Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Tymeš. Dávám mu slovo.

Posl. Tymeš: Paní a pánové!

Posl. sněmovna věnovala dnes značnou pozornost rozpočtu ministerstva soc. péče. Soudím, že to byla pozornost zasloužená. Ministerstvo soc. péče za vedení dřívějšího ministra dr. Meissnera i za vedení dr. Czecha a konečně za vedení inž. Nečase stálo vždy opravdu na své výši. Ministerstvo soc. péče konalo svoji povinnost v dobách nejtěžších a nejsvízelnějších a konalo ji při omezených prostředcích jistě vzorně. My si při zkoumání rozpočtu ministerstva soc. péče uvědomujeme, jak velká částka u nás se musí poskytovati na podporování těch, kteří hospodářskou krisí byli postiženi a kteří touto krisí stále jsou drceni. Je to částka jistě značná, a přece nepostačuje pro řádné podpory všech, kteří hospodářskou krisí, hospodářským rozvratem trpí. My si zde také připomínáme, že jsme již na prahu šesté zimy strašlivé hospodářské krise a že hospodářská krise postihla v tomto státě především dělníky. Letos opětně budeme míti s největší pravděpodobností v zimních měsících armádu 800 a možná že 900 tisíc dělníků bez zaměstnání. Krise působí v dělnických rodinách strašlivě. Velká část dělníků již několik roků trvale nepracuje, někteří pracují několik měsíců a pak zase několik měsíců jsou odkázáni buď na podporu podle gentského systému anebo na podporu ze stravovací akce. Jest také třeba si připomenouti, že mzdy dělníků za hospodářské krise značně se snížily. Dělníci jsou fysicky a duševně vyčerpáni. Mnozí pánové nedovedou si ani učiniti představu o těžkém životě dělnictva nezaměstnaného a dělnictva jen částečně zaměstnaného. Jedině politické vyspělosti organisovaného dělnictva můžeme děkovati, že nedošlo u nás v posledních letech k hladovým bouřím. Zdůrazňuji, že nálady u valné části dělníků jsou zoufalé. Pan předseda vlády zde správně oceňoval trpělivost nejchudších a krisí nejvíce postižených dělnických vrstev. Je třeba, aby zejména na pravici si uvědomili, že se této trpělivosti nesmí zneužívati. Rozpočet můžeme přijímati jen jako dílo kompromisní, nemůžeme proto býti s rozpočtem plně spokojeni. Musíme ukázati, a znovu to podtrhujeme, že naše daňové zákonodárství má stále třídní ráz, že je nespravedlivé. My máme vysoké spotřební daně, které zatěžují právě vrstvy sociálně slabé. Od dělníků se v dnešní mizérii žádá, aby se spokojili s nižší mzdou, ale na druhé straně vidíme, že v řadě podniků platy vedoucích úředníků i za krise jsou vysoké. To provokuje stejně tak, jako provokují vysoké platy vedoucích úředníků v peněžních ústavech. Je řada věcí, které je třeba vytknouti a které musíme odstraniti radikálně, chceme-li, aby dělnická třída v zájmu svém a v zájmu republiky udržela v tomto státě klid a pořádek. Víte, že jsme měli případy korupce a to, co se projednává dnes v Brně, je jistě případ velmi výstražný. Bude třeba ukázati pevnou ruku a přísně trestati všechny korupčníky. (Výborně! - Potlesk.) Dělnictvo plně oceňuje snahu ministerstva soc. péče pomáhati všem obětem hospodářské krise. Vítáme také, že ministerstvo soc. péče se stará o náhradní zaměstnání pro ty, kdož byli krisí postiženi.

Chci říci, že i produktivní péče o nezaměstnané, která se prováděla za ministra Meissnera i za ministra Nečase, se osvědčila. Byla to jistě dobrá pomoc v dobách nejhorších. Vítáme také, že se připravují osnovy, které mají zvýšiti stavební ruch u nás, zvláště však vítám, připravované velké veřejné investice pro příští rok. Je ovšem třeba, aby celá vláda a všichni, kteří jsou odpovědni za naše poměry, dbali toho, aby se investice včas připravily, aby se také skutečně prováděly, aby nezůstalo pouze při slibech. Také připomínám, že se musí přihlížeti k jednotlivým krajům, zvláště k těm, které byly krisí nejvíce postiženy.

