Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr. Kugel. Uděluji mu slovo.

Posl. dr. Kugel (rusky): Slavná sněmovno!

Ujímaje se slova v rozpočtové debatě pře ji si především jménem svých voličů projeviti city uspokojení, že my zde jako zástupci židovského národa v Československé republice otevřeně můžeme pronášeti jeho přání a požadavky. Víme, že to jest zásluhou výlučně demokracie a demokratického režimu naší republiky. Ale víme také, že se k mínění menšin a každého občana zvláště bude přihlížeti dotud, dokud bude demokracie, a proto my uvědomělí Židé budeme stále bojovati ruku v ruce s těmi živly, které si přejí míti demokracii v naší zemi.

O Podkarpatské Rusi se často psalo, mluvilo a také v této síni nejednou referovalo. Jestliže do krise vyžadovala situace karpatoruského obyvatelstva přáti si mnohá zlepšení, dnes obraz nouze v této zemi sotva může býti vylíčen, a to se stejně týká i Židů. Počet Židů na Podkarpatské Rusi činí 1/7 veškerého obyvatelstva této země. Jejich stav, zvláště na vesnicích, mnohdy není lepší než stav nežidů. Rozhodně protestuji proti tomu, že se vina na bídě karpatoruského sedláka často připisuje Židům.

Všechna tvrzení tohoto druhu jsou zlomyslné výmysly a legendy a doporučuji těm, kdož takové legendy vymýšlejí, aby se podívali do židovských vesnických domů nebo otevřeli katastrální knihu a tím se přesvědčili, kolik Židů bylo nouzí nuceno prodati své ubohé zbytky půdy.

I když jedinci dostali koncese na krčmu, nebylo těmito koncesemi pomoženo masám, a jestliže jedinci jinak bývali demoralisováni, jsou to výsledky napodobování starého maďarského režimu, který existoval v dřívějších letech, a to odporuje našemu přání. přání těch, kdož patří ke hnutí, které si vytklo jako cíl změniti stav Židů, vychovati je produktivně, osvítiti je a povzbuditi ke svépomoci. To jest hnutí, jehož nositelem jest sionismus, jemuž vůdcové naší republiky nejednou projevili své sympatie.

Hospodářská krise, která dosáhla svého vrcholu na Podkarpatské Rusi v souvislosti se zastavením lesních prací a zároveň s tím řady průmyslových odvětví, vtiskla svou pečeť bídy i židovskému vesnickému obyvatelstvu, stejně nouzí trpícímu. Sta židovských dělníků, nádeníků. vozků a jiných zaměstnanců zůstalo bez všelikých prostředků k živobytí. Sta židovských řemeslníků zůstalo bez vezdejšího chleba, zvláště proto, že se továrnicky vyrábějí četné předměty první potřeby. Tento stav demoralisuje zvláště mládež. Tisíce mladých lidí se potlouká bez určitého zaměstnání, bez práce, apaticky a bez poznání cíle. obsahu a smyslu jejich existence. V boji o holou existenci sahají k prostředkům, jež nemůžeme schvalovati.

S jedné strany jest to neomezený vliv "zázračného" rabína, pověra a negramotnost, které mají zhoubný vliv na židovskou mládež, a proto mládež velmi často propadá vlivu demagogie. Z této situace úplného ochuzení židovského lidu jest jen jediné východisko, a to jest převrstvení mládeže, přivábení jí k produktivním povoláním. Po této stránce jsme již dělali pokusy, díky podpoře místních a zahraničních sociálních ústavů. Tak zvláště při pomoci amerického komitétu Joint po celou dobu trvání naší republiky bylo u nás vydáno přes 20 mil. Kč na zřizování úvěrních družstev, rozličných řemeslnických dílen atd.

