Podle této zásady vědomého a úplného opomíjení sudetskoněmeckých životních zájmů zaujalo se stanovisko k jiným rozhodným otázkám sudetských Němců. Je lhostejné, myslíme-li těmito otázkami berní praxi, nedbající ani hospodářských ani sociálních předpokladů, naši obchodní nebo zahraniční politiku. Připomínám zde především, abych uvedl konkrétní příklad, jakým způsobem se dnes obíráte lázeňskou otázkou, která jest životním zájmem západních Čech. (Výkřiky posl. Heegera, Beuera a Kirpalové.) Naše lázeňská místa jsou dnes doslovně přiváděna na mizinu a to úzkoprsou obchodní politikou a taktéž úzkoprsým způsobem hospodaření s našimi devisami. V Karlových Varech, Mar. Lázních, Františkových Lázních a Teplicích je v lázeňských domech a hotelích třikrát tolik personálu než hostů. (Posl. Heeger [německy]: Protože je sem Hitler nepustí!) Ohromné sumy národního jmění nám tak unikají. Je mi líto, že musím jednomu poslanci asi vysvětliti, jaká je situace v lázeňské otázce. Nevíte-li, že zde jde o lázeňský fond, pak vám není pomoci. (Posl. Heeger [německy]: Ale my víme, že Německo dělá obtíže!) Jak daleko však pokročilo všeobecné zbídačení a zchudnutí sudetských Němců, je nejlépe viděti z krátké bilance našich sudetskoněmeckých úspor. Ohromné mizení sudetskoněmeckého podílu na úsporách, lety vždy rostoucí, jejich výplaty a stoupající procento poklesu úspor našich spořitelen ukazuje zřetelně, že sudetští Němci již dnes tráví z kapitálu svého národního jmění. Kdežto na př. r. 1934 - při podílu všech německých úspor na úsporách celého Československa 31 % nastal u českých spořitelen pokles 88 milionů, činil pokles u německých spořitelen 200 milionů. Jak velice se právě v této tragédii obráží hrozný zánik sudetskoněmeckých hospodářských statků, je vidno z toho, že bylo nedávno vypočítáno, že v českých okresích připadá průměrně na hlavu obyvatelstva přece ještě jen 6140 Kč úspor, v německých okresích však již jen 3300 Kč. A při tom byli sudetští Němci kdysi v blahobytu žijícím národem v tomto státě. Není žádného odvětví, které by nebylo strženo do všeobecného víru bídy a zchudnutí. (Hluk trvá.) Co bylo krisí ušetřeno, stalo se obětí neoprávněného odnárodňování, jako veliká část naší německé kultury, naše školství, naše spolky. Ztráceli jsme posici za posicí. Stále hrozněji nás tíží od té doby břímě bídy, nouze a sociálního a politického bezpráví. Táži se vás: můžeme se při tom vývoji diviti, jestliže takový hospodářský, politický a sociální vývoj, jehož osudný vliv se musil den ze dne pociťovati i v životě jednotlivcově, vedl-li takový vývoj konečně k rozhodné změně politického smýšlení u sudetských Němců? (Hluk. - Místopředseda Košek zvoní.) Pánové, národ, který musí 14 let přihlížeti, jak ztrácí posici za posicí, jak omezená a krátkozraká zájmová politika jeho stran prohospodařuje bez plánu politické síly, kterých jest beztoho jen málo, národ, který musí přihlížeti, jak každý právní nárok je chápán jako hrozba a každé zjištění objektivní skutečnosti jako lež a klam, ten národ rozhodně zavrhne prostě jednoho dne politiku, která mu nepřinesla nic než hospodářské a sociální zbídačení, nic než nekonečné národnostní příkoří, a půjde novými, třebas snad dosud nevyzkoušenými cestami. (Potlesk.)

