Místopředseda Košek (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan posl. dr. Mareš. Dávám mu slovo.

Posl. dr. Mareš: Slavná sněmovno! Vzhledem k omezené řečnické lhůtě nemohu se zabývat podrobně vývody kol. Hrubého, který své zajímavé vývody považoval za šťastně uvedené s poukazem, co prý by se všechno mohlo stát s marxisty, kdyby nebylo dobré vůle na straně občanských stran. Chtěl bych ho jenom upozorniti, chtěl-li použíti této poznámky k tomu, aby ukázal, že mohl topit, zapomněl asi poukázati, chtěl-li skočit do rybníka, aby topil, že by se při tom také mohl utopit sám. A jestliže ve svých dalších vývodech stavěl problém tak, že je třeba řešiti hospodářské věci, aby ten malý koláč se hodně zvětšil - ten malý koláč je prý na naší straně - chceme-li, aby ten koláč byl větší, že musíme pomoci agrárním požadavkům, myslil bych, že je tu omyl; ten velký koláč tu je, jenom že se nalézá na jedné straně a hospodářský problém je v tom, aby se z něho dostalo také těm, kteří toho potřebují. Nebudu se zabývat dalšími jeho začátečními vývody, ačkoliv, opakuji, jeho ostatní vývody byly jistě zajímavé a s věcí související.

Zbývá mi úkol, abych vzhledem k omezené době v této části debaty poukázal aspoň na některé regionální potřeby svého kraje, zejména abych vyzdvihl to, že pan předseda vlády ve vládním prohlášení se optimisticky vyjádřil stran situace zahraniční i stran vnitropolitických poměrů, zejména pak o konsolidaci demokracie a demokratických institucí. Jeho optimismus je odůvodněný, ale jinak je tomu, pokud se týče vývoje hospodářských poměrů. Domnívám se, že tento optimismus bude možno viděti teprve v budoucnosti, dosud není tu známek, které by jej opodstatňovaly. Ale přes to jej lze vítati i s hlediska jeho hodnoty jako bojovného prostředku pro mravní posílení proti krisi a překážkám, které se stavějí v cestu hospodářskému rozvoji. Pan předseda vlády zde nadhodil řadu námětů, s nimiž se všemi nelze se zabývati, jenom poukazuji na veřejné investice státu, obcí a jiných, které by způsobily, aby nezaměstnanosti čelily a mírnily hospodářskou krisi. Bylo by si přáti, aby optimismus u těchto cifer 5 miliard, které jsou v rozpočtu, se uskutečnil, abychom ke konci roku 1936 se bohužel nesetkali s tím, aby z těchto velkých nul se některá v praksi neztratila, aby se nedostavilo trpké zklamání, které by bylo horší, než kdyby miliard v rozpočtu nebylo.

Pan ministr veř. prací nám sliboval ve svém exposé v technicko-dopravním výboru, a tak to bylo naznačeno i jinými resortními ministry, že se vynasnaží, aby nebylo zbytečně protahováno vyřizování agendy. Pan ministr veř. prací podotkl, že stížnosti pánů poslanců jsou sice oprávněné, ale poznamenal při tom, že kdyby nebylo příliš mnoho intervencí, že by agenda byla pružnější, že zbytečné intervence někdy překážejí vyřizování této agendy. Chci věřiti, že pan ministr má nejlepší vůli, aby popoháněl státní mašinu a zlepšil, co ve vyřizování agendy se zlepšiti dá, aby se to neomezovalo na centrální místa, nýbrž šlo i k okresním úřadům a malým konsulům státní správy, aby tam spisy nebyly brzděny a aby podřízenější úředník si uvědomil, že každý čeká na vyřízení práce, která vyžaduje zaměstnání 5 až 6 dělníků, že vyřizování takové agendy pomůže usušiti slzy několika rodin době vánoční i povánoční. Nelze paušalovati, je řada úředníků, kteří vzorně vyřizují agendu, a já vděčně kvituji, že v ministerstvu soc. péče je již cítit jakýsi nový ruch. Přál bych si, aby bylo to vidět i ve všech ostatních úřadech. Sliby se nikomu nepomůže a práce by byla zaručena. Neboť je známý citát qui cito dat, bis dat, kdo rychle dává, dvakrát dává. Při tom zdůrazňuji, že nejsou to jen velké gigantické projekty, které jsou způsobilé nezaměstnanost potírat. Pan ministr veř. prací ve svém exposé poukázal na stavby, které slouží ke cti republice, ale dovolil bych si upozorniti s hlediska regionálního pracovníka, že jsou tisíce a tisíce míst, která vyžadují individuální péče, aby tam bylo stejně pečlivě pracováno, neboť nelze budovat jenom velké projekty a stavby v hlavním městě republiky, nýbrž je třeba, aby byla potírána nezaměstnanost veřejným podnikáním také v nejzapadlejších vesnicích Moravy, v Čechách a kdekoli jinde. Nepodceňuji veliké projekty, ale prosím, aby také nebyly podceňovány malé práce.

