Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr. Stránský (pokračuje): Němečtí kolegové ze Sudetendeutsche Heimatpartei sami si jsou vědomi, že vlastní příčina jejich vzrůstu je bída hospodářská, bída, která postihla tento stát, vždyť oni sami sebe nazývají "Notgemeinschaft".

Já jsem včera zaslechl jeden výkřik, který padl v boji mezi německými soc. demokraty a Henleinovci. Německý soc. demokrat se otočil na klub henleinovských poslanců a řekl: "Teď je vás tady tolik, že to všecko spravíte!", načež mu odpověděl někdo z toho klubu: "No, vy jste přece u moci!" V tom je právě klíč k pochopení resp. k nepochopení celé této otázky. Vy říkáte slovo moc, jakoby to znamenalo, co to znamenalo kdysi. Dnes není moc mocí, dnes moc znamená těžkou odpovědnost za těžkou bídu. (Výborně! - Potlesk.) Nemáme jiné moci, než hledati cestu z té bídy, která tísní nás jako vás, a když mluví Němci o nouzi, jakoby to bylo něco jim specifického, tedy jim na to chci jen něco říci. Nechci se ani šířiti o tom, že přece všichni víme, že příčina té bídy je v tom, že náš stát ztratil za 14 miliard práce pro cizinu. A všichni víme, že je to poslední následek války, kterou my jsme nezačali. (Výborně! - Potlesk.) A druhá věc, kterou vám specielně musím připomenout, kterou vy nevidíte, je, že německý průmysl netrpí jenom tou krisí, která nás všecky postihla, nýbrž že on z velké části odnáší - a za něj to potom odnášejí ti nevinní dělníci - tu skutečnost, že němečtí průmyslníci tak dlouho nevěřili našemu státu (Hlučný potlesk.), nevěřili naší koruně. Každá měna, každá valuta vám byla lepší nežli česká a vy dobře víte, jaké ztráty utrpěl německý průmysl valutárními spekulacemi německých továrníků. Vy jste nám zde s velkou emfasí včera rozvinuli mapu, na které je vidět procento nezaměstnanosti, a ukázali jste, jak silná je tato nezaměstnanost v pohraničním území. V duchcovském okresu, kde ta mapa je tak silně tmavá, žije 36.000 Čechů, v mosteckém 44.000, v litoměřickém 34.000, v teplickém 25.000, v ústeckém 25.000, a to je, prosím, číslo obyvatelů. Ale teď uvažte, že to obyvatelstvo procentově je rozděleno, když se díváme na rozdělení sociální, tak, že zase z českého obyvatelstva je větší procento dělnictva než z obyvatelstva německého a průmyslníci jsou Němci, a když rozhodují o tom, kdo má býti nezaměstnaný a kdo ještě má býti zaměstnán, jsou to především vždy čeští dělníci, kteří jsou na radě a na ráně.

Tedy nechme těchto věcí a dejme si raději otázku - to je praktičtější - jak pomoci. Okolo té se točila celá debata i celé vládní prohlášení, jenže v tom je právě chyba nové německé strany, že se ona na naši hospodářskou problematiku, na to, co má ve skutečnosti pomoci německému obyvatelstvu, vůbec nechce podívati našimi methodami, nýbrž jakýmisi novými, o kterých nám nic bližšího neříká, ale které právem se nám všecky jeví zpropadeně podobné fašistickým methodám. Já přijdu ještě k detailům, které to dokazují. Ale říkáte - myslím, že to řekl kol. Sandner - že kdyby nebylo takové antithese, protikladu a tohoto hnutí proti stávajícím poměrům, nebyla by tato strana dosáhla tak velikého volebního úspěchu. Samozřejmě ta antithesa je antithesou mezi bídou a kýmsi, kdo říká: "Pojď za mnou, já ti pomohu!" Ale to nebyla křivda, když vám zde německý řečník řekl, že politicky kořistíte z té bídy a máte v tom více než v čemkoli jiném partnera na české straně. My jsme přece byli svědky, jak se u nás přímo agitovalo a říkalo se: "Kdo je nespokojen, vol oposičně, a kdo je spokojen, vol vládní většinu!" Jenom že rozumný a soudný člověk na české straně jich bylo víc než na německé - si oproti takové agitaci řekne: Když se nějaké politické hnutí zakládá, když zakládá samo sebe na nespokojenosti, jak mu mám věřit, že se bude starat, aby se z té nespokojenosti stala spokojenost? Neboť pak bude pryč ta pára, která je hybnou silou toho hnutí. Fakt je, že oproti této koalici, která je konglomerátem různých směrů, která je myšlenkovou soutěží - neboť to je pravý smysl demokracie - nestačí vyslovovat slovo "demokracie", záleží také na tom, rozumět jeho smyslu. A smysl demokracie je právě v té myšlenkové soutěži různých stran, na které je založena tato koalice a na základě které hledáme právě východisko z té bídy, která sužuje český lid zrovna tak jako lid německý. Ale když vy se zde představujete jako kolektiv, který bez soutěže a bez té demokratické dělby práce se odvažuje na řešení nějakých problémů, aniž by ukazoval, jak to udělá, nezbývá přece než rozumět tomu tak, že je to analogie toho, co vidíme v sousedství. Je to ten frontový charakter a ten vůdcovský princip. Nepodceňujte, prosím, tuto věc. Jak jinak tomu máme rozumět, když v brožuře "Henlein mluví" výslovně vůdce této strany se hlásí k Führerprincipu, k tomu principu, že jeden rozhoduje o tom, co se má dělat.