Upozorňuji zde na poměry brněnské. Řada starých, velkých průmyslových podniků textilních a kovodělných je v Brně uzavřena. Nebýti mimořádné konjunktury Zbrojovky, pak by byl naprostý hospodářský hřbitov ve městě, které jistě má svůj velký význam v tomto státě. Brněnské dělnictvo také doplácí na boj různých finančních skupin. Nezaměstnanost v Brně se zvětšuje každým rokem. R. 1933 ke dni 1. prosince, v době největší krise a nezaměstnanosti, bylo přihlášeno u městského úřadu práce v Brně 20.781 nezaměstnaných dělníku, loni již 20.867 a letos 21.114. Proti listopadu letošního roku se nám zvýšil počet nezaměstnaných o 1715 osob. Obavy, které přednesl ve své řeči předseda našeho klubu dr. Meissner, se zejména v těchto důležitých střediscích projevují. Pro Prahu se učinila mimořádná opatření. My je vítáme, ale připomínáme, že také Brno je důležitým exponovaným místem. Není možné nejen z důvodů sociálních, nýbrž i politických, abychom v tomto městě měli trvale tak velký počet nezaměstnaných dělníků. Také pro Brno jako druhé město republiky musí se nalézti prostředky na zmírnění nezaměstnanosti. Není možné přehlížeti Brno při státních dodávkách, jak je tomu doposud. Mnohé investiční práce, již dříve Brnu slíbené, mohly by se nyní započíti. Mnohokráte jsme urgovali stavby soudních budov, nádraží a řady jiných staveb. Soudím, že právem žádáme, aby se také na zlé poměry brněnské vzal zřetel. - Považuji za nutné, aby se majorita shodla na určitém hospodářském plánu a programu. Doba je pro to vhodná, neboť je po volbách a máme před sebou několik roků práce. Je třeba, aby si všichni uvědomili, že bez velkých vnitřních otřesů nemohou měšťanské strany v tomto státě vládnout bez socialistů a proti socialistům, stejně tak jako nemohou socialistické strany za dnešních poměrů vládnouti bez stran nesocialistických. Je třeba, aby se v táboře buržoasním přestalo šilhat za hranice. Pánové si musejí uvědomiti, že nerozumnou a šílenou politikou, kterou doporučují skupiny z nejkrajnější pravice, byl by především poškozen stát. Je také třeba připomenouti, že je v zájmu demokracie, aby hospodářsky silní nevyužívali své hospodářské moci k lámání dělnických páteří a charakterů. Máme velmi mnoho oprávněných stížností. Stěžujeme si i na podniky, ve kterých má stát vliv, jako je na př. Zbrojovka v Brně. Nikdo nemůže říci, že dělníci, kteří se tam hlásí do odborové organisace nesocialistické, hlásí se do ní z přesvědčení. Zde se podařilo určitou část zoufalého nezaměstnaného dělnictva donutit, aby za skývu chleba vstupovalo do organisací, do kterých nepatří. Dobrovolně dělníci do takových organisací nejdou. Ať to jsou organisace nár. demokratické nebo agrární, děje se tak následkem o hospodářského teroru, a to je politika, před kterou je třeba varovat. Dráždí to a demoralisuje a je to, myslím, také s hlediska státního politika nerozumná a nesprávná. Nesčíslněkráte jsme zdůrazňovali, že se chceme dohodnouti s každým, kdo chce demokratickou spoluvládu. Chceme se dohodnouti i s rolníky o hospodářském programu. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) Je třeba si uvědomiti, že není trvale možna jenom takováto sociální politika, t. j. jenom léčení následků hospodářského rozvratu. Občanské strany se musejí smířiti s faktem, že hospodářský liberalismus je mrtev. Fašistické režimy, které byly nadějí určité části pravice u nás, hospodářsky krachují. U nás před volbami téměř všechny politické strany slibovaly lidu, že budou působiti k překonání krise moderní hospodářskou politikou. Stojíme na rozcestí. Buď půjdeme cestou hospodářského rozvratu, bídy a zkázy, nebo cestou hospodářské demokracie. V zemědělském výboru pan předseda Mašata, čelný předák republikánské strany, zdůrazňoval, že potřebujeme vedle demokracie politické také demokracii hospodářskou. Pan předseda vlády zde hovořil o záměrném hospodaření. Na této linii se můžeme dohodnout, zde můžeme určitý program vypracovat. Bude-li demokracie schopna řešit všechny důležité problémy hospodářské, pak se režim demokratický upevní, pak to bude znamenat i posílení republiky.