19. květen a velké volební vítězství našeho hnutí nejsou tedy nic jiného než živelný výraz, že se 3 1/2 mil. sudetských Němců, zburcovaných z nouze a zoufalství (Výkřiky.), zburcovaných hladem a bídou spojilo v jedno nouzové společenství, a jest otřásající, musíme-li konstatovati, že se dnes najdou zástupci lidu, kteří nepociťují úctu před takovou živelnou událostí. (Potlesk.) Podařilo-li se nám najednou shromážditi v našem táboře 70% německých voličů, mohlo-li se státi, že sudetští Němci během vývoje tak rozhodně a tvrdě odsoudili ty, které musí považovati za spoluviníky, pak to musí býti pro každého rozumného znamením, že sudetsko-německá bída a sudetskoněmecká nouze dosáhla hranice snesitelnosti.

Táži se: co muselo těch 3 1/2 milionů vytrpěti a snésti, jaké množství zklamání a zklamaných nadějí musili zakusiti, aby byli schopni, řekl bych přes noc, opustiti staré a tradicemi jistě nikoliv chudé strany a vytvořiti naše nouzové souručenství? Co musel vytrpěti především sudetskoněmecký dělník tradičně po desítiletí v marxistickém táboře stojící, kolik zklamání a zklamaných nadějí musil zakusiti, jestliže byla možna porážka marxismu v takové míře, jako dne 19. května. (Potlesk. - Různé výkřiky.) Jen ten, kdo vychází z takových myšlenek a chápe celou ohromující vážnost tohoto opravdu otřásajícího zjevu, lépe pochopí pravou povahu našeho hnutí a pravé příčiny jeho vzestupu a průlomu. Ten také pochopí, že jest nesmyslné a nedůstojné podceňovati sudetskoněmeckou otázku potom, když bylo konstatováno, že 70 % Němců stojí za námi, a nalhávati si, že zjev v dějinném vývoji je malou, sám o sobě snad bezvýznamnou politickou episodou. Během 1 1/2 roku, co jsme politicky činní, namáhali jsme se co nejvíce, jak si jen lze pomysliti, abychom odhalili tyto spojitosti a na ně poukázali. Víme, že jsme při tom musili naraziti na odpor těch, kterým tento vývoj již předem se nemohl hoditi do konceptu. Jedni se postavili již od prvého dne proti nám a druzí, jako Svaz zemědělců, se nejdříve pokusili udělati ze sudetskoněmecké strany žebřík pro pana ministra Spinu, a když to nešlo, přidali se k frontě těch, kteří nás obviňovali z protistátnosti a fašistického smýšlení. (Výkřiky.) Stále v nesčetných prohlášeních jsme upozorňovali, že panující nouze a spojení sudetských Němců jí umožněné poskytuje příležitost, která se snad nikdy již nenavrátí, aby se celá otázka národnostní snášelivosti v tomto státě postavila na zdravý a pevný základ. Stále jsme opakovali a poukazovali, že mezi jiným považujeme za svůj první úkol vytvořiti vztah národa k národu na místo ještě dnes existujících vztahů různých sudetskoněmeckých stran ke státu. Vše, co jsme podnikli, se podceňovalo, byli jsme podezíráni z vedlejších úmyslů, vše bylo podniknuto, abychom byli diskreditováni a aby byla podněcována nedůvěra lidu vštěpovaná. Bezmezná lehkomyslnost, s jakou bylo jednáno o sudetskoněmecké otázce v tomto státě a naprostý nedostatek skutečně vážných znalostí o sudetskoněmecké situaci v českém národě a konečně i víra, že lze ve strany rozštěpené a vnitřně nesjednocené sudetské Němce klidně ponechati jejich osudu, vysvětluje, pánové, proč zde není ochoty jen tak beze všeho oceniti německou otázku vážněji, než se dosud dělo. (Výkřiky.) S nadlidským sebeovládáním a bezpříkladnou kázní, která byla možná jen proto, že sudetští Němci skutečně celým svým srdcem přilnuli k této poslední naději na vyřešení národnostní otázky pro obě strany uspokojivé, snášeli jsme všechnu tu nedůvěru a všechna příkoří, kterými jsme byli pronásledováni. A já vám pravím: Jen ten, kdo je mezi sudetskými Němci a tam pracuje, může míti ponětí, co znamená a znamenalo mluviti za persekuce a pronásledování ve stech schůzích o ochotě k dohodě, o státotvornosti a o uznání integrity tohoto státu. Jistě to lze pochopiti, jestliže český národ který vůbec nezná sudetskoněmecké poměry, sleduje politický přerod a vzestup našeho hnutí mezi sudetskými Němci s určitou nedůvěrou a snad také s určitým ohromením. Chápeme úplně, že se dnes musí, jak jsem již řekl, vymstíti dlouholeté podceňování sudetskoněmecké otázky. Stojíme však na stanovisku, že právě proto v této rozhodné době je úkolem vlády nepodlehnouti tlaku ulice, nedělati politiku podle názoru těch, kteří dnes nahlížejí na věci nesprávně, ale postarati se konečně zjištěním skutečných důvodů naší existence a skutečných cílů naší politiky, aby odstraněním dnešní nedůvěry byly odstraněny všechny podněty ke sporům pro všechny budoucí časy. (Různé výkřiky.)

