Druhý případ: Obecní úřad v Hlubočkách dostane od městského úřadu v Přerově žádost o vybrání pokuty. Pro tuto práci vykonanou pro Přerov jest obecní rada v Hlubočkách udána městským úřadem v Přerově u okresního úřadu pro Olomouc-venkov pro porušení jazykového zákona. A proč? Protože obecní úřad v Hlubočkách, když vybral 5 Kč pro město Přerov, poslal mu dopis napsaný v německém jazyku se sdělením, že 5 Kč bylo odesláno. Každý státní občan musí míti právo, aby byl slyšen a aby s ním bylo slušně jednáno před každým úřadem v jeho mateřské řeči. To se však neděje. V tomto směru má německé obyvatelstvo spoustu stížností, jež tvoří smýšlení proti vládě a státu přímo zatrpklým.

Žádáme opět, aby v německých oblastech úřadovali němečtí zaměstnanci a aby počet německých státních zaměstnanců a úředníků odpovídal klíči obyvatelstva. Jak se vytváří stav, že v úřadech v německém území jsou zaměstnáváni skoro jen čeští úředníci, jest zvláště dobře patrno na příkladu berních úřadů. V těch sedí obyčejně čeští úředníci. kteří se ještě k tomu stále střídají a neznají vůbec poměry v německém území. Proto vydávají prostě libovolně předpisy zvláště pro drobné poplatníky, živnostníky, řemeslníky atd. bez zřetele na dočasný hospodářský stav. Znám takový případ z hladovějící obce Rotavy, kde hostinský v r. 1935 musil zaplatit více daní než v r. 1929, ačkoliv měl tehdy roční obrat 150.000 Kč a dnes má jen takový, který činí 10% této částky. Jsou takové poměry, že často nikdo neví, co má na daních zaplatiti. Tato jazyková prakse u berních úřadů způsobuje nesmírnou zatrpklost mezi německým obyvatelstvem, zejména mezi dělníky a střední vrstvou, která se potom snadno stává kořistí národního šovinismu. Taková politika, jakou provádí vláda v německém území po stránce národnostní, vede německé obyvatelstvo prostě do rukou fašismu a sudetoněmecké strana by se bývala nestala nejsilnější německou stranou, kdyby v německém území nebylo takového hanebného národnostního útisku.

Nový předseda vlády pan dr. Hodža zde ve sněmovně prohlásil: "K tradicím československé státní politiky již patří, že menšinové otázky řeší v souhlase se státními, národními a demokratickými zájmy." Musíme však konstatovati, že tomu tak není. Neboť právě dnes, se zřetelem k fašistickému nebezpečí, jež demokratické republice hrozí se strany třetí říše, bylo by jak ve státním a národním, tak i v demokratickém zájmu, v zájmu českého národa, aby německému lidu byla dána národnostní rovnoprávnost. (Potlesk.) Národnostní rovnoprávnost jest nejlepší ochranou a nejlepší obranou proti fašistické diktatuře v třetí říši, proti válečným úmyslům Hitlerova fašismu. Nevyzýváme - vládnoucí českou buržoasii, aby dala německému lidu národnostní rovnoprávnost, víme, že by taková výzva byla řečena marně. Neboť česká buržoasie hazarduje s demokratickou republikou a se státní samostatností českého národa. Vyzýváme však české činitele a české protifašisty, aby náš boj za rovnoprávnost německého národa podporovali. Víme. že českým činitelům osud národa a republiky není lhostejný. Proto poslechnou naší výzvy a budou společně s námi bojovati za to. aby s německého národa byla sňata národnostní nesvoboda. Svá národnostní práva na svobodu nedostaneme od fašistického útisku národa z třetí říše, nýbrž společným bojem se svými českými, stejně smýšlejícími druhy, revolučními dělníky a se všemi pokrokově a spravedlivě smýšlejícími zástupci českého národa, kteří béřou vážně myšlenky demokracie a humanity. Příklad Sovětského svazu ukazuje. že různé národnosti mohou žíti pospolu ve státě svobodně, rovnoprávně a bratrsky. Za takovou budoucnost musíme i my, Němci v Československu, bojovat. (Potlesk.)

