Místopředseda Košek (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že řečnická lhůta uplynula.

Posl. Petrášek (pokračuje): Odôvodnenie: Uznávame ťažkú situáciu zemedelských podnikov, vieme, že je temer nemožné ustáliť všade jednotné mzdy hospodárskych robotníkov. Známe nám je i to, že veľká časť statkárov usiluje sa uľahčiť sociálne položenie svojho robotníctva, preca nachádzajú nesvedomití zamestnávatelia, ktorí 5 až 6 Kč mzdou vykorisťujú ubohých robotníkov. Pri ustálenom minime zvýšia sa mzdy podľa poptávky. Za druhé keďže sú hranice štátov skoro úplne zatvorené pre chudobu, ktorá si voľakedy na sezonných robotách a pri žatve celoročnú výživu zabezpečila, dnes nezamestnané zemedelské robotníctvo oroduje o žatvu. Cez dlhé desaťročia činil výžinok 10 % obilia. Teraz je ustálená 11. čiastka, ale sú prípady, kde ženci dostanú iba 12. ba 14. čiastku vymláteného obilia, niekedy dajú žencom 10 q miešaného obilia párom pri akejkolvek úrode. Hospodárska kríza a ceny obilia tu nemôžu byť výmluvou úzkoprsého kapitalizmu, lebo práca žatvy a mlatby je nezávislá od cien.

Pôvodný úkol strojov kosiacich bol pri rapidnom zraní obilia zamedziť škodu a pomôcť gazdovi a robotníkovi. Teraz ale mnohí najmä zbytkári používajú strojov ku vylúčeniu robotníctva z práce. Znám jeden 200 jutrový statok, kde sa pred tým vyžilo 16 ľudí, a teraz dostane iba 8 ľudí mizernú mzdu.

Místopředseda Košek (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že řečnická lhůta uplynula.

Posl. Petrášek (pokračuje): Prosím, dokončím. Keďže, vysoká snemovňa, v dosavádnom vladárení nenachádzam spravedlivosť a lásku voči Slovensku a menšinám, keďže tiež niet nádeje, že by bol v daniach uvedený poriadok a uľavenie, keďže niet garancie, že by bol hospodársky život a administrácia odpolitizovaná, najmä Slovensko sa nemôže kojit nádejou, že bude rovnocennou čiastkou s historickými zemiami, keďže sa má všetko unifikovať, len životný štandart obyvateľov nie, niet výhľadu, aby sa nám toľko úradníckych miest toľkej práce, toľko kilogramov mäsa, mlieka, cukru išlo pre osobu ako za Moravou, nesúhlasím s programom vlády. (Potlesk stoupenců.)

Místopředseda Košek (zvoní): Dále má slovo pan posl. Zápotocký. Dávám mu je.

Posl. Zápotocký: Vážení pánové, já se chci zabývati prohlášením vlády, pokud se týká hospodářských otázek, a tu zase především otázek, které byly předmětem největší pozornosti širokých lidových a dělnických vrstev v době volební kampaně. Je to otázka péče o nezaměstnané, otázka opatření práce, otázka dělnických mezd a otázka boje proti drahotě. Co o těchto věcech říká vládní prohlášení? Již kol. Hampl, člen vládní koalice, když mluvil o vládním prohlášení, tu v debatě řekl, že vládní prohlášení, ač přiznává obtížnost poměrů hospodářských, jest poněkud neurčité v prostředcích a opatřeních, čelících k opatření práce a zmírnění nezaměstnanosti.

To je kritika vládního prohlášení se stran vlastní koalice. Myslím, že je potřebí říci, že vládní prohlášení v tomto směru je více než neurčité. Na př. otázky péče o nezaměstnané vládní prohlášení se vůbec nedotýká. O péči o nezaměstnané vládní prohlášení vůbec nemluví. Ani slova. To je zajímavé: Když zde včera mluvil v debatě zase se strany vládní koalice p. dr. Macek, prohlásil: "Starat se o nezaměstnané není jen úkol socialistů, je to úkol celého státu." Za tento výrok tleskala dr. Mackovi téměř celá sněmovna. Všichni koaliční poslanci přizvukovali, že úkolem celého státu je starat se o nezaměstnané. A jak ve státě vypadá dnes otázka péče o nezaměstnané? Podívejte se! Jen čísla vládního rozpočtu a účetních uzávěrek vykazují, že r. 1934, tedy v době rozvinuté a těžké hospodářské krise a veliké nezaměstnanosti, bylo vydáno na podpory v nezaměstnání o 158 mil. Kč méně než r. 1933. (Posl. dr. inž. Fulík: To je suché číslo. Stát dělá, co může!) To jsou číslice. Stát dělá co může! Jak to myslíte a kde je ta otázka, že povinností celého státu jest starat se o nezaměstnané? Patrně se domníváte, že to těm nezaměstnaným stačí, snad se domníváte, že nezaměstnaní mají dosti, že více nepotřebují.