V poslední době mezinárodní židovský kolonisační spolek "Ica", který má svou správu v Paříži a Londýně, tím, že zřídil v naší zemi mléčná družstva, zavedl včelařství, rozdával vodní a jiné násady, poskytl stům rodin možnost produktivně pracovati. Mládež především potřebuje osvěty, výchovy a odborného vzdělání. Jest nutné obraceti více pozornosti k výchově kádrů řemeslnických učňů a intensivně podporovati jejich přidělování do nových závodů v mnohem větších rozměrech, než se to doposud dělo.

Se zájmem a souhlasem jsme vyslechli výklad pana ministra Nečase, v němž se mimo jiné zabýval otázkou konsolidace východní části naší republiky. V mezích svého výkladu obrátil pan ministr pozornost i na otázku vystěhovalectví. Vystěhovalectví jest i pro nás jedním z prostředků k ulehčení našeho stavu. Již před válkou židovské vystěhovalectví dosáhlo ohromných rozměrů a tehdy se valila vlna vystěhovalců do Ameriky, Belgie a jiných zemí. V posledních letech je Palestina jedinou zemí, přístupnou hromadnému přistěhování. V posledních letech počet přistěhovalců z naší republiky dosáhl několika tisíc. U nás jsou organisace, které se zabývají přípravou mládeže pro přestěhování, a prosíme, aby možnost této přípravy byla ulehčena, a to rozdělením většího počtu těchto vystěhovalců v hospodářských školách, poskytnutím státních pozemků na selské kolonie, v nichž by se vystěhovalci mohli naučiti po selsku hospodařiti, a mimo to také poskytnutím osiva těmto koloniím.

V souvislosti s tím rád bych zdůraznil, že vystěhovalectví do Palestiny má velký význam pro utužení hospodářských a kulturních svazků mezi Československem a Palestinou a že mělo nikoliv poslední úlohu při zřízení československo-palestinské obchodní komory, podle jejíhož údaje činí náš vývoz do Palestiny přes 60 mil. Kč.

Vítáme také předsevzetí, které vyslovil pan ministr Nečas stran organisace vnitřní kolonisace, která se své strany se příznivě odráží na obyvatelstvu Podkarpatské Rusi, a to bude přispívati také ke zlepšení stavu i židovského obyvatelstva. Tímto přeskupením, kterého lze dosíci poskytnutím půjčky několika tisíc korun každé rodině, lze pomoci velmi mnohým rodinám.

Do sociální péče zahrnuta je i péče o nezaměstnané. Patříme ke státům, které včas uznaly hluboký význam této otázky a které hledaly prostředky pomoci zákonitou cestou. Ale právě v chudší oblasti naší republiky většina účastníků, na něž pamatuje tato akce, nic nedostává, neboť nádeník, zničený řemeslník, náhodný sezónní dělník nebyl do tří měsíců přihlášen v nemocenské pojišťovně. Z četných obcí již docházejí stížnosti, že mnoha stům dělníků bylo zamítnuto přihlásiti je do nemocenských pojišťoven. Prosíme pana ministra sociální péče, aby obrátil svou pozornost na tuto věc, a my se své strany neopomineme předložiti v nejbližší době materiál, týkající se této ožehavé otázky.

Rovnoběžný s hospodářským postavením jest i kulturní stav karpatoruského obyvatelstva. Po stránce kulturní zůstalo pozadu a karpatoruská otázka jest v podstatě otázkou převážně kulturní. Před převratem maďarský režim úspěšně dosáhl toho, že se ruská a židovská inteligence odcizila masám, a využil jí jako nástroje pro pomaďaršťování. Po převratě se situace změnila a Rusíni naopak mají vrstvy inteligence pracující ve prospěch svého národa a svého státu.

