K tomu přistupuje, že nejen státní úředníci jsou úředníky strany, nýbrž že často státní úředníci se necítí býti úředníky státu mnoha národností, nýbrž úředníky určité národnosti ve státní správě. (Potlesk.)

Tak se stává, že rekursy v politické správě jsou vlastně nesmyslem, neboť kryl-li se podřízený úřad před tím u nejblíže nadřízeného a tento zase ještě výše, musí ovšem rekurs proti rozhodnutí první instance býti u druhé instance zamítnut, protože se druhá instance nemůže před první dělati směšnou tím, že by příkaz, který dala telefonicky, zrušila jako nezákonný. Potřebuje-li nejvyšší správní soud k vyřízení stížnosti léta, není vítězství u nejvyššího správního soudu praktickým úspěchem, protože předmět stížnosti se dávno již stal bezpředmětným a státní občané byli již hospodářsky poškozeni. Proto by bylo záhodno říditi se zákony a ústavou, ústavou, o které jste sami rozhodli, a zákonem o organisaci politické správy z r. 1927, který jste také přijali. Oba mají na mysli správní senáty a přiměřenou spolupráci laického elementu za účelem ulehčení a podpory pro naši veřejnou správu. Až dosud nebyly ani ústava ani zákon o organisaci politické správy z r. 1927 provedeny. Je to charakteristické pro vážnost, s jakou se zamýšlí zachovávati demokratické zásady ústavy státu a vlastního zákonodárství. Správní soudnictví by potom tolik nestálo a tím více by se ušetřilo na papíře a úřednictvu by se velice ulehčilo. Umožnilo by se tím úřednictvu, aby věci hlouběji propracovalo a mělo by také čas se ještě dále vzdělávati.

Prakse při jednotlivých správních aktech vypadá tak, že se žadatel teprve 24 hodin přede dnem, kterého se má konati příslušný, řekněme, projev, výstava nebo něco jiného, obdrží povolení nebo zamítnutí v této věci, o kterou zažádal již před týdny. To se děje zvláště německým spolkům a organisacím bez ohledu na to, náleží-li k politické straně vládě pohodlné nebo méně pohodlné nebo vůbec žádné. Stalo se praksí, že naše organisace obdrží teprve několik hodin před pořádáním rozhodnutí o povolení nebo o zákazu, čímž utrpí ohromnou hospodářskou újmu, zvláště jde-li o větší podniky. Obyvatelstvo musí pak nabýti přesvědčení, že se to často děje nikoliv pro ledabylost naší správy, nýbrž ze zlého úmyslu alespoň finančně škoditi německým podnikům. Nesmíte se pak diviti, že také v té části německého obyvatelstva, která nepatří k těm, ze kterých stále děláte nepřátele státu, vzniká přesvědčení, že se určité podniky protežují. Neboť je tomu tak, že slavnosti Sokola a podniky Jednoty atd. obdrží povolení dlouho před tím, kdežto německé projevy jsou zakazovány teprve toho dne, kdy se mají konati, když již spousty lidí přijíždějí. Ti jsou pak uvítáni četníky a policisty, rozehnáni. ačkoliv nemají vinu na tom, že přijeli, nýbrž jedině příslušná správní instance. (Posl. dr. Hodina [německy]: Tomu se říká demokracie!) Tomu se říká demokracie, nestranná, ukázněná demokracie.

Při této příležitosti poukázal bych ještě na něco jiného. Stát může býti spravován buď tím neb oním způsobem, mohou býti udělovány buď ty nebo ony příkazy, buď nestranné nebo stranické, demokratické nebo autoritativní. Rozhodně však se ničí úcta a vážnost úřadů veřejné správy v obyvatelstvu, jestliže rozhodnutí politických okresních úřadů obsahují co nejzmatenější a co nejvíce si odporující odůvodnění. Zakáže-li na př. policejní ředitelství v Karlových Varech určitý podnik pro trvale krásné počasí s ohledem na lázeňské hosty, a právě v tuto neděli prší a je takový liják, jako nikdy před tím, zesměšňuje se takové policejní ředitelství, které si ve svých rozhodnutích hraje na proroka povětrnosti. Vzpomene-li si mimo to totéž policejní ředitelství na podzim při podniku určitého politického směru na lázeňské zájmy, když bylo před tím v největší letní sezóně povolilo projev české Jednoty a sociální demokracie a zde neznalo žádných lázeňských zájmů, dopouští se tím největší stranickosti vůči obyvatelstvu. Zakáže-li na př. okresní hejtman podnik naší strany - až dosud jsem se vystříhal dotknouti se věcí naší strany a dotkl jsem se jen věcí, které se naší strany netýkají: neboť mluvíme-li o naší straně, máte hned klapky před očima a uzavíráte se našim argumentům s odůvodněním, že by tím členové jiných stran byli pobouřeni. je to jen příznačné pro to. jak musí nejpodřízenější okresní hejtman chápati vaši politiku, jak se zde hledí na demokracii a argumenty. Nebo když jiný okresní hejtman zakáže projev na hranicích se zřetelem na poměry v Rakousku, dělá tak sice zahraniční politiku, ale není věcí okresních hejtmanů dělati zahraniční politiku. Nebo když třetí okresní hejtman zakáže plakáty šedé barvy s poukazem na to, že je to barva říšské obrany, zesměšňuje se tím u obyvatelstva, ale neupevní tím svou autoritu. (Potlesk.)

