S hlediska potřeby zemědělců v širším okolí hlavního města Prahy rýsují se hlavně dva naléhavé problémy: Zásobení hlavního města vodou a využití odpadových vod Prahy zpět pro zemědělství. Venkov se nikterak nestaví ani proti vydatně počítané potřebě vody v Praze částkou 225 litrů pro osobu na den. Avšak při hledání potřebných vodních zásob pro hlavní město Prahu nemůže se praktikovat zastaralá právní prakse vodního zákona, že podzemní voda "je ničí" a že ji lze tedy beze všeho okupovati. Nejpřirozenější nároky kraje mělnicko-mšenského, který přichází v úvahu pro zásobování Prahy vodou, vyžadují také, aby na ně byl vzat náležitý zřetel. Tento kraj nemá možnosti hraditi potřebu vody pro své zemědělství a své obyvatelstvo jinak než ze svých přirozených zdrojů. Hlavní město musí respektovat potřebu kraje, a musí ji chránit také kompetentní úřady, neboť pro Prahu nebyly dosud vyčerpány jiné možnosti řešení, které jsou nasnadě. Vyvolaná nedůvěra zemědělců tohoto kraje musila by býti odstraněna jen podrobným a náležitě doloženým projektem - dosavadní projekt jest jen povšechný - a pak dostatečnými zárukami technickými a právními pro všechnu další budoucnost, neboť účinků tak pronikavého zásahu do přirozeného režimu vodního nelze dnes ještě dohlédnouti.

Obdobně dotýká se venkova širšího okolí hlavního města Prahy i otázka čistění odpadních vod, při čemž jde nejen o upotřebení hnojivých látek ve splašcích, nýbrž i o využití těchto vod k závlaze pozemků. Na tuto okolnost zvláště upozorňuji z popudu našich zemědělců kraje mělnicko-všetatského a veltruského. Jsou již propracovány závlahové projekty, ty však musí býti podloženy poznatky nejmodernější nauky zemědělské. Proto musí býti tyto projekty pracovány nejen vodohospodářskými techniky, nýbrž spolu i zemědělskými odborníky. Řešení závlahy odpadovými vodami Prahy je zamýšleno tak, že by se splašky dostaly v krajině, o níž jsem se právě zmínila, od Veltrus po Vltavě dolů k Mělníku a podél Labe až téměř k Neratovicům, vesměs samospádem a daly by se případně využíti ještě v širším okolí, do kterého by se mohly dopraviti částečně načerpáváním jen na výšku několika málo metrů do výšky. Jde o kraj mimořádně suchý, s půdami písčitými a štěrkovitými, který má býti nad to zbaven pobřežními hrázemi škodlivých zátop. K přímým závlahám bylo by možno použíti asi 1.700 hektarů zemědělské půdy. Tato plocha by mohla býti ztrojnásobena, kdyby se podařilo střídati pozemky při použití závlah. Je však nutno zajistiti vodoprávně včas veškeré množství odpadních vod a pokud by dosavadní zastaralé právní normy nedávaly dostatečné záruky, včas vypracovati příslušný zákon, který by mohl býti pak vzorem pro obdobné úpravy, které se v brzké době jistě ukáží potřebnými také v jiných krajích naší republiky.

Tyto úvahy dovolila jsem si podrobněji uvésti jen proto, abych z nich mohla vytěžiti požadavky na úpravu vodohospodářského studia na našich vysokých školách technických. Vystupuje tu naléhavě do popředí potřeba zřízení a obsazení samostatné stolice pro pedologii, meteorologii a klimatologii, spolu se základy nauk o zemědělství a se základy zemědělské spravovědy na vysoké škole inženýrského stavitelství směru vodohospodářského a kulturního. Tamtéž je třeba urychliti obsazení stolice hydrauliky, staveb nádrží a staveb pro využití vodní energie. Konečně vyžaduje tato škola takové obsazení stolice vodárenství, stokování obcí, čištění odpadních vod a technologie vody, které by zajišťovalo, že tyto nauky pro budoucnost vodohospodářských úprav a zemědělské výroby v nejbližší době tak významné budou svěřeny jen odborníku všestranně kvalifikovanému.