I my Židé si přejeme kráčeti cestou převýchovy naší mládeže a upoutání vlastní inteligence, která má býti vůdcem a rádcem mas. Nová výchova, které se přizpůsobujeme, musí příště připravovati naše žáky k životu. Přejeme si udržeti svým žákům důstojnost národa. Přejeme si potříti duševní dualismus a dopracovati se k úplné židovské kultuře. V posledním desítiletí ztratili jsme část mládeže, která se obrátila k jiným hnutím, neboť jsme jí neukázali východiska z dualismu. Celá tragédie židovství jest v tom, že se pokoušejí odciziti je jeho národu a pokoušejí se jeho inteligenci odtrhnouti od mas. Inteligence hledá v abstraktních ideích útěk ze židovství. Ale tak zůstává cizí i těm národům, kterým by se chtěla přizpůsobiti. A poněvadž víme, že škola jest nejdůležitějším nástrojem převýchovy mládeže, zřídili jsme s velkými nesnázemi na Podkarpatské Rusi hebrejské školy.

Školy s hebrejským jazykem jsou na Podkarpatské Rusi v sedmi městech, a jedno gymnasium s hebrejským jazykem v Mukačevě. A tento ústav se vyznamenává specialisty, znalými podmínek života na Podkarpatské Rusi, jako světlo ve tmách, jako středisko osvěty ozařující svými paprsky nejvzdálenější dědiny, neboť do toho ústavu docházejí žáci z 90 vesnic.

Naše přání a úsilí míti vlastní školství neslouží nám k tomu, abychom se vzdálili nebo odcizili těm, kdož nás obklopují, nýbrž naopak, abychom výchovou ve vlastní kultuře a kultuře naší země a našeho kraje vychovali své děti na užitečné a důstojné členy společnosti a užitečné občany. Československý národ, který v boji o své osvobození kráčel touž cestou, nás pochopí a pochopí také, proč si nepřejeme, aby se Židé stali tím, čím byli v minulém století, předvojem v boji národností jedné proti druhé. Pro nás jest velmi důležité, abychom žili v přátelství s Rusíny, jak tomu bylo dosud.

Pan ministr školství a nár. osvěty ve své řeči v kulturním výboru prohlásil: "Bylo by nesmyslné provozovati takovou politiku proti národu, který během 5000 let odporoval jakémukoliv odnárodňování." Již r. 1926, kdy byl po prvé ministrem školství, karpatoruští Židé si přáli, aby tam byly zřízeny české školy. To se stalo jedině proto, že si přáli, aby se jejich děti naučily státnímu jazyku. Táži se, je-li cesta, o které se nám pan ministr zmínil, správná a jediná pro naučení státnímu jazyku? I já jako pedagog a jeden ze zakladatelů hebrejských škol a jako správce učiliště, jenž jsem proto dlouhá léta studoval podmínky života na Podkarpatské Rusi a pracuji zde v kulturním oboru, osměluji se tvrditi, že to není cesta ani jediná, ani správná. Domnívám se, že jedinou cestou proti odnárodňování Židů jest pomoci jim hájiti vlastní národní menšinové školství v jazyku hebrejském, kde musí býti věnováno významné místo vyučování státnímu jazyku.

Hebrejské školství, které jsme dosud vybudovali, jest vydržováno soukromými prostředky, zatím co školy jiných národností vydržuje sám stát. Naše národní školy jsou jediné na Podkarpatské Rusi, které žádají od svých žáků školné. A pro chudobu židovského obyvatelstva se nemůže toto školství rozvíjeti. Připouštíme-li ochotně, že od připojení Podkarpatské Rusi k Československu za 11 let, od roku 1920 do roku 1931, přibylo 252 škol, a to 104 rusínské, 136 československých a 18 maďarských, 7 německých, v procentech: rusínských 86,36%, československých 47.75%, maďarských 6,3%, německých 2.44%, hebrejských 1,38%, musíme říci, že podle statistiky z r. 1930 13.223 Němců má 21 škol s 38 třídami, 12.650 Rumunů má 4 školy s 28 třídami, ale že Židé, jichž jest přes 100.000, mají pouze 7 škol se 14 třídami, které musí vydržovati soukromými prostředky.

