Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr. Peters (pokračuje):... udání časopisem "Rote Fahne" na policii špehounů, které měla Gestapo poslati do Čech. Pan Beuer připustí, že nemohu jménem policie prohlásiti, co s tímto tištěným udáním učinili. (Různé výkřiky.)

Třetí výstřižek se týkal mostecké vyzvědačské aféry a vy sám se dnes odvoláváte na zprávy v časopisu "Prager Tagblatt" Pochopíte, že vám o tom mohu říci jen toto: Kdo se u nás pustí na toto pole činnosti, toho ihned necháme padnouti. (Potlesk. - Hluk. Výkřiky.) Ovšem teprve tehdy, až se podezření ukáže správným, neboť kdybychom dali místo každému podezření, které bylo vysloveno jen z politických důvodů, dávali bychom tím přednost právnímu řádu, který za žádných okolností nechceme zaváděti. Že se ujmeme podezřelých, je jasné; že můžeme míti pro viníka jen pohrdání, je právě tak jasné. (Hluk. - Posl. Heeger [německy]: Pak byste jich musili hodně vyhodit!) Kol. Heegře, tvrdíte-li to tak neochvějně, pak vás upozorňuji na ustanovení zákona na ochranu republiky, podle kterého jste povinen udati všechny, o kterých myslíte nebo víte, že se dávají do služeb "Gestapo" nebo vojenského vyzvědačství. To byste měl, pane Heegře, učiniti!

Kol. Beuer mi pak odevzdal jako čtvrtý "dokument" výstřižek z časopisu "Rote Fahne" a při tom opakoval dvě otázky, které již kladl zde v parlamentě; první zní: "Jak si vysvětlujete, že do všech vyzvědačských afér jsou zapleteni příslušníci vaší strany?" Předně to není pravda. (Posl. Heeger [německy]: Ale většina vaší strany!) To ponechte úřadům! Kdyby se úřady řídily vašemi denunciacemi, které již děláte po léta, musili bychom již my všichni, a také já, seděti ve vězení. (Potlesk.) Tak se věci mají. Tím se však nedostanete dále. Za to sklízíte v našem národě jen odpor a budete jej dále sklízeti. (Posl. Schenk [německy]: Šofér, který je uvězněn u krajského soudu v Mostě, byl u krajského soudu denuncován vaším místním vedením v Chomutově!) Samozřejmě, abychom zjistili pravdu. A táže-li se pan posl. Beuer dále... (Posl. Schenk [německy]: Jste špatným obhájcem Hitlerovy špionáže, vy starý demokrate dr. Petersi!) Poněvadž jsem demokrat, mám právo každého hájiti. Rozumíte? (Posl. Beuer [německy]: Stal jste se fašistou, který se zastává vraždění dělníků!) Kdopak vraždil? Nehájil jsem nikoho, kdo nenáležel k mé straně a ke kruhu mých přátel. Vše ostatní považuji za věc úřadů a soudů. A zaujímáte-li k tomu jiné stanovisko, pak mohu jen prohlásiti, že se takto nesplňuje to, co řekl náš pan předseda, že totiž největším škůdcem naší práce, našeho parlamentu a demokracie vůbec je demagogie. Nemůžete dělati politiku tím, že si vymýšlíte všemožné věci. Bylo by katastrofou pro klidný vývoj ve státě, kdyby také policie a jiné orgány byly vládou postaveny do služeb demagogie. Proti tomu jsem se chtěl se vší rozhodností ohraditi. Jestliže kol. Schenk stále opakuje poznámku, kterou vždy proti mně míří, že jsem totiž starý demokrat, chtěl bych mu říci: Nebuďte tak nervosní a počkejte. Brzy nebude žádných neujasněných názorů o politickém vývoji mezi mnou a mými mladými přáteli. Budeme jednoho mínění a s ohromnou námahou - to je to, co podceňujete - se dopracujeme k našemu názoru a budeme jej pak společně s největší energií hájiti; domníváme se, že jsme potom pro stát mnohem více učinili než ti, kteří užívají jako prostředků demagogie, pomluvy a podezření, jen aby se udrželi. (Potlesk. - Předsednictví převzal místopředseda Langr.)

