Místopředseda Košek (zvoní): Prosím o klid!

Posl. dr. Wolf (pokračuje): Tehdy zase české vládní strany a čeští místní činitelé vzali pana Chobota do ochrany a zvláštní péče. Chtěli s jeho pomocí rozděliti naši společnost na dva tábory, nazývajíce ty, kdož se rozhodli spoléhati jen na své síly a na svou národní solidaritu, oposičníky, a pana Chobota jediným spravedlivým Polákem.

Chobot nalezl odpůrce v celém táboře polském, dokonce i v táboře socialistickém Protože šlapal po nejdůležitějších zásadách demokracie a socialistického programu, vystoupil proti němu nejlepší socialistický pracovník, člověk, který ve službách pro sociální demokracii jak polskou, tak i mezinárodní promarnil celý svůj život, železničář Augustin Łukosz. (Výkřiky.) Poněvadž Chobot vylíčil jeho oposici jako neloyální, způsobilo to, že ministerstvo železnic tohoto železničního zřízence pana Łukosze přeložilo z Louky na Těšínsku, kde má svou rodinu a svou usedlost, malý zadlužený domek, do Přerova. Tento člověk nikdy nic nespáchal, celý svůj život obětoval věci sociálně-demokratické, a nyní ministerstvo, v jehož čele jest sociální demokrat, ho přeložilo a způsobilo mu strašnou křivdu. Zde vidíme tu demokracii a to úsilí donutiti všechny ke spolupráci. (Posl. Uhlíř: Děláte protislovanskou politiku! Němci říkají, že nejlépe protislovanskou politiku dovedou dělat Slované, a to jste vy!) Vy jste slovanští Prušáci! (Stálé výkřiky.) Náš lid vidí v tom velkou křivdu a žádá. aby Łukocz byl zase přeložen na své původní místo.

Zde v tomto případě odpadlík vlastního polského tábora pomluvil Łukosze, ale takových pomluv máme na našem území nesčetné případy, o kterých nesmíme mluvit, nesmíme psát. V "Ewangieliku", orgánu polských evangelíků, ze dne 15. června t. r. byl vytištěn článek s názvem "Jak se utrhá na cti polskému železničáři.". Tento článek zněl (čte): "Pavel Michalik, konající službu na nádraží v Hnojníku, jest delší dobu pro falešnou obžalobu trýzněn a vláčen po soudech. Věc se má takto:

Dne 28. února 1935 doručil přednosta stanice panu Michalikovi dopis nadřízeného úřadu, pobízející ke kupování památní medaile na oslavu 85. narozenin pana presidenta republiky. Pan Michalik zanesl oběžník ku přečtení železničnímu úředníkovi, který prohlásil, že medaili nekoupí. (Výkřiky.) Potom si četl pak Michalik tento oběžník v pokojíku, a když viděl železniční dělníky, zavolal je do pokoje a přečetl jim tento spis jako i jich se týkající, a prohlásil, že si takovou stříbrnou medaili koupí, stejně jako si koupil kdysi bronzovou medaili na oslavu jubilea císaře Františka Josefa I., když se oslavovalo 50leté výročí nastoupení na trůn tohoto mocnáře. Jeden z dělníků se tázal: A co uděláte s tou starou medailí, když nyní budete míti novou? Pan Michalik žertem odpověděl: Tu starou si můžete pověsit. Ale železničáři stejně jako úředník se nedali pohnouti ke koupi medaile, takže medaili koupily jen tři osoby, přednosta stanice, pan Michalik a nádražní restauratér.

A právě pan Michalik, který koupí této medaile dokázal, jak velice ctí a váží si pana presidenta, byl obžalován pro neloyálnost. Našli se falešní svědkové, hanební udavači, kteří ho udali, že se neslušně vyjádřil o medaili pana presidenta a teď má pan Michalik stálé zjišťování, vyšetřování, trýznění a starosti. (Výkřiky.) Proto, že jest Polákem, který nezapírá svou národnost a za svou národnost se nestydí. To píchá do očí hanebné šovinisty. (Výkřiky.)

Pan Michalik byl obžalován až v ministerstvu železnic. Pod stížností jsou podepsány spolky Jednota a Sokol. Ve stížnosti vytýkají panu Michalikovi, že má syna v místě v Polsku a že tento syn sloužil v polském vojsku. (Stálé výkřiky.) Tedy až tak daleko sahá drzost šovinistů. Místo, aby se uhodili do prsou a řekli si: naše vina, naše největší vina, - převalují tuto vinu na chudáka. Jak může pan Michalik za to, že jeho syn zde nedostal chleba? (Výkřiky.) Dělal, co mohl, aby zde našel místo, ale nedostal ho. Vykonal v roce 1925 zkoušku do pobočních tříd ve Slezské Ostravě, protože chtěl vystudovati na učitele, ale vláda omezila počet přijatých na 25 a ačkoliv mnoho jiných vykonalo zkoušku, nebyli přijati a s nimi také Michalikův syn. (Výkřiky.)

