Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Kundt (pokračuje):...že přetížení soudů a množství vyšetřovanců s dlouhými vazbami, které často končí bez obžaloby, vzniká tím, že bezpečnostní orgány a policie oznamují soudům vše možné, i nejmalichernější věci a že tento materiál musí státní zástupci a vyšetřující soudci zkoumati. Mohu z vlastní zkušenosti vypravovati o státní policii a četnictvu při domovních prohlídkách. Vezme - v tomto případě je to státní policie v Praze - každý papír, který tu je, s sebou. A pak stojí v policejní zprávě: "Byl nalezen obsáhlý materiál." Chci říci, jaký materiál u mě nalezli: Můj pamětní spis panu kancléři Šámalovi a panu předsedovi vlády o udělení amnestie, moje veškeré spisy, kde jsou vylíčeny případy, které jsou hodny amnestie, moje korespondence s panem ministrem Spinou a moje korespondence se samými veličinami tohoto státu byla zabavena státní policií v Praze jako protistátní a musil jsem 6 týdnů čekati, než se naskytla možnost do těchto věcí nahlédnouti a vůbec konstatovati, že to není žádný důkazní materiál. Pan ministr spravedlnosti má úplně pravdu, omlouvá-li orgány spravedlnosti, když nepostupují při vyšetřování podle trestního soudního řádu, částečně tím. že policie a četnictvo zabavuje prostě všechno jako protistátní materiál a tím soudce přetěžuje. Musil jsem dlouho bojovati a byl bych býval skoro dostal důtku, protože jsem upozorňoval, že album Viléma Busche - pánové znají toho známého humoristu, je již dlouho mrtev - nemůže býti protistátní literaturou, protože politický komisař i to u mne zabavil: mimochodem řečeno nepatřilo mně, ale mojí ženě. Zdůrazňuji mínění pana ministra spravedlnosti a doufám, že se pan ministr vnitra postará, aby hypertrofická nervosita nebo, jak to pan předseda vlády Hodža řekl, slabost nervové soustavy u naší politické policie konečně přestala. Potom ovšem musí za podobného způsobu psaní v novinách na základě těchto událostí také u rozumných českých vrstev vzniknouti zdání, že bůhví jak veliká irredenta a tajný materiál, ač nakonec každý proces prokázal, že žádného materiálu není.

Je potěšitelné, že pan předseda vlády ohlásil, že státním úředníkům kyne v nejbližší době zase zlepšení jejich hmotných poměrů. Je nutno se podrobněji zabývati oborem státního úřednictva. Poukazuji na to, že podle demokratických zásad, které zde přednesl pan. předseda vlády, by se měla také provésti rovnoprávnost Němců ve státní službě. Výmluva, že naši Němci neumějí česky. již dnes neplatí. Zatím prošla sta a tisíce mladých lidí vojenskou službou, věrně tam sloužili a stali se záložními důstojníky a poddůstojníky, tyto masy umějí česky, prokázaly svoji věrnost ke státu v armádě a tvrzení, že tito lidé nejsou státotvornými živly nebo že neumějí česky, je výmluvou. (Potlesk.)

Pan předseda vlády nám učinil přednášku o demokracii a poukázal také na ducha naší ústavní listiny. V úvodě jsem řekl, že se u nás veřejná správa vede autoritativně. Podle článků naší ústavní listiny mohl bych rozebrati, jak její zásady od r. 1919 až dodnes byly v autoritativním smyslu vykládány a uplatňovány. Budiž mně zase dovolena otázka, kterou demokracii pan předseda vlády míní: zda demokracii obsaženou v zásadách naší ústavní listiny, či demokracii, která se časem stranickými vlivy tak vyvinula, že za těchto okolností nemůže již býti nazývána demokracií, nýbrž autoritativním systémem. Snad si právě proto s jistými politickými stranami nemůžeme rozuměti, protože oni pánové sice často o demokracii mluví, ale autoritativně, ba skoro diktátorsky jednají a myslí.

