Nehněvejte se na mne, když zneužiji vaší pozornosti k tomu, že vám přečtu něco, co bylo v "Národních listech" konfiskováno. Vy můžete souditi o "Národních listech", jak chcete, ale jedno je, že jsme se vždycky snažili, aby si zachovaly jistou úroveň. Já totiž, odpusťte mně, jako člověk, který tam nahoře jsem zavřený a nechodím nikam, jsem ráno dostával "Národní listy" a viděl jsem, že je tam víc bílého papíru než potištěného. Tomu se říká demokratická svoboda slova. Pánové, že se najdou členové policie nebo státního zastupitelství, kteří to konfiskují, tomu rozumím, ale že se najdou soudy, které konfiskaci potvrzují, odpusťte mně, že to řeknu, to je začátek konců svobody. (Výborně! - Potlesk.) O to se tu jedná. Není možno, aby vlády pro udržení své moci zneužívaly soudů a ze soudů udělaly nástroj k potlačování svobodného slova. Já bych řekl něco jiného než nástroj, ale chci se vyvarovati každého ostrého slova.

Dovolte mně tedy, abych vám nějaké věci přečetl. Ubezpečuji vás, že to není proto, abych chtěl nějaké velezrádné věci přikrýti imunitou, ani mne nenapadne. To je tak nevinné, že se skutečně až stydím, když to musím čísti a říci, že to bylo konfiskováno. Tedy na př. v článku (čte): "Národ na rozcestí": "Národní sjednocení vzniklo ze zdravého pudu československého lidu a z jeho vůle vyvésti národ a stát z dnešního úpadku. Skvělý nástup, který byl proveden 19. května, přinesl Národnímu sjednocení velké vítězství politické i mravní a přece v ten den ještě mnozí nepochopili přímo historického poslání, jež je podstatou a smyslem Národního sjednocení, utvořivšího se pod vůdcovstvím dr. Kramáře." To bylo konfiskováno. Vždyť je to opravdu úžas. Jak může ministr justice ospravedlnit, že se najde soud, který tohle potvrdí. Že se najde policajt, který to zabaví, chápu, ale soud, že v tom může nalézt přečin nebo zločin nebo co? Tak to nejde. Odpusťte! Naše slavné zahraniční zpravodajství dává do cizích novin zprávy, že strana dr. Kramáře avec tendences fascistes, s fašistickými tendencemi - to dává do novin - dostala tolik a tolik mandátů. Musím upřímně říci, kdo je ten fašista tu, my nebo slavná vláda? (Veselost.) V témže čísle byla zkonfiskována celá zpráva nadepsaná "Henleinova agitace v pohraničí". V této zprávě se praví - cituji, co bylo konfiskováno (čte): "Je známo, že strana Henleinova převzala všechno podle hitlerovského vzoru ze sousední říše a to všechno použila i organisačně ve volebním boji v celém našem pohraničí a dovedla toho použít především na neuvědomělém Hlučínsku, kde bylo dokonce agitováno, že naše volby jsou jen plebiscitem Třetí říše".

Toto bylo konfiskováno. Téhož dne však v německém "Sozialdemokratu" nebyl konfiskován článek o Henleinovi, v němž se pravilo (čte): "Tento parlament by se měl co nejdříve usnésti na tom, aby byla zasazena bronzová deska s nápisem: Ministr vnitra se zasloužil o Sudetendeutsche Heimatspartei Konráda Henleina. Správa státní skutečně podstatně přispěla k Henleinovu vítězství. Od té chvíle, kdy úřady klidně přihlížely, jak Henleinova strana provádí svou plebiscitní kampaň, bylo vítězství Henleinovo rozhodnuto. Byl prohospodařen velký kus státní autority. Hakenkrajclerské hnutí bylo vypipláno. Němečtí dělníci, kteří museli nastaviti svoje hlavy každého večera, aby chránili demokratickou agitaci proti hakenkrajclerskému teroru, museli přihlížeti k tomu, jak Henlein cestoval v průvodu 50 četníků, jak jeho schůze byly chráněny četníky i státní policií, ba dožili se toho, že v Litoměřicích dva četníci stáli na stráži před Henleinovou ložnicí. Neměly pak desetitisíce ztratit víru, že Češi se vzdali ochrany republiky?" Nemám nic proti tomu, poněvadž jsem pro svobodu, ale proč bylo konfiskováno, co my jsme napsali? Propánaboha, kde ani není stín toho, co bylo napsáno tady?