Třetím právem německého národa jest právo na politickou svobodu lidových mas. Pracující lid potřebuje politické svobody právě tak nutně jako denního chleba. Bez politické svobody může pracující lid těžko bojovati za svá práva. bez politické svobody jest boj o jeho lepší život a socialismus zdržován. Německý pracující lid potřebuje politické svobody. aby se mohl především ubrániti fašismu. Víme, že přítomná politická práva a svobody jsou zcela nedostatečné a proto žádáme jejich rozšíření. Státní úřady v německé oblasti stále však ještě nevědí. co se v této oblasti vlastně děje. Neboť jinak by se nemohlo státi, aby na př. státní policie v Ústí n. L., Krnově a Šumperku dále pronásledovala protifašisty, rozpouštěla schůze protifašistické a schůze mírové, a zakazovala protifašistické konference. Státní úředník, který si ještě není ani vědom, jak nebezpečný jest stav v německé oblasti, okresní hejtman v Nejdku, tedy okresní hejtman pohraničního okresu, prohlásil opět teprve v těchto dnech, že komunistům povoluje jen čtyři schůze za měsíc, neboť i to prý jest příliš mnoho. Okresní hejtman zakázal nedávno i nouzovou anketu proto, že si svolavatelé dovolili poslat okresnímu úřadu pozvánku.

Naléhavě nutné jest pro německé obyvatelstvo zřízení protifašistické německé lidové vysílačky. Žádáme za tuto německou vysílačku, protože jest nutná proti fašistické vysílačce třetí říše. Statisíce příslušníků německého národa poslouchají denně fašistickou propagandu vysílačky z Königswusterhausenu, Berlína, Lipska, Stuttgartu atd. Hitlerovy řeči, které říšskoněmecký rozhlas rozšiřuje, jsou pro německou oblast přímo sensací. Sudetskoněmecká strana by vlastně vůbec nepotřebovala konati schůze, neboť německý rozhlas dělá pro tuto stranu skoro denně propagandu. Tak na př. řeč posl. Sandnera, kterou měl před několika dny zde ve sněmovně, byla již téhož dne večer rozšiřována německou vysílačkou. Taková nápadná rychlost může být vysvětlena jedině tím, že pánové poslali již před tím rukopis německému rozhlasu. (Smích a výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.) Proti propagandě Hitlerova fašismu, proti nákaze německé oblasti nám pomůže jen jedno: okamžité zřízení německé protifašistické vysílačky. Protifašisté musí být připuštěni k mikrofonu, musí míti možnost vystoupiti proti lživým fašistickým apoštolům, vylíčiti pravý stav v Německu a vyvrátiti prolhaná fašistická štvaní. Zřízení německé vysílačky není jen požadavkem německého, nýbrž i českého dělnictva. Kdo na české straně odmítá německou vysílačku, dopouští se přímo velezrady na republice a na českém národě. Sudetskoněmecké straně a panu Hitlerovi nemůže být prokázána větší služba, než že se bude dále odpírati zřízení německé vysílačky.

V poslední době byla zde ve sněmovně velká diskuse o tom, v jakém poměru stojí sudetskoněmecká strana k demokracii. Posl. Sandner prohlásil výslovně: "Již od prvních dnů trvání naší strany nepřipustili jsme žádné pochyby o jednoznačnosti našeho positivního stanoviska k demokracii." Musí se panu Sandnerovi, Kundtovi a Petersovi potvrditi, že nedopustili, aby chyběla loyální prohlášení. Na štěstí se však našlo jen málo lidí, kteří těmto prohlášením také věří. Páni ze sudetskoněmecké strany mají demokracii rádi, mají ji rádi tak silně, že by ji nejraději zardousili. Bezpochyby slouží také demokracii, ale tak, jako provaz oběšenému. Celá politika sudetskoněmecké strany nemá s demokracii a politickou svobodou nic společného. Kdo fašisuje sudetské Němce, jako vy, pánové, kdo chce poraziti dělnickou třídu, roztříštiti dělnické organisace, těžařstva, konsumní družstva, nemá s demokracií a politickou svobodou mas naprosto co dělati. Vám jde jen o využití demokracie pro vaše fašistické cíle a vy si béřete příklad z německé národně socialistické strany dělnické v Německu, než se fašisté dostali k moci. Na příkladu německé nár. socialistické strany dělnické se učíte, jak se to musí dělati, aby se demokracie zahubila. Zastáváte se toho se svým mistrem Goebbelsem: Zákonitě až k poslední příčce na šibenici!

