Naše zahraniční politika stojí na půdě přísné neutrality k italsko-habešské srážce. Srážka se vyvinula ve válku. Ovšem neslyšelo se ještě o vyhlášení války: formálně trvá jaksi mír. Dělníci však nenávidí válku, zejména když jde o dobývání. Pro něho platí jako dříve věta, kterou o válce pronesl velký Francouz Jaurés: "Válka jest nejstrašlivější výhradní právo despocie rozhodující o životě lidí." Proto stojí dělníci všech demokratických zemí za Společností národů jako demokratickou organisací k udržení míru, k zamezení nových válek. Společnost národů je dnes jediný nástroj, který může poskytnouti kontrolu, aby válečné úmysly nebyly uskutečněny. Proto má mimořádně velký význam vyřízení italsko-habešské srážky jakožto precedenčního případu. Není možné, aby v moderní společnosti národ, který neví, co počíti s populačním přírůstkem, se snažil jej umístiti v koloniálním hospodářství a tento pokus podnikal násilím. Musí býti nemožným, aby národ rozvinul koloniální otázku v protivě ke všem ostatním, jako se to stalo v nejnovější době v Berlíně. Musí býti dosaženo, aby se dbalo Úmluvy o Společnosti národů, jenom v jejích mezích, smírně musí býti odstraněny rozpory národů. Proto máme mimořádný zájem na kladném řešení celého problému ve smyslu konstruktivního míru. Přejeme námahám Společnosti národů zasloužený úspěch, aby síly mající zájem na nových válkách v různých evropských zemích byly postaveny před důkaz, že mír nesmí býti beztrestně rušen. To platí nejenom pro dělníky evropských zemí, to platí jako samozřejmost také pro dělníky Sovětského svazu. Uznáváme dnes odhodlanost Anglie k rázné politice ve smyslu Společnosti národů, ale zjišťujeme právě tak netajeně, že uznání německého zbrojení Anglií, t. zv. vojensko-technické dohody, které připouštějí, že Německo smí zvýšit své loďstvo na 70% mírového stavu loďstva anglického, má za následek, že tedy via facti platné mezinárodní smlouvy byly zničeny a schváleno protismluvní zbrojení. Tím byl povzbuzen fašismus v jiných zemích, aby případně učinil podobné skutky, které odporují mírové politice evropských národů.

Právě tak nepokrytě zjišťujeme, že nezájem Anglie na otázkách v dunajské oblasti vedl nejenom k porážce rakouské sociální demokracie a statečných obhájců demokratické republiky, oněch statečných lidí, kteří svou obětavostí získali lásku a úctu dělníků celého světa a vážnost všech přesvědčených a upřímných demokratů, nýbrž přispěl velmi podstatně i k nebezpečnému vzrůstu fašismu v dunajské oblasti. Když německé zbrojení bylo Anglií uznáno, když zákaz zbrojení představuje asi jen kus bezcenného papíru, není připojení Rakouska národním socialismem v podstatě také nic jiného.

Obrat v anglické politice má však a především přece nejdříve pohnutky vnitropolitické. Anglie stála před novými volbami. Při těchto nových volbách měla největší naději na mimořádný volební úspěch Labour Party, kterážto naděje byla tak velká, že se počítalo s docela zřejmým obratem, se změnou režimu, mocenské posice konservativců v mocenskou posici Labour Party. Srážka italsko-habešská, pokus ji odložit a následkem toho změna anglického pojetí o kontinentální politice a politice Společnosti národů, tím způsobené národní sjednocení Anglie, soustředilo pozornost anglického voliče na zahraniční politiku, odvrací ji od vnitřní politiky, ukazuje na udržení míru, za jehož nejlepší nástroj považuje také anglický dělník Společnost národů. Tím se však naskytla anglickým konservativcům vnitropolitická výhoda proti Labour Party a poslední obecní volby ukazují již zcela zřetelně převrat ve smýšlení anglických voličů. Ale konečně se nesmí přehlédnout jiná rozhodující skutečnost, že při italsko-habešském konfliktu stojí sympatie Anglii podrobených 300 milionů barevných na straně Habeše. Velmi důležitý důvod pro Anglii, neurážeti a nezklamati tyto své koloniální občany v jejich citech. Přes to cítíme dostiučinění pro proměnu z prostého důvodu, poněvadž udržení míru v Evropě a zavedení spořádaných politických poměrů je v zájmu dělnictva celé Evropy. Dělníci očekávají s touhou mírové rozřešení. Smíme prohlásiti, že naše naděje ve Společnost národů uzavírají pozoruhodnou skutečnost, že její mírové snahy mají podstatně příznivější vyhlídky na kladný výsledek pro vstup Sovětského svazu, ke kterému Československá republika dík socialistickým stranám v koaliční vládě stojí v poměru vzájemných spojenců.

