Místopředseda Košek (zvoní): Dále je k slovu přihlášena pí posl. Machačová. Dávám jí slovo. (Hlasy: Není přítomna!)

Není přítomna, ztrácí slovo.

Dále je ke slovu přihlášen p. posl. Čuřík. (Hlasy: Není přítomen!)

Dále je ke slovu přihlášen p. posl. Petr. (Hlasy: Není přítomen!)

Dále je ke slovu přihlášen p. posl. Wollner. (Hlasy: Není přítomen!)

Dále je ke slovu přihlášen p. posl. Laušman. Dávám mu slovo.

Posl. Laušman: Slavná sněmovno! Knihy suchých číslic, jimiž se po několik neděl obíral rozpočtový výbor posl. sněmovny, knihy suchých číslic, jimiž se máme obírati také v této speciální debatě, dotýkají se zájmů všeho obyvatelstva Československé republiky. Již z toho je vidět, že jde o rozpravu svrchovaně významnou a že je třeba dívati se na věc s největší vážností. Vycházeje tudíž z tohoto faktu, nemohu jinak, nežli jako nejmladší poslanec čsl. sociální demokracie především konstatovati, že na tomto rozpočtu jsou interesovány také široké vrstvy mladých voličů, mladých dělníků i mladých úředníků, mladých živnostníků i dorostu zemědělského. Domnívám se, že otázky, na nichž jest interesován mladý nezaměstnaný proletariát, jsou dnes nejpalčivějším zjevem této doby.

Kdybych byl měl příležitost mluviti v prvé části této rozpočtové rozpravy, v části politické, prokázal bych, že mladá generace československá 19. května t. r. složila zkoušku své politické vyspělosti s úspěchem přímo znamenitým, a to prostě proto, že odmítla extrémy, zůstavši věrna republice a jejímu demokratickému režimu. Tato mladá generace představuje asi jeden milion duší a dva miliony paží, a již z toho důvodu zasluhuje, aby jí byla věnována co největší pozornost a aby republika jí dala vše, co jí jenom dáti může.

Dožaduji-li se tedy s tohoto místa pomoci pro velkou armádu 200.000 mladých nezaměstnaných dělníků i mladé nezaměstnané studované inteligence, chci především konstatovati, že s dosavadními prostředky, které byly až dosud k disposici, se dlouho nevystačí. I když ministerstvo soc. péče a jeho správce inž. Nečas projevuje o otázky nezaměstnané mládeže nevšední zájem a věnuje jim pozornost, i když v rozpočtu jeho resortu jsou povoleny další úvěry na nejpotřebnější sociální úkoly, přece jen se neobávám prohlásiti, že nás to všechno nemůže uspokojiti. Problém nezaměstnané mládeže volá prostě po tom, aby jej řešila celá vláda a celý parlament. Tento problém vyžaduje řešení velkorysého, vyžaduje soustavnosti a vyžaduje vytrvalosti.

Má-li tedy býti především řešen problém nezaměstnaných mladých dělníků, nutno jíti, pokud je to v dnešním soukromokapitalistickém zřízení vůbec možné, na kořen věci, zvláště když každoroční příliv mladých pracovních sil zůstává z převážné míry bez naděje na existenci. A má-li se jíti na kořen věci, je třeba prodloužiti školní docházku a podle toho upraviti hranici zakazující výdělečnou práci mladých, čímž především lze zmírniti vzrůst nezaměstnanosti mladých dělníků. S tímto opatřením bylo by ovšem třeba zároveň provésti opatření další, a to zákonem zajistiti práci vyučenců v jejich oboru aspoň na jeden rok po vyučení, při čemž mladé zaměstnance, vrátivší se z presenční služby vojenské, bylo by nutno chrániti proti výpovědi pracovního poměru v období ode dne odvodu do jednoho roku po skončení presenční služby vojenské. To je druhé opatření, jímž by byl zamezen vzrůst armády nezaměstnané mládeže. Potom musila by přijíti na řadu opatření, jimiž by byla získána - jak to zde právě bylo řečeno - pracovní příležitost pro mladistvé nezaměstnané dělníky. V tomto směru bylo by třeba nezaměstnanému dorostu zajistiti zaměstnání nejenom na nouzových pracích, o kterých bylo předešlým řečníkem mluveno, na nouzových pracích podporovaných ministerstvem soc. péče z titulu produktivní péče o nezaměstnané, nýbrž na všech veřejných investičních pracích subvencovaných státem, a to aspoň v počtu 20% všech zaměstnanců. Počátek je k tomu učiněn prostě tím, že obce a okresy, provádějící dnes nouzové práce za pomoci ministerstva soc. péče, musejí prozatím zaměstnávat již 15% dělníků mladistvých.

