Místopředseda Onderčo (zvoní): Prosím o kľud.

Posl. Hlinka (pokračuje): To ja uznávam, páni moji, že sa krv nemá prelievať. Páni moji, dosiaľ sa vždy len naša krv prelievala, vaša nikdy. My sme nenapadali. Vy ste štvali, vy štvete. (Posl. Štunda: Vy štvete! - Výkřiky. - Hluk.) Páni moji, počkajte, povedzme, že tam boli aj štvanice... (Hlučné výkřiky. - Hluk.)

Místopředseda Onderčo (zvoní): Prosím pánov poslancov, aby zachovali kľud.

Posl. Hlinka (pokračuje): Páni moji, pojdem na druhú stranu, na juhovýchod. Advokát dr. Hudec z Novej Bane toto píše. (Čujme! - Výkřiky. - Hluk.)

Místopředseda Onderčo (zvoní): Prosím o kľud.

Posl. Hlinka (pokračuje): 16. mája boly odsúdení ľudia po 300 až 500 Kč pre útisk. Ani neboli vyslýchani, ale za tri dny už boli odsúdení. Soznam odsúdených pre nepatrné poznámky, ako pre hanobenie kňazov, a viery výkrik: "Hanba", alebo keď začali hájiť svojich kňazov.

Keď začali zvoniť a socialistický rečník neprestal hovoriť, vykrikli: "Pomodlite sa Anjel Pána", alebo keď dr. Beznák miesto politickej reči začal kázeň držať na námesti a padla poznámka: "Ráčte hovoriť o politickej a hospodárskej situácii" - predkladám nasledovné dôkazy. Čujte.

Občania z Hornej Ždáne pre údajné rušenie agrárneho shromaždenia dňa 12. mája v obci Horná Ždáňa: Viliam Paško, súkromník, 300 Kč, Verona Knoppová 100 Kč, Anna Knoppová 100 Kč, Maria Kovalová 200 Kč, Pavel Majerčák, farár, 300 Kč. - Jedného farára, páni moji, vo Spiši pokutovali na 1500 Kč pre nepatrnú príčinu.

Občania zo Sv. Benediku, odsúdení prerušenie agrárneho trubafónu a soc. dem shromaždenia dňa 3. mája 1935 a 12. mája 1935: Vincenc Harvan, obuvník, náš predseda, 500 Kč pokuty (Výkřiky. - Místopředseda Onderčo zvoní. - Hlas: Veď ich zarobí!) ale za mesiac, za dva. - Imrich Prachár 400 Kč. Ján Káčer 200 Kč, Ludvík Káčer 200 Kč, Ján Lopúch 500 Kč, Mikuláš Kozmályi 50 Kč, Michal Lopúch 200 Kč, Michal Šustek 200 Kč, Imrich Stosl 50 Kč, Vincenc Vajda 30 Kč. Imrich Príbelský 200 Kč, Karol Páleník 300 Kč, Vincenc Havran 50 Kč, Michal Fábry 350 Kč, Michal Orgonáš 420 Kč, Jozef Morvay 100 Kč.

Páni moji, tento kvietok, tento sudca, tento vzor lásky k blížnemu sa menuje dr. Friedl, tento im meral tie stotinky. Kde je pán posl. Macek, čo povie k tejto podpore nezamestnanosti? (Posl. Bečko: To je vaše dielo.) Moje dielo? Ja sa len tomu divím, že ani vám ešte neublížili, čo sa vy naurážate. Vás neurazili, nás porania a pobijú a nikdie ochrany nedostaneme. Moje dielo je to? Neráčte to prednášať a nechajte to tým pánom čo to prežili. (Hlasy: To sú cinici!) Áno, cinici Páni moji, z tej príčiny tiež nemôžeme takej vláde, ktorá je tak stranícka, nijakú dôveru hlasovať. Vláda má byť spravodlivá a nestranná. (Předsednictví se ujal předseda Bradáč.)

