Místopředseda Langr (zvoní): Volám pana posl. inž. Künzla k pořádku.

Posl. Zierhut (pokračuje): Bolí nás hluboce, že zastupujeme dnes jen malou skupinu sudetského němectví, že tedy požívá této důvěry jen malá skupina, a nepřehlížíme tragiku, která spočívá v tom, že převážná většina sudetského němectví jest zastupována hnutím, které takovéto důvěry nepožívá. (Výkřiky posl. Heegera, Kirpalové, Beuera. - Hluk trvá.) Jest tedy naším nejsvětějším národním úkolem všemi prostředky a proti všem námitkám tuto důvěru zachrániti do té doby, až bude rozhodnuto, zda se může novému hnutí podařiti odstraniti onu hlubokou nedůvěru, kterou dnes převážná většina českého národa chová proti němu a tím proti převážné části sudetského němectví. Že se stává tato úloha den ze dne nevděčnější a těžší, nemůže nás oddáliti od jejího věrného plnění v naší tradiční, státní a národní linii. A když jsme se rozhodli jako malá německá strana vstoupiti do vlády, stalo se to nejen proto, protože jsme dosáhli, že nás česká koalice nepovažovala za malou německou stranu, nýbrž i proto, že nás cenila jako zástupce aktivistického sudetského němectví. Nikdy bychom nebyli vstoupili do vlády, kdyby se byli bývali naši čeští partneři postavili proti nám na stejné stanovisko jako ona německá skupina, která v nás vidí jen bezvýznamnou, roztříštěnou straničku. Nikdy bychom nebyli vstoupili do vlády, kdybychom byli bývali ceněni jako pouhý stranický počet a nikoliv jako národní zastupitelstvo aktivistického sudetského němectví. (Hluk trvá. - Místopředseda Langr zvoní.)

A můžeme s uspokojením zjistiti, že vládní prohlášení toto naše nezměněné ocenění úplně a zcela uznalo. To vyplývá nade všechny pochyby z následujících vět (čte):

"Setrvání německé soc.-demokratické strany a německých zemědělců ve vládní většině a ve vládě jest důkazem na skutečnostech založené rozumné politiky, že se chtějí starati poctivě o zájmy svého národa a že chtějí o ně usilovati v nejširší míře i v budoucnosti." (Hluk trvá.)

Že vláda jest rozhodnuta z tohoto ocenění vyvoditi také důsledky, vyplývá nejenom z naděje dále ve vládním prohlášení vyslovené, že porozumění pro dějinně odůvodněnou nutnost společného žití ve společném a samostatném státě pronikne čím dále tím hlouběji, nýbrž také z výslovné přípovědi, že vláda bude věnovati obzvláště pečlivou pozornost mimořádně velké nezaměstnanosti v hraničních okresích a bude se snažiti poměry systematicky zlepšiti. S díky přijímáme tento slib vlády a učiníme vše, aby byl uskutečněn, jako jsme již dříve neumdleli stále a stále opět žádati práci a chléb pro sudetské Němce všeobecně a pro naše pohraniční obyvatelstvo zvláště.

Mimo vládu stojící německé strany mají možnost podporovati tyto naše snahy patřičným postupem, mají však také možnost otřásti a zeslabiti poctivou vůli našich českých spojenců, když stále poukazují, jak se to stalo v programovém prohlášení sudetskoněmecké strany, na početní bezvýznamnost německých vládních stran a hledí podrýti politiku našich ministrů takovými demagogickými a nevážnými obraty, jako "darovaná ministerská křesla". (Hluk. - Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany, poslanců komunistických a něm. soc.-demokratických.)

Nemůžeme ušetřiti sudetskoněmeckou stranu zkoušky ohněm jejího státního osvědčení, ale upozorňujeme ji, že je to s její strany nebezpečná hra s ohněm, když soustavně podrývá posici, kterou sudetské němectví ve vládě dosud disponuje. (Hluk. - Výkřiky posl. dr. Neuwirtha.)

Místopředseda Langr (zvoní): Volám p. posl. dr. Neuwirtha k pořádku.

