Nesrovnalosti daňové a odpisové, jak se na nich usnesla občanská koalice r. 1927, vyžadují revise, aby mohlo býti ulehčeno chudým a existenčně ohroženým poplatníkům. Žádáme pro tyto malé vrstvy úlevy daňové zejména v poplatcích převodních a v dávce z přírůstku hodnoty na nemovitostech. Dávka z přírůstku hodnoty na nemovitostech zejména velmi těžce zasahuje tam, kdy domkář, malý zemědělec musí prodati a kdy je povinen, aby z velmi malého kapitálu, který prodejem získává, platil tuto dávku. Proto žádáme, aby tato věc byla zrevidována.

Ale stejně musíme žádati, aby zároveň u středních, anebo mezi soběstačnými a středními zemědělci, tedy u malorolníků a chalupníků, byla odstraněna křivda, že jest jim odpírán příplatek při okamžitém odprodeji obilí po žních, kterýžto příplatek pobírají ostatní prodavatelé v pozdějších měsících. Je-li malý zemědělec nucen odprodati z důvodů potřeby své rodiny, nemůže býti zbaven příplatku, který je dáván statkáři a velkostatkáři proto, že on nemusí hned odprodati. (Potlesk.) Je to tedy věcí spravedlnosti, a žádáme, aby zejména ministerstvo zemědělství a páni z republikánské strany projevili tady blahovůli k tomuto skromnému požadavku a zasadili se, aby malí zemědělci s četnými rodinami, kteří sklidí z maličké výměry, z kteréžto jenom málo mohou odprodati, při nuceném odprodeji nebyli poškozováni.

Dále žádáme odstranění křivdy, která se projevuje zejména při živelních pohromách, kdy podle vládního nařízení čís. 75/1928 nejsou majitelé menších výměr uznáni za oprávněné zemědělce, ač na svých chudičkých pozemcích musí stejně pracovati, a snad daleko lopotněji při nedostatku strojů a jiného nářadí, než ten, který na veliké výměře byl živelní pohromou poškozen. Je tedy věcí spravedlnosti, aby byla hodnocena malá výměra při živeních pohromách stejným způsobem, jako je hodnocena veliká výměra. A zejména je nutno žádati, aby korporacím domkářským a malorolnickým byl umožněn přístup do komisí okresního a zemského podpůrného fondu, ze kterého se dávají podpory těm, kteří pohromou živelní byli postiženi, poněvadž za daného stavu statisíce těchto malých lidí nemají možnosti nejen kontroly, nýbrž nemají možnosti obhájiti svého práva. Musím tedy tady upozorniti zejména na tuto nespravedlnost a žádati, aby se stala v této věci náprava.

Konečně žádáme, aby projekty kolonisačními a rekultivačními byla rozšířena možnost existence na půdě. Už jsem řekl, že máme množství zbytkových statků a velkostatků, kde se hospodaří špatně, a vedle jsoucí domkáři, chalupníci, sedláci velmi si stěžují, jak ohromné lány polí jsou v rukou nedobrých, a proto bylo by dobře z těchto nedobrých rukou tyto zbytkové statky dáti do držení malého lidu venkovského (Potlesk.), aby se uživil anebo doplnil svoji obživu.

Musím zdůrazniti dvě důležité věci. Po léta voláme zde po reformě volebního řádu do zemědělských rad. Můžeme říci, že dnes více než polovina venkovského lidu s charakterem malozemědělců je vyloučena z účasti a z volebního práva do zemědělských rad. Jsou-li zemědělské rady určeny pro věci zemědělské, nemůže tu býti privilej, aby zemědělské rady byly jenom v rukou statkářů a jen jisté části selského lidu. (Výborně!) Všechen lid venkova, který třebas na malé výměře pracuje a se obživuje, má zájem na věcech zemědělských. Je-li zemědělská rada pro věci zemědělské, musí se těmto malým lidem otevříti cesta, aby tam o zemědělských věcech mohli jednati.