S hlediska požadované systematické výchovy k podnikavosti jest třeba i při všech zákonných úpravách pamatovati na usnadnění této podnikavosti. A tu bych si dovolila poukázati zase na těžké kompetenční spory při projednávání t. zv. malé živnostenské novely. Dosavadní zákonné předpisy o živnostech nepřihlížejí k možnosti, že školený kandidát, ať už absolvent střední či odborné, ba i vysoké školy mohl by se ucházet o vstup do živnosti, ať živnosti řemeslné či koncesované. A tu je právě třeba, aby tato možnost byla dána, aby tak bylo využito hodnot, které jsou z veřejných prostředků na naše školství ukládány do vzdělání jednotlivců, k podpoře jejich podnikavosti, aby takový absolvent, který nechce být čekatelským dorostem pro námezdní, úřednické povolání, nemusil klopýtat o dosavadní ustanovení živnostenského zákonodárství, které mu nedává možnosti vstupu do těchto živností. Mnohým řemeslům a živnostem všeho druhu mohlo by býti jen k dobru, kdyby tam vnikl individuálně, ojediněle výše školený dorost, který by prospěl dalšímu jich povznesení jak oduševněním práce, tak i případně zdokonalením výrobků.

Nesnižovat podnikavost, pracovní schopnost a tvořivou touhu člověka, ať muže či ženy, to je samozřejmým příkazem v demokracii, ale, řekla bych, v každé společnosti vzdělaných lidí. Práce je zdroj pokroku, bez práce není mravnosti, práce je pramenem mravnosti. Dbejme proto, aby se náš stát vyvíjel v zásadách, které jsou ověřeny zkušenostmi historie, neboť jen ty mu zaručí zdar a úspěch. Bez kultury není rozvoje a měřítkem kultury národa je mravnost nejširších vrstev lidu. O ni nechť pečuje naše školská správa a všechny ostatní obory naší státní správy vůbec. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Otáhal. Dávám mu slovo.

Posl. Otáhal: Slavná sněmovno, vážené dámy a pánové!

Pan předseda vlády zdůraznil ke konci svého prohlášení, že máme-li vésti stát, máme-li vésti národ tak, abychom se dodělali úspěchu a aby náš národ zaujal vznešené místo na foru mezinárodním a evropském, je nezbytně nutno budovati vše a stavěti na tradici našich národních buditelů, hleděti, aby veškeré občanstvo bylo prodchnuto ideou národní a ideou demokratického státu. Je přirozeno, že lid musí také býti k těmto ideám veden, a je žalostno viděti, že právě v široké veřejnosti tyto idee jsou opomíjeny. Kdybychom navštívili schůze, kde se právě jedná o otázkách zákonodárných sborů, snad schůze volební, tu bychom málokde slyšeli, že se jedná o potřebách státu, že se jedná o ideách státních, nýbrž mluví se více o tom, co každý lidu přinese, jedná se o potřebách hmotných, o slibech, o prospěchu jednotlivců, a tento prospěch jednotlivců a stran klade se nad prospěch státu.

Takovýmto způsobem pak ovšem se uvolňuje také cesta k těm směrům, které naprosto nemají na zřeteli prospěch státu, ba naopak, které snad působí v jeho neprospěch. Tehdy nalézá mezi občanstvem snadno půdu snaha a ujišťování, že se neděje nic ku prospěchu tohoto státu, jak to slyšíte i zde se stran oposičních, že se zveličují nedostatky, které snad nemohly býti pro nedostatek prostředků odstraněny. Ale lid jde za těmito řečmi a snahami a ještě horší je, že právě půda v mladých srdcích je připravena přijímat podvratná hesla.