Se vší důrazností musí proto sudetští Němci a s nimi sudetsko-německá strana žádati, aby se konečně jednou i na české straně přihlíželo k poznatku, že není prospěšno pro stabilitu státu, jehož obyvatelstvo má podobné složení jako u nás, určují-li vývoj, jak jsem již řekl, denní politické požadavky a zájmy odpovědných stran podmíněné situací a nikoliv střízlivé a věcné poznatky prozíravého státníka. Musíme také v zájmu státu žádati, aby ti, kdož nesou odpovědnost, měli odvahu dělat v této chvíli také nepopulární politiku. Úplně chápeme, že je to pro českého stranického politika nepříjemné, stojí-li pod tlakem psychosy proti sudetským Němcům, na jejímž vytvoření má sám podíl. Duchů, které vyvolával, se nyní nezbaví a domnívá se, že může i za změněné situace dělati dále českému šovinismu ústupky.

Co se všechno o sudetskoněmecké straně nevybájilo, co se jí nevyčetlo! Nikdy ještě v dějinách tohoto státu nebylo politické hnutí zaplaveno takovým přívalem nejnesmyslnějších pomluv a podezření jako my. Říkali nám, že jsme fašisté, že jsme proti demokracii a protistátní, vytýkali nám irredentistické smýšlení, zkrátka a dobře neštítili se žádného prostředku, aby zastavili vzestup našeho hnutí. (Hluk. - Různé výkřiky.) Musím se opravdu diviti, že řada politiků, kteří jsou jinak známi jako vážní lidé, volá: "Ano, je tomu tak!" A tu se zase já musím tázati Proč jste již nepředložili důkazy, které přece musíte míti po ruce? (Potlesk.) Ale nejen že nás podezírají a že rozdmychují plamen nedůvěry bez ohledu na veškeré následky a neodpovědným štvaním brání každé možnosti vzájemného poznávání a vzájemné rozmluvy, dokonce se ani neštítí převraceti při diskusi o politických názorech našeho hnutí všechny zásady demokracie v pravý opak a tím, že se odvolávají na svobodomyslnou ústavu tohoto našeho státu, právě deptají tuto svobodomyslnou ústavu. 1 1/2 roku nám hrozili rozpuštěním nebo zastavením naší strany, 1 1/2 roku nás nechávali v nejistotě, budeme-li vůbec připuštěni k volbám či nikoliv, 1 1/2 roku nás a tím všechny sudetské Němce nechali v hrozném a tíživém vnitřním napětí, které jsme mohli snésti jen proto, že šlo skutečně o poslední naději sudetských Němců. V debatě o vládním prohlášení žádali od nás fair play. Musíme se však tázati, zdali metody, kterými dosud proti nám vystupovali, jsou symptomatické pro fair play druhé strany?

