Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Jaksch (pokračuje): Ano, pánové, kam německé zbrojení směřuje, to lze říci; kdo si kupuje gramofon, ten si chce naň hrát, a děla se nelejou a letadla se nestaví proto, aby putovala do starého železa. Lidé v Německu neznají nepřátelské síly, se kterými vyzbrojená Hitlerova říše musí počítati, ale Němci na hranicích mají plnou odpovědnost. Pro vás není polehčujících okolností. Proto je sebevražedným zločinem, když se sudetští Němci opíjí domnělými úspěchy Hitlerovými. Jak vyhlížejí tyto úspěchy? Bombardovací letadla, válečné loďstvo, strategické silnice pro automobily. (Hluk trvá. - Místopředseda Taub zvoní.) Čím jsou větší tyto pokroky, tím je vzdálenější evropské ozdravění, na kterém závisí také osud sudetských Němců. (Hluk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Jaksch (pokračuje): Pokrokem by bylo, kdyby se uskutečnilo hospodářské spojení mezi Francii a Německem, pokrokem by bylo, kdybychom dospěli k preferenčnímu režimu v dunajské oblasti, pokrokem by bylo, kdybychom mohli utvořiti hospodářské mosty v největším měřítku mezi západní Evropou a obrovskou novou hospodářskou zemí, sovětským Ruskem. Od toho je však Německo se svou dnešní politikou daleko vzdáleno. (Hluk. - Různé výkřiky.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Jaksch (pokračuje): Vidíme nebezpečí, že národ zahyne, vsadí-li všechno na kartu vrtkavého válečného štěstí. Zákony evropského prostoru nedají se zrušiti ani Goeringem. Německo je obklopeno na východě a jihu řetězem mladých národů, vzrůstajících národů, které předčí německý národ silou své populace. Tyto zjevy se nedají odstraniti válečným zbrojením ani vítězstvím. Po válečném vítězství Hitlerova Německa by následovala v 15 letech nová zhoubná odveta.

Německá otázka v Evropě se nedá řešiti mečem a proti tlaku mladého, výše toužícího východu se může německý lid v říši uhájiti, jen když nalezne přechod k vyšším životním formám, když přes ruiny feudalismu a kapitalismu přejde k socialistickému národnímu a pracovnímu společenství. V této vážné chvíli, kdy se přes Evropu valí vlny světového historického konfliktu, pociťujeme mravní povinnost varovati před neviditelným zlem, které by přikvačilo, kdyby se splnily vaše naděje. Je naším úkolem prohlásiti s této tribuny, že nikdo nechce vésti válku proti Německu. Ale v zájmu Evropy musí býti skončena válka hákového kříže proti vlastnímu lidu. Němci v říši ať vědí, že se obětují slepému účelu dosažení moci, právě tak jako byly obětovány menšiny v Polsku, Gdaňsku, jižních Tyrolích a Maďarsku. Čím více vzrůstá přátelství mezi Hitlerem a Gömbösem, tím hanebněji bude nakládáno s maďarskými Němci.

Vidíme nejenom konstelaci dneška, vidíme také utvoření se zítřka. Podle toho řídíme svou politiku. Proto se ujímáme pronásledovaných a vypověděných, proto pozdravujeme neoblomné muže, kteří v noci a tmě Hitlerova režimu drží před sebou prapor socialistického odporu. Bojujeme dále také jako oslabená strana v pevné víře, že povstane jednoho dne lepší němectví jako pták Fenix vítězně z temnot Hitlerova režimu, že potom přijde probuzení nové Evropy, na kterém chceme spolupracovat podle svých skromných možností jako budovatelé mostu mezi německým lidem a slovanstvím. Dáváme přednost pravdivé národní politice před politikou vaší, jež způsobí katastrofu.

A na konec výzva k českým republikánům. (Různé výkřiky.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Jaksch (pokračuje): Chceme nasaditi všechny své síly, aby hrozící politická a sociální pohroma sudetských Němců byla odvrácena. Aby tato katastrofa byla odvrácena, je i v zájmu státu, v zájmu další spolupráce mezi pokrokovými silami sudetských Němců a českého lidu. (Výkřiky posl. dr. Neuwirtha.) Potřebujeme pomoci českých republikánů, abychom odvrátili katastrofu. (Hluk. - Místopředseda Taub zvoní.) Rád bych vyslovil přání: Koaliční strany nechť vyšlou do našeho hraničního území výbor znalců, aby zjistil, co je nezbytné v zájmu státu v sociálním, ale také v politickém oboru. Tuto výzvu řídím na tábor českých republikánů.

