Komunistická strana Československa jest a byla jedinou veřejnou institucí, která od samého počátku své existence vytkla si v českém Slezsku jako cíl a svou hlavní povinnost: hájiti tento lid a jeho práva a nepřipustiti, aby se jeho situace zhoršila. Tuto svou povinnost plnila a plní komunistická strana s úplným vědomím své velké dějinné odpovědnosti. Zvláště nyní stává se tato povinnost pro všechny polské komunisty kategorickým příkazem doby v boji s náporem šovinismu, v boji se štvaním ke bratrovražedné národnostní válce. Tuto povinnost komunistická strana, díky velké podpoře českých a německých soudruhů v boji, splnila se ctí a užitkem pro polskou společnost a její konečné a poslední revoluční cíle. Celé polské společenstvo má velkou a hlubokou důvěru v komunistickou stranu, ve všechny její akce, které podporuje, poněvadž ví, že tyto akce a všechny podniky strany jsou ve prospěch polského lidu a proti jeho škůdcům a nepřátelům. Patnáctiletá obětavá stranická práce při hájení našeho lidu přinesla také v tomto směru velký prospěch a velkou pomoc Slezanům. Kdyby nebylo komunistické strany Československa, nepřátelé slezského lidu byli by již dávno uloupili i ten zbytek vymožeností, jejž jsme zachránili. Proto v dnešní chvíli nenadálých nebezpečenství, hrozících Slezsku, jde komunistická strana s dvojnásobnou energií v prvních řadách bojujících, jde nejednou proti proudu lidového neuvědomění, které podléhá národní demagogii fašistických štváčů a učí lid mezinárodní solidaritě na příkladech nezapomenutelných plebiscitů a plebiscitních ran a neštěstí. A v tomto boji na dvě fronty proti polskému a českému fašismu a šovinismu předstupuje naše strana před slezský lid, ozbrojená ohromnou důvěrou lidu s jistou nadějí konečného vítězství a záchrany lidu před osudnými následky fašistického šílenství.

Komunistická strana, jako jediná hromadná organisace, spojená s polským pracujícím lidem tisícerými nitmi vzájemného přátelství, vede tento boj od samého začátku národnostní štvanice ve Slezsku v mezích revolučního internacionalismu a sbratření polského lidu s českým a německým. Proti měšťanskému nacionalismu postavila komunistická strana - s vyloučením národního nihilismu - heslo a skutečnost mezinárodního bratrství k vybojování všech národnostních vymožeností každé menšiny, v tomto případě polské. Proti totalisačním náběhům glajchšaltování postavila komunistická strana v řadě rozhodujících míst a třídních stráží silný, denně rostoucí řetěz jednotné lidové fronty, skládající se ze všech vrstev slezského lidu bez zřetele na jejich politické přesvědčení a vyznání. Tato jednotná lidová fronta ve Slezsku činí nádherné pokroky a jest nepřekonatelnou překážkou dalšího vývoje fašismu a tato fronta bude i dále ještě silnějším nástrojem účinného a vítězného boje lidových vrstev ve Slezsku proti polské iredentě a proti počešťování.

Polský fašistický a fašisující tábor bojí se u nás otevřeného boje. Očekává, že celou t. zv. hrubou práci udělá za něj plukovnická klika s pomocí svých věrných psíků s druhé, polské strany. Polský tisk nyní nesmyslně zglajchšaltovaný uveřejňuje ovšem jenom to, co "se hodí" do krámu polským fašistům u nás. Kromě časopisů "Gazeta Polska", "Polska zachodnia" a rozličných "Brygad ślaskich" provozuje již po měsíce soustavnou šovinistickou a iredentistickou štvanici známý Kaszycki, politický hlasatel katovického rozhlasu. Pomáhají mu v tom rozličná individua temného původu. Polský proletariát má již své mínění o katovickém rozhlasu. Vzteklý štěkot Kaszyckého a jiných polských fašistických hlasatelů v katovickém rozhlasu proti Svazu socialistických sovětských republik při každé příležitosti vtiskl této rozhlasové stanici bojujícího fašismu znamení šalebné agentury Hitlerovy, připravující se k válce a křižáckému pochodu na SSSR.