Při této příležitosti bych si dovolil z regionálního hlediska poukázati na jihozápadní Moravu, která nesmírně trpí tímto neporozuměním centrálních úřadů. Kraj, kterým kdysi u nás probíhala veliká světová trať projížděl balkánský expresní rychlík, kraj, který ztratil novým uspořádáním středoevropských poměrů své odbytiště. Proto je nutno, aby potřeby velkých měst, jako jsou Znojmo, Jihlava, Třebíč, dnes odumírající, s tisíci nezaměstnaných, byly ukojeny.

V tomto směru zaráží mne v rozpočtu malá cifra, kterou dává rozpočet na výstavbu škol národních, zejména menšinových. Mohl bych zde přečísti obsáhlý výpočet všech novostaveb, které ve školství veřejném i menšinovém byly učiněny. Jsem přesvědčen, že se odborníci, učitelé, tohoto úkolu zhostili nebo že se ho zhostí. Ale při této příležitosti chtěl bych zapolemisovati si s kolegou ze sudetoněmecké strany, který si tu dnes trpce stěžoval, že státní správa jednak zanedbává německé školství, jednak příliš forsíruje stavbu menšinových českých škol a uváděl při tom řadu příkladů z jihlavsko-znojemského kraje. Zvu dotčeného kolegu, aby se mnou prošel všechna ta místa, aby shlédl, jak macešsky právě na jihozápadní Moravě je o toto české školství postaráno, jak řadu let bojujeme o výstavbu měšťanské školy v Hrušovanech, a jak teprve teď postavena škola ve Vranově, která byla dosud roztroušena ve 3 budovách. Domnívám se, že souvisí také se správným řešením česko-německého soužití, jestliže němečtí řečníci se tomu vyhnou, vyčítati nám stavbu menšinových škol tam, kde po této škole volá české dítě. Jsem zásadně pro to, aby nebylo jednoho německého dítěte, kterému by se nedostalo výchovy a vyučování v jeho mateřském jazyku. Nemám nic proti tomu, že si kolega ze sudetoněmecké strany stěžoval na nedostatek péče o německém školství, je mnoho pravdy na tom, že není o toto školství postaráno tak, jak by mělo býti, ale myslím, že je to nesprávná taktika, kterou zástupci sudetoněmecké strany užívají, domnívají-li se, že dosáhnou nápravy v této věci, když útočí a contrario na menšinové školství české a upírají českým dětem, i když je jich málo, třebas 5 nebo 10, právo na vyučování v jazyku mateřském. Národ československý, poměrně malý, nemůže si dovolit, aby na periferii státu ztrácel i zlomek procenta svých příslušníků. Nebyla by to jen ztráta absolutní, byla by to také ztráta mravní, poněvadž české dítě, postrádající české výchovy a českého vzdělání, zejména v útlých letech, stává se tupým, poněvadž německému jazyku nerozumí a stává se reservou pro příští náplň polepšovacích ústavů a kriminálů. Nenaučí se německy a také ne česky. Je to již problém dávno vyřešený a není třeba, abych se o tom šířil. Fakt je, že s hlediska sociálního máme zájem na vybudování menšinového školství na Moravě, a celá moje minulost veřejného samosprávného činitele ve Znojmě mluví pro moji legitimaci v tomto směru. Proto jako starosta jsem se postaral, aby ve Znojmě německé děti měly plný nárok na vyučování v jazyku německém. Poukazuji na př., že máme na Znojemsku a Jihlavsku řadu míst, kde se nedostává řádných školních budov, ať již pro veřejné školy nebo menšinové. Tak na př. v Bezkově, Vevčicích. Pokud se menšinových škol týče, poukazuji na tyto nedostatky. Na Třebíčsku poukazuji na nutnost stavby školy v Kralicích, kde stav školní budovy je přímo ostudou pro celý stát, v místě, kde byla tištěna t. zv. Kralická bible. Je třeba novostavby školy ve Valticích a Lednicích, stavba měšťanské školy v Dačicích a v Budči. Vzhledem na krátkost řečnické lhůty, nechci slavnou sněmovnu zdržovati touto věcí dnes. Beru tyto věci trochu promíseně. Jižní Morava volá již dlouhou dobu po zřízení střední školy v Mikulově. Jihlava volá po zřízení nové odborné školy a po přičlenění městských českých mateřských škol ke státnímu menšinovému školství.