Zkušebním kamenem každého demokraticky a pokrokově smýšlejícího člověka jest jeho stanovisko k fašistické diktatuře v Německu. Proč zachovávají pánové ze sudetskoněmecké strany v otázce Německa tak tvrdošíjné mlčení? (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.) Proč neřeknou nahlas a otevřeně svoje mínění o třetí říši? Pánové mlčí, (Výkřiky.) neboť jestliže již nesmějí fašismus chváliti, nechtějí jej alespoň haněti. Od těchto pánů neslyšíme ve sněmovně po celý čas hlasitého slova o tom, jak smýšlejí o třetí říši a co mají říci německému lidu o Hitlerově fašistické diktatuře. Když jsou někdy vehnáni do úzkých, když na ně zaútočí příliš mnoho tazatelů, tu vždy odpovídají: "Konrád Henlein to již řekl v České Lípě!" To nestačí, to již bylo přede dvěma roky, vy (obrácen k poslancům sudetskoněmecké strany) to musíte svým členům říkati každý den, že fašistická diktatura jest pro německý národ největším neštěstím, že jest pro německý národ větší potupou než mírová smlouva versailleská. Dokud to německému lidu neřeknete, dotud jste prostými chvalořečníky fašistické diktatury. A vy to máte naprosto zapotřebí říci svým členům, že třetí říše jest pro vás neštěstím, neboť vyzvědačské případy jsou ve vašich řadách tak četné, že by to pro vás musilo být vážnou výstrahou. (Výkřiky.) Říkáte často, že o Německu nemluvíte proto, že se nechcete míchati do vnitrostátních poměrů jiných zemí. Ale proč jste, pánové, tak hovorní, jde-li o Sovětský svaz? Pokud jde o Sovětský svaz, má pan Kundt co na srdci, to na jazyku, ale je-li tázán na Německo, mlčí jako ryba.

Pan posl. Kundt zaútočil včera také na proletářskou kulturu a zvláště na kulturu v Sovětském svazu. Velmi chytře se však vyhnul tomu, aby něco řekl o kultuře v třetí říši. Pan posl. Kundt je proti proletářsko-socialistické kultuře, která slouží veškerému lidstvu, ale brání fašistickou nekulturu třetí říše, kterou dnes pohrdá celý civilisovaný svět. K této kultuře hákového kříže se pánové přiznávají.

V poslední době jsme zde ve sněmovně také slyšeli, že sudetskoněmecká strana hledá na české straně spojence. Musím říci, že sudetskoněmecká strana na štěstí pro sudetoněmecký lid tohoto spojence dosud nenalezla. Neboť kdo přichází, pánové, pro ně v úvahu? Snad protifašistické a demokratické živly v českém národě? Nikoliv, ty jako spojence oni nechtějí.

A ony vás jako spojence také odmítají. Jestliže hledáte spojence, pak hledáte v českém táboře silnou reakční fašistickou stranu jako společníka. Kdybyste takového spojence nalezli, byla by to pro sudetoněmecký lid pohroma. Neboť potom by německý fašismus spolu s českým utiskoval všechny národnosti Československa a uloupil by jim jejich poslední politické svobody. Našim úkolem jest starati se o to, abyste na české straně spojence nikdy nenašli. Právě my, sudetští Němci, musíme míti největší zájem na tom, aby byl evropským národům zachován mír. Válka by byla pro náš sudetoněmecký národ pohromou, neboť bychom ve válce neměli co získati, ani národnostní svobodu, jak myslíte vy, pane Kundt, nýbrž mohli bychom vše ztratiti. Naše vlast by se stala bojištěm a pouští. A protože my, komunisté, chceme mír, proto jsme pro spolupráci se všemi mírumilovnými silami, v první řadě se socialistickou velmocí Sovětským svazem. Ze stejného důvodu jsme zde ve sněmovně hlasovali pro výklad pana ministra zahraničních věcí dr. Beneše a budeme také při hlasování o rozpočtu hlasovati pro kapitolu ministerstva zahraničních věcí.

Jsme dnes pro podporování Společnosti národů, pro užívání hospodářských a finančních sankcí proti válčícímu Mussolinimu, zvláště však bojujeme proti válečným plánům říšskoněmeckých fašistů.

Řečník sudetskoněmecké strany posl. Frank tázal se zde ve sněmovně, jakou úlohu má míti Československo proti Německu, má-li Československo býti mostem nebo má-li býti uzavírací pevností. Říkáme: Československo musí býti obojím, mostem i uzavírací pevností, uzavírací pevností proti hitlerovskému fašismu, ale mostem ke statečnému německému protifašismu, k utlačovanému německému národu bídu trpícímu, který úpí pod fašistickou diktaturou.

