Teraz, myslím, nebude škodiť posvietiť trochu na úlohu posl. Sidora v boji za práva slovenského národa. Ja chcem tiež dokázať to originálom. (Posl. dr. Sokol: Ukážte nám to!) Ukážem vám to, ovšem dám na to pozor. Pán Sidor dňa 31. marca 1935 v dobe, keď kariéristi v ľudovej strane bojovali o mandát, napísal pánu predsedovi Hlinkovi medzi iným toto (čte): "Plakať vieme krásne - myslel som si. A v "Slováku" nám ani plakať nedovolia. Keby som bol poslancom" - ešte nebol vtedy poslancom, keď tento list písal - "pri najbližšom zasadnutí snemu zdrúzgal by som im lavice, hodil o hlavu cenzurované čísla "Slováka" a s priateľmi urobil by som vo sneme taký škandál pre toto utláčanie našej tlače, že by o tom celý svet písal a Česi by sa hanbili ako psi. Ale či našich zákonodarcov to bolí, že ľud nebude mať čo čítať, veď oni sami nečítajú "Slováka", naň neplatia, oň sa nestarajú. A ľud? Ten plače, a nese krehké jarné kvietka" - veľmi básnicky - "ako na rakev svojej slobody". To je originál dopisu pána teraz už poslanca Sidora. Myslím, kto poznal obsah tohoto dopisu, že očakával, že pán Sidor prijde sem ako nový bojovník za práva národa slovenského a tuná bude drúzgať lavice a hodí Čechom na hlavu konfiškovaného "Slováka". Ale čo urobil pán Sidor? Všetci sa na to pamätáme, že keď hovoril, že ľud plače, pán Sidor tuná plakal nad cenzúrnou praksou na Slovensku a imunizoval niektoré vety konfiškovaného "Slováka". No hej, keď sa vrátil, po svojom návrate z nenávisti proti Čechom však napísal toto - má skutočné básnické nadanie (čte): "len s oficiálnym vedením týchto opozičných strán oni hovoriť nebudú, hoci tu je už jeseň, lastovičky odchádzajú a prvé listie so stromov už padá..." A ľuďákov ešte do tej vlády nevolali. (Veselost.)

To je opozičnosť, to je ten boj za práva slovenského národa. (Výkřiky: Za Boha a národ!) Áno, ten boj za Boha a národ.

Podal som obraz politickej tvárnosti slovenskej ľudovej strany. Prehlašujem, že táto strana do vlády nesmie. Apelujem predovšetkým na socialistické strany a na všetkých protifašistov: Aj na vás závisí, či bude Hlinkova strana sedeť vo vláde alebo nie, a či bude na Slovensku ďalej štvať doterajším spôsobom. My komunisti budeme mobilizovať slovenský ľud proti týmto sprisahancom čiernej reakcie a prehlašujeme, že slovenský národ skutočne docieli svoju slobodu, keď vedúca klika Hlinkovej strany bude patriť minulosti.

My komunisti budeme vytrvale a verne mobilizovať slovenský ľud, robotníkov, nezamestnaných, roľníkov a inteligentov proti dnešnému režimu, proti sústreďovaniu síl reakcie. Za rovnoprávnosť slovenského národa. Za chlieb, prácu, pôdu a slobodu. Proti zrušeniu zákona o odkladu exekúcií, za jeho rozšírenie na živnostníkov. Za prídel príslušnej časti zo sľúbených 5 miliard pre okamžité zahájenie investičných prác na Slovensku. Za zrušenie nariadenia býv. uh. min. vnútra č. 7.430/1913 a za vydanie protifašistického zákona o shromažďovacom práve na Slovensku. Za demokratické usporiadanie domovského práva a štátneho občianstva podľa zásady, aby ono udelené bolo občanom, ktorí (alebo ich rodičia) v deň 28. októbra bývali na Slovensku. Ďalej žiadame za okamžité vyrovnanie úrokov a prevedenie oddlženia podľa nášho návrhu.