Toto štěkání a štvaní má již své zhoubné ovoce. Desítky neuvědomělých osob opakují nekriticky fráze Kaszyckého z rozhlasu v přesvědčení, že když on to může mluviti a nic se mu nestane, ani jim se za to nic státi nemůže. Několik desítek osob sedí za mřížemi žalářů ve vyšetřování. Jsou to většinou osoby, které se vůbec nezabývaly politikou, tiché a skromné. Mezi nimi jsou dva učitelé. Jiní pocházejí většinou z nejchudších vrstev nezaměstnaných nebo jen částečně zaměstnaných. Stejně se stalo s třineckými občany, kteří "pro výrazy chválící trestuhodný čin", pronesené při návratu jejich kolegy Knoblocha z vězení octli se v žaláři a ztratili práci, pokud byli zaměstnáni v hutích. Domnívám se, že tito lidé byli nevinně zatčeni, jako objekty přenáhleného úřadování policie a vyšetřujícího odboru, kteréžto "úřadování" známe my komunisté z nedávné minulosti až příliš dobře, zvláště z okolí Třince proti komunistům. Ještě horší a více podezřelé jest zavírání lidí, přímo politických analfabetů z Mostů u Jablunkova, kde jich policie napočítala a zavřela až 13. Ovšem nejen že nechválíme takové jednání policie, nýbrž odsuzujeme je, jelikož víme. že zachycuje nikoliv autory a původce hnutí, nýbrž nevinné oběti tohoto hnutí. Zatím co "vůdcové" polské kampaně sedí klidně za pecí, zatím co pan dr. Wolf, poslanec Národního shromáždění, zpívá hymny vychvalující jeho loyálnost k Československé republice, odsuzuje, jak jsme nedávno slyšeli ve Stonavě, šílence, kteří chtějí změniti hranice, a prohlašuje se za dobrého československého vlastence, oběti jeho šovinismu sedí v žalářích, kde se dovídají, jak hanebně je jejich vůdcové desavouovali a nechali na holičkách.

Pane posl. dr. Wolfe! Buď se přiznáváte otevřeně ke svým lidem, kteří nyní sedí za vás a vaše "ideály" v žalářích, a proto nemůžete býti loyální k Československu, nebo odsuzujete tyto výstřelky iredentistů, provokatérů a Kaszyckých, a pak ztratíte na vždy právo a jméno "vůdce" národovců. Ale býti zde loyálním až k servilismu, a tam ve Slezsku si hráti na národního hrdinu, to jest pokrytectví a zrada! Máte-li, pane dr. Wolfe a poslanče, strach před tak jasným postavením věci, jste zbabělcem! Odevzdejte lépe mandát svému nástupci Waleczkovi, který aspoň otevřeně a upřímně své zásady neutajuje a zbabělcem snad není jako vy. (Výkřiky: Posl. Wolf není tady!) No, to je velká škoda.

To, co nyní dělá polský fašismus ve svých časopisech, rozhlase a svými teroristickými akcemi, způsobilo a působí stále méně příjemnou a škodlivější reakci u širokého celku Poláků v Československu. Nemůže býti jinak. Vždyť vidí, jaké zpustošení to působí v jejich nejbližších řadách, nemluvíme-li o tom, co to ještě způsobí v nejbližší budoucnosti. Zasvěcení a rozvážnější Poláci mluví to prozatím tiše mezi sebou, ale stále častěji a s čím dále tím méně ukrytou obavou o nejbližší budoucnost. Proč? Prostě proto, že počínají pociťovati čím dále tím více českou reakci na polské činy. A tato reakce jest soustavná a ostatně blízká a potrvá-li dále, neponechá ani stopy po bývalé državě polské na české straně.

Pravím to otevřeně a žaluji veřejně na polský fašismus, že sám dal k tomu podnět a sám jest původcem toho, co nastane. Každý, kdo očekává, že polská vláda přijde se svým vojskem do Československa a bude "mečem vysekávati nové hranice", jest, jak to již i dr. Wolf řekl na adresu svých horlivců ve Stonavě, šílencem a štváčem. Tedy Kaszycki bude štváti dále, zde zavrou ještě více lidí, bude spousta disciplinárek, přijdou nové tresty, vypovídání, vyhošťování a žaláře. Na koho? Na ten ubohý, dobrý slezský lid, jenž bude trpěti, a Kaszycki bude nabíjeti kapsu a smáti se s Wolfem do hrsti "šíleným štváčům", které vehnali do neštěstí.