Posl. Zierhut (pokračuje): Již jednou byl sudetskoněmecký lid uveden těmito metodami těsně na hranici propasti, již jednou odvrátili jsme tuto katastrofu s nesmírnou námahou a nejzazším vypětím oné drobné práce, ke které se již počínají hlásiti v posledních dnech publicistické hlásné trouby sudetskoněmecké strany.

Bylo to naší národní povinností, jest to však dvojnásobně naší národní povinností dnes, kdy jest ještě čas upozorniti na to, že hrozí sudetskoněmeckému lidu druhá katastrofa; a jest dvojnásob naší národní povinností pokračovati v té politice, od které očekáváme podle svého nejhlubšího přesvědčení, že úspěšně pracuje proti takové katastrofě. (Hluk trvá. - Místopředseda Langr zvoní.) Neboť i my jsme odedávna vyznávali a prováděli, co označil mluvčí sudetskoněmecké strany na konci svých vývodů za hlavní požadavek: "Byli jsme Němci, jsme Němci a Němci zůstaneme." A ať nám také přezdívají na protivnické straně skupinkových Němců, budeme to v hlubokém pocitu odpovědnosti našemu národu uměti tak dlouho nésti, dokud si neosvojí tuto argumentaci česká politika, t. j. tak dlouho, dokud budeme moci ve vládě působiti jako plnoprávní Němci a nikoliv jako Němci skupinkoví.

Ostatně nechť sudetskoněmecká strana uváží, že t. zv. nový aktivistický program, se kterým dnes vystupuje, není nic jiného než politické a duchovní dítě našeho starého aktivismu. Co sudetskoněmecká strana žádá pro němectví, a to právem, totiž ústavně zaručená práva pro sudetské němectví, vzájemnou úctu před životními právy jednotlivých národů, podporu každé opravdu evropsky orientované zahraniční politiky, boj proti byrokratisování, co dále staví jako státně-politickou thesi, že vážná situace sudetských Němců a situace státu jsou spolu spojeny, že označuje za politický nerozum, když jest naše národní skupina vydávána sociálně, hospodářsky a také politicky na pospas zoufalství, že žádá stejná práva pro německé školství, osvětu a výchovu a že se konečně přihlašuje k positivnímu stanovisku ke státu a ke státní formě - to vše se nejenom zdá býti doslovně opsáno z programu starého aktivismu, nýbrž toto vše bylo starým aktivismem od deseti let systematicky uskutečňováno a uváděno v praxi. (Hluk trvá.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Zierhut (pokračuje): Jest nám jasno, že my jako otcové tohoto aktivismu nemůžeme si činiti nárok na vděčnost svých dětí. Jest nám jasno, že mladá generace jest k tomu povolána a vždy k tomu bude povolána, v díle starých pokračovati, zlepšovati je a zdokonalovati, ale my jsme toto dílo utvořili, to nemůže zastříti žádný jakkoli rozčilený pokřik a debatování, a my nenecháme v zájmu mládeže toto dílo rozbíti novými prázdnými hesly. (Německé výkřiky: Kde je Hacker?)

Uznáváme problém mládeže, ale žádáme, aby si mládež uvědomila, že pravá práce pro lid může býti vykonána jen organickou spoluprací staré a mladé generace. Tak jako oheň mládí má své velké právo na existenci, tak mají toto právo činy a zkušenosti stáří. Avšak způsob a druh, jakým sudetskoněmecká strana vláčí blátem zkušenosti a činy stáří, t. j. jejích vlastních otců, otců aktivismu, nedává bohužel žádných záruk, že jest prozatím taková organická práce mezí stářím a mládím možná. (Hluk trvá.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Zierhut (pokračuje): Teror, se kterým sudetskoněmecká strana za voleb proti nám pracovala a ve kterém ještě dnes po volbách bezohledně pokračuje, mluví takovou odstrašující a brutální řečí, jakou sudetské němectví od let neslyšelo a která může býti zatím označena spíše jako výraz pouhé touhy po moci než vážné celonárodní odpovědnosti. Nechceme se těmito věcmi blíže zabývati, protože chceme sudetskému němectví ušetřiti, aby nepředvádělo jinonárodním spoluobčanům smutnou hru národní bezohlednosti a sebevraždy. Ale musíme podle své cti a odpovědnosti varovati výslovně sudetskoněmeckou stranu, aby nespatřovala v tomto mlčení znamení naší slabosti anebo ochablého pocitu cti. Bude-li se v těchto metodách pokračovati, budeme se uměti brániti, mluviti a jednati. (Hluk.)