Slovenský národ má jedinú stranu, ktorá ho povedie k úplnej sociálnej a národnej slobode. Je to komunistická strana Československa. Záruka úspešného ukončenia tohoto zápasu spočíva v našom bojovnom sväzku s českým proletariátom, s českým pracujúcim ľudom. S tohoto miesta chcem predovšetkým protestovať proti tomu, že jeden z českých protifašistov, posl. Štětka tak urychlene bol pozbavený poslaneckého mandátu. Posl. Štětka patrí medzi tých, ktorí chápali a chápu požiadavky slovenského ľudu, ktorí stáli v čele boja proti četníckemu a policajnému systému na Slovensku. Vo sväzku s českým pracujúcim ľudom náš boj za požiadavky slovenského ľudu, za rovnoprávnosť slovenského ľudu povedie k úspechu, k uskutočneniu úplnej slobody v rámci sovietskej demokracie. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): K této prvé, politické části podrobné rozpravy o státním rozpočtu a finančním zákoně není již nikdo přihlášen, rozprava o této části jest tedy skončena. Přistoupíme proto k další části podrobné rozpravy, to jest k části druhé, kulturní a sociální, zahrnující tyto rozpočtové kapitoly: kap. 10. Ministerstvo školství a nár. osvěty, kap. 16. Ministerstvo soc. péče, kap. 17. Ministerstvo veř. zdravotnictví a tělesné výchovy, kap. 18. Odpočivné a zaopatřovací platy.

K této části rozpravy jsou přihlášeni řečníci: na straně "proti" pp. posl. Appelt, dr. Domina, inž. Karmasin; na straně "pro" pp. posl. inž. dr. Tumlířová, Otáhal, Kopasz, dr. Neumann, Čuřík, Petr, Laušman, Polívka, dr. Mičura, Vaverka, dr. Kozák, Kunz, dr. Kugel, Stejskal, Ešner, Al. Langr.

Dávám slovo prvému řečníku, zapsanému "proti", p. posl. dr. Dominovi.

Posl. dr. Domin: Slavná sněmovno, paní a pánové! Chtěl bych s širšího hlediska vyložiti svoje názory o otázkách školských a o otázkách kulturních vůbec. Pohříchu jsem velmi omezen časem, který mi byl vyměřen, a tak především musím vypustiti vše, o čem jsem mluvil již v kulturním výboru, musím vypustiti i mnohé jiné věci a o lecčems jiném se zmíním jenom úryvkovitě nebo heslovitě.

Obsáhlé exposé pana ministra školství a nár. osvěty bude mi východiskem. Nebudu tu ještě jednou chváliti to, co zasluhuje uznání. Učinil jsem to již v kulturním výboru. Chtěl bych především poukázati na různé nedostatky a na různé potřeby, které mám za naléhavé a časové. Budu mluviti o věcech, o kterých se obyčejně nemluví na politickém foru. Ale hodnoty mravní a kulturní souvisí tak úzce, tak těsně s životem hospodářským, sociálním i politickým, že ani zákonodárné sbory nemají a nemohou tyto otázky přehlížeti.

Je význačné a zarmucující, že od května jsme neslyšeli v žádném vládním prohlášení nic o kultuře a o nějakém kulturním programu. Zapomíná se na to, že život národní a naše probuzení vzrůstalo z hodnot mravních a kulturních, zapomíná se na heslo Grégrovo "Osvětou k svobodě", na to heslo, které nás vedlo z poroby a ze tmy do jasu a k svobodě. Zapomíná se, že bez hodnot mravních a kulturních nikdy bychom zdárně nedobudovali tento stát a že bychom nedokončili ani dílo 28. října. Zapomíná se na to, co hlásal Mistr Jan Hus, Jan Amos Komenský, Palacký, Havlíček, Lindner, Masaryk, všichni naši buditelé a mnozí jiní, zapomíná se, že malý národ musí býti především veliký duchem a že konec konců jest to síla ducha, která vítězí, a že národní kultura je vlastně takovou hybnou silou všeho života a také nutným předpokladem pro brannost, které dnes tolik potřebujeme.