Snad teprve budoucí generaci českého národa bude možno zjistiti, s jak velkou mírou mravních sil sudetští Němci vydrželi poslední dvě léta. Vyčítali nám, že si činíme nároky na totalitu, pokusili se nám odepříti právo na získávání mas, právo, které v demokratickém státě musí neomezeně míti každá strana. V odporu se všemi demokratickými zásadami si vykládali naši snahu přesvědčiti sudetské Němce o správnosti našich idejí jako touhu po moci, místo aby uznali, že smyslem vší stranické činnosti musí býti co nejvíce se přiblížiti demokratickému ideálu, míti většinu národa za sebou. Sami jsme ostatně nikdy o totalitě nemluvili. Jestliže tento pojem, který byl úmyslně vyňat z fašistické terminologie, byl vhozen do diskuse proti nám, je to jen známka, že se úmyslně a vypočítavě podniklo vše, aby se námitka fašismu a námitka demokracie vůbec nějak podepřela. My, sudetskoněmecká strana, nechceme nic než jednotu svého národa. Nepomýšlíme na dosažení této jednoty jinou cestou než svobodným rozhodováním každého jednotlivého sudetského Němce. Jestliže však jako zde trvají na výtce totality, pak musíme zcela otevřeně položiti několik otázek: Proč se neobrátí ti, kteří mluví o demokracii, fair play a jiných krásných věcech, proti stranám, které stavbou svých organisací a pomocných organisací a plánovitým politisováním všech nepolitických životních oborů mnohem více zaslouží výtku, že uplatňují nárok na totalitu? (Potlesk.) Vyčítal snad někdo totalitu pokornému Svazu zemědělců, když kdysi při společném vyjednávání s námi žádal, aby byla uzavřena smlouva, podle které se každému na venkově žijícímu nebo prodejem zemědělských plodin se živícímu člověku zakazuje býti členem naší strany? Muž, který zde přede mnou mluvil a který se vydával za demokratického výtečníka (Potlesk), právě ten s námi vyjednával a právě on vytýčil tyto požadavky. Zde najednou mlčí demokratické svědomí těch, kteří myslí, že se musí tolik a tak výlučně zabývati naším hnutím. Při těchto faktech se nemůžeme ubrániti dojmu, že se zde vědomě měří dvojí měrou. Co je právem jednoho, to musí býti dovoleno také druhému. Pokud je ústava našeho státu ústavou demokratickou, potud se nevzdáme práva organisovati mezi sudetskými Němci v naší straně, co se organisovati dá. (Potlesk.)

Kromě výtky totality obvinili nás z fašistického smýšlení a z používání fašistických metod. Musím zde konstatovati, že je to pro úroveň naší politiky příznačný zjev používati pro vše, co se člověku nelíbí, pojmu fašismu. Doporučoval bych právě těm t. zv. seriosním politikům, kteří se prohlašují za obhájce demokracie, aby se jednou obírali teoretickými státovědeckými myšlenkami o fašistickém pojetí společnosti, aby aspoň věděli, o čem mluví, vyčítají-li nám, že jsme fašisty. Každá schůze, každý masový průvod našich přívrženců byl záminkou, aby nás obvinili z užívání fašistických metod. Velkou pomocnou sociální akci "Sudetskoněmeckou národní pomoc" uváděli jako příklad, že pracujeme metodami pana Goebbelse. (Různé výkřiky.) Dokonce všechnu tu kázeň a všechno sebeovládání, jež vyznačovalo naše projevy, označili jako znak našeho vojenského a fašistického charakteru. Při tom ovšem úplně pomlčeli, že stát sám od nás žádal, abychom se při našich projevech starali sami o klid a kázeň. Při všech těchto výtkách se ani slovem nezmínili o uniformovaných armádách našich protivníků a ani chvíli nemyslili na teror, kterému byly naše schůze vydány v šanc, a ani slovem se nezmínili o skutečnosti, kterou jsem již uvedl, že totiž jsme chránili své schůze, že jsme se starali o klid a pořádek na svých schůzích, protože se to ve stech novinářských článcích, v rozmluvách s úřady a při jednáních s nejvyššími místy od nás žádalo.

