Místopředseda Košek (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr. Stránský (pokračuje): Co se týče ostatního obsahu řeči p. dr. Kramáře, byl její jednotný a celkový obsah ten, že všecko, co se v tomto státě s naší strany politicky děje, je špatné. To je these, na základě které byla však také vedena celá volební agitace strany p. dr. Kramáře. A protože volby rozhodly o této agitaci, nebudu se touto thesí zabývati. Mám jen jednu radu: Přeložte si, co zde p. dr. Kramář mluvil, do němčiny a představte si, že by totéž bez jediné změny promluvil německý řečník. Je-li pravda, co řekl p. dr. Kramář, tedy by to nebylo v jeho ústech méně pravdivé; ve skutečnosti by to byla v jiných ústech stejně pomluva, jako to bylo v těch, která to zde pronesla. (Tak jest!)

Pozoruhodným zjevem této debaty byly německé projevy, a to hlavně vzájemný vztah mezi německými stranami, který jsme zde viděli. Ta ustavičná váda mezi nimi! Řekl bych, že ještě nikdy nebyli Němci v této sněmovně tak prudce rozvášněni mezi sebou, jak se ukázali v této debatě o vládním prohlášení. Kdyby bylo, slavná sněmovno, pravda, že nám nejde o více než o to, aby se Němci rozdělili a abychom nad nimi takto rozdělenými jako nad porobenými panovali, a kdyby nebylo spíše pravda, že nám jde o to, abychom získali je všechny pro ty krásné účele, velké účele a já bych řekl světové účely, kterým je zasvěcena podle našeho pojetí Československá republika, tu bychom opravdu musili míti radost z té vády mezi Němci. Ale my tu radost nemáme a my, kterým tento dům -jest a zůstane symbolem naší státní samostatnosti a kteří jsme si v průčelí této síně dali zpodobniti tvář nad jiné drahou, my si přejeme, aby se zde nerozhodovalo a nebojovalo urážkami, nýbrž argumenty bez vášně a klidně. (Tak jest!)

Nejpočetnější skupina, se kterou se naše strana v nové sněmovně bude měřiti, sedí na 11 lavicích, našich 44 kolegů, které sem nominoval pan Konrád Henlein z Aše a kterých se sem dostal tak velký počet proto, že skoro 2/3 německých voličů projevilo tomuto politikovi důvěru. Poněvadž on sám si čest býti poslancem Československé republiky odepřel, musí v našich myslích býti více přítomna, aspoň bedlivěji přítomna tato jeho nepřítomnost, o jejímž smyslu a významu chci ještě něco pověděti. Zatím si jen připomeňme, že tito naši kolegové, jichž frontový charakter se projevil podle známého vzoru také tím, že se mezi ně nesměla vlouditi ani jedna žena, se zavázali, dříve než sem vkročili, slavnostním slibem - zase podle známého vzoru svému vůdci a teprve potom vložili své pravice do dlaně našeho předsedy vlády, aby mu slíbili, že budou zachovávati zákony tohoto státu.

To všechno jsou, řekněme, jen vnějšnosti. ale málo způsobilé k založení přímých a jasných vzájemných vztahů mezi námi. Přes to mne něco ponouká, když si uvědomuji ten značně ukázněný a svěží elán, se kterým tito pánové mezi nás nastoupili, abych, když odpovídám na jejich první politický projev, řekl jím nejprve ne politicky, nýbrž prostě lidsky: Vztahy mezi námi a vámi nejsou a na dohlednou dobu patrně, jak se zdá, nemohou býti přátelské. Ale ať je souzeno, aby se utvářely jakkoliv, mluvme si pravdu navzájem! Neboť pravda, ať již jest jakákoliv, může spojiti společnou mluvou tisíce řečí, kdežto nepravda dělá i jeden jazyk rozeklaný. I když si vaše strana váží tak málo našeho parlamentu, že váš vůdce jej považuje za bojiště, na které vás nemusí ani doprovázet (Slyšte!), nevěřte, že zde vystačíte s pečlivě redigovanými prohlášeními anebo s monology, které nehledí na odpůrce a které místo skutečnému odpůrci, ať již se nedostavivšímu nebo umlčenému, odpovídají odpůrci konstruovanému. Přesná příležitost vám tady položí přesné otázky. Neodpoví-li na ty otázky vaše slova, odpoví tím výmluvněji vaše mlčení. Proč bychom tedy nezačli hned od začátku rovnou a od plic? (Správně!)