Armáda, která by nebyla prolnuta národním duchem, není taková armáda, jaké my potřebujeme. A brannost je také občanská ctnost, neboť pohotovost, zdatnost, kázeň potřebuje i každý občan ve svém civilním životě. Je proto v nejvlastnějším zájmu státu, aby podporoval ze všech sil pronikání vzdělanosti do širokých vrstev a aby zjednal platnost pravdě jistě nesporné, že zbraně ducha jsou právě tak důležité pro zachování naší samostatnosti, pro udržení a vybudování tohoto státu jako dobře vyzbrojená armáda. Až toto poznání stane se obecným majetkem těch, kteří vedou stát, i širokých vrstev našeho národa, pak věřím a doufám, že nastane krásnější údobí pro naši národní kulturu, že se bude také pamatovati na její potřeby a že se bude moci tato rozvíjeti tak, jak si toho všichni přejeme.

Tři dny zasedal kulturní výbor. V jednom dnu přednesl pan ministr školství a nár. osvěty obsáhlé exposé, 2 dny byly věnovány rozpravě. Před zástupci všech politických stran rozvíjel se tu opravdu skvělý kulturní program, požadavek za požadavkem byl přednášen a odůvodňován, a věru zdálo se, že snad má nastati jakýsi zlatý věk naší kultury. Ale pohříchu to jsou všecko jenom ideály, neboť v rámci tohoto seškrtaného programu se žádný opravdový kulturní program nedá realisovati. Také nebývalý chvat, s kterým rozpočet byl projednáván, vlastně řečeno promrskáván, byl velmi škodlivý. Byly naléhavé požadavky, které uznávala právě tak koalice jako státotvorná oposice, ale řeklo se prostě: na tom rozpočtu nelze už nic měniti, ten je nutno přijmouti tak, jak jest. Pan ministr sám dal najevo, že ví o velmi četných nedostatcích svého oboru, a bylo patrno, že se mu nepodařilo ve velmi četných případech uhájiti i naléhavé kulturní požadavky vůči strohému stanovisku ministerstva financí.

Uvedu jenom jeden příklad. V prvním prelimináři rozpočtu ministerstva školství byla položka 50 mil. Kč na výstavbu národních škol na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Tato položka byla potom snížena při tom tahání s ministerstvem financí na 15 mil. Kč a konec konců ministerstvo školství bylo rádo, když uhájilo 10 mil. z těch původně preliminovaných 50 mil. Kč, to jest půldeváta milionu pro Podkarpatskou Rus.

Letošní zkušenost nabádá k tomu, abychom v příštím roce 1936 v kulturním výboru se postarali, abychom už zasáhli do přípravných prací při sdělávání rozpočtu, neboť jinak je pravděpodobno, že se bude opakovati to, čeho jsme byli svědky letos.

Nyní několik slov o obecných požadavcích školských. Úroveň našeho školství je jistě vysoká, ale to neznamená, že bychom nepotřebovali reforem. Naopak. Ale školství potřebuje pro svůj vývoj především klid. A tu konstatuji, že tento klid byl rušen překotným a přílišným experimentováním. Co se osvědčilo v Americe, nemusí býti ještě dobré pro naše školství a naše poměry. Když byla zavedena na reformních reálných gymnasiích latina až od kvinty, nebylo to šťastné a nebyl to pokrok. A myslím, že se musíme rozhodně postaviti proti snaze ztotožniti nižší stupeň střední školy se školou měšťanskou, neboť škola měšťanská má poslání docela jiné: především má dávati všeobecné a praktické vzdělání, kdežto škola střední má zůstati školou výběrovou.

Slavná sněmovno, paní a pánové! Mohl bych vám uvésti veliký počet nezbytných reforem. Uvedu jen některé z oboru vysokého školství. Máme nemožný a zastaralý studijní řád, který musí býti nahrazen novým, moderním řádem. Naléhavá je reforma studia právnického, a také studium na přírodovědeckých fakultách mělo by býti uzpůsobeno tak, aby v mnohých oborech bylo jeho těžiště přeneseno do laboratoří a do přírody. Naléhavá je reforma studia farmaceutického. Už r. 1919 jsme o ní jednali s tehdejším ministrem školství Habrmanem, ale za 17 let nestalo se dosud nic. A podobných bolestí je mnoho a mnoho.