Sudetskoněmecká strana si přeje změny československé zahraniční politiky, totiž odpoutání od Sovětského svazu a spojení Československa se středoevropským válečným blokem: Německem, Polskem a Maďarskem. Aby pánové ze sudetskoněmecké strany znali také správnou melodii, byl jim zaslán ze sjezdu strany nacistů slavný norimberský trychtýř a na tento líbivý nástroj nyní pánové Henlein a Brand troubí, a z trychtýře zní slova Hitlerova, Goebbelsova a Goeringova. Sudetskoněmecká strana štve proto tak proti Sovětskému svazu, protože mírová politika socialistického státu kříží válečné plány Hitlerova imperialismu. Sudetoněmecký lid musí odmítnouti připojení k Hitlerově zahraniční politice, neboť náš lid nesmí obětovati svou drahou krev Hitlerovu válečnému cíli. Náš německý lid nepřevezme potupnou úlohu dobýti Hitlerovu imperialismu sovětskou Ukrajinu nebo podmaniti mu baltické národy a státy. Chceme upevnění spolku s mocnou mírovou skálou Sovětským svazem. Chceme jednotu všech Němců proti nejhorším nepřátelům německého národa, proti Hitlerovi, Goeringovi, Goebbelsovi a jejich agentům. Naší zemi a tím i světu, a naší vlasti musí být zachován mír.(Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.) Tyto pravdy jsou vám přirozeně nepříjemné, to si myslím. Mne však nezastrašíte ani nejhlasitějšími výkřiky.

Právo na chléb a práci, na národnostní rovnoprávnost, na politické svobody a právo na mír, to jsou čtyři základní práva sudetoněmeckého lidu. Za tato lidová práva staví se mezinárodní komunistická strana Československa spolu s českým dělnictvem, které ji následuje. Za tato práva voláme sudetoněmecké obyvatelstvo do boje. Spojencem německých pracujících mas bude česká dělnická třída a dělnická třída ostatních národností tohoto státu. Nepotřebujeme hledat žádného společníka, náš společník je již tady. V boji o svá práva chce býti sudetoněmecký lid jednotný a chce jej vésti proti svým nepřátelům, proti českým a německým kapitalistům, kteří jsou bídou německého lidu vlastně vinni. Aby bylo dosaženo jednoty lidu, musí se nejdřív sjednotiti pracující třída a ostatním činným vrstvám se musí dát zářivý příklad jednoty. Vyzýváme všechny pracující vrstvy německého lidu, aby se spojily v lidovou frontu za německá lidová práva. V této frontě se shromáždí i pracující příslušníci sudetskoněmecké strany. Ať jim to bude vhod či nikoliv, budou pracující lidé přicházeti do lidové fronty, až poznají neslýchaný podvod národní pospolitosti. Pracující masy, které jsou dnes v sudetskoněmecké straně, poznají, že jim národní pospolitost nepřináší žádnou záchranu. Konrad Henlein zneužil hanebně úsilí lidových mas po jednotě, shromažďování a spojení, aby německé lidové masy zradil kapitalistům. Čím dříve pracující lidé v německém táboře poznají, že byli sudetskoněmeckou stranou a národní pospolitostí podvedeni, čím dříve se spojí v lidové frontě, tím rychleji bude možno poznati základní německá lidová práva. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Košek (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. Petr. Uděluji mu je.

Posl. Petr: Slavná sněmovno! Pan předseda vlády v úvodu svého obsáhlého exposé uvedl zcela správně, že největší klid a trpělivost pozorujeme u vrstev, které pod tíhou krise trpí nejvíce. Já tato slova uznání, adresovaná do řad dělnictva trpícího a nezaměstnaného, velmi rád kvituji, protože je skutečně obdivuhodné, že tyto vrstvy, pod tíhou krise opravdu nejvíce trpící, zachovávají, jak pozorujeme, klid a pořádek. V sobotu byl u mne návštěvou jeden z našich důvěrníků z východočeského textilního města a při výkladu, jak se mu daří, on, který pracuje 48 hodin týdně, sděluje: Vydělávám 70 Kč a když chci vůbec žíti, musím večer - koupil jsem pletací stroj - do půlnoci pracovat na punčochách, abych vydělal ještě 30 až 40 Kč vedlejšího výdělku a mohl živiti svoji rodinu. To je jeden příklad. Z výdělku 70 až 100 Kč za týden má žíti 5členná rodina. Takovýchto příkladů najdete statisíce. Konečně v poslední řeči ve výboru soc.-politickém snesl pan ministr soc. péče inž. Nečas tolik dokladů o velké hospodářské a sociální bídě, ve které žije naše dělnictvo a zvláště naši nezaměstnaní, že člověk skutečně s uznáním musí kvitovat klid, který panuje v postižených obvodech.