Co měl tedy Michalikův syn dělati? Čekati dva roky na zahájení prvního kursu a vydati se v nebezpečí, že ho po těchto letech zase nepřijmou? Odešel do Orlové, do obchodní školy, vychodil ji, aby dostal místo v této zemi, ale zase nebyla pro něho práce. Roztrpčený nezdarem šel na studia do obchodní školy v Těšíně, vychodil ji a za 6 neděl po ukončení studií dostal místo v Bílsku, s nímž jest velice spokojen. Našel v Polsku dobré místo. Může se tedy někdo diviti. že přijal polské státní občanství a vykonal svou vojenskou povinnost v Polsku, kam patří a kde má zajištěný chléb?

A zde nekonečně hloupý šovinismus vyčítá jeho otci, že syn sloužil v polském vojsku. Tedy jak? Měl přijeti z Polska, vzíti si dovolenou a sloužiti u českého vojska? (Výkřiky.)

Nehledě však k tomu všemu, co to má společného s věcí pana Michalika, že jeho syn má místo v Polsku? Zdali by nebyl mnohem raději u nás, a jak jest zřejmo, nedovolili mu ani vystudovati proto, že chtěl studovati v mateřském jazyce.

Neníliž to smutný příspěvek k utrpení polského lidu v Československu! Kdy se dočkáme spravedlnosti? Kdy zakročí vláda proti institucím, které pod záminkou kulturní práce konají krtčí, podzemní práci udavačů a pomlouvají loyální občany Československé republiky, kteří k panu presidentovi chovají upřímnou a opravdovou úctu, čehož o hanebných pomlouvačích říci nelze. Vždyť z těch, kdož obžalovali pana Michalika, ani jeden si nekoupil medaili pana presidenta, a Michalik ji koupil. Účelem šovinistů jest úplně zničiti náš polský lid. Chtějí, abychom se vzdali svého jazvka, původu, svých dějin a kultury. Nedočkáte se toho! (Výkřiky.)

O takových případech se nesmí psáti a proto byl tento článek stejně zabaven jako mnoho jiných, popisujících křivdy polského dělníka.

To, co se děje v censuře na našem území, přesahu je všechny meze. Policejní ředitelství v Mor. Ostravě a okresní úřad v Českém Těšíně, a podle jejich pokynů státní zastupitelství zabavuje každou stížnost polského lidu, každou kritiku nynější soustavy a zacházení s polským lidem. Zabavují se zprávy (Hlasy: Proti republice!) nikoliv proti republice, nýbrž zprávy o působnosti Matice osvěty lidové", uváděné podle jejich zpráv, zabavuje se pravda o stanovisku Chobota, každá zmínka o nedemokratickém jednání české soc. demokracie (Výkřiky.), zabavuje se každá kritika činnosti udavačů, zabavují se dokonce doslovné otisky z českých novin, článků, které v českých novinách zabaveny nebyly.

Velmi nenávistně zachází censura s časopisem "Dziennik Polski", ale zabavují se často také časopisy "Prawo Ludu", "Nasz Kraj", "Naprzód", vůbec všechny polské noviny. Řeknete, že proto, že tyto noviny přestupují trestní zákon Nikoliv, pánové! Čteme časopisy jiných národností a vidíme, co tam je napsáno. Čteme často články v českých novinách, které směřují proti naší národnosti, nemožně ji urážejí a páchají rozličné přečiny proti ní, ale ty nejsou zabavovány. (Hlasy: Jak je to v Polsku? Statistika mluví!) V Polsku se tak nechlubí demokracií jako zde. O této demokracii mluvil zde dobře pan dr. Kramář, člověk, který neprovozuje se mnou stejnou politiku, ale kterého mohu ctíti pro jeho povahu, který miluje svůj národ. Jak on miluje svůj národ, tak i my milujeme polský národ, a proto nám nemůžete míti za zlé, že vystupujeme na obranu našeho národa.

Zabavují se jen polské časopisy, protože jsou nenáviděny, protože se nechce dovoliti, aby situace polského lidu byla vylíčena v pravém světle. Příčilo by se to tomu, co zde prohlašují čeští zástupci, že se polské menšině vede dobře. Volají do celého světa a tvrdí, že polská menšina nemá příčiny ke stížnostem, a to jejich pouhé tvrzení má býti pro celý svět jediným, nepopiratelným důkazem vzorné demokracie. (Posl. Uhlíř: Jaká je ta demokracie v Rzeczypospolitej?)