Páni z "Heimatspartei" ohlásili tady znova svůj loyální vztah ke státu, ke státní formě, k zákonu a k politické morálce. Rozumějí oni však těmi slovy totéž co my? Obraťme to pořadí a začněme tou politickou morálkou. Nebudeme-li si rozuměti a nedohodneme-li se stran politické morálky, jak bychom se potom dohodli o tom, jaká jsou politická práva a jaké jsou politické povinnosti loyálních občanů?

Nechci se v této souvislosti, třebaže by to bylo lákavé, zmiňovati a zabývati žádnou z těch žalob, které se proti Heimatspartei pronášejí z české i německé strany a které se pronášejí stále častěji pro politický útisk, pro kupování duší a pro nesoulad mezi tím, co se mluví a co se dělá. Z jedné takové malé falše usvědčil Heimatspartei na tomto místě a v této debatě p. předseda soc. dem. strany Hampl. Ale já chci jíti ke kořenům. Dejme tomu, že prakse této strany je s hlediska politické morálky sporná. Jak vypadá ta morálka, kterou ona sama hlásá? Ona o sobě říká, že prý je myšlenkové společenství (Gesinnungsgemeinschaft), které namísto sobeckého "já" staví zavazující (verpflichtend) "my". Dobrá! Co je tím však vlastně řečeno? Závaznost jednotlivých členů k vyššímu celku je přece důsledek každého společenství na světě a neříká nám ještě zhola nic o mravní kvalitě, o mravní hodnotě onoho svazkového celku, neboť lidé se mohou spolčovati k dobrému (Tak jest!), ale také ke zlému. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) Co bude nebo je, je-li to "my" stejně sobecké nebo ještě sobečtější nežli byla ta jednotlivá "já"? Sobectví musíme jako jednotlivci překonávati nejprve každý sám v sobě, neboť ze souhrnu sobeckých "já" nemůže nic jiného vzniknouti než sobecké "my". Chceme-li sobectví uniknouti doopravdy, musíme je překonávati taky ve svazcích, které tvoříme, a nesmíme se na žádné takové zavazující "my" dívati jako na nezavázaný, svrchovaný, svévolný svazek, který sám už žádných povinností nemá a dělá si bez dalších ohledů, co jemu je vhod, neboť jinak utvoříme jenom sobectví nové, o to horší, než byla ta jednotlivá sobectví těch "já", oč je to nové sobectví mocnější.

My neuznáváme žádného sobectví svatého, které zavázavši svoje členy samo nikomu a ničemu se zavázáno necítí a nakládá se svými závazky jako s cárem papíru. Ostatně se tím pojetím svatořečeného sobectví kolektivního skoro vždycky maskuje sobectví jednotlivce nebo jednotlivců, kteří stojí v čele, ať už je diktované ziskuchtivostí nebo slávychtivostí. Sobectví, ať se ohraničuje mezníky soukromými nebo veřejnými, zůstává beznadějně svinuto samo v sebe, jestli se nerozvije v touhu, která nehledá a nenalézá odpočinku nikde v konečnu a která se vzpíná k novým a novým vázanostem mezi člověkem a člověkem, mezi národem a národy, až se dopne - víc tušením než zkušeností - oné nesměrné a obecné zavázanosti, které se po latinsku říká religio.