Totéž platí o obchodních komorách. Jako v zemědělství, tak i v obchodních komorách desetitisíce živnostníků a malých obchodníků nemají možnost, aby se uplatnili v této zájmové samosprávné instituci, a bylo zde již četně podnětů, aby se revidovaly volební řády do obchodních komor a zejména aby byly respektovány zájmy malých a středních živností, které při dnešním režimu a volebním řádu nemají možnosti uplatniti se náležitě podle svého významu, vlivu a poplatnosti tak, jak je to v zájmu jejich potřeb. Proto spojuji tuto otázku zemědělských rad s otázkou obchodních komor a zdůrazňuji, když máme své ústavní řády a volební řády v republice demokratické, že uvnitř republiky nemohou býti instituce se zastaralými starorakouskými řády volebními. (Výborně! - Potlesk.) Žádáme také, aby zákony o ochraně malých pachtýřů byly revidovány anebo doplněny a to analogicky se zákonem o obecním statku, podle kterého se obecní statek přeměňuje ve jmění kmenové. V tomto zákoně je ustanoveno, kdo a při jaké výměře pozemků může se ucházeti o pronájem pozemku bývalého obecního statku. A jestli to máme aplikováno na tyto otázky, na nemovitosti a pozemky obecního statku, bude správné, když se to bude aplikovati vůbec na všechny veřejné pachty všech pozemků, ať obcí, okresů anebo jiných institucí, na pachty vůbec, aby totiž byli především připuštěni pachtýři, uchazeči nejpotřebnější, s nejmenší výměrou a aby soběstační nebo nadbytečně soběstační majitelé pozemků byli ze soutěží proti zemědělské chudině vyloučeni. (Výborně!) Kdo má dostatek pozemků, nemá připravovat chudého domkáře a malorolníka v soutěži nebo v dražbě o to, co on nevyhnutelně pro pár kousků svého dobytka potřebuje.

Žádáme a připojujeme se tu k požadavku, který už tu byl zdůrazněn, aby ti zemědělci, kteří z nutnosti musejí okamžitě podle nařízení zvěrolékaře odporážeti svůj dobytek, byli zproštěni poplatků, daně z těchto nucených porážek. Je to skutečně křivda. Domkář, který má kus nebo dva kusy, jeden kus mu nuceně padne a musí ho buď část odprodat a část sám si ponechat, má z toho škodu anebo, je-li dobytče nezdravé, má vůbec škodu a žádný příjem. Tedy je pochopitelné, že při tomto nuceném aktu porážkovém je křivdou, když je zatížen poplatkem porážkovým. Proto žádáme, aby této povinnosti byli malí zemědělci zproštěni.

Žádáme, aby ve státním rozpočtu bylo více pamatováno na podpůrnictví korporací a spolků domkářů a malorolnictva, zejména podpůrnictví na stroje a potřebné nářadí zemědělské. Víme, že jsou podpory a subvence, ale podíváme-li se na bilance organisací malých domkářů a malorolníků, vidíme, že tu je velmi malá částka, kdežto na jiné straně jsou částky velmi značné. Proto žádáme, aby zejména malí producenti zemědělští byli podporováni i jejich korporace, které jim obstarávají nářadí.

Chci tedy vysloviti, že my v otázkách zemědělských, jako jsme konali loyálně vše, co bylo potřebí činit ve státní politice po stránce všeobecné na prospěch zemědělství, chceme, aby v rámci této všeobecné zemědělské politiky, kterou budeme podporovat, poněvadž víme, že zemědělství je stejně pro stát důležité a výnosné jako průmysl, bylo dbáno zejména zájmů zemědělských dělníků, domkářů a malorolníků a konečně živnostníků, kteří také na venkově bydlí. To jest pokud se týká zemědělské politiky.