A tu je, velectění, jistě nutno míti na zřeteli, že je zde něco nezdravého, a bylo již řečeno přede mnou, že je zde jistá chyba a mezera ve výchově, že se výchově dorostu nevěnuje taková péče a pozornost, jaké by zasluhovala. A jistě prvým základem veškeré výchovy je rodina. Je tedy nutno především míti zřetel k výchově rodinné. A nelze upříti, že do života rodinného byl vnesen jistý rozvrat, že byla pevnost rodiny jako základního kamene obce a státu porušena, že byla uvolněna a že to přináší neblahé následky pro celý národ a stát. Již samo ministerstvo školství to ukazuje, když na péči o děti cizí a nemanželské dává částku 4 mil. Kč.

Jest si také stěžováno ve školství, že klesá naše populace a že tedy národ nespěje k rozvoji, nýbrž že jsme na sestupu síly národa. Zde je ovšem nutno brát také zřetel na sociální stránku, která má největší význam právě v tomto směru. Je těžko mluviti o populaci, není-li dostatečných prostředků k výživě rodiny. Zabezpečiti tedy napřed rodinu sociálně, zabezpečiti děti rodiny, a pak se také jistě pozvedne populace našeho národa.

Ale nestačí jenom zabezpečiti rodinu, je také potřebí, jak to vidíme zvláště v rodinách inteligentnějších, kde se poukazuje právě na malý počet dětí, zabezpečiti budoucnost těch dětí.

Velectění, uvážíme-li tuto okolnost a vžijeme-li se do takové rodiny, je jistě dobře míti na zřeteli, co si myslí takový otec nebo matka, když nemá zajištěno, co z dítěte bude, a dnes máme řady mladé inteligence, která je bez místa, není zaopatřena a snad, nevím, nechci předbíhati událostem, ale bylo by snad lépe, kdybychom řešili nebo aspoň dali se do studia otázky dvojích platů v rodinách, abychom řešení této otázky připravili tak, abychom k tomu snad nebyli přinuceni náhle sociálními poměry a neublížili těm, kteří by pak byli postiženi. Je jisto, že si to dorost a těžké sociální poměry v dohledné době vynutí.

Žádáme a musíme státi za tím, abychom měli pevnou rodinu, která by byla základem obce a státu. Ale druhým činitelem ve výchově je škola. A tu již bylo zdůrazněno, že škola má dvojí úkol: úkol výchovný a úkol podávat dětem vědomosti potřebné pro život. Nelze upříti, že právě v oboru výchovném jsou zde určité nedostatky i tehdy, když podle rozpočtu ministerstva školství snad školy národní budou zajištěny, ačkoli o tom pochybuji, nebude-li provedena sanace obecní samosprávy. protože dnes vydržování škol, věcný náklad na školy závisí na obcích a obce dnes nemají prostředků, aby školství dostatečně vybavily. Bude tedy nutno, chceme-li mít školy na takové úrovni, jak toho vyžaduje dnešní doba, aby také obcím v tomto směru byly dány náležité prostředky, aby bylo přikročeno k sanaci obecního hospodářství.

