Pán minister zahraničia mal by za dnešnej situácie učiniť jedno: posluchnúť starej slovanskej múdrej rady, že človek sa má dohodnúť so svojím súsedom, a nie so súsedmi svojho súseda. V tomto ruskom porekadle je skrytá hlboká múdrosť, a práve preto nemôžem byť s ním zajedno v optimizme, ktorý sa tu a tam zablyskne z expozé pána ministra. Veď v dôsledku politiky Benešovskej, pre ruskosovietsku politiku octla sa republika v rozpore s Poľskom. V dôsledku prílišných záväzkov v politike francúzskej je v opozícii k Nemecku, a pre svoje dosavádne počiny je v protive s Rakúskom a Maďarskom a tedy republika pre svoju politiku so súsedmi nie je obklopená priateľmi. V dôsledku svojho zástoja vo Spoločnosti národov dostalo sa však Československo spolu s Malou dohodou do klieští násilného použitia sankcií a rozvráteného priateľstva s Italiou. Pánu ministrovi zahraničia podarilo sa vytvoriť tak výnimečnú zahranično-politickú situáciu, že je vo špatnom pomere s každým, má záväzky voči všetkým, avšak v tom nie je sila republiky.

Nemienim sa podrobnejšie zapodievať s tým, aký vplyv bude mať dnešná sankčná politika Spoločnosti národov na zahraničnopolitickú, už beztoho porušenú bilanciu republiky; po tejto stránke už včera položil som vo výbore zahraničnom otázku, čo bude s tunajším priemyslom továrenským, mäsovým atď., ak Itália odvetí bojkotom. Nedostal som uspokojujúcu odpoveď, ale poukážem na to, že my takúto vec neznesieme, ako ju môžu zniesť veľmoci. (Posl. Schulcz [maďarsky]: Ktorá je tá zahraničná politika, ktorú by sme podl,a vás mali robiť?) Žiadnym pádom sa nesmie robiť politika veľmocenská, lebo nesmie sa zabúdať, že keď veľkého chce napodobovať malý, zhynie na to.

Čo sa ďalej týče slov pána ministra o otázke menšinovej, tu poukazujem len na to, že medzi mierovými smluvami a rozhodnutiami správy sú stále rozdiely a poukazujem na tisíce ťažkostí, s ktorými zápasíme a ktoré vyvracajú to, čo povedal pán minister cudzine. (Posl. Stunda [maďarsky]: Prečo pretriasate stále túto otázku, keď viete, že tomu nie je tak!) Mluvte slovensky, vy ste Slovák. (Posl. Stunda: Prepáčte, u nás existujú menšinové práva a ja ich používam!) Vy nie ste menšina, vy ste Slovák, vy ste agrárnik, vy nemáte menšinové právo, to je naše privilegium.

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Prosím o kľud.

Posl. dr Szüllö (pokračuje): Ctená posl. snemovňa! Vo spojitosti s otázkou menšinovou tvrdím, že áno, sme nespokojní, že naše práva nie sú rešpektované, a keďže ani s vnútornou ani so zahraničnou politikou vlády nie sme spokojní, expozé neprijímam. (Potlesk.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): K prehláseniu dľa §u 44 jedn. poriadku prihlásil sa pán posl. Hampl. Dávam mu slovo.

Posl. Hampl: Slavná sněmovno!

Mám čest jménem koalovaných stran poslanecké sněmovny učiniti toto prohlášení: Vážná situace mezinárodní vede koaliční strany k tomu, aby k výkladu p. ministra věcí zahraničních zaujaly své stanovisko společným prohlášením, zdůraznily naši státní jednotnou politiku míru a spolupráce mezinárodní; politiku dobré vůle k sousedům a politiku Společnosti národů, již naše vláda provádí a za niž se všechny vládní strany v dnešní těžké situaci solidárně stavějí. (Potlesk.)

Jsme si vědomi nebezpečí dnešních obtíží mezinárodních, nepřeháníme toto nebezpečí, ale nezavíráme také před ním oči. Víme, že je třeba státi na stráži míru. Z výkladu p. ministra věcí zahraničních je patrno, že náš stát a jeho politika s našimi všemi přáteli tento mírový úkol oddaně plní.