Ještě několik slov k tomu, co je v souvislosti s projevy pánů z Henleinovy strany. Běží o situaci v pohraničí, o otázky ochrany a bezpečnosti našich hranic a konečně běží také o ochranu našich menšin. My jsme nedaleko hranic a víme, jaký psychologický stav dnes v pohraničí je. Co vyjádřil tu soudr. Jaksch z německé soc. demokracie, je zcela správné, že v masách Henleinovců je něco zcela jiného nežli v jejich delegaci, jak se projevuje ve sněmovně. V pohraničí jest jeden duch, který ukazuje na kontakt voličů Henleinovy strany s duchem Hitlerovy strany a režimu v Německu. To víme dobře jako blízcí životu našeho pohraničí. Nevidíme to sami, máme to z podání lidí, kteří v pohraničí ve velikých úzkostech sledují pohyby, jak se tam odehrály v politickém mínění a v tom převratu duší německého lidu v pohraničí. Víme, že ten extrém nebude míti dlouhého trvání. Loyální občané němečtí poznají, že je to jenom pósa a fráze a poznají dobře, že jejich svoboda a život jsou závislé na pokroku a životě naší republiky. A to, co v masách vyslalo početnou delegaci Henleinovců, to se změní, až uvidí, že delegace jejich je bezmocná a že povídání o vyřešení problémů, krise a nezaměstnanosti za jeden měsíc, za 2 měsíce po jejich vítězství, bylo jen frásí. To rozčarování tam přijde. Ale nám běží o to, aby nebylo otráveno pohraničí, nám běží o to, aby pod touto psychosou a řekněme otevřeně, aby pod terorem henleinovského hnutí netrpěly naše české menšiny. Jsou ustrašeny a jsme povinni jim říci, že stát svou autoritou je povinen jejich existenci do všech důsledků chrániti, a to od státu žádáme. My však žádáme, aby stát podpořil ony demokratické síly, které neopustily státotvornou politiku. Tyto síly musejí býti podpořeny morálně v pohraničí, poněvadž jsou nám stejně tak dobrou oporou, jako jsou nám v pohraničí oporou naše věrné demokratické české menšiny. A je potřebí chrániti obojí, i německého dělníka před terorem Henleinovců a české menšiny před terorem politickým. To je třeba a tyto garancie chceme a musíme míti. My nechceme do menšin vnášet fantasie, romantismus a extremismus. My víme, že menšinová politika je dnes z valné části otázkou sociálního hospodářství. My musíme dát menšinám jíst a existenci, aby nám naše posice chránily, aby nemusily z nich utíkat a hledat práci a zaměstnání jinde. A tady je zase jedna cesta, která přísluší státní moci, aby se starala o podporu těchto demokratických a pohraničních sil, které nám garantují, že se tam hlíza extremismu dále šířit nebude.

Abych ukončil, ještě jednu věc. Soudruh Hampl velmi výstižně řekl, že za daného stavu nejsou dány podmínky pro to, aby výzva k jednotné frontě komunistů mohla býti akceptována. Hampl za to dostal v novinách od komunistů a já chci jenom doplniti, co je třeba nyní v této situaci říci. V republice je přes 60 % dělníků a zřízenců. Počítáme-li nižší kategorie úřednické, můžeme říci, že skoro 70 až 75 % representují tyto síly v republice. Ale vezmeme-li jen těch 60, je tedy silná základna k vytvoření jednotné fronty zájemníků dělnických, zřízeneckých a maloúřednických, která by na cestách demokratické politiky a konstruktivní činnosti pracovala k úspěchu těchto zájemníků, těchto vrstev. Není-li této jednoty, je to vinou především komunistů. Jako lučavka od r. 1920 tuto jednotu drtili a ničili a právě nesjednocenost v táboře socialismu byla škodou pro dělníky, zřízence, pro všechny rukou a mozkem pracující. (Tak jest!) Chtěli bychom, aby komunisté nejprve zjednali podmínky pro možnost nějaké součinnosti. Jaké jsou to podmínky? Nejprve bezpodmínečné uznání republiky! Jestliže SSSR. velmi živě prohlásil k naší republice své přátelství, nemohou státi komunisté na opačné linii, nemohou býti v rozporu se sovětskou politikou. Jednotná fronta znamená nejen přiznání k republice, nýbrž i přiznání k demokracii. (Tak jest!) Dokud se komunisté nepostaví na půdu demokratické a konstruktivní práce socialistické, není možno s nimi postupovati. Soc. demokracie má již ten historický úkol, aby sjednocení provedla. Extrémy doby zmizí (Tak jest!) a potom soc. demokracie jako mateřská strana socialismu povede jednotnou masu přesvědčených, konstruktivně založených demokratických dělníků, zřízenců a úředníků, aby je přivedla k jejich cíli. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Onderčo (zvoní): Slovo dále má p. posl. inž. Peschka.