Přes všechna tato opatření, i kdyby byla provedena do důsledků, zbyly by zde však ještě celé legie mladých nezaměstnaných dělníků, jež by rovněž nebylo možno opustiti. A tu by přišlo na řadu přímo ministerstvo soc. péče se svými ochrannými útulky pro nezaměstnaný dorost, které byly po prvé aktivovány r. 1931 a které, jak dnes možno bez nadsázky říci, plně se osvědčily. Tehdy těchto útulků působilo pouze 31, r. 1935 je jich aktivováno již přes 100. Ministerstvo soc. péče dotuje zde stravování dorostu, obce poskytují vhodné místností a technické prostředky. Konstatuji, že počet návštěvníků těchto útulků až dosud dostoupil čísla přes 10.000 duší; tito lidé byli zde v zimních měsících po 2 až 6 měsíců nejenom stravováni, nýbrž také vzděláváni. Dodávám k tomu, že náklad na tyto útulky činil něco málo přes 7 mil. Kč. Je zajímavé, že počet těch, kteří útulky prošli, v letošních zimních měsících vzroste o další 3000 mladých lidí. Je ovšem třeba litovati, že ministerstvo soc. péče při této významné akci zápasí s nedostatkem finančních prostředků, a tu bylo by si přáti, aby nejen byl odstraněn tento nedostatek, nýbrž aby útulková akce byla rozšířena na tolik, aby útulek mohlo zříditi každé větší město pro celé své okolí, při čemž bylo by si přáti, aby akce útulková byla doplněna t. zv. pracovními pospolitostmi. Ministerstvo soc. péče učinilo totiž první vhodný a nejvýš sympatický pokus a letošního roku na 40 těchto útulků změnilo v t. zv. pospolitosti pracující mládeže. Obce našly pro tyto pospolitosti speciální pracovní objekty způsobilé pro mladé pracovníky, ministerstvo soc. péče financovalo tuto akci z titulu produktivní péče o nezaměstnané, načež zbytek mzdy platil veřejný podnikatel, veřejný stavebník, a to do takové míry, aby mzdy vyhovovaly kolektivní smlouvě v dotčeném místě. Soudím, že zde by neměl stát šetřit, neboť jde o to, vyrvat mladé nezaměstnané dělníky z psychologie méněcennosti, zmírnit jejich duševní útrapy a zachrániti je lidské společnosti.

Jsem pevně přesvědčen, že kdyby tyto věci, které jsem jenom v lapidárních větách nadhodil, byly, armáda mladých nezaměstnaných dělníků by byla stlačena na nejnižší míru, tyto lidi bychom zachránili a při tom mravně i hmotně prospěli i jejich rodičům, z nichž velká část je dnes rovněž bez zaměstnání a bez chleba. A pokud by nešlo ani takto jim pomoci, pak nutno bezpodmínečně zařaditi je alespoň do státní stravovací akce tím, že pro ně odstraněna budou ona ustanovení, jež vyžadují průkaz o nepřetržitém tříměsíčním zaměstnání v době od 1. ledna 1929 až do doby podání přihlášky. Tyto průkazy mladí lidé z velké části sehnati prostě nemohou, neboť osud byl k nim krutý na tolik, že ode dne opuštění školy anebo ode dne vyučení při vší své snaze a píli zaměstnání nesehnali. Toť tedy cesta k radikálnímu zmírnění krise mladých nezaměstnaných dělníků.

