Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr. Fencik. Uděluji mu slovo.

Posl. dr. Fencik (rusky): Slavná sněmovno! Nechci se dnes podrobně zabývati otázkami vládního prohlášení. Jako přední člen ruských národovců na Podkarpatské Rusi mám čest konstatovati smutný fakt, že jsem ve vládním prohlášení nenašel ani jednoho slova týkajícího se jedné části ústavy republiky, totiž uvedení v život autonomie Podkarpatské Rusi. Myslím, že prestiž naší demokracie vyžaduje, aby autonomie Podkarpatské Rusi byla co nejdříve skutečně provedena.

Nehledě k tomu, že dne 3. května loňského roku bylo určitě prohlášeno, že r. 1934 bude Podkarpatské Rusi dána autonomie, dodneška nejen že nic se nestalo, nýbrž nic jsme neslyšeli ani v prohlášení. Doufám, že vláda chtějíc uchovati zásady upřímné, nepadělané demokracie, musí učiniti všechna opatření ku provedení ústavy Československé republiky a poskytnouti nám možnost, abychom v mezích své autonomie mohli kulturně rozvíjeti své dějiny a svou tradici. (Posl. Török [malorusky]: Chcete autonomii a lid umírá hladem! Chléb se mu musí dáti a svoboda!)

Slavná sněmovno! Přinesl jsem tento chléb. Zde jest (ukazuje chléb). Bohužel musím říci, že jsem tento chléb našel pouze v 10 komorách na Verchovině a vy rozbíjíte konsolidaci našeho národa.

Dovolte mi, abych mohl přednésti svůj program, tím spíše, že s rozličných stran nebyl pochopen náš program, program ruských národovců. (Posl. Török [malorusky]: Ruských fašistů!) Ale nikoliv komunistů.

My ruští národovci držíme se historického programu Dobrjanského, nejjasnější pochodně našeho národního obrození, a nekompromisně stojíme na stanovisku ústavy Československé republiky a Saint-Germainské mírové smlouvy. Uznávajíce tyto dvě listiny za rozhodující, jsme naprostými protivníky revisionismu, nepřihlížejíce k tomu, že neplnění zmíněných smluv jest také revisionismem.

Sám život zrodil naší stranu, sám život kontroloval její program. Tento program stručně spočívá v tom: 1. uznati a posilniti ruský živel na Podkarpatské Rusi, 2. zmírniti strašnou hospodářskou situaci, 3. uznati a zesíliti celistvost republiky, 4. hájiti upřímné Slovanstvo, 5. skutečná a nikoliv falešná demokracie.

Československá republika spočívající na mírových smlouvách také potřebuje, aby tyto požadavky byly splněny, stejně jako toho potřebují i jednotlivé její části, v tomto případě nešťastná Podkarpatská Rus. Jinak padají důvody, proč byla utvořena, a v nedospělých rozumech se rodí zhoubné svody. Podkarpatská Rus má povinnosti ke svému státu, ale když mluvíme o povinnostech, musíme se skutečně tázati i po právech karpatoruského lidu. Naše práva pro nás vyplývají ze zmíněných smluv a na první místo klademe otázku autonomie.

Dovolím si obrátiti vaši pozornost na poněkud divné vysvětlení, proč nedochází k autonomii. Opírá se o to, že karpatští Rusové nedospěli k autonomii ani hospodářsky ani kulturně. Takové vysvětlení nelze považovati za vážné: r. 1919, t. j. před 16 lety, byl náš lid dosti dospělý, aby z rozpadajícího se rakousko-uherského mocnářství vybral jmenovitě slovanské části ke společnému vytvoření republiky. R. 1919 byli jsme politicky zralí k dobrovolnému připojení k republice. (Posl. Török [malorusky]: Vy jste prodali lid českým kapitalistům!) Myslíte? Nebyl jsem a nejsem členem žádného klubu. (Posl. Török [malorusky]: Prodali jste lid Čechům!) Češi jsou naši bratři. A nyní, když máme značný kádr. inteligence, vychované ve slovanském duchu, stali jsme se nedospělí? Podle jakého nepochopitelného zákona pokrokový stát v samém středu Evropy nejde kupředu, nýbrž dozadu?

Nechci unavovati vaši pozornost vypočítá. váním všech hospodářských, politických a kulturních těžkostí, které padly na osud našeho lidu a naší země. K tomu se ještě vrátíme. Připomenu jen, že naší podpory, tudíž podpory půl milionu karpatských Rusů, žijících v Americe, zaslouží si jen ten, kdo půjde s námi čili pomůže nám k úplnému vítězství, t. j. domoci se autonomie.