Posl. inž. Peschka (německy): Slavná sněmovno! Dámy a pánové! Vládní prohlášení ze dne 18. června 1935 zabývá se zvláště hospodářskými problémy naší doby, zjevy krise, nevylouplo však nikterak zásadně a problematicky jednotlivé otázky a nenašlo porozumění, které by u nás mělo nalézti. Musíme se při rozboru našeho stanoviska k hospodářské části vládního prohlášení blíže zabývati tímto pravidlem. Přede všemi hospodářskými a politickými opatřeními jest nutno zjednati si úplné jasno situace a předpokladů o příčinách a následcích hospodářských poruch. Zásadně musí býti pro hospodářskou krisi zjištěno, že může býti méně pochopena a řešena s hlediska organisačního, jako spíše s hlediska duchovního, neboť pouze technicky a organisačně nemůže býti hospodářský problém řešen, protože jest velmi silně podmíněn jiným problémem, t. j. problémem duchovním. Při zkoumání příčin hospodářské krise musíme již napřed stanoviti rozdíl mezi duchovními, politickými, hospodářskými, finančně-technickými a technickými příčinami samými a pro naše poměry vzíti ohled ještě na to, že na ni také národnostní poměry velmi silně působí. K duchovním příčinám patří především úpadek liberálního světového názoru, který měl v hospodářském životě, v kapitalismu za následek zničení, které bylo konečně předpokladem dalšího zhroucení Dosud ještě existují duchovní základy předválečné a poválečné doby, toho liberalismu, který zničil na hospodářském poli všechny základy, které zde byly, a z kterých by bylo bývalo možno nové vytvořiti. Místo jasného hospodářského řádu panovalo před válkou v liberálním kapitalismu nahodilé spojení mezi jednotlivými hospodářskými mocenskými činiteli, především mezi mezinárodním peněžnictvím. Tito mocenští činitelé určovali hospodářství a politiku a vytvořili zárodek, který vedl k napětím, ze kterých právě nemohl vyjíti jiný vývoj než katastrofa světové války, která jest politickým základem nynějších příčin. Následky války způsobily politicky především roztržení spojeného, po staletí srostlého hospodářského území, vytvoření nových celních hranic, především však uzavření mírových smluv, které překročily dosavadní hospodářské a politické spojení a postavily do hospodářství nové činitele, kteří konečně žádný jiný vývoj nepřipustili. Politicky naladěné hospodářství v Evropě nemohlo udržeti základy, které by Evropa potřebovala, aby mohla udržeti dále svou armádu dělníků. Politické příčiny vedly k industrialisaci zámořských států, zemí odbytu, a tato idustrialisace byla válkou tak urychlena, že Evropa nemohla nikterak udržeti tempo konkurenčními státy zahájené. Prohrání války mělo pro evropské státy především za následek, že tyto státy daly hospodářskou převahu k disposici zámoří, obohativše je věcnými prostředky, které pak mohly urychliti hospodářskou výstavbu zámoří do té míry, že započatá soutěž dosáhla takového stupně, kterému Evropa již stačiti nemohla. Evropa byla ochuzená a musela k nahrazení surovin uzavříti drahé půjčky. Místo, aby dodala svému hospodářství válkou uzavřené úvěry a tím nové síly, posilovala sílu jiných zemí placením válečných dluhů. Odevzdala však nejenom sílu hospodářskou a finanční, nýbrž také síly duchovní, pro které v evropském hospodářství nebylo žádné možnosti zaměstnání. Tím se vzdala Evropa svého přednostního postavení, zámoří získalo náskok, který se vyjádřil především v obchodních obratech. V zámoří vidíme stoupání těchto obratů na dvojnásobek, evropské obraty klesají na výměr z roku 1910. Všechny tyto příčiny jsou posilovány ještě technickými opatřeními, pro Ameriku určenou a pro nás nesmyslnou racionalisací průmyslu, která pohltila nesmírné obnosy, zdražila úvěr, který měl býti pro nás pokud možno levný, levný úvěr připadl oněm státům, které měly ještě napolo zajištěné měny. Tak počala mimo putování duchovních sil také pouť kapitálu, která znamenala významné posílení industrialisace zámoří.