Ale máme ešte i svoje bôle, máme tie veľké rozdiele hospodárske, ktoré by sa vám mohli tu vyčítať: ako ste zachádzali so štátnymi majetky, ako hospodaríte s fondami, ako to povedal kol. Macek. Keď sme vystúpili z vlády r. 1929, bola koalícia občianska. Koľko sme nechali vtedy v pokladnici? 2010 mil. Kč. (Tak jest!) To sú dve miliardy. (Hlas: Dnes je kolko?) Dnes máme 50 miliard štátnych dlhov s autonomnými telesami. 2010 mil. Kč sa minulo, v štátnom rozpočte sa rozišlo. Povedali ste, že rozpočet bude aktívny, že o 5 mil. bude zvýšku, - a prešiel rok a prišlo sa na to, že sme museli vypustiť investičnú pôžičku. Vypustila sa 1.300 mil. invenstičnej pôžičky. My sme neoponovali, lebo kde sa jedná o to, ako a kde pomôcť ľudu, mileradi i sami kooperujeme trebárs sme nie vo vláde. Pôžička investičná sa minula a investície žiadne nemáme. (Výkřiky.) Okrem toho, páni moji, keď sme za rok prijímali rozpočet a keď nám najvyšší účetný úrad vykázal, že okrem rozpočtu nie 5 mil. zvýšku, ale 1.960 mil. schodku bolo. Tak to bolo v r. 1932, 800,000.000 Kč francúzskej pôžičky pošlo zasa, a schodok bol 820 mil. V r. 1933 to isté. Páni moji, môžeme s dobrým svedomím takýmto pánom dávať do rúk tie peniaze ľudu? To sú peniaze moje, peniaze vaše. Preto voči tejto vláde žiadnej dôvery neprechovávame a za ňu hlasovať nebudeme.

Páni moji, budeme-li do vlády povolaní, je úkolom jedného každého poslanca, aby sa stal vládnym, aby on vládol, aby svoje osudy on sám pripravoval, viedol a spravoval. Nepôjdeme do tej vlády, kde nás len ministerský stolec bude očakávať. Za ten nepôjdeme nikdy, ale keď sa ľudu pomôže, keď mu budete dávať prácu v továrňach, keď ľud nebude chudobnieť, keď nebude biedny, keď nebude nezamestnaných. Vtedy pôjdeme do vlády. Naša strana chce pomôcť ľudu. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu je dále přihlášen pan posl. Bruno Köhler. (Hlasy: Není přítomen!)

Pan posl. B. Köhler zde není, ztrácí slovo.

Dále je ke slovu přihlášen pan posl. Esterházy. Dávám mu slovo.

Posl. Esterházy (maďarsky): Veľavážená posl. snemovňa! Keďže tuná dnes po prvý raz chápem sa slova, budem sa snažiť mluviť naprosto objektívne a zostať objektivným, lebo sa domnievam, že Maďarstvo má tuná od 16 rokov sťažnosti, ktoré nijako neboly tou ktorou koaličnou vládnou väčšinou sanované tak, ako to nám tunajším Maďarom zabezpečujú mierové smluvy. (Posl. Bečko: Koľko slobôd majú Slováci v Maďarsku?) Toľko majú slobôd, koľko slobôd si vybojujú. (Stálé výkřiky. - Předseda zvoní.) Ja v tomto štáte platím dane, platím dane spolu so svojimi maďarskými bratmi a tedy nesmiem pripustiť a trpeť, aby strany väčšiny, ktoré dnes sedia pri mäsnom hrnci, proste nohama udupávaly naše ľudské práva. (Předsednictví převzal místopředseda Onderčo. - Stálé výkřiky posl. Stundy, Csomora a Schulcze).

Nie preto pričlenili nás, aniž sa nás pýtali, k Československej republike, aby naše menšinové, kultúrne, jazykové a hospodárske práva nedodržiavaly československé vlády na 100 %. Hospodársku situáciu a chudobu Slovenska a Podkarpatskej Rusi pochopí len ten, kto na Slovensku žije a zná slovenské pomery. (Výkřiky posl. Csomora.)