V podobném postavení, ve kterém jsou mladiství dělníci rukou, jsou však také mladiství dělníci hlavou, naše mladá školská inteligence. I zde nutno počítati s tím, že jim chceme pomoci v rámci soukromokapitalistického zřízení, ale přesto nelze dělat opatření polovičatá, nýbrž je třeba podívat se na věci tak, jak jsou. I zde je nutno přestat konečně mluviti o řešení této otázky a otázku tuto se vší vážností začíti řešiti. Zde bude třeba, aby ve statistické akci, kterou připravuje ministerstvo soc. péče a na níž v předloženém rozpočtu je pamatováno položkou 2 mil. Kč, byla této věci věnována zvláštní pozornost a ihned, jakmile dojde k realisování jednotného zprostředkování práce, byla ve zvláštní evidenci vedena právě mladá nezaměstnaná inteligence. Při tom ovšem bude bezpodmínečně třeba jíti dále. Bude třeba zrušiti aspirantské nařízení, nebo je alespoň novelisovati. Odst. 2 § 79 služební pragmatiky přímo vyžaduje novelisace v tom směru, aby byl umožněn příznivější nástup mladých sil do veřejné služby, což do jisté míry lze aplikovat i na soukromá zaměstnání, zejména na ona, jež podléhají kontrole státní a jež jsou státem přímo či nepřímo podporována. Při tom bylo by ovšem třeba, rozetnout také gordický uzel, jemuž se vláda stále vyhýbá. Mám za to, že je nezbytně nutné neúprosně trvati na tom, aby přesloužilci šli do pense, aby pensisté pobírající důchod vyšší, než je existenční minimum, byli přinuceni opustiti nejenom služby veřejné, nýbrž i soukromé a konečně bude třeba aby byla vyřešena také otázka t. zv. podvojného zaměstnání. Jsem si vědom toho, že v tomto případě jde o otázku neobyčejně delikátní, která by vyžadovala, aby byla řešena v souvislosti se stanovením sociálního rodinného příjmu, v souvislosti se stanovením netoliko minimálních mezd, nýbrž také maximálních platů. Byl jsem ubezpečen, že kdyby tato věc byla rozřešena, že jenom ve školské správě umístíme všechen nezaměstnaný učitelský a profesorský dorost, aniž bychom musili z kanceláří a tříd vyháněti manžela nebo manželku, jejichž rodinný příjem odpovídá pouze potřebám doby.

Co jsem řekl o mladistvých nezaměstnaných dělnících, opakuji i o nezaměstnané mladé školské inteligenci: Provedou-li se všechny tyto náměty. které jsem zde nadhodil, věříme pevně, že bychom v řadě oborů odstranili úplně nezaměstnanost školské inteligence a jinde bychom ji radikálně zmírnili.

A konečně nutno věnovati pozornost i zproletarisovanému dorostu zemědělskému a živnostenskému. Až dosud v kruzích malozemědělců bývalo zvykem, že jeden syn zůstal v chalupě a ostatní ji opustili, věnujíce se tomu či onomu povolání. V důsledku krise se však dnes stává, že na malé chalupě zůstane netoliko jeden syn, nýbrž ihned několik sourozenců najednou, kteří zakoušejí úděl skutečných proletářů. A něco podobného vidíme i u dospělých dětí, synů a dcer našich malých řemeslníků a živnostníků. Krátce a dobře, i ve vrstvách osob samostatně výdělečně činných nutno mluviti o nezaměstnané mládeži. A zde lze litovati především toho, že nedošlo k uzákonění sociálního pojištění osob samostatně výdělečně činných. Když jsme s touto věcí přišli, byli jsme odmítnuti zemědělci i živnostníky; dnes se nám však dostává satisfakce, neboť po sociálním pojištění osob samostatně výdělečně činných volají především ti, kteří se před lety postavili proti nám. Věříme, že se tohoto opatření dočkáme; a to bude též prvý krok k tomu, abychom bídu v těchto kruzích zmírnili. Chci však říci, že mladé nezaměstnané proletářské mládeži venkovské možno přes to přese všechno vydatně pomoci, a to provedením nové pozemkové reformy, při čemž za úvahu přece jenom stojí i velkorysá akce rekultivační, na níž by se ostatně mohli podílet i mladí nezaměstnaní dělníci.