Rozhodnutí musí však býti vybojováno v německém táboře. K tomu přistupujeme a jak se věci mají, musí nastati nové seskupení v sudetskoněmeckém táboře, které se bude říditi podle otázky: Válku či mír? Budování či zmatek? (Potlesk.) Tím bude postavena sudetskoněmecká strana před své vnitřní rozhodnutí, neboť páni podnikatelé vám nedali své peníze pro volební fond, (Posl. dr. Neuwirth [německy]: Vůbec nic nedali!) aby jejich podniky byly zbořeny jako zemětřesením, nevolili vás sedláci proto, že chtějí, aby jejich dvorce vyhořely. Jednou musí přiznati barvu i němečtí křesťanští sociálové, nemohou se stavět mrtvými, když jde o osudnou otázku jejich lidu. Také vy budete musiti říci, zda chcete jít s námi cestou positivní práce, nebo zda chcete být ubohým přívěskem sudetskoněmecké strany. Také zemědělská mládež se nebude moci vrátit k postavení bez odpovědnosti nepolitického života, (Výkřiky: je již přece u nás!) také se bude musiti rozhodnouti vlastní odpovědnosti. Jak se rozhodne, jest její věc a nechť se rozhodne podle svého nejlepšího smýšlení. Německá sociální demokracie jest však jádrem přicházející mírové a aktivní fronty v sudetskoněmeckém táboře. (Potlesk.) Voláme po spojení socialistických, demokratických a pokrokových sil německého lidu. Neodvratná katastrofa Henleinovy strany nesmí vésti ke katastrofě sudetských Němců. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo pan posl. Pik. Dávám mu slovo.

Posl. Pik: Slavná sněmovno! Vládní prohlášení správně analysovalo výsledky voleb do Národního shromáždění, že v těchto volbách především zvítězila státní myšlenka, princip demokracie a princip koaliční spolupráce všech sil, které přejímají odpovědnost za osudy státu v době nejtěžší a v době světového chaosu. Volby ukázaly, že stát má nejvěrnější oporu v nejširších vrstvách pracujícího lidu měst a venkova a že tyto demokratické síly jsou také nejbezpečnější oporou státu a demokracie do budoucnosti. Je tedy správné, že ve vládním prohlášení bylo reagováno na otázky, které se dotýkají zájmů nejširších vrstev našeho pracujícího lidu, a že v tomto vládním prohlášení projevena byla vůle řešiti problémy doby. Jak vláda, tak i všechny strany této sněmovny si uvědomují - a bylo v debatě na to reagováno - že problém sociální a problém hospodářský je také problémem státu a demokracie. A ty síly, které mají nejvyšší zájem o zachování státu a jeho demokratických zařízení, musí v prvé řadě soustřediti všechno úsilí k tomu, aby věrné opory našeho státu ve městech i na venkově byly existenčně zabezpečeny. My jsme všichni zavázáni těm, kteří v nejtěžší době neopustili stát a mají důvěru v tvůrčí demokracii a ve tvůrčí sílu koaliční spolupráce, jim pomáhati a hledati cesty k vyřešení problémů doby. Je k tomu nejen třeba dobré vůle, nýbrž je k tomu třeba v prvé řadě odvahy a průbojnosti v hledání takových cest, jimiž by obtíže doby byly odstraněny a jimiž by problémy pracujícího lidu byly vyřešeny.

Bylo již zdůrazněno, že nelze opustiti cestu akcí pomocných. Mluvčí našeho klubu zdůraznili, že stát nemůže riskovati věci investic a věci pomocných akcí pro nezaměstnané. Musí v nich pokračovati, dokud nebude zabezpečen export a dokud nebude uschopněna naše produkce v takových rozměrech, aby absorbovala všechny síly zmrtvělé, které jsou representovány ohromnou armádou nezaměstnaných. Je nesprávný názor, že veřejné investice zatěžují veřejné rozpočty. Je pravda, že se zvyšuje položka dluhové služby, ale je také pravda, že obratem peněz při investicích se zvyšují státní a veřejné příjmy. To je zákon cirkulace peněz. Lidé vydělají, lidé utratí, veřejné dávky a daně získávají. Je třeba rozhojniti tuto činnost nejen pro účel dát lidem práci, nýbrž pro účel oživení veškerého hospodářského života a konečně i pro účel zlepšení financí veřejných. Tyto pomocné akce investiční a produktivní péče jsou naléhavé a je třeba rychle je řešiti. Bylo už tady stěžováno, jak dlouhou je cesta od obce až k ministerstvu, nežli je vyřešena věc podpory investičních projektů. Je to cesta od obce přes okres, přes zemský úřad na ministerstvo a zase zpět, cesta dlouhých měsíců, která znemožňuje rychlost oživení práce a zaměstnání nezaměstnaných. Je třeba toto řízení zkrátiti, zjednodušiti. Při dobré vůli je možno, aby odpovědné rozhodnutí bylo přeloženo na nižší instanci. Není třeba vyčerpávati dlouhé cesty, které neprospívají.