Státní rozpočet ministerstva školství a nár. osvěty nepamatuje také na brannou předvýchovu, pokud ji lze prováděti v rámci školního vyučování. Je pravda, leccos lze zařaditi do vyučování chemie nebo fysiky, ale obyčejně je to spojeno s jakýmsi nákladem. Mám tady po ruce ceník hamburské firmy A. Krüss "Luftfahrt-Lehrgeräte" "Pomocné přístroje pro vyučování létání", kterýžto ceník počíná tímto prohlášením ministra vědy, výchovy a národní osvěty Třetí říše ze dne 17. listopadu 1934 (čte): "Každý mladý Němec musí se ve škole naučiti fysikálním základům létání. Úspěšné vyučování je možné jen názorem a pokusy. Opatření skromných přístrojů jest tudíž nutné, neboť bez nich nemohlo by vyučování dosíci cíle." A tu se ptám: Nebylo by možno také u nás včleniti základy letectví, ochrany proti bojovým plynům a první pomoci do školních osnov? Myslím, že by to bylo možné a že v této době, kdy obrana státu je naším nejvyšším příkazem, bylo by to také velmi účelné.

Nebudu, paní a pánové, mluviti o obsáhlé kapitole národního školství, o tom jsem mluvil v kulturním výboru, nebudu také mluviti o tom, že jsem se tu velmi rozhodně postavil proti snaze při reorganisaci zemských školních rad a rozšíření této instituce také na Slovensko a Podkarpat. Rus, zavésti všude národnostní odbory české a německé, na Slovensku i maďarské. Jenom konstatuji s potěšením, že se k tomuto odmítavému stanovisku přidala také paní posl. dr. Tumlířová a také přísedící dr. Kubista v zemském zastupitelstvu mluvil velmi rozhodně proti tomuto národnostnímu členění zemských školních rad a zemědělských rad a doufám proto, že snad tato věc je na dobré cestě.

Pokud se týče škol odborných, řekl bych jenom několik slov. Máme nadbytek studované inteligence, zejména vysokoškolské, a přece doba nabádá k tomu, abychom svou mládež vedli především k povoláním praktickým. A tu odborné školy mají jistě zvláštní důležitost, třebas si nikterak nezastíráme skutečnost, že na př. krise průmyslu vrhá své stíny na průmyslové školství, že se těžko umísťují absolventi obchodních akademií, atd. Odborné školy, t. j. školy obchodní, průmyslové, odborné školy pro jednotlivá odvětví průmyslová, dále školy učňovské, neboli živnostenské a odborné školy pro ženská povolání jsou soustředěny v ministerstvu školství ve třetím odboru, kterému dlužno i na tomto místě projeviti plné uznání za všechnu tu velikou práci, kterou pro vybudování odborného školství u nás vykonalo.

Ale to se rozumí, od převratu nedalo se vykonati vše, je tu mnoho požadavků, a jsou to požadavky velmi naléhavé. Je trapné, že dosud nebyl na př. rozmnožen stav učitelstva na odborných školách pro ženská povolání, což sám pan ministr označil jako jeden z nejdůležitějších školských požadavků. Také učňovské školy jsou v takovém zmatku a chaosu, v takovém stavu ex lex, zákon se nevydává, vydávají se jenom ministerská nařízení, ve kterých se již pomalu nikdo nevyzná, všecko se topí jenom v samých přípisech, a zatím vidíme, že ty nejnaléhavější potřeby školství učňovského nejsou splňovány. Už před lety byla osnova zákona meziministersky projednána, ale narazila na odpor ministra financí a tím tato věc byla zatím odsunuta.

