Nyní budeme hlasovati o odst. 2 pořadu:

Zpravodaji jsou: za výbor živn.-obchodní p. posl. Benda, za výbor zahraniční p. posl. Světlík.

Schvalovací usnesení má jeden odstavec a dám o něm hlasovati podle zprávy výborové. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celým schvalovacím usnesením ve znění zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala toto schvalovací usnesení podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Druhé čtení navrhnu na pořad příští schůze.

Tím vyřízen je 2. odstavec pořadu schůze.

Nyní budeme hlasovati o odst. 3 pořadu:

Zpravodaji jsou: za výbor živn.-obchodní p. posl. Hrubý, za výbor zahraniční p. posl. Hrušovský.

Schvalovací usnesení má jeden odstavec a dám o něm hlasovati podle zprávy výborové. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celým schvalovacím usnesením ve znění zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala toto schvalovací usnesení podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Druhé čtení navrhnu na pořad příští schůze.

Tím je vyřízen 3. odstavec pořadu.

Přistoupíme nyní k projednávání dalšího odstavce, jímž je:

Zpravodajem výboru rozpočtového je p. posl. dr. Novák. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Novák: Slavná sněmovno! Vláda předložila návrh zákona, tisk 87, kterým se prodlužuje účinnost zákona o dávkách za úřední úkony ve věcech správních. Zákon, o němž máme rozhodnouti, byl usnesen r. 1925, když bylo třeba opatřiti nové prostředky pro odměny státním zaměstnancům. Tehdy se uznávalo za spravedlivé, aby ti, kteří dostávají od státu různé výhody ve formě koncesí, licencí a pod., také za toto do jisté míry prokázané dobrodiní určitým příspěvkem přispěli do státní pokladny.

Již r. 1925 se v zákoně uznalo, že není možno tento zákon vypracovati do podrobností tak, aby každý úkon správní, jímž se dostává určité výhody tomu nebo onomu občanu, byl zatížen určitou dávkou. Již tehdy se cítilo, že je velmi těžko, ba téměř nemožno, stanoviti věcně tarify na různé správní úkony, které přinášejí občanům určité výhody. Již proto, že výhody ty jsou odstupňovány také meritorně v tom smyslu, že někomu se dostane výhody velké a jinému menší, bylo obtížno stanoviti příslušný tarif. Mimo to je také nutno přihlížeti k sociálním poměrům těch, kteří ony správní úkony ve svůj prospěch dostávají, a proto byla vláda zmocněna vydati nařízení, kterým se dává vládním orgánům právo, podle uvážení, po příp. podle místních poměrů a podle sociálních poměrů žadatele vyměřiti příslušné taxy, když by však toho vyžadoval sociální zájem žadatelův, dokonce i taxu odpustiti. Zákon z r. 1925 byl usnesen jen pro 1 rok a soudilo se, že do té doby bude možno vypracovati zákon definitivní.

Ukázalo se však, že doba byla příliš vzrušená, nebylo to možno udělat, a tak dvakrát byla platnost tohoto zákona prodloužena, naposled až do konce letošního roku. Poněvadž onu látku nebylo lze meritorně úplně zpracovat, přichází vláda s návrhem, aby platnost tohoto zákona - s jistou úpravou, která byla také provedena ve věci kolků - byla prodloužena do konce r. 1940.

Rozpočtový výbor obíral se touto osnovou, uznal důvody, které uváděla vláda, rozebral tento zákon, usnesl se na přijetí osnovy v nezměněném znění, a proto jako jeho zpravodaj doporučuji posl. sněmovně, aby přijala osnovu zákona ve znění zprávy výboru rozpočtového. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Přistoupíme proto ke hlasování.

Osnova zákona má 2 články, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími dvěma články, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Druhé čtení navrhnu na pořad příští schůze.

Tím vyřízen jest 4. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

Zpravodajem je p. posl. Dlouhý. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Dlouhý: Slavná sněmovno! Okr. soud v Liberci žádá o vydání posl. Hollube pro přestupek urážky na cti, jíž se měl dopustiti tím, že na veřejných schůzích dne 26. března t. r., 28. dubna t. r. a 30. dubna t. r. obvinil žalobce pana Gustava Beuera a pana Otto Beuera ze zpronevěry částky 120.000 Kč z tak zv. moučného fondu.

Poněvadž obvinění toto je vážného rázu a mohlo by snížiti vážnost obou žalobců ve veřejném i soukromém životě a poškoditi i hospodářský podnik, jehož jsou žalobci funkcionáři, navrhuje imunitní výbor, aby posl. Hollube k soudnímu stíhání byl vydán. (Souhlas.)