Skončení celého tohoto vývoje není také bez vlivu na naši vnitřní politiku. Musí býti vytčeno, že všechny politické strany ve státě nestojí jednotně za zahraniční politikou republiky. Když chci mluvit o německých stranách, zjišťuji jenom, že největší německá volební skupina (sudetskoněmecká strana) déle než dva roky projevuje přímo podezřelé mlčení stran svých zahraničně politických cílů. Jak často jsme vás žádali, jak často jste byli požádáni, abyste vyložili své zahraničně politické vyznání. Dva roky trvalo mlčení, tu konečně se něco pohnulo při projevu v Teplicích-Šanově. Ale kdo se domníval, že tu dojde k vyjasnění zahraničně politických názorů sudetskoněmecké strany, byl hluboce zklamán. Ani slovo o problémech, se kterými máme nyní co činiti ve světové politice. Sudetskoněmecká strana se posazuje na chromého koně antibolševismu, vzbuzuje klam bolševického nebezpečí v Československé republice a bojuje proti němu. To není jasné vyznání, to je donquichotství. Neboť musíme se tázati, kde jest toto bolševické nebezpečí v Československé republice? Vzbuzujete klamné zdání a bojujete proti němu, bojujete s ořem, kterého Josef Goebbels již od r. 1933 ochromil bez jakéhokoliv úspěchu. To není vysvětlení vašich zahraničně politických cílů. Je možno porozuměti, že sudetskoněmecké straně jisté zahraničně politické otázky jsou mimořádně trapné. Možno pochopiti, že se musí přihlížeti k procesnímu postavení jistých příslušníků strany, u kterých demokratická republika Československá poněkud ostře zakročila. poněvadž se dostali do rozporu s platnými zákony. Možno porozuměti, když strana je kompromitována častými zatčeními členů strany pro účast na vyzvědačství ve prospěch jedné ze zahraničních mocností, že pak nemá obzvláštní odvahy, aby odkryla své zahraničně politické problémy a přiznala barvu. (Posl. dr Neuwirth [německy]: Že policie lhala!) To nebudou moci pánové odčiniti prostým poukazem na to, že ti z jejich příslušníků, kteří se dali polapiti do sítě zahraničního vyzvědačství, jsou blázni a zločinci. (Hluk. - různé výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.) Ne, pánové, jednou to jde, ale trvale vám to nikdo věřiti nebude. Znamená to málo odvahy a málo důslednosti, když odpovědní činitelé (Posl. dr Neuwirth [německy]: Se špionáží nemají nic společného!) ve chvíli, kdy několik ubožáků se stalo obětí jejich politiky, těchto ubožáků se prostě zřeknou. (Posl. Kundt [německy]: Jsou to samí nezaměstnaní, kteří dlouhá léta nemají práce! - Posl. Katz [německy]: Ale jsou to příslušníci vaší strany! Vehnali jste ty lidi do toho! - Hluk. Různé výkřiky.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Kögler (pokračuje): Tuto skutečnost neodstraníte se světa ani bolševickým strašidlem, které malujete na zeď, ani ujišťováním loyalitou. Zde je potřebí jasno, nic jiného. V jakém poměru stojí sudetskoněmecká strana k zahraniční politice československé republiky, Společnosti národů, zahraničně politickým násilným cílům evropského fašismu? Mlčíte, pánové ze sudetskoněmecké strany, a to lze si vyložiti jenom negativně. (Posl. dr Neuwirth [německy]: Není však závažné, co si vykládáte!) Ne, co si vykládáme, nýbrž vámi provedené skutky rozhodnou. A mlčení je skutek. (Posl. dr Neuwirth [německy]: Kdo mlčí?)