Místopředseda Onderčo (zvoní): Prosím pána posl. Csomora, aby zachoval kľud. (Výkřiky.)

Neráčte vyrušovať rečníka.

Posl. Esterházy (pokračuje): Ja znám tieto pomery, o veľa lepšie ich znám, než ich znajú tí páni ministri, ktorí chodia na Slovensko a Podkarpatskú Rus, aby sa dali oslavovať. Ja viem, že na východnom Slovensku niet chleba, viem, že niet chleba na Vrchovine a že pôvodcami tejto biedy sú práve tie strany, ktoré v koaličnej vláde napriek svojmu sociálnemu smýšľaniu každý zákon odhlasovaly a odhlasujú len preto, aby mohly zostať u mäsného hrnca. (Hluk. - Výkřiky posl. Vallo.)

Místopředseda Onderčo (zvoní): Prosím pána posl. Vallo, aby zachoval kľud.

Posl. Esterházy (pokračuje): Páni moji, tu nemožno sa vykrúcať. Márne hovoríte, páni, o tom, že smýšľate sociálne, márne hovoríte o tom, že chránite záujmy pracujúceho ľudu. To nie je pravda! Páni, vy nič iného nerobíte, než že odhlasúvate zákon za zákonom, a to zákony, ktoré ženú Slovensko do katastrofy. (Výkřiky posl. Csomora.) Vy zbytkár čušte, vy ste prvým zapredancom vlády. My od 16 rokov stojíme na stanovisku, že musíme vybojovať autonomiu pre Slovensko. (Posl. Csomor [maďarsky]: Lebo ste nepriateľom demokracie.) To nie je pravda, ale ja vidím, že Slovensko bez autonomie poklesne tak, že tam čo skoro nikto nebude mať chleba. (Posl. Vallo [maďarsky]: Pane gróf, vy máte chleba, ale robotník ho nemá!) Pán gróf, ktorému vzali statok, zostane Maďarom, lebo na to má právo, a zostane Maďarom, i keď vás mor zožere. Gróf má právo tuná žiť a každý Maďar má právo tuná žiť. (Výkřiky posl. Stundy a Csomora.) Kde sú páni agrárné trúbafóny, tam je nejväčšia bieda.

Páni agrárnici, počúvajte! Jednou z najhlavnejších príčin zchudobnenia tunajšej vrstvy malozemedelcov je strana agrárna a pozemková reforma. (Hluk. - Výkřiky posl. Csomora.) Mne vzali pozemky a platia mi za ne na papieri 800 korún, kým od maľorolníkov berú 3500 Kč za jutro. (Posl. Csomor [maďarsky]: Prečo ste ich nedal skoršie?) Preto, lebo ste vy museli robiť obchody! (Hluk. - Posl. Kosik [maďarsky]: Prečo neidete do Maďarska?)

Místopředseda Onderčo (zvoní): Nevyrušujte, prosím, rečníka.

Posl. Esterházy (pokračuje): Ja som tuná, lebo mám k tomu právo a mám-li právo platiť tuná dane, mám tiež právo tuná hovoriť, lebo mňa poslala do snemnovne dôvera ľudu a nie peniaze vládnej koalície. (Výkřiky posl. Schulcze.) Ja zastupujem Maďarstvo, mňa sem poslali Maďari, vás však sem poslali marxisti.

Predseda vlády mluvil o čistote volieb v tomto štáte. (Posl. Kosik [maďarsky]: Aké sú voľby u Horthyho?) S Horthym nemám nič spoločného, ja vykonávam kritiku nad touto vládou. (Hluk.)

Veľavážení páni! Pán minister Hodža... (Posl. Csomor [maďarsky]: Nech žije!) - vopred som vedel, že ho budete živiť, je to vaša povinnosť - povedal po voľbách, že tieto voľby znamenaly porážku Maďarov. Nuže, nemožno odčiniť porážku žonglérstvom, akým chcel pán minister v Trenč. Tepliciach zahaliť porážku agrárnej strany. Nemožno. lebo predovšetkým berte na vedomie, páni agrárnici spolu s pánom ministrom Hodžom, jestliže to neviete, že na maďarských vidiekoch, v maďarských okresoch sa volebné číslo zvýšilo, a zvýšilo-li sa volebné číslo a my preca sme uhájili naše pozície, tak nie je pravdou, čo on tvrdí.

