daň. Již to samo, že v rozpočtu je zařazeno 80 mil. Kč z trestních sankcí, z pokut, dokazuje pokles daňové morálky. Finanční úřady nikomu nevěří, každého obviňují, že podává špatné přiznání, ale zase občan musí vydržovati celý aparát, aby mohl správně toto přiznání vyplniti.

Že tento zákon není dokonalý, dokazuje to, že se stále doplňuje. Daňový zákon musí býti změněn. Vždyť i před válkou se platily daně a každý se snažil dostáti své daňové povinnosti, ale dnes již i větší podniky jsou nuceny zastaviti provoz továren, neboť nemohou snášeti trýznění stálých revisí a trestních vyšetřování. (Posl. Čuřík: Šidili stát!) Ty je třeba zatknouti. (Posl. Čuřík: Tak musila býti revise!) Má býti revise, ale musí býti také důvěra k čestným lidem.

Navrhoval bych, aby byly zřízeny dřívější daňové komise, které by za přítomnosti poplatníka a zástupce finančního úřadu vyměřovaly každému občanu daně, které by se potom přirozeně zaplatily. Ale členy těchto komisí musí býti lidé nezávislí na finančních úřadech, kteří každého znají a podle svého svědomí určí, kolik daní kdo může platiti. Tím by se předešlo tomu, že se dnes miliardové daňové nedoplatky převádějí z jednoho roku na druhý, což vyžaduje ohromného úřednického aparátu, který nepřináší žádného užitku. A zase pro provádění trestních sankcí je dnes zvláštní oddělení; daňové přestupky se trestaly i dříve, ale nikdy nikdo neslyšel, že by se pro daňové přestupky trestali lidé vězněním nebo pokutou, rovnající se zabavení celého majetku poplatníkova. Proto navrhuji, aby novým zákonem byla obnovena daňová morálka, aby každý občan mohl považovati za svou povinnost zaplatiti daně a aby mu úřad vyměřil takovou daň, kterou poplatník je schopen zaplatiti.

Daňové nedoplatky nutno likvidovati. Již loni jsem prohlásil, že stát nemůže vymoci těchto nedoplatků. Proč se neučiní opatření k likvidaci těch nedoplatků? Vždyť každý poplatník, aby se zprostil břemene daňových nedoplatků, napne všechny síly, aby svůj majetek od nich očistil, ovšem ve shodě s finančními úřady.

Chtěl bych se ještě zmíniti, že vybírání daní právě u nás na Podkarpatské Rusi neposlouží dobré pověsti naší republiky v cizině. Stalo se na př., že se prováděl kapesní zájem u občanů, u nichž našli v kapse jen několik korun. U Isáka Vechtera v Mukačevě našli 1.55 Kč, z čehož 1.05 Kč započetli na daň a 50 h na složenku. Takové způsoby vybírání daní neměly kýženého úspěchu v žádném případě, neboť buď zničily existenci nebo byly takové prohlídky marné.

Pokud jde o oddlužení zemědělské třídy, doporučoval bych p. ministru zemědělství, aby nedělal nové pokusy, nýbrž podle zásad provedených v Rumunsku, v Maďarsku nebo v Německu rozhodně pomohl této zemědělské třídě, která jest v krajní bídě. V Maďarsku na př. stát úplně převzal dluhy drobných zemědělců do 10 kat. jiter a proměnil je v dlouhodobou půjčku na 50 let a na 5 1/2%, ale z těchto úroků sám stát vzal na sebe 3/4% a zemědělec platí pouze 4.75%; z těchto úroků se již umořuje i dluh toho zemědělce. Dluhy drobných hospodářů do 20 kat. jiter skoro za stejných podmínek se promění ve 20leté dlouhodobé dlužní zápisy, a dluhy velkých zemědělců do 1000 kat. jiter mohou býti s nuceným souhlasem věřitele sníženy na 40 nebo 45%.

V Německu, jak píše "Moskevská Pravda", "byly zemědělské usedlosti prohlášeny za majoráty (dědičné statky) nedílné a nezcizitelné za žádných okolností. Mimo to bylo pro zadlužené zemědělce zavedeno zákonem ulehčení a osvobození od dluhů, prováděné tak, že zvláštní komise na účet 100 mil. marek, které stát každoročně poukazuje, snižují zemědělské zadlužení do míry rovnající se 2/3 hodnoty majetku a určují nový, lehčí způsob jejich zaplacení nepatrnými splátkami ve lhůtě 20 až 50 let." Jedním slovem i tam také se podobným způsobem pomáhalo zemědělské třídě.

Nemám času, abych se zabýval ještě obilním monopolem a dobytčím monopolem nebo vůbec zvířecím monopolem, nýbrž vyhrazuji si právo zabývati se těmito věcmi později. Nyní bych chtěl pouze stručně odpověděti panu posl. Jarossovi z maďarské strany, který nám závidí, že jsou u nás na nádraží ruské nápisy, a zmiňuje se o nás jako o národní menšině. Musím mu připomenouti, že my na Podkarpatské Rusi nejsme menšinou, nýbrž většinou. A pokud jde o tyto nápisy, není za mnoho co děkovati. Kdyby pan poslanec uměl rusky, sám by se styděl za tyto nápisy. Tyto nápisy napsali česky kyrilicí lidé negramotní, neznající ruského pravopisu.