Mohl bych uvésti tisíce takových případů, z nichž vychází najevo, že zamítnutí politických úřadů obsahují nejrůznější a sobě si odporující odůvodnění. Sami byste se jim musili smáti, kdybych vám je chtěl předložiti. Oznámí-li se tyto nálezy nejvyšším instancím, nestane se nic, a u týchž okresních úřadů se úřaduje týmž způsobem klidně dále. Proto je nutno zjistiti: Chcete-li vládnouti ve státě demokraticky nebo nedemokraticky, v duchu vládních stran a proti oposici. nebo jak by bylo správné, v duchu celostátního zájmu, postarejte se, aby vaše nižší instance nalezly pro váš postup takové odůvodnění, které by neutlumilo poslední zbytek autority okresních úřadů v očích německého obyvatelstva. (Výkřiky.)

Mohl bych ještě leccos k této kapitole říci, částečně se také ještě k ní vrátím. Řekl jsem, že jsme spravováni také nespravedlivě. Tu chci konstatovati, že pan předseda vlády na adresu sudetskoněmecké strany prohlásil tuto zásadu za demokratickou zásadu našeho státu, že nikdo nemá práva vnutiti svoji vůli nebo své mínění slabší skupině; proto spočívá československé volební právo na zásadě poměrného zastoupení. Chci dokázati, že tato zásada až dosud bohužel nebyla zachovávána, a byli bychom nadšeni, kdyby se skutečně zachovávala. Jsou zde nejprve fakta, že jmenováním starostů, obecních představených a částí obecních zastupitelstev se vůle státní moci, tedy silnějšího, vnucuje slabší skupině, že zde ještě stále úřadují starostové, obecní představení a členové obecních zastupitelstev, kteří neodpovídají ani zásadě poměrného zastoupení ani zásadě, že vůle silnějšího nemá býti slabšímu vnucována. Jak to v jednotlivostech vypadá, ukáži na několika příkladech. Uvádím jmenování. K tomu lze říci, že především neodpovídají řadě zásad obsažených v ústavě státu; k jmenování do okresních zastupitelstev lze podotknouti, že úplně odporují zákonu o organisaci politické správy, který jste sami přijali, a to jeho doslovnému znění. Je zcela zvláště tragické a zavržení hodné, že německé strany, které samy na to kladly váhu, aby alespoň poměrné jmenování s hlediska národnostního mělo podklad v organisačním zákoně a jež je výslovně uvedeno v důvodové zprávě k tomuto zákonu, nezajistily ani jmenování podle národnostního klíče. Měly se alespoň postarati, aby jejich lidé byli jmenováni, když se neumějí na demokracii dívati jinak než svými stranickými brýlemi. Že české většinové strany nejmenovaly ani členy německých vládních stran podle národnostního klíče, ukazuje, jak umíte řešiti národnostní otázku s lidmi, kteří jsou vším možným, jen ne radikály a kteří jsou tak umírnění, že si je nemůžeme představiti umírněnějšími. Dal jsem si práci a zkoumal jsem jmenování ve 30 okresích, kde Němci mají většinu. Tu připadlo z 254 jmenování Němcům 141 mandátů a Čechům 113 mandátů, ovšem při poměru hlasů 880.000 ku 181.000 neboli 76.9% ku 16.9%. Podle zásady pana předsedy vlády, jejíž zachovávání nám doporučil, by odpovídalo 72 zvoleným českým zástupcům nikoliv 113, nýbrž 24 jmenovaných zástupců. To by odpovídalo i organisačnímu zákonu. Tak jich však bylo jmenováno o 89 více, než odpovídá zákonu, právu a demokratické zásadě. Tím se stává, že s hlediska národnostního se demokratická rovnoprávnost jeví tak, že na český mandát připadá 976 