Budiž mi dovoleno, abych použil této příležitosti, kdy se po prvé ujímám slova, abych reagoval na prudké výtky, kterými byla zahrnuta naše školská správa v řeči pana posl. inž. Karmasina. Materiál, který byl v řeči snesen, opírá se o řadu detailů a údajů, které lze ztěžka kontrolovati a o nichž lze již předem říci, že budou míti asi týž osud jako všechny detaily zde přednášené. Je jisto, že bude možno mnohé opraviti a mnohé uvésti na pravou míru, poněvadž informace, o něž se obvykle takové projevy opírají, nebývají právě dosti přesné. Podívejme se letmo na místa, která byla v jeho řeči uvedena. Ta dávají tušiti, že se zde vyskytují nepřesnosti v údajích. Tak na př. je tu mýlka v určení okresu, v němž leží obec Lindava, kde prý měla býti zřízena státní škola. Řečník ji lokalisuje do okresu zábřežského, což ovšem neodpovídá skutečnosti, neboť zmíněná obec je v pol. okrese hranicském, je tedy položena ve zcela jiném cípu Moravy. Přičítá-li pak posl. Karmasin státní správě existenci této školy k tíži, pak je třeba říci, že zmíněná škola vůbec není státní, tak jako školy ve Velkém Uhřínově, Pelíkovicích a Prenetu.

Zajímavý je také údaj jiný. Ve známém výletním místě šumavském v Srní, byla prý velkým nákladem vystavěna nová školní budova v palácovém stylu. Není tomu tak, škola v Srní je umístěna dosud v nájmu. (Slyšte!) Patrně jde o mýlku.

A ještě jeden údaj, o němž bych chtěl říci několik slov. V okrese chotěbořském je jediná jazykově smíšená obec Karlov, o níž zde byla také učiněna zmínka. V této poměrně malé obci je podle sčítání lidu 67 Němců, tedy něco málo přes 30%. Po převratu zde byla zrušena německá škola, což bylo příčinou, že čas od času se objevovaly snahy po jejím novém zřízení. Pokud víme, bylo o ní naposledy jednáno před několika léty a tu bylo zjištěno, že dětí čistě německých je tam zcela nepatrný počet. Nemýlím-li se, byly tu jen 4 děti. Ovšem úsilí po zřízení německé školy vedlo ty, kdož akci vedli a sepisovali, k tomu, že jako německé označovali i děti české, na př. děti Kabelkovy anebo Dufkovy.

Chce-li se něco vyčítati státní správě, činí se tak obvykle tou formou, že se jí přičtou k tíži všechny soukromé akce. Jistě to není správné ani spravedlivé. Již příklad Českých Zlatník, uvedený v řeči posl. inž. Karmasina, je jasným svědectvím, že ani v tomto případě si informátoři nepočínali jinak. Státní školská správa nepověřila vůbec nikoho, jak jsem si zjistil, aby prováděl soupis dětí v Českých Zlatníkách na Duchcovsku za tím účelem, aby v této obci byla zřízena mateřská škola. Poslanec Karmasin uvádí, že tu sepisoval děti pensionovaný železniční zaměstnanec. Není tudíž důvodu, aby jakékoli soukromé počínání kohokoli, které také nebylo úředně vyvoláno a ani dále projednáváno, bylo přičítáno na vrub státní školské správě. Stejně je tomu se vzpomenutými školami soukromými v Lindavě, Prenetu, Pelíkovicích a Velkém Uhřínově, které jsou, jak máme zjištěno, ústavy soukromé.

Nyní co se týče Slovenska. Na počátku školního r. 1935/36, viz o tom exposé přednesené p. ministrem školství v kulturním výboru posl. sněmovny str. 54, je v zemi slovenské 7 měšťanských škol s německým jazykem vyučovacím o 64 třídách a 2460 žácích, dále 117 německých škol ľudových o 435 třídách a 19.554 žácích. Na třídu měšťanské školy připadá 39 žáků, na třídu ľudové školy státní 45, méně než na školách českých. Proti loňsku přibyly 4 třídy německé na školách měšťanských a 4 třídy na školách ľudových. K vývoji k tomuto stupni na Slovensku se podotýká toto: Od převratu přibylo německých škol na Slovensku 138% (Slyšte!), tříd 437%, žáků 473%. Nutno poznamenati, že poměrně menší přírůstek škol oproti přírůstku tříd a žactva jest odůvodněn tím, že při německém školství na Slovensku jde o poměrně větší počet škol ve velkých místech, jako jsou Bratislava nebo Košice, kde jsou školy o více třídách.