Chtěli bychom konečně míti jednou jasno o pojmu, který označujete slovem autoritativní. Říkali na př. o nás, že vyvíjíme úsilí, abychom podchytili celé německé voličstvo, t. zv. naše snaha po totalitě. Slovo "totalita" je heslem, které má vzbuditi pozornost státního zástupce. Prosím, pánové, pan předseda vlády řekl na naši adresu, že v určitém smyslu neodpovídá duchu naší ústavy vůle, kterou mají mimochodem všechny strany, míti co nejvíce voličstva. Omezujeme se na Němce, chceme podchytiti celé německé voličstvo. Je zajímavé. že na tomto místě řekl kol. Teplanský k prohlášení předsedy vlády dr. Hodži, že by bylo zapotřebí vytvořiti velikou kolektivní státní stranu bez ohledu na politickou příslušnost. Táži se vás: Není to totalita, když naše snaha po podchycení voličstva je označována jako totalita? Je-li toto demokracie, pak je naše snaha také demokratická, neboť to úplně odpovídá ústavní listině, která každému občanu poskytuje právo přikloniti se podle své vůle k určité politické skupině. V ústavní listině je stanovena svoboda spolčovací. Uplatňuje-li kol. Teplanský jako kolega pana předsedy vlády dr. Hodži pro sebe právo na myšlenku semknutí ve státní stranu a považuje-li to za demokracii. pak smíme přece naše skromné zásady spojení všech sudetských Němců v jedné straně nazvati demokracií. Řekl-li kol. Patejdl, že jednotná, veliká, demokratická státní strana je ještě dalekým přáním, pak to nezamítl jako nedemokratické, ale řekl, že se o tom dá mluviti. Prohlásili-li nedávno jasně pánové Hampl, Klofáč a Bechyně na schůzích. že není daleko den, kdy demokratický socialismus převezme moc ve státě. je to vysloveně totalitní snaha po celém státě. Neboť zachovávají-li se zásady pravé demokracie, pak nelze dosáhnouti této moci bez mocenských prostředků. Nenahlížím, proč by na jedné straně měly býti označovány jako nedemokratické, totalitní, fašistické a bůhví ještě jaké věci, které pro sebe jako samozřejmé uplatňujete, a krátce po našem odmítnutí je prohlašujete s tohoto místa za fašistické. Na těchto příkladech vidíte, že budete musiti své myšlenky poněkud opraviti v tom směru, že co je vám dovoleno, nesmí býti ani nám zakázáno. (Potlesk.)

Ostatně jsou i v německém táboře strany, které ve svém nezměněném stranickém programu mají cíle. jež odpovídají totalitním snahám. Uvedu jen německou sociálně demokratickou stranu dělnickou, která nepřestává na nás pokřikovati. že jsme fašisty. V jejím stranickém programu stojí nezměněně: Přímým programovým úkolem strany je získání většiny obyvatelstva pro socialismus" - chce také získati většinu, jako my - a využitím demokratických zařízení státu dobýti politické moci a převzíti vládu a správu státu." Není to totalitní nárok, není to fašismus, abych mluvil jejich argumenty? To je jak známo - to ještě přijde - cílem diktatury. Je to demokracie, či nikoliv? Prosil bych. abych byl v tomto směru poučen. (Předsednictví převzal místopředseda Mlčoch.)

Tu by někdo mohl říci: To bylo kdysi." Vezmu tedy podobné výroky z doby účasti německé sociální demokracie ve vládě. Tehdy vyšel dělnický kalendář na rok 1931, vydaný představenstvem strany. Co zde stojí o koaliční politice? Není vůbec sociálního demokrata, který by pomýšlel na uskutečnění socialismu pomocí sociálně demokraticko-občanské vládní koalice. Jak tedy? Snad pomocí Rudé obrany. Tam stojí dále: Opakujte to dělníkům stále. že veliká bojiště proletariátu leží mimo parlament. Tam stojí dále, že se nic jiného nestalo, než že byl třídní boj vnesen do ministerské rady, a nakonec je zase odstranění kapitalismu, nastolení společnosti. kde není soukromého vlastnictví k výrobním prostředkům stanoveno jako konečný cíl. Diskvalifikujete-li nás pro naše cíle, které se zcela přizpůsobují duchu ústavní listiny, jako odpůrce demokracie, podívejte se prosím také jednou na ostatní, jak demokracie vypadá u těch, kdož neustávají na nás útočiti jako na fašisty. (Potlesk.)