Dnes je všude kolem nás vláda reakce, na severu se však již ukazují červánky lepší budoucnosti pracujících vrstev. Sociálnímu pokroku nelze trvale zastavit cestu. Naší snahou musí být, abychom zůstali ve společnosti národů kulturních, demokratických a pokrokových. Proto vše, co podnikneme v budoucnu k překonání kapitalistické anarchie, musí být promyšleno a k dobru národa a státu. Polovičaté řešení často více škodí než prospívá. Vláda i sněmovny mají opravdu velké úkoly. Pan předseda vlády mnohé zde naznačil, mnohé slíbil. Věřím v jeho snahu a ctižádost učinit vše, aby krise hospodářská byla překonávána, abychom se dostali z dnešního úpadku a bídy a překonali rozvrat, který znamená národní katastrofu. Mladší generace zde chce spolupracovati. Do sněmovny přišlo mnoho nových poslanců, je třeba dobré režie, aby všichni schopní a všichni ti, kteří mají dobrou vůli, mohli se uplatnit a mohli zde pomáhat. Předseda soc. politického výboru dr. Meissner v řadě článků v "Právu lidu" ukázal, čeho je třeba, aby zástupci voličstva mohli se účastnit práce na hospodářské obnově. (Hlasy: Nečíst!) Já to nečtu, mám jenom poznámky, můžete se přesvědčit. Dosud měl zde každý poznámky a poznámky slouží k tomu, aby řečník nezapomněl věci, které chce říci, a aby to mohl říci několika slovy. Soudím, že je třeba, aby to, co napsal dr. Meissner a na co upozornili někteří poslanci, se dobře zkoumalo, aby význam parlamentu se zvýšil. Není jistě třeba, aby všechny věci se dohodovaly ve vládě, mnohé se mohou projednat z iniciativy poslanců v posl. sněmovně. Bude to v zájmu zákonodárného sboru a také v zájmu vlády.

Na konec zdůrazňuji: lid československý, který v nejosudovějších chvílích zůstal věren demokracii, nesmíme zklamati. Dát lidu práci, překonat hospodářský rozvrat a bídu, toť nejdůležitějším úkolem vlády, ale také velmi důležitým úkolem zákonodárných sborů. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. Alois Langer. Dávám mu slovo.

Posl. Al. Langer: Slavná sněmovno! V rozpočtu ministerstva soc. pece figuruje již několik roků položka pro podporování nezaměstnaných dělníků. Z řad majetných vrstev, zejména z oněch řad, které mají povinnost k těm, kdož trpí dnešní hospodářskou krisí slyšíme velmi často námitky, ba výtky, že se mrhá zbytečně státními penězi. Slyšíme výtky, že prý je to nehospodárné vydávání peněz, že demoralisujeme nezaměstnané, že nezaměstnaní si zvykají na lenošení a různé podobné výtky a kritiku, že se takto nesmí se státními penězi hospodařiti.

Chci uvésti, že je to smutné právě v té době, kdy vidíme, že Amerika, stát klasického kapitalismu, hledá a zavádí cesty, které kdysi všechny v Americe byly odmítány; nezavádí se tam podporování nezaměstnaných, ale dělají tam všechno to, co již starý svět, Evropa, dříve zavedla. Ve Spojených státech za vedení Rooseveltova byly vydány ohromné obnosy na rozsáhlé veřejné práce, které tam dříve nikdo neznal. Pokud jde o vládní činitele v Americe, kteří tyto práce zavádějí, nikdo nebude věřiti, že tam chtějí zavést socialismus, spíše to, že tímto opatřením připravují něco, co má čeliti socialismu.

U nás jsme dospěli k sociální politice a sociální péči jiným způsobem. U nás to šlo cestou nutné potřeby, která tryskala z toho, z čeho rostl národ a také náš stát. Tedy opak toho, co vidíme v Americe. Ale přes to slyšíme, že zejména naše pravice, a my dnes jsme toho byli svědky při řeči několika debatérů, potichu si ulevovala, když se zde ozval nějaký silnější akcent sociální péče. To považuji v dnešní době za něco, co stojí za to, aby bylo odsouzeno. Kdo má trochu cit k bližním a vidí, kolik obětí si vyžádala hospodářská krise, kdo vidí, jak dělníci, úředníci a všichni trpí hospodářsky, sociálně a zejména mravně, ten nebude na tento problém se takto dívat a takto jej posuzovat.

