A nyní, vážení pánové, poněvadž čas kvapí, chci říci něco jen o soustavě daňové, která právě bude jistě v této hospodářské a finanční kapitole předmětem veliké kritiky. A tu si musíme samozřejmě také stěžovat. Řekl bych, že již od počátku, jak byla provedena daňová reforma, byl zde také nedemokratický zásah, že tu byla též disparita. Myslím, že berní reformou tak, jak byla provedena, byl napálen nejenom stát, nýbrž i zemědělci. Nechci vyčítat, že autoři této berní reformy měli nějaké postranní úmysly, ale divím se, že bylo umožněno tolik mezer v daňové reformě, jimiž by právě ti největší kapři unikali. Uvážíte-li, že podnikatelé ihned po vydání daňové reformy utvořili společnosti s ručením obmezeným, kde rodinné firmy byly přeměněny na tento způsob a členové rodin se stali placenými jednateli, aby byly tady náležité platové srážky a vykazoval se menší zisk, pak je opravdu podivuhodné, že na to nikdo nepřišel. Ale také jsou zde i jiné možnosti, které skýtá berní reforma. Pánové, podíváte-li se při dani důchodové na možnost odpisu z investic, tedy vidíte, že průmyslový podnikatel může odepsat 40 až 50%, když se stroj stane nemoderní, když jeho výrobnost poklesne a konkurence by získala určitý náskok. Dokonce jeden podnik má staré stroje, odpisuje stále a čistý zisk se takřka nevykazuje. Průmysl, myslím, na tuto výhodu hodně doplatil, protože stále si opatřoval moderní stroje, aby se vyhnul výkazu čistého zisku, a tím také způsobil svůj vlastní rozvrat, protože na dobu krise mu nezbyly žádné reservy, které se bál vykazovat, aby nemusil platit daně, a nyní, když přišla krise, se zhroutil. Nemáme žádnou radost z tohoto způsobu trestu, ale musíme jen žádati, aby zde byla určitá korektura, ale to jest již naznačeno v novelisaci, ať se týká stabilisačních bilancí nebo daně výdělkové. Ovšem, když již se tato otázka bude řešit, je třeba, aby vůbec systém daňový byl při tom upraven tak, aby byla také demokracie při vyměřování. Vážení pánové, kdož jste poplatníky, víte, že úředník se může mýlit, kdežto vy se mýlit nesmíte, vaše daňové zatížení záleží na dobré náladě nebo libovůli úředníka, který vyměřuje daně nebo poplatky. A když nakrásně úředník chybí, pak se mu nemůže nic stát, zatím co každý poplatník může býti za chyby nebo opominutí potrestán. Vy se můžete proti chybě úředníka nanejvýše odvolat žádostí s kolkem a věc je vám potom milostivě prominuta. Jsou dokonce tak troufalí poplatníci, kteří nejsou s tímto systémem spokojeni a odvažují se domáhati spravedlnosti u nejvyššího správního soudu. Někdy se jí domohou, ale, pánové, jak se tu projevuje daňová demokracie? Když to poplatník vyhraje, musí zaplatiti své vydání a stát zaplatí také své. Když to prohraje, pak zaplatí nejen výlohy státu, ale i vydání s obhajováním vlastních zájmů. Jaká je to spravedlnost? Či tu nemá býti stát také jako strana, když prohraje, a úředník, který nesprávně vyměří daň, aby byl volán k odpovědnosti a aby stát zaplatil všechna vydání? Když to bude tak vypadat, pak může chybovat kterýkoli vyměřující orgán jenom proto, že se mu poplatník nelíbí, a právě ten poplatník, který se hájí, se obyčejně panu přednostovi přestane líbit a tak vždy musí se domáhat svého práva u nejvyššího správního soudu a výsledek je, že daňová morálka automaticky musí zde klesat. Když není určité rovnoprávnosti mezi státem a poplatníkem, nemůže se nikdy očekávati, že poměry v placení a přiznávání daní se zlepší.