Zkoumáme-li praksi těchto demokratů. vidíme, že již do vídeňských budov pro sociální účely nastavěli kulomety a že ve Vídni chtěli demokracii uskutečniti kulomety. (Potlesk. - Výkřiky.) A chcete-li zkoumati praksi ostatních levých demokratů. stačí jen si prostudovati tuto knížečku (ukazuje knížku) a pak teprve uvidíte, jakými demokraty jsou ti, jež jste nám dali za vzor. Ku podivu se může tato knížka koupiti v Praze. Jsem přesvědčen, že by byla již dávno zabavena a že bychom sami již byli dáni v obžalobu, kdyby tato knížka vyšla u nás. Komuna má však ze zcela tajůplných důvodů právo rozšiřovati brožury, kde výslovně stojí, že "nedosáhneme moci legální cestou, sovětský stát musí býti zřízen ve všech státech" a jsou tam přesné předpisy, jak se má lépe stříleti než ve Vídni a uvádí, jak se střílelo ve Vídni špatně, a různé jiné věci jsou tam jasně uváděny. Ale pro samou činnost nemáte čas na zkoumání demokracie v sovětském Rusku a jeho cizineckou legii zde v Praze, těšíte se. že jste nalezli demokraty, kteří nejsou ničím jiným než fašisty. (Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců.) Vždyť jste asi četli Dimitrova a váš kol. Gottwald byl v Moskvě při tom! V této brožurce naleznete myšlenkové pochody, které rozvinul Dimitrov; co dosud platilo za měšťácké a buržoasní, má býti označováno jako fašistické, a občanští demokraté vám jdou na lep (obrácen ke komunistickým poslancům) a považují nás za fašisty, protože vy říkáte, že jsme fašisty, protože vy to tvrdíte. A najednou vyjde najevo: Nejde vůbec o fašisty, jde o měšťáckou demokracii, kterou jste až dosud potírali a kterou nyní musíte chrániti, abyste se její pomocí dostali k moci a dosáhli moci v sovětech. (Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců.) Chcete-li, můžete si to tady přečísti. A o vaší kultuře. kterou chcete rozšiřovati, která má nám býti poskytována, mohl bych vám jako starý bojovník v Rusku mnoho vypravovati, také z poslední doby. Vzpomínáte si na ty tři miliony vyhladovělých v Ukrajině před dvěma lety, nebo na to, jak pro Kirova postříleli 104 lidí, kteří s tím vůbec neměli co dělat, a desetitisíce, které jste zavlekli do Murmanska a na Sibiř? (Poslanec Beuer [německý]: A co je s Goeringem?) Milý příteli. Goering oproti Stalinovi je pouhým neviňátkem. (Potlesk. - Německé výkřiky: A co je s Hitlerem?) Útočíte na Německo pro jeho koncentrační tábory, říkáte, že to je barbarství, a u vás umírají desetitisíce hladem. To je výměna kultury, kterou nám poskytujete. (Posl. Beuer [německy]: Proč neříkáte nic o Hitlerovi, vytkněte přece hranice mezi ním a sebou!) Nedělám zde politiku pro Berlín jako vy pro Moskvu, ale německou politiku v Československu. Mimo to jsem neměl tu čest viděti Hitlera jako vy pana Stalina.

Teď bych se chtěl obírati trochu svými předchůdci. Kol. Novák nám ve své řeči vytkl všeobecně neupřímnost, uzavřenost, nevěrnost a nečestnost. Neřekl to tak, ale jinak. Domnívám se, že to nejsou žádné argumenty. Má-li dr. Novák argumenty proti nám, nechť je jen uvede, na každý mu konkrétně odpovíme, domnívá-li se, že nám dokáže nevěrnost, uzavřenost a podobné věci. Je příznačné pro způsob diskuse v této sněmovně, že každý vznáší proti nám vždy jen obvinění, kdežto důkazy zůstává dlužen, kdežto my máme opačný systém. Kritisujeme teprve tehdy, dokázali-li jsme něco, jak jsem na základě několika případů uvedl. Je zajímavé, že kol. Novák řekl, že spojenectví se sovětským Ruskem v zájmu státu a jeho bezpečnosti nebylo uzavřeno s jeho ideami, nýbrž s miliony ruských bodáků a celou výzbrojí Ruska, která je daleko větší než výzbroj ostatních států. Myslím, že se kol. Novák jako katolík mýlí, domnívá-li se, že je možno uzavříti spojenectví se státem a jeho bodáky, aniž se zde uplatní kulturní vývoj tohoto státu. Vidíte přece, že komunistická propaganda je v tomto státě dovolena, a vidíte, co již teď výměna kultury přináší. Bylo zde také uvedeno, že se náboženský cit počíná zase v Rusku vyvíjeti. Mohu kolegovi z klerikální strany citovati Stalina z června 1930, který uvádí, že strana nemůže jinak proti náboženství postupovati, že musí dělati protináboženskou propagandu. To je ten nový vývoj k náboženskému citu! Mohu vám také přečísti báseň, která teprve nedávno vyšla v ruském časopise. Musíte totiž věci studovati a pak je budete lépe ovládati. Výslovně se zde ponižuje náboženství jako nikde jinde. Jinde se vždy rozčilují. Tu byl na př. zavřen kostel v Nikolajevsku. 60letý kněz si vyprosil, že si smí vzíti svaté obrazy domů. A nyní vyjde ve státním časopise, nazývá se "Bezbožník", obraz, na němž je viděti domeček se dvěma nulami sestavený ze svatých obrazů. A pod tím stojí: Milý otče, učil jsi nás vždy ctíti svatou trojici a že rouhání Bohu je největším ze všech hříchů. Co z toho vzešlo? Z oněch svatých, jež jsme měli uctívati, zbyly jen dvě nuly. A odpověď kněze zní: "Nechť Bůh otec a Bůh syn jsou zapomenuti. Zůstal nám jen svatý duch." Kdo z vás umí rusky, bude věděti, že slovo "duch" znamená v ruštině také "zápach".