Dovolte, abych poukázal na různé úseky státního podnikání, kde by se dalo hodně odpomoci nezaměstnanosti v našem kraji. Mám na mysli vodní stavby. Pan ministr našel dobrá slova pro jejich význam, že vodní stavby jsou nejzpůsobilejší, aby řešily problém nezaměstnanosti. Vodní stavby jsou také jedním z prostředků, které nejvhodnějším způsobem řeší řadu požadavků a vyhovují zájmům veškerého obyvatelstva. Jednak vyhovují zemědělské melioraci a úpravě toku, chrání města a vesnice před velkými vodami, opatřují vodní energií průmysl a zemědělství. Městům i venkovu zaručují pitnou vodu i vodu užitkovou. S tohoto hlediska lituji, že krásným slovům p. ministra veř. prací neodpovídají cifry v rozpočtě. Právě s tohoto hlediska lituji, že nedošlo k dokončení výstavby t. zv. vranovské přehrady - nebojím se tohoto slova. Vím, že moje slova nejsou příliš časová, ale jsou přece akutní s hlediska nezaměstnanosti. Mně nejde o to, co stojí nebo co nestojí vranovská přehrada, mně jde o další její vybudování. Vranovská přehrada rozvířila zájem veřejnosti vším tím, co se kolem ní sběhlo. A při této příležitosti chci jenom podškrtnout, co řekl kolega z národně sociálního klubu, když volal po řádném vyšetření, třebas i poslaneckou sněmovnou. Je třeba, aby parlament zkoumal, co se tam stalo, v čem byl poškozen stát a jeho zájem. Zatím však myslím, že můžeme vyčkati šetření republikánských neodvislých soudů. Je třeba hledat viníka a jsem přesvědčen, že osvědčená prakse našich republikánských soudů také viníka najde. Musíme však dbát, abychom, chtějíce potrestat únosce dítěte, nepotrestali dítě. Vranovská přehrada je velkým dílem, které by zůstalo hospodářským torsem. Říká se, že tam bylo utopeno 140 mil. Kč. Byly by utopeny jen tehdy, kdyby ve výstavbě tohoto díla nebylo pokračováno a kdyby nebyly vybudovány všechny etapy.

Nejde jen o škodu celostátní, pokud se vynaloženého nákladu týče, nýbrž také o škody, které částečné dohotovení způsobilo celému kraji kolem přehrady. Celý podnik by byl bezcenný, kdyby nebyla zřízena vyrovnávací nádrž pod Vranovem a druhé dílo vodovodní u Znojma. Jinak by československý kapitál v tomto díle investovaný přišel z velké části nazmar. Mluví se, že budou započaty podobné stavby i na jiných místech. Přeji to Brnu a jiným krajům, ale na Znojemsku je třeba dobudovat také toto dílo, když nákladem asi 7 mil. Kč se dá zabrániti protestům, které prší do celého světa z našeho kraje od mlynářů, majitelů jiných vodních děl, rolníků, měst a míst na Znojemsku a Vranovsku, jimž byla znehodnocena krásně vybavená, skutečně lidová koupaliště, neboť nyní vytéká z přehrady voda jen 10 až 12 stupňů teplá, což úplně zabijí cizinecký ruch v tomto kraji.

Mluvím zároveň za kraj, který také v jiném směru je postižen nepřízní centrálních úřadů. Znojemsko leží na severozápadní dráze, která byla průchodem z Berlína na Vídeň, Terst. Po ní jezdil balkánský expres. Dnes jezdí ze Znojma až do Prahy, tedy na trati 240 km dlouhé dva nemožné motorové vozy, které se snad hodí pro krátkou dopravu, ale naprosto ne na dlouhé trati. Je v nich velké nepohodlí, lidé stále vystupují a nastupují, zvracejí, ježto nemohou snésti kymácení vozů špatně pérovaných. Špatná povrchová stavba znemožňuje lepší provoz. Tato doprava je paskvilem řádné dopravy ze Znojma do Prahy. Město Znojmo a všechna ostatní města na severozápadní trati se domáhají, aby konečně jejich spojení s Prahou bylo důstojné a hospodárné. Každý hledí uniknouti dopravě na státní dráze, používaje osobních nebo nákladních aut nebo jiných motorových vozidel.