Pokud se týče poplatků, chci říci, že je to jeden z nejabsurdnějších zákonů, který v dnešní době je prováděn. Poplatky jsou instrument, který může úplně zemědělce, který přejímá majetek, znemožniti a také zničiti. Pravda, u vyměřování daní máme alespoň daňovou komisi, kterou milostivě někdy vezme pan šéf berní správy na vědomí a někdy jejího hlasu uposlechne, nebo naopak ho vůbec nedbá; ale při vyměřování převodních poplatků neexistuje žádná komise, nikdo nemá možnost zasahovati do vyměření poplatků, jen úředník sám, čili je tu, pánové, berní diktatura. A také úředník, který vyměřuje poplatky, dovede toho znamenitě využíti, když si předvolá mladého zemědělce a žádá, aby zaplatil poplatky, aby přiznal nabývací hodnotu majetku, a tu pochopitelně celá záležitost probíhá nevyzpytatelnými formami. Věc se dá k vyjádření panu starostovi, ten obyčejně bývá nějak politicky naladěn, anebo je to pan starosta, který vůbec nerozumí výnosnosti zemědělství ani ceně, ten pán podá pak "objektivní" posudek, a když se špatně vyspal, tedy tomu mladému zemědělci bez ohledu na převodní nebo kupní smlouvu zvýší o 20-30 tisíc Kč hodnotu jeho majetku. Pak nastane další procedura. Úředník si ho zavolá a. řekne: Vy jste obelhal berní úřad. Ale i když toho není, žádá se na něm, aby zvýšil cenu, a když nechce poslechnout, stane se předmětem svaté inkvisice, vyhrožuje se mu odhadem a říká se: Když bude určitá diference mezi cenou vámi přiznanou a cenou, kterou odhadne příslušná komise, budete pokutován i zavřen. A pak nastane zhodnocení a ocenění. Platební rozkaz přizná, že se za základ vezme cena přiznaná nebo doznaná, k tomu se připočtou všechny dluhy, zhodnotí se desetkrát nebo patnáctkrát výměnek a tak, mám-li vám to názorně říci, základ je na př. 50.000 Kč, k tomu dluhy 40.000 Kč, dohromady je to 90.000 Kč, výměnek zúročený za 15 let po 5000 Kč je 65.000 Kč a ten, kdo získal takovou krásnou nemovitost, se diví, že má nemovitost v ceně 135.000 Kč. Z toho se mu vyměří poplatky. Viděli jste, pánové, podniky, aby se hodnotily tak, že by se k obchodu či k jinému podnikání připočítaly dluhy a počítaly se za majetek? Je to naprosto nelogický a absurdní zákon, který nemá žádného opodstatněni, a je třeba, aby se jím jednou zabýval ministr financí, tím spíše, že k takovým oceněním nemovitostí bych mohl přinésti skoro 200 případů, které jsem zjistil z běžné prakse za poslední léta. Jeví se to tak, že na př. nemovitost ve výměře 2 1/2 hektaru v ceně 17.000 Kč byla zpoplatněna částkou 3326 Kč, čili 20% hodnoty zabral berní úřad a zatížení na jeden hektar bylo 1500 Kč, tedy horší než dávka z majetku. Dokonce u jednoho objektu v ceně 450.000 Kč byl poplatek 94.714 Kč, čili zase 21% bylo zabráno z toho majetku finančními úřady a zatížení na 1 ha bylo 2600 Kč. Tu jsem s hrůzou viděl, jak vzniká zatížení a zadlužení, jak skoro ve všech případech se musel nový nabyvatel na zaplacení poplatků dlužiti a dokonce ve 20 případech jsem viděl, že takové zpoplatnění bylo vlastně konfiskací, že za 3-4 léta zemědělec musel prodati ten majetek, zatížený dluhy, poněvadž byl předlužen poplatky. To je, pánové, vybírání daní a poplatků? To je tentýž systém, jaký mají černoši v Africe, když chtí dosáhnouti ovoce stromu, že strom porazí. Dostanou sice ovoce, ale strom už nenaroste. Tak to dělá berní úřad. Tento zákon je nesmyslný a jsem přesvědčen, že se jím budeme muset co nejdříve zabývat. A to tím spíše, že když na př. potom při dani z obohacení a darovací zemře výměnkář, nevydrží těch 15 let, jak mu to berní úřad předepsal, pak se znovu zemědělci vyměří daň z obohacení. Uvedu příklad: Věno, které bylo vyplaceno v částce 50.000 Kč, bylo zpoplatněno daní z darů, nevěsta však musila zaplatit postupní cenu a přes to, že jich použila na zaplacení poloviny majetku, byl vyměřen další poplatek z 25.000 Kč a starý otec, který dostal těchto 25.000 Kč, přidal k tomu ještě 5000 Kč, každé dceři dal po 15.000 Kč, zaplatil znovu daň z daru. Čili těch. 50.000 Kč bylo třikrát zpoplatněno a výsledek byl, že z nich zbylo jen asi 38.000 Kč.