Dne 23. května byl otištěn otevřený list redakce panu předsedovi vlády. Ovšem byl zkonfiskován, a sice tato stať (čte): "Odpůrčí tisk svobodně a volně přináší zprávy, které v "Národních listech" propadají konfiskaci. Zpráva o útoku příslušníků Henleinovy strany proti činitelům republikánské strany na silnici v Odrách byla otištěna v "Lidových novinách" i jiných listech. Tato zpráva, kterou "Národní listy" uveřejnily bez jediného slova poznámky, byla však v "Národních listech" zkonfiskována. V odpůrčím tisku byly otištěny přímo výzvy k násilnostem proti příslušníkům Národního sjednocení a censura neuznala za vhodné tyto výzvy k nezákonným činům zabaviti. V "Národních listech" jsou soustavně konfiskovány všechny zprávy o násilnostech spáchaných na zástupcích Národního sjednocení. V tomto listě byla zkonfiskována i zpráva o surovém násilí, spáchaném na čelném příslušníku republikánské strany dr. Malecovi z Jindřichova Hradce, a dokonce i celé memorandum, s nímž se dr. Malec proti tomuto hrubému násilí obrátil na pana presidenta republiky." Pánové, obrátiti se takto na předsedu vlády a viděti, že je to zkonfiskováno, ač tam není snad jediného slova, za něž by se mohl chytiti jen poněkud objektivní soudce, je přece úžasné. Ale i list dr. Malece presidentu republiky byl zkonfiskován, a tu je zajímavé, co bylo také zkonfiskováno (čte): "Pro svoji osobu nepřeji si stíhání poštvaných násilníků, ale co příslušník našeho národa a státu v době tak neblahých zjevů Vás snažně prosím" - totiž pana presidenta republiky - "abyste pozvedl varovný hlas proti zavlékání takových nelidských způsobů do našeho veřejného života a abyste napomenul náš lid, aby se nenechal nezodpovědnými a řemeslnými demagogy štváti do té míry, aby zapomenul ne snad na svoji kulturní úroveň, ale dokonce na svoji lidskost". To bylo, prosím, konfiskováno. Vždyť je to přímo hrůza. Já jsem začal svoji kariéru poslaneckou bojem proti konfiskacím, proti četnickému střílení na sociální demokraty v Opavě a naše strana bojovala proti všemu utiskování tisku a dovedli jsme to v Rakousku tak daleko, že jsme mohli tisknout, co jsme chtěli, a nic se nekonfiskovalo. A v tom vzoru demokratické svobody, v Československé republice, se takové věci konfiskují.