Ještě nesmyslnější než odvození našeho fašistického smýšlení z formálních příčin je výtka fašistického smýšlení sama o sobě; že hájíme myšlenku národního souručenství, že jsme toho názoru, že spojení národních sil na společném politickém podkladě je také v demokratickém státě možné, to nemůže býti vykládáno jako známka fašistického smýšlení. (Výkřiky posl. Jaksche.) Teprve před několika dny jste v Brně prohlásili: Musíme hledati cesty, kterými bychom se dostali mezi střední stav a sedláky. Nemyslím také, že u komunistů zastávají názor: organisujeme pouze dělníky, o ostatní ať se starají jiní. Zde platí zásada, kdo má náskok a kdo požívá důvěry národa, za tím jdou masy. (Potlesk.) Konečně jasná hranice, kterou ve své řeči v Č. Lípě vytýčil náš předseda Konrád Henlein, byla dosti jednoznačná, než aby bylo třeba o této zvláštní otázce podrobněji mluviti.

Konečně se domníváme, že sudetskoněmeckému fašismu chybí na území tohoto státu každý, ale každý rozumný předpoklad. Věřte mi, i když jsme v této sněmovně svým průměrným stářím nejmladší frakcí, že máme přece jenom tolik politické prozíravosti, abychom si ujasnili, co předpokladům odpovídá a co jim neodpovídá.

Ale nejméně nám může býti vytýkána naše rozhodná fronta proti zvrácenému liberalismu, který pod maskou humanistických ideálů utvrzuje hospodářské kořistnictví, sociální nespravedlnost, třídní boj, národní bezpráví, otravování veřejného mínění, lež a pomluvy. Jestliže stavíme povinnost jednotlivě k celku nade všechny zásady politického individualismu, jestliže považujeme osud celku za rozhodnější než osud jednotlivcův, pak to není podle mého mínění nic jiného než důkaz politické rozvahy. V této souvislosti to musíme považovati přímo za ubohou a směšnou grotesku, jestliže tak zvané pokrokové strany proti nám dnes vystupují s argumentem, že jsme nejen fašisty, nýbrž že jsme reakcionáři, nesociální a nepřátelé všeho pokroku. Myslím, že je jasno, že nikdo tak jako my nebrojí proti dnešním poměrům. A zde se musím tázati: Je reakční národ, který si uvědomí svou bídu, zavrhne třídní boj a třídní nenávist (Výkřiky. - Hluk.), na svůj prapor napíše heslo pospolitosti a přímo s ohromující jednomyslností dá najevo svou vůli učiniti přátelství a solidaritu základem nového života? Dnes panuje zmatení politických pojmů, které lze vysvětliti jen obavou o vlastní posice a vlastní stranu. (Potlesk.) Celá ubohost obvinění proti nám v této souvislosti vznesených vychází najevo, položíme-li otázku takto: Kdybychom my a naše idea nebyli přirozený protiklad panujících poměrů, jak bychom mohli vůbec existovati a jak by bylo naše vítězství 19. května vůbec možné?

Nejnesmyslnější ze všech výtek, kterými nás zahrnovali, byla výtka, že jsme nepřátelé demokracie. Je pochopitelné, užívali-li proti nám právě tohoto argumentu. Vždyť právě z něho se dá tak lehce a pohodlně odvoditi výtka protistátnosti a porušení našich základních ústavních zákonů. Je jen podivuhodné, s jakou nerozvážností právě v tomto bodě se všechny skutečnosti obracejí v pravý opak, jak se ponechává volné pole všem podezřením a politickým klepům a jak se podporuje vy, tváření psychosy, kterou se nic jiného tak neohrožuje jako to, co se předstírá, že se chrání: totiž demokracie.