hlasů, na německý mandát je však třeba 1136. Tato čísla jsou příznačná pro míru rovnoprávnosti, kterou poskytujete i těm Němcům, kteří dělají všechno, aby ve vládě vaše přání co nejvíce uspokojili. Kdybych vypočítal čísla, která se týkají sudetskoněmecké strany, byla by ještě horší. Je typické, že ani německé vládní strany nepožívají rovnoprávnosti v plné míře. Podle voleb by bylo správné, kdyby v těchto 30 okresích, kde Němci dostali 85.2% a Češi 14.8% mandátů, byly mandáty rozděleny podle těchto čísel. Tak byl podle zásady rovnoprávnosti a podle pravidla, že silnější nesmí svou vůli slabšímu vnucovati, učiněn přesun, že Němci dostali 75 a Češi 259 mandátů. To je protežování Čechů v těchto okresích o rovných 100%. To je ta rovnoprávnost, která je stále zdůrazňována. Vyjmeme-li jednotlivé okresy, vypadá věc ještě křiklavěji. Chci jen uvésti okres moravsko-berounský, mohl bych právě tak vzíti okres loketský, ašský, kraslický atd. Není však na to čas. V okrese moravsko-berounském připadá podle zásady poměrného zastoupení jeden mandát na 93 českých a jeden mandát na 746 německých hlasů. (Německé výkřiky: Slyšte, slyšte!) Výrazem rovnoprávnosti je poměr 93 ku 746. Posuzujeme-li věci podle stran, musím konstatovati, že se vždy říkalo a také v referátě pana předsedy vlády bylo vždy zdůrazňováno, že strany jsou zástupci obyvatelstva, které musí požívati rovnoprávnosti. Odvolává se na ústavu státu. A výsledek je ten, že v těchto 30 okresích získává sudetskoněmecká strana jeden mandát 1885 hlasy, soc. demokratická strana 866 hlasy, svaz zemědělců 657 hlasy a Češi 956 hlasy. Nebo v Berouně na Moravě sudetskoněmecká strana 308 hlasy, svaz zemědělců 599 hlasy, německá soc. demokratická strana dělnická 499 hlasy a Češí 93 hlasy. To je rovnoprávnost, ta rovnoprávnost politických stran v duchu naší ústavy. V těchto 30 okresích byl skutečný poměr, vůle lidu, o které je ustanoveno v § 1 naší ústavní listiny a která je také podkladem důvodové zprávy k organisačnímu zákonu, byla takto změněna. Ve volbách obdržela sudetskoněmecká strana 59.25% a ostatní německé strany 40.75% německých mandátů. Po jmenování má sudetskoněmecká strana jen 39.5%, ale všechny ostatní strany 60.5% všech hlasů. Tak se projevovala zásada demokracie a rovnoprávnosti a tak se jednalo podle pravidla: "Silnější nemá vnucovati slabšímu svou vůli".

Jiným oborem je zase úplné nedbání volebních řádů do obcí. Volební řády do obcí předpisují zcela jasně, že volby musí býti do 6 neděl vypsány, je-li dosazen vládní komisař nebo správní komise. Máme vládní komisaře a správní komise, kteří úřadují již léta a nejenom to, je zde stav, že proti ustanovením volebního řádu do obcí, proti četným rozhodnutím nejvyššího správního soudu obecní a vládní komisaři překročují meze své působnosti, disponují majetkem, přijímají a propouští úředníky atd. V rozpočtovém výboru jsem uvedl přesná čísla o činnosti vládního komisaře v Mostě. (Posl. dr. Peters [německy]: O tom pan ministr Spina v Mostě nemluvil!) Nikoliv, o tom nemluvil, ačkoliv již dva roky leží v jeho zásuvce spisy o této věci, které mu poskytla jeho vlastní strana, aby se staral o zachovávání zákonů. (Posl. dr. Peters [německy]: Na to nemá čas!) Ne, musí se přece tolik námi obrati. Na to teď nemá času.