K tvrzení p. posl. Karmasina, že německé školství na Slovensku a Podkarpatské Rusi by mělo býti podřízeno německým školním inspektorům, uvádím tato statistická data: podle sčítání lidu z r. 1930 bylo napočteno na Slovensku 3,329.793 obyvatel. Z toho připadá na Němce pouze 147.501. A tento malý počet je rozdělen na 80 okresů na Slovensku. Všech německých škol po celém Slovensku jest asi tolik, kolik by připadlo na jeden větší školní inspektorát. Zřizovati z celého Slovenska jeden německý školní inspektorát by nemělo smyslu, poněvadž školní inspektor by nemohl ani fysicky zastat navštěvování všech škol jeho dozoru podřízených. Na Slovensku tedy nejsou a ani nemohou býti školní inspektoráty podle národností děleny.

To jsou fakta. Já to uzavru jen několika slovy. My máme po krk těch stížností. Velmi rozhodně jsme pro to, aby se všude zjišťovala pravda, ale aby ji zjišťovali lidé, kteří to s pravdou béřou na zlaté vážky. (Potlesk.) Že by Němci byli systematicky utiskováni tímto státem, je nepravda; o utiskování není řeči, o přetahování dušiček nestojíme. Staniž se spravedlnost, buď hledána pravda, pravda vítězí, ale pánové, pane posl. Karmasine, pravda!

Musím pominouti řadu jiných kapitol, na které jsem chtěl upozornit. Proto dovolte, abych se zmínil jen o těch nejdůležitějších otázkách. Ministerstvo školství připravuje nám řadu předloh, které budou znamenat aspoň částečné sjednocení školské administrativy. Při tom velmi vítáme úmysl slíbeného osamostatnění školních rad od úřadů politických a jejich sestavení na základě gremiálním, to je se zastoupením živlu občanského. odborného, učitelů a odborných úředníků. Sympatický je nám též úmysl ministerstva školství zavésti trojčlenné správní senáty u zemských školních rad, které mají urychlit administrativu, neboť přetížení, překrvení ústředních orgánů jest jednou z největších vnitřních brzd tohoto státu; způsobuje tření a z tohoto tření se vyvíjí teplo a to se potom projevuje velmi horkými řečmi.

Pomíjím, co jsem řekl v kulturním výboru o středních školách. Dovoluji si jenom upozornit slavnou sněmovnu na soukromé pokusy, kterými má býti připravována nová metodika a nové pedagogické cesty na středních školách. Zdá se, že v čelo kuratoria takové nové soukromé střední školy, která nebude vázána ničím a která bude dávat jenom rady, se postaví pan ministr vnitra dr. Černý. My si toho velmi přejeme a prosím všechny členy sněmovny, aby tyto pokusy, kterými se budoucnost našich středních škol bude připravovat, sledovali se sympatií a podporovali je.

Podíváme-li se na rozpočet ministerstva školství, vidíme, že je zvýšen proti loňskému roku o 20,766.000 Kč. Některé položky byly zvýšeny. Školy národní o 13 mil. Kč, střední školství o 5 1/2 mil. Kč. Vysoké školy a vědecké potřeby však jsou sníženy, a to university o 1 1/4 mil. Kč, technika o 1,141.000 Kč. Zejména také těžce neseme, že snížen je titul devátý - ochrana památek. archivy, vědy historické a musea - o 54 tisíce Kč. Při nízkých cifrách této kapitoly je to položka značná. A hlavně, že lidová výchova zůstává beze změny, totiž na 1,600.000 Kč.

Vážené dámy a pánové, o těchto dvou posledních věcech se chci trochu podrobněji zmíniti, poněvadž jsem je snad dosti nezdůraznil v kulturním výboru. O materielním vybavení vysokých škol musím říci, že v mezích omezených prostředků, které jsou dány ministerstvu školství k disposici, se zde hospodaří dobře. Jsou připraveny stavby. Přejeme si jen, aby se to nedělo v nějakém grandiosním stylu, jaký by si nedovolili ani v Londýně, jako byla projektována na př. stavba techniky v Dejvicích. Školy, i vysoké, potřebujeme zcela střízlivé, užitečné, světlé, zdravé a prostorné, nikoliv nádherné. S díkem béřeme na vědomí, že se připravuje velkolepý projekt klinik v Motole, že se budou stavěti značným nákladem, který jde do 200 mil. Kč, veřejné stavby v Praze, což Praze přispěje ke zmírnění nezaměstnanosti.