Čeští fašisté jen tak čekají na příležitost, aby zde Polákům sebrali jejich spolky, zastavili organisace a trýzněním je úplně zastrašili. Ano, mohu směle říci, že nám Polákům v českém Slezsku ještě nikdo, ani žádný český fašistický režim neuškodil tak v dolech a hutích, jak nám to nyní udělal polský fašismus svými posledními akcemi.

V posledních dvou týdnech jsem se osobně přesvědčil, že strach již začíná působiti. Dobrý známý Polák z Těšínska, který má syna někde na dráze, svěřil se mi, že musí ostatní děti poslati do české školy, neboť jinak mu staršího syna vyženou z práce. Marně mu vysvětluji, že to nepůjde, ale on trvá na svém, že je již amen s polskou školou. Bojí se, aby syn nebyl propuštěn z práce. Jeden známý polský státní úředník mi povídá rozhořčen, že již nepůjde na polský večírek ani na žádnou polskou slavnost, neboť v úřadě se říká, že je tam "sebraná iredenta" a že se tam zpívají polské písně. Vysvětluj mu, co chceš, on ti odpoví, že tobě je dobře, protože jsi poslancem; nemusíš se ničeho obávati! Na nádraží říkají železničáři, že bude-li to trvati ještě několik neděl, ani jeden z nich nevydrží v práci, jestliže nějakým zřejmě viditelným způsobem neprojeví svou loyálnost: tedy dítě do české školy! A po prázdninách se tažte na nesčetné následky této opravdu hanebné štvanice a vyzývavosti polského fašismu: to bude zkáza Poláků!

Český fašistický tábor a dokonce český měšťanský a tak zvaný socialistický tábor si velmi zjednodušil celou zamotanou polskou otázku v Československu. Zjednodušil si zároveň i svůj úkol v souvislosti s touto otázkou. Všechny české noviny - nevyjímaje ani socialistických - přinášejí stereotypně se opakující fráze a obraty v uvozovkách, že "polský lid je spokojen se svým osudem", že "vlastně nic tomu polskému lidu nechybí", neboť "všechny jeho potřeby jsou uspokojeny dokonce ještě lépe než potřeby našeho českého lidu"; říkám to v uvozovkách! Je zřejmo, že když jest polský lid v takové situaci, v jaké jest podle českých novin, není zapotřebí mu nic více dávati; leda trochu vojska a státní policie, jako v Českém Těšíně, Třinci atd., aby polští štváči byli potrestáni a bude pokoj a dost! (Různé výkřiky.)

O tom samozřejmě jsme už mluvili dříve, ale jistá věc je, že má-li už někdo právo mluviti o tom, jak se kdo má v Československu a v Polsku, není to najmě nacionalistická česká fašistická pravice. My jim toto právo odpíráme. A ti pak říkají: Ostatně, jaké pak mazání s polskou menšinou, máme zde několik pluků vojáků, několik silných pendreků, my to tam pošleme, oni to rozmlátí a je klid. Taká prostá politika se mstí. (Posl. Špaček: Na Těšínsku jsou dva bataliony vojáků!) Nic neškodí, ale jsou nepotřebné, pane poslanče Špačku. (Posl. Špaček: A naši dělníci tam mají blahobyt?) Promiňte, o tom budu také mluviti. A právě komunistická strana polská se nejvíce ujala volyňských Čechů v poslední kampani, kterou Poláci proti Čechům tam na Volyni podnikají. Říkám otevřeně, že zde v tomto případě nesporně se děje nám veliká křivda.

Kdo neposílá dítky do české školy, má to horší než ten, kdo je tam posílá. A kdo slíbí, že pošle do české školy, dostane práci. (Posl. Špaček: O co mám zásluhu já?) Ano. Že na šichtách, na dolech těšínských provádí fašističtí inženýři teror antipolský. (Posl. Špaček: Jmenujte některého!) Prosím vás, těch máte na sto kop. (Posl. Špaček: Jmenujte tedy!) Prosím, takoví Novákové, Tejčkové, Plevové atd. Vezměte Palissu. (Posl. Špaček: Palissa, to není Čech!) Palissa není Čech. Je tedy hakenkrajcler a je předsedou Národního sdružení. (Posl. Špaček: Ale to není Čech, jak vy chcete, to je Šlonzák!) On je hakenkrajcler, hakenkrajcler celým svým smýšlením. (Posl. Špaček: Aha, no tak vidíte!) A je členem vlasteneckého Národního sdružení.