Přeskupení hospodářské politiky u nás musí stavěti na těchto zásadách a nesmí se spokojiti s malými prostředky nebo dílčími opatřeními proti krisi, ochromující všechny části hospodářství. Jest nutno zde podniknouti hlavní útok proti krisi na všech liniích. Bez odvahy není úspěchu. Stát musí dáti první náraz soukromé iniciativě smělými opatřeními. Musí se konečně odvrátit od politiky protloukání a politiky polovičatostí. Musejí býti zřízeny daňové úlevy jako prémie k uvedení do pohybu a čas mezí tím jest nutno překlenouti úvěry, byť to byly i nepřímé úvěry cedulové banky. Při tom musí býti samozřejmě hospodářská politika určována skutečnými poměry a myšlenkovými pochody, a nikoliv nevěcným děláním nálady, jak jsme to zažili především v obchodní politice proti Německu. Myslíme-li na obraty v létě 1934, po odhodnocení měny, nalezneme počet asi 150 až 160 milionů měsíčně proti obchodnímu obratu 80 až 90 milionů v zimních měsících 1933/34. Rozdíl mezi dovozem a vývozem vedl konečně k převýšení v clearingovém obchodu a konečně uzavřely Německo a Československo smlouvu z prosince 1934, kterou bylo ujednáno, že naše dodávky do Německa byly omezeny na 75 % našich vývozů do Německa. To znamená obrat 70 až 75 milionů měsíčně. Skutečně měli jsme v následujících měsících od listopadu do dneška vývoz za 90 až 95 milionů Kč, to znamená zmenšení vývozu do Německa asi o 800 milionů ročně, o které byl náš průmysl a hospodářství zkráceno. To znamená však také zvýšení počtu nezaměstnaných nejméně o 50.000 přímo, a opět o 50.000 nepřímo, tedy o 100.000 nezaměstnaných. Proti této politice snažili jste se o uzavření malých úmluv s jinými státy nejistého trvání, což mělo za následek, že celý náš vývozní průmysl a vývozní politika se stává nahodilým hospodářstvím, které přebírá drahé a nemožné zakázky, ale trvalých a levných si nesmí všimnouti. Zatím co byla uzavřena s Francií smlouva o celních úlevách pro automobily, zatím co se dovoluje, že velkonákupny konsumních družstev dodávají psací stroje ministerstvům, zatím co se dovoluje, že jest prováděn bojkot proti Německu a nemocenské pokladny bojkotují říšskoněmecké léky, že farmaceutický průmysl jest chráněn nesmírnými cly, aby mohl bezkonkurenční prací působiti v zájmu několika jedinců, zatím co všechny tyto bojkotové znaky o tuto jednostrannost z jistých nálad jsou připouštěny, jde náš průmysl tímto způsobem cestou dolů, místo nahoru, jak by to mělo býti starostí všech.