Žádná politická strana v tomto státě nemůže se tak jako my odvolávati na to, že je výsledkem úplně svobodného rozhodnutí národa, žádná strana a žádné politické hnutí nebylo v době svého vzniku a vzrůstu tak výlučně odkázáno na svobodné rozhodnutí mas jako Sudetskoněmecká strana. Pronásledováním, persekucí, zakazováním schůzí, domovními prohlídkami, stálým pozorováním a úředními šikanami často až nesmyslně týráni (Výkřiky.) musili jsme během dlouhých 1 1/2 let pod tlakem stále nám hrozícího rozpuštění výlučně důvěřovati propa

ační síle naší idey. A to tím více, pomyslíme-li, že naši odpůrci si, Bůh ví, dali záležeti, aby německé obyvatelstvo poučili, že býti členem naší strany je risikem, ba dokonce ohrožením existence. My, Sudetskoněmecká strana, jsme od počátku neupustili od svého demokratického základního chování a jsme dosti-politicky prozíraví, abychom poznali, že zachování a udržení demokratické ústavy je pro nás, sudetské Němce, základem účinné politické činnosti vůbec. Ale právě proto, že máme zájem na zachování pravých politických ideálů, nerozpakujeme se zde konstatovati, že demokracie dnes není ohrožena námi, nýbrž těmi, kteří se prohlašují za její zastánce. Když se v této souvislostí v debatě k vládnímu prohlášení, jak jsem již řekl, vznesla námitka, že nehrajeme fair play a že jsme nepřístupni demokratickým argumentům, budiž zde nadhozena řada otázek, které jsou s to ukázati, která strana útočí na demokracii a její základní zákony.

Táži se vás: Je to známka demokracie, jestliže se příkře vyloučila početně nejsilnější strana tohoto státu, která je dnes stranou zastupující jednotně sudetské Němce, ze všech vyjednávání, která předcházela utvoření vlády? (Výkřiky.) Táži se vás: Je to demokratické, prohlašují-li čeští národní socialisté: Pro nás není zásadně žádná spolupráce a žádné dorozumění s Henleinem možné! Je to známka demokracie, jestliže v táboře t. zv. demokratických stran se zcela otevřeně žádá, aby určitou praksí při jmenování do zemských a okresních zastupitelstev se opravil výsledek voleb ze dne 19. května? (Potlesk. - Posl. Jaksch [německy]: O této správní reformě spolurozhodoval pan Hodina!)

Pane kol. Jakschi, není to pro vás omluva, jestliže uvádíte někoho jiného jako korunního svědka.