Že hebrejská učiliště mohou sama změniti psychologii svých žáků, ukazuje volba povolání čtyř maturitních období hebrejského gymnasia v Mukačevě, srovnáme-li je s jinými učilišti. Z 79 žáků se zkouškou dospělosti v posledním čtyřletí více než polovina se věnovala učitelskému povolání a pracuje jako hebrejští učitelé jednak v hebrejských školách na Podkarpatské Rusi, jednak v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Částečně byli abiturienti převychováni a vystěhovali se jako zemědělští dělníci a řemeslníci do Palestiny. Pouze 6 osob ze všech abiturientů se věnovalo právnickému vzdělání.

Dovoláváme se §u 132 naší ústavní listiny, malého školského zákona z r. 1919, kde se doslova praví (čte): "...ve městech a okresích, ve kterých stále přebývá značný zlomek státních občanů československých, jimž se ke splnění jejich menšinových potřeb etických, náboženských nebo jazykových poskytují prostředky zařazené do státního rozpočtu, nebo z obecních a jiných veřejných fondů na účely náboženské nebo lidumilné."

Nepřestaneme žádati, aby naše školy převzal stát, a budeme bojovati o jejich další vývoj. Bude-li splněna tato naše žádost, nebudou se opakovati případy, že si rusínští rodiče stěžovali školním inspektorům, že jejich děti vyučují židovští učitelé, zatím co Židé posílají své děti do českých škol, kde není ani jediný židovský učitel.

Mezi našimi kulturními úkoly jest požadavek, aby byl zaveden demokratický volební řád také do židovských obcí. Několik let to můj kolega dr. Goldstein žádal při rozpočtových rozpravách a dostali jsme kdysi také písemné ujištění od pana ministra dr. Dérera, když byl ministrem školství a nár. osvěty, že správa bude podporovati naše úsilí. Bohužel se po této stránce dosud nic nezměnilo a v kulturních obcích východních krajin naší republiky panuje hluboký středověk.

Většina židovského obyvatelstva je zbavena volebního práva. Obce řídí klika lidí, kteří pracují v osobních zájmech. Všechny protesty jsou marné a vůbec se na ně neodpovídá.

Velice také litujeme, že byla zřízena ortodoxní zemská kancelář na Podkarpatské Rusi, která velice tíží chudé židovské masy v dobách tak velké nouze a bídy a zároveň zotročuje židovské masy duševně a na duchu. Přejeme si, aby zásady voleb do kulturních obcí byly zdemokratisovány proto, aby židovské masy nebyly vyloučeny ze správního aparátu svých obcí, nýbrž mohly se ho účastniti. Domníváme se, že každý, pro něhož pojem demokracie není jen prázdným zvukem, uzná tento náš požadavek za spravedlivý a bude jej podporovati.

Rád bych se ještě zabýval otázkou daňových exekucí. Naše daňová reforma, kodifikace a unifikace všech na území naší republiky platných ustanovení týkajících se přímých a částečně nepřímých daní na základě a zásadě subjektivní daňové výnosnosti dává nám právo doufati, že libovůle podřízených a výkonných orgánů bude uvedena do mezí zákonů a že budou jednati v mezích zákonodárcem předvídaných. Ke své veliké lítosti musíme konstatovati, že chování orgánů, jimž jest svěřena exekuce v daňových věcech, odporuje základním zákonům naší reformy a že ony hlavně u nás na Podkarpatské Rusi přímo ničí daňovou morálku. Chování úřadů a neblahé účinky jejich daňové praxe pan posl. Remeš věcně zkritisoval na několika případech vymykajících se pořádku.

Především jest mezi zákonodárstvím a praxí, jak se provádí, veliká propast. Jestliže daňový rozvrh zachycuje nejen příjem, nýbrž často také přesahuje celý majetek poplatníka, jestliže se pokračuje v marných exekucích, ačkoliv hradí pouze výdaje na provedení exekuce, a dále jestliže exekuční orgány se vychloubají tím, že jsou pány celého města, jest to dostatečný důkaz, jak se v praxi vymáhají daně a jak to působí škodu samé daňové morálce.