Tvrdíte, že demokracie je diskusí, ale zde censura požírá diskusi a ponechává pouze jednostranné vaše tvrzení, pokrytectví a klam, které mají býti vaší obranou. (Posl. Uhlíř: Vy lžete, není to pravda! - Posl. Bátková: Národ československý je spravedlivý. vy jste násilníci!) Jak se zde mohou zlepšiti poměry? Jak se mohou shodnouti vzájemné názory. když se nedovoluje mluviti o zlém a o křivdě, když jest odpůrce umlčován. (Stálé výkřiky.)

Konfiskace směřují k tomu, aby polský lid byl zbaven jediné možnosti vypovídati své žaloby a své myšlenky, neboť jinde si náš lid nemůže stěžovati a žalovati. Zničiti polskou práci jest účelem českého šovinismu, ale pamatujte si. že vždy tam, kde byl tisk legální cestou potlačován, kde se mu překáželo vycházeti, vycházel vždy tisk nelegální a rozšiřovaly se zprávy, které byly stokrát škodlivější než to, co se psalo otevřeně. (Výkřiky.)

Říkáte, že se vypořádáte s nepřáteli. My jsme nikdy nebyli nepřáteli státu a nebyli jsme také nepřáteli českého národa. Hluboce cítíme. že jsme slovanským národem, ale nezavírejte nám cestu, kterou bychom mohli vypověděti své myšlenky a pohnouti vás k nápravě soustavy, jíž užíváte vůči našemu lidu a jež může vésti k zoufalství a k nepříjemným událostem jak pro nás, tak i pro vás. (Výkřiky.)

Vašich pohrůžek se neulekneme. O polském národě je známo, že vytrpěl mnoho pro své národní přesvědčení. (Výkřiky.) Vězení, Sibiř a dokonce šibenice ukazovaly cestu, kterou kráčel polský národ v době svého otroctví. Také my ve Slezsku jsme Poláky, a když bude zapotřebí trpěti pro naši národní ideu a na ochranu našeho lidu, budeme snášeti pronásledování, ale pamatujte si, že ti, kdož takovými prostředky bojovali proti polskému národu, nezvítězili.

Zmínil se zde pan předseda vlády a po něm někteří řečníci z vládní koalice, že Československá republika chce usilovati o přátelství s Polskem. Pro nás Poláky v Československu bylo by toto přátelství neobyčejně vítané. (Výkřiky. (Ale myslíte, že přátelství jest možné mezi národy tam. kde se jeden pokouší zničiti živou část druhého, a polský národ nemůže popříti, že jsme jeho členy, stejně jako ani vy se nemůžete vzdáti Čechů, kteří bydlí mimo hranice československého státu. (Posl. Bátková: Co dáváte českému lidu v Polsku?)

P. Světlík a jiní v rozpravě zdůrazňovali, že se Polsko rozešlo s Francií a spojilo s Německem proti ní. (Posl. Uhlíř: Zradili jste Francii, která z vás udělala samostatný stát! Zradili jste Slovanstvo a Československo! Vlétli jste do náručí Berlína!) Nikdy nebylo v Polsku o tom řeči. Polsko má vojenskou smlouvu a spojenectví s Francií, ale Polsko jest velmocí a proto se nedá voditi Francií na šňůře jako na př. jiné státy. Že s Československem nedošlo k dohodě, zavinila to soustava politiky, kterou vede pan ministr Beneš, tudíž vaše zacházení s částí polského národa, která žije v republice. (Posl. Bátková: Posíláte nám sem agenty! - Výkřiky.)

Místopředseda Košek (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr. Wolf (pokračuje): Národy tvoří státy a jejich státy nemohou kráčeti jinou cestou, než samy národy. Na pohřebišti polského lidu v Československu polský národ nemůže navázati přátelství s národem českým. (Výkřiky.) Vraťte nám duše, které jste odňali polské národnosti, změňte systém. vzdejte se zisku pro svou národnost, který jí nepatří, a pak s radostí podáme my a celý polský národ ruku ku přátelské spolupráci.

Nežádáme výsad ani milostí, nýbrž vyžadujeme rovnoprávnosti. nikoliv na papíře, nýbrž v činech a v životě. A až to dostaneme, budeme mluvit o spolupráci. (Potlesk.)

Místopředseda Košek (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Petrášek. Dávám mu slovo.