Pánové, je v tom nějaká morálka, je v tom nějaká logika? Mohou potom nově nastupující zemědělci a kupující viděti v našem státě spravedlnost? To by, pánové, byly špatné výsledky a konce demokracie, kdybychom takovým způsobem dále zpoplatnění prováděli.

A nyní, vážení pánové, jenom k rozpočtu samému chci říci: Jak se jeví, pánové, struktura rozpočtu? Většina příjmů z rozpočtů je dnes založena skoro výhradně na daních a poplatcích. Tak na př. výnos státních podniků činí v našem rozpočtu jenom 15% rozpočtených prostředků, výnos daní a dávek 55%, výnos cel 10%, výnos kolků a poplatků 15% a výnos jiných příjmů pouze 5%.

Pánové, tu jsem rozhodně v pochybnostech, bude-li míti rozpočet, který je nám předkládán, lepší výsledky než léta minulá, zvláště pokud jde o státní podniky. U těchto jsem přesvědčen, že výsledky, které mají přinésti - zvláště tabáková režie - nebudou takové, jak jsou v rozpočtu dány, a že se pravděpodobně setkáme s novým deficitem, který se ovšem potom projeví v účetní závěrce jako nové zvětšení státního dluhu. A tu je pochopitelno, že většina kolegů, kteří se budou muset zabývati účetní závěrkou, bude muset uvažovati znovu o zázračné formulce, jak přivésti rozpočet do rovnováhy.

Tu musím, pánové, zase poukázati na určitou položku, která je největším problémem našeho státního rozpočtu. Jsou to personální náklady. Myslím, že otázka personálních nákladů, jak se ve státním rozpočtu projevuje, by měla býti předmětem úvah státních zaměstnanců samých, poněvadž ve státech, kde se státní zaměstnanci jí nezabývají, na př. v Rumunsku a Jugoslavii, došlo to tak daleko, že nakonec státní zaměstnanec po několik měsíců nedostával vůbec žádný plat. Nechci snad mluviti proti státním zaměstnancům! Mám před nimi vždycky respekt, protože vím, že zdravá administrativa je také základem určité spravedlnosti a stability. Ale sám ministr financí jako státní úředník prohlásil, že otázka personálních platů a nákladů je nejtíživější. Když se podíváme na náš rozpočet, tedy 51% rozpočtu státní správy pohlcují osobní náklady, 49% přichází na náklady věcné. V letech 1930 až 1932 činila částka na personální náklady 40% a na věcné 60%. A srovnáme-li, vážená sněmovno, tuto naši situaci rozpočtovou s jinými státy (Místopředseda Košek zvoní.), vidíme, že průměr personálních nákladů za léta 1929 až 1935 byl v Německu 15%, ve Francii 18%, v Italii 27%, ve Spojených státech severoamerických 20%. Z toho je, pánové, viděti, že jsme zde předimensováni, že zde musíme hledati určité východisko a že by reorganisace státní správy a její zjednodušení mělo býti první otázkou dne. To neznamená, že by snad státní úředníci měli míti svoje platy zmenšeny, ale je zapotřebí si jednou vytyčiti směrnice, že je lépe míti méně úředníků dobře placených, než mnoho úředníků, kteří všichni si stýskají, že jejich platy jsou neúměrné. Tu je třeba také zkoumati otázku vysokých platů a je třeba to daňově vyjádřiti, abychom se také konečně dostali po této stránce k určité rovnováze a paritě s ostatními státy.