Je zajímavé, že pan dr. Macek tu mluvil o vyrovnaných rozpočtech a poukazoval, jak ty vyrovnané rozpočty končí miliardovými schodky. Ve vládním prohlášení zase se zdůrazňuje vyrovnaný rozpočet. Ještě nemáme oficielní uzávěrku účtů za rok 1934. Pan dr. Macek bude znát již trochu ty číslice a povídal, že ten rozpočet bude končiti opětně miliardovým schodkem. Tedy ve všech oborech se překročil rozpočet, ale je zajímavé, že v otázce péče o nezaměstnané minulé rozpočty nedosáhly rozpočtových cifer. Na nezaměstnaných se v minulých rozpočtech ušetřilo. (Posl. Zářecký: Dala se jim práce!) Dala se jim práce? Buďte tak laskav, kde jim dali tu práci, najděte mi nezaměstnané, kteří ji dostali. Vezměte si čísla, zase vaše statistická úřední čísla a ta vykazují, že proti loňskému roku nezaměstnanost stoupá, a vy mluvíte, že nezaměstnaní dostali práci. To je krutá ilustrace vládní politiky "péče o nezaměstnané".

Nyní druhá otázka - zaopatření práce. Před volbami se tolik slibovalo o roztočení kol továren, o těch investičních pracích, o všem možném. A podívejte se, jak teď tu otázku opatření práce odbývá vládní prohlášení (čte): "Abychom těžké břímě nezaměstnanosti co nejvíce zmírnili, je potřebí stálé evidence nejen uchazečů o práci, ale zejména těch, kteří práci potřebují, protože jest jediným prostředkem jejich obživy. Je to proto nutné, aby dané množství práce mohlo býti účelně rozdělováno na širší okruh pracovníků, aby nabídka práce byla regulována s hlediska potřebnosti; k tomu je potřebí přiměřeného zkrácení a úpravy pracovní doby a zprostředkování práce."

To jsou ta kulatá slova vládního prohlášení. Přihlédněme, co znamená toto vládní prohlášení "účelně rozdělovat tu práci, která je tady, na širší okruh pracovníků" - co to znamená? Tedy ne opatřovati novou práci, ne zaměstnávat nové dělníky, nýbrž spokojiti se s tím, co tu je, a rozdělovati to na širší okruh osob. Nu, to dneska dělají už kapitalisté pořád. Dělníci dělají 2 až 3 šichty v týdnu. To znamená rozdělovati málo práce na ten širší okruh osob. To však také znamená úměrně s tím zmenšovat výdělky a příjmy pracujících lidí. Vládní prohlášení nemluví o ničem jiném. Když v souvislosti s touto věcí uvádí vládní prohlášení zkrácení doby pracovní a nedotýká se vůbec otázky vyrovnání mezd, tak to znamená, že vládní prohlášení naznačuje tuto kapitalistickou cestu. Rozdělovat práci na větší okruh osob a snižovat při tom jejich výdělky! - To je po všech těch volebních slibech, které se dávaly.

Stejně tak vládní prohlášení mluví o opatření práce pro mladé dělníky, říká (čte): "Pro vzrůstající počet mladých uchazečů o práci bude potřebí, pokud ji nenaleznou, zvláštních opatření." - To se mají ti mladí na co těšit. Tedy to je zase po těch slibech a řečích, když se pánové ve volbách obraceli k těm mladým, co všechno se bude pro ně dělat.

A tak bychom mohli brát vládní prohlášení větu za větou.

Je tu ještě jedna věc. Mluví se tam (čte): "Kde nebude možno opatřiti práci, bude třeba vnitřní kolonisací opatřiti existenci těm, kteří by pro ni byli způsobilí."