Stojíme věrně za politikou Společnosti národů, pana ministra pro věci zahraniční, jehož upřímná snaha o udržení evropského míru na posledním zasedání Společnosti národů byly vděčně celou Evropou nejvýraznějším způsobem odměněna volbou za předsedu tohoto sboru. Jeho politika nalezla uznání ve světě, k němuž také my se upřímně připojujeme. Vyslovujeme osvědčené mírové politice pana ministra pro věci zahraniční největší důvěru a naději, aby se mu podařilo udržeti mír jako nejdrahocennější statek evropských národů. Potřebujeme míru také z jiných důvodů. Pomysleme jen na to, jak důvěra evropských národů vzájemně zviklaná evropským fašismem vede již od r. 1925 ke stále ostřejšímu tempu ve zbrojení. Neméně než 20 miliard zlatých dolarů vyžádalo si zbrojení států spojených ve Společnosti národů r. 1931. Od té doby nastalo nové neslýchané tempo ve zbrojení, kterého dějiny posledního půlstoletí vůbec neznají. Nechybíme, když se posledního roku vložilo do zbrojení národů, které jsou ve Společnosti národů, snad se započtením Spojených států severní Ameriky, nejméně 150 miliard československých korun. Co to znamená? To znamená, že ohromná část národního jmění je investována ve vyzbrojení, pro účely, jež neslouží rozhýbání hospodářství, jež neslouží k tomu,aby bylo hospodářství nově vybudováno a aby byly vytvořeny investice, které zrychlují oběh národního jmění. Pánové, uvažme přece ještě něco: Vystoupení Německa ze Společnosti národů, a v jeho následcích zavedení všeobecné branné povinnosti, zběsilé tempo německého zbrojení nemůže způsobiti nic jiného než nedůvěru mezi státy. (Posl. dr Neuwirth [německy]: Zvláště, když emigrace štve!) Máte zvláštní ponětí o emigraci. Myslíte, že Váš emigrant Hans Krebs jest proti německému zbrojení? (Výkřiky posl. Katze. - Hluk. - Místopředseda Taub zvoní.)

Je samozřejmé, že z této skutečnosti musí vyrůsti povinnost Československé republiky doplniti stav své vojenské výzbroje na takovou míru, aby ovládla všechny eventuality, které při válečném duchu fašismu hrozí přímo každou hodinu. Proto je důležité, aby na tuto okolnost také v našem státě byl obrácen nutný zřetel. Litujeme mimořádně, že nebylo možno při námahách o odzbrojení v poválečné době dosíci kladných úspěchů. Zkazil to fašismus. Náš ministr pro věci zahraniční se vášnivě po leta namáhal společně s Hendersonem, bohužel již zemřelým, aby dospěl ke kladným výsledkům v evropském odzbrojení. To bylo zmařeno poměry ve Třetí říši, násilnou politikou evropského fašismu, a z toho odvozujeme důsledky, že všichni mírumilovní poctiví demokraté v celé Evropě musí vyvinouti nejvyšší míru úsilí, především evropské dělnictvo, aby podporovali Společnost národů v jejím úsilí o udržení míru. Neboť mír znamená pro národy udržení jejich svobody a tím nic jiného než zajištění všeho evropského pokroku a všech evropských kulturních statků.

My němečtí soc. demokraté stojíme za usnese ním odborové internacionály a socialistické dělnické internacionály. Stojíme za Společností národů. Domníváme se, že může existovati jen jedno mínění: Pokračování dosavadních snah, směřujících ke kolektivní organisaci míru, jak je tak jasně naznačil ve svém exposé pan ministr pro věci zahraniční dr Beneš. Při socialistickém dělnickém hnutí v Evropě nejde o nic jiného než o stále pravdivou větu, vyslovenou Jaur@esem, že socialistickému hnutí slouží jako vedoucí nit pro jeho akce udržení hlubokého, trvalého, organisovaného a konečně platného míru. Jenom potom se splní slova, která pan ministr sociální péče Nečas pronesl před několika dny: "Když udržíme mír, budeme moci nejenom nepřátelské síly zvenčí udržeti ve vzdálenosti, nýbrž také opatřiti hladovějícím chléb, neboť válka zubožuje lidi." (Různé výkřiky posl. dr Neuwirtha.) Vy, pánové (obrácen k poslancům strany sudetskoněmecké), nemáte podílu na tomto poznatku. (Posl. dr Neuwirth [německy]: K vám budeme chodit do školy!) Ne, ani nejmenšího podílu. Pokud v sudetskoněmecké straně platí základní věty, že německá mužnost začíná jen u těch, kteří mají silnější svaly... (Posl. dr Neuwirth [německy]: To nikdo netvrdil!) Tedy si laskavě přečtete časopis "Turnzeitung". Pokud platí mínění, že mozek je nikoliv v hlavě, nýbrž ve svalech, nebudete míti podílu na výkladech a výhodách této politiky.