Ale tam se konfiskuje ještě něco jiného. Račte tomu laskavě věnovati pozornost, je to krátké. Ve večerních "Národních listech" ze dne 22. května byla zkonfiskována i s nadpisem tato lokálka (čte): "Kupovat si urážky? Celé "Večerní České slovo" je vyplněno ničemnými útoky proti Národnímu sjednocení. Víme, že by tento lid bez občanských kupců asi jen živořil. Pamatujte si to, Pražané, kteří jste tím melantrišským tiskem stejně uráženi." Prosím, to bylo konfiskováno. Naše soudy jsou k tomu, aby chránily melantrišský tisk a jeho interesy. Kam jsme to přišli? Mně to je jedno, ať si píší, co chtějí; že se nekonfiskovaly nejhrubší urážky proti nám, je mi lhostejno. Ale proč toto konfiskují nám, kam jsme to došli? Druhý den, když jsme se o tom zmínili, byli jsme konfiskováni zase. Včera "Národní listy" byly konfiskovány pro pětiřádkovou lokálku, kterou jsme odmítli hrubé nechutnosti "Večerního Českého slova". V celé této lokálce nebylo jediného slova o koalici, o vládě ani o dr. Benešovi, tím méně něco, co by mohlo ohroziti zájem státní. Ale přece byla konfiskována od prvního do posledního písmene. "Tisk národně socialistický je přímo naplněn hrubostmi a nízkými útoky proti Národnímu sjednocení, ale tomu je to přirozeně dovoleno. My se nesmíme ani bránit." Prosím, to bylo konfiskováno.

Odpusťte, já, jak pravím, jsem vzdálený pozorovatel, sedím tam uzavřen, ale pro mne je to něco strašného, a proto jsem přišel, abych mluvil. Kam to dovedeme, prosím? Vždyť je to hrůza! Ale to nebylo jenom ve volbách.

Mám tu zas "Nedělní list", ve kterém bylo konfiskováno něco, nad čím člověku zůstává rozum stát (čte): "Dnes lze mluvit o situaci sebe opatrněji, neubrání se z nás nikdo velkým starostem. Změna vlády v bratrské Jugoslávii může přivodit ještě mnohé starosti v orientaci naší zahraniční politiky. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) Přejeme si z celého srdce, aby nynější pásky bratrské vzájemné pomoci mezi námi a Jugoslávií zůstaly neporušené. Opírati se pouze a jedině o pana Litvinova bylo by snad problematické". To bylo konfiskováno! Pánové, co to je? V celém světě, ve všech novinách světa se o tom píše a u nás máme dělat, já nevím co, jako by se nic nestalo? Vždyť to není možné. Takto přece nemůžeme postupovat. Takto chcete vychovávat národ, tím, že mu chcete ukazovat všecko v růžovém světle, neukázat mu nikde trochu nebezpečí, aby se na to mohl připravit?

Já opravdu vidím, že bych se nedostal k tomu druhému. Mám tu ještě pár takových citátů. Raději toho nechám, poněvadž bych si vybral příliš mnoho času, ale věřte mně... ještě jenom jedno: v článku prof. Domina byla konfiskována řada vět, také tato: "Slabost vlády přinesla zlé následky. Vždyť ani neměla odvahu zrušit jednu zbytečnou německou techniku, zatím co jsme měli kuráž odepříti techniku Slovákům." (Potlesk.) Pánové, vždyť to je něco úžasného. Divíte se potom, že přicházím mluvit, abych vás varoval, poněvadž je to strašné, kam jdeme? Vám to nepřichází, vy jste pořád v tom rušném životě každodenním, ale představte si mě, který tam sedím sám, opuštěný od světa, jen to všechno domýšlím, kam jdeme. Vzpomínám na svou vlastní činnost, na celou tu historii naší strany pro svobodu slova a shromažďování. Kam jsme to dotáhli?

Tedy já vám řeknu docela upřímně, že tyto věci uvádějí na myšlenky, které jsou úžasné. Já chápu všecky prostředky, jak pravím, obrany, na ochranu státu. Ale proč se s takovou přímo chorobnou zuřivostí šlo proti nám? Mohlo se nám vytknouti to nejmenší proti státu? Nebo proti tomuto demokratickému zřízení, o kterém mluvíte, že je chcete hájit, a jež takovým způsobem kompromitujete?