Máme-li se tedy se sudetoněmeckým "Gesinnungsgemeinschaftem" dorozuměti, máme-li si s ním poraditi, musí nás na něm zajímati víc to smýšlení než ten "Gemeinschaft", než to spojenectví a jeho sebeparádnější formy. A tu, když chci charakterisovati toto smýšlení - abych se chytil toho, co je na ráně, co je nejbližší - zdá se mně velice příznačným projevem toho smýšlení pohrda, s jakou se nám s této strany vytýká, že prý pokračujeme v domnělém systému německé bezvýznamnosti přibráním malých německých skupin, prý Splittergruppe, jak oni tomu říkají, do naší většiny. Všimněte si vypjatého sebevědomí čísla 44 nad číslem 22. Ale než toto počitadlo, toto ubohé počitadlo, zahodíme tam, kam zaslouženě patří, všimněme si i jeho měřítka, neboť počítáme-li správně, je přece počet těch poslanců, kteří obhájili před německým voličstvem svou politiku, kterou dělali s námi, celá jedna třetina německého voličstva. Jestli tedy jedna třetina je jenom tříska, co by potom byl celý německý kmen v tomto státě, ve kterém nedosahuje ani jedné třetiny? Ale nechme už toho počitadla a opusťme tuto morálku, která se nám právě proto bytostně příčí, že počítá, místo co by hodnotila. Ti, kdo se nám představují jako vyznavači této počitadlové morálky, nás marně ujišťují, že jsou proti materialistickému pojetí dějin, neboť v něm vězí až po uši. Já z většiny vám menšině, já z většiny, která se s hrdou pokorou hlásí ke své závaznosti ve věcech lidské, společenské a hospodářské morálky, vám menšině, která menšinu nechce ani respektovati. ba ani připustit. Říkám: Není to vždycky většina, která má pravdu, nemusí být proto pravda na vaší straně, že více německých voličů se pro vás vyslovilo. (Výbor ně!) Je-li naše většina něčím silná, tedy ne tak počtem, jako právě tím, že se opírá o souhlas tolika směrů, rozumějte netotalisovaných, neusměrněných směrů, neboť vede myšlenka, a nedejte se oblouditi těmi 5/4 miliony hlasů, které jste dostali. Odolejte aspoň v této věci nelidskému a bezútěšnému hlasu, který jsme bezpočtukráte slyšeli ze svých amplionů hřmít ta známá slova "Millionen und Millionen", neboť dokud půjdete za pathosem a svodem tohoto hlasu, nikdy se nemůžete sejíti s tímto domem a čím více vás za tímto hlasem půjde, tím slabší bude vaše věc v tomto domě. (Výborně! - Potlesk. - Posl. dr. Rosche [německy]: Používáte stejného pathosu, p. doktore Stránský!)

Je dvojí velikost. Není jen ta velikost, která se měří číslem. Je to německý spisovatel Kant - jehož knihy ještě nebyly spáleny v Německu, přes to, že mezi nimi je traktát o věčném míru - který napsal ta krásná a věčná slova: "Hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně." Hvězdné nebe, velikost, která se nespočítá, a mravní zákon, věčnost, která se nepočítá. Začtěte se do dějin svých, začtěte se do dějin našich. Ty i ony vám povědí, že národ žije velikostí mravní a že chřadne malostí mravní. Kdo jen sobě žije, kdo jen ze svého úzkého hlediska, a i kdyby to bylo vaše stranické, frontové a nevím jaké hledisko, sobě žije, ten sobě a nikým nepolitován umírá. To platí o národech stejně jako o jednotlivcích. (Výborně!) A tak mohu i těm našim německým kolegům, kteří své poctivé národní smýšlení a snažení dovedli poctivě spojit s poctivým národním snažením naším a kteří i za cenu dočasné nepopulárnosti jsou s námi na naší linii, jenom říci, že také pro ně platí slova krásného českého bojového chorálu: "Na množství nehleďte!" (Výborně!) Dnešní jejich tupitelé půjdou buď za nimi, anebo půjdou v nic. (Výborně!)