A nyní, vážení pánové, pokud jde o dluhy státní, je naše situace rovněž velmi neutěšená, uvážíme-li, že dluhová služba našeho státního dluhu pohlcuje 24% rozpočtu státní správy. Dáte-li dohromady platy a dluhovou službu, znamená to 75% státního rozpočtu, čili vyhlídky naší rozpočtové rovnováhy jsou velmi neutěšené.

A tu chci na zakončení říci: Tento rozpočet potvrzuje správnost naší zemědělské směrnice, když jsme ujišťovali, že životní úroveň, ceny i mzdy nemohou jíti směrem dolů. Jsem přesvědčen, že se budeme muset snažiti, aby se naše cenová politika brala směrem nahoru, protože jsme celý svůj národní a životní standard založili na vyšších hospodářských číslech, tím jsme stabilisovali také na vyšší úrovni svůj státní rozpočet, a tuto stabilitu doháníme jen stálými výpůjčkami a pokladničními poukázkami.

Oposice třebas nám bude výslednici hospodaření vyčítati, ale dnes nezáleží již na tom, co vláda dělala dobře či špatně, dnes je situace všech nás stejná a všichni solidárně musí hledati východisko z této situace a přinášeti oběti, poněvadž nejde ani o výhru či prohru kruhů vládních či oposičních, nýbrž jde o naši existenci. Sám náš president řekl, že jsme na jedné lodi, a to si musíme také uvědomiti a také veslovati jedním směrem. Já bych řekl, že dnešní parlament má historický význam, neboť od jeho dohody nebo nesvornosti bude záviseti i náš celý hospodářský a politický vývoj. To si, vážení pánové, musíme všichni uvědomiti, abychom obstáli čestně před soudem generací, které přijdou po nás. (Potlesk.)

Místopředseda Košek (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan posl. Brukner. Dávám mu slovo.

Posl. Brukner: Slavná sněmovno! Chtěl-li dějepisec vyjádřiti hospodářsky zvlášť silnou dobu v historii některého národa, tu jistě užil k tomu slov, že v té době kvetly živnosti a obchod. Této pravdě učili jsme se již ve škole. Z toho je tedy viděti, že živnosti a obchod byly vždy důležitými složkami národohospodářského života v každém státě a že byly také měřítkem poměrů v tomto státě. Byly-li dobré hospodářské poměry v živnostech a obchodu, byly jistě také dobré hospodářské poměry v tom kterém státě.

Chci se ve své řeči dnes zabývati otázkami a požadavky těchto stavů a zvláště chci zde zdůrazniti stanovisko malého a středního živnostníka a obchodníka. A tu je samozřejmé, že stanovisko mé bude dnes snad kritické, ale prosím, aby mi to nebylo vykládáno jako stanovisko oposiční, poněvadž jako v soukromém životě není nejlepším přítelem ten, kdo jenom dovede chváliti, ale nedovede také ukázati na chyby, tak také i v hospodářském i v politickém životě veřejném vůbec je dobrým přítelem ten, kdo dovede také ukázati na chyby a snaží se tyto chyby odstraniti.