Musíme hospodařit s tím. co je právě k disposici. Byl zde učiněn dosti prudký výpad na pana ministra financí. Pan ministr financí peníze nejí. Pan ministr financí musí vyjít a tvrdě vychází s věcmi, které mu dali nebo nedali k disposici mimo jiné také zástupci oněch bohatých kruhů, které kdysi velké daňové nedoplatky ulily do stabilisačních bilancí a pod. Zástupce oné strany by měl vědět, že mluví trochu i do vlastních řad. Prosím pány jménem své vlastní strany a jménem všech ostatních, kteří snad budou souhlasiti, aby se nestabilisoval nynější nízký stav. Dolů to jde lehko, ale nahoru se jde nerado a poněvadž bude mnoho požadavků, nezapomínejme na ony skryté prameny a neviditelné kořeny, ze kterých roste konec konců síla každého národa a státu, které jsou v jeho kulturní výši!

Pro náš dorost vědecký, jehož osud jest v jednotlivých případech až groteskně nepříznivý, se v posledním roce mnoho stalo a kvituji dar 3 mil. Kč od vlády. Kvituji zde, že byla zřízena Masarykova studentská nadace se základním jměním 11 1/2 mil. Kč, z něhož budou udílena stipendia, a žádám pouze, aby se ministerstvo školství nejdříve dohodlo s ministerstvem financí o modalitách, za nichž může být aktivován Denisův fond, který činí několik milionů a z něhož má být podporován náš vědecký dorost. Národní badatelská rada československá, která byla letos rozšířena o obor duchovědný, bude mít zde skutečně dobré příležitosti.

Jednou z podružných otázek, která však zasluhuje naší pozornosti, je osud asistentů na vysokých školách. Asistenti před několika dny měli manifestační schůzi, která se setkala se značnými sympatiemi veřejnosti. Tito lidé patří opravdu k podprivilegovaným státním zaměstnancům a když se habilitují anebo jinak vyniknou, tedy nezlepšuje se tím jejich osud; a když odcházejí do prakse, musejí nastupovati tak jako jiní čekatelé, takže skutečná vědecká anebo i praktická práce v laboratořích jim nebyla počítána.

Dovolil jsem si podati osnovu zákona pro úpravu jejich situace a doporučuji ji vaší laskavé pozornosti. Má to býti jakýsi novelisační doplněk k platovému zákonu. Věc je bílá, věc je spravedlivá, a kdo spravedlivě soudí, jistě se nelekne nepatrného zvýšení, kterého to bude vyžadovati v rozpočtu ministerstva školství.

Další takovou otázkou, které si musíme dobře všimnouti, je krise našich styků vědeckých s cizinou. Je na to preliminováno o 251.000 Kč méně. To není žádná zlomyslnost nebo podobně. Ale v době, kdy nám tolik záleží na tom, aby nejen naše Filharmonie, nýbrž i náš profesor Hrozný a podobní znamenití vědci nás dobře representovali, máme více pamatovati na tyto věci. Proto vás vyzývám v kulturním zájmu našeho státu k společnému náporu v rozpočtových věcech, aby se alespoň příštím rokem - letos je bohužel již pozdě tolik nešetřilo.

V krisi jsou také naše stálá divadla; nemyslím Národní divadlo a ostatní velká divadla, nýbrž divadla provinciální. Budeme dělati všelijaké pokusy, abychom jim pomohli, snad nějak z výnosu rozhlasu, který jim dělá konečně konkurenci, anebo jinak. Netroufám si při tom jíti na př. na sportovní organisace, poněvadž je to obec příliš mnohohlavá, ale smím-li jednou promluviti z okna tohoto parlamentu, rád bych to učinil tím způsobem, že bych alespoň poprosil tu rozsáhlou sportovní obec v Československu, aby nějak pamatovala nepatrnou obětí na divadla, kterým vlastně odvádí obecenstvo, a které potom nemohou vystoupiti na náležitou výši kvalitní, kterou jedině se mohou trvale udržeti.