To je, pánové, vzrůst náboženského citu v oficielním sovětském Rusku, jak nám to prohlásil prelát Světlík. Co tato výměna kultury přináší a jak se již vyvinula, lze viděti na takových příkladech. A jistě nemá kol. Novák pravdu, tvrdí-li, že jsme uzavřeli dohodu pouze s ruskými bodáky a nikoliv s ruskou kulturou. To vychází najevo z tohoto: Ministerstvo školství doporučilo ve výnose řadu děl pro německé měšťanské a vyšší obecné školy. Mezi nimi je na př. kniha "Lenin". Tam stojí: "K božímu trůnu se vznesl Nikolaj Lenin v purpuru, který znamená lidskou krev. Tekla krev? Vraždilo se. On to činil. Ale milionům temným a tupým vštěpuje víru. Pozemské díkuvzdání na statcích, hymna na zahnaný hlad..."

Zvláště příznačnou je dále romance od T. Křičky "Jeny". Tam stojí: "Líbezně voní prostějovské brlohy... Koho ještě na této zemi potěším? Koho jiného mohu úzkými prsy nadchnouti než zlou blábolící zvěř? Náprsní taška starého tu nebyla. Ukradla ji Jeny, ta kurva."

To je ta kultura, kterou výměnou rozšiřuje ministerstvo školství a národní osvěty na našich obecných a měšťanských školách. (Výkřiky: Fuj!)

Jsou tu ještě jiné věci. Nedávno ministerstvo školství a národní osvěty opět doporučilo několik knih a byly rozeslány měšťanským a dívčím školám v sudetském území. A to "Slezské písně" od Petra Bezruče, přeložené do němčiny Rudolfem Fuchsem s předmluvou Františka Werfla, které vyšly v nakladatelství Kurt Wolff-Verlag v Mnichově, které, jak známo, bylo kdysi komunistické. Tam stojí na př.: Luza má pro to neobyčejně jemný cit. Ulehčením si oddychne. Neboť velikost snáší jen pro tichou útěchu, při které si v duchu mne ruce: Také Goethe byl sviňák."

Dále tam stojí v jedné básni: "Lépe brkem brousit žernov mlýnský, nežli věřit ženě milující. Nač ses ženil? Chyť do zubů rýnský, chceš-li ženy, a běž po silnici. Nevěstko, již mít, kdo chtějí, mohou! Čepel padla ve vlas ranou hromu, datlík s rudou čapkou u mých nohou - má je žena. Vodka, bratře, sladká vodka zbyla!"

To je ukázka té výměny kultury, kterou rozšiřuje naše ministerstvo školství a nár. osvěty na našich německých měšťanských a dívčích školách. Bráníme-li se takovému spojování, mluvíme-li a vystupujeme-li proti němu, není to protistátnost, ale obava o duševní bezúhonnost našich dětí a vnuků, nechceme-li slyšeti o výměně kultury se sovětským Ruskem. Mluvíme tak z obavy o duše a budoucnost našich dětí a nikoliv z nepřátelství proti tomuto státu.