Pokud se těchto stavů týče, je to především otázka. daňových nedoplatků. O této otázce mluvili zde nejvýznačnější činitelé v našem státě. Mluvil o ní pan zpravodaj posl. Remeš a mluvil o ní v živn.-obchodním výboru pan ministr obchodu, průmyslu a živností Najman. Všichni se shodovali v tom, že je potřebí tuto otázku již jednou likvidovati. Řekl jsem, že otázka daňových nedoplatků stává se už veřejnou ostudou našeho daňového systému.

Co jsou to daňové nedoplatky? Jsou to z valné části nespravedlivě vysoko předepsané daně. A jaká je jejich výše? Výše je udávána různými ciframi. Pokud se týče nedoplatků za minulá léta, činí přes 5 miliard; připočítáme-li nedoplatky běžného roku, je počítáno s částkou přes 11 miliard. Řekl bych, že nynější daňovou praksí se těchto nedoplatků nezbavíme, nýbrž ještě více do nich upadneme.

Když byl dělán zákon t. zv. daňová reforma, bylo jako největší jeho plus líčeno, že nám udělá t. zv. čistý stůl, to znamená, že odstraní onu záplavu daňových rekursů, že daně budou předepisovány včas a spravedlivě. Slavná sněmovno, jaká je však prakse vyplynuvší z tohoto zákona? Budova ministerstva financí, která byla dříve umístěna na Starém městě pražském, měla zajímavý portál: Dva muži obrovitých postav nesli váhu celé budovy. Celý jejich postoj, jejich vzezření a výraz v obličeji jakoby jim dával do úst slova: Déle již to nevydržíme. Při patření na tento portál jsem ony muže vždy připodobňoval ke středním stavům a z nich hlavně ke stavu živnostenskému. Dnes je živnostník 20krát až 30krát tak zdaněn, jako byl před válkou. Zemědělec je před daněmi jakž takž chráněn nechci zde říkati, že platí malé daně, bůh chraň, vím, že je jimi také přetížen, předešlý řečník pan kol. Hrubý zde o tom mluvil; a jestliže má zemědělec na straně daní určitou výhodu, má desetinásobnou nevýhodu v převodních poplatcích. Ale přes to přese všechno je jaksi chráněn před libovůlí berních správ: daň pozemkovou platí určitou částí čistého výnosu, daň obratová je paušalována a rovněž tak daň důchodová, kdežto u živnostníka se dá daňový základ natáhnouti podle potřeby. Vypravoval mi přednosta jednoho berního úřadu v okrese takřka ryze zemědělském, kde je 90% zemědělců, že veškeré daně na tom okresu předepsané, pokud jsou předepsány živnostníkům, činí 90% ze všech předepsaných daní. Je to tedy poměr právě obrácený. Podle toho to ovšem potom vypadá. Byl jsem nedávno na schůzi živnostníků ve Žďáře na Moravě. Tam ke mně přicházeli jednotliví živnostníci s takovými daňovými předpisy a platebními rozkazy, o nichž bylo v živnostensko obchodním výboru řečeno, že vypadají jako pohádky. Opsal jsem si schválně několik platebních rozkazů a jeden zde uvádím. Holič Leopold Ondruš z jednoho bývalého okresního, tedy malého města, měl základnu výdělkové daně 92 Kč, tedy takovou, jako měla Schwarzenbergova pila, která má 260 dělníků, a jako měla parní cihelna. Rovněž velkou částkou byla mu předepsána daň obratová. Když žádal za sdělení vyměřovacího základu, bylo mu šalamounsky řečeno: Za týden oholíte 200 lidí po 1 Kč, t. j. 200 Kč, 50 lidí ostříháte po 3 Kč, t. j. 150 Kč, provedete 15 trvalých ondulací po 30 Kč, t. j. 450 Kč, dohromady týdně 800 Kč, násobeno 52 jest 44.000 Kč. A z této částky mu také daň obratová byla předepsána. Když byla na berní správě deputace, která se dotazovala, jak je možné tak vysokými ciframi zdaňovati, řekl přednosta berní správy, že prý v předešlých letech byli poplatníci méně zdaněni, takže teď se jim to musí vynahraditi. Velkou vinu na tom nesou t. zv. osoby přezvědné. Řekne se, že je to nález odborníků. Proto by bylo nutné, kdyby tyto přezvědné osoby byly osobami veřejnými, neboť pak by nemohly taková nesmyslná udání, hlavně o živnostnících, podávat.