Z jakých úvah vycházejíc připojila se Podkarpatská Rus právě k Československu? Byl tento krok odůvodněn tehdejší vojensko-politickou situací, nebo bylo to snad úsilí pouze českého imperialismu, nebo zeměpisná nezbytnost zaokrouhliti hranice nového státu, nebo byly i jiné důvody toho?

Neodmítajíce některých ze zmíněných důvodů rozhodně tvrdíme, že základním důvodem k připojení byla zvláště historická tradice mezi Čechy a karpatskými Rusy. Historická tradice a dávné spojení Čechů s Rusy pod Karpaty byla nám ukázána našimi vůdci. Tvrdíce toto, můžeme předložiti úvaze těch, kdož se o to zajímají, řadu důkazů, ale dnes se omezíme pouze na všeobecný náznak, že počátek našich styků byl v XI. století, potom za Jana Amose Komenského, v jehož "Gentis felicitas" z r. 1659 najdete mnoho řádek o ruském lidu v Karpatech.

Nejenom fakty minulého, nýbrž i pozdějšího času mluví o četných nitkách kulturního života a politického života, které spojovaly Čechy a karpatské Rusy. Rozšířené r. 1848 národní uvědomění Slovanů, zejména karpatských Rusů, zrodilo i našeho Dobrjanského. Stačí říci, že Dobrjanskyj byl v těsném spojení s Palackým, Riegrem, Šafaříkem, znal Hanku, náležel vůbec skupině, která uspořádala slovanský sjezd v Praze.

A ve spisech Popradova, známého karpatoruského spisovatele "Utrpení Slovanů" čteme:

Čechu, Moravče, bratře můj,

protože jsi Slovanem,

moří, trýzní tebe

cizí, úhlavní nepřítel...

Připojím ještě svědectví Eugena A. Fencika. R. 1886 český vídeňský spolek "Jednota" uspořádal slavnost na památku sv. Václava a Fencik se zvláštním uspokojením napsal, "že ťJednotaŤ zve na slavnost uherské Rusy."

Nezmiňuji se o nynějších našich poměrech, jejichž svědky jsme my všichni, nýbrž jen prohlašuji, že účelem našeho prohlášení, a to této jeho části bylo dokázati, že připojení Podkarpatské Rusi nebylo náhodné a opírá se o dávné svazky našich národů, a proto nemůžeme pochopiti nedůvěru Čechů, odkládání autonomie a přehlížení našich národních a hospodářských práv. (Posl. Török [malorusky]: Kramář vám je dá!) Kramář stojí vysoko nad vámi.

Slavná sněmovna již vidí, že hnutí, jemuž mne osud postavil v čelo, není agitačním prostředkem k vyřešení našich drobných a také osobních zájmů. Naším přáním jest připomenouti nynějším úřadům, že současní činitelé nestavěli vždy zdravé počátky jako základ naší státní budovy. Tak se rodí tajnůstkářství, nepřítel dobrých poměrů.

Mně připadla velká čest rozptýliti toto tajnůstkářství a jasně vysloviti úsilí karpatských Rusů, aby se příští Československo silně opíralo nejen o Čechy a Slováky, nýbrž i o karpatské Rusy.

Počneme zase se smlouvami. Národní karpatští Rusové žádají, aby byly splněny. A především, aby Podkarpatská Rus dostala autonomii. Z autonomie Podkarpatské Rusi vyplývají naše další povinnosti a práva, vypočtená nejen v našem programu, nýbrž i v ústavě Československé republiky, a to: guvernér Podkarpatské Rusi s právy a pravomocí, samosprávný sněm Podkarpatské Rusi, ruský spisovný jazyk ve školách a úřadech, určení národopisné hranice východního Slovenska, registrace dělníků, zlepšení stavu zemědělců, přítrž nespravedlivostem, teroru a diktatuře, kterou provozují některé strany (agrárníci), boj s nezaměstnaností, stavba železnic a silnic, zřízení university, radiového vysilače, úprava cest, hospodářský rozvoj země, podpora kulturním zařízením a konečně poskytnutí práce naší mladé inteligenci.

Jsme šťastni, že patříme k tomu velkému národu, jejž obyčejně nazývají medvědem. Tento medvěd jest trpělivý a dlouho spal, ale když se probudí, jest to ohromná síla, kterou již dějiny pocítily. Nyní vychází jitřenka pro Rusy. Probouzíme se. Neupadněte do omylu a nezačínejte pronásledovati svého spojence: Rusa nestačí poraziti, říkal Bismarck, nutno ho ještě zabíti.