Otázka vnitřní kolonisace. Kolikrát už jsme tu slyšeli ve vládních prohlášeních, kolikrát už pan předseda vlády Malypetr o té vnitřní kolonisaci mluvil. Jaké jsou výsledky, kde jsou výsledky těch vládních slibů? A to se papouškuje a opakuje zase znovu v tomto vládním prohlášení. Říkalo se, že po volbách nastane nová hospodářská politika, ale teď říká se totéž, co se říkalo dříve a co tolikrát zklamalo a co nepřineslo výsledků.

Je zajímavé, před volbami se tolik mluvilo o investičních pracích a mluvilo se o tom, že už je 5 miliard na investiční práce. Proč je najednou vláda tak skromná, a proč ve vládním prohlášení o těch 5 miliardách nemluví? Proč se s tím nechlubí? Najednou těch 5 miliard, které hrály takovou úlohu ve volební agitaci, z vládního prohlášení vypadlo. Pánové se najednou nechtějí k těm 5 miliardám znáti. Zase jsme zde slyšeli z řad vládních řečníků o osudu těchto miliard. Posl. Hampl zde mluvil na adresu Národní banky, že se nemá k tomu, aby poskytovala úvěry na investiční práce. Také posl. dr. Klapka o tom mluvil, a najednou se zase začínají pánové vymlouvati na vedlejší vládu, jak psal "Venkov" před volbami. Ale vždyť se říkalo, že prvním úkolem nové vlády, která vzejde z nového parlamentu, bude omeziti práva a nadpráví vedlejší vlády. to je finančního kapitálu a velkých finančních bankovních koncernů. To se voličům slibovalo. Říkalo se, že to vláda udělá, a najednou zde slyšíme z řad vládních poslanců, že asi vláda proti této vedlejší finanční vládě bude bezmocná.

Přecházím ke třetí otázce, totiž k otázce mezd. Jak se vypořádává vládní prohlášení s touto otázkou? (čte): "Trvalé zvýšení domácí spotřeby závisí v podstatné míře na vzájemně vyrovnané rentabilitě podnikání ať zemědělského, ať průmyslového či živnostenského a na úměrné výši příjmů a výdělků osob buď v soukromém hospodářském životě nebo ve veřejných službách zaměstnaných. Pokles pod tuto úroveň byl by národohospodářsky škodlivý a nespravedlivý." Co si kdo z toho vybere? Vládní prohlášení sice konstatuje, že nízké mzdy a příjmy zaviňují krisi, a říká: "pokles pod tuto úroveň", ale neříká, pod jakou úroveň. Bylo by třeba věděti, jakou úroveň má vládní prohlášení na mysli, poněvadž je to široký pojem, řekne-li se: Pokles mezd pod tuto úroveň je hospodářsky škodlivý. Chtěli bychom, aby se nám odpovědělo na otázku, jaká úroveň se zde myslí. Myslí se snad ta nynější mzdová úroveň? Jak vypadá nynější mzdová úroveň? O tom mluví zase oficiální statistiky Ústřední soc. pojišťovny, které vykazují. že máme z 1.660.000 zaměstnaných dělníků 190.000, jejichž mzda nedosahuje 6 Kč denně. 6 Kč za denní práci je mzda, která existuje v Československé republice! Často se mluví o japonských mzdách, ale já myslím, že těch 6 Kč denně si nijak nezadá s japonskými mzdami. Má vládní prohlášení na mysli tuto úroveň, myslí pánové, že to stačí, udrží-li se mzdy na těch 6 Kč denně nebo ještě na nižší úrovni? Je zajímavé si připomenouti, jak se psalo před volbami. Neberu zde ani socialistické strany, ale vůdčí stranu koalice, stranu agrární, která ve "Venkovu" psala, proč je třeba solidarity všech pracujících. Článek psal pan Vraný v 57. čísle "Venkova". Opíral se o zjištěné šetření u Pražské železářské společnosti na Kladně, kde se zjistilo, že proti r. 1921, kdy tam bylo vyplaceno 94 mil. na mzdách, klesly r. 1934 hornické mzdy u této společnosti na 33 mil. To je na hornických mzdách úbytek o 60 mil. Kč ročně. To konstatovala vyšetřující vládní komise. Při tom bylo zjištěno, že těžba uhlí. která činila r. 1921 8.600.000 q, klesla r. 1934 na 7,066.000 q, tedy že těžba klesla o 18% a mzdy se snížily o 65%. Pan Vraný z toho dělal tento závěr: "Kladenští horníci ztratili na těchto dolech jen 60 mil. Kč ročně. Tyto peníze alespoň z polovice by byli utržili zemědělci za potraviny." A mluvil dále (čte): "R. 1929 snižovaly se soustavně platy soukromých úředníků a zřízenců tak, že se ztráta na platech od r. 1929 do letoška odhaduje na 1.300.000.000 Kč. Započítá-li se i ztráta, jež vznikla nezaměstnaností a ztráty dělnictva na mzdách a nezaměstnaností, odhadují se na 5 miliard Kč od r. 1929." Prosím, to jsou slova p. Vraného. Takhle psal Venkov, před volbami arciť, a vyvozoval z toho: Je to osud všech pracujících vrstev, rolnictva, dělníků a úředníků. Jaká solidarita v neštěstí, úpadku a bídě! - A teď, když přihlédneme k těmto číslicím a když si dáme otázku, že dělníci přišli za 5 let o 5 miliard Kč na mzdách, úředníci a zaměstnanci o 1.200,000.000 Kč, a když se mluví pořád jen o ozdravění výroby a roztočení kol továren a hledají se příčiny a mluví se pořád, že je potřebí zvýšiti náš export, náš vývoz, v tom že je jediná cesta k ozdravění, tak myslím, že jsou to úplně mylné rady a cesty, které se tu sledují. Tady v 6.200,000.000 Kč, o které přišly nejširší konsumující vrstvy. v tom je ta otázka. Dejte dělníkům a dejte úředníkům těch 6.200,000.000 Kč nazpět a budete vidět. jak se začnou roztáčet kola továren. poněvadž úředníci a dělníci si nenastrkají těch 6 miliard do punčoch a štrozoků, dělníci a úředníci půjdou k obchodníkům a živnostníkům. budou kupovat, a těchto 6 miliard znovu při jde do oběhu a výroba se začne roztáčet. Tady je ta otázka.