Platební rozkaz končí vždy tím, že je možno proti výměru si stěžovati do 30 dnů u podepsaného úřadu. Jaká je v tom zase prakse? Mám zde zase jeden případ, který vzhledem na krátce vyměřenou řečnickou lhůtu nemohu dopodrobna líčiti, ale zmíním se o něm aspoň stručně, aby vysvitlo, jaký osud postihl mnohé rekursy. Šlo o nájemce dvora, který musil platiti také daň výdělkovou. Nájemné z tohoto dvora podle tabulek prof. Brdlíka činilo 29.000 Kč, daní však za jeden rok bylo mu vyměřeno 116.000 Kč a byly mu dokonce vyměřeny daně za 3 léta, kdy nájem tohoto dvora neměl. Státnímu pozemkovému úřadu dal za tento dvůr 250.000 Kč a za 5 let tomuto nájemci předepsáno bylo na daních bez dávky z majetku 473.000 Kč, tedy částka daleko větší, než za jakou byl objekt koupen. Ale to by bylo vedlejší věcí. Proti těmto nespravedlivým daním podal poplatník odvolání správně doložené a včas podané, ale přes intervenční zákrok poslanecký, kdy nařídilo ministerstvo financí, aby toto odvolání bylo vyřízeno spravedlivě, nebylo možno docíliti jeho vyřízení a nakonec se řeklo, že rekursy se ztratily. Skutečně teprve při stěhování berní správy do jiné budovy našly se všechny tyto rekursy, které byly kdesi zúmyslně pohozeny z toho důvodu, že přednosta té berní správy nebyl právě v dobrém osobním poměru s dotčeným poplatníkem.

Taková je libovůle některých berních úředníků a proto byl spravedlivý požadavek, aby úředník, který takto nespravedlivě postupuje, byl odpověden za své jednání. Co však mělo za následek toto nevyřízení rekursu? Důsledek toho byl, že daně byly na poplatníku vymáhány, a když je nemohl platiti, byly mu dány do knih na jeho nemovitost. Tím se stalo, že hospodářská záložna, poněvadž daně jsou přede všemi knihovními závazky, vypověděla mu úvěr, který musil během půl roku splatiti, což mělo opět za následek, že musil zastaviti podnik, který měl, parní pilu a propustiti 35 dělníků, kteří od té doby berou podporu v nezaměstnanosti.

Důsledek berní prakse pro živnostníka jest ještě horší. Živnostník nemá možnost kalkulace, je ne mezi dvěma, nýbrž mezi třemi a více mlýnskými kameny. S jedné strany vzhledem k poklesu důchodů naléhá se na něj, aby snížil ceny svých výrobků, s druhé strany, poněvadž je zatěžován novými a novými břemeny, potřeboval by ještě ceny svých výrobků zvýšiti. Bere mu to také možnost zúčastniti se zadávání prací na veřejných stavbách, poněvadž při těchto pracích se požaduje průkaz, že byly zaplaceny daně nejen za léta minulá, nýbrž i za rok běžný. Samozřejmě, že při takovéto praksi tyto průkazy si nemůže sehnati.