Na adresu vlády a našich českých koaličních druhů prohlašujeme v této souvislosti: Jsme a zůstaneme aktivistickou stranou a budeme dávati státu, který uznáváme za svůj, se kterým se cítíme spojeni v dobrém i ve zlém, což jeho jest! Budeme hájiti státní nutnosti jako dosud a vynaložíme také vše, aby stát zůstal vnitřně proti všem krisím připravený a obrany schopný. Ale ať naše vláda, naše republika a naše demokracie uváží, že zevnější a vnitřní odolnost státu jest závislá na pocitu občana, že se s ním jedná jako s rovným mezi rovnými. Ať naši čeští koalovaní druhové uváží, že Švehlovo motto, pod kterým jsme tehdy vstoupili do vlády a které pro nás platí teď jako tehdy, nesmí zůstati nedělním výrokem, nýbrž musí se státi praksí všedního dne. (Hluk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid. (Posl. dr. Neuwirth [německy]: Chcete patrně čekat ještě 10 let! - Výkřiky.)

Volám pana posl. dr. Neuwirtha k pořádku.

Posl. Zierhut (pokračuje): Nechť naši čeští přátelé uváží, že nespokojenost a nepokoj našeho lidu má své důležité národní, hospodářské a kulturně-politické příčiny. Uvažte, že odstranění těchto příčin se stalo právě státním problémem prvého řádu. Uvažte, že jedinou účinnou propagandou demokracie jest práce a chléb a zřízení životního prostoru pro mládež. V této souvislosti má naše demokracie ještě mnoho co doháněti.

Béřeme tedy s povděkem a velkou vážností na vědomí, že pan předseda vlády spatřuje v zradikalisování mas především zjev krise, kterému možno čeliti jen systematickou výchovou a odstraněním příčin krise. V tomto smyslu vítáme panem předsedou vlády navržený pracovní program co do zjednodušení správy, co do životně důležitého zvýšení exportu, oddlužení, regulace konkurenčního boje a především zvýšení domácí spotřeby. Úplně souhlasíme s panem předsedou vlády, když zdůrazňuje nutnost vzájemně vyrovnané rentability zemědělství, průmyslu i živností a když se vyslovuje proti neodůvodněnému zdražení jakýchkoli životních potřeb. Stejně si plně osvojujeme jeho žádost ve vládním prohlášení, že musí býti především zmenšeno zatížení výroby, které se stalo nesnesitelně tíživé, když klesly ceny a obraty. O potřebách a požadavcích našeho hospodářství bude mluviti další řečník mé strany.

Také panem předsedou vlády výslovně zdůrazněnou nutnost získati místo pro naši mládež případnou investiční činností a s ní spojeným opatřením většího počtu pracovních míst, jakož nahrazením pensijně pojištěných mladými silami, podepisujeme plně a zcela. V tomto smyslu zdůrazňujeme se zvláštním uspokojením tento odstavec vládního prohlášení (čte): "Samozřejmou a naléhavou péči o nezaměstnané vyžadují poměry v krajích, kde nezaměstnanost je poměrně největší a nejdelší. Tak zvláště v území pohraničním je nutno nalézti možnost práce ať zvýšením podnikání soukromého, ať veřejného, a dokud by se tak státi nemohlo, prováděti zvláštní podpůrnou akci ke zmírnění bídy."

Když hlasujeme pro vládní prohlášení, činíme tak v pevném očekávání, že naše staré požadavky budou konečně splněny a že se také na české straně pochopí, že existuje vzájemné společenství osudu mezi naším lidem a státem, pro které jsme hotovi v zájmu státu jakož i svého lidu přinésti jakékoli obětí. (Potlesk. - Hluk na levici.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Sandner. Dávám mu slovo.