Dovolte mně, abych trochu shrnul, co jsem chtěl říci, abych vás poprosil, abyste objektivně usoudili, jestli jsme za to zasloužili to, o čem jsem mluvil, ty hrubosti, pronásledování, konfiskování a všechno ostatní, že se na nás šlo opravdu jako na štvanou zvěř. Prosím, je to hříchem proti státu, když jsme proti vázaným kandidátním listinám, které jsou poslední příčinou všeho toho zla, o kterém zde mluvím? Je to hříchem, když jsme proti takovýmto konfiskacím, když jsme proti tomu, co je nejnemravnější, aby se listy donutily zkřivit páteř hrozbou, že budou zastaveny? (Tak jest!) A to se dělo. (Výkřiky posl. Špačka.) To je to nejstrašnější, co si dovedu představit. Je to proti státu, je to proti demokracii, když jsme proti zmocňovacímu zákonu? Což pak nemáte Stálý výbor, který si můžete kdykoli svolat? Ale konečně, to už je odhlasováno, tak co o tom budu mluvit! Je to proti státu, když jsme proti inflaci, proti tomu, co zničilo Německo, co zničilo dosud každý stát, proti tomu, co je nejstrašnějším pro všechny dělníky, zaměstnance státní, pro střádaly? Proč? Jenom proto, abychom pomohli pohořelým bursovním spekulantům? Je to proti státu? Hájili my jsme stát, nebo ti pánové, kteří byli proti nám? Byli jsme proti státu, když jsme volali, aby se konečně něco udělalo pro průmysl, který zkomírá a který znamená ne pád průmyslníků, nýbrž statisíců chudáků dělníků, kteří nenajdou práce. (Potlesk.) Vždyť je to něco úžasného, a to jste byli proti nám! Vy jste proti nám šli s hloupým demagogickým heslem: Proti kapitalistům! Odpusťte, že řeknu: Nestydíte se? (Smích.) Co byli ti čeští kapitalisté? To byli malí lidé, kteří svou šetrností, prací a pílí se trochu vypracovali, ale vy nemáte ponětí, kteří jste mladší, jak jsme my, kteří jsme úpěli pod tíhou německého kapitálu, vítali každý český podnik. A ti jsou dnes skvělou politikou státní, kterou jste dělali, nahromadě. To je zkomírající kapitalismus! Kdo to proti nám štve, jací jsou to kapitalisté? (Hluk. - Místopředseda Taub zvoní.) Jsou to kapitalisté, kteří ke svým kapitálům přišli šetrností, prací, risikem podnikání. Ne, nemluvme o tom. (Výkřiky.)