Dále, pánové, pan ministr veř. prací se zmínil o autostrádách. Města Znojmo, Jihlava, Kolín, doufala, že autostráda povede přes tato města. Zatím pan ministr veř. prací vyjadřuje ostrý skepticismus vůči vybudování autostrád vůbec. Já laik, právník, nechci polemisovati s inženýry. Domnívám se, že se bude ještě dlouho čekati na vybudování proto, poněvadž, je-li pravda, že 44% státních silnic není vybudováno, k autostrádě se ještě dlouho nedostaneme.

Poukázal bych při tom, že i strategické, vojenské a hospodářské důvody mluví pro to, aby autostráda byla vedena přes Jihlavu a Znojmo. V souvislosti s tím bych mohl uvésti velkou řadu problémů vybudování silnic na Hrotovicku, Znojemsku, Jihlavsku, ale nechci sem přinášeti ty problémy a ty bolesti kraje, maje za to, že tam, kde centrální úřady se budou chtíti jimi zabývati, sáhnou tam, kde jsou již vypracovány projekty a kde jsou již zčásti i finanční prostředky zajištěny, a tam by měly centrální úřady k tomu přihlížeti, aby se s pracemi začalo.

Při této příležitosti v zastoupení města Znojma prosím, aby také ministerstvo nár. obrany umožnilo výstavbu pomocného letiště v rámci vývodů pana ministra veř. prací, který slíbil, že jich v republice bude zřízeno asi 10. Znojmo, městská rada dala všecko k disposici, co k výstavbě toho by bylo potřebí.

Mluvíme-li o veřejných investicích, nelze pominouti úsek, který souvisí se zdravotnictvím a s ministerstvem zdravotnictví, a to úsek výstavby nemocnic. Je prokázáno, a myslím, že to každý laik pochopí, že právě výstavba nemocnic, institucí souvisících s lidským zdravím, je veřejnou investicí, která ve všech směrech vyhovuje požadavkům, které klademe na veřejné práce, na veřejné podnikání. Jaké požadavky klademe na veřejné práce? Takové, aby se podnikalo ve státě ne luxusně, ne přepychově, ne práce, které dávají práci několika dělníkům a snad jiné přepychové věci, nýbrž podnikání, které zaměstná co nejvíce dělníků nekvalifikovaných a současně se tím opatří zdraví dětem atd. To je právě u nemocnic. Kdo by se chtěl zúčastniti ankety, kterou provádí jeden denní časopis, který se ptá, kdo kterou nejzajímavější knihu četl, mohl by uvésti exposé pana ministra dr. Czecha, odborníka, jehož universální vědomosti na tomto poli jsem vždycky obdivoval v dobách, kdy jsem byl ještě přísedícím zemského výboru na Moravě, na prvním místě. Bylo by třeba, abychom toto exposé četli znovu a znovu a abychom si uvědomili, že československá veřejnost je poněkud nechápavá, že je zaujata problémy zahraničními a vnitropolitickými a že je poněkud deprimována hospodářskou krisí, že proto přehlíží ony strašné cifry, které min. dr. Czech snesl v tomto exposé, cifry, které mluví strašnou řečí a které ukazují na těžké důsledky hospodářské krise. Pan ministr dr. Czech, ministr zdravotnictví, při otázce nemocnic nadhazuje vyřízení velké řady problémů, jak by se v otázce lidského zdraví dalo právě podnikati a jak by se dalo podnikáním staveb nemocnic, chudobinců a chorobinců odpomoci. Je třeba, abychom při této části si jeho vývodů velmi podrobně všimli.