Vy říkáte, že se hlásíte - dovolte, abyste mi lépe rozuměli - k tomuto státu, a stýskáte si, že zde nemáte na české straně žádného partnera. Dejme tomu, že byste toho partnera měli, že by někdo chtěl do této školy jít a že by tato škola mezi námi zvítězila. Pak bude vůdce tohoto státu v Praze, nepůjde třebas ani do parlamentu, poněvadž se na parlament bude dívat tak, jako Henlein se dívá na tento parlament, a pan Henlein bude nanejvýš jeho podprefektem v Aši. To nebude už vůdce. (Potlesk.) Všecko, v čem jsou založena práva Němců, to všecko je právě v těch demokratických institucích, které vy zapíráte, třebaže se smějete. Vy nejste sami v sobě demokraticky ustaveni, a to je pro nás a pro všecky ostatní velmi příznačným ukazovatelem. Když mluví pan Jaksch nebo někdo z komunistického klubu, tedy si můžete myslit, že je to rivalita, ale nám je národně jedno, jak jsou Němci rozděleni. Vy jste sem nepřivedli ani o jeden německý mandát více než tu bylo, naopak je tu o jeden německý mandát méně. My nemáme jiného důvodu než sledovat pravdu, když takto mluvíme, my nemáme co agitovat ve vašich řadách. A nevěřte, že vlastenectví tak, jak to říkají v Německu, je vyloučeno tam, kde se občanstvo demokraticky vrství na politické strany. My tady na české a slovenské straně jsme hodně roztříštěni stranicky, ale jestli si myslíte, že je roztříštěno naše národní vědomí a cítění, klamete jenom sebe! (Potlesk.)

Mně se rozumí samo sebou a říkám to vždycky, že můžeme trvale získat politickou součinnost Němců jenom tenkrát, když Němci dovedou chápat tuto politickou součinnost s námi, to znamená: když dovedou celý tento stát chápat ne jako nějaké nutné a dočasné zlo, nýbrž tak, jako jej chápeme my, když jej dovedou chápat opravdu positivně a když se podle toho budou řídit, když pochopí, že to není oběť, kterou žádáme, aby učinili Němci ve svých národních citech našim národním zájmům. Tak by tomu bylo, kdybychom my zde chtěli Němce odnárodňovat; ale my to nechceme a jen prosíme, žádáme, toužíme, aby s námi sloužili tomuto státu také jakožto státu. jehož dějinným určením je právě existence českého a německého národa. Prosím vás, abyste se dívali dále na ty cíle, kterým my jsme učinili tento stát služebným. Vždyť my jsme se nedomáhali svobody jenom proto, abychom měli své barvy, znaky, hymny, nýbrž abychom mohli sloužit také vyšším věcem, a sloužíme jim. Srovnávejte poctivě a nestranně naši službu Evropě a míru (Potlesk.) a tu německou službu! Byl to přece německý básník a pan dr. Peters ve svém nitru dobře musí vědět, jak zní jeho slova v dnešním Německu - byl to německý básník, který napsal verš, který svému hrdinovi vložil do úst: "Geben sie Gedankenfreiheit". Jděte do Německa, ukažte tam svobodu myšlenky. My zde nic jiného nechceme, než této myšlence dát do služeb celý stát. A stěžujete-li si, že se přece u nás něco policejně omezuje, že ani u nás není svoboda myšlení, tedy vám pravím, že my zde jen jednu myšlenku potlačujeme a budeme potlačovat: myšlenku, aby myšlenka nebyla svobodná (Potlesk.), neboť té právě slouží každý pokus o fašistickou organisaci a fašistickou politickou metodu.