Tedy prosím, jednou si o tom kapitalismu musíme promluvit, ale velmi otevřeně (Souhlas.) a pak snad leckteří pánové, kteří se tím kapitalismem ohánějí, poznají, že je to hůl o dvou koncích a že ten druhý konec je o mnoho horší než ten první. Ale to jste byli proti nám a celý národ jste štvali proti těm kapitalistům, proti českým kapitalistům, kteří jako fabrikanti - a to musím říci - poctivě jakživi jedním slovem nebyli proti nejširším sociálním reformám, ačkoliv je stály peníze, kteří je vítali a kteří ukázali tím, že sociální cítění je neodlučitelnou složkou jejich nacionalismu. A tam (ukazuje na čsl. soc. demokraty) mám svědky, na té lavici. Byli jsme my kdy proti nejmenšímu z toho, co by bylo bývalo mohlo pomoci dělníkům nebo co by bylo mohlo zlepšiti jejich situaci? Seděli jsme pohromadě v "Pětce", můžete to říci? Tedy proč nám říkáte, že jsme kapitalisté? Kdyby všude v celém světě byli takoví kapitalisté jako jsou čeští, byl by možná poměr mezi dělnictvem a kapitalisty trochu jiný, řeknu, zaplať Pán Bůh, jako mezi námi a Národním sdružením. (Výkřiky komunistických poslanců.) Ale to se proti nám štvalo. Byli jsme my proti státu anebo byli jsme proti demokracii, když jsme byli proti monopolu a syndikátu, které zdražují životní potřeby těm, kterým jste dokonce velmi snadno ubrali na jejich služném a jejichž situaci takovýmto způsobem zhoršujete, že je to skutečně někdy až bolno slyšet? Mohli jste vy býti proti nám, hájili jsme my něco, co byste nám mohli vyčítati? A ještě není poslední slovo těch monopolů. Uvidíme ještě, jak to dopadne. A uvidíme, jak při tom pochodí stát. Bylo to proti státu, když jsme byli pro nejostřejší úspory, když jsme byli pro provádění usnesení úsporné komise? My jsme byli pro zmenšení počtu ministerstev, no, a jak to dopadlo? Máme o jedno víc. Prosím, bylo to proti státu, když chceme neodvislý veřejný dodávkový úřad, řeknu docela otevřeně, jistou kontrolu dodávek i vojenských, ovšem s veškerými garanciemi tajnosti vojenských věcí, což by mohl obstarati nejvyšší kontrolní úřad nebo úsporná komise? Nebo byli jsme proti lidu nebo proti státu, když žádáme, aby výdělečná družstva a výdělečné společnosti byly skutečně spravedlivě zdaněny a aby nebyl daněmi utloukán jen obchodník a živnostník? Bylo to proti státu? Já vám řeknu docela upřímně, já se vám přiznám, když jsem dostal protokoly z minulého zasedání a tam jsem četl řeč kol. Mlčocha, jak se jednalo s malými obchodníky v Prostějově, že jsem přímo žasl. A já chápu, že konečně volby dopadly tak, jak dopadly. To nejde, prosím, my nemůžeme utloukati jenom obchodníky a živnostníky a velkonákupny a velkokooperativy aby rostly a neplatily nic. To přece proboha nejde. Vy víte velmi dobře, že bude potřeba nových daní, ale prosím, když je potřeba nových daní, máme to dávati zase na ty, kteří jsou přetíženi a kteří sténají pod tíží daní, anebo máme dáti ty daně těm, kteří jsou nespravedlivě od daní odlehčováni?

Já opravdu nevím, co mám říci, bylo-li to proti státu, když jsme bylí pro odpolitisování úřadů, když jsme byli proti tomu, aby rozhodovaly v úřadech stranické legitimace, co nám úplně rozvrací a znemravňuje celou administraci. Prosím, ohrožujeme státní zájmy, když jsme proti zbytečnému ničení motorisace v zájmu potírání nezaměstnanosti anebo proto, abychom zachránili stát pro případ nebezpečí, aby měl pohyblivou armádu? Prosím, jsme proti státu, když jsme pro brannou výchovu? Tedy ať vezmete co chcete - to je asi všecko, co jsme hájili - bylo v tom to nejmenší, co byste nám mohli vytýkati, že to bylo proti státu, a hájili jsme stát my anebo vy, když jste byli proti tomu a potírali jste nás? Já nechci býti ostrý, když řeknu, že jsme bojovali pro ideu, pro stát, a vy že jste bojovali pro něco docela jiného, pro prospěchy stran - nebudeme to jmenovat tak, jak tomu říká lid a možná i vaše voličstvo. (Potlesk. - Výkřiky posl. Zápotockého. - Místopředseda Taub zvoní.) Nerad to vždycky povídám, já se vám přiznám. Vy, kteří mne znáte, víte, že to není mým zvykem. Také to není roztrpčení nad tím, že volby tak nedopadly, jak jsme očekávali, chtěli a doufali. Já vám řeknu docela otevřeně a nemějte mně to za zlé, už nejméně osobně já. Konečně všecko, co člověk v Čechách může chtíti, je to, aby se smrtí neumřel. No, a to už dá Pán Bůh, snad neumřu, ať mám za sebou dva nebo 20 poslanců. To je věc lhostejná, proto je mně to velmi lhostejné, ale o něco jiného jde, ne o to, abychom měli ministry, Pán Bůh ví, že ne, my jenom jedině chtěli, abychom měli tolik síly, abychom mohli donutiti vás všecky ostatní, abyste vy dělali tu politiku, kterou my chceme, totiž politiku "stát - národ" a zas "stát - národ", stát nad stranami a ne strany nad státem, a to byla naše politika a jiného jsme nechtěli. Všecko ostatní, odpusťte, je tak vedlejší. (Výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.) Já bych nerad mluvil, jak se na věci dívám, ale bylo by to více než nespravedlivé, kdybyste mysleli, že jsme dělali politiku proto, abychom měli poslance, ministry atd. - jakživo nám to nenapadlo. To se rozumí, že jsme to museli chtíti, abychom mohli prosaditi to, co máme za svou povinnost, to se rozumí samo sebou, ale to nebylo účelem. Účelem bylo to, čeho jsme chtěli dosíci, a já vám řeknu docela otevřeně, dosíci toho, abychom, odpusťte, že to řeknu, v těžké situaci, v které jsme, zachránili, co se ještě zachrániti dá.