A pokud jde o nezaměstnaný obchodní a živnostensko-řemeslnický dorost, který se nemůže dnes osamostatniti konstatuji, že podle odhadu našeho Jednotného svazu soukromých zaměstnanců je zde 15.000 mladých lidí, kteří se chtěli věnovati obchodu. a kteří jsou dnes bez zaměstnání a bez existence - považuji za nutné především uvést, že problém těchto mladých lidí z řad stavu živnostenskoobchodního je z největší části závislý na koupěchtivosti nejširších vrstev lidových. A tu se domnívám, že právě mladí lidé z řad živnostnictva a obchodnictva měli by podporovat všechny socialistické požadavky, jež směřují ke zvýšení mezd a platů, neboť od zvýšení mezd a platů je z veliké míry odvislá také existence živnostnictva a obchodnictva. Požadavek jedné politické strany, aby totiž zákonem znemožněno bylo otvírání nových živností, živnostenskému a obchodnímu nezaměstnanému dorostu prostě nepomůže. Proto jsme také tento návrh odmítli, proto bijeme se za zvýšení kupní síly obyvatelstva, při čemž tento kardinální předpoklad, doplněný levným živnostenským úvěrem, přístupným všem mladým lidem, kteří se chtějí věnovat živnosti a obchodu, přispěl by ke zmírnění bídy zproletarisované mládeže středního stavu a umožnil by jí z velké části existenčně se osamostatnit. A kdyby se při tom po vzoru politiky soc. demokratické vlády švédské i u nás přihlíželo k potřebám slabých hospodářských jednotek, pak věřím, že bychom i tento problém, na němž jest interesována zproletarisovaná a nezaměstnaná mládež středního stavu, vyřešili s úspěchem.

Pokusil jsem se, paní a pánové, vzhledem ke krátkosti vyměřené mně řečnické doby, alespoň v lapidárních větách u příležitosti rozpočtové debaty upozorniti vládu i parlament na bolesti, tužby a požadavky 200 tisíc nezaměstnaných mladých lidí. Dodávám k tomu, že tato armáda mladých lidí bez zaměstnání myslí dnes již nejen politicky, nýbrž také hospodářsky. Ona ví, že požadavky, které jsem právě tlumočil, znamenají při svém splnění pouze opatření dočasná, jimž kromě toho musí zároveň následovati opatření mzdová a platová. Ale ona též z velké části ví, že nebude zbývati nakonec nic jiného, než sáhnout k receptům socialistickým, neboť dnes je to jedině socialismus, jenž ukazuje přímou a jasnou cestu z hospodářské krise, cestu k blahobytu a štěstí národa.

O státním rozpočtu bylo kdysi řečeno, že je do jisté míry generální zpovědí státu, který v něm veřejně vyznává, odkud čerpá své finanční síly a k jakým účelům je obrací. Dodávám k tomu, že rozpočet naší republiky je však také výrazem síly jednotlivých politických stran. Mladí lidé z velké části již také pochopili, kdyby politický vliv socialismu byl větší, že by i státní rozpočet vypadal jinak. Na straně příjmů vykazoval by větší položky tam, kde lze zdaniti bezpracně důchody a luxus, a na straně vydání byl by štědřejší zase tam, kde je potřebí podporovat utiskované a ujařmené, a byl by štědřejší i k mladým, kteří se, jak pevně doufám, přece jen dočkají toho, že při těchto generálních zpovědích našeho státu bude s rostoucí silou socialismu soustavně ubývati hříchů, páchaných na pracujících vrstvách republiky. (Potlesk.)

Místopředseda Košek (zvoní): Dále má slovo p. posl. Appelt. Uděluji mu je.

Posl. Appelt [německy]: Dámy a pánové!

Když v prvním zasedání nově zvoleného parlamentu podal tehdejší předseda vlády Malypetr vládní prohlášení, zdůraznil, že jest potřebí organisovati s ohledem na tíseň sudetoněmecké oblasti zvláštní pomoc. K tomuto pěknému slibu jsme prohlásili již tehdy, že v jeho splnění nevěříme a měli jsme, bohužel, pravdu. Od voleb uběhlo skoro 7 měsíců, ale německé oblasti nebyla stále ještě poskytnuta pomoc. Přes to, že jsme znovu poukazovali, že mimořádná bída vyžaduje mimořádných prostředků a pomoci, nestalo se až dosud nic, aby strašná bída v sudetoněmecké oblasti byla zmírněna. Odpovědné státní úřady uznávaly sice až dosud slovy bídu sudetoněmeckého lidu, ale v praksi neučinily nic, aby hladovějícím masám lidu přinesly také pomoc, a nový státní rozpočet, který leží před námi, je toho jen novým důkazem.