Hleďte, vážení pánové, bolí mne, že starý muž s akademickou hodností jako pan dr. Heller ze soc. demokratické strany dělnické, učinil v senátě, jehož je mimochodem místopředsedou, výrok, který jasně ukazuje, s jakými primitivními prostředky se i na německé straně proti nám bojuje. "Konrad Henlein", řekl dr. Heller, "se zase v Teplicích dotěravě nabízel. Člověk má dojem, že sudetskoněmecká strana je v politice, čím jsou v obyčejném životě jisté dámy, které se každému nabízejí." (Výkřiky: Fuj!) Předčítám zde tuto větu, a nebojím se, že budete, pánové z tábora dr. Hellera nebo z tábora nyní s vámi tak spřáteleného, dr. Hellerovi tleskati. Stydím se za takovou úroveň parlamentarismu. (Hluk. - Různé výkřiky.)

Místopředseda Langr (zvoní): Žádám o klid.

Posl. dr. Peters (pokračuje): Tato metoda, vážení pánové, nevede k cíli. (Německé výkřiky: Už jste se styděl za fémové vraždy?) Jsme přesvědčeni, že se jednou tyto věci úplně vyjasní. Nikoliv vaší zásluhou, ale pomocí pánů na českých lavicích, při čemž věřím, že jak levice, tak i pravice najdou správnou cestu k onomu historickému realismu, ke kterému český národ vždy dospěl a který - jsa snad uveden v omyl německými přívěsky, kteří jsou s ním - se neuskutečnil. (Posl. Jaksch [německy]: Vy jste byl přece tak dlouho v aktivistickém táboře!) Jistě, kolego Jakschi. Ani vy nebudete věčně sedět v koalicí a potom snad začnete - nechci býti indiskrétním - se svou politickou ideologií tam, kde jste přestal r. 1929. Jistě víte kol. Jakschi, že poměr většiny k oposici se od r. 1919 nezměnil: jde-li někdo s většinou, musí jíti na celých 100%; nemůže-li, stává se quantité negligeable. Tak tomu bylo v občanské koalici, když i čeští sociální demokraté byli v oposici. Již na začátku jsem projevil radost, že tento systém vytkl také ministr Meissner v článku "Práva lidu". Naše stanovisko... (Německé výkřiky: Hitlerovu systému jste ještě nic nevytkl! - Hluk. Různé výkřiky. - Posl. Jaksch [německy]: Mrvu v oku československé demokracie vidíte...) Zajisté, až bude jednou předneseno exposé o Hitlerově systému, pak zaujmeme k této věci stanovisko, jelikož však pan ministr pro věci zahraniční a koalice prohlásili, že si přejí spolupráci s hitlerovským Německem, bylo by blasfemií, kdybych zde mluvil o této otázce.

Než dovolte mi skončiti... (Posl. Jaksch [německy]: Velmi rádi!) Vy jste naprosto správný demokrat! Výborně, výborně, vy si přejete svobodného projevu mínění? Vy demokrate Jakschi!

Vážení pánové, dovolte mi skončiti. Mám pocit... (Hluk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Žádám o klid.

Posl. dr. Peters (pokračuje): Mám pocit, že oněch hrozných 17 let, které od uzavření míru Evropa prožila, bylo velikým neštěstím a že uvrhly jak vítěze, tak i poražené v beznadějný zmatek. Mám pocit, že tento zmatek nemůže vytvořiti novou evropskou situaci. Ale jsme přesvědčeni, že tu i onde se najde porozumění pro evropskou situaci, které i v tomto parlamentě začíná pronikati, porozumění, které vítáme, protože je naším přesvědčením, že Evropa nemůže býti ponechána v těchto chaotických poměrech.