S tím také souvisí péče o hřiště dětská, sportovní atd. Zdá se mi, že to přehlížíme pořád - a bylo to zde velmi správně a velmi výstižně řečeno - při otázce brannosti národa, podpory na vycvičení armády, výzbroje atd. Nestaráme se o brannost, aniž bychom se postarali o zdraví dětí, které jednou budou ostatní vystřídávati a narukují na místa dospělých. Nebude-li tato brannost zajištěna, marně bychom si zajistili brannost celou. Je třeba, aby ministerstvo financí opustilo své úzkoprsé stanovisko, pokud se týče nákladů na tyto instituce. Týká se to také Třebíče, Jihlavy, Znojma a Telče, které mají projekty vypracovány a peníze připraveny, jen je třeba, aby ministerstvo financí umožnilo, aby se s těmito investicemi mohlo začíti.

Kvitoval jsem s povděkem rychlou expeditivnost ministerstva soc. péče, působí to velmi blahodárně v těch malých vesnicích, když se může říci, prosím, pomoc je zde, nouzová práce je zajištěna, peníze došly atd. Myslím, že je to také jeden z prostředků, jak možno čeliti krisi, a pan předseda vlády v polemice se sudetskoněmeckou stranou snad chtěl polemisovati s určitým politickým úsekem výstřelků agitačních, ale při tom také se poněkud dotkl národnostního problému v tomto státě. Domnívám se, že rychlým zajišťováním nouzových prací, opatřováním výdělku, práce a chleba, je možno ulomiti hrot leckterým stížnostem, vybičovaných vášní nacionální ulice. Nechci hlásati heslo panem et circenses. Jsem sice přesvědčen, že i tam, kde není takovýto nedostatek jako snad v severních Čechách, úspěch radikálního hnutí mluví proti tomu, že by to byl jediné chléb, který by odstranil nacionální napětí a psychosu, která se v tom směru vyvinula, ale myslím, že je to jeden z prostředků, jak možno toto napětí mírniti. Je třeba dáti práci a chléb lidem. Pak se různé nespokojenosti v různých krajích budou poněkud jinak vybarvovati než dnes. Jestliže nám utíkají odevšad továrny a tlačí se do Prahy, jestliže překládají své centrální kanceláře do Prahy, jestliže pozemková reforma natropila mnoho škod zejména v pohraničních územích, kde statkáři, kteří dostali zbytkový statek, vyhánějí české dělníky a dávají tam jen německé deputátníky, pak nelze mluviti o tom, že pozemková reforma byla spravedlivá v pohraničním území.

V tomto směru chci poukázati, že chceme-li vážně rozuměti problému menšin, je především třeba mu rozuměti hospodářsky, podporovati průmysl, který tam je. Nám nesmí Živnobanka odtahovati centrálu keramické továrny ze Znojma do Prahy a ponechati nám tam jen ten prach a potíže a ochuzovati město Znojmo a rovněž tak Šatov a jiná místa kolem Znojma o určitý příděl přirážek. To není péče o naše menšiny, když český velkostatkář vyhání české dělníky, deputátníky a dává tam jiné, národnosti německé. Jsem přesvědčen, že právě tyto hospodářské věci nejsou sice hlavní podmínkou onoho nacionálního vzrušení, které v různých částech republiky vidíme, ale že jsou také jednou složkou, která, kdybychom ji dovedli zmírniti a správně chápati, mohla by toto napětí zmírniti.

Dovolil jsem si poukázati, že jde o jistý druh psychosy v něm. táboře. Mluvil jsem již o tom, že pan předseda vlády se nechtěl dotknouti problému národnostního, který pro Československou republiku má s hlediska státního jiný význam, než jak pánové ze sudetskoněmecké strany říkaly, že to je problém národa k národu, problém Praha-Berlín, který má však význam i pro nás Čechy. Jsem přesvědčen, že jde o psychosu. kterou třeba léčiti. Jde však o to, jak ji léčiti? Jsem zásadně pro to a myslím, že se mnou musí souhlasiti každý odpovědný činitel a člověk, který mluví z prakse, že problém soužití s německým národem musíme řešit. Ve Znojmě můžeme býti hrdi na to, že jsme tento národnostní problém rozřešili ještě v dobách, kdy se ještě v Praze nesnilo o spoluúčasti Němců ve vládě. My jsme tento problém dávno dovedli vyřešiti. Je-li tu psychosa, pak proti jejím výstřelkům, pokud se dotýká celistvosti státu, vnitřních bezpečnostních poměrů ve státě, pokud k nám chce dovážeti výrobky cizí provenience, musíme zachovati plnou tvrdost zákona. V tom lze s panem předsedou vlády plně souhlasiti, ale prosím, vedle té tvrdosti zákona je na české straně třeba, abychom my, majíce za sebou autoritu celého státu, majíce za sebou silnou administrativu tohoto státu a majíce všechny mocenské prostředky v ruce, si uvědomili toto: Pryč se všemi malichernými prostředky v tomto boji! Pryč s mentalitou, která brání úzké spolupráci. Musíme býti sebevědomější, říkáme-li o sobě, že jsme domácími pány v tomto státě.