Chování daňových orgánů našlo bohužel vhodné napodobení i u orgánů celních. Podloudnictví v pohraničních obcích naší republiky vzrůstá, jednak ohrožuje finance naší republiky, jednak existenci řádných daňových poplatníků-obchodníků, kteří mohou obchodovati jen zbožím, za něž bylo zaplaceno clo. Ale naše finanční orgány místo aby přísně trestaly podloudníky, slibují jim všemožné výhody a dokonce i náhrady, aby od nich mohli dostati více udání. Podle výpovědí podloudníků jsou zatýkáni zámožní obchodníci a drženi ve vězení, dokud nepodají žádost o zaplacení odstupného. Trestní řízení, ve kterém by mohli dokázati svou nevinnost, se vyloučí, jakmile oni, jak se říká, z dobré vůle, zaplatili odstupné. Podobnou praxí se pouze podkopává vážnost státu a jeho finančních orgánů.

Ještě několik slov o otázce státního občanství. Dosažení státního občanství, pro protahující se rozhodnutí a také pro matriky, které se za maďarského režimu neobyčejně vadně vedly, a z toho důvodu i proto, že často je nutno dovolávati se pradědů, aby se dokázalo právo na státní občanství, stalo se přímo mukou pro Židy ve východních částech naší republiky. Otcové i synové, kteří sloužili jako vojáci, jsou často trestáni, poněvadž nežádali o povolení práva přebývati zde jako cizinci. Pro kulturní zaostalost Židů ve východní části republiky málo se zajímali o své listiny a většina z nich vůbec listin nemá.

Vím o případech, kdy lidé, kteří se narodili v Československu a jejichž rodiče se zde rovněž narodili a vykonali zde svou vojenskou povinnost, nejednou přecházeli přes hranice a zpět proto, že jiné státy je nepřijímaly, nepřejíce si je uznati za své občany, a u nás tito lidé podléhají zákonu o cizincích. Ministerstvo vnitra nařídilo okresním úřadům, aby včas vyřizovaly obyčejné případy, ale právě těžší případy leží celá léta u vyšších instancí. Rychlé vyřizování a zároveň ulehčení praxe jest naléhavě nutné.

Vážené dámy a pánové! To jsou moje poznámky, které jsem měl čest přednésti jako zvolený zástupce karpatoruských Židů, a doufám v plné důvěře, že rozhodující instance budou dbáti našich přání a budou je podporovati. Naše republika jest ostrovem demokracie ve střední Evropě. Chceme bojovati ruku v ruce společně se všemi jinými loyálnímiobčany naší republiky s použitím všech prostředků, které máme po ruce, abychom zesílili naši demokratickou republiku.

Důvěřujeme vládě, neboť ve vládní koalici vidíme vůli konsolidovati poměry v našem státě, a protože věříme pevné vůli této koalice zachrániti demokracii, budeme hlasovati pro předložený rozpočet.

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr. Kozák. Dávám mu slovo.

Posl. dr. Kozák: Slavná sněmovno! Nebývá zvykem, aby řečník, který měl již příležitost vyjádřiti se v kulturním výboru, mluvil ještě jednou v plenu. Já jsem mluvil o kulturních věcech, o aktualitách již ve výboru kulturním, ale tam jsem mluvil k panu ministru školství a zástupcům jeho resortu. Při tom nejen zbývá, nýbrž musí býti opakováno několik věcí, na kterých máme jakožto sněmovna společný zájem všichni, kromě snad několika výjimek z našeho demokratického pravidla, které to pravidlo potvrzují.

O věci kulturní se zájmy stranické, stavovské a třídní poměrně nejméně tříští, a co se týče otázek národnostních, budu míti příležitost krátce se o nich vysloviti a odpověděti na výtky, které zde dnes byly proneseny. Máme na nich opravdu společný zájem, ale právě proto, že nejsou předmětem třídních, stavovských bojů tou měrou, jako věci jiné, zejména hospodářské, má tato mince též svůj rub; poněvadž nejsou rozlišujícím znamením většiny z nás, poněvadž nejsou předmětem smlouvání a přetahování, propadají se častokráte do hlubin zapomnění, přestávají býti dominantami politického života, jak by vlastně zasluhovaly, neboť naše budoucnost závisí na nich do daleko větší míry, než by se zdálo.