Avšak je tu ešte jedna otázka, ktorá je k veľkej sláve demokracie, a to je, že ešte i dnes po 17 rokoch leží v úradoch asi 30.000 nevybavených vecí štátneho občianstva len preto, že uchádzači sú dobrí Maďari.

Tiež o dobrom priateľstve so súsedmi hovoril tuná pán predseda vlády. Len docela krátko sa zmienil, že chce byť so všetkými súsedy v dobrom pomere. Dôkazom toho uviedoľ hospodársku smluvu, ktorú uzavreli naposled. Druhého dňa už p. posl. Teplanský, ktorý patrí k jeho strane, podal priateľstvo s Maďarskom už vo forme o veľa presnejšej, lebo povedal, že Maďarsko sa musí vzdať všetkých revizionistických tendencií.

Nuž ja, veľavážení páni, povedám, že nám maďarským zákonodarcom v Československu nič nie je do toho, čo robí maďarská vláda a akú politiku robí, ale ide-li o revíziu... (Posl. Csomor [maďarsky]: Revíziou ste balamútili ľud!) - vy ste tiež od toho opuchol! - tu musí československá vláda previesť revíziu predovšetkým vo vlastnej svojej politike, v zachádzaní s námi Maďarmi. Lebo že by sme my Maďari - akolkoľvek otáčate ceruzou a chceli by ste nás tým obviniť - boli protištátni, to priamočiarne odmietame. Snáď nás nemožno kvalifikovať za protištátnych len preto, že konštatujeme, že na Slovensku, ktoré dalo vždy chleba každému, kto chcel pracovať, je bieda, je nezamestnanosť, či preto, že konštatujeme, že na Slovensku sú státisíce bez práce, keďže vláda odbúrala slovenský priemysel, aby priemysel český a moravský mohol bohatnúť. (Posl. Bečko: Čo robí mlynársky priemysel v Maďarsku?) Hybajte sa tam pozreť. Nemám cestovného pasu, ja ta nemôžem. (Posl. Stunda: Prečo nemáte cestovného pasu?) Mne ho ešte nevydali. (Hluk.)

Místopředseda Onderčo (zvoní): Nevyrušujte, prosím, rečníka.

Posl. Esterházy (pokračuje): Preto, že sme proti vláde v opozícii, preto, že útočíme na túto vládu, nemožno nás kvalifikovať za protištátnych. Ani Malypetr ani niekto iný nemá právo povedať, že "l'état c'est moi"! To mohol povedať kráľ Ludvik XIV., po prípade cár Peter Veľký, ale nemôže to povedať o sebe Malypetr. (Posl. Stunda: Prečo vám vzali cestovný pas?) Čo ste tak zvedavý? (Posl. Stunda: Ja to viem. Som zvedavý, či to poviete vašim kolegom.)

Pán predseda vlády zmienil sa tiež o modu vivendi a tu povedal, že táto otázka bude najbližšie upravená pápežskou bullou. Ako katolík s potešením berem na vedomie, že po 16 rokoch sa takéto tóny ozývajú z úst československej vlády do Ríma, tak že Rímu bola daná možnosť podať pravicu smieru československej vláde. Ja veľmi dobre chápem, že Rím sa smieri s Prahou, lebo ako katolík viem, že Rím odpúšťa každému hriešnikovi. Ale na tomto mieste musím pribiť svoje želanie a istý svoj pocit, že ani československí cirkevní, ani československí svetskí činitelia nezneužijú modu vivendi k tomu, aby na tunajších Maďaroch počtom 1,000.000, z ktorých 70 % sú katolíci, páchali nové a nezaslúžené krivdy.