Nebylo nikdy možno vše převésti na společného jmenovatele. Vše ve velikém evropském vývoji se musilo konec konců opříti o slušné, upřímné dohody. A budeme-li přesvědčeni, že ministerstvo pro zahraniční věci a koalice půjdou ještě zmužileji touto cestou vzájemného porozumění, pak neopomeneme jíti v míru s sebou. (Potlesk sudetskoněmeckých poslanců.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Śliwka. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Śliwka (polsky): Pánové! Pan ministr pro věci zahraniční dr. Beneš vylíčil nám zde zahraniční politickou situaci čili přehled událostí a příhod v několika posledních měsících. Řeč ministra Beneše byla plna diplomatických nedomluvených věcí a narážek, které my zde musíme zkonkretisovati a vysvětliti, nazvati je jménem a to zřetelně. Poněvadž tato řeč obsahuje jasně přiznání ke spolupráci s SSSR a ke vzájemné obraně proti útoku fašismu, prohlašujeme zde slavnostně, že jako komunisté čili odpůrci veškeré války a fašismu budeme hlasovati pro exposé.

Polský dělník, horník nebo hutník v Československu naprosto netouží po fašistickém diktátu v Polsku, neboť vidí, že i tam jest ohromná nezaměstnanost a strašný výdělečný diktát podnikatelů, podporovaných vládními arbitrážemi. Stejně ani polský rolník netouží, aby se dostal pod vládu Sławka, poněvadž vidí, že polský rolník v Haliči a vůbec v Polsku nemůže prodati beze ztráty žádné plodiny a pomalu bankrotuje na celé čáře.

Připojíme-li k tomu ještě neslýchaný politický útisk a diktaturu, která odňala všemu pracujícímu lidu v Polsku všechna jeho politická práva a vymoženosti, zrušila starou ústavu, odňala volební právo, vyloupila nemocenské pokladny a všechny dělnické ústavy, k odborové organisace a politické organisace ve skutečnosti zrušila a neuznala, nelze se diviti, že přímo všechny odnože, strany a organisace s polských dělníků v českém Slezsku staví se o rozhodně proti takovému ráji a změně k horšímu. Známý jest žalostný osud rozbitých měšťanských a socialistických stran. Známý jest také osud polských vůdců měšťanských a socialistických, vyhnaných do ciziny. A to odraďuje slezský polský lid v Československu od varšavských dobrodinců.

Ale nejvíce nepřátelsky působí na náš slezský dělnický lid v Čechách strašné pronásledování komunistického hnutí v Polsku, kde soudy, podobně jako Hitlerovy fémové soudy odsuzují každého dělníka nebo inteligenta, podezřelého z komunismu, na dlouhá léta těžkého vězení a koncentračních táborů. Posledně byl varšavským soudem odsouzen Albert Lampe na 12 let těžkého žaláře jen za to, že mu bylo dokázáno komunistické přesvědčení a činná účast v komunistické práci. (Výkřiky: To je úžasné! To není možné!) Bohužel jest to fakt, jejž před měsícem uveřejnila sama "Gazeta Polska" a s chutí si tento rozsudek pochválila.

Já zde jménem celého proletariátu Československa s tohoto místa zasílám bojujícím revolučním hrdinům podzemního Polska srdečný revoluční pozdrav a přání, aby co nejdříve byli hotovi s krvavými sadisty sławkovské spravedlnosti. (Potlesk a výkřiky komunistických poslanců.)

To, takový osud nás očekává v tom vychvalovaném ráji, plném žalářů pro polský proletariát. Toho naprosto nechceme a proti tomu se budeme brániti do konce. Co by nás tam očekávalo, nejlépe ukazuje výlet sociálně-demokratické polské mládeže spolku a" do Polska. Nejprve jim nechtěli dáti visa, teprve po dlouhém jednání byla jim sice visa vydána, ale na celé cestě po Polsku byli "milí českopolští rodáci" obklopeni těsnou a neústupnou smečkou špehounů ochrany, dokud se nevrátili do Čech.

A tímto nebo podobným policejním režimem chtěl by nás obšťastniti spolu s konsulem Klotzem pan dr. Wolf, Kaszycki se svým přítelem Sidorem.