A ještě několik slov ke kol. Zeminové. Kol. Zeminová nás ve své poslední řeči horlivě napadala. Zdůraznila, že se našim obcím v hakenkrajclerských územích, jak se vyjádřila, po stránce sociálně politické dává přednost. Tím odporovala vývodům pana ministra dr. Czecha v rozpočtovém výboru a vývodům pana ministra sociální péče inž. Nečase a vyslovila dokonce podezření, že stát dává přednost německému bídou postiženému kraj i, kde zrovna můžeme dokázati, že o toto území není dostatečně pečováno. S takovým smýšlením, které tvrdí, že pomocí továrníků a svou silnou hospodářskou posicí terorisujeme demokracii, není vůbec možno polemisovati. Divím se jen, že žena, která by měla přece míti soucit s ubohými a hladovějícími, že žena, která by měla býti prostřednicí míru mezi národy, neumí nic jiného než tvrditi věci, které, jak jsme je zde slyšeli, nejsou ničím jiným než rozséváním nenávisti mezi národy. Ostatně nám není kol. Zeminová právě vzorem. Připomínám jen, že právě kol. Zeminová při hlasování ve sněmovně roku 1926 vytrhla předsedovi sněmovny z rukou papíry. Podle tohoto vzoru demokracie se nedáme vychovati. Doporučuji kol. Zeminové, aby se řídila podle Husa, jehož učení právě tato strana hlásá, který pravil, že i nepřítele musíme milovati a že máme býti stále připraveni podati nepříteli ruku k míru a spolupráci. Dáváte-li Husa národu jako ideál, měli byste se přece sami podle Husa říditi.

A ještě slovo k vývodům kol. Böhma. Doba již pokročila a musím se proto stručně vyjádřiti. Kol. Böhm vyvrátil vlastně ve své řeči tvrzení pana min. předsedy dr. Hodži, jenž řekl, že aktivisté měli až dosud úspěch a že menšinová otázka je v parlamentě vzorně vyřešena. Böhm široce a dlouze uváděl, že tomu tak není. A kol. Viereckl musil v rozpočtovém výboru při malém školském požadavku prohlásiti: dejte nám alespoň to málo, co žádáme. Radil bych kol. Böhmovi, aby se vzdal této dvojaké politiky, kterou zde dělá pro "Landpost" a pro voličstvo, zatím co nás na druhé straně obviňuje, že si neprávem stěžujeme, že touto politikou nic nedosáhli. Budou-li tito pánové dále dělati tuto dvojakou politiku, zcela jistě se jim stane, že proklouznou mezi státem a sudetskými Němci, jako už zde stejně proklouzli, tak že jim zůstalo jen 5 lidí.

Pánové! Využil jsem náležitě poskytnuté nám řečnické lhůty. Mohl bych ještě po hodiny konkrétními vývody vyvraceti vaše tvrzení, která stále proti nám uplatňujete. Úhrnem bych chtěl říci jen toto: Pokud se budeme obírati způsobem v této sněmovně a ve výborech obvyklým stěžejními otázkami státu, otázkou sociální a národnostní, nerozřešíme včas tyto otázky k hanbě celého státu. Tak, jak se to děje, je to nemožné a až dosud se tak dělo. Jsme ochotni pouštěti se do řešení těchto otázek vhodnější formou, formou věcné diskuse a věcného dokazování. Upozorňuji však, že dorozumění neznamená, že jeden druhého, protože je silnější a má moc, na slovo poslouchá, ale dorozumění znamená, že každý se vzdá výhod, které má; jelikož však žádných výhod již nemáme, nemůžeme se ve váš prospěch žádných vzdáti, vy však jako silnější jste mravně zavázáni býti vzorem v dorozuměni a smíření a pan předseda vlády dr. Hodža má pravdu, říká-li, že československému národu se samou prozřetelností naskytla neomezená příležitost nyní na území československého státu se všemi jen možnými zárukami úspěchu v tomto kritickém bodě ve střední Evropě konati svou povinnost, nejen v zájmu národa, nýbrž i v zájmu evropské civilisace. Zdůrazňujeme to a jsme ochotni vykonati při tom i svou povinnost. Předpokladem je, abyste nepopírali celkový zjev: "Není národnostní otázky", ačkoliv denně o ní mluvíte, píšete a diskutujete a ji nepopíráte, "není sociální bídy v sudetskoněmeckém území tohoto státu", ačkoliv o ní stále mluvíte a toto mluvení musí vaši úředníci potlačovati. Pokud nebudete míti odvahu říci, jak se věci mají, pokud budete chtíti svou parlamentní praksí tyto věci zamluviti a přenésti se přes ně, potud nebudete moci splniti úkoly, které vám nyní dějiny uložily. (Potlesk.)

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je pan kol. Stunda.