Doufáme a přejeme si udržení míru jako nejvýznamnějšího evropského díla. Za touto snahou stojí socialistické dělnické hnutí všech evropských a demokratických zemí a jest připraveno s nasazením všech sil vymoci těmto snahám trvalý úspěch. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Slanský. Dávám mu slovo. (Hluk.)

Prosím o klid.

Posl. Slanský: Vážená sněmovno! Ujímaje se slova v zahraniční debatě právě v předvečer 7. listopadu, kdy národové Sovětského svazu slaví 18. výročí velké ruské revoluce, pokládám za svoji přední povinnost, abych tlumočil nejvřelejší bratrské pozdravy pracujícímu lidu Sovětského svazu, abych blahopřál pracujícímu lidu Sovětského svazu k velikým úspěchům, kterých dociluje ve výstavbě socialismu pod vedením velikého Stalina. (Potlesk komunistických poslanců.)

Před našima očima na šestině zeměkoule ve velké zemi socialismu byla začata nová veliká stránka dějin. Tam v této zemi socialismu jsou po prvé v dějinách lidstva uskutečňovány veliké myšlenky, o nichž po celé lidské věky snily nejlepší mozky lidstva, za něž bojovali miliony ujařmených a potlačovaných. Jsou tam uskutečňovány veliké myšlenky a zásady socialismu, myšlenky skutečné sociální spravedlnosti, pokroku, bratrství, rovnosti, skutečné lidskosti. Nová třída v dějinách lidstva, dělnická třída, se dostává k moci a dosahuje ohromných úspěchů v rozkvětu socialistického hospodářství. Ale v Sovětském svazu se nebuduje jen socialistický průmysl, socialistické zemědělství, tam je dnes vytvářen nový člověk, socialistický člověk, tam je dnes uskutečňována idea humanity, socialistické humanity. Je to možno proto, poněvadž vztahy lidí mezi sebou se tam změnily, poněvadž výrobní prostředky přestaly býti soukromým vlastnictvím, poněvadž práce přestala býti otrockým prokletím. Tam v Sovětském svazu vyrůstá nový člověk, který na rozdíl od člověka v kapitalistických zemích s radostí a nadšením pracuje, který je schopen čeljuskinské hrdinskosti a obětavosti ke konání svých společenských povinností, který se zbavuje starého způsobu myšlení, starých zvyků a předsudků vyrostlých z tisíciletých otrockých poměrů, který se zbavuje svých sobeckých vlastností, tam vyrůstá nový uvědomělý budovatel beztřídní socialistické společnosti. A není divu, že Romain Rolland, tento veliký humanista, přítel Masarykův, který se nedávno vrátil z návštěvy ze Sovětského svazu, napsal po svém návratu, že s překvapením shledal u sovětských pracovníků pramen idealismu, že tam v Sovětském svazu, kde je uplatňován světový názor dialektického materialismu, život rychle spěje k sociálnímu ideálu spravedlnosti a všelidství, který je snad nejidealističtější z lidských snů.

Sovětský svaz svých velkých nepopiratelných úspěchů nedosahuje snad nějakými koloniálními výboji, zotročováním druhých národů, ohrožováním samostatnosti malých národů, dociluje je klidným budováním socialismu. Z toho prýští také jeho důsledná mírová politika, která se už tolik zasloužila o mír a která už je dnes takovou vážnou překážkou všem těm, kteří chovají válečné choutky. Proto malé státy a národy vidí v Sovětském svazu svoji ochranu a záštitu, proto i široké vrstvy pracujícího lidu u nás chovají hluboké sympatie a přátelství k Sovětskému svazu, proto s radostí a souhlasem vítají navázané přátelské styky se Sovětským svazem. Tohoto přátelství mocného proletářského státu je českému lidu velmi potřebí v dnešní vážné kritické situaci.

Nemůžeme sdíleti onen optimismus, který projevil pan ministr Beneš ve svém exposé, když řekl, že Československo nemusí se pro brzkou budoucnost obávati těžkých konfliktů. Nemůžeme tento optimismus sdíleti proto, poněvadž situace je mnohem hrozivější, poněvadž v brzké budoucnosti hrozí vážné konflikty. Jen se podívejme na dnešní situaci. Nikdy ještě od skončení války nebyla mezinárodní situace tak napjatá jako dnes. Dnešní chvíle jako vejce vejci se podobají oněm chvílím z r. 1914 před světovou válkou. A nevím, zda takový konflikt, jako je konflikt habešský, nebude dnes novým Sarajevem.