Já, slavná sněmovno, položím největší důraz ve svém proslovu na některé otázky, kterých je potřebí k životu republiky, které mají přispěti k politickému, hospodářskému a sociálnímu zrání občanstva. Přeji si, abychom si ujasnili některé zásady, na kterých velmi záleží, poněvadž tvoří a stále vzrůstající měrou budou tvořiti naši legitimaci před veřejností světovou. Z tohoto důvodu však je ponechávám na konec. Před tím dovolte, abych upozornil na několik aktualit, které přijdou v nejbližší době na pořad jednání. Během dlouhé doby se ovšem ukáže jejich význam pro vytváření kolektivních podmínek našeho státního života.

1. V nejbližší době bude z kulturního výboru předložena osnova zákona o újezdních školách měšťanských. Senát Národního shromáždění plně napravil fakt, že jej nechal propadnouti v třetím období parlamentu, přijal jej se vzácnou jednomyslností, a můžeme říci, že i ve formě zdokonalené proti původnímu znění. Budiž mi dovoleno vysloviti naději, že poslanecká sněmovna přijme tuto předlohu s podobnou jednomyslností.

Dále bych poukázal na některé okolnosti, které uvážiti je nyní naší povinností. Újezdní školy měšťanské budou znamenati rozdělení věcných nákladů na více obcí. Tomu se nikdo nemá bránit, poněvadž je to otázka spravedlnosti. Ale je velmi žádoucí, aby se, ne-li rychle, aspoň časem rozmnožil jejich počet a dále aby obce, ve kterých se umístí tyto újezdní měšťanky, byly vhodně zvoleny. Volení zástupci lidu budou zde míti dobrou a aktuální příležitost ke společným poradám regionálním, aby zájmy kraje byly vždy náležitě vyváženy a aby umístění škol se dálo podle okolností geografických, komunikačních i podle potřeby obcí, jež přijdou v úvahu.

Je také žádoucí, aby se kursy měšťanských škol, t. zv. IV. ročníky, kterých je nyní 1176, množily. Měšťanské školy a tyto kursy jsou dobrým ukazatelem slušného kulturního průměru našeho občanstva, jejich osnovy jsou nyní opravdu dobré. Čím více dětí nám půjde na tyto školy, tím únosnějšími a myšlenkově hybnějšími se stanou základy naší občanské vyspělosti.

Je nyní otázkou, jak bude vypadat financování věcných nákladů a udržování. Dvě třetiny nákladu na měšťanské školy ponesou místo obcí okresy a země, takže se školní obce budou moci spíše věnovat vybudování svých IV. ročníků. To ovšem souvisí se sanací samosprávy. O jeden důvod více, abychom si zde společně řekli, jak velmi vitální zájem máme na sanaci samosprávných celků. Je naší povinností, abychom letos i v budoucnosti podporovali všecko, co v tomto směru bude podniknuto, abychom nyní již pro r. 1937 připravovali další ozdravění samosprávných financí, které těžce byly poškozeny r. 1927 za éry občanské koalice.

Je známo, že úbytek natality z posledních let se začíná jeviti na školách obecných a v prvních ročnících škol měšťanských. Dohromady tento úbytek v republice činí 15.925 dětí. Tento zjev samo sebou již znepokojující a zejména nápadný u německého občanstva naší republiky, znamená přes to jistou příležitost pro školství. Žádáme proto školské úřady, aby úspor, jichž se dosáhne na počtu tříd, užily počátkem příštího roku pro zřizování dalších. Z těchto položek budiž zřízena zásoba, která se nesmí propadnout do úspor nebo jinak použíti, byť si i jinak ty úspory byly sebe více žádoucí.