Souhlasíme se stanoviskem naší vlády ke konfliktu italsko-habešskému. Zájmy, jež se tu střetly, jsou nám daleky, nedotýkají se zájmů našich a proto o meritu konfliktu nemluvíme. Ale každá válka - i na druhém pólu světa - je dnes, v době poválečného napětí, nebezpečná, v době, kdy celý svět je spjat tolika společnými pouty a kdy mír je skutečně nedělitelný. Proto nevidíme rádi tento konflikt a přejeme si upřímně, aby byl co nejdříve skončen a pokud možno smírně vyrovnán. Celé naší veřejnosti bylo od počátku jasno, že se nemůžeme odloučit od ohromné většiny světa a že budeme a musíme plnit své závazky, plynoucí z našeho příslušenství ke Společnosti národů. Máme proto důvody nejen morální, t. j. vědomí, že se nemůžeme prohřešiti proti svým podepsaným závazkům plynoucím z Paktu o Společnosti národů, ale také důvody praktické, protože se domníváme, že mezinárodní spoluprací a solidaritou je možno nejsnáze tento konflikt skončit, aniž by z něho nastaly těžké pohromy a aniž by se přenesl do Evropy. (Potlesk.)

Souhlasíme s p. ministrem, jenž připomněl naše dobré vztahy k Italii a naše upřímné uznání italskému národu za pomoc, kterou nám v době války poskytl. Ale souhlasíme také s tím, co bylo nedávno tak důrazně řečeno v Anglii, že válka světová byla přece jen hroznou událostí, že je nutno definitivně opustit methody válečné, snažit se spory národů a států řešiti methodami smírnými, novými (Výborně! - Potlesk.); tyto nové methody byly zavedeny ustavením Společnosti národů. My jsme Pakt ten podepsali, zavázali jsme se ho plnit, celá dlouhá léta se ho dovoláváme a politiku těchto principů jsme dosud plnili; není tudíž možno, abychom dnes, v době tak vážné, zásady ty opustili a jednali jinak, než nám káží námi podepsané smlouvy.

To je stanovisko koaličních stran k tomuto vážnému konfliktu. Jsme zároveň pro to, aby vláda naše nevyhýbala se odpovědnosti tam, kde by mohla ke skončení celého konfliktu zdárně a smírně přispět.

Za nejvážnější v prohlášení pana ministra věcí zahraničních pokládáme, co bylo řečeno o spolupráci francouzsko-anglické v konfliktu tomto i pro další budoucnost, zejména pokud se týká uplatnění Paktu Společnosti na eventuální konflikty nové. (Výborně! - Potlesk.) Jest jistě imponující, když - nehledíce na to, že tu jde o ten či o onen stát, s nímž jinak jsme a chceme býti i nadále v dobrých, přátelských vztazích - dnešní instituce ženevská dovede shromáždit 50 států všech dílů světa ke společné práci pro mír. Je to jistě pro budoucnost vážné upozornění pro každé porušení míru, zejména na kontinentu evropském. Cílem politiky naší musí býti, aby ve spolupráci s velmocemi a státy ostatními pomohla precedence tyto, jakož i spolupráci britsko-francouzskou zachovati jako nové garancie míru a jako cestu, po které snad, jak doufáme, vybředneme ze všech dnešních těžkostí mezinárodních.

Nechceme dnes probírati podrobnosti politiky Společnosti národů. Zdá se nám, že pan ministr věcí zahraničních správně ukázal, jak je nutno reálně se na tuto politiku dívati a nepředhánět ani v jednom, ani v druhém smyslu. Proto souhlasíme s funkcí a posláním Společnosti národů v naší politice zahraniční, jak to nastínil pan ministr; uznáváme její poslání mravní i praktické úkoly politické a pokládáme za správné a nutné kombinovati politiku tu se systémem smluv o vzájemné pomoci a vlastní svou vojenskou obranou.

Celá naše politická veřejnost ocenila správně naši dohodu se Sovětským svazem a jménem stran koaličních se k ocenění tomu připojuji. (Potlesk.) Je to spolupráce pro mír, je to spolupráce pro hospodářský vzájemný rozvoj a je to zejména spolupráce, která v budoucnosti může přinésti hojné ovoce. Litujeme upřímně dnešních vztahů s Polskem, pokládáme celé to napětí za zbytečné a nechápeme, jaké má vlastně cíle. Jsme přesvědčeni, kdyby tu byla upřímná snaha se dohodnouti, že bychom se dohodli brzo. U nás tato snaha vždycky byla a je. Ovšem methody, jichž se proti nám užívá - v poslední době se dokonce ukázalo několik příkladů pohraničních bojůvek proti nám - odmítáme s největší rozhodností. (Výborně! - Potlesk.) Nedáme se k ničemu neprozřetelnému vyprovokovati a vyčkáme, neboť jsme přesvědčeni, že i v Polsku brzo uvidí, jak nevhodná a neprospěšná je tato dosavadní politika pro Polsko samé.

Nemáme, co bychom připojili k tomu, co zde bylo řečeno o našem poměru k Německu. Jako s každým sousedem, i s ním chceme v klidu a spolupráci žít. U nás dobrá vůle chyběti nebude.