Kam až tato daňová prakse vede, ukazuje situace, která v některých městech a místech sahá i na ta základní občanská práva živnostníkova. 1. prosince byly vykonány volby v mnohých místech a obcích v našem státě, mezi jiným také v Týništi nad Orlicí. Tam po volbách je tento obrázek: 15 vedoucích kandidátů, kteří jsou zvoleni, dluhují státu 1 1/2 milionu na daních. A poněvadž na ně úřady vztahují odstavec volebního řádu, kdo dluží státu anebo obci nebo jiné veřejnoprávní korporaci daně, které jsou již rok splatné, že nemá volebního práva pasivního, a bude-li tedy v této obci tento požadavek uplatněn, nebude moci těchto 15 vedoucích kandidátů svůj úřad nastoupiti a budou musit být provedeny nové volby. Tohle je již věc, která jde na kořeny života ve státě. Proč? Živnostníci a obchodníci byli vždy takovými základními pilíři v každém státě a tyto poměry samozřejmě musí se jeviti u nich ve formě veliké nespokojenosti, která se ovšem může projeviti v dobách těžkých, kdy stát by právě potřeboval spokojené střední vrstvy.

Pan předseda vlády ve svém exposé se zmínil o zvláštní komisi, která bude míti za úkol vyšetřiti tyto případy nespravedlivé berní prakse a bude míti za úkol sjednati soulad mezi těmito požadavky. My tuto stať v jeho exposé vítáme, poněvadž je na čase, aby již jednou v této věci bylo něco provedeno. Je to také nezdravé pro státní finance, poněvadž, jak v rozpočtu vidíme, je počítána obratová daň částkou 600 milionů, je to daň 3%, kdežto dříve, kdy nebyla tak vysoká, vynášela státu až 1.500 mil. Kč.

Dalším požadavkem stavu živnostenského a obchodního je malá živnostenská novela. Tady, bych řekl, je názorný příklad chyb naší demokracie. Stálé úřadování, stálé psaní a slibování, ale málo skutků. Malá živnostenská novela měla přizpůsobiti živnostenský řád dnešním poměrům. Jednotlivé složky živností a obchodů od ní čekají ozdravění svých poměrů. Malá živnostenská novela zaváděla by průkaz způsobilosti, řešila otázku režijních dílen a jiné a jiné aktuality živnostenského a obchodního stavu. Není dnes také možné, aby stav živnostenský byl zešněrován různými těmi předpisy a nařízeními, zatím co u t. zv. režijních dílen se zákon obchází a předpisy nedodržují.

Také bych zde chtěl poukázati na ty zbytečné komise. Postaví-li si živnostník dílnu nebo provede-li v ní nějaké sebemenší zlepšení, může býti jist, že má na krku komisi. Najde-li tato komise sebe menší chybu, může býti jist, že mu tam přijde ještě jednou. Taková komise však stojí několik set Kč a když se opakuje několikráte, živnostník neví, kde by měl peníze na tyto komise vydělat. Byl jsem nedávno při jedné komisi ve škrobárně, kde byli zástupci řady úřadů, a za tuto komisi bylo předepsáno 30.000 Kč. Před tím však tam byla již jedna komise, která stála 20.000 Kč. Jsou to částky, které se dají těžko shánět.

My jsme si dali do programu tohoto parlamentu jedno zvláště důležité heslo, totiž: ulehčiti soukromému podnikání. V tomto směru ovšem musí jíti napřed stát a potom obce, okresy a jiné veřejnoprávné svazky. Pan zpravodaj o rozpočtu posl. Remeš řekl, že se musíme zvláště polepšiti u malých. Soukromé podnikání má nesmírnou důležitost pro hospodářský život našeho státu. Uvážíme-li, že soukromé podnikání dává výživu 5 mil. lidí přímo a řadě lidí nepřímo, pochopíme, kdyby se jen zčásti podařilo oživiti soukromé podnikání, že by to mělo blahodárný vliv i na nezaměstnanost. Nezaměstnanost není jen otázkou finanční, jen otázkou zatížení státu, nýbrž i otázkou mravní. Nedávno jsem mluvil s otcem tří dospělých synů, který říkal: Já se již tím životem nějak protluku a výdělek si nějak seženu, ale srdce mne bolí nad dětmi, pro které nemohu sehnat žádné zaměstnání. Staré přísloví praví: "Mladí ležáci, staří žebráci", a proto se bojím, že se moji synové naučí - vždyť jsou k tomu nuceni poměry - zahálet a jejich budoucnost bude podle toho vypadat.