A jsem-li již u těchto výtek proti podporám nezaměstnaných, chci jen na jednom případu ukázat, jak na úkor veřejného zájmu u nás docela bezmyšlenkovitě proti zařízením sociálně-politickým se postupuje a pracuje. Ozývaly se hlasy z určitých kruhů proti Ústřední sociální pojišťovně. Mluvilo se, že prý se tam hromadí miliardy, veliké obnosy a že tyto miliardy by měly býti dány k disposici zejména průmyslovému podnikání. Při těchto výtkách se ovšem nezapomíná na socialisty. Vytýká se, že socialisté v sociálních pojišťovnách, zejména v Ústřední sociální pojišťovně hospodaří. Pojistní matematikové ukázali, že shromažďuje-li se takový kapitál v Ústřední sociální pojišťovně, že se tím také zvyšují ony potřeby, které slouží pro zmenšování sociální bídy, kterou dnes chudý člověk a zejména dělníci prožívají. Ale i jinak vidíme, že Ústřední soc. pojišťovna tyto peníze nenechává ležet a nedává je jenom pro tyto účely, ba naopak z výkazů jsme viděli, že 4051 milionů bylo užito k zapůjčení jednak státu, jednak samosprávě, okresům, zemím, ale také i mnoha jednotlivcům, že bylo takovýmto způsobem naloženo s těmito velikými obnosy, které přicházejí touto cestou zase k dobru veškerenstvu, veškerému obyvatelstvu.

Odpůrci mluví rádi o "mamutím" ústavu. Odpovídám, že kdyby některé ty "mamutí" ústavy soukromé, ty veliké peněžní pracovaly tak, jako pracuje Ústřední sociální pojišťovna, že bychom neměli té bídy a toho zoufalství, které zde máme, ale že by bylo více příležitosti k zaměstnání, než vidíme doposud.

Vraceje se k problému nezaměstnanosti a péče o nezaměstnané, chci zdůraznit, že vedoucí činitelé našeho podnikání raději vidí další zbídačování, než aby přikročili k tomu, aby se formy hospodářské a obchodní měnily, raději se dívají, jak dělník a úředník, jak střední stav stále upadá a chudne, než aby dobrovolně přistoupili k tomu, aby se u nás více pracovalo změněnou formou. Nám nemůže býti vytýkáno, že nemáme porozumění pro potřeby doby. Jmenovitě odmítáme podezření, že soc. demokraté chtějí, aby krise byla řešena výhradně jenom podporami. Z našich řad, z úst našich předních činitelů vyšla řada návrhů, a můžeme říci, že také mnoho návrhů bylo již použito, zejména těmi kruhy a vrstvami, které jinak pro tyto návrhy nám nadávají a které nás tímto způsobem kritisují.

Pro naše požadavky je však dosud málo pochopení. Není odvahy k pronikavým zásahům a velkorysým akcím. Ba lze říci, že proti našim požadavkům se vede hlavně v zákulisí hospodářského života boj. Při tom je situace taková, že činitelé, kteří jako "hospodářští kapitáni" jsou odpovědni nebo aspoň spoluodpovědni za hospodářský rozvrat dnešní, nemají vůbec žádného plánu k nápravě. Je sice pravda, že jsme v poslední době dostali od pánů průmyslníků elaborát, ale prosím, podívejme se, co se tímto elaborátem chce změniti a jak si pánové představují změnu našeho hospodářského podnikání. My prohlašujeme, že prostředky ryze kapitalistickými se už nic nesvede. Pracovními tábory podle známých vzorů z ciziny a snížením životní úrovně dosud zaměstnaných, krisi a hospodářské poměry u nás nelze změniti, natož krisi odstraniti. Dnes už i ti, kdož byli nadšeni na př. tím, jak Hitler zatočil v Německu s dělníky, poznávají sami, že takto krise rozřešena být nemůže. U nás bychom mohli dále míti lepší poměry, kdyby podnikatelé přestali šilhati po cizích vzorech a kdyby uznali, že v demokratické republice demokratickými prostředky musíme pracovat k ozdravění hospodářského života.

Vytýká se, že ministerstvo sociální péče příliš mnoho vydává. Když odpočítáme nutné povinnosti, zejména povinnost, převzatou po světové válce, to jest péči o válečné poškozence, když k tomu připočítáme ještě péči podle zákonů bytových a některé jiné nutné povinnosti, které zde jsou, vidíme, že ministerstvo soc. péče má ve svém rozpočtu na všeobecné potřeby celkem 5% celkového vydání státního rozpočtu.