Řekl jsem, že je opomíjena výchova na našich školách; namnoze působí se na výchovu jen vyučováním různých předmětů. ale vyučování samo není tím. co by činilo z lidí charaktery, co by je učilo vážiti si sebe samých, co by je učilo ideám národním a státním. Právě tím, že byl na školách zatlačen věnovaná výchově náboženské. Dnes se musí uznávat a uznává, když současné proudy v duševní výchově jsou docela jiné než před několika lety, že náboženská výchova ve školách má význam právě výchovný. A proto je nutno, aby věnována byla také této výchově náležitá péče na školách, aby byla postavena na místo. které jí náleží jako řádnému činiteli ve výchově našeho dorostu. Je nepochopitelno, že je dovoleno, aby dítky, které přísluší do určité náboženské církve nebo náboženské společnosti, byly osvobozeny od vyučování náboženského. Každá společnost musí jistě dbáti, aby dítky byly řádně vedeny v jejích naukách, a jestliže ceníme náboženství jako důležitý podklad pro výchovu, pak je nemyslitelno, aby dítkám byl tento podklad vzat. Na čem pak budovati výchovu příslušníků určité církve, když nenavštěvují ani hodiny svého náboženství? Je proto nezbytně nutno žádati, aby byla náboženská výchova pro příslušníky ať té či oné církve povinná. Je možno hledati snad v občanské nauce náhradu za výchovu náboženskou? Předmět občanská nauka je dnes postrachem učitelstva, poněvadž dnes učitelstvo chápe z tohoto předmětu snad jediné tu stránku občanskou, občanskou nauku. Ale výchovná nauka dnes z tohoto předmětu mizí. Bylo by proto dobře vrátiti předmětům vyučovacím, jako tomu bylo dříve, také hodnotu výchovnou a působiti také k tomu, aby cvičebnice byly prodchnuty naukami a články výchovnými. Je velmi důležito, všímati si, kam spěje pak takový dorost, kterému není věnována náležitá péče výchovná. Jako je pozorovat u různých mladých provinilců - právě na cestě jsem viděl takový případ, vedli 6 16 až 18letých spoutaných chlapců - s jakým cynismem se dívají na občanstvo a jak mluví o věcech každému občanu posvátných. Je to dvojsečná zbraň vnášeti do výchovy anarchismus a je potřebí, aby výchova byla budována na pevných základech, aby zde byl smysl pro právo a povinnost. aby zde byla úcta k sobě samému, k bližnímu a ke státu.

Pokud se týká živnostenských škol pokračovacích. toto školství není dosud tak vybudováno. jak by mělo býti podle svého významu pro střední stav živnostenský. Jest snad dobře, že toto školství bylo zodborněno, že poskytuje již dnes lepší vzdělání dorostu živnostenskému, ale je potřebí toto školství vybavit a zestátnit. aby obce nenesly celý náklad na toto školství.

Jest jisto, že vliv na výchovu mají také státní úřady. Lid ve státních úřadech má vidět pomocníky, rádce a nikoli snad příčinu nespokojenosti. Tu se musím tázati, jsou-li také státní zaměstnanci spokojeni, a, bohužel, zde musím říci, že ozývají se snad už léta výrazy nespokojenosti a stížnosti, které odbývány bývají namnoze stále a stále jen sliby. Lid náš jest již veden v tendenci, že každého státního zaměstnance pokládá za člověka dobře situovaného. Ale kdybychom vnikli do rodin státních zaměstnanců, kdybychom viděli to zadlužení, kdybychom viděli ty splátkové obchody, přiznali bychom, že je to lesklá bída, která nutí státního zaměstnance přes všechny nedostatky jenom zachovat dekorum jeho postavení. Proto jest jisto, má-li státní zaměstnanec plnit svůj úkol - a ten je velice rozsáhlý, je to úkol výchovný, je to úkol obrany státu, je to úkol státní administrativy - že je také potřebí, aby konečně bylo přihlíženo k požadavkům státních zaměstnanců, alespoň k těm kardinálním, jako posunutí výplaty k prvnímu, jako je zrušení srážek, namnoze příliš rozsáhlých, jako je uznání čtvrté etapy staropensistů. Ale co je, řekl bych, nemorální, to je hlavně to, že státní zaměstnanci musejí platiti daň z toho, co vlastně nedostávají, ze srážek, a že také z toho jsou jim vyměřovány příspěvky pensijní. Tedy z částek, které jim vůbec nejsou vypláceny, které jsou papírové, musejí odváděti státu poplatky. To by mělo býti odstraněno, je to nedůstojné.