Asi nechcete dostáti Malypetrovu slibu zvláštní pomoci ani příště, neboť nový předseda vlády pan dr. Hodža tento slib svého předchůdce ve svém jinak obšírném vládním prohlášení neopakoval. Ale tak jako dosud to nemůže v sudetoněmeckém území prostě dále jíti. Počet nezaměstnaných v posledních měsících zase vzrostl, hlad lidových mas stává se stále větším. Stále jsou zastavovány nové závody a typickým příkladem posledních dnů jest továrna na porculán v Telnicích, kde jest prostě ze ziskuchtivosti bank a pánů z porculánového kartelu připravováno zase 500 německých lidí o svůj poslední chléb. Bída dětí nabyla v německých obcích zastrašujícího rozsahu. Není hroznější obžaloby dnešního systému než skutečnost, že v severočeské obci Rinenhainu musilo obecní zastupitelstvo vsunouti do školního rozpočtu větší položku na opatření pilin, protože hladovějící školní děti při vyučování velmi často zvracejí.

Postavení chudých rolníků, drobných živnostníků a zaměstnanců není o mnoho lepší než postavení dělníků v závodech. Nemá to již opravdu žádný účel poukazovati stále znova na hroznou bídu v Sudetách, neboť skutečnosti jsou již příliš známé. Jest zásluhou levicových českých intelektuálů, kteří nedávno vyslali do severočeského nouzového území komisi, že velmi přispěli k rozšíření pravdy o stavu v německé oblasti. Sudetoněmecká bída volá do nebe, jestliže nepřijde brzy skutečná pomoc, pak budou žalovati docela i kameny. Německý lid v Československu má právo na chléb a práci, neboť nechce zajíti hladem a zoufalstvím, nýbrž chce žíti.

Nejnaléhavější otázkou jest opatření práce. Pan ministr sociální péče inž. Nečas v rozpočtovém výboru prohlásil, že by bylo možno provésti v r. 1936 investiční práce v úhrnné částce 5 miliard. Toto sdělení jest pro nás radostnou zprávou, kterému však nemůžeme plně věřiti. Žádáme vládu, aby byly rozhodně splňovány plány, předložené ministerstvem sociální péče, aby byly sehnány potřebné peníze na provedení zamýšlených nouzových prací a aby boháči byli přinuceni k placení. Největší díl zamýšlených investičních prací musí být rozhodně proveden v německé oblasti, neboť zde máme co činit s nouzí největší. Kromě toho žádáme, aby při provádění investičních prací byl vzat zřetel zvláště na nezaměstnanou mládež. Pod tlakem rostoucí jednotné fronty musila vláda konečně povoliti i 60 milionů na mimořádnou pomoc pro nezaměstnané. Konrád Henlein sice v Boru u České Lípy prohlásil, že státní pokladny jsou prázdné, že však nejsou tak prázdné, aby vláda nemohla dáti na nezaměstnané nic. Třeba je pomoc 60 milionů nedostatečná, přece musí býti dána, a to hned. A ž do dneška prohlašují okresní úřady, že o takové mimořádné pomoci nic nevědí, že v tomto směru nemají ještě žádných pokynů. Podle rozhodnutí ministerské rady mělo se původně začíti s rozdělováním potravin nezaměstnaným již v listopadu. Dnes máme již 10. prosinec a nezaměstnaní stále čekají na potraviny. Tím, že se prostě dalo uplynouti měsíci listopadu, chcete asi celou akci omeziti na 3 měsíce a tím chcete ušetřiti měsíc na hladovějících nezaměstnaných. Žádáme, aby rozdělení potravin bylo provedeno bez byrokratických úskoků, a aby byli potravinami poděleni všichni nezaměstnaní bez výjimky, ať berou podpory podle ženevského systému či nikoliv. Pro německé území žádáme ze 60 milionů aspoň polovinu, to jest 30 milionů, neboť bída v tomto území je taková, že i 30 milionů je jen velmi nedokonalou náplastí na velkou ránu.

Jestliže vláda dala nyní 60 milionů na nezaměstnané, musíme žádati také české a německé kapitalisty, aby sáhli rovněž do kapsy a darovali nezaměstnaným částku v téže výši, v jaké ji dala vláda. Němečtí kapitalisté mají teď dokázati národní pospolitost jednou v praksi. Až dosud mohli míti tito pánové své tobolky zavřeny dík sudetoněmecké národní pomoci a tak lacino vyvázli. Pro 7.7 milionů, které sudetoněmecká pomoc vloni rozdělila, povolila vláda národní pomoc zase a podporuje tím fašistické kupování duší a fašistickou agitaci mezi německým obyvatelstvem. Kdyby se byla vláda usnesla na obecní pomoci, jak jsme to my, komunisté, navrhovali, byla by to bývala daleko účinnější pomoc pro nezaměstnané tohoto státu a bylo by také bývalo možno přinutiti boháče spíše k placení.