Posl. Petrášek: Vysokoctená snemovňa! Práve mňa upozorňuje pán predseda, že mám málo času, ráčte ma preto vypočúť. (Hluk.) Mám len 6 minút a čas je vskutku drahý, čo musím a chcem uznat, a preto vás prosím, ráčte mňa v kľude vyslechnúť. Ja každého vypočúvam, milerád mám súboj, ale ten duchovný a rozumový, argumenty nie päsťou a krikom. Uznávam, že pán predseda vlády mal ťažkú úlohu, keď sostavoval program, lebo sú v koalícii rôzné strany, s ktorých niektoré majú i zásady, kde sa tiež potom uvažuje o triednom boji. Uznávam, že sú v programe dobré tie veci, ktoré sú sľúbené; len aby boly dodržané. Podpíšem i tú vetu pána predsedu ministerstva, že opozícia nesmie byť a nemôže byť proti štátu, ale môže byť proti vláde. Ja to na toľko podpíšem, že bych protestoval proti tomu, aby za to, že ja kritizujem len na pr. počin alebo iné veľké počiny niektorého úradníka a že tým tedy som proti vládnému režimu, aby ma za to voľakto považoval za protištátneho. Myslím, že protištátnosť a protivládnosť sú nie identické pojmy už preto, že sa môže stáť, a tiež sa stáva práve v našom parlamente, že daktorá strana, ktorá bola v opozícii, prijde do vlády, tedy raz by bola štátoborná a po druhé štátotvorná, a naopak z vládnych strán niektorá by mohla z vlády vystúpiť, dotiaľ bola štátotvorná a keď vystúpi, by bola štátoborná.

Prosím, ťažko je sľuby kritizovať, ale ľahčie je kritiku povedať o vláde, ktorá vlastne máločo zmenila na svojom programe.

Myslím, vysokoctená snemovňa, že pri denných okolnostiach hospodárskej a morálnej krízy by tri smernice maly viesť vládu, keď sostavuje program. To je po prvé morálna a hospodárska kríza, proti ktorej treba bojovať, po druhé že sme štátom, vo ktorom sú rôzné národnosti, a po tretie, že sme republikou demokratickou. Iste že keď bysme sa všetci spojili, že hospodársku krízu nezdoláme, lebo to nie je len u nás, ale na celom svete, ale je isté a bezpochybné, že keď bysme všetky sily venovali a spoločne pracovali, že bysme veľmi dobre vedeli umierniť krízu (Výborně!) a síce s tým, že by sme na zásadách spravodlivosti a lásky, to je kresťansko-sociálného programu hľadali sblíženie nielen vrstiev, spoločenských tried atď., ale hľadali sblíženie národností a tak probovali zdolať krízu. Toto i sám ľud hovorí a sám ľud to tak chce.

Ja len dve veci z najnovejších som tak smelý tu spomenúť. A síce, ráčíte vedeť, že minulú nedelu v Segedíne boli českí športovci, poslednú nedelu boli maďarskí športovci v Prahe, sbližovali sa a žiadame preto, aby títo športovci nám boli vzorom, aby sme i v politike sa vedeli sblížiť.

Druhá vec je katolícky kongres všenárodný, ktorý sa práve dnes odpoludnia začína. Tam sú tiež všetky národnosti z celej republiky prítomné vo znamení kresťanskej lásky. Prial by som si, vysokoctená snemovňa, aby sme i my nasledovali športovcov. (Hlasy: želáme si, aby i Slováci v Maďarsku dostali školy.) To máte pravdu! Tak sa mi zdá, že tieto smernice neboly úplne dodržané pri sostavovaní programu, a síce tak vidíme všeobecne, že sa u nás sostavuje vzdor mnohoráz hlásanej demokracie a skôr na jednotlivé a že celú politiku vede nateraz pán minister zahraničných vecí. Myslím, že štát posiluje politika vnútorna a že má viesť politiku snáď za daných okolností minister zemedelstva, minister obchodu a minister soc. pečlivosti a stavať od zdola hore a nie od shora dole. Ja uznávam všetky zásluhy pána ministra zahraničia, ale ja viem, že on, keď veľa cestuje, pri jeho veľkých starostiach, tak sa zdá, že lepšie pozná cudzinu, ako by poznal nás, naše bolesti a naše krivdy. On cestuje, ale vždy len ďaleko cestuje a nikdy nie k blízkym súsedom. Prosím, keď som hospodár, najprv musím byť za dobre so svojmi najbližšími súsedy a potom tú lásku rozširovať ďalej a ďalej.