Postavení slezského lidu jest v šestém roce krise strašné. K hospodářskému úpadku připojují se ještě mravní křivdy a rány, které úhrnem tvoří život v celém významu tohoto slova: nešťastný a bez naděje. Kdyby českým stranám měšťanským a socialistickým šlo opravdu o ten polský lid, nepřecházely by především tak všeobecně a nedbale tuto katastrofální situaci polského lidu, nýbrž prozkoumaly by ji pozorněji, pečlivěji a podrobněji a snad by si daly více práce, aby odstranily toto zlo a tuto křivdu. Stejně jest se stanoviskem vládních jak místních, tak i ústředních úřadů a činitelů. Dávají se informovati místními úředními nebo politicko-stranickými vládními činiteli, kteří se přirozeně staví nepřátelsky k čistě polskému lidu, a vůbec na jeho požadavky se dívají lhostejně.

A přece nejsou tyto požadavky příliš přepjaté; jsou takové, že je může každá vláda splniti bez velké finanční námahy. Uvážíme-li, že nedostatek dobré vůle u vlády pražské a brněnské při splňování těchto požadavků jest jedním z hlavních agitačních trumfů demagogie polské strany, že právě nesplnění těch několika zásadních, základních požadavků dává popud demagogii a fašistickému štvaní s polské fašistické strany, musíme žasnouti, jak slepí jsou naši byrokrati a celý státní aparát a jak on sám svou zločinnou lhostejností a trestuhodnou trpností ke slezským požadavkům pracuje do rukou polského fašismu a iredenty. Neboť kdyby pražská vláda splnila aspoň několik zásadních požadavků a postulátů polského lidu na poli hospodářském, politickém a kulturně-národním, vytrhala by kořeny nebo příčinu tohoto protičeského hnutí a iredenty.

Vezměme - tyto menší hospodářské požadavky. Slezští rolníci a chalupníci patří k živlům, které jakživy nepatřily k živlům radikálním a bouřlivým. Ale krise a snížení kupní síly trhu na polní plodiny způsobila, že většina polských rolníků - prostředních a drobných - se stala chudáky, zničenými vysokými daněmi a úroky z dluhů. Jak pomáhá úřad tomu sedlákovi? Berní úřady v Jablunkově a Těšíně jsou příkré a četné exekuce a bouřlivé výjevy při těchto exekucích nenaladí tyto sedláky od přírody klidné ke klidnému živobytí, nýbrž k bouřlivým protestům a hluboké nespokojenosti, která se potom přenáší na okolí.

V podzimních a zimních měsících jsou tyto rolnické vrstvy odkázány na práci v lesích, které jsou většinou státní, kde panují agrárníci a jejich agenti. Všichni ti lesmistři a hajní, pocházející z lidu nikoliv slezského, nýbrž většinou přistěhovalci, zacházejí s tímto lidem nespravedlivě. Politicky stranická protekce řádí všeobecně a nestydatě. Kdo z rolníků nebo tak zvaných vozků neposílá děti do české školy nebo kdo nepatří k agrární straně, nedostane práci při svážení dřeva, ačkoliv by měl na to právo pro škodu, kterou panská zvěř způsobila na jeho polích atd.

Podobně se děje při pachtování polí ze státních statků. Dříve za dob arciknížecích dostávali lidé pole do pachtu bez zřetele, jakého jsou původu a do které školy posílají děti, no a, co také jest důležité, dostali za laciný pacht tolik polí, kolik průměrně na ně mohlo připadnouti. Nyní i zde agrární úředníci provozují protekci podle klíče stranického a školního. Jest zřejmo, že ten, kdo poslechne a podrobí se přemlouvání agrárně-fašistických lesních agentů, pošle dítě z polské školy do české, kdo vstoupí do Matice nebo vystoupí z polských spolků, dostane práci. (Výkřiky: Ale kde, jmenujte!) Prosím, takových případů máme mnoho v Horní Lomné, Bukovci, Tyře, Nýdku atd.

Chcete-li tedy, pánové, aby ten horský poctivý lid nebyl přístupen zoufalství, vydejte ostré nařízení proti protekci agrárních fašistů na státních lesích a statcích a proti odstrkování rolníků pro jejich děti, přesvědčení nebo jazyk. Nařiďte, aby berní úřady s větší blahovůlí a uznáním vyřizovaly žádosti o další odložení exekucí, a učiníte přítrž nespokojenosti a iredentě u polského sedláka.