Posl. Sandner (německy): Slavná sněmovno, dámy a pánové! Vládnímu prohlášení přednesenému panem předsedou vlády vytýkáme my sudetští Němci jednu věc: Vytýkáme, že se odbyl sudetskoněmecký problém i po sensačním výsledku voleb dne 19. května přesně týmiž nezávaznými a nic neříkajícími slovy jako kdysi. (Německé výkřiky: Velice správně!) Musil-li kol. Jaksch z německé soc. demokracie na brněnském sjezdu této strany konstatovati, že sudetskoněmecká otázka je nově postavena jak politicky tak i sociálně, musíme na druhé straně zase my konstatovati, že ve vládním prohlášení není viděti, že se německá soc. demokracie na základě tohoto svého poznatku také o to postarala, aby se ve vládním prohlášení přiměřeně jednalo o sudetskoněmecké otázce rozvinutím všech těch otázek, jež se nás týkají. (Německé výkřiky: Velice správně!) Je-li tomu tak, nemůžeme se diviti. Máme určité porozumění, že neuvěřitelně lehkomyslný způsob, kterým se dosud o sudetskoněmecké otázce jednalo, se musil nyní vymstíti, a to tím více, jestliže se najdou sudetskoněmecké strany - zástupce jedné takové právě mluvil - které odsouvají celý významný sudetskoněmecký problém na vedlejší kolej, která naprosto neodpovídá dnešním skutečnostem, a ze státně politické věci, která má veliký význam pro náš stát, nejen pro sudetské Němce, dělají věc vnitřních mocenských a koaličních bojů stran, které mají odpovědnost. (Potlesk.)

My, sudetskoněmecká strana, neustaneme přes všechny obtíže a nedůvěru, přes podezření a pomluvy, kterými se proti nám vystupuje, s naší strany podnikati vše, abychom celou veřejnost tohoto státu zpravili o sudetskoněmecké otázce tak, jak se to skutečně s ní má. (Výkřiky.) Pro toho, kdo nese politickou odpovědnost, nemůže a nesmí při posuzování naší strany a její politické síly býti jiného východiska, než bída v sudetskoněmeckém území. Neboť jen ten, kdo ví, co se v posledních letech s tím 3 1/2 milionovým národem stalo, jen ten, kdo ví, že se náš průmysl skládá jen ze hřbitovů, jen ten, kdo ví, jak naše živnosti jsou na mizině, jen ten, kdo má ponětí, jak to dnes v sudetskoněmeckých zemědělských oblastech vypadá, jen ten, kdo zná bídu statisíců našich nezaměstnaných, je schopen pochopiti vlastní příčiny našeho bytí a naší působnosti.

Nechci zde ukazovati na celý chod vývoje v posledních letech, ale chci se pokusiti několika pohledy do dnešní hospodářské situace sudetských Němců načrtnouti obraz, do jaké hloubky společenské existence sudetští Němci dnes dospěli. Mysleme na náš průmysl. Před léty kdysi zkvétal a poskytoval statisícům lidí práci, nyní leží úplně ladem. Celé okresy, celé kraje vypadají jako průmyslové hřbitovy; jen s mizivě nepatrným zlomkem někdejší kapacity se v jednotlivých závodech pracuje a jestliže tam, kde jsou ještě továrny, řádí nejhroznější konkurenční boj a dělníci musí pracovati za hanebně nízké, hladové mzdy, musíme konstatovati, že zde hraje úlohu nejen nesporně existující ziskuchtivost určitých podnikatelů, nýbrž i zvláštní vývoj sudetskoněmeckého průmyslu v tomto státě. (Výkřiky.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Sandner (pokračuje): Výrobní poměry v jednotlivých průmyslech mluví otřásající mluvou. Tak klesla na př. hodnota vývozu našich porculánových výrobků z 303 mil. Kč r. 1929 na 90 mil. Kč r. 1933... (Výkřiky posl. Beuera. - Hluk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Volám pana posl. Beuera k pořádku.