Táži se dále: Je to demokratické, jestliže po výsledku voleb ze dne 19. května se zpěčují vypsáním voleb přizpůsobiti venku obecní zastupitelstva vůli lidu? (Potlesk.) Kdo může a mohl by na základě těchto fakt s klidným svědomím rozvinouti otázku demokracie? Nebo se snad opravdu domnívají, že takovým jednáním přesvědčí sudetské Němce, že oni jsou demokraty, kdežto tito jsou nedemokratičtí? Myslím zde na otázku odborových organisací. Táži se soc.-demokratických poslanců, zdali je demokratické vylučovati z Unie kovodělníků, z organisací textilních dělníků a ze všech jiných odborových organisací dělníky, kteří šli za svým svobodným přesvědčením a jsou nyní v našem táboře? (Posl. Jaksch [německy]: O ty se nyní musíte postarati vy!) Jestliže toto poznamenáváte, pak zde konstatuji, že odborové organisace, ať rudé, ať jinak zabarvené, jsou nepolitickými organisacemi, ve kterých ti, kteří po léta platili své příspěvky, mají svá práva. Musíte si na své straně ujasniti, že nestačí žádati demokracii na jiném, ale že také záleží na tom, abyste sami byli demokratickým příkladem. Jak mají statisíce našich přívrženců věřiti poctivému demokratickému smýšlení naších politických protivníků nebo českých stran, prožívají-li každého dne, jak jsem se již zmínil, jak každého dne jsou naši kamarádi dělníci vylučováni z odborových organisací? (Výkřiky posl. Jaksche.) Předložíme vám interpelaci s materiálem a pak, pane Jakschi, budete míti příležitost, abyste nám dokázal své sociální smýšlení. (Výkřiky německých sociálně-demokratických poslanců.) Jak se má sudetskoněmecký volič spolehnouti na demokracii a jí důvěřovati, musí-li se dívati, jak právě nedávno při naší slavnosti slunovratu byla v různých městech zakázána nejen řeč, nýbrž i průvod, schůze a oslavování tohoto starého národního obyčeje. Jak máme býti přesvědčeni o skutečné demokracii v tomto státě, zakazují-li nám v Karlových Varech skladby s tím, že prý byly zpívány s protistátním textem, ačkoliv je zjištěno, že kontrapunkt těchto hudebních skladeb každé zpívání znemožňuje? Jak máme mluviti o demokracii a v ní věřiti, jestliže u vás v Chebu uspořádá soc.- demokratický tělocvičný spolek Atus průvod a je mu dovoleno, aby na tento politický projev šly děti, kdežto německému Turnvereinu je zakázáno, aby i na nepolitické projevy bral děti s sebou. Divíme se, že se při těchto skutečnostech mluví ještě o fair play. Domníváme se, že demokracie není jen souborem práv, nýbrž i souborem povinností, a tyto povinnosti musí býti splněny také těmi, pro které je to snad ze stranických důvodů těžké. K fair play, kterého na nás žádali, jsme vždy ochotni. Ale fair play nemají jen žádati, mají také hráti fair play. Nechci zde mluviti o všech ostatních podezřeních a pomluvách, kterými nás v posledních dvou letech zahrnovali. Jen proti jednomu tvrzení, které se stále opakuje, chci co nejostřeji vystoupiti, že jsme totiž maskovanou náhradou za rozpuštěné strany. Zvláště zde mohu konstatovati, že již sám výsledek voleb ze dne 19. května a skutečnost, že 70% německého obyvatelstva stojí za námi, tento podvod jasně vyvrátily. Jestliže se však na této výtce trvá, mohu opět jen poukázati na všechna prohlášení a všechny projevy a zvláště na projev v České Lípě, na kterých bylo jasně vytčeno, co nás dělí od německého národního socialismu a od italského fašismu. Prohlásili-li jsme, že se za žádných okolností nevzdáme svobody pro jednotlivce, pak to bylo pro myslícího člověka dosti jasné a nedvojsmyslné. Dělá-li se však, jak se to často děje, směšný pokus dokázati totožnost mezi Sudetskoněmeckou stranou a národním socialismem na základě naší veřejně projevené, hluboké a neotřesitelné spojitosti s velikým kulturním německým národem, pak musím říci, že je to nejen známka neseriosního politického smýšlení, nýbrž i známka toho, že se na české straně asi zapomnělo na tradici vlastního národa. (Potlesk.)

Rozvinul jsem tyto otázky, abych se ještě jednou pokusil poskytnouti podklad pro dorozumění s naší stranou. Zdůraznili-li jsme ve svém oficielním projevu k vládnímu prohlášení, že naší politickou cestou je konstruktivní oposice, prosil bych vás, abyste to nepovažovali za vtírání. Mluvil-li jsem o konstruktivní oposici, pak jen proto, že se domníváme, že pro odpovědně jednajícího a myslícího politika není jiné možnosti než buď účast ve vládě nebo konstruktivní oposice. Každou jinou oposici, jak nám ji na př. předvádějí komunisté, považujeme za formu politické činnosti, za kterou je opravdu škoda vyhoditi i těch několik korun diet. (Potlesk.)

A nyní, dámy a pánové, mohu vám nakonec říci:

Jsme ochotni, ale můžeme vzhledem k tomu, co se venku v našich sudetskoněmeckých územích děje, jen tehdy důvěřovati vedení státu a vládě nebo s ní spolupracovati, budeme-li míti jistotu, že i na české straně přestanou podceňovati všechny naše životní zájmy a jestliže se na české straně konečně jednou rozhodnou rozřešiti sudetskoněmeckou otázku z toho hlediska, kde dnes může býti rozřešena: s hlediska lidového. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)