Stejně je tomu v Prachaticích, ano skoro se mi zdá, že se chce v určitých městech vládní komisaře ponechati tak dlouho, až se určitými manipulacemi jako v Prachaticích vytvoří pro příští obecní volby taková většina, že se potom v německém městě dostane k moci česká většina. Když někdo tyto manipulace oznámí správním úřadům, nejprve trochu vyšetřují, stane-li se tak vůbec, a potom prohlásí, že všechno je v pořádku. Pánové! Jak můžete žádati na obyvatelstvu, aby právo považovalo za právo, aby zachovávalo zákony a podle nich se řídilo, jsou-li orgány veřejné správy nuceny pod tlakem politických stran porušovati zcela jasné předpisy zákona a nedbati jich? (Potlesk.) Každý stát má konečně takové obyvatelstvo, jaké si vychová. Soustavným porušováním úplně jasných zákonných předpisů správními úřady nevychováte si obyvatelstvo určitých vlastností. A pak se ještě divíte, že je toto obyvatelstvo nespokojené a neprokazuje úřadům takovou lásku, kterou byste rádi viděli. Nedbáte zásady demokracie vytčené v § 1 a v dalších paragrafech naší ústavní listiny. To je jasně viděti z toho, že v mnoha obcích, kde lhůta pro vypsání obecních voleb již dávno uplynula, volby ještě nejsou vypsány a mimo to zvláštním zákonem jsou lhůty prodlužovány.

Pánové! Na jmenování se díváte jako na známku autoritativní vlády, provádí-li se jinde. Je příznačné, že u nás bylo zavedeno jmenování nejprve jedné třetiny zemských a okresních zastupitelstev a potom obecních představených a starostů a mnoha obecních zastupitelstev. To není výrazem autoritativního systému, nýbrž nejlepší demokracie, ačkoliv systém jmenování odporuje ústavní listině, ve které výslovně stojí, že laický živel má býti co nejvíce volbou přibrán k moci. Je podivné, že nás chcete stále prohlašovati za fašisty a za bůhví co, zatím co jsme v této sněmovně jediní, kteří musíme hájiti jasné předpisy naší ústavy a našeho demokratického zákonodárství. (Potlesk.) Patrně nemáte ještě dosti tohoto demokratického systému autoritativních jmenování, abych užil vašich slov. Pomýšlí se ještě mimo to na jmenování třetiny nebo dvou třetin obecních zastupitelstev a zeslabení volebního řádu nebo jeho úplné zrušení. Mimo to chcete ještě zříditi kontrolu pro obecní starosty v podobě obvodních tajemníků, které naši slovenští kolegové jistě znají. Vždyť je přece známo, v jakém duchu a pro jaký účel kdysi Uhersko zřídilo notáře a považují to za unifikaci horších předpisů, zamýšlí-li se tento systém ze slovenských zemí přenésti do Čech. Snad tím chcete dáti existenci několika lidem, ovšem nikoliv Němcům, nýbrž jiným. Ale obvodní tajemníci jsou největším projevem nedůvěry, který může vysloviti vláda svým straníkům, obecním starostům a obecním představeným.

Při této příležitosti bych poukázal na zajímavý názor, který vychází najevo z článku pana sen. Klofáče. Pan sen. Klofáč se domníval, že v "Českém slově" ze dne 4. prosince musí oceniti naše starosty, členy obecních zastupitelstev a obecní zastupitelstva, při čemž mezi jiným praví: "Německé obce vidí svůj hlavní úkol na poli národní expanse. Výchova, kterou německé radnice dávají lidu, je toho druhu, že v pohraničním území vznikl strach před odvetou. Obecní představení jsou proti státu. Starostové mají zosobňovati sebevědomí německého obyvatelstva. Inteligence německých starostů má překonati schopnosti starostů českých. Obecní tajemníci a funkcionáři jsou instruktory obyvatelstva na poli drobné národní práce. Tlak německých radnic na menšiny je proto tak tvrdý, že okresní úřad nesmí zasahovati do obecních věcí. Co chce starosta, platí a okresnímu hejtmanovi nic do toho není. Jsou pořádány zvláštní kursy pro drobnou národní práci za účasti obecních funkcionářů a dávají tam návod, jak je třeba si počínati, aby formálně nebyl zákon porušen".