Pan posl. Sidor udělal velkou chybu říkám to schválně česky, aby tomu rozuměl když se prohlásil solidárním s režimem Becka a Sławka, to znamená, že se nepřímo prohlásil solidárním s Jehlicskou a Ungrem, které podporuje Sławek, Jehlicska a Unger spolu se svatou trojicí Gömbös-Budapešť, Hitler-Berlín - Beck-Varšava; kdyby se dostali k přátelskému objetí se Sidorem a oteckem Hlinkou, tak je roztrhají jako jelito.

Hlinka jede do Čenstochovy, ale podle zpráv katolických polských listů jede i páter Jehlicska. Sidor říká, že on prý je proti politice p. min. Beneše, poněvadž ta politika jde souhlasně, paralelně nebo spolu s mírovou politikou sovětského Ruska. Ale politická mírová spolupráce se sovětským Ruskem, politika nenávisti, politika neuznávání smluv Varšavou, smluv československo-polských, politika antičeské kampaně a zášť se datuje už od 20. roku.

Tací nežádaní obhájci našeho lidu působí jen škodu a ještě větší křivdy. Jejich politika nám škodí, ale nepomáhá. Proto jménem polského lidu v Československu prohlašuji, že my jako Poláci nemáme a nechceme míti nic společného s touto politikou zvířecího šovinismu a s protičeskou národní štvanicí, kterou odsuzujeme. Přináší totiž prospěch polskému fašismu a zesiluje paniku a ustrašení polského lidu.

Prohlašuji, že nynější polskou vládu neuznáváme za pravoplatné zastoupení polského lidu, nýbrž za hrstku uchvatitelů vládnoucích proti 75% polského lidu.

Protisovětská a protičeská politika Becka, Sławka jest politikou pro a ve prospěch Hitlera, čili ve prospěch největšího nepřítele nezávislosti polského národa. Politika Becků a Radziwiłłů jest novou hanebnou Targowicí. S touto politikou nesouhlasí žádná politická strana v Polsku: ani PPS, ani Chadecja, ani Piast, ani Selská strana, nemluvíme-li již o nesmiřitelné oposici hrdinské komunistické strany v Polsku. Ba dokonce krajní pravice s Mackiewiczem z vilenského "Słowa" a krakovští stančíci z "Czasu" neuznávají tuto vládu, tento režim za dobrý a obávají se následků diktatury a troubí na ústup. Jest tedy zřejmo, že ohromná většina polského národa neobdivuje, nýbrž haní tento režim a jediný Wolf a "Dziennik Polski" jej chválí.

My Poláci, nezkorumpovaní žádnými fašistickými stříbrňáky, máme jiné Polsko, k němuž se hlásíme, které obklopujeme ctí a srdečnou synovskou příchylností. To naše a milované Polsko jest těch 70 až 80% polských sedláků a dělníků, kteří bojují s diktaturou. To jest to naše bratrské, rodné Polsko, Polsko Dzierzyńských, Mireckých a Okrzejů, Polsko nejkrásnějších tradicí bojů proti uchvatitelům, proti carskému režimu, bojů o nezávislost a povstání z let 1830, 1863 a revolučních bojů z r. 1905, když polský revoluční proletariát společně s ruským proletariátem bojoval na barikádách pro vítězství revoluce a povalení carské vlády.

Toto naše bratrské, milované Polsko jest pro úzkou a srdečnou spolupráci se Sověty, jest proti vojně a pro mír, jest proti fašismu jest proti vládní "sanaci" a pro společnou frontu všech mírových států, proti imperialistické rozpínavosti a fašistickým záborům. My s tohoto místa přejeme mu úspěchu a sami všemi silami se přičiníme, abychom pomohli svým polským krajanům z oné strany hranice v jejich hrdinné válce.