Nevím, jak to říci a jak máme mluvit, aby naši Němci konečně dovedli trochu cítit, jako my cítíme. Dejme tomu, že byste vy neměli těch předsudků a postranních úmyslů, na které ukazuje tolik znaků na vaší straně. Dejme tomu, že by se vám tím křivdilo. Pochopte, jak nám všem - a to platí o nás Češích a Slovácích zde od nekonservativnějších lavic až tam po komunistické - pochopte, jak nám všem musí záležet na národní svobodě, která tak dlouho byla odňata tomuto národu, a jak se musíme úzkostlivě a kriticky dívat na všecko, co tuto svobodu může ohrozit. Budu mít jiné příležitosti s vámi mluvit o těchto věcech a jsem přesvědčen, že budete muset tuto barvu přiznat.

Dnes volali Němci, když někdo promluvil o jejich souvislosti s Třetí říší: "Denunciant!" Protestovali, přiznám, tak fanaticky, že bylo těžko pochybovat o subjektivním přesvědčení toho, kdo protestoval. Ale fakt je, že metody, které zde nová německá strana nastoluje, ji nezbytně automaticky staví na to místo, a když analysujeme její postoj k zahraničním otázkám, uvěříme to i konkrétně, neboť když říkají ti pánové, že s námi stojí o mír a že s námi chtějí dělat evropskou politiku dobrá. Dnes, myslím, není na světě - a jsem přesvědčen, ani v Berlíně - člověka, který by pochyboval, že dr. Beneš je opravdu bojovníkem za mír v Evropě a ve světě. Pochybovačů bylo mnoho. Dlouho mu to nevěřil Mussolini, dlouho mu to nevěřili v Berlíně, dlouho mu to nevěřili v Moskvě. Dnes o tom je přesvědčen celý svět. Jestli se jeho práce podaří, tím lépe, potom všechno, co se v této zemi děje, dostane jiný ráz, také naše debaty a vzájemné vztahy, ale nemůžeme vyloučiti, že se mu to nepodaří. Až dosud všechno, co jsme slyšeli z této strany o zahraniční politice, je soustředěno v Henleinově slově: "Já věřím, že Hitler chce mír". A jestliže nechce a jestliže se mír neudrží, dojde-li k tomu, že tento národ bude museti znovu bojovati o svoji existenci, nemůže nikdo z vás pánové, ani pan dr. Rosche, ani p. dr. Peters, podle pravdy, dívaje se nám do očí, říci, že jeho vztah k této zemi a vztah, který v této zemi budoval mezi německým obyvatelstvem, jest takový, aby stačil býti pohnutkou jíti i bojovati a umírati za tuto zemi u vědomí, že je to smrt ne za jednu vládu, ne za jeden zakreslený stát, nýbrž že je to smrt za velký ideál svobody, v jehož službu se tento stát spolu s jinými postavil, ideál, který má býti a mohl býti Němcům nezávislým, Němcům, kterým jest dovoleno svobodně myslit, stejně blízký, jako jest nám.