Pamatujte, že jsme ve svobodném státě Čechů, Slováků a karpatských Rusů. Dovolte, abych své prohlášení mohl dokončiti česky těmito slovy:

Československo není jenom váš stát, nýbrž jest a bude státem vaším a naším. V mezích tohoto státu byli jsme, jsme a zůstaneme ruským lid m, který chce žít tak, jako každý jiný, nechceme cizího, ale nedáme svého, poněvadž známe nejen svoje povinnosti, nýbrž také i svá práva. (Potlesk poslanců Národního sjednocení.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. de Witte. Dávám mu slovo.

Posl. de Witte (německy): Dámy a pánové!

Mám jménem německého soc. dem. poslaneckého klubu pronésti toto prohlášení:

Dne 19. května hlasovalo 300.000 sudetskoněmeckých pracujících lidí proti závrati hromadné psychosy pro socialismus, pro demokratickou spolupráci a pro republiku přes nestoudné zneužití hrozné nouze k národně fašistické štvanici, přes neomezené vybičování všech antimarxistických pudů, přes tajnou propagandu a teror v boji. Zlomili tím fašistický nárok na totalitu hrdinně prosazujíce věrnost a politický rozum proti zhloupnutí a omámení mas fašistický nárok na totalitu a dali demokratickým základům státu číselně zeslabenou, ale vnitřně tím pevnější sílu.

Jménem těchto 300.000, ale také v zastoupení pravých zájmů dalších statisíců sudetsko-německých pracujících lidí zvedáme zde svůj hlas a prohlašujeme, že jsme připraveni k positivní spolupráci ve státě a že chceme sloužit životním potřebám a politickým nutnostem sudetskoněmeckého lidu nikoliv zvučnými frázemi, nýbrž budovatelskou a tvůrčí prací. Dokazujeme tím, že jsme reální politickou silou proti klamnému obrazu politické moci, která je ve skutečnosti jen bezmocným výrazem zoufalství a zaslepení širokých mas. Dokazujeme tím, že jsme politický činitel, který neživí žádných ilusí, po nichž musí následovati zklamání, nýbrž který zachovává a rozmnožuje německým pracujícím lidem ve státě politickou svobodu a politické spolurozhodování, kus chleba a kulturní statky.

Vyslovujíce tuto ochotu ke spolupráci, očekáváme od demokratické republiky ochranu a jako její spolehlivé opory v bubnové palbě nenávisti a na cti utrhání. Připojujeme zde požadavky, které byly zdůrazněny na sjezdu naší strany: ochranu přesvědčení a zaměstnaneckou svobodu upřímných lidí proti teroru zaměstnavatelů, zvětšení úsilí o zaopatření práce pro území krisovou nouzí nejvíce postižené, systematické včlenění nezaměstnaných do výroby, ale také do veřejné služby, zvětšení příležitosti ku práci zkrácením pracovní doby a její plánovité rozdělení organisováním veřejného zprostředkování práce, zvýšení mzdové úrovně, která již klesla pod snesitelné minimum, použití všech prostředků, které jsou k disposici, pro sociální péči o nezaměstnané a nejintensivnější ochranu mladého dorostu. Těší nás, že můžeme konstatovati, že vládní prohlášení obsahovalo v těchto směrech určité přísliby. Očekáváme, že tato ujišťování budou uskutečněna. Přispějeme k tomu s nasazením všech sil, neúnavnou prací a bdělostí a očekáváme v tom ochotnou podporu všech pokrokových sil v československém národě, se kterými se cítíme úzce spojeni a se kterými jsme rozhodnuti společně plniti těžké úkoly, které na nás klade politický zmatek a nouze kapitalistické krise.

Úkoly této spolupráce překračují bezprostřední sociální péči o hospodářský, sociální a kulturní nouzový stav. Demokratická spolupráce má především úlohu zachovati velmi těžce ohrožený světový mír. Vyslovujeme s dostiučiněním, že vývody vládního prohlášení v tomto směru jsou úplně v souhlasu z s našimi názory, a své rozhodnutí vyslovujeme tak, že chceme s největší oddaností sloužiti odpovědné a zároveň silné politice k zachování míru.