Naposledy bol pán minister zahraničia v Moskve. Prosím, jestli je to tak, ako sa hovorí a píše, že išiel tam on jako zdravý optimista a s optimizmom prichádza a s vierou, all right, prosím, podpíšem všetko. Ale bolo by na čase tak robiť, keď je tu modus vivendi s Vatikánom, keď sa má uskutočniť napokon modus vivendi, - či je to taktické odrazu, neviem, to je vysoká diplomacia, klobúk zdvihám pred ňou, ale či sa dá odrazu aj teplo, aj studeno dýchať.

Keby celá vláda spolu hľadela o zbliženie, spriatelenie národov, som presvedčený o tom, že z našej republiky mohli by sme tu utvoriť jedno demilitarizované šťastné a blahé Švajciarsko. To by sme si želali. Ale robí sa opak toho, to Slovensko, z ktorého nás sem ľudia poslali, považuje sa za akúsi druhotriednu koloniu a pod titulom československej národnej jednoty zurí nacionalizmus a to len český. Na Slovensku vidíme také veci, že na pr. úrad práce v Nitre - na to mám dôkazy, faktá - je nie už tajným, ale verejným sekretariátom agrárnej strany. Stáva sa - i na to mám dáta, složím ich tu treba -, že pri rozdelení stravovacích lístkov v jednom okrese povedali, vy komunisti a kresť. sociálovia nedostanete stravovacích lístkov, a tiež im ich nedali. Keď sa také veci stávajú, tu mi ráčte dovoliť, tu prosím bratov Čechov, uprimne a verejne poviem, nebudem sa odvolávať a varovať vás od tých informátorov zo Slovenska, ale počujte, čo mi minulý týždeň riekli najprv na rynku, potom na stanici v Nitre. V Nitre je nezamestnaných chudákov na 200. Hovorili, podívajte sa, pán farár, na stanici v Nitre prednosta je Čech, trafikant je Čech, novinár je Čech, hostinský Čech, v šatne je Čech, lampár je Čech a toho lampára dva synovia sú nosiči. To je, prosím, v Nitre na stanici. To mi sdelili najprv v meste a potom to potvrdili i železničiari. Že by sa i za tých nosičov nenašli Slováci? A či človek môže zabrániť slzám, keď mi ukazovali, že tí nosiči sú drabanti, chlapi, - kto tam chodíte, môžete ich videt - fackujú chudákov 15 až 16 ročných zchudlých chlapcov nezamestnaných rodičov, keď chcú ten kufrík odniesť a korunku zarobiť, aby mohli doma nezamestnanej matke chlieb kúpiť. To sa ďalej nemôže robiť. Ja na vás apelujem, kto máte na mieste srdce a rozum, aby ste sa rozmysleli a zamysleli nad tým. Hľadáte, ja to nepopieram, s dobrým úmyslom príčinu nespokojnosti na Slovensku, a tak ju hľadajte v prvom rade v hlade a nie v nacionalizme.

Keďže ja v programe vlády nevidím ani systematickú prácu, ani systematický plán na zdolanie nezamestnanosti, ja aby som na pochytre teraz hneď vám súrne a aktuálne návrh podal na Slovensku proti nezamestnanosti, proti vykorisťovaniu ubohých robotníkov, podal som včera návrh, ktorý vám prečítam.

Návrh posl. Petráška a druhov na zmiernenie kríze, nezamestnanosti a proti vykorisťovaniu zemedelského robotníctva na Slovensku. - Prosím, nemôžem o Čechách mluviť, lebo neznám na toľko tie pomery, ale ráčte to počúvať, čo sa robí na Slovensku. - "Vláde sa ukladá, aby po dohode so zainteresovanými ministerstvami súrne vydala nariadenie, že za prvé denná mzda zemedelského robotníctva má byť minimovaná tak, aby slušne vyžiť mohlo." Ja vam uprímne vyznám, nedbám, keď sa i hnevať budú páni komunisti, ja som mal najprv napísané 8 Kč, ale i toho som sa obával, že je to maličkosť, potom mi povedali iní, že robotníci dostávajú menej, preto som dal 8 Kč, lebo vám uprímne poviem, že aj v okolí Nitry sa nachádzajú zbytkári, statkári, ktorí nie 8, ale 6 až 7 Kč platia. (Posl. Vallo: Z vašeho klubu niektorí pánovia tak platia!) Ja o nich neviem.

Za druhé výžinok, to je tá pridelená čiastka žencov všeobecne sa ustáľuje v desiatej čiastke požatého a vymláteného obilia.

Za tretie uživanie kosiacich strojov na obilie sa prechodne omedzuje iba na okolnosti docela mimoriadne.