A já na konec chci říci jen toto: Nová německá strana se opírá o svoje mládí, o svoji snahu po nových poměrech; jedno z nejdůležitějších slov v jejím provolání bylo slovo "Neugestaltung", nově utvořiti poměry. Všichni to chceme, neboť jestli se nepodaří nově utvořiti poměry, nepodaří se odstraniti tu bídu, umírání chudých lidí, hladových dětí to není jen politická otázka, dnes všichni chceme jíti za lepší budoucností, ale nejde všechno za lepší budoucností, co slibně, parádně a pokrokově vypadá. My vidíme ve svém sousedství velkou společenskou kázeň, ovšem kázeň vynucenou tvrdou pěstí; vidíme tam velký technický ruch, vidíme tam množící se letadla; ale těmi letadly, se kterých se shazuje dynamit na živé lidi, se neletí do lepší budoucnosti (Potlesk.), to jsou jiná letadla, letadla, ve kterých takový Amundsen letí pomáhati stroskotanému Nobilovi, letadlo, ve kterém takový Lindbergh sám a sám přeletí celý oceán, a chcete-li, i takové letadlo, na které, jak jsme četli před časem v novinách, naložili v alpských zemích několik tisíc zkřehlých vlašťovek, které nedoletěly na jih a dopravili je do alpské roviny. Letadla lidskosti, dobrého srdce jsou těmi letadly, která letí do lepší budoucnosti a pro vás všechny, pánové z německé strany, na tento let, ale jen na tento let a do této budoucnosti, ve které se pracuje motorem lidského srdce, které přece buší ve vašich prsou stejně jako v našich, je v těch našich politických letadlech reservováno místo. Ale kde půjde o to, ne do budoucnosti, nýbrž tam, odkud jsme teprve tak tak vybředli, o reakci do těch časů, kdy jeden národ druhým panoval a druhé si porobil, tu si ovšem nemůžeme rozuměti nikdy. (Výborně! - Potlesk.)

My máme důvěru, že naše vláda, i když nemůže v těchto časech kráčeti mílovými kroky, přece jenom trpělivě bude všecko dělati, abychom se mohli k těmto svým lepším cílům blížiti, my považujeme loyálnost k vládě, dokud to bude dělati, za svou občanskou i za svou národní povinnost. Bude lépe, víme to, cítíme to, neotravujme mezi sebou zbytečně ovzduší nepravdou, analysujme si všichni svoje nitra, mluvme si tak, jak myslíme, mluvme si tak, jak cítíme, a pak bude míti naše vláda na této cestě a při této práci také tu moc, tu sílu, kterou k ní potřebuje. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo p. posl. Bečko. (Výkřiky posl. dr. Rosche.)

Prosím o klid.

Posl. Bečko: Ctená snemovňa! Debata o vládnom prehlásení speje ku koncu. Je nesporné, že činnosť v tomto parlamente (Výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.) je značne veselejšia a živejšia oproti činnosti v minulosti. Bolo by si len priať, aby v tomto veselí a čerstvosti sa pokračovalo v práci, ktorej je tak veľa potrebné v tomto štáte v ohľade hospodárskom a sociálnom vykonať. (Stálé výkřiky. Hluk. - Místopředseda Taub zvoní.) Ovšem musíme konštatovať, že prednesené reči, ktoré tu odznely, nie v každom prípade... (Hluk. - Mistopředseda Taub zvoní.) sú verným odrazom skutečnej situácie v tomto štáte, tak ako sa pomery nachodia, ale sleduje sa úplne iný cieľ, obrátiť pozornosť k veciam, ktoré nemajú čo činiť s úkoly dnešnej doby, aby mohlo byť prikročené všetkými silami a prostriedky k riešeniu hospodárskych a sociálnych problémov, ktoré sú tak výsostne ožehavé a potrebné.

Je potrebné pripomenúť, že doba 17 rokov nestačila k tomu, aby sme mali vyriešenú otázku čsl. jednoty. Tým menej mohla stačiť k tomu, aby tento nový štát (Hluk. - Místopředseda Taub zvoní.) mohol byť hospodársky a sociálne vybudovaný. Veď problém, o ktorý ide, zvlášte na Slovensku, nie je problémom autonomistickým, nie je problémom politickým, je problémom výhradne hospodárskym a sociálnym. A tí, ktorí Slovensko robia problémom politickým, sledujú ciele, ktoré sú cudzie demokracii, ktoré sú cudzie československej vzájomnosti a čsl. jednote. Je pravda, že mohlo byť vykonané viac za dobu trvania tohoto štátu, keď už nie v ohľade hospodárskom a sociálnom a sjednotenia štátu, ale aspoň na poli právnej unifikácie sme mohli mať všetky otázky za sebou. Je znova potreba opakovať to, prečo vlastne máme a k čomu máme ministerstvo unifikácie, jestli tomuto ministerstvu nedáme takú pôsobnosť, aby mohlo pracovať s parlamentom společne na právnom sjednotení všetkých právnych ustanovení, ktoré sú k riadeniu a jestvovaniu tohoto štátu potrebné. Nie je možno inak, len konštatovať, že práve i samotný právny dualizmus zapríčiňuje veľké hospodárske škody nielen samotnemu Slovensku a čsl. jednote ako takej, ale štátu celému, lebo tento starý právny stav, ktorý tu je, je veľmi bohatým zdrojom, bohatým žriedlom konzervovania ducha starého hungarizmu. A tu je veľká chyba, jestli sa prechádza stále cez toto k dennému poriadku akoby tohoto problému a tejto potreby tu nebolo. (Předsednictví se ujal předseda Bradáč.)