Pomoci potřebují naléhavě také zchudlé německé střední vrstvy, nemají-li zahynouti. Zvláště nutné jest urychlené oddlužení drobných rolníků a drobných živnostníků na útraty kapitalistů a velkostatkářů. Dále jest nutný všeobecný zákaz exekucí, neboť jsou v sázce desetitisíce existencí, které mohou býti zachráněny jen urychleným opatřením v tomto směru. Největší část pracujících v německých středních vrstvách se domnívala, že jim přinese záchranu národní pospolitost. Ukázalo se však, že tato naděje je klamná. Těmto vrstvám pracujícího lidu může se pomoci jen na úkor milionářů, bank a kartelů. Proto místo těchto pracujících lidí musí býti na straně bojující dělnické třídy.

Druhým právem německého lidu v tomto státě jest jeho právo na postavení na roveň s národem českým po stránce národnostní. Rovnoprávnost slíbená v ústavě musí býti konečně provedena i v praksi. Musí býti učiněn konec tomu, že se s německým lidem jedná jako s druhořadým. Národnostní rovnoprávnost musí býti vyjádřena prakticky v řadě oborů, tak na př. ve školství. (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.) Protestujeme proti dalšímu rdoušení německého školství, protestujeme proti tomu, že v novém školním r. 1935/36 bylo jen v zemi České zavřeno zase 121 německých školních tříd. Připojujeme se úplně a zcela k požadavku německého národa, pokud jde o jeho vysoké školy. Opakuji zde návrhy, které jsem již učinil v kulturním výboru poslanecké sněmovny. Žádáme, aby novostavba německé university byla provedena ještě v r. 1936, mimo to žádáme o novostavbu jednotné budovy německé techniky v Praze. Jsme rozhodně proti návrhu profesora Domina na zrušení německé techniky. My, komunisti, zastáváme se německých vysokých škol, abychom ukázali, že s těmito požadavky německého obyvatelstva souhlasí též naprosto revoluční dělnictvo české, které stojí za komunistickou stranou. (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.) Tím více zahanbující jest chování zástupců sudetoněmecké strany v kulturním výboru, kteří se nestyděli spolu s panem prof. Dominem hlasovati proti mému návrhu na provedení novostavby německé university. To jest pro nás opět důkazem, že se sudetoněmecká strana vzdala národnostních práv německého národa. (Posl. Kundt [německy]: S vámi nechceme míti žádné společenství!) Raději ve spolku s Dominem, i když žádá zrušení jedné německé vysoké školy!

Uznáváme, že každá česká menšina má míti svou českou školu, ale musíme žádati stejné právo i pro německé obyvatelstvo. Nechceme přednosti, nýbrž rovnoprávnosti. Musí se také učiniti přítrž bezpráví jazykového zákona. Jazykové zákony jsou přímo bičem proti německému obyvatelstvu tohoto státu. K objasnění chci uvésti dva případy. V jedenácti obcích okresu Olomouc-venkov, m. j. v obcích Hlubočky, Hrubá Voda, Posluchov a j. nedosahuje nikde česká menšina 20% a tyto obce jest považovati za německé. Okres Olomouc-venkov, ke kterému náleží, je však od posledního sčítání lidu okresem jednojazyčným. Jak působí jazykový zákon na německé obyvatele? Žádný úřad nebo soud nepřijme podání v německé řeči. Aby mohli dosáhnouti bezvadného překladu, musí jej němečtí obyvatelé dáti vyhotoviti ponejvíce za hotové zaplacení a tím jim vzniká citelné hmotné zatížení. Když jest těmto stranám doručena úřední listina, musí znovu běhati, aby našly někoho, kdo by jim spis přeložil, aby vůbec věděly, co na nich úřad chce. Není vzácností, že z toho vznikají často omeškání, která stranám způsobují nejen nepříjemnosti, nýbrž často i útraty. U soudu se stále stává, že úředníci, i když umějí plynně německy, odmítají se stranou německy hovořiti s odůvodněním, že by se prohřešili proti zákonu, kdyby použili německé řeči. Co zbývá německým stranám jiného, než si bráti pro každou maličkost u soudu advokáta, aby byly jisty, že neznalostí jednací řeči neutrpí škodu.