Poválečné uspořádání světa, uspořádané versailleskou mírovou smlouvou, o němž mnoho lidí věřilo, že vydrží na staletí, nevydrželo ani celá dvě desítiletí. 17 let od skončení světové války, 16 let od podepsání versailleského míru máme dnes co dělati s novým dělením světa. Nové dělení světa započalo tam na Dálném východě nejprve útokem Japonska na Čínu a je dnes v něm pokračováno Mussolinim v Africe. Ale to není všech o. Před našima očima připravuje se nové dělení světa, mnohem nebezpečnější nežli Mussoliniho válečný podnik. Připravuje toto nové dělení světa hitlerovské Německo. Tak jako italský válečný vpád do Habeše nebyl se strany Mussoliniho dílem náhlého rozhodnutí, nýbrž byl pečlivě a soustavně připravován po celé měsíce, tak i Hitler pečlivě a soustavně připravuje své budoucí válečné podniky. Ty jsou nebezpečnější proto, poněvadž jejich ohnisko je zde ve střední Evropě, kde je nahromaděno nejvíce zápalných látek. Jsou nebezpečnější proto, poněvadž se dotýkají přímo osudu národů Československa, proti nimž jsou namířeny. A hitlerovské Německo, připravujíc pečlivě tyto své útoky, grupíruje kolem sebe řadu i ostatních reakčních fašistických režimů. Právě v nedávné době pořádal pan ministr Göring hon, na který se sjela zvláštní společnost. Sjeli se tam zástupci fašistického Maďarska v čele s panem Gömbösem a přišli tam i zástupci fašistické Varšavy, fašističtí plukovníci a šlechtici. Tam sjednávali fašistický válečný blok těchto tří států, který není namířen jen proti Litvě a Sovětskému svazu. Proč by také sjednávali zakládání leteckých základen právě v Maďarsku? Blok je namířen i proti státům střední Evropy, i proti Československu. Tento spolek chce sevříti Československo v kleštích fašistických okovů.

Hitlerovské Německo, toť prvé a nejnebezpečnější ohnisko války. Druhé ohnisko války, kde válečný požár už započal, toť Habeš. Z tohoto konfliktu hrozí stálé nebezpečí, že válečný požár může býti přenesen i sem do střední Evropy. A i kdyby se podařilo tento konflikt isolovati, i kdyby se podařilo skončiti jej dohodou, což je možno jen dohodou Anglie, Francie a Italie, dohodou o rozdělení sfér vlivu, dohodou na účet habešského lidu, pak takovéto skončen dohodou může jen posíliti a povzbuditi pana Hitlera, aby i on se mohl v budoucnu beztrestně odvážiti podobných podniků. A jestliže tento konflikt se protáhne, nebude skončen dohodou - a on se protáhne, poněvadž Mussolinimu se tak snadno nepodaří přes jeho technickou převahu zlomiti odpor habešského lidu, bojujícího o svoji samostatnost - pak Italie bude nucena vázat stále větší vojenské síly v Africe a tohoto stavu může využíti Hitler ve střední Evropě, zvláště pokud jde o Rakousko. Ať se situace vyvine tak či onak, tento konflikt znamená ohrožení míru, stálé nebezpečí války, stálý neklid, neboť mír je nedělitelný. Toť druhé ohnisko války.

A třetí ohnisko, ze kterého hrozí nový válečný požár, toť ohnisko tam na Dálném i východě vytvořené provokacemi Japonska. Právě v poslední době pozorujeme nové oživení t. zv. pohraničních konfliktů na mandžusko-sovětské hranici. Není vyloučeno, že Japonsko může pokládati situaci, vytvořenou habešským konfliktem a komplikovanou velikými rozpory zde v Evropě, za příhodnou, aby se připravilo na jaře na válečný přepad Sovětského svazu.

Takto vypadá dnešní mezinárodní situace, hrozící válečnými konflikty. V této situaci životním, osudovým zájmem takového státu, jako je Československo, musí býti zajistiti mír a znemožniti válku. Všichni víme, jaký osud by čekal Československo v případě války, do které by bylo strženo. Víme, že Československu hrozí podobný osud, jaký prožívala Belgie za světové války, osud pustošení a ničení jeho území, převalování se nepřátelských armád přes jeho území. V této situaci jest jisto, že je nutno míti jediný zájem, t. j. znemožniti choutky válečné všech těch, kdož je chovají.