Posl. Sandner (pokračuje): ... v německém sklářském průmyslu z 1380 milionů na 530 milionů, v textilním průmyslu z dřívějších 7 miliard na 11/2 miliardy. Jenom v německém jabloneckém sklářském průmyslu klesl obrat vzhledem k normálním dobám o 75 % a německý perleťový průmysl pracuje již jen s 10 % své dřívější kapacity. V cihlářském průmyslu činila kapacita r. 1935 pouze 30 % normálního stavu a zmenšila se pravděpodobně o dalších 10%. Průmysl pro výrobu hospodářských strojů vykazoval již r. 1933 jen osminu své normální kapacity a v margarinovém průmyslu, který byl původně jen v německých rukách, klesl vývoz umělého tuku jen v jednom roku, t. j. z r. 1932 na rok 1933, o více než 300 q a když pak byla výroba margarinu omezena r. 1934 na 4800 vagónů, stalo se tak především na úkor německého margarinového průmyslu, zatím co v téže době bylo povoleno zřízení nových českých výroben. Zhroucení německého průmyslu není naprosto jen následek světové hospodářské krise, která se uvádí vždy jako na omluvu, nebo jistě existujících vykořisťovatelských metod určitých podnikatelů, kteří stále ještě pracují podle soukromokapitalistických zásad. Nechceme-li o skutečné situaci mluviti na plano, záleží-li nám na tom, abychom objektivním zjištěním odhalili příčinu naší bídy, musíme zde jako příčiny našeho hospodářského a tím také sociálního úpadku zvláště uvésti, že velkou část viny nese systematické opomíjení německého průmyslu při zadávání státních dodávek, naše obchodní politika, která se vůbec příliš neobírá hospodářskými potřebami pohraničních krajů, a naše zahraniční politika, která se řídí výlučně politickými hledisky.

O praksi při přidělování kontingentu, o obtížích, na které narážejí němečtí zaměstnavatelé, žádají-li za devisová povolení, o berní praksi, která se venku provádí - mysleme jen na lázeňská místa; tam jsou exekutoři posíláni do lázeňských domů, aby před zahraničními hosty zabavovali - o všech těchto, Bůh ví, že dobře známých věcech, nechci mluviti, ale chci zjistiti, že mnohem hroznější než úpadek našeho hospodářství, naší výroby, ze které jsme žili, jsou následky, které tímto úpadkem byly způsobeny. Z celkem asi 2 1/3 milionů dospělých Němců je dnes 600.000 bez zaměstnání, a to nejen nezaměstnaní, kteří dostávají podporu v nezaměstnanosti, ale i nezaměstnaní v tom smyslu, že jsou zdánlivě definitivně vyloučeni z výrobního procesu vůbec (ukazuje mapu). Zástupcové lidu, pohleďte na tuto mapu, kde je graficky znázorněna nezaměstnanost v Č. S. R. Území postižená bídou tak, jak jsou zakreslena, se skoro kryjí s jazykovou hranicí v Československu. Bída způsobená ohromnou nezaměstnaností volá k nebi.