Proč ruští novináři a spisovatelé nepřišli na Podkarpatskou Rus? Posl. Jaross praví, že za námi stojí stomilionový národ. Mýlí se. Za námi dnes nestojí nikdo. (Posl. Borkaňuk [malorusky]: Za pracujícím lidem Podkarpatí stojí!) Vidíme, jak stojí, že spisovatelé ani nesměli navštíviti pracující lid Podkarpatské Rusi. Proč nepřišli, když jsou to Rusové, když cítí, že tam jest kapka jejich krve? Vím, že když přijde zástupce francouzského státu do Československa, navštíví francouzskou kolonii, ale my zde nejsme kolonií, nýbrž národem, a přece na nás Sovětský svaz zapomněl. (Výkřiky: Nezapomněl na vás Horthy!) Horthy je pro nás totéž co Stalin. Jsme odkázáni sami na sebe. Jsem si jist, že kdyby za našimi zády byl jen desítimilionový národ s ruským státem, že by naše vláda s námi jinak zacházela. (Místopředseda Langr zvoní.) Přiznávám i to, že snad těmto novinářům a spisovatelům ze sovětského Ruska nebylo doporučeno přijíti na Podkarpatskou Rus, ale přece jsme očekávali, že přijdou a navštíví nás. Ale vláda prý jim nedoporučila jíti na Podkarpatskou Rus, protože se nechtěla styděti za to, že na př. hlavní město Podkarpatské Rusi je češtější než Praha. (Předsednictví převzal místopředseda Onderčo.)

Slavná sněmovno! Jak jsem prohlásil, přáli bychom si a žádáme účasti na výstavbě tohoto státu pro blaho našeho lidu a naší autonomní země, ale za dnešních poměrů to není možné. Vždyť nám nedovolí dýchati. Naše noviny "Russkij Věstnik" zastavili na půl roku. A když po pololetním mlčení vyšlo nové číslo těchto novin, bylo hned zabaveno. A proč? Hle, co jsme napsali a co v něm bylo zabaveno (čte): "Čestně a otevřeně bojujeme a budeme bojovati dotud - a následující slova byla již censurována - dokud nás bude vláda k tomu nutiti nedbáním práv karpatoruského lidu."

Pánové, jestliže již nelze říci ani to, pak je lépe všechno zavříti. A zase z druhého článku bylo v novinách zabaveno, lépe řečeno zcensurováno toto (čte): "Veľo našich ľudzi buli odsudzene na placeňe pokuti zato, že hnojuvka im cekla zo dvora i tak daľej. Pomaly sbereme všicke rozsudky i priňešeme jich v našich novinkoch, žeby každy vidzel, že kto za co bul štrofany. Aľe choc jak češko dakedik zaplacic tote pokuty, naše ľudze ich abo zaplaca abo odšedza. Pokutami i presľedovaňom zo strany četníkov i dachtorych uradov še nam ľen pomaha, bo dňeška už každy patri v taku partiju, chtoru ňe ľubja panove."

Slavná sněmovno! Byl důvod to zabaviti? Nikoliv. Ale to má svůj politický důvod. Censor na užhorodské policii patří k fašistické straně stejně jako státní zástupce jest kramářovcem a oba nás chtějí umlčeti, aby nebylo oposičního odporu proti rozšiřování fašismu na Podkarpatské Rusi.

A zase musím se zde zmíniti i o tom, že užhorodská policie před několika týdny zastavila působnost Centrální ruské národní rady, téže rady, která připojila Podkarpatskou Rus k Československé republice. (Posl. Révay [malorusky]: To je jiná rada!) To je táž rada, která působila od r. 1919 do dneška a která jest nejvyšším národním orgánem karpatoruského lidu. Jaký byl důvod toho, nevíme, víme pouze, že za nynějších poměrů by rozpuštění Centrální ruské národní rady neposloužilo ani zájmům státu. Vždyť jsme obklopeni nepřáteli, kteří čekají na každou chvíli, aby získali materiál pro zhoubnou, podvratnou práci proti republice. Ostatně je možno radu rozpustiti? Na papíře ano, ale ona jest a bude působiti i dále.

Slavná sněmovno! Za takových poměrů lze pochopiti, že se nemohu postaviti za rozpočet vlády pro r. 1936.

Místopředseda Onderčo (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Zischka.

Posl. Zischka [německy]: Dámy a pánové!