Pánové! To je velice zajímavý zjev, protože zde člen vládní strany, jehož klubovní kolega mluví velikými a ideálními slovy o míru, obviňuje starosty a obecní představené, kteří v jádře vlastně všichni náleží německým vládním stranám. (Německé výkřiky: Slyšte, slyšte! -Posl. Hatina: To není pravda!). Nemám žádného důvodu, abych zde hájil starosty a představené z řad Svazu zemědělců pana ministra Spiny a německých soc. demokratů. Starostové a představení jsou vesměs lidé z těchto táborů. Jací pak to jsou starostové a představení, kteří byli ustanoveni vámi a ministerskou radou jako spolehlivější než ti, které jste sesadili, jestliže je vysoký člen důležité vládní strany takto oceňuje? Je příznačné, že kol. Böhm, který zde přede mnou mluvil, neměl ani odvahy hájiti své obecní představené před podobnými paušálními obviněními z protistátnosti, neloyálnosti a obcházení zákonů. Nechť nám slouží ke cti, že hájíme také lidi, kteří k nám nepatří. Ale způsob psaní tohoto pána je jistě příznačný pro ducha, na základě kterého děláte dorozumívací politiku s německým národem v tomto státě, podezříváte-li tyto muže, kteří patří podle vašeho mínění k těm nejvěrnějším.

Pan předseda vlády poukázal ve svých vývodech o veřejné správě na to, že u veřejného úřednictva je dostatek znalostí a nejlepší vůle, aby splnilo své úkoly. Nechci to tvrzení všeobecně popírati, chci však poukázati na jednotlivé zjevy, při kterých nutno o této vůli alespoň pochybovati. Je zde především to, že úředníci, četníci a policisté jsou přiváděni vysokými instancemi do situace, že musí konati své povinnosti nedostatečně a často nesprávně. Do území, která nejen že jsou úplně německá, ale kde se často mluví obtížným nářečím, posílají strážníky a četníky - teprve nedávno jich poslali zase do Mostu 104 - kteří neovládají ani německý jazyk, natož pak nářečí tohoto kraje. Vycházíte-li s hlediska bezpečnosti státu, musíte tam poslati lidi, kteří alespoň obyvatelstvu rozumějí, aby mohli přiměřeně této bezpečnosti sloužiti. Ale pravděpodobně jde zde méně o bezpečnost státu než o to, aby stát přiměřeným způsobem vystupoval proti německému obyvatelstvu a aby zase množství lidí dostalo místo.

Co se týče úřednictva, je v zákoně o organisaci politické správy § 4, který předepisuje, že se ve styku se stranami má jednati slušně. Mohu na základě své vlastní zkušenosti tvrditi, že jsou političtí úředníci - znám na př. okresní úřad v Žluticích, tam je úředník, který neuznává za nutné, aby splnil svou obvyklou společenskou povinnost a vyslovil své jméno, když se mu někdo představí - kteří se tímto paragrafem neřídí a že mnozí političtí úředníci ukazují publiku takový obličej, že naprosto nemůže nabýti důvěry. Je-li někdo uvítán obličejem, ze kterého lze spíše vyčísti nedůvěru a nenávist než lásku a vůli k dorozumění s obyvatelstvem, nelze se tomu diviti. (Posl. dr. Hodina [německy]: Neumějí ani pozdraviti!) O pozdravu a podobných věcech není ani řeči. Jest tedy doporučiti, aby také úřednictvo se naučilo určitému způsobu chování a aby pro určité úředníky byl vydán společenský rádce - připouštím, že je mnoho úředníků, kteří jsou mimořádně úslužní a zdvořilí - t. j. katechismus zacházení s obyvatelstvem.