Při této příležitosti bych chtěl říci, že je nejvyšší čas, aby odpovědní činitelé dojednali a sněmovně předložím zákon o zprostředkováni práce. Dosavadní zprostředkovatelny práce nebo úřady práce jsou nedostatečné a nevyhovují. Zejména na Moravě jsou tyto úřady nedostatečné a nedostatečně vybaveny. Znám úřad, kde úředníci po 3 měsíce nedostali platu, poněvadž není odnikud prostředků, aby mohly býti jejich gáže vyplaceny.

V generální debatě o rozpočtu mluvilo se o nešťastné praksi berních úřadů. Nutno však se ostřeji podívat také na manipulaci různých podnikatelských firem, které se odvažují všeho, aby uchránily své zisky. Kapitalistické firmy mají k disposici celý štáb úředníků, ponejvíce právníku. Ti pracují, aby bilance a zejména berní přiznání byly sestaveny tak, jak to vyhovuje ziskům kapitalistickým, a aby ty zisky byly co největší pro podnikatele. Vládními návrhy na novelisaci daňových zákonů měly se tyto nešvary znemožniti. Zejména měly se odčiniti škody, vzešlé státu a veřejným svazkům, které těmito zákony z r. 1927 nastaly. Co však vidíme? Dovídáme se na př. z novin, že ministerstvo vnitra schválilo usnesení valné hromady Štramberských cementáren v Mor. Ostravě, které 21. května t. r. schválily na své valné hromadě snížení akcií z 15 mil. Kč na 6 mil. Kč. Nekritisuji toto snížení, ale způsob a respektive snížení těch obnosů a komu mají býti přiděleny. Uvádím, že se páni akcionáři usnesli, že na každých 1000 Kč nominální hodnoty bude vyplaceno každému akcionáři 600 Kč a akcie budou odkolkovány z 1 tisíce na 400 Kč. Pokud je nám známo, sestavila společnost r. 1928 východiskovou bilanci podle zákona o stabilisačních bilancích z 15. června 1927 č. 78 Sb. z. a n. a podle prováděcího nařízení ze 16. února 1928 č. 27 Sb. z. a n. Usnesením valné hromady ze 6. prosince 1928 zvýšen byl akciový kapitál ze 6 mil. na 15 mil. Kč použitím reservních fondů. A nyní tato společnost přichází a zase usnesením snižuje akciový kapitál, ale diferenci rozdává mezi pány akcionáře. To kritisuji, to je ten zjev nemravný, který zejména naše podnikatelské kruhy a zejména kapitalisté ještě v dnešní době provádějí. Citovaný zákon o stabilisačních bilancích umožňuje podnikům, aby upravily svoje účtování podle zásad bilanční pravdivosti a přizpůsobily je skutečným poměrům. K takovému provedení účtování poskytl zákon rozsáhlé osvobození od daní a poplatků. Nyní se to snižuje před prováděním zákona, aby se takovým způsobem vyvarovali zdanění a poplatnosti. To právě kritisuji, protože usnesení valné hromady dostalo pečeť našeho ministerstva vnitra.

V předloženém rozpočtu nachází naše zemědělství několik položek, které se týkají různých výzkumných ústavů sloužících k zlepšení a zdokonalení zemědělské výroby. Také podnikatelské kruhy mají velkou řadu institucí, které slouží k tomu, aby podporovaly zájmy podnikatelů s hlediska jejich výroby, a jejich zájmu. Jen pracující třída, dělníci, ti nemají žádné instituce, nemají žádné ústavy, které by chránily jejich zájmy. Proto navrhuji a doporučuji, aby ministerstvo sociální péče vybudovalo ústav dokonale vybavený, který by zkoumal škodlivost technické racionalisace a který by činil návrhy o protiopatřeních proti všem těmto škodlivostem, které racionalisace přináší. Je nespravedlivé, aby větší zisky a větší výnos racionalisované výroby zužitkovali podnikatelé jen pro sebe. Hlavní starostí našich odpovědných činitelů musí býti reorganisace naší výroby, aby co možná největší počet nezaměstnaných byl znovu zařazen do pracovního procesu. Vedle toho je potřebí rázného postupu na cestě k plánovitému hospodářství, je nutno podniknouti vše, aby rozvinuta byla práce, aby bylo rozvinuto vše, co dává možnost k zaměstnání, co dává možnost k pojetí do zaměstnání co nejširšího okruhu nezaměstnaných.