Pan ministr řekl, že nehodlá povolovati dalších obchodních akademií anebo přeměnu nižších typu obchodních škol ve vyšší proto, že na 40% absolventu a zejména absolventek nenalézá umístění. Paní a pánové, já souhlasím v podstatě s tímto stanoviskem, ale myslím, že by nemělo býti tak strohé a že by měly býti připuštěny výjimky v těch případech, kde jsou pro to důvody skutečně vážné a věcné. Jeden příklad: Město Jindř. Hradec uchází se o povolení zříditi obchodní akademii. V celé rozsáhlé části jihovýchodních Čech a v přilehlé části Moravy, řekněme mezi městy Třebíčí, Chrudimí, Kolínem, Prahou, Čes. Budějovicemi není obchodní akademie ani jiné odborné střední školy. Obchodní akademie v Čes. Budějovicích je přeplněna. Město Jindř. Hradec má obchodní školu s krásnou prostornou budovou, má 8 plně kvalifikovaných sil, tedy myslím, že v tomto případě povoliti obchodní akademii neznamenalo by nějaké zvláštní finanční zatížení a prospělo by celému širému kraji.

O středních školách také zde nebudu mluviti, čas příliš kvapí, ale chtěl bych říci několik slov o vlastivědě ve školním vyučování. Mají-li školy střední, odborné a vysoké plniti své národní poslání, musíme vycházet již od dítěte. A tu řekl správně posl. Chalupa v kulturním výboru, že nacionální prvky mají a musejí býti na prvém místě ve výchově školské. Vždyť musíme pečovat o to, abychom tu svoji mládež vychovávali v duchu opravdu národním a mravním, abychom ji vychovávali vlastenecky tak, aby jednou věděla, proč má a bude pracovat pro svoji vlast.

Profesor Masaryk se r. 1898 vyjádřil o národním vzdělání takto (čte):"Malý národ nemůže se měřit s velkým, ale právě proto musíme o to usilovat, aby naše vzdělání všeobecné, čím světovější, bylo zároveň tím národnější, to je pochopením pravého ducha českého a naší historie. Tedy zkrátka pracovat k tomu, abychom dosáhli vzdělání skutečně národního. To je dosti těžká věc. Těžší u nás než jinde, kde vzdělání národní už se podává na školách; toho všeho u nás není a proto úkolem zejména inteligence je: čerpat z historie, poznávat to, co je skutečně české, a pernou prací domáhat se toho, co bych nazval kulturou a vzděláním národním."

Tak tomu bylo ovšem za Rakouska. Dnes máme svůj samostatný národní stát a o tento úkol musejí pečovat naše školy a především naše školy národní.

Když se však, paní a pánové, podíváte do různých učebnic dějepisu, zeměpisu, vlastivědy, občanské nauky, do čítanek, poznáte, že naše školy neplní dokonale tento úkol a že některé učebnice přímo przní naši slavnou minulost a otravují dětskou duši. Paní posl. dr. Tumlířová přečetla nám v kulturním výboru některé úseky těchto učebnic, a to vzbudilo, věřte mi, všeobecné vzrušení a živelný odpor. A prosím, paní a pánové, to jsou učebnice schválené ministerstvem školství a nár. osvěty po návrhu příslušných recensentů. (Slyšte!) A ještě povážlivější je, co vidíme v učebnicích jinojazyčných, německých a maďarských. Mnohé z nich jsou psány opravdu ve výbojném duchu pangermanismu nebo v útočném duchu maďarském. Připomínám na př. Ammlerovu učebnici dějepisu pro měšťanské školy, kde vznik světové války je líčen v příkrém rozporu s pravdou. Pranýřuji na tomto místě také případ, kde státní nakladatelství zaplatilo autoru učebnice dějepisu, plně vyhovující a ministerstvem schválené, 10.000 Kč odškodného za to, že ji nevydá, a vydalo místo toho učebnici jinou, která musila býti potom vzata z oběhu na zakročení ministerstva nár. obrany! (Různé výkřiky. - Posl. Mrskošová: Jmenovat!) Všechno vám to řeknu. Takovéto věci nejsou možné. Zde by měli býti voláni k odpovědnosti recensenti a máme-li zákon na ochranu republiky, měl by býti použit zde, poněvadž je to útok na samé základy a bezpečnost státu. Vlastivěda musí býti vyučována ve všech školách po pravdě, v duchu národním a státním, nechceme-li otřásti základy svého státu.