Polské pracující masy českého Slezska a Polska cítí nejhlubší sympatii k českému a slovenskému lidu a jsou pro spojení se Sověty a pro srdečnou spolupráci s Československem, pro mír a proti válce. Podobně smýšlí většina mínění měšťanského tábora v Polsku, kde prohlášení posl. Davida ke sjednocení, pronesené na sjezdu českých legionářů, kde poselství českých universit polským a konečně hromadné letáky ústředních výborů KSP a KSČ byly neobyčejně srdečně uvítány a našly sympatickou ozvěnu v celém polském národě. A my se své strany budeme všemi silami usilovati, aby toto hnutí proti válce a fašismu zahrnulo jak u nás, tak i v Polsku všechen pracující lid a získalo úplné vítězství.

V souvislosti s celou situací, kterou jsem výše vylíčil a ve které jest polská menšina v českém Slezsku, zdůrazňuje komunistická strana Československa velmi důrazně, že se naprosto nezříká ani nevzdává pro tuto polskou menšinu práva sebeurčení svého osudu a státní příslušnosti vůbec. Ba právě proto, že tato situace našeho lidu jest nyní předmětem ostrých srážek několika stran, které mají na tom zájem, naše strana to právo zdůrazňuje. Ale právě proto, že toto právo přísluší tomu lidu, vyslovuje se tento polský lid jako odpověď na svůdné sliby a lákání polského fašismu - proti všem nárokům varšavských a haličských poručníků, proti připojení českého Slezska - k území plukovnického režimu. Právo sebeurčení není diktátem k naprostému odtržení bez ohledu na jakékoliv okolnosti, nýbrž jest spíše dobrovolným rozhodnutím, aby se zůstalo při dosavadním stavu nebo aby se tento stav změnil. Právem také Lenin srovnával právo sebeurčení s právem na rozvod, které neznamená nucený rozvod vždy a všude, nýbrž ukazuje spíše možnost takové nutnosti ve výjimečných případech.

Vyslovujeme-li se však my, komunisté, proti polskému fašismu, neznamená to naprosto, že bychom pohlíželi na český fašismus jako na něco jiného než je polský fašismus. Český fašismus, zfašisování veřejného života, provozované českým fašismem a jeho vedlejšími agenturami, jest stejně hrozné nebezpečí pro naši jak polskou, tak i českou společnost, pro její existenci, další vývoj kultury, práva a vymožeností ve všech oborech společenského života.

Tedy potírajíce polský fašismus, vedeme a musíme vésti nepřetržitě a stále neúprosný boj proti českému fašismu, proti počešťování polského lidu v Československu a proti všem formám teroru, diktátu, proti křivdění polskému lidu v Československu a zbavování ho příslušejících mu práv k životu jak po stránce hospodářské a politické, tak také po stránce národně-kulturní.

Český fašismus přímo v každodenním styku s naším polským lidem hrozí tomuto lidu úplným odnárodněním nebo - bude-li odporovati odnárodnění - úplným zbavením existence a vytlačením z dřívější državy polského lidu. Již 15 let volá tento slezský polský lid na všechny strany, k vládě, k politickým stranám, k zemským úřadům a místním směrodatným činitelům, aby se vyhovělo jeho spravedlivým požadavkům a aby konečně jednou aspoň nejdůležitější sliby, které odpovědní a směrodatní činitelé učinili slavně a slavnostně, byly skutečně a neprodleně splněny a provedeny. Jeho volání bylo a jest do dneška bohužel hlasem volajícího na poušti; ani jeden z činitelů, které jsem výše uvedl, neuznal za vhodno, aby aspoň část požadavků přijal, prozkoumal a chtěl provésti. 120.000, to znamená přes sto tisíc polského lidu v Československu nemá do dneška vyřízených ani splněných svých základních požadavků na polí hospodářském, politickém a kulturním. Pod vlivem silného nátlaku komunistické strany Československa a jejích polských členů společně s českými musily býti sice napraveny rozličné křiklavé křivdy a odstrkování polského pracujícího lidu; rozličné drobnější požadavky z rozličných oborů veřejného života musily býti sice konečně splněny pod nátlakem hromadných akcí, vedených polským pracujícím a rolnickým lidem pod vedením komunistické strany.