Namítne se: Ale kde těch 6 miliard vzíti? To je ta nejdůležitější otázka. Když se o této věci mluví, tak říkají vždycky zastánci tohoto soukromokapitalistického režimu: nejsou zde výnosy. Pan Preiss to včera také konstatoval na valné hromadě průmyslníků. Pan Preiss řekl: Jen ze svých výnosů může průmysl živiti své dělnictvo a své úřednictvo. Prosím, to jsou slova toho finančního magnáta, tedy toho člena t. zv. vedlejší vlády, o které se tak často mluví. Jen ze svých výnosů mohou průmyslníci živiti dělníky. My to slyšíme každou chvíli, když se dělají útoky na dělnické mzdy, tak říkají průmyslníci: Nám to nevynáší, nemůžeme platit. Ale pánové, podívejte se, což je fakticky pravda, že jen na účet výnosů, to je na účet nového ožebračováni a nového vykořisťování dělníků mohou průmyslníci tady něco obětovati na krisi a léčení krise? Vždyť víme, zase před volbami jsme to četli ve vládních listech a ve "Venkově", co přinesla konjunktura průmyslu. Kde je těch 13 miliard těch stabilisačních fondů, které si nadělal průmysl v době konjunktury? Podívejte se na jednotlivé bilance kapitalistických společností. U akciových společností je to znát. Pánové si tam překolkovali akcie. Cena akcií, aniž by kapitalisté něco ztratili, se zněkolikanásobila. A tam se ukryly výtěžky. Vedle toho se povolil zákon o stabilisačních bilancích, nadělaly se stabilisační fondy milionové, desetimilionové, stamilionové i miliardové. Říkalo se, 13 miliard je na těch stabilisačních fondech. Tedy je kde vzíti, poněvadž v těchto 13 miliardách je ukryto těch 5 miliard a 1200 mil., o které přišli úředníci a dělníci. Tam je ten pes zakopán. A ve "Venkově" slibovali, my po volbách, ta nová vláda svou novou hospodářskou politikou na tyto fondy půjde a na tu vedlejší vládu a vezme jim to. Teď byla schůze průmyslníků a byl tam také pan ministr Najman. Čtěte dneska jeho řeč, co tam mluvil na adresu průmyslníků a průmyslového finančního kapitálu. Ani slova o tom, že se půjde na ty miliardy. Naopak pan ministr Najman tam jménem vlády sliboval, že se bude průmyslníkům pomáhat k novým miliardám. Tak vypadaly předvolební sliby a takhle vypadá teď povolební skutečnost.