Jsou různé práce, jichž provedení je zájmem a podmínkou hospodářského života. Takové potřeby má na př. kraj moravskoostravský a já mám povinnost vysloviti, že kraj ten není tak podporován a nejsou v něm prováděny nutné veřejné práce v poměru k jeho poplatnosti a důležitosti. Dožaduji se proto provádění veřejných prací, o nichž náš kraj již po léta volá. Jsou to všeobecné práce, které mohou silně zmírniti naši nezaměstnanost. Máme stále přes 70.000 nezaměstnaných dělníků a úředníků. Hospodářské zlepšení v železářství na Ostravsku je nepatrné, v uhelné výrobě vůbec nezaznamenáváme zlepšení, ba naopak letos ještě pokles. Kdysi kvetoucí kraj je hospodářským hřbitovem. Ostravsko se právem dožaduje, aby stát své veřejné dodávky spravedlivěji rozděloval a zejména aby bylo pamatováno na jeho průmysl. Znovu se dožadujeme, aby byly prováděny stavby státních silnic, které jsou již několik let připravovány, ale dosud nebylo přikročeno k tomu, aby práce byly prováděny. Žádáme, aby regulace řek byla prováděna už proto, že práce byly vypsány, některé byly zadány a leží jen u některých úřadů.

Chtěl bych se také zmíniti o tísnivé bídě, kterou prožívá naše Moravskoslezské divadlo. Tento kulturní stánek poskytuje nejširším vrstvám nejen zábavu, nýbrž také výchovu. Nežádám pro tento stánek snad nějaké nadměrné příspěvky anebo podpory, chceme jen to, co mu patří a co má také po právu dostati.

Při té příležitosti bych se chtěl zmíniti o našich školách, o našem středním školství. V Mor. Ostravě máme nedostatek školních budov. Naše děti se krčí v nedostatečných místnostech, místnosti jsou napěchovány a kromě toho jedna střední škola je umístěna v budově obecné školy. Tu žádáme, aby odpovědní činitelé se starali, aby nová budova byla postavena a aby budovy staré byly upraveny a udržovány tak, aby nevzbuzovaly takový vzhled, jako rozpadávající se budovy před svým zbouráním.

Chtěl bych ještě k připravovanému návrhu novelisace zákona o přímých daních přednésti některé požadavky našich samosprávných svazků. Je to zejména změna §u 73. Žádáme, aby byl upraven tak, aby všechny obecní podniky byly osvobozeny od daně výdělkové. Byla by to jen spravedlivá náhrada za to, že obcím byl odebrán příspěvek velkých podniků podle §u 27 finanční novely z r. 1921 a příděly daně z obratu. Státní podniky včetně monopolů jsou rovněž osvobozeny od zvláštní daně výdělkové.

§ 86, rozdělení daně výdělkové podniků obchodních, ústavů úvěrních a pojišťovacích, z nichž se předpisuje 50% pro obec, v níž je sídlo podnikatele, budiž vypuštěn a daň budiž rozdělena podle docíleného obratu v sídle podniku a v sídle provozoven, t. j. filiálek.

Odstavce 6. §§ 58 a 85 buďtež rovněž vypuštěny. Podle těchto zákonných ustanovení zmenšuje se přirážková základna pro obec, v níž je provozovna, o polovici té částky, která připadá poměrně na služební platy zaměstnanců bydlících mimo obec, jestliže podnik zaměstnává trvale aspoň 400 zaměstnanců, z nichž aspoň čtvrtina bydlí trvale v jiných obcích, než ve kterých jsou provozovny.

Jest všeobecně známo, že velká průmyslová města, proti nimž bylo do zákona o přímých daních pojato ustanovení §u 58 a §u 85, odst. 6, vydržují svým nákladem pro celý přilehlý kraj různá kulturní, humánní a sociální zařízení, na něž jim sousední obce ničím nepřispívají.

Existencí velkých průmyslových podniků v městě vznikají městům velká vydání na komunikace, zdravotnictví, policii bezpečnostní a požární. Proto je úplně spravedlivé, aby samosprávě, která se dožaduje těchto změn, bylo vyhověno a aby tyto paragrafy byly v tom smyslu změněny. (Potlesk.)