A při těchto všech akcích investiční a produktivní péče a při otázce řešení problému krise a problémů hospodářských vůbec je třeba, aby bylo přihlíženo na mimořádné zjevy a na postavení jednotlivých území v naší republice. Máme obvody, kde nelze mluviti jen o přechodné nezaměstnanosti, máme obvody strukturální krise a nezaměstnanosti jako výsledek racionalisace, ale i jako výsledek těch nových světových okolností, které znemožňují rozmach na světovém trhu, export a import. Máme obvody vysloveně průmyslové, kde sice investicemi a produktivní péčí možno odlehčovati, ale nelze jimi trvale vyřešiti problém. Máme Plzeňsko, Ostravsko, máme severní Čechy a jiné obvody, které trpí organickou vadou. A tady je správné, co vyslovil předseda naší strany, že problém racionalisace musí býti spojen s životem těch, kteří racionalisací byli z produkce a výdělku vyřazeni. Technickému pokroku vadí, že nebyl přizpůsoben životu a že nemá žádných motivů sociálních. Technický pokrok, je-li v rukou privátních zájemníků, není pokrokem na prospěch lidstva, je jeho škodou, a je tedy třeba brzdy zákonné a sociální, aby pokrok technický se stal prospěchem i dělníkům. A tedy otázka pracovní doby je nutnou sociální regulací technického pokroku, kterého se zmocnil soukromý kapitál.

My na příklad na Plzeňsku máme dosud osminu všech nezaměstnaných v republice. Tady už je povaha krise a nezaměstnanosti organická, strukturální, a tady bude třeba, aby byly zásahy na podstatu věci a problému, jednak regulací pracovní doby a jednak jinými opatřeními.

Západní a jižní Čechy mají nejnevýhodnější územní položení a nejnevýhodnější podmínky pro svůj průmysl. Export byl zastaven do zemí, kam západní a jižní Čechy inklinovaly. Do jižních území vyváželo se z Plzeňska a z Budějovicka. Na Balkán šla cesta z těchto oblastí. Po převratu byla přeložena na východ a přeložením na východ a uzavřením hranic k jihu nastalo zhoršení podmínek pro export průmyslu západočeského a jihočeského. Dlouhé cesty na východ zdražují dopravu a neudržitelné tarify dopravní a uhelné znemožňují existenci západočeského a jihočeského průmyslu. Vítám, že pan min. předseda přislíbil ve vládním prohlášení řešiti otázku tarifní. To jest jedna z nejhlavnějších otázek zejména pro ty obvody, které musejí upotřebiti hnědé uhlí ze severu, anebo pro ty obvody, které musejí na místo cesty k jihu obraceti se na východ a soutěžiti ve východních zemích nebo na světovém trhu touto cestou při nevýhodných dopravních tarifech a tarifní otázce vůbec. Proto musíme žádati, aby tato věc, kterou signalisuje pan min. předseda, byla urychleně řešena. Stávají se případy, že hnědé uhlí, dopravované ze severu na český západ nebo jih, bývá levnější nežli jeho doprava. To je věc absolutně nemožná. Jestli za Rakouska měly úřady důvtip a zavedly odstupňované tarify s ohledem na odlehlá území, je nutno, aby takovýto důvtip měly úřady i v naší Československé republice. Je to zřejmé a přirozené, že nelze míti stejnou míru tarifovou, dopravní pro střed republiky jako pro západ nebo jih republiky. Je tedy nutno uvésti v soulad tyto věci. aby byla umožněna soutěž průmyslu západočeského a jihočeského, jednak soutěž domácí, ale také možnost soutěže na světovém trhu.