Předseda: K této věci došla řečnická přihláška. Zahájím proto rozpravu.

Navrhuji lhůtu řečnickou 15 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta je schválena.

Ke slovu je přihlášen p. posl. Beuer. Dávám mu slovo.

Posl. Beuer (německy): Slavná sněmovno!

Přihlásil jsem se ke slovu jen pr§o, abych ukázal, že poslanec sudetsko-německé strany F. Hollube je kromě toho, co mu zde již bylo vytknuto, také pomlouvačem a utrhačem na cti. Za volebního boje vznesl Hollube ve volebních schůzích své strany proti mně a druhému žalobci obvinění, která jsou od prvního až do posledního slova úplně vymyšlena a vylhána. Omezuji se na to, uvésti zde jen nejdůležitější skutečnosti, které charakterisují obvinění pana Hollubeho jako pomlouvání. Podal jsem hned po schůzi, v níž byly učiněny tyto projevy, tedy počátkem dubna, proti Hollubemu žalobu pro urážku na cti. Co udělal pan Hollube? Místo, aby se snažil, jak jsem to udělal já, celou věc přivésti k rychlému rozhodnutí soudu, vyhýbal se Hollube po týdny doručení soudní obsílky, aby protáhl stanovení přelíčení. Ale zároveň vypravoval ve schůzích voličů své strany, že nebyl obžalován, z čeho prý vyplývá, že jeho obvinění se zakládají na pravdě. Když konečně potom došlo 6. května k přelíčení, vymohl Hollube odročení tohoto přelíčení, nikoliv snad tím, že by byl nabídl důkaz pravdy, nýbrž že uvedl svědky doslovného znění svých obvinění. Opravdu se přelíčení odročilo. Další přelíčení se konalo dne 22. května, tedy tři dny po volbách. Co udělal pan Hollube? Dal svým obhájcem prohlásiti, že zatím dosáhl imunity, byv zvolen poslancem. Potom bylo i toto přelíčení odloženo. Několik týdnů později dal jsem svým obhájcem napsati panu Hollubemu dopis, v němž byl požádán, aby sám uspíšil své brzké vydání, aby věc mohla býti soudně vyřízena. Pan Hollube přirozeně ignoroval tento dopis.

Prohlašuji zde: To jest chování přistiženého pomlouvače, který užívá všech možných úskoků, aby se vyhnul soudnímu potrestání. Pan Hollube je dnes výjimečně zde v síni, nechť přijde sem a zaujme stanovisko k této otázce. Když trvá na svých neslýchaných obviněních, ať tady prohlásí, oč je opírá. Když na nich nemůže trvati, což odpovídá skutečnosti, nechť připustí a dozná, že tato obvinění byla pomluvou a utrháním na cti.

Žádám slavnou sněmovnu, aby se usnesla na vydání posl. Hollubeho, aby neslýchaný případ politického otravování studní a pomluvy mohl býti soudně odsouzen a veřejně pranýřován.

Předseda (zvoní): Ke slovu je přihlášen p. posl. Hollube. Dávám mu slovo.

Posl. Hollube (německy): Slavná sněmovno!

Protestuji v této sněmovně proti zneužívání parlamentu, že zde mluví žalobce o pomluvě a předbíhá soudnímu řízení. Přestál jsem rytířsky volební boj. V minulých dnech se prokázalo, že parlament poskytuje forum k tomu, aby protivníci z jedné strany, kteří neměli odvahu vystoupiti proti jiným tváří v tvář v otevřeném volebním boji, byli nastrkováni proti protivníkům se strany druhé. Pokoušejí se o to nyní cestou pomluvy ve sněmovně. Rozhodně se rok před tím, než jsem učinil Beuerovi výtku, podle níž mám být nyní vydán, konalo veřejné shromáždění. Pozvánku k tomuto shromáždění mám ještě zde a ještě jsou svědkové před soudem, že tehdejší výtka nebyla žalována, takže pro mne trvá oprávněně domněnka tehdejší výtku opakovati. Že nyní proto bylo žalováno, jest významné.