Jistě má úřednictvo, pokud to jen na něm záleží, určitou míru věcných znalostí. Ale úředníci jsou přetěžováním vyčerpáváni. Dnes to vypadá tak, že politické úřednictvo - a zde mluvím více za české úředníky než za německé, neboť ti vlastně dnes již neexistují - není s to, aby si koupilo potřebnou literaturu, aby se snad vzdělávalo a vypadá to tak, že pro rozháranost zákonodárství a změť právních zásad, které vycházejí z této sněmovny, si úředník neví rady, a často, ačkoliv má nejlepší vůli, musí rozhodnouti nesprávně, protože není náležitě vyzbrojen vědomostmi a nedostane potřebného předběžného vzdělání. Politický úředník, který z vysoké školy přijde hned do jednoho z nejchoulostivějších krajů a který nemá a nemůže míti životní zkušenosti, je obyčejně určen pro určitý obor a má svou životní zkušeností - a politický úředník, který se má stýkati s obyvatelstvem, musí míti životní zkušenost - zastupovati stát, má býti pojítkem mezi obyvatelstvem a státem. Co z toho vzchází? Nemůže jím býti, naopak často jednotlivý úředník není mostem mezi státem a obyvatelstvem, nýbrž je hradbou mezi oběma. K tomu přichází ještě další věc. V určitém směru jste se postarali, že političtí úředníci nejsou politicky činní. S druhé strany je to pro každou českou stranu samozřejmé, že má ve svých řadách politické úředníky a tak se vnáší stranický boj do vnitřní správy. Kromě toho je zde vrstva obyvatelstva, která spatřuje svůj úkol v tom, že je chytřejší, státotvornější a národnější než nejvyšší úředníci veřejné správy, a to jsou hraničáři. A běda politickému úředníku, který zaujme stanovisko věcného posouzení, jako vyšší místa: hraničáři vědí vždy vše lépe než samo vedení státu a tím se političtí úředníci a celé úřednictvo nižších instancí ve všech oborech dostávají do postavení, že pro strach nevědí, komu mají dáti za pravdu; té nebo oné politické straně, tomu nebo onomu politickému směru hraničářů nebo zásadě ústavy státu. Tak se stává, že tito úředníci přestrašeni nemají odvahy sami rozhodnouti a obracejí se se svými rozhodnutími na vyšší stolice. Tím pak vzniká ona pomalost a obtížnost veřejné správy, ale také škoda, kterou veřejná správa často obyvatelstvu působí. Vinu nesou politické strany, že se mezi sebou nedohodnou, že úředník je sluhou státu a že nesmí býti sluhou strany, že nevstoupí v platnost právní normy, že úředníci nesmějí býti nástrojem stran a spolků, které ani podle zákona nesmějí provozovati politickou činnost.

Zvláštní kapitolou jsou jednotlivé případy činnosti státní policie a četnictva. Nechci je jednotlivě opakovati, konstatuji jen, že jsme soustavně musili soudně prokazovati, že četnictvo a policie nespatřuje v jednotlivých místech svou činnost jen v tom, aby se staralo o veřejnou bezpečnost, nýbrž aby bilo a činně znevažovalo lidi, kteří nejsou ničím vinni. Tyto případy jsme již ohlásili, jsou to neslýchané případy a ještě se množí. Tím se ovšem nezvýší důvěra obyvatelstva ve státní policii - jde vždy o státní policii. Připomínám jen událost v Mostě, kde státní policie zahájila svou činnost hned zbitím několika státních občanů. A co se stalo? Nic se nestalo. Úředníci nebyli ani přeloženi, snad se jim ještě dostalo povýšení, kdežto s druhé strany nejmenší pochybení státního občana se trestá nejrůznějšími paragrafy. Postarejte se, aby vaše státní policie a četnictvo nebyly uváděny jistými novinami do strachu a do nálady, aby z nervosity nepřekročovaly svých povinností a aby obyvatelstvo je nepovažovalo za představitele spíše násilí než státní moci.

Jinou kapitolou je sociální smýšlení okresních úřadů. Najdou-li se v bídou postiženém kraji ženy, které sbírají balíky potravin - myslím zde na varnsdorfský okres - aby darovaly hladujícím k Mikuláši a k Vánocům potraviny a potrestá-li okresní náčelník z nějakých formálních důvodů organisátora těchto potravinových sbírek pokutou nebo vězením, pak je tím charakterisován sociální cit orgánů veřejné správy. (Různé výkřiky.) Takovéto věci se často přiházejí. Poukázali jsme na to, ale nic se nestalo, a dále se může takto úřadovati. Stane-li se na př. - a to je kapitolou pro sebe - že se "Národní pomoc" ze stranických důvodů pozdě povolí, je to zase příznačné pro ducha humanity. Není-li již stát s to, aby se dostatečně postaral o obyvatelstvo bídou trpící a hladovějící, pak dovolte alespoň německému obyvatelstvu, aby dalo své vlastní peněžní prostředky, aby tito lidé dostali jísti. Činí-li však politické strany, a ještě dokonce ty, které se nazývají sociální, vše, aby ministerstvo vnitra hodně dlouho tento spis nevyřídilo, je to příznačné pro sociální smýšlení těchto stran. (Posl. Heeger [německy]: Proč to nesoustřeďujete u obcí?) Ano, soustředění u obcí, pane posl. Heegře, znamená: Kdo není sociální demokrat, nedostane podporu. (Různé výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Kundt (pokračuje): Chci se ještě vrátiti k jinému oboru. Pan ministr Dérer prohlásil k vývodům mého kamaráda dr. Neuwirtha... (Různé výkřiky.)