Co nám způsobuje tato nadparita anebo disparita tarifová a dopravní, vidíme z toho, že v posledních letech v Plzni a na Plzeňsku likvidovalo přes 80 továrních podniků. Jestli nebude vyřešena otázka uhelných tarifů, budou likvidovati další podniky. Neklamme se tím, že Škodovy závody mají větší konjunkturu. Nemají dnes ani polovičku toho dělnictva, co měly r. 1929. (Slyšte!) Mají necelých 13.000. R. 1929 měly 24.000 dělníků. Racionalisace znemožní, aby při stejném stavu objednávek byl stejný počet zaměstnanců nyní jako byl r. 1929. A Škodovka sama není nám jediným bezpečím pro život západočeský. Je nám dobrou posilou, je to hlavní podnik, ale časté výkyvy v tomto podniku jsou nám vlastně velikou nepříjemností. Jestli nám Škodovka náhle pustí 18.000 lidí, není to pro město a pro kraj jistě žádnou příjemností. My se nemůžeme opírati v tak důležité oblasti republiky o jeden podnik. Musí býti brán zřetel k tomu, aby ostatní průmysl, zejména exportní, byl náležitě vybaven, a to se může díti zejména tarifní politikou.

My jsme rádi, že Škodovy závody samy mohou konstatovat, že devalvace umožnila jim soutěž na světovém trhu v mírové produkci. Je to potěšitelný zjev, že mírová produkce v tomto největším podniku zbrojním převažuje produkci zbrojní. Byli bychom rádi, jako stejně devalvační operací bylo umožněno tomuto podniku získání výhodných podmínek pro soutěž na světovém trhu, aby i ostatnímu průmyslu v západních Čechách tato možnost existence byla dána, zejména úpravou tarifní politiky.

Musíme také žádat, aby problém oněch částí republiky - nejen Plzeňska, nýbrž i Ostravska, Brněnska a severních Čech byl řešen z těch základů a z poznání, že běží o strukturální krisi a nezaměstnanost. Proto musíme žádat, aby vláda věnovala pozornost těm krajům, které takto jsou postiženy. Máme při ministerském presidiu odbor hospodářský, který, jak víme, velmi se snaží, aby pronikl našimi problémy a aby i inciativně zasahoval do jejich řešení. Tento odbor při vedení dobrou kvalifikovanou silou nestačí. Doporučujeme, aby při Národním shromáždění zřízen byl stálý národohospodářský výbor, který stejně jako na př. úsporná komise (Tak jest! - Výborně!) trvale a stále by se zabýval problémy a otázkami hospodářskými a sociálními, a bylo by to možné nejen spojitostí obou komor v jednotném výboru, ale také možností jednotné, odborné experse, která by mohla býti pomocnou silou při řešení problémů doby. Jestliže na tyto věci a na jejich podstatu nepůjdeme odhodlaně, pak nám hrozí nebezpečí stupňování nejen úpadku dalších podniků, nýbrž i množení nezaměstnanosti. (Velmi správně!) Je třeba rychle nejen na poli měnové a finanční politiky, jak to výrazně vyznačil zde kol. Macek, nýbrž i studiem územních zvláštností v naší republice podrobiti zkoumání tyto zjevy a hledati cestu k ozdravění hospodářských poměrů. Soudím, že bude dobrá vůle, aby odborné síly byly soustředěny v tento národohospodářský výbor nejen ke studiu, nýbrž i k činnosti, která by směřovala k zlepšení a oživení hospodářského života.

Vedle průmyslu a zájmů dělnictva, jejichž osud jest spojen s produkcí průmyslovou, hledáme cesty také k řešení otázek zemědělských a krise zemědělské. Je ovšem třeba jistého rozlišení, pokud se týče otázky zemědělské politiky. Nemáme na venkově pouze vrstvy produkující na odbyt, prodej, nýbrž i smíšené existence zemědělské. Na venkově a v zemědělství se obživuje s členy rodin asi 5 milionů lidí a v zemědělství je zaměstnáno asi 750.000 zemědělských dělníků, kteří pracují za mzdu. Je pochopitelné, že především my, jako zástupci pracujících, musíme klásti důraz, aby tato silná vrstva našeho venkova, dělníci, byla náležitě existenčně a ve svých sociálních právech zabezpečena. Je třeba sociálně politických činů, které by zrovnoprávnily zemědělského dělníka s dělníky ostatními.