Musíme se vystříhati všeho, co by mohlo vypadati jako dráždění a přepínání prestižního stanoviska určitého momentu. Je třeba si rozuměti navzájem. Vítám, že kol. Klein pořádal anketu, v níž jsme po dlouhé době po prvé slyšeli slova: česká mládeži, uč se německy, a německá mládeži, uč se česky. Konečně nikdo nic neriskuje, když tohle řekne. Budeme-li se učiti německy a oni česky, věřte mi, že potom problém Čecha k Němci bude docela jinak vypadati. (Správně! Sehr richtig!) Pozoroval jsem ze své prakse velmi dobře, že mluví-li Němec česky a Čech německy, že si docela jinak rozumějí, rozumějí také docela jinak kultuře svého národa, jeho cítění a celému pojetí státního života, než když jdou kolem sebe a vůbec si nerozumějí. (Sehr richtig!) Na to ovšem páni ze sudetoněmecké strany nepamatují při výroku, který tu byl pronesen. Problém musí býti řešen přes cestu Praha-Berlín! - Páni se snažili vysvětliti tuto věc v "Bohemii" a v "Přítomnosti". Tento výrok prý je chápán tak, že je to více méně problém kulturní, že Češi musí chápati, že Němci v republice nemohou ztráceti kulturní souvislost se svým velikým střediskem berlínským. Jako člověk, který něco ví o německé kultuře, mohu klidně poznamenati, že kultura německá se nenarodila v Berlíně, nýbrž také v Praze a i na docela jiných místech, než je vypjatý německý Berlín. Ale to vám slouží ke cti, a slouží ke cti také Praze, že i tu byla část německé kultury. Chceme-li poznati tedy německou kulturu a chceme-li nebrániti oné souvislosti kulturního života zde a v Německu, nemusíme jíti cestou Praha-Berlín, protože proto, co nás tíží, o čem se chceme dohodnouti, a v čem si chceme navzájem rozuměti, stačí cesta Košice-Jihlava-Nymburk-Praha-Liberec. Tato cesta úplně stačí, jako stačila tolik staletí - ona stačí i těch pár let, co Hitler je u moci - neboť geografické pojmy se nezměnily. Váš vůdce Henlein řekl v Londýně - je-li to autentický výklad jeho slov - problém revisionismu je pro vás vyřízen, tento problém není pro Československo dán, poněvadž bychom ani nemohli mimo Československo žíti - tak to nějak bylo řečeno. - Je-li tomu tak, pak je třeba říci to zcela upřímně a otevřeně. Jako my musíme říci, že chceme si navzájem rozuměti a vyvarovati se všech malicherností (Německé hlasy: Nadelstich!), ano vy tomu říkáte Nadelstich, že chceme se vyvarovat všeho, co by mohlo otravovat náš poměr, pak je zase ovšem na vaší straně třeba vzdáti se všech mentálních reservací a výhrad. Nesmíte považovati československou demokracii za něco, co nedovede čísti mezi řádky, co nedovede chápati a rozuměti i tomu pozadí. My vidíme do vašich mentálních reservací. Rozumějte čsl. demokracii - nechci tu býti učitelem, ale nutí mne to mluviti zde od srdce rozumějte, že je to demokracie malého národa, který nemá žádného velkého strýce. o kterého by se mohl opříti. Československá demokracie se bojí o svobodu svého národa, tomu musíte na německé straně rozuměti, bojí se o osud svých demokratických institucí, v nichž vidí záruku existence svého národa. Jestli to pochopíte bez výhrad a bez mentálních reserv, pak máte právo od nás žádati, abychom chápali také vaši stoletou souvislost s velikým německým národem za hranicemi a abychom chápali, že 17 let nestačí, aby se vytvořilo československé cítění u německého občana v naší republice, aby tu byl Čechoslovák vedle Čechoslováka jako synthesa všeho státního, německého a českého života v tomto státě.