Já se vám přiznám, že se víc, než vám to dovedu říci, bojím lží, kterými se vychovává národ. Já už jsem to řekl, že dovedu býti velmi klidný, když se někdo přizná k násilí, a to násilí dělá. Bráním se. Ale prosím, když my máme krásné heslo ve svém znaku "Pravda vítězí" a vidíme, že vítězí censura a že vítězí event. klacky a sklenice anebo peníze, pak, prosím, račte odpustit, to dobře nejde. A když se říká "demokracie je diskuse", s čímž já souhlasím, poněvadž jsem zrovna takový starý demokrat jako ten, který toto heslo razil, a myslím, že jsme oba tomu demokratismu zůstali věrní, spíš než kdo jiný, tedy řeknu, prosím, když demokracie je diskusí, vláda nesmí diskusi násilím a prostředky státní moci znemožňovati, překazovati a udělati ilusorní. Tedy prosím, jen ne lháti. Jestli chcete otevřeně, prosím, budeme se bránit. Ale falešné věci, to ne. A proč? Řekl jsem vám již na začátku, my jsme neměli nic, nežli tu velkou víru v pravdu a právo. V tom byl vychován náš lid, to byla celá jeho síla a nyní jsme ukázali lidu, že to není pravda, že rozhoduje moc (Hlasy: Živnobanka!), že kdo má moc, má pravdu a vítězí. Tedy prosím, to může být dnes, ale což když tu moc bude mít někdo jiný, kdo není Čech? Jak se budeme potom bránit, když jsme ztratili to jediné, co bylo naším cílem, víru v právo a v pravdu? Nesmějte se tomu, já jsem prodělal těžší věci než vy, to je velmi lehké pískat v roští, to trefí každý. My jsme vybojovali, abychom byli svobodni, my víme, čím jsme to vybojovali. Co jsme měli za sebou? Jen idealismus, jen lásku ke svému národu, nic jiného. To bylo všechno, co jsme měli, a tím jsme vyhrávali, a když to pokazíte a vezmete idealismus národu, čím se budete bránit proti moci cizí? (Výkřiky komunistických poslanců a posl. Špačka.)