Nová německá strana v úvodu svého prohlášení sice uznává povinnost ke státu a zákonu, ale nespokojuje se tím, že jedním dechem zvláště reklamuje svá práva, nýbrž v závěru ještě výslovně připomíná, že její kladný postoj ke státu závisí na tom, najde-li prý tento politický čin - jaký čin, prosím? - u nás porozumění a ocenění. Rozhodnutí, kam prý se politika sudetských Němců obrátí, je prý u českého lidu, neboť jestli prý československá státní idea má za účel národní zničení Němců, pak prý míru nebude. To je právě to, že pánové z nové německé strany nemají vůbec, zdá se, tušení o tom, v čem my vidíme základní ideu tohoto státu, neboť jinak by nemohli vůbec takto mluvit. A dokud nebudou mít právě o těchto věcech jiné pojetí, dotud nám nemohou rozumět, neboť s těmi Němci, kteří chápou nebo budou chápat svoji povinnost ke státu našemu jako povinnost heteronomní, zevně uloženou a vnucenou, a ne jako vrozenou, tedy pravou povinnost, nemůžeme si nikdy rozumět. (Tak jest!) Říká-li nová německá strana vyzývavě ještě dnes, že se do tohoto státu dostali sudetští Němci na základě historických skutečností let 1918 a 1919 proti své vůli, proti svému nároku na sebeurčení, můžeme jenom litovat, že jsou ještě Němci a že jich je tolik, kteří se z tohoto bludu nevymanili, jako se z něho nevymanily ty německé strany, které s námi pracovaly. Ale ani sebečastějším opakováním se tato nepravda nestane pravdou, neboť historické skutečnosti, na základě kterých naši sudetští Němci jsou našimi spoluobčany, nejsou staré 17 let, nýbrž jsou starší než 700 let. (Potlesk.)

Národní sebeurčení není a nemůže býti jenom věcí jedné rozrušené, materiální bídou desorientované generace. Němec, který tuto zemi, tuto celou zemi, nedělitelnou (Tak jest!), s námi nemiluje jako svůj politický i lidský domov, Němec, který nedovede pochopit národní poslání tohoto státu, jakožto jediné a nenahraditelné mocenské záštity českého a slovenského národa, jenž bez této záštity už už zhasínal a jenž by byl zahynul, kdyby si jí neuhájil, Němec, který se nedovede spokojiti svobodným národním vývojem svého kmene v této zemi, a nedovede pochopiti, že si náš stát nedá ze svého dějinného poslání ubrat svoji českou a slovenskou funkci, Němec, který nenahlíží, že národní existence Německa je mocensky zajištěna dvěma evropskými státy a několika švýcarskými kantony, který nenahlíží, že právě československá politika to je, která baží po novém světě, ve kterém by bezpečí všech národů bylo zajištěno lépe a ušlechtileji než neoprávněnými hranicemi (Potlesk.), obrněnými automobily - takový Němec se marně hlásí k občanským povinnostem v našem státě, neboť on si jejich smyslu a dosahu vůbec nemůže býti vědom. A když vyslovuje obavu, že československá státní idea je možná namířena na zánik 3 mil. sudetských Němců, tu buď předstírá jiné pohnutky, než jaké ho skutečně vedou, nebo nemá očí a nemá soudnosti. (Výborně!) Nová německá strana nazývá všechny dosavadní naše vztahy k německým menšinám brutálním ničením jejich ústavních práv. Promiňte, to není nic jiného než kverulanství a pomluva. (Výkřiky posl. dr. Peterse.) Já vám, pane dr. Petersi, řeknu, že jsem dokonce přesvědčen, že jste si nesprávností této výtky i trochu vědomi (Potlesk.), neboť kdybyste si jí nebyli vědomi - vzpomeňte, že jsme zde všichni dělali národní politiku svorně a stejnou - jak si máme vysvětliti, že jste volili našeho předsedu Bradáče předsedou sněmovny a že jste zde dnes tleskali projevu p. posl. Berana? Myslíte, že pan předseda Bradáč nebo p. posl. Beran nechtějí státi naplno za národní politikou, kterou tento stát dělá? Proto říkám, že snad sami dobře víte, že to není tak, jak jste to ve svém prohlášení řekli. (Potlesk. - Posl. dr. Rosche [německy: Pane dr. Stránský, vy nás zde poučujete a nemáte ani zdáni o psychologických poměrech!)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr. Stránský (pokračuje): Mohu pana dr. Rosche ujistiti, že nemluvím s žádným úmyslem mentorským. Řekl jsem: Mluvme si pravdu! Musíme si říci, jak věci jsou. Taková řeč, jakou jsme zde slyšeli, ovšem vůbec nechápe právní řád, kterého se dovolává, a nechápe politický systém, ve kterém žije, neboť jinak alespoň právníci z této strany by mně museli dáti za pravdu. Když se dovolávají ve svém prohlášení práv, která prý jsou u nás zkracována nejen zákonodárstvím a správou, nýbrž i soudnictvím, ptám se, kdo je kompetentní, aby v této zemi rozhodoval, co je právo a co ne, když ne nezávislý soudce? Jak chcete najíti společnou basi pro nějakou politiku v tomto domě, když nechcete uznati ani sílu, moc, váhu a autoritu jurisdikce-tohoto státu, která přece je politicky naprosto nezávislá? (Posl. dr. Peters [německy]: Znamenitě! O tom zde promluvil dr. Kramář.!) Velmi správě! (Potlesk.) Kdyby viděl p. dr. Peters mé poznámky, které mám v ruce (ukazuje své poznámky), viděl by také, že jsem si včera na to místo, kde mluvím o té věci, napsal červenou tužkou: dr. Kramář. Ano, také p. dr. Kramář zde včera napadl československé soudy a dokonce se dovolával ministerstva spravedlnosti proti těmto soudům, neboť si patrně není následkem svého vysokého věku již vědom, že by se ministr spravedlnosti dopustil zločinu, kdyby chtěl vykonávati na tyto soudy vliv. Ale tím, pane dr. Petersi, že se můžete pro sebe dovolati pomluvy a nesprávného stanoviska dr. Kramáře, se ještě z nepravdy nestane pravda. (Potlesk.)