Je síce pravda, že vládne prehlásenie, prednesené pánom min. predsedom, dotklo sa tejto otázky; je konštatované, že sa bude pracovať zvýšenejším úsilím na právnom sjednotení zákonov v tomto štáte. Dobre. Bolo by ale potrebné, aby sme mohli čo najrychlejšie videť skutky po tejto stránke. A pokiaľ ide o čsl. jednotu a jej ponímanie námi sociálnymi demokraty, tak môžem konštatovať toto: V tom okamihu, keď vznikol tento čsl. štát, videli sme, že stará idea čsl. jednoty je prakticky prevedená. Poznali sme v tej chvíli potrebu postaviť sa na tú stranu, kde sa budujú pracne pozitívne základy hospodárske, sociálne a kultúrne nového štátu. Nevideli sme potrebu z tejto otázky robiť problém, a ja som presvedčený, že toto nie je len stanovisko sociálnych demokratov, ale že je ono stanoviskom všetkých strán, ktoré myslia uprímne a sú si vedomé, že tento štát musí trvať navždy a na večné veky. (Výborně! - Potlesk.)

A vtedy práve, keď tie strany, ktoré zastávajú na Slovensku toto stanovisko, pri volbách týchto dosiahnu posílenia svojích vlastných pozíc - ja prosím nepočítam fašistov, nepočítam národné sjednotenie, ja beriem za základ koaličné strany minulé a živnostenskú stranu stredostavovskú - tieto strany dosiahly 602.542 hlasov na Slovensku, prosím, je to väčšina proti autonomistickému bloku, nie proti ľudákom ako takým, proti autonomistickému bloku o viac ako 50.000 hlasov, a je podivné, jestli v tejto chvíli najde sa v historických zemiach časopis a to večerník "Českého Slova", ktorý napíše: "Slováci idú do vlády". - Nuž čo? Slováci sú ľudáci? Tie druhé strany, ktoré dosiaľ vo vláde boly, nie sú Slováci? Tie strany, ktoré dosiaľ tvorili vládu tohoto štátu spolu s ostatnými stranami v historických zemiach, snáď nenáležia k súčasti tejto republiky a tohoto štátu, k Slovensku? Tento postup nebol šťastne volený a nebol domyslený, jestli takýmto spôsobom sa chce vytvárať mienka a chce sa na verejnú mienku českej verejnosti posôbiť. To sa nedá celkom prijať, lebo je potrebné vychádzať z pomerov tých, aké máme na Slovensku. Našim zvykom nie je hovoriť v Prahe inak a na Slovensku tiež inak. My hovoríme všade jednakým spôsobom. My sa nedvoríme v Prahe nikomu. My sme súčiastka tohoto štátu, za týmto štátom stojíme a padáme, pre nás sú všetky sporné otázky, súvisiace s českoslovenkou jednotou, vybavené, nejestvujú. My hlásime sa ku tvorivej práci a voláme pre toto. Ten, ktorý nevidí a nechce videť ďalej, ktorý vidí celý problém slovenského života a problém dejstvovania kultúrneho a hospodárskeho vývoja Slovákov len v autonomii Slovenska a v tom, že nie je problém československej jednoty riešený, keď niet autonomie podľa pittsburskej dohody, ten má úmysly trochu ešte aj iné, ako skutočné úmysly pomôcť výhradne Československému jednotnému štátu a slovenskému ľudu, ten nechce riešiť opravdove a vážne hospodárske a soci álné problémy Slovenska.