Nyní mně dovolte několik slov o dnešní situaci, poněvadž vidím, že pomalu vyčerpávám, co mám dovoleno. Nemějte mi za zlé, když vám řeknu, že dnešní koalice není "Pětka". Docela upřímně vám přiznám, že vzpomínky na "Pětku" jsou mými nejlepšími vzpomínkami. (Posl. Zápotocký: Tenkrát jste se ani nad konfiskacemi nerozčiloval, když jste seděl v pětce!) Musím vám říci, že v té "Pětce" jsme nezískali nic, my jen obětovali. Pranic pro svůj stranický zájem, ani tohle to. (Ukazuje štipec.) My jsme jen byli šťastni, že všichni čeští lidé za velkým účelem zachování národního státu byli spojeni a dovedli dohromady pracovat. Co řekl kolega Šrámek? Domluvili jsme se, že se domluvíme - tenkráte to mělo hluboký smysl. Domluvili jsme se, protože jsme chtěli všichni to jediné velké, zachování národního státu, ale dnešní vaše koalice, odpusťte, když vám to řeknu, nemějte to za zlé, to je koalice stran, které chtějí urvat z toho koláče státního ještě tolik, co tam zbývá, a mnoho toho nezbývá. (Potlesk.) To jsou ty věci, o které se tu jedná, takhle, neklamte se, nerozřešíme nic. (Hluk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr. Kramář (pokračuje): I v otázce hospodářské není jiné cesty než ideové řešení. Ve všech problémech, o nichž jsem mluvil, rozhoduje, zda zvítězí u nás zájem celého státu, všech jeho vrstev, nebo zájem stran. A dovolte mi, abych to řekl docela jasně a krátce. Já to smím říci. Všecko závisí na tom, jestli v největší naší straně zvítězí odkaz Švehlův s jeho absolutní láskou ke státu a národu. (Tak jest! - Výborně!) To je problém. Fakt je, že krise ve všech státech pomalu opadává a jen u nás se těšíme z každého malinkého zlepšení a vidíme, jak smutné konce měla inflační injekce, jak úžasně klesají příjmy státu, takže člověk se hrozí, jak to dopadne naposled. Musím upřímně říci, že ten fakt přece jen nutí, abychom to považovali ne za výstražné znamení, nýbrž přímo za poplašný signál. Nerozvážnou zemědělskou autarkií podřezali jsme větev, na které visel celý náš hospodářský život. Nemějte mi za zlé, říkám to já, o kterém víte, jakým jsem vždy se osvědčil přítelem zemědělského našeho lidu i budoucnosti zemědělství. Nebylo možně nesmyslnější řešení než toto pro strašný problém státu, který měl dříve 50 milionů spotřebitelů chráněných vysokými cly a nyní jich má 15 milionů, na což jsem od počátku naší svobody poukazoval. Zoufalé prostředky řízeného hospodářství nám mají pomoci? Řízené hospodářství - dobrá! Ale kdo je bude říditi? Najdete u nás takovou nadstranickou instituci, která by byla s to říditi je ve prospěch státu a ne ve prospěch těch, jimž je blízko? V naší demokracii? Neklamte se, řízené hospodářství je přímou cestou k fašismu, k hitlerismu, ke korporativismu - proti tomu jsme my, kteří jsme t. zv. fašisté. Anebo inflace? O tom ani nebudu mluvit, to je prostě nesvědomitost a nic jiného. V tom není spásy, a dovolte mi, abych řekl: Egoismem jedněch nebo druhých nezachráníme, co se ještě zachrániti dá, jen obětmi všech ve prospěch státu. (Tak jest! - Potlesk.) Jen sjednocením všech, kteří národ a stát staví nad materielní zájmy stran, můžeme utvořit koalici, která bude mít dosti pevný mravní základ, aby mohla přemoci nebezpečí, jež nám hrozí. A to jsem chtěl já v Národním sjednocení. Nejsem tak naivní, ačkoliv nepovažuji zájmové strany za štěstí, abych si myslel, ze by bylo možné zájmové strany jedním rázem odstraniti. To mi nenapadlo. My nejsme v Německu, nemáme psychologii německého národa po porážce a nemáme tu vůli, kterou má německý národ, odčiniti to, co považuje za nejtěžší křivdu, která se mu stala. Tam bylo možné to totaliterní řešení, u nás ne. Proto mi nijak nenapadne, abych myslel, že se nám podaří velkou vlnou národní myšlenky odstraniti zájmové strany, ale nemyslel jsem, že jsou materiální interesy tak hluboko zakořeněny, že to dopadne tak, jak to dopadlo, totiž že nebudeme mít ani tolik síly, abychom si vynutili, abyste vy s námi a my s vámi pokusili se o řešení problémů životních tohoto státu a jeho budoucnosti. Ne ve jménu zájmů stran, nýbrž ve jménu zájmů státu a jeho budoucnosti. To bylo naším cílem, to jsme chtěli.