Modu vivendi však bude možno dať plnú formu len vtedy, jestliže vláda československá donúti centrálnu správu, aby vyúčtovala miliony, ktoré po dobu 16 rokov niekde uložila, alebo utratila. Som presvedčený, že vláda bude tak energická a mužná, že tejto inštitúcii uloží, aby toto vyúčtovanie previedla a tak ďalšie smierovanie neutrpelo újmy. (Posl. Török [maďarsky]: Dávate vieru, ale všetko ostatné berete.) Vy i túto berete.

Čo sa týče hospodárskej časti exposé pána predsedu vlády, tu nespatrujem nič nového. (Posl. Vallo [maďarsky]: Jeho hospodárstvo je v poriadku.) To je možné, ale Slovensko ocíta sa v ťažkých pomeroch; pre domorodých obyvateľov niet chleba na Slovensku. Je morálne nemožné, aby slovenskí, maďarskí, nemeckí a rusinskí domorodí mladíci, ktorých dali rodičia za krvopotné peniaze vyštudovať, nedostali sa na Slovensku k miestu, kým zpoza Moravy importujú sa sem úradníci a sluhovia. Napr. v Nitre daly železnice výpoveď trom nosičom Slovákom a na miesto nich najaly troch Čechov.

Takýmto spôsobom nemožno od centralistickej vlády, ktorá už niekoľkokráť dokázala, že pre Slovensko a Podkarpatskú Rus okrem slov neučinila nič, očakávať hospodárske ozdravenie Slovenska a prosperitu jeho ľudu ktorejkoľvek vrstvy. K tejto vláde nemôžeme mať dôveru. Musím pribiť, že každý náš počin a každý náš krok bude smerovať k uplatňovaniu záujmov odvekého obyvateľstva, zvlášte obyvateľstva maďarského na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi. Uvidíme, ako bude honorovať vláda naše priania; ale prehlašujem, že akokoľvek ich bude honorovať a robiť čokoľvek - jednoho, a to autonomie a samostatnosti Slovenska nikdy sa nevzdáme. (Potlessk.)

Předseda (ujav se předsednictví - zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan posl. dr. Kramář. Uděluji mu slovo.

Pan posl. dr. Kramář vyslovil přání, aby si mohl sednouti. Prosím slavnou sněmovnu, aby mu to dovolila. (Poslanci projevují souhlas.)

Posl. dr. Kramář: Slavná sněmovno! Především prosím, abyste mne omluvili, že sedím. Ale bohužel nejsem ještě dosti zdráv, abych mohl dělati to, co jsem dělal dříve. A přiznám se vám docela otevřeně, že snad je to lehkomyslné, že mluvím. Ale nejde to jinak. Po třech letech naprosté odloučenosti od světa připadají mně různé věci, na které bych se snad ve shonu denních událostí díval daleko klidněji, hrozivými, poněvadž mám čas a možnost, abych domyslil všechny ty konsekvence, a proto ne že bych snad toužil po řečnické tribuně anebo po triumfech řečnické tribuny, jsem se přece jen odhodlal mluviti, ačkoli, jak pravím, snad by bylo zdravotně moudřejší, kdybych tak nečinil. Ale přiznám se, že vidím věci hodně černě. Na jedné straně jistě nebudu podceňovati, co se děje u nás v sousedství. Není nejmenší pochybnosti, že stojíme před novým rozvojem pangermanismu, jaký zde ještě nebyl. Německá národní síla se obnovila a projevila takovou úžasnou silou, že dnes mluví o cílech pangermanismu tak, jak se dříve nikdy nemluvilo. Vy víte velmi dobře, že se mluví všeobecně a oficielně o 100milionovém národě, o národní jednotě všech Němců, bez ohledu na hranice, a třeba by bylo nespravedlivým, abychom snad chtěli obviňovati toto hnutí, že už oficiálně jde za svými snad konečnými cíli, tož přece jen není nejmenší pochybnosti, i když ujišťuje o své naprosté mírumilovnosti, že zde něco je, s čím musíme počítati a co napřed nás ohrožuje nejdříve. Zejména když, jak jsem zrovna četl "Dernieres Nouvelles de Strassbourg", mluví tam pan Armnin o divokých Češích, jež dlužno zkrotit.