Konečně naší poslední bolestí bude lidová výchova. Dámy a pánové, lidová výchova, na kterou v rozpočtu na r. 1931 bylo 6 mil. Kč, má nyní 1,634.000 Kč! Tato nepatrná položka je skoro marnotratností. Budiž mi dovoleno, abych zde pronesl paradox. že naše jinak záslužná úsporná komise se zde dopouští marnotratnosti, marnotratnosti na oněch silách, které od spodu se derou k životu a touží po vzdělání; na oněch pracovnících, kteří jsou, neříkám rostliny právě suchomilné, ale rozhodně suchu vzdorující, kteří svoji práci dodávají obyčejně zdarma a franko. To je obor, kde se s nejmenšími finančními prostředky dá dělati nejvíce. Žádný druh institucí se nehodí tak dobře k tomu, aby tvořil a vybavoval síly, jichž má náš stát k životu zapotřebí, jako lidová výchova. Nad hemžením hospodářských zájmů, nad všemi starostmi o to, jak si letos a napřesrok rozdělíme bídu, nad ambicemi politických stran stojí v našem státě velmi zřetelně určitá soustava zásad a ideí. Jimi se sílili naši otcové v trpké minulosti, jimi rostl náš národ v době probuzení literárního a politického, jimi byli unášeni naši bojovníci o svobodu v době nejhorší zkoušky. Mvslím, že patřím k lidem, kteří mohou ze své rozsáhlé zkušenosti přednáškové odvozovati závěry se značným nárokem na platnost. Lidé se často rozčilují, často jsou zmateni řečmi demagogů, jejichž cílem není konečně nic jiného, než-li provésti zmatení hlav a srdcí. Ale jak do lesa, tak z lesa. Lid zároveň touží, aby se k němu mluvilo rozumně a přesvědčivě. On touží, aby se mu ukázal hlubší, evropský, světový, historický smysl tohoto našeho, hemžení zájmů a třída hospodářských čísel, aby se mu ukázal hlubší smysl tohoto státu - ten zde je, ten pracuje, a my víme, že ti, kteří v sobě čistě a důsledně ztělesnili tyto zásady a idee, především náš president T. G. Masaryk, dožili se slávy a hluboké cti ve světě a jsou z velké části příčinou toho, proč náš stát platí v mezinárodním světě za stát výborný.

Často se zde vyslovovalo slovo "demokracie" Všímali jsme si dobře těch nemnohých. kteří to provázeli posměchem, a dobře nám utkvělo v paměti, když jejich řečníci pak přicházeli a dovolávali se demokracie. Dámy a pánové, my skloňujeme slovo "demokracie" jen v sedmi českých pádech, a ne ještě v tom osmém, neskloňujeme je přes koleno. Dobře přehlížíme to logické non sequitur, které při tom vychází často najevo. Pan posl. Gajda má býti vydán - tak zní návrh imunitního výboru - pro výrok, že demokracie je lumpárna. Porušení demokracie však musí býti kritisováno ve jménu demokracie a nesmí býti nějakou farizejskou záminkou k tomu, aby se k nám draly a u nás advokáty nacházely nějaké idee totalitní nebo diktátorské. (Potlesk.) Prosíme, jestliže se zde již vede nějaký ideový boj, aby to byl boj čestný, čelo proti čelu a argument proti argumentu. Ozývá se u nás smích nad demokracií. a přece, kdo se trochu dívá na cely ráz našeho života jen ať si uvědomí, že zde smí trpce kritisovati náš stát a státní správu člověk. který se obdivuje tomu, co je za hranicemi. Nezamyslel se nad tím? My ho prosíme, aby šel za hranice a řekl nějakou nevinnou věc veřejně, na př., že svatba páně Goeringova byla slavnější než svatba nějakého Hohenzollerna a že je to plýtvání veřejnými prostředky. Dáme mu s bohem, než odejde, neboť to bude na neshledanou. Ti naši henleinovští Němci, a také ti Čechové, kteří si vtiskli v této době trvalé signum méněcennosti, nechápou, že se zde nedá jen tak povrchně mluviti, že nad a pod naším hemžením parlamentním je určitá pevná sféra zájmů, kterými tento stát byl vytvořen a jimiž se udrží. Sféra ideí a zásad s těmi nelze kramařiti. To je náš citlivý nerv, a proto si musí pánové ze sudetsko-německé strany na to zvyknouti, že je budeme při všech jejich pokusech přiblížiti se, nejprve nějakou dobu očichávat, abychom dobře věděli, co vlastně v tom nejvnitřnějším nitru vězí.