V živnostech a v obchodech jako v jiných odvětvích našeho národního hospodářství jeví se poslední dobou snaha po záměrném regulovaném hospodaření. Byla zde učiněna zmínka, že je to myšlenka socialistická, ale já bych si dovolil připomenouti, že je to myšlenka daleko starší, spadající do doby, kdy jsme ještě myšlenku socialistickou neznali. Správně poukázal můj kolega posl. dr. Novák na cechové zřízení z dob středověkých, a já bych řekl, že toto řešení je obsaženo již v knize knih. Není možno dále trpěti, aby na jedné straně byl v některých krajích blahobyt a na druhé straně ohromná bída. Poukazuji jen na město Skuteč, kde je při 4000 obyvatel 700 nezaměstnaných, tedy 17% obyvatelstva.

Pan ministr mimo službu dr. Tiso mluvil zde o zpolitisování a stranickosti v našem státě. Je v tom mnoho pravdy, neboť stranickost je naší základní chybou. Jeví se hlavně v tom, že jen to, co já dělám, je dobré, a co dělají ostatní, je špatně. Dnes máme zpolitisovány obce, okresy i úřady, což nemusím ani dokazovat. Myslím, že nejlepším důkazem toho jsou stálé intervence poslanců, přímé zaplavování úřadů poslaneckými intervencemi. Byl zde vysloven docela návrh, aby prý zde, v poslanecké sněmovně, byla zřízena intervenční kancelář, kde by byli úředníci jednotlivých úřadů, kteří by přijímali intervence od poslanců, a tím že by ušetřili poslanci na botách a stát na telefonech a že by se prakse zjednodušila. Chyba je, že u nás jsou hospodářské otázky podřízeny otázkám politickým, a to je hlavně chybou odborových organisací, ať to jsou organisace kteréhokoliv stavu. Jestliže se zemědělci domáhají zemědělských komor a čekají od nich zlepšení, budou-li tyto komory postaveny na základ nepolitický, čistě hospodářský, je také požadavek, aby obchodní a živnostenská společenstva byla uchráněna před zpolitisováním. Já jsem byl vždycky hrd na to, že se v těchto živnostenských společenstvech dovedli sejit příslušníci různých směrů a dovedli jsme tam hovořit o požadavcích našeho stavu. To je požadavek moderní a ten je potřeba prosazovat.

Pan zpravodaj v úvodu k rozpočtové debatě vyslovil řadu krásných myšlenek a mně se jedna jeho myšlenka zvláště zamlouvala, a to, když zde líčil, že se snažíme o rovnoprávné rozdělení důchodů a požitků v našem státě. Tedy ne na jedné straně bohatství a na druhé bída, nýbrž rovnoměrné rozdělení. Já bych tuto jeho myšlenku doplnil, že je potřebí také rovnoměrně rozdělit práva a povinnosti. Sebe těžší břemeno, je-li rozděleno spravedlivě, ztrácí na polovici své váhy, sebe těžší břemeno nese se lehčeji, když je nesu u vědomí, že také ten druhý je rovnoměrně a spravedlivě zatížen. Když se nám to podaří, když se nám podaří, abychom vrátili aspoň část pravdy přísloví "Řemeslo má zlaté dno", podaří se nám také velký kus práce pro blaho našeho milovaného státu. (Potlesk.)