Tento klid našeho trpícího lidu je zachováván a plyne jen z toho, že pracující vrstvy lidové mají pevnou důvěru ve stát, ve sněmovny, v povolané činitele, že dělají a učiní všecko, aby tento stav netrval věčně a aby v dohledné době byl opravdu zlepšen. Nechci tu vypočítati všecko, co stát a sněmovny vykonaly a konají pro zmírnění krise a bídy z ní plynoucí. Nebudu připomínati znovu zde již několikrát vzpomenutou pomocnou akci vánoční, nebudu opakovati, co učinil výbor soc.-politický svým zásahem protidrahotním. Skutečně zásahem výboru soc.-politického a vlády podle přání výboru zarazila se úplně stoupající drahota. A tyto počiny dávají pracujícímu lidu trpělivost, aby snášel tu bídu, poněvadž vidí, že se pracuje na zlepšení, že se stará o nás vláda, starají se o nás sněmovny a vládní strany.

Ale chci se zmíniti ze všech těch akcí o jedné věci, o které pan předseda vlády mluvil. On řekl: Nesmíme dávati jen podpory, nýbrž musíme dáti nezaměstnaným práci. Slavná sněmovno, toto heslo je překrásné a nikdo by si nepřál více než já, aby také mohlo býti splněno. Ale bylo několikráte uváděno i v této debatě rozpočtové, že stát investoval do veřejných prací skoro 5 miliard Kč a neposkytl tím zaměstnaní ani celému 100.000 dělníků. Aby bylo možno splniti slib pana předsedy vlády dáti práci a ne podporu, kolik miliard na těch 600.000 nezaměstnaných by stát ročně potřeboval, aby jim dal práci a zaměstnání! Chci tím říci, že musíme pokračovati v úsilí dát lidem práci a ne podporu, ale zase chci opakovati, že podpory v nezaměstnání v dnešní krisi budou ještě dlouho hlavním prostředkem, kterým stát může zmirňovati následky krise. A velmi bych varoval před optimismem, který by mohl plynouti, pravda, z hesla: práci, ne podpory, poněvadž to není v našich hospodářských silách, abychom to tímto vyřešili.

Slavná sněmovno, hospodářské poměry vyplývající z krise ukazují, že krise je mimořádné podstaty a mimořádného původu. A všichni rozumní národohospodáři se shodují v mínění, máme-li krisi opravdu trvale přemoci a odstraniti, že se nevystačí s řádnými prostředky, nýbrž že musí býti použito také mimořádných.

Přicházím k tomu, o čem mluvil pan předseda vlády v této souvislosti, k hospodářskému plánu. Dnes je každému zřejmo, že dosavadní metody k překonání krise nestačí, že je třeba hospodářského přebudování celé společnosti. Náš stát začal s hospodářským plánováním příliš jednostranně. Plánujeme posud jen v zemědělství, a v jiných odvětvích výroby se nedělá nic. A je to tak nutné. Pánové, vezmete-li syndikalisaci průmyslovou, jen vnitřní uspořádání výrobních poměrů našeho průmyslu vyžaduje syndikalisaci. Račte si představiti výrobu tak, jak dnes je. Vezměte kovoprůmysl, kteroukoliv továrnu, a vidíte, že ona vyrábí hřebíky, zámky, automobily, žací a secí stroje a všechno možné. Sto anebo nevím kolik výrobků se tvoří v jedné továrně. Vezměte průmysl textilní. V jedné továrně s 200 dělníky vyrábí se 50 různých druhů výrobků. A tak je v celé naší výrobě úplný chaos, neracionalisace. Kdyby bylo možno vhodnou syndikalisací jen tuto anarchii ve výrobě odstraniti, už by znamenala mnoho po stránce účelnosti výroby, po stránce jakosti výrobků a všeho ostatního. Ale syndikalisace výroby by mohla znamenati ještě něco jiného.