Stejně nepřijímají se zpravidla již deset let do jakékoliv státní služby v lesích synové zdejších hospodářů, rolníků, obeznámení s lesním hospodářstvím a kulturou.

Jak se má věc s udělováním výčepnických koncesí a licencí na řemeslo nebo biograf atd.? I zde řádí protekce a pokoutní prostředkování. Spolky, které nemají naprosto žádnou výkonnou příslušnost a moc, jsou vlastně pány v tomto oboru. Matice osvěty lidové rozhoduje, zda-li takový nebo jiný spolek má dostati koncesi hospodářsko-výčepnickou. Třinecký spolek dělnického a selského domu nemá ještě dosud definitivně vyřízenu tuto věc, přes to, že má k tomu všeliká práva a podklady. Matice rozhodla - a okresní úřad poslouchá. A musí se uznati, že ve Slezsku a zvláště v okolí Třince jest právě dělnický a selský dům skutečně hromadným a účinným středem zdravé ideje a boje proti polskému fašismu, ale zároveň i proti českému fašisování.

Četné schůze proti polské iredentě a fašismu, které pořádají organisace sídlící v tomto domě, jsou v tomto území jedinou silnou překážkou šovinistické demagogie; ale okresní úřad jaksi nenachází rozhodnutí ani síly, aby vyřídil tuto ožehavou otázku. A co se teprve děje se žadateli, kteří nemají za sebou podpory větší hromadné síly? Také se nelze diviti, že taková prakse úřadů sama si dělá a vychovává nepřátele státu.

Povolení k zaměstnání podle zákona o ochraně domácího trhu práce neudílí se nyní skoro úplně těm četným tak zvaným "cizincům", kteří se zde narodili a ipso jure patří do republiky, ale přes své prosby nedostali státní příslušnost. Nyní nejen že se toto povolení těm "cizincům" nově neudílí, nýbrž ještě jako poslední rána se jim hromadně odnímají povolení k zaměstnání již dávno udělená. Odnětí toho povolení takovým lidem rovná se úplnému zničení obchodu. Obyčejně jsou to drobní překupníci, kramáři a stánkáři nebo trhovci. Tito chudáci obléhají policejní komisařství, naříkají a prosí o prodloužení povolení, ale v četných případech marně. Proto i zde se to musí co nejdříve napraviti, tím spíše, že to postihuje chudáky, kteří nechtějí žíti z almužny sociální péče a sami se o sebe starají, jak mohou.

Nemocenské pojišťovny, panství socialistických stran, rovněž nejsou obsazeny podle národnostního klíče a potřeb místního polského dělnického lidu v okrese těšínském a fryštátském. V těchto obou pojišťovnách jsou sotva 1 až 2 Poláci, ačkoliv 70% zákazníků mluví jen polsky a česky se dorozumí špatně. Je jisto, že takové nespravedlivé odstrkování polského dělnického živlu z řad zaměstnaných tam pracovníků neukazuje dobrou vůli příslušných úřadů k domácímu lidu, a že to nepůsobí ani pochvalu ani přízeň tohoto lidu. I zde by měla nastati změna k lepšímu, ale nejen na papíře, nýbrž ve skutcích a činech. Právě tak na 70% polsko-slezského lidu připadají sotva 1 až 2% státních zaměstnanců v jiných státních úřadech, jako jsou soudy, berní úřady, s výjimkou železnice, kde se od předválečných dob udrželo do dneška větší procento Slezanů, ovšem jen na nejnižších místech.

Slezští železničáři patří na Těšínsku do kategorie lidí nejvíce stíhaných rozličnými nátlaky, hrozbami a překvapeními se shora. Vyšší úřady poštvané neodpovědnými živly z blízkosti českých fašistů, rozličnými přednosty atp. a Maticí, přikročují ke hromadnému odstraňování železničářů z jejich dávných míst zaměstnání ve Slezsku. V Českém Těšíně dostalo již několikrát několik dělníků nebo zaměstnanců z dopravy nebo odboru rozkaz, aby se ihned přestěhovali na jiné služební místo. Byli to lidé v práci a ve veřejném životě bezúhonní, politicky bezbarevní; jediným jejich "zločinem" bylo posílání dětí do polské školy a, jak se zdá, přihláška při sčítání lidu za Poláka. V každém případě byly důvody nebo záminky tak liché, že po dosti silné oposici organisace Unie byli tito 4 z Těšína vráceni na staré pracovní místo.