Když vidím na jedné straně toto a na druhé straně ten, řekl bych, mátožný, naivní pacifismus falešné demokracie, který nechal klidně vyrůst tuto sílu německou a sám jenom se pořád ukolébával mírumilovnými frázemi, a když vidím, jak vítězové mezi sebou jsou rozrůzněni a. že asi včas nedohoní, v čem je ve zbrojení Německo bez odporu předešlo, pak se nedivte. že mám jisté obavy, velké obavy, tím větší, když vidím, jaké jsou vnitřní poměry našeho národa.

Neměl jsem přímou účast ve volbách, ale řeknu vám docela otevřeně: To, co jsem o nich slyšel a co jsem mohl pozorovat, mne naplnilo přímo ne úžasem, nýbrž obavou o budoucnost. Jsem trochu naivní člověk, a to proto, poněvadž jsem ze staré školy. Když jsem byl ponejprv zvolen do říšské rady r. 1891, stály mne volby zrovna 5 zl. r. č. A tenkráte šlo o volby, které úplně převrátily poměry v Čechách, kde byli smeteni Staročeši, vševládná strana - a jak byly idylické proti tomu, co jsme měli dnes.

Když vzpomenu, jaké sumy dnes pohltily volby a co se všecko za peníze kupovalo, hlasy, strany, všechno možné, jak se tvořily nové strany, musím vám upřímně říci, že se začínám trochu bát o budoucnost. Stále a stále myslím na slova jednoho velmi vážného člověka, který, když se tenkrát tolik u nás mluvilo o různých nezdravých zjevech, mně řekl: No, konečně to všecko může býti, ale víme, kdo jednou bude u nás moci kupovat? To je strašné slovo, na které stále vzpomínám a které, když jsem všecko viděl, co se u nás dělalo, jsem nemohl zapomenout a které mne naplnilo úzkostí.

Vidíte, náš národ neměl přece žádnou materiální sílu, byli jsme malí, nebyli jsme bohatí, rostli jsme pomalu a měli jsme jenom jedno: úžasnou víru v pravdu a právo. To byla naše síla, nic jiného jsme neměli, Když vzpomenu, jakými lžemi se pracovalo ve volbách, jak se vydávaly docela falešné noviny s falešnými úvodními články, podepsané Josef Stříbrný, ovšem opatrně, to "os" velmi malé, aby to vypadalo jako Jiří Stříbrný, když vzpomenu na pověsti o mé smrti atd., řeknu si: Takhle se vychovává národ?

Nebudu mluvit ani o jistých zdvořilostech. Dostal jsem na př. list t. zv. "Očisty". Jeden takový končil tím, že si musí přede mnou třikrát plivnout. Jeden pan kolega, který je zde mezi vámi, ani nevím, je-li zrovna zde, nemám čest ho znát, ale má dost význačné místo starosty jednoho pražského předměstí, myslel, že musí udělat zkoušku spisovatelské způsobilosti, a vykonal ji tak, že mluvil o mně, že jsem zlostný, 65letý stařec, úplně hluchý a uměle živený. No, tedy v tom bylo jediné zdvořilé, že mně ubral 10 let, poněvadž je mi skoro 75, ale také musím říci, nevím, chtěl-li ten pán, který je dnes naším kolegou, skládat zkoušku způsobilosti, aby se mohl přičísti k těm 66 levicovým intelektuálům jako 67., nevím, ale jestli, tak myslím, že se mu to plně podařilo. Ovšem, negratuluji ani jemu, ani jim.