Řekl jsem, že tato strana nechápe nejen náš právní řád, nýbrž ani náš politický systém. V jejím prohlášení se totiž nazývají čeští lidé v pohraničním území "českými krajany, kteří do německého území přivandrovali", říká se, že je pro ně přípustná jenom svobodná soutěž, a nechápe se, že jim věnujeme, že jim musíme věnovati zvláštní ochranu.

Je to opravdu tak strašně těžko pochopiti, že v tom právě je smysl našeho státu, aby každý Čech a Slovák na každé pídi této země si mohl uhájiti svou existenci a aby ten zevní tlak na naše národní pomezí narážel na protitlak naší souhrnné moci? My nechceme zkřiviti ani vlas na žádné německé hlavě, (Výkřiky.) nebereme nikomu řeč a svobodu, ale každá hlava česká na českém pomezí je nám malou pevnůstkou a přední stráží (Potlesk.) a my žádnou nevydáme nebo aspoň nemáme vydati bez pomoci v příboji číselné a hospodářské převahy. Copak nevznikal lidnatý průmysl, který německou hospodářskou převahu stvořil a tvoří, z toho povrženého a prý přivandrovalého materiálu? (Výborně! - Potlesk.) Prosím, nenadouvejme se, vždyť jsme na této planetě všichni jen hosty a příchozí a všichni na sebe navzájem odkázáni, ale buďme spravedliví a přejme jeden druhému národní existenci a naše národní existence na rozdíl od vaší jest jen tímto státem zabezpečena. (Výborně! - Potlesk.) Ten prý přivandrovalý dělník se dřel ve vašich továrnách, dusil se a umíral ve vašich šachtách, mezitím co jeho duše, duše jeho dětí byla křivena a mrzačena v německých školách. (Výborně! - Potlesk.) To byla, pánové, ta svobodná soutěž, za které se ovšem nezadržitelně v Rakousku prohýbala ta hraniční čára našeho pomezí a za kterou hasly jeho strážné ohně. Dnes, a v tom je právě politický smysl naší svobody, stojí za českým člověkem síla jeho celého kmene, ztělesněného tímto státem, nechtějte na tom nic měnit, jestli se nechcete dotýkati našeho nejcitlivějšího místa. (Výkřiky. - Posl. dr. Rosche [německy]: Byli jste nespokojeni s politikou ve starém Rakousku a nyní zde děláte tutéž politiku! Na tuto politiku staré Rakousko zahynulo!)