Tvrdím vždycky a opakuji to i dnes, že náš průmysl dělá příliš málo pro zabezpečení své existence, pro její zlepšení a pro odstranění krise. Před týdnem, pravda, předložil Ústřední svaz průmyslníků svůj hospodářský plán, kterým chce z krise, anebo kterým rýsuje cestu, kterou bychom z krise průmyslové vyšli. Ale dovolte mně říci, že všecko to, co v tomto plánu průmysl navrhuje, je jedna řádka za druhou, jeden návrh za druhým jen žádost o podporu státu a podporu veřejnou, ale nenajdete tam nic, co by průmysl sám chtěl podniknouti, aby z krise vyšel.

Vezměte otázku vývozu, exportní ústav na příklad. Průmysl si stěžuje do našeho exportního ústavu a já soudím, že mnoho těch výtek je skutečně velmi oprávněných. Ale což pak náš průmysl neměl dosti prostředků, aby si už dávno sám vybudoval vlastní a lépe řízený exportní ústav, anebo aby si jej vybudovaly jednotlivé druhy průmyslu? Mluvte s vedoucími textilního průmyslu a ti tvrdí, že v Jižní Americe by byl dobrý odbyt na př. jutových výrobků. Řeknete: Proč tam tedy nepošlete agenta? Odpoví se vám: Já sám nemohu, režie nesnese takový náklad, který by vyžadovala cesta. Ale kdyby tu byl syndikát těchto průmyslníků, nemohli by míti agenty ve všech dílech světa na hlavních hospodářských trzích, aby tam umisťovali své výrobky, aby podporovali vývoz a tím skutečně hleděli hospodářskou krisi také vlastními prostředky trochu překonávati? (Předsednictví převzal místopředseda Onderčo.)

Zdá se, slavná sněmovno, že syndikalisace v průmyslu tak jako v zemědělství plánování a usměrňování nepůjde cestou dobrovolnou a bude nutno to řešiti zásahem zákona. A namítne-li někdo, že je to zásah do soukromého podnikání, a že je to omezování soukromého vlastnictví - mluvil o tom v generální debatě pan posl. dr. Meissner - říkám: Soukromé vlastnictví a případná nutnost jeho omezení nemůže býti žádnou překážkou, abychom takovýto potřebný zásah dělali, poněvadž soukromé vlastnictví má jen tenkráte oprávnění, neškodí-li veřejným a sociálním zájmům všeho obyvatelstva. Dnešní stav - hromadění soukromého vlastnictví v rukou čím dále tím menšího počtu lidí, a na druhé straně statisíce a miliony lidí úplně bez majetku - není ideální stav a poměr soukromovlastnický. Takovýto stav nejen může, nýbrž musí býti v sociálním zájmu omezen, a vlastnictví, když samo nechápe své povinnosti, musí býti zákonem předpisovány jeho úkoly a práva jeho omezována a usměrňována, aby sloužilo skutečně hospodářskému a sociálnímu dobru celého státu a celého národa.

Pan předseda vlády dr. Hodža nám ve svém exposé řekl, že v otázce usměrnění a plánování nebo syndikalisace má vláda v úmyslu oživiti činnost poradního sboru pro otázky hospodářské. Tu mi dovolte říci, že po zkušenostech, které máme s poradním sborem pro otázky hospodářské, můžeme důvodně souditi, že jeho oživení nepřinese vůbec zlepšení v našich poměrech a že od něho ani žádný hospodářský plán čekati nemůžeme. (Hlasy: Nechcete ho respektovati!) Ne že ho nechceme respektovati. Je to poradní sbor bez práv, příliš obsáhlý a příliš náhodně složený, než aby mohl do našeho hospodářského života donésti něco tvořivého a positivního. K tomu účelu bude nutno vybudovati nový sbor, nadaný jinými právy a jinou pravomocí než je hospodářský poradní sbor. Předložíme sněmovně ještě v tomto zasedání návrh na zřízení státní rady hospodářské. Předložili jsme jej v minulém období, ale nedošel milosti u některých stran. Budeme návrh opakovat, poněvadž soudíme, že tu musí býti sbor odborníků hospodářských a průmyslových, sbor odborníků vybraných i z odborových organisací dělnictva, poněvadž jediné tito odborníci mohou vytvořiti nějaký skutečný plán. Ale sbor ten musí býti také nadán jinou pravomocí, než ten poradní sbor, který tu je. Nemohu tedy souhlasiti s p. předsedou vlády, že by nám znovuoživení poradního sboru prospělo, a budeme se dožadovati vytvoření státní rady hospodářské.