Bylo zde ve vládním prohlášení mluveno o investiční politice. Vydali jsme sami program, ve kterém jsme se zasazovali o práce, které by nám poskytly možnost opatřiti práci pro 300.000 dělníků. Tento investiční program, který byl prohlášen předem za nouzový program, našel porozumění veřejnosti, neboť sotva uplynuly 3 měsíce, prohlásila vláda sama, že dává nikoliv miliardu, nýbrž 5 1/2 miliardy k disposici k pokusu o uvedení hospodářství do pohybu. Řečem socialistů a komunistů nedala tedy vláda svým souhlasem s naším návrhem za pravdu. K tomu prohlašujeme: Investiční politika jest dobrá, jest však přece jen prostředkem druhého řádu, jest sekundární hospodářskou politikou, poněvadž dnes nezáleží jenom na tom, aby se dělaly investice, nýbrž také na tom, aby se dělaly tak, aby hospodářství bylo opravdu oživeno. Jest nesmírná potřeba úvěru, ale soukromé hospodářství vůbec tohoto existujícího úvěru nevyužívá, protože jest strach před zvýšenými daněmi, protože jsou obtíže při opatřování devis a obtíže na trhu.

Protože jest strach před zvýšenými daněmi, protože jsou obtíže při opatřování devis a obtíže na trhu, žádáme pro každou investiční politiku, aby dodatečné investice zůstaly nezdaněny, neboť jen tím bude hospodářství schopno jich použíti tak, aby nesly užitek.

Postrádali jsme ve vládním prohlášení zmínku o slíbené společnosti pro financování samosprávných korporací, o kteréžto společnosti pan předseda vlády mluvil před půl rokem, o ústavu, který měl pracovati s kapitálem půl miliardy a o kterém jsme od té doby neslyšeli. Potěšitelné ve vládním prohlášení bylo především jedno, totiž přiznání zvláště velké nouze v sudetsko-německé životní prostoře. A přehlédneme-li ještě jednou mapu, kterou jste včera viděli, musíme konstatovati, že sudetsko-německá životní prostora jest opravdu jediné nouzové území v tomto státě. (Potlesk.) Musíme míti tento vývoj neustále na očích a snažiti se mu také porozuměti. Ztráty, které sudetsko-německé hospodářství v tomto státě utrpělo v posledních letech, můžeme obzvláště změřiti na tom, když si uvědomíme, že sudetsko-německé hospodářství má o 44.000 státně-zaměstnaneckých míst méně, že trh práce jest vůbec silně ztenčen, a že máme nésti zajisté větší daňová břemena, že se však na nás méně béře ohled při státních zakázkách, že jsme zkracováni při dotacích a subvencích, vše to ztráty, které možno klidně ceniti ročně na dobré 2 miliardy Kč a které tím nejsou přeceněny. Odpočítáme-li od toho nejméně 1 1/4 miliardy na mzdy a platy, odpovídá to příjmu dobrých 250.000 dělníků a výdělečně činných osob a to jest počet, o který má sudetsko-německý lid více nezaměstnaných, než by mu bylo připadlo při normálním rozdělení krisových škod podle klíče obyvatelstva. (Potlesk.) Všechna tato čísla ukazují zároveň, kam vůbec vede falešná hospodářská politika.

Pozemková reforma, průmyslová a úvěrová reforma vedly ke ztrátám, které dnes musí nésti jako ztrátu nejenom sudetskoněmecký lid, nýbrž celý stát a hospodářství celého státu. Poukazujeme na tomto místě se vší jasností na tuto falešnou politiku a její následky a žádáme v zájmu státu a celého hospodářství, aby nastal odvrat od toho a demokratickým zásadám tohoto státu odpovídající spravedlivé rozdělení povinností a práv, předností a obětí. V zájmu celého hospodářství musíme však také klásti určité požadavky a dáti určité podněty.