Ale to jsou vedlejší věci. Že člověk za 50 let služby v československém národě dostane takovouto odměnu, to konečně není nic divného, a buďte ubezpečeni, že mne to náramně málo trápí, mně je to úplně lhostejné. Horši pro mne bylo, když jsem četl, že volebními argumenty byly stolice, sklenice a klacky. Tedy to už je trochu silné, a to proto, poněvadž přece jenom my u nás jsme považovali svůj národ za něco vyššího, my jsme se vždycky holedbali tím, že máme nejvyšší počet lidí, kteří umějí číst a psát, a mysleli jsme, že také národ proto je na výši demokracie. Ale já vám řeknu docela upřímně, a nedivte se mi a nemějte mi to za zlé, když člověk si myslí na to, že demo§atické volby byly prováděny tímto způsobem, a vzpomíná, jak byly prováděny volby dříve, jichž jsem byl přímým účastníkem, tak musím říci, že nesmí nikdo míti za zlé, když i člověk jako já, který přece jsem tolik obětoval a tolik zkusil proto, aby se probojovalo všeobecné hlasovací právo, má o té demokracii někdy docela zvláštní myšlenky a bojí se, že není většího a nebezpečnějšího nepřítele demokracie než to, jak se demokracie zneužívá. Konečně já řeknu jedno, Bože můj, snad nejsme my samotni, až na ty lži a podvody, kteří by viděli, že vláda řídí volby. I v takovém demokratickém státě jako Francie vidíme, co znamená býti ministrem vnitra a obsazovati všecky prefektury. Ale vedle toho vidíme státy, které se ani nežinýrují a docela otevřeně řekly, že chtějí dirigovat volby. A to jsou tedy fašisté a je to hitlerovský režim německý. Ale tyto dva režimy mají aspoň kuráž to říci, a já řeknu docela otevřeně, já snesu každé násilí, ale jenom ne lež a ne násilí, které se přikrývá demokracií a svobodou. (Tak jest! - Potlesk.)

Dovolte mi malou vzpomínku. Jako mladý 28letý doktor jsem jel se světovým kongresem lékařů a demografů do Pešti. A když jsme vystoupili z parníku, přivítal nás starosta města Pešti vzletnou německou řečí, ve které nás pozdravoval jako starosta hlavního města říše, kde je ta největší svoboda a kde jsou národy nejšťastnější. Já vám řeknu docela otevřeně, od té doby jsem přímo nenáviděl Maďary. Já neměl ten pocit proti Němcům, když utiskovali Poláky v Poznaňsku, poněvadž měli kuráž celému světu to říci. Ale já nesnesu, aby se pod pláštěm demokracie a svobody šlapala svoboda a do světa se vyhlašovalo, že jsme vzorem svobody.

Jedno je nejstrašnější, a to vám řeknu docela otevřeně, to mne dojalo. Konečně nedivte se mně, já jsem se vždycky na parlament díval trochu anebo hodně idealisticky. Já jsem vždycky byl proti obstrukci, i když jsem ji musel dělati. Mám to zapsáno v protokolu mladočeského klubu ve Vídni, když jsme ponejprv dělali obstrukci, že jsem proti tomu, a že varuji, abychom to nedělali. Já proto, poněvadž jsem měl tento názor o parlamentu, ačkoli nebudete mně míti za zlé, když řeknu, že jsem měl všelijaké zkušenosti s parlamentem, když jsem v něm 45 let, přece jen řeknu, že jsem si vždycky zachovával, řekl bych, toto trochu idealistické pojetí parlamentu.

A co teprve volby? Vždyť volby mají býti přece výrazem té nejsvobodnější vůle lidu v aktu nejvážnějším, totiž tenkrát, když tvoří státní vůli, poněvadž pro pána boha přece jen ten parlament je nejvyšší v demokracii. A teď se na to podívejte. Tedy první a nejprimitivnější požadavek je přece svoboda slova, svoboda shromažďovací. Bože můj, konečně já velmi dobře rozumím a jsem ochoten hlasovati pro všecky ty nejenergičtější prostředky proti tomu, kdo ohrožuje stát, jeho celistvost a jeho nedotknutelnost, ale, pánové, aby vláda pomocí konfiskací a soudů hájila svůj ne vždycky nejskvělejší režim, to přestává všecko. (Výborně! - Potlesk.)