Ještě otázka zdražování, jak se s touhle otázkou vypořádává vládní prohlášení. Zase je možno jenom citovati z vládního prohlášení, kde se mluví, že proti neodůvodněnému zdražování bude vláda vystupovati, ale při tom se zároveň konstatuje na jiném místě, že se bude dále rozvíjeti monopolní hospodářství. Obilní monopol se bude udržovati a přijde živočišný monopol. Co znamená to monopolní hospodářství? Já tu zase cituji "Venkov", který, když polemisoval s Národním sjednocením o tom, co přinesl monopol, napsal - nebudu citovati jednotlivá čísla, jak se zdražení obilním monopolem projevilo u jednotlivých druhů obilí - že nastalo zdražení o 588,594.200 Kč. (Posl. Teplanský: To byl jen přesun!) Z kapes poplatnictva do kapes agrárníků, samozřejmě. (Posl. Teplanský: Z kapes spekulace do kapes výrobců!) To je vždycky při takových přesunech, někdo musí na to doplatit. (Posl. Teplanský: Na to máme doklady!) Zaplatili to konsumenti a dostali to velkoagrárníci! (Posl. Teplanský: Producent někde prodal za 70 Kč pšenici a konsum z toho neměl nic!) Nepřu se s vámi o to. Mluvím o těch přesunech. Vy jste konstatovali, že se obilí zdraží o 588 mil., někdo to musí zaplatit. (Posl. inž. Žilka: Meziobchod! - Různé výkřiky.) Že nezdraží chléb a nezdraží mouka? Když se mluvilo o obilním monopolu, mluvilo se, že se nesmí zdražovat. Tenkrát se stal případ v Pardubicích, že okresní hejtman zakročil proti nějakému pekaři, který prvý zdražil chléb. Všecky noviny o tom psaly dlouhé články, podívejte se, takhle se půjde na zdražovatele. (Posl. inž. Žilka: Proti Winternitzovi se zakročilo!) To byly ty první případy. A najednou se přišlo na to, že vlastně toto zdražování není neodůvodněné, že je odůvodněné, a hledejte mi teď ty případy, kde okresní hejtmani zakročují proti zdražovatelům, buďte tak laskavi, jmenujte mi některé ty případy. Zakročuje se proti zdražovatelům nebo ne? Nezakročuje se dnes.

Nyní máme ten případ s velkouzenáři. Byl velký kraval, když to začlo, dělaly se sliby, jak se jim skočí na kobylku, jak to vláda zatrhne. Prosím, co se stalo v té věci? Toto zdražování patrně není neodůvodněné.

Místopředseda Košek (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že řečnická lhůta uplynula.

Posl. Zápotocký (pokračuje): Hned budu hotov. Já právě tyto otázky zde kladu, jak dopadly ty vládní předvolební sliby a sliby koaličních stran, jak vypadá dnes vládní prohlášení a jak vypadá skutečnost. O splnění těch slibů vládní prohlášení nemluví. Teď je zde otázka, jak pomoci? My jsme podali předsednictvu sněmovny návrh, když se ve vládním prohlášení nejedná o splnění slibů, když také sněmovna se vůbec těmi otázkami nezabývala, aby bylo zahájeno okamžité jednání o investičních pracích, o různých opatřeních proti drahotě, o zlepšení podpor v nezaměstnání, zkrácení pracovní doby při plně vyrovnaných mzdách, zastavení všech exekučních řízení u domkářů a drobných zemědělců i u živnostníků a plné a okamžité odškodnění drobných zemědělců, domkářů a dělníků poškozených živelními pohromami. Na to předsednictvo odpovědělo v důsledku usnesení své porady, že nemůže se vyhověti našemu přání, aby se sněmovna nerozešla po krátkém zasedání, nýbrž, aby projednala aspoň nejnaléhavější požadavky širokých vrstev, které ve svém podání blíže uvádíme. Není na to čas projednati tyto věci. Sněmovna zatím projednala jen zmocňovací zákon a teď...