Je fakt, že my sudetští Němci máme nejen více nezaměstnaných než velká Francie, nýbrž že vykazujeme i percentuálně nejvyšší cifru nezaměstnanosti ze všech evropských národů. Úbytek mnoha miliard národního jmění způsobený touto ohromnou nezaměstnaností, který má dnes skoro u všech vrstev katastrofální následky, znemožňuje nám sudetským Němcům, abychom vlastními prostředky a svépomocí se postavili proti tomuto hroznému zbídačení. Zákony zavedená nebo sankcionovaná sociální opatření úplně vypovídají službu, neboť podporami odborových organisací podle gentského systému je zachycen jen zlomek skutečně nezaměstnaných. Ostatní požívají pochybné stravovací akce, nebo jsou vyloučeni z jakékoliv podpory. Jak hrozné to poměry jsou, ukazují tyto číslice: V únoru 1934 požívalo podpory podle gentského systému z úhrnného počtu 844.000 nezaměstnaných v tomto státě jen 294.000. V německém území percentuálně ještě daleko méně. Tak bylo na př. r. 1935 v České Lípě jen 28 %, v Boru jen 30 %, v Mimoni dokonce jen 20 % podporovaných podle gentského systému. V Předlicích u Ústí n. L. obdrželo z úhrnného počtu 744 nezaměstnaných doslovně jen 35 podporu podle gentského systému, 401 dostával poukázky na stravu a přes 300 bylo úplně vydáno v šanc vyhladovění. Co tyto otřásající cifry znamenají, může jen pochopiti, kdo zná hladem postižená sudetsko-německá území. Pojem proletarisace nestačí k označení zjevů, které se nyní v pohraničních územích vyskytují. Zde se snižuje úroveň lidí, kteří byli zvyklí klásti oprávněné životní požadavky, přímo na úroveň zvířete. Je to skutečně zázrak, že tito lidé, kteří musí na sebe hleděti jako na vyděděnce lidské společnosti, se již dávno neuchýlili k činům, které mají revoluční ráz. Jestliže k číslům nezaměstnanosti připojíme, že sudetští Němci vykazují nejvyšší čísla sebevražd mezi všemi evropskými národy, jestliže uvážíme, že od r. 1920 20.000 sudetských Němců skončilo sebevraždou, že v jediném německém okrese bylo mezi 287 mrtvými 44 sebevražd, pak, dámy a pánové, přece se jen pomalu bude chápati, že je zde otázka, která přesahuje zvláštní stranické zájmy jednotlivých skupin. Nechci se dále těmito věcmi zabývati, ale jedno chci říci. (Hluk.) Jak hrozné a bezpříkladné je všeobecné zbídačení sudetských Němců, jak málo to dělá vedení státu čest, že skoro nic neučinilo proti hospodářskému zhroucení celého národa, osud našich sudetskoněmeckých nezaměstnaných a politická hra, jež se s nimi ke všemu ještě provádí, musí býti označena jako kulturní ostuda, která pro nás všechny musí míti v zápětí pohrdání celé světové veřejnosti, nebude-li napravena.

Do stejné skupiny objektivně zjištěných skutečností patří ve svém neblahém účinku dosud stále ještě nevyřešená a neztlumená národnostní otázka, zvláště tam, kde se bojuje o pracovní místa. Nejen že německý dělník je připravován odnárodňováním provozovaným všemi prostředky o chléb a výdělek a německý zaměstnavatel zase je nucen najímati české síly, odpírá se sudetským Němcům práce ve státních službách, propouští se německé úřednictvo a tak se ze státu, kterému máme věřiti, který máme přece milovati, stal veřejný spoluviník naší bídy. Vláda, místo aby se řídila zásadami práva a spravedlnosti, podle kterých patří sudetským Němcům tolik pracovních míst ve státní službě, kolik odpovídá poměrnému počtu obyvatelstva, propouští, opomíjíc sociální a lidská hlediska německého úředníka, obsazuje volná místa výlučně českými lidmi a takto nyní dosáhla, že nám zadržuje neméně než 44.000 pracovních míst, na která bychom měli podle poměrného počtu obyvatelstva právo. 44.000 to je zrovna tolik pracovních míst, kolik jich má býti uvolněno zavedením 40hodinového pracovního týdne. (Hluk trvá. - Místopředseda Langr zvoní. - Posl. Beuer [německy]: Řekněte nám přece, jak nám chcete k těmto pracovním místům dopomoci!) Jestliže žádáte, aby pan Sandner řekl, jak to míní, vím, že sbíráte recepty, protože sami žádných nemáte. (Potlesk.) Zatím co se na př. od roku 1930 neméně než 38.780 veřejných míst obsadilo českými uchazeči, bylo přijato jen 557 německých uchazečů do státních služeb, kdežto by našemu poměrnému počtu odpovídal přírůstek 11.800. Myslím, že je to příklad národnostního bezpráví, který nemůže býti jasnější. (Předsednictví převzal místopředseda Košek.)