Právě nyní se mi znova připomenula krádež. Nuže dobře, neuznával jsem až dosud za potřebné reagovati na všechny pomluvy stranických odpůrců, kteří jako poražení opustili můj volební kraj a musili kandidovati v jiném. Lituji upřímně, že parlament poskytuje forum pro takový boj v tónu parlamentu zcela nedůstojném. Utrhání na cti, jež bylo vlastně proti mojí osobě provozováno, jest tím významnější pro zdejší parlamentarismus, že ti, kteří obvinění vyslovili, musili se schovati za formální ustanovení zákona, protože se něco takového neodvážili vysloviti v otevřené bitvě ve shromáždění. Jest příznačné, že se koaliční tisk a také listy rázu "Deutsche Presse" propůjčují k tomu, aby proti všem pravidlům novinářské slušnosti úmyslně rozváděly a otiskovaly tato obvinění.

Jest jen příliš známo, že ti všichni se dali vésti zásadou: na každém šprochu jest pravdy trochu. Pan Beuer a pan Köhler mohou býti hrdi na tyto slavné činy, které opravdu nepotřebovaly velké dávky odvahy, odhodlání a bojovné vůle. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Markovič.)

Když jsem zde byl obviněn z krádeže, chci již jednou sněmovně jasně prokázati, jaká to byla tehdy krádež. Ovšem upozorňuji, že pomlouvači, tedy lidé, kteří mi učinili výtku, nepřišli ještě nikdy v životě do takové situace, ještě nikdy nepřinesli pro svou ideu oběť, jakou jsem přinesl tehdy jako marxista svému marxistickému programu.

V roce 1919/20 byla v Německu politicky velmi pohnutá doba. Byl jsem už tehdy jako mladý 18letý hoch členem spolku Spartacus. ze kterého vzešla komunistická strana Německa. Jen ten, kdo prožil pouliční boje Kappova puče a středoněmeckého povstání, umí si vážiti a ceniti volání "Noske jde". Nikdy to neví člověk, který omezil svou činnost jen na redakční místnost. To ví jen ten, kdo dal všanc svůj život jako bojovník na barikádách za myšlenku Marxovu a Leninovu a dal rozstříleti svoje zdravé údy. Byla to kdysi kritická situace, ve které jsem nestál jen já nýbrž sta a sta jiných statečných dělníků. Byl den, ve kterém se volalo: Nastoupiti k boji! Když se řeklo: "Noske jde", nezbylo nic jiného než se brániti. Tu se uchopilo, co se uchopiti dalo, a v mém případě to byla ohrada u novostavby s cihlami, topnými tělesy

a stavebním materiálem, který ležel za ní. Pro nezpůsobilost tohoto materiálu musili jsme barikádu předčasně opustiti. Je jasno, že se Noskeho soudci, který dělal Noskeho radikálům všechnu čest, nemůže podati žádný důkaz, kam se poděl materiál na barikády. Není to jasno jen lidem, kteří ještě nebojovali, kteří shrábli jen plat, diety a obročí. (Výkřiky) Když jsem byl podle staré německé důkladnosti dva roky později úřady chycen, kdy tato novostavba byla již hotova a topná tělesa chyběla, musím považovati za štěstí, že jsem byl odsouzen jen pro krádež na 4 měsíce, protože by trest za těžké porušení zemského míru mohl zníti na 4 roky. Ale tehdy jsem byl slavený, osvědčený bojovník za ideu Leninovu, tehdy se nikdo nepozastavoval nad tím, když jsem se vrátil r. 1923 do vlasti, byl úspěšně činný jako obecní radní v komunistické straně, byl členem a vůdčím funkcionářem všech velkých proletářských hromadných organisací. Tehdy byl Hollube slavený muž, muž, jenž patřil do prvních řad. (Výkřiky, hluk.) Dnes, kdy se však vyskytl jako člověk, aby (obrácen ke komunistickým poslancům) ukázal na vaše hříchy, tu je nejhroznějším zločincem. (Posl. Beuer [německy]: Proč jste nám nikdy nevyprávěl o svých rekovných činech?) Nejsem bohužel člověk, jenž hovoří o své práci, nejsem demagog, jenž se houpá jen v tisku jako novinář nebo redaktor, nýbrž byl jsem již odedávna člověkem práce. A pane Beuer, myslím, že by to byla vaše povinnost, abyste se zúčastnil činně boje, abyste nasadil život za svou myšlenku, nikoliv však abyste žádal, aby vám to bojovník vypravoval. (Potlesk a výkřiky.) Domnívám se, že je příznačné, že jste to nakonec právě vy, kdo dnes zrazuje velké ideály zásad své strany. Jste to právě vy, kdo se dnes povznesl k občanskému soudci nad někdejšími proletářskými, bolševickými bojovníky. (Potlesk a výkřiky. - Hluk.)