Ve svém prohlášení mluvil ministr o demokracii vnitřní i zahraniční. Celá tato naše diskuse bude jistě proniknuta jejím duchem. Přejeme si, aby tyto těžké problémy zahraniční celostátní politiky byly opravdu demokraticky diskutovány a chápány. Přes Evropu přehnaly se v poslední době hrůzné mraky revolucí a pučů, které rozvrátily vnitřní systémy vládní a i strukturu hospodářskou a sociální. Náš stát v této poválečné sedmnáctileté bouři odolal. A odolá i dále. Odolá dík těm demokratickým institucím a dík naší víře v ně i odhodlanosti do důsledků je hájit. Politika Společnosti národů je politika demokracie mezinárodní. Naše koaliční politika je a zůstane politikou demokracie vnitřní. Přes rozvraty a boje o demokracii v Evropě věříme, že státy evropské se zase k demokracii vrátí, a jedním z důvodů pro nás je i to, že dík anglické rozhodnosti mezinárodní demokracie ve formě Společnosti národů se ještě patrně upevní a zkonsoliduje. Není to náhodou, že pod vlivem toho, co se stalo v Ženevě, naděje na udržení míru stouply a svět dívá se na další vývoj optimističtěji. Proto i prohlášení koaličních stran k výkladu o zahraniční politice zdůrazňuje tuto velikou víru v demokracii vnitřní i zahraniční, neboť víra v demokracii, toť víra v mír, v mír vnitřní i zahraniční. (Potlesk.) Naše vláda provádí politiku zahraniční v duchu těchto principů a proto strany koaliční tímto společným prohlášením vyslovují s výkladem pana ministra věcí zahraničních úplný souhlas a budou proň hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Udeľujem slovo ďalšiemu rečníkovi, ktorým je pan posl. Beuer.

Posl. Beuer (německy): Dámy a pánové!

I když uznáváme a podporujeme mírová úsilí ministra pro věci zahraniční dr Beneše, která také došla výrazu v jeho zde proneseném exposé, přece nemůžeme sdíleti jeho optimismus v posuzování situace a vyhlídek míru, obzvláště zde ve střední Evropě a se zřetelem na poměr k Německu. Pan dr Beneš pronesl jistě své poctivé přesvědčení, když včera prohlásil, že mezi Československem a Německem nejsou žádné protiklady, já se však zde táži, může se snad totéž říci o poměru Třetí říše k Československu? Pan dr Beneš zde včera sám přiznal, že vnitřní režim státu ovlivňuje rozhodujícím způsobem také jeho zahraniční politiku, a věřím, že právě zahraniční politika Třetí říše jest stoprocentním potvrzením správnosti této these pana ministra pro věci zahraniční. Neboť, kdo věří ještě dnes mírovým ujišťováním pánů Hitlera a Goebbelse? Dokonce pánové ze sudetskoněmecké strany mohou jen s námahou potlačiti úsměv, když mluví o mírové politice Třetí říše. I když oficielní zahraniční politika Třetí říše, ovšem jen z taktických důvodů, zamlčuje Hitlerem před několika lety vytčené válečné cíle německého národního socialismu, ke kterým patří, jak známo, dobytí Sudet, zejména když také zároveň stojí v popředí válečné přípravy proti Sovětskému svazu, přece tvoří tyto válečné přípravy Hitlerova imperialismu skutečně podstatnou součást zahraniční politiky dnešního Německa. Právě nyní jest velmi velké nebezpečí, že Hitler využije situace způsobené v Evropě a v celém světě loupežnou válkou Mussoliniho k tomu, aby vkročil na cestu válečných dobrodružství, na kterou je ostatně tlačen také vnitřními otřesy fašistického režimu. Kdo chce poznati v celém rozsahu válečné nebezpečí, kterým hrozí Hitlerův imperialismus, musí si býti vědom, že Hitler právě jako Mussolini potřebuje války, aby předešel zhroucení fašistického režimu, které se již připravuje a ohlašuje. Proto nemůžeme naprosto sdíleti optimismu pana ministra pro věci zahraniční se zřetelem na poměr k Německu a proto oceňujeme situaci v Evropě a především ve střední Evropě neobyčejně vážně. (Předsednictví převzal místopředseda Langr.)

Podle našeho mínění jest mír a také Československo přímo ohroženo Hitlerovým imperialismem. Prohlašuji zde: Mírová politika, která toto velké nebezpečí plně neoceňuje nebo přehlíží, není ani věcná ani důsledná. Komu jde opravdu vážně o boj o zachování míru, ten si musí býti vědom, že opravdový boj o mír může býti jen tehdy úspěšně veden, bude-li spojen s největší bdělostí proti zahraniční politice Třetí říše, s neustálým tvrdošijným bojem proti Hitlerovu fašismu, proti imperialismu a proti válečným plánům Třetí říše.