Význam lidové výchovy - řeknu o tom jen několik slov - se obecně uznává, ale lidová výchova je také popelkou v rozpočtu. Měla původně ve státním rozpočtu 6 mil. Kč, ještě r. 1931, dnes má 1,600.000 Kč a věřte mi, kdyby nebylo dosud idealismu v našem národě, kdybychom neměli desetitisíce a desetitisíce nadšených pracovníků, kteří působí v lidové výchově nezištně, obětavě, bez jakéhokolivěk honoráře, pak věru nevím, jak by to vypadalo. A přece ta lidová výchova je podkladem občanské a státní výchovy, které dnes tolik potřebujeme. Podle těch číslic rozpočtu bych řekl, že se význam lidové výchovy uznává pouze na papíře, ale nikoliv skutky.

Nebudu mluvit o školských a kulturních stycích s cizinou, ty jsou úplně podvázané. Ta položka neznamená v rozpočtu skoro nic. A také o vysokých školách promluvím jenom docela stručně, poněvadž má doba se už pomalu chýlí ke konci. Vysoké školy dnes nežijí, nýbrž živoří. Je to kulturní bída. Dotace klesly pod existenční minimum a když už to trvá 4 léta, jistě pochopíte, jak nedozírné následky to má pro náš stát. Vždyť ty vysoké školy vychovávají inteligenci snad ze všech oborů lidské činnosti. A tu, paní a pánové, kdo by prostudoval jen ty holé číslice rozpočtu, ten by řekl, že to není tak zlé. Proti rozpočtu z r. 1931 je v prelimináři na příští rok jenom asi o 12% méně. Ale když si to prostudujete detailně, vidíte, že osobní výdaje, jak to je samozřejmé, nejen neklesly, v některých případech se dokonce zvýšily a proto byly katastrofálně postiženy výdaje věcné. Ty poklesly někde tak, že činnost vysokých škol je úplně podvázána. Mám zde detailní čísla, nemohu se tím však zabývat.

Řekl bych jen heslovitě několik naléhavých požadavků. Pokud se týče německých škol, tu mám za velmi aktuální tyto dva požadavky: především výstavbu vyhovující, účelné nové budovy ústřední pro německou universitu, za druhé sloučení obou technik v jednu, jak jsem to podrobněji odůvodnil ve zvláštním návrhu. Pokud se týče bratislavské university Komenského, upozorňuji, že tato universita není stále ještě úplná, že jí chybí fakulta přírodovědecká, ačkoliv právě tam by tato fakulta byla velmi na místě, poněvadž celý výzkum karpatské oblasti, jak je tomu dnes, musí být řízen z Prahy a Brna. Řádné dotace měly by být uvedeny na původní výši, kde je toho potřeba, měly by býti povolovány dotace mimořádné, exkursní paušály měly by býti obnoveny tam, kde exkurse jsou součástí studia a vyučování. Mělo by být postaráno o publikační činnost zejména našeho dorostu, měly by být zavedeny státní ceny pro vědu, jako jsou pro umění a literaturu, a mělo by se také věnovat více péče stavebnímu programu. To je kapitola zvláště smutná. Článkem XX finančního zákona z 18. prosince 1930 se zdálo, že nastávají vysokým školám skvělé poměry. Podle tohoto finančního zákona mělo se, počínajíc rokem 1931, každý rok vkládati do rozpočtu 60 mil. Kč na výstavbu a vybavení vysokých škol, a to po dobu 15 let, až do úhrnné částky 900 mil. Kč. Ale hned v samém počátku tento velkolepý program byl zastaven nedostatkem státních financí a pan ministr vyložil nám v kulturním výboru, že většina těch staveb dnes pozbyla aktuality. S tímto stanoviskem nemohu souhlasiti. Jsou mnohé stavby vysokoškolské, které jsou velmi potřebny, ať v Praze, ať v Brně či v Bratislavě, které by měly býti řešeny právě v této době velké nezaměstnanosti, kdy by se pomohlo také sociálně hladovějícím našim dělníkům.