K tomu bude potřebí ještě mnoho let. Na nás Češích a na naší čsl. demokracii ovšem je, abychom tu cestu razili, my musíme ukázati směr a zbaviti německého dělníka, úředníka a živnostníka dojmu, že ho chceme připraviti o chléb, že ho chceme připraviti o jeho místo na slunci, aby se v tomto státě cítil plným občanem se všemi právy na existenci hospodářskou, politickou i kulturní. Jestli ho zbavíme tohoto dojmu, pak máme plné právo žádati i všechno ostatní. Že ona psychosa, onen dovoz cizích výrobků, zkazil poněkud tento poměr, že nás učinil ostražitějšími než nás třistaletá poroba ostražitými učinila. My jsme se vlivem třistaletého útisku a škod stali nedůvěřivými, ale jestliže z pěkně pěstované květinky českoněmecké práce vyrostl kaktus s pichlavými ostny, musíte zase vy pochopiti, že se na ten kaktus díváme jinak než na onu jemnou květinku naší spolupráce z dřívějších let. Ovšem je zase na nás, abychom si řekli, zdali jsme tu květinku zalévali, jak jsme měli, zdali jsme v Československu řešili českoněmecký problém v době, kdy nebylo ještě ani zdání o tom, co přišlo později; zdali jsme aktivistické momenty, dobrou vůli státi na půdě našeho státu a našich zákonů kvitovali tak, jak jsme ji v předešlé době kvitovati mohli? O tom jednou dějiny si učiní lepší úsudek, než si můžeme učiniti dočasně my, kteří jsme jistě politicky předpojati na tolik, že tento problém nemůžeme posuzovati naprosto kriticky a objektivně. Mám dojem, že je třeba říci vícekráte a nebáti se to také psáti v tisku, a mít odvahu v řešení tohoto národního spolužití s ostatními kmeny v tomto státě, nebát se nacionální ulice, nebát se hesel, které maří tuto práci. Jest třeba si uvědomiti, že zrádcování je moderním heslem; jednou je zrádcován aktivní ministr, protože řekl něco pravdivého, po druhé je zdrácován český starosta, že dovedl 17 let spolupracovati s Němci; zrádcování v tomto směru se za chvíli stane v tomto státě ctí a do jisté míry symbolem, že člověk jde správně. Není třeba se báti, že předpojatá a rozvášněná ulice bude zrádcovati, pokud hledíme ve své práci k zájmu a prospěchu státu. Jsem přesvědčen, že budou to budoucí generace, které se v tomto směru sblíží, až projdou školami, až se navzájem vzájemným stykem poznají, až se zahraniční poměry uklidní, a že pak tyto nové generace se budou s útrpností dívati do minulosti a budou se tázati, proč nebylo možno tyto problémy řešiti dříve. Příští generace najdou cestu k společné práci pro vytvoření československého člověka. To slovo se nám těžko vžívá, ale my budeme musiti jeho význam o obsah teprve hledati. Avšak ohromná většina českého národa toto heslo správně chápe a tuto práci podporuje a bude podporovati i do budoucna. V to plně věřím. Jest věcí správců německých i českých, aby se starali, aby se této práci dařilo. Sejíti se v tomto státě k spolupráci musíme. O tom nás poučí blízká budoucnost. (Potlesk.)

Místopředseda Košek (zvoní): Přerušuji rozpravu, jakož i projednávání pořadu schůze.

podle §u 2, odst. 2 jedn. řádu udělil předseda: na dnešní den posl. Dvořákovi; na zítřejší den posl. Vierecklovi; na dnešní a zítřejší den posl. Širokému a Petráškovi; na dny 10. až 12. t. m. posl. Lieblovi.

Lékařské vysvědčení předložil posl. Pelíšek.

Za platnou podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu uznal předseda dodatečnou omluvu posl. Petráška na den 9. prosince 1935.

Posl. Rázus oznámil přípisem ze dne 9. prosince 1935, že vystoupil z klubu poslanců Hlinkovej slovenskej ľudovej strany.

Do výboru iniciativního vyslal klub poslanců Deutsche Soz.-dem. Arbeiterpartei posl. Katze za posl. Zischku.

mezi schůzí rozdaný návrh tisk 209.

Místopředseda Košek sdělil, že se předsednictvo usneslo, aby se příští schůze konala ve středu dne 11. prosince t. r. v 9 hod. dopol. s

Nevyřízené odst. 1 až 8 a odst. 15 pořadu této schůze.