Pro Československo jest tento boj proti Hitlerovu fašismu a Hitlerovu imperialismu obzvláště aktuální, ba přímo otázkou životní důležitosti, nejenom proto, že dobytí sudetského území náleží k válečným cílům německého národního socialismu, nýbrž především proto, že Hitlerův fašismus, imperialismus Třetí říše má zde v německém území v sudetskoněmecké straně svou odnož, svou politickou agenturu. Pánové z této strany jsou vždy velmi nervosní, když počneme mluviti o této otázce. Ale věřím, že již dnes také ti nejvřelejší přátelé pana Henleina v táboře české strany agrární a obzvláště okolo nového pana předsedy vlády pozvolna uznávají, že sudetskoněmecká strana není spojena s Třetí říší jen na život a na smrt, na zdar i zmar svou společnou fašistickou ideologií, nýbrž také svou praktickou denní politikou. To se ukazuje velmi zřetelně - možno-li tak říci v zahraniční politice strany pana Konráda Henleina. Dobře si pamatujme: Jak v oficielní, tak zvláště i v neoficielní, v illegální zahraniční politice sudetskoněmecké strany, při čemž se ovšem nesmíme dáti zmásti dvoukolejností této politiky sudetskoněmecké strany, která právě vyplývá z toho, že sudetskoněmecké území jest dnes ještě součástí Československé republiky.

Mluvím-li o oficielní zahraniční politice sudetskoněmecké strany, chtěl bych nejdříve jednou připomenouti zábavnou skutečnost, že samozvaný"vůdce sudetských Němců" v době svého prvního projevu v České Lípě ještě nevěděl, jak to dnes vůbec v Německu vypadá. Mezitím měl však pan Konrád Henlein příležitost trochu zlepšiti své znalosti Německé říše a německých poměrů. Na svých zahraničních cestách, které se staly napadnými především také svým dlouhým trváním, objevil náhle Konrád Henlein Německo a ví nyní najednou, jak to v Německu vypadá. Neviděl sice v Třetí říši koncentrační tábory, také se nic nedověděl o hromadné popravě soc. demokratických a komunistických dělníků, nic neviděl a neslyšel o fašistickém kulturním barbarství Třetí říše, o spalování knih a pogromech, ale jedno mohl pan Konrád Henlein přece zjistiti, že"totiž ve veřejném mínění dnešního Německa úplně chybí hromadné nálady, které stojí v cestě dorozumění od národa k národu."

Nuže, co se týká dorozumění od národa k národu, věřím, že by bylo velmi rychle provedeno, [ ] (Výkřiky: Litvinov!) Ale pan Konrád Henlein, který mluvil o této otázce v Teplicích, nemíní vůbec toto dorozumění od národa k národu, nýbrž přesně vzato nic jiného než dorozumění s fašistickými držiteli moci, dorozumění s paliči říšského sněmu, s vrahy dělníků, s fašistickými kulturními barbary. Že tomu tak jest, to nám ukazuje velmi zřetelně článek nového deníku sudetskoněmecké strany,"Zeit", ve kterém jsme mohli čísti (čte):"Toto nové vyrovnání středoevropských front" - byla tu řeč o francouzsko-československo-sovětském seskupení -"není pro náš stát docela nic radostného. Spor s Polskem dospěl k nejkrajnější mezi, Maďarsko nenáleží jistě také ke státům majícím zájem na Československu a k Německu jsou vztahy jen korektní. Opravdového přítele v nejbližším sousedství Československo nemá. Prostému lidskému rozumu by se však zdálo užitečnějším míti s nejbližším sousedem nejenom korektní, nýbrž dobré vztahy."

Táži se zde: Není tato současná zmínka o Německu, Polsku a Maďarsku velmi nápadná? Nejsou to právě ty tři státy, které právě pod vedením Hitlera uzavřely vyslovený válečný blok? A proti komu míří tento válečný blok? O tom dal, rovněž v Teplicích, pan dr Brand dosti jasnou informaci, když mluvil o nutnosti zničiti bolševismus, který prý působí všude ve světě úpadek a rozklad. Tento Goebbels v miniatuře osvědčil se zde jen velmi poslušným žákem skutečného Goebbelse na druhé straně za hranicí. V Norimberku, kde se krátce před teplickým sjezdem strany konal sjezd národně socialistické strany Německa, vyzývali pánové Goebbels a Hitler ke křižáckému tažení proti Sovětskému svazu a v Teplicích vyplnili pánové Henlein a Brand jen rozkaz svých přikazatelů, když tam spustili pusté a hanebné štvaní proti Sovětskému svazu, proti zemi, která jest dnes uskutečněným snem všech opravdu kulturních lidí, zatím co kulturní společnost, ke které se hlásí pánové Sandner a Frank, kulturní společnost paličů říšského sněmu, fašistických vrahů dělníků a válečných štváčů, vzbudila odpor všech opravdu slušných lidí v celém světě.