Počul som všetkých rečníkov z ľudáckeho tábora hovoriť. Postrádam v tejto debate jednoho človeka z autonomistického bloku. (Hlasy: Martina Rázusa!) Áno, Martin Rázus nie je ani v tejto dobe k najdeniu. Ľudáci ako partneri, vedúci autonomistický blok, mu spôsobili takú radosť, že vôbec radšie sa neúčastní zasedania snemovne, práve pri zahajovaní, lebo sa sklamal vo svojich volebných kamarádoch. Vidí sa byť ukrátený právom, lebo nedodržali smluvu volebného paktu. Oni nechceli veriť, že to, čo autonomistický blok dosiahol, nedosiahla ľudová strana, ale ten blok. Oni stavia otázku opačne, že totiž výsledok volieb, ktorý bol dosiahnutý na Slovensku autonomistickým blokom, bol dosiahnutý výhradne ľudovou stranou, čo nie je pravda. To je možné nahovoriť len tým, ktorí nepoznali pomery na Slovensku, ktorí nepoznali pomery pred tým, než sa autonomistický blok ustavil, a aké psychologické prostredie vzniklo utvorením autonomististického bloku. Toto je, prosím, posledný pokus záchrany politiky autonomistickej, ľudáckej, ako politiky, ktorá nemá nič spoločného s demokraciou ani s principy, na ktorých je tento štát budovaný.

Veď si tu sťažovali páni z ľudovej strany na pokuty, ktoré dostali niektorí ich príslušníci za rušenie shromažďovacieho práva, nuž, prosím pekne, nebudem citovať a predčítavať mená naších príslušníkov, ktorí tiež boli pokutovaní. Len pripomenem ľudákom toto: To je praktický výsledok politiky, keď vládli ľudáci, politiky pánskej koalice. To je výsledok "prügelpatentu", proti ktorému sme tak oponovali, proti ktorému sme sa bránili. Oni to chceli mať. Dnes sa im to nezdá, keď už i prišívajú okresní náčelníci z vlastnej úradnej moci, ktorú im oni dali - takéto pokuty ich vlastným ľuďom. To nie je demokracia, ale nie je demokracia ani násilné rozbíjanie shromaždeni, tak ako to predovšetkým organizovali ľudáci. Protestuje sa proti vyhláške krajinských úradov, ktoré prišly s krížem po funuse. Tá vyhláška, ktorá upozorňuje na kanzelparagraf, ktorá upozorňuje, že nie je dovolené náboženstvo zneužívať k politickým účelom, prišla uplne pozde. V Hodroši postavili ľudáci kríž na prostranstvo obce s nápisom: "Zachraň svoju dušu, hlasuj na sedmičku". Tento kríž odstranili 2 dny pred voľbami a tá vyhláška krajinského úradu bola vydaná 10 dní pred voľbami. Mohol bych takýchto vecí uvesť veľmi mnoho.

Ešte je potrebné vyzdvihnuť jeden zjav, ktorý sa prejaviľ v tejto volebnej agitácii v súvise s tým, ako včera pán dr. Tiso s tohoto miesta formuloval zásadné prehlásenie o autonomistickom požiadavku ľudákov. Pán šéfredaktor Sidor v úvodnom článku Slováka napísal práve vtedy, keď volebná kampáň dostúpiľa vrcholu: "Radšej čestnú smrť, ako československu jednotu!" (Hlasy: Hanba mu!) Čo to je "radšej čestnú smrť ako československú jednotu"? Jaká to má byť smrť "čestná", ako sa tomu má rozumeť? Má to byť smrť na barikádach niekde v nejakej revolúcii, v nejakom zápase, povstaní za nejakú veľkú ideu, alebo ako, či československá jednota není taká idea, ktorá nás musí v týchto ťažkých chvíľach všetkých Čechov a Slovákov sjednotiť k tvorivej práci, aby sme v tej záplave autarkie a veľkej racionalizácie, pokroku techniky a v nesprávnom užívaní tohoto pokroku zachránili to, čo je našou podstatou?

Prosím, dokiaľ v ľudáckych radoch budú sa ozývať také hlasy, pokiaľ v radoch ľudáckych nebude vidno zreteľne a jasne, že oni chcú pracovať na riešení problému sociálneho a hospodárskeho v tomto štáte, nie je možné veriť, že skutočne a vážne chcú a o nič iného im nejde, než o to, aby pomáhali Slovensku.

Len ešte pripomenem jedno, a to na adresu republikánskej strany. Lesný erár, chce-li slúžiť podľa zásad demokracie, musí štátne lesy a statky spravovať principmi demokratickými, pokiaľ ide o ochranu pracovného pomeru a sociálne slabých. (Potlesk.)