Jak patrno z ukázky o stát. zaměstnancích, je věnována jistě malá pozornost u nás nákupní síle tříd občanských. Je řešena hospodářská krise, řekl bych, jednostranně, a to tím, že se podporuje producent, ale nepodporuje se nákupní síla vrstev dělnických a vrstev zaměstnaneckých. A právě u dělnických tříd je to nejhorší. Je zde potřebí, jak zde bylo řečeno, poskytnouti podporu v nezaměstnanosti, ale ovšem nesmí se to díti takovým způsobem, jak to bylo na př. nyní v akci bramborové. Bylo by dobře vyšetřiti různé případy. V našem kraji byla nadprodukce zemáků a byly prodávány po 24 až 28 Kč. Ale zemáky byly k nám přivezeny za 34 Kč, s dovozem stály 40 Kč, a pak se ukázalo. že jsou to vlastně zemáky průmyslové. ze kterých se ještě musilo asi 1/4 q vyhoditi, takže přišly ty 3/4 q za 40 Kč. To znamená, že na to musil přispívati stát a obec, ale kdyby si to byl ten nezaměstnaný koupil doma, dostal by dvakrát tolik. Taková péče o nezaměstnané není správná, takové případy by měly býti vyšetřeny stejně jako ten, kdo je zaviňuje, a mělo by býti na ně poukázáno.

Jest jisto, má-li nastati obrat k lepšímu, máme-li vyváznouti z krise hospodářské, že je nutno bez odkladu přikročiti k otázkám sociálním, k otázkám úpravy poměru dělnictva - jenom tak nadhozeně se o nich zmíním jako je omezení racionalisace, zajištění kolektivních smluv, regulace kartelů, pracovní doba, komory práce atd. Náprava dnešních sociálních poměrů nesnese odkladu, má-li skutečně býti ve státě klid a má-li občanstvo býti spokojeno.

Je potěšitelné, že také státní správa a rozpočet ministerstva kultu věnuje zvláštní péči mládeži dospívající, kde věnuje na tento obor 12,290.000 Kč.

Ale ještě jedna bolavá stránka je zde. Jsou to pense pro přestárlé. Tato pense byla nominována určitým termínem r. 1926. Ale dnes vidíme, že je mnoho lidí přestárlých, kteří nemají vůbec nároku na žádnou pensi v organisaci jako dělníci, a je tedy potřebí, aby také tito byli zachyceni a aby tato pense pro přestárlé byla rozšířena také na dobu pozdější, a by tito lidé nezůstali bez prostředků. Toto je nejvíce patrno na obcích, kde potom jsou lidé výhradně odkázání jen na dobročinnost obcí.

Dále je nutno se zmíniti také o okresních nemocenských pojišťovnách a bylo by dobře, kdyby již také v tomto ohledu byl učiněn pořádek. Nechci se snad zmiňovati o správě. ale chci se zmíniti o tom, jak jsou příslušníci těchto pojišťoven léčeni a co se jim dává. Měl jsem zvláštní případ, který přišel až ke státnímu zastupitelství, a musela býti vyzvána lékařská komora, aby chránila pojištěnce, kde se prokázalo. že snad vinou nedostatečné péče lékařů zemřelo několik dětí. Je proto nezbytně nutno věnovati po této stránce zvláštní pozornost a také dbáti toho. aby lékaři plnili vůči dělnictvu své povinnosti.

Zvláštní péči jest věnovati také průmyslu v pohraničí, poněvadž zde právě, když tolik řečníků zde již mluvilo o poměrech v našem pohraničí a právě o agitacích, které podnikají různé okolní státy vůči nám. Jest jisto, že musí býti k průmyslu v těchto místech brán zvláštní zřetel, aby právě dělnictvo i jiných národností bylo spokojeno a pohraničí bylo zabezpečeno.

Jest též věnovati zvláštní péči našim hor zisku z obilního monopolu, naopak, poněvadž nic neprodávají, byly poškozeny, a bude-li zaveden snad ještě monopol živočišný, budou, zničeny, a je proto nezbytně nutno bráti na chudé horské kraje zvláštní zřetel.

My vidíme v rozpočtu a v celé státní správě určité nedostatky, ale přes to, poněvadž se zde jeví snaha i za daných těžkých okolností přemoci poměry, které dnes tak tíží celý národ a celý stát, budeme hlasovati pro rozpočet, poněvadž jsme si vědomi, že jest nezbytně nutno, má-li býti krise překonána, aby všecko bylo prodchnuto myšlenkou jedinou, myšlenkou národní a státní, ve které se jistě sejdeme na společné líše pro práci, pro blaho národa a státu. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo pan posl. Kopasz.