Zemědělská politika nemůže býti jednostranná a šablonovitá pro rozvrstvení, jaké na venkově je. V zemědělství nejsou, jak jsem řekl, jen prodavači zemědělských výrobků, nýbrž i konsumenti, a to v míře veliké. Podle mého soudu je venkov roztříděn na 5 kategorií obyvatelstva. Jsou to dělníci zemědělští, o kterých jsem se již zmínil, pak jsou tam povolání smíšená, totiž domkáři, kteří mají půl, 1 nebo 2 ha půdy, kterážto výměra však nestačí k obživě četné rodiny. Tento polozemědělec musí konkurovati s dělníkem průmyslovým, musí hledati obživu v městě, v továrně. Doplňuje svůj výkon na půdě prací ve fabrice. Jaký tu může býti moudrý čin se strany těch, kteří chtějí řešiti krisi? Jen takový, když těm, kteří mají 2 nebo 3 ha půdy, přidají se ještě 2 ha z výměry, která je k disposici na špatně vedených zbytkových statcích nebo velkostatcích, když se těmto polozemědělcům rozšíří výměr půdy k soběstačné výživě jejich a jejich rodin. (Výborně! - Potlesk.) Tito poloviční dělníci a zemědělci zůstanou raději při půdě, na slunci a na vzduchu, než aby chodili do dusných továren, do dolů a pod. a tím způsobem doplňovali svoji potřebu. (Předsednictví převzal místopředseda Onderčo.)

Dále máme kategorii soběstačných zemědělců, kteří mají od 4 do 6 ha půdy a ovšem těžce na této půdě dobývají potřebu celé rodiny. Tady zase je možnost ulehčiti této vrstvě malých zemědělců, domkářů a malorolníků, aby jejich existence byla utěšenější. Nejen rozšířením výměry jejich půdy cestou kolonisační a přídělovou, nýbrž i úlevami, které jsou žádoucí a nutné. My, kteří jsme pro politiku ochrany zemědělských dělníků, domkářů a drobných zemědělců, pochopitelně nemůžeme jíti v intencích velkoagrární politiky, na níž mají zájem statkáři a velkostatkáři. A tady je jisté rozhraničení zájmové, které nás musí vésti k tomu, aby se ve velkoagrární politice neutopili chudí, malí lidé venkova. (Výborně! - Potlesk.) A tu je třeba především těmto dvěma kategoriím smíšené existence venkovské a sotva soběstačné pomáhati možnými úlevami na různých polích státní politiky. Především musíme žádati, aby berní reforma, ona osudná berní reforma z r. 1927, byla uzpůsobena existenční úrovni domkářů, malorolníků a maloživnostníků. Berní reforma dala velkým podnikatelům, ale zatížila malé poplatníky. To byla Englišova chyba, kterou schválila r. 1927 občanská koalice a která nejvíce vytrestala malé lidi venkova, malé živnostníky a obchodníky.

Když dnes bilancujete, máte z finančních a berních opatření velmi smutnou bilanci. Neustále nám zde stojí v popředí onen Rašínův zákon o odpočitatelnosti daňové, když podnikatel prováděl stavební investice. To representuje částku 2 miliard Kč, které v době konjunktury mohli kapitalisté dobře zaplatiti. Ale tyto 2 miliardy se ztratily státnímu rozpočtu a jestliže se ztratily státnímu rozpočtu a do kapes velkých podnikatelů, unikly z kapes malých poplatníků, neboť tito musili nahraditi svými silami to, co bylo utraceno na prospěch podnikatelů velkých. Proto žádáme, aby nejen zákon o odpočitatelnosti, nýbrž také i berní reforma z r. 1927 byla upravena v duchu zájmů malých zemědělců, ale také v duchu potřeby malých živnostníků. Zejména musíme urgovati znovu věc odstupňování samosprávných přirážek. Do r. 1927 byla možnost odstupňování samosprávných přirážek. Mohli jsme stanoviti přirážky při zvláštní dani výdělkové na vyšší procento a mohli jsme stanoviti menší procento přirážek pro malé živnostníky a pro malé zemědělce. Zrušením tohoto ustanovení bylo pomoženo poplatníkům velkým, ale byli velmi postiženi poplatníci malí. A je třeba, aby ve všech koaličních stranách zvítězila myšlenka obnovy tohoto ustanovení o přípustnosti odstupňování samosprávných přirážek. (Posl. Remeš: Směrem dolů!) Samozřejmě. (Posl. Šedý: Konsumy a družstva zdanit!) Pardon, pane kolego, povídání o družstvech, že neplatí, je buďto úmyslnost a to špatná, anebo neznalost věci. Již několikráte jsme konstatovali, že konsumní a výrobní družstva platí stejně a více než ti druzí. (Potlesk.) A je to, prosím, jen demagogie, když někdo tvrdí, a bylo nesprávné, když včera pan dr. Kramář povídal, že konsumy a kooperativy nejsou zdaněny. Jsou zdaněny stejně jako každý, kdo spadá pod evidenci daňových předpisů. Přejete-li si, posloužíme vám číslicemi, abychom prokázali, že jak konsumy, tak výrobní družstva a konečně i družstva zemědělská jsou stejně daňově zatíženy jako každý jiný živnostenský podnik. (Výkřiky posl. Remeše.)