V celém jejich smýšlení je něco, co nám béře dech. U nás prostě je víra v rozum, slušnost, tam je víra v instinkt, neomylné pudy, které, udělá-li Vůdce jakýkoliv, třeba násilný čin, stávají se hned normou. V jednom dramatě Johstově si odjišťuje člověk revolver, kdykoliv slyší slovo "duch". My však pevně trváme na víře v ducha, na víře v pravdu, která přes všecky paradoxy tohoto světa navždy zvítězí, budeme-li mužně za ní státi.

Náš režim je nejtěžší ze všech, poněvadž je nutně kompromisní, poněvadž každý při něm má nějakou stížnost a každý může a smí hubovati, což není všude. Ale je to režim nenásilný. A my doufáme, že s tímto fondem, se zásadou Komenského: Omnia sponte fluant, absit violentia rebus, se dožijeme lepších a nadějnějších dob.

A tu bych rád připojil dvojí výzvu. Především, jak se staráme, vážení, abychom propagovali tyto myšlenky, tyto základní únosné zásady, tyto články naší státní víry mezi svým ve občanstvem? Kdokoli smí přijíti a sepsouti je. Naše lidová výchova by byla takovým laciným a prostředkem k opravdové státní propagandě.Nechceme ministerstvo propagandy - to je odiosní, poněvadž by se nám říkalo, že to děláme po jiných státech. Ale mohu vysloviti přání, aby v ministerstvu školství, v dorozumění s ministerstvem vnitra a zahraničních věcí, byl utvořen alespoň poradní sbor a aby v čelo takové nějaké lidovýchovné organisace byl postaven člověk, jenž umí mysliti a promluviti, a dělá to s nadšením. Tím zajistíme základy tohoto státu mnohem více nežli kdybychom šli oklikami, jakými často chodíme.

Druhá věc se týče našeho rozhlasu. Dámy a pánové, když zde mluví předseda vlády dr. Hodža. velmi málo se o této opravdu státnické řeči dozví naše veřejnost. Konečně československá veřejnost se to dozví v novinách, ale německá veřejnost o tom ví málo. Ale když mu odpovídá pan posl. Sandner, ozve se to v síle několika set kilowatů. My nemůžeme závoditi v těch kilowatech, ale myslím, že dnes už je každý přesvědčen, jak to bylo krátkozraké, když někteří naši šovinisté nepřipustili, aby se u nás mluvilo německy, a když tolik zdržovali tu příležitost, abychom mluvili ke svým německým občanům německy o státní ideologii. To bude prý napraveno, ale už trochu pozdě; můžeme se spolehnouti jen na svoji víru; v kilowatech závoditi nemůžeme, musíme se tedy alespoň postarati, aby se jim to trochu řeklo.

Myslím, že by bylo velmi nutno, aby také z tohoto domu byla někdy přímým přenosem rozhlašována důležitá prohlášení předsedy vlády, ministrů, zpravodajů a pod. Je potřebí seznamovati naše menšiny, je potřebí dobudovati školský rozhlas a je potřebí, aby rozhlas a státní správa staraly se o politické uvědomování našeho vysokoškolského studentstva, které z části je opravdu ubohé. Na nás jednotlivcích to ponecháno býti nemůže, najdou se jiní jednotlivci, kteří pracují velmi horlivě proti.

Dámy a pánové, můj čas uplynul; nemohu se zdržovati. Slovo demokracie není slovo kulaté, nýbrž stále se prohlubuje, a my kritisujíce demokracii, kterou máme, musíme tak činiti ve jménu demokracie v pravém slova smyslu stále se prohlubující, čistší, jdoucí do svých důsledků hospodářských a sociálních. A bude-li vláda v tomto státě opravdu nejen vládou lidu, skrze lid, nýbrž hlavně pro lid, pak před dějinami budeme míti tu velikou čest, že v době, kdy jsme byli obklopeni úplným věncem diktatur, kdy jsme byli ostrůvkem, o němž se mnozí domnívali, že brzy jej přikryjí vlny ze sousedství, zachovali jsme svoji linii a víru v rozum a střízlivou práci. Pak věřím, že tato demokracie, tato vláda lidu skrze lid a pro lid nezmizí s tváře země. Na mapě jsme a na mapě zůstaneme. (Potlesk.)