Tedy volby nám té síly nedaly, ale ukázalo se jedno, a to neobyčejně jasně, jak je potřebí vnitřní jednoty celého československého národa. Čechů i Slováků. Prosím, já nechci ani podceňovat ani přeceňovat Henleinovo nebezpečí. Já jsem se toho nelekl, lekl jsem se toho jenom tenkrát (Předsednictví převzal místopředseda dr. Markovič.), když jsem viděl, že my nejsme schopni ani přibližně toho sjednocení, kterého jsou schopni Němci. Jednotná Henleinova fronta nám není nebezpečná, když proti ní bude jednotná fronta Čechů a Slováků, československého národa. (Potlesk poslanců Národního sjednocení.) A vy se velmi mýlíte, a je to nebezpečný prostře dek, když si někdo myslí, že v zájmu udržení své posice může usmířit Henleinovce a Němce nějakými malými presenty. (Výkřiky posl. Špačka.) To by byla veliká chyba a veliká neopatrnost. To, co Henleinova Sudetendeutsche Heimatfront chce, autonomii a národní stát, to je něco, co jí nikdy žádná česka strana dát nemůže, nechce-li zradit vlastní národ a jeho ideu. (Potlesk poslanců Nar. sjednocení.) Není nejmenší pochybnosti (Výkřiky posl. Špačka.), že národ může žít jenom velkou ideou. My nejméně chceme zanedbávat materiální zájmy našeho obyvatelstva. Ne. Ale my chceme, abychom ani na chvíli nezapomněli na ideové poslání svého národa, na svou historickou úlohu. My jsme povinni celému světu dokázat, že jsme národ státotvorný, že dovedeme uhájit svůj národ, svůj stát, národní stát, a že v tomto národním státě dovedeme dáti svým menšinám to, na co mají nárok ve jménu spravedlnosti a poctivé demokracie, ale nic víc. (Potlesk poslanců Národního sjednocení.) Ale my také máme své ideové poslání: Udělat všecko, abychom byli hotovi ubránit svou samostatnost a neodvislost všemi obětmi, do posledního, proti každému nepříteli, ať vnitřnímu nebo vnějšímu.

(Výkřiky posl. Špačka.) To je naše národní idea a této ideji, my chceme, aby zůstal věren celý národ.

Nebudu dnes mluviti o zahraničním nebezpečí, to je jiná kapitola. Mluvím dnes jenom o vnitřních věcech. Ale ve vnitřní politice se ubráníme i jednotné Henleinově frontě, když sami budeme jednotni a ne roztříštěni, rozvášněni a, odpusťte, rozleptáni stranickým egoismem. (Tak jest! Výborně!) Ta jednota, která oživovala náš národ v době probuzení, v době boje za rovnoprávnost, ve dnech válečných i 28. října - to je jediná jednota, která nám může pomoci, abychom udrželi, co máme a co udržeti musíme. A řeknu, že tomu zůstaneme věrni a budeme bojovati, aby touto ideou prodchnut byl celý národ, všecky jeho strany. Jsem dnes šťasten, že mohu říci, že bohudíky přímo s vášnivou láskou a oddaností naše mládež opět vyznává tuto lásku k národu a státu, a v tom je naše budoucnost, v tom je jistota, že my, když na nás nepřijde něco, čemu se ubrániti nedovedeme a nemůžeme, uhájíme svou posici a svou historickou úlohu: býti neochvějnou, nezdolnou přední baštou celého Slovanstva. (Výborně! - Potlesk.)