Rozpočtovou debatou, která se chýlí ke svému konci, se táhne jako červená nit výměna názorů mezi sudetskoněmeckou stranou a ostatními stranami této sněmovny. Všechny strany zaujaly nějaké stanovisko v této rozpravě. Prohlášení pana předsedy vlády bylo jasné a nedvojsmyslné. Výroky českých politiků, kteří promluvili, byly rázné a sebevědomé. Ale i sudetskoněmecká strana sama musila zasáhnouti a uznala za nutné říci své mínění k vývodům pana předsedy vlády ve formě prohlášení; posl. Sandner řekl - zde cituji "Zeit" - v úvodu své řeči (čte): "Od prvního dne trvání naší strany nemohlo se pochybovati o jasnosti našeho kladného stanoviska k demokracii." Zde se musíme především tázati: Který první den je zde míněn? Jsou to dni, kdy Konrad Henlein vydal svůj manifest, jsou to dni v České Lípě, kdy si v podobě zásadního prohlášení vytyčili jakýsi druh programu, nebo jsou to pozdější projevy této strany? Hleďte, líčí se to stále tak, jako by naše tvrzení, že nepřevzali jen lidský fundus bývalé národně socialistické strany, nýbrž že také ideologicky na ni navázali, bylo lží, podezříváním, stále tvrdí, že mají kladné stanovisko k demokracii atd.

Přede mnou leží "Tag" ze dne 18. července 1933. Referuje o turnerské slavnosti v Žatci a ve zprávě lze najíti tato místa (čte): "Ale muž" - začínáme představením - "na jehož vrub lze zapsati mocný úspěch žateckých dnů a jemuž za ně vděčíme, mladý cvičitel, který s moudrou prozřetelností a velkou vytrvalostí se dal do díla a který je také svou pevnou vůlí provedl, Konrád Henlein, zůstal v pozadí. Zakázal si jakoukoliv zvláštní poctu. Ve slavnostním průvodu jel v uzavřeném automobilu ulicemi města a přezkoumával své rozkazy a jejich zachovávání. Byl všude a přece nikde. Jen mužná kázeň a kamarádský duch německých turnerů hlásaly jeho vítěznou práci a povolané vůdcovství, kterému se po Žatci podrobí stará generace turnerů stejně rozhodně jako mladší následovníci. Vůdcovství Konráda Henleina ve svazu německých turnerů je v celé sudetskoněmecké veřejnosti nesporné. Jeho pevná a nebojácná vůle to byla, která razila sudetským Němcům cestu do radostné budoucnosti a na kterou se dal s celým svým svazem." (Posl. Sandner [německy]: Velmi správně!) Jen nevolejte ještě velmi správně, pane Sandnere, přijdete s tím ještě včas. Na druhém místě se praví (čte): "Ale je to duch, který stvořil toto dobře promyšlené dílo. Bez tohoto ducha, který vedl k neomezené obětavosti a rozhodné podřízenosti a který korunoval celé vzorné výchovné dílo německých turnerů, nebyly by uplynulé slavné žatecké dny zanechaly onen mohutný dojem, který, jak doufáme, bude míti trvalý vliv na politické úsilí sudetských Němců."

Zde máte povolávací listinu, chcete-li, jmenovací dekret pana Konráda Henleina na vůdce sudetských Němců, listinu, která je podepsána panem Krebsem, který jest nyní v Berlíně jako vládní rada a tam vyvíjí svou blahodárnou činnost pro sudetskoněmecký lid. (Německé výkřiky: Co byste říkal, kdybyste to neměl!) Počkejte jen chvíli, mám zde ještě několik málo věcí.

Pan Sandner sem přichází a říká, že sudetskoněmecká strana zaujímá kladné stanovisko k demokracii. Mluvil však také již jinak. Příznačné pro vaše agitační metody je, že vždy jinak mluvíte, než myslíte. Kdyby někomu z vás sem tam neuklouzlo nějaké otevřené slovo, neměli bychom správný obraz toho, co se ve vaší mysli děje. Posl. Sandner řekl na schůzi v Kraslicích dne 26. dubna: "Naším budoucím úkolem je odstranění politických stran, protože zavinily hospodářskou krisi." Odstranění politických stran, to je čistokrevný fašismus! (Výkřiky.) To je totalita, které se zde denně zříkáte. Zde mluvíte jinak než v Kraslicích. Ale ta metoda je nám známa, a také české strany ji znají. (Posl. Knorre [německy]: Co byste vy říkali, kdybyste měli za sebou 70% všech německých hlasů?) K tomu bych chtěl také něco říci: Co uděláte s těmi 70%? To budete musiti teprve německému národu ukázati! Pan Sandner řekl dále, že politické strany zavinily krisi. Toto tvrzení je tak primitivní, že je těžko se jím zabývati. Spokojíme se krátkým tvrzením: Dříve, když ještě nebyla krise, nýbrž vládla konjunktura, byly také politické strany, dnes v Německu nejsou politické strany, ale krisi tam stále ještě mají. Ale pan Sandner sem přijde a krátce a stručně prohlásí: Krisi zavinily politické strany! A potom ti pánové mluví o kladném stanovisku a prohlašují, že odmítají každou snahu po totalitě. (Výkřiky.) Rozhodně nebylo popřeno, co pan Sandner v Kraslicích řekl a co bylo uveřejněno v časopise "Volkswille".