Demokratická spolupráce obsahuje však v také závazek podstoupiti energický boj proti v bezplánovitosti kapitalistického hospodářství, neboť jen tak může býti nalezeno východisko z krise. Vládní prohlášení přiznalo nutnost uspořádati hospodářství. (Hluk. - Místopředseda Taub zvoní.) Vítáme to. Zároveň však konstatujeme se vší rozhodností, že plánování a uspořádání hospodářství se nesmí vyčerpati udržováním a kontingentováním produkce na nynějším nízkém stavu, neboť i tím by byla nouze mas a jejich zoufalství jen stabilisováno. V tom však jest rozhodující pramen nebezpečí pro demokracii. Socialistické pojetí spatřuje v plánovitém hospodářství prostředek nikoliv k omezení, nýbrž i k rozmnožení výroby. Socialistická spolupráce - má proto úlohu působiti, aby regulování výroby bylo spojeno se systematickou péčí o zvýšení kupní síly širokých vrstev a rozvoj - jejich sociální ochrany. (Hluk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. de Witte (pokračuje): V této spolupráci mohou a musí se sjednotiti všechny národy ve státě nejenom jako rovní s rovnými, jak to znělo ve formuli velkého státníka Švehly, nýbrž také jako svobodní mezi svobodnými, jako sebevědomí a upřímní demokraté uprostřed světa propadlého porobě, spojení k službě pro celistvost státu a zároveň k ochraně a střežení práv a kulturních potřeb každého jednotlivého národa.

V tomto duchu počínáme práci v novém parlamentě, rozhodnuti udržovati demokracii, naplniti ji sociálním obsahem a vésti pracující vrstvy všech národností vstříc lepší budoucnosti. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Jaross. (Výkřiky.)

Prosím o klid.

Prosím pana řečníka, aby se ujal slova.

Posl. Jaross (maďarsky): Ctená poslanecká snemovňa! Naše stanovisko k prejavu predsedu vlády už bolo prednesené v mene maďarských strán. Mojím úkolom bude, abych pod zorným úhlom niekoľko kritických bodov posvietil na situáciu maďarskej menšiny, aby bolo jasno v každom smere.

Prv však, než k týmto konkretnostiam prídem, nech mi je dovolené konštatovať, že v tejto sieni barokového slohu, riekol bych, vládne socha pána prezidenta republiky, ktorá má svedčiť o tom, že tu je demokracia, tá Masarykova demokracia doma. A preca zdanie klane, podstatne klame, lebo v tejto sieni nesedíme všetci s mandátnym právom rovnakej ceny, keďže lzä štatisticky zistiť, že k voľbe jedného československého poslanca bolo treba 27.000 hlasov, k voľbe nemeckého poslanca 30.000 hlasov a k voľbe maďarského poslanca 32.000 hlasov. Táto československá demokracia je sťaby strom, z ktorého podzimný vietor už odvial istú časť listov, a len istá časť ľudí, ktorí pod stromom sedia, je chránená proti žhavým paprskom slnka alebo proti dážďu. Vietor, ktorý listy odvial, je u nás zastúpený národnou diktatúrou väčšiny, trebárs i niekoľko nemeckých ministrov pomáhalo v spoludiktovaní.

Pred voľbami dlho sa roztrušoval blud, že maďarské strany sa rozdrobia a že nebudú môcť odolať koncentrovanému náporu rôznych triednych strán. Neviem, zda teraz po voľbách táto psychóza mizí, nazdávam sa však, že túha ešte vždy ukazuje prelud jednotlivcom, ktorí by tomu priali, ač už by sa malo vedeť, že úspechy a sila maďarských strán nie sú politickým ilusionizmom, ktorý držia pohromade iba šikovní agitátori svojimi tryky, ale prirodzenou projekciou jedného mena a sebavedomej životovôle jedného národa, ktorého sa republika nesprostí dotiaľ, dokiaľ tento národ neobdrží všetky svoje atribúty, nutné k národnému rozvoju. (Předsednictvi převzal místopředseda dr. Markovič.)

V reči pána predsedu vlády postrádame konštatáciu, dľa ktorej vláda, zlikvidujúc doterajšiu svoju politiku, postará sa o reparáciu krívd, ktoré boly v minulosti páchané na národných menšinách, ako i o to, aby sa týmto krivdám nabudúce bezpodmienečne zabránilo. A veru bolo by toho treba. Maďarstvo, ač to duch zákonov nediktuje, je už od prvopočiatku vystavené tiesnivému účinku hospodárskeho útisku a protivných kultúrnych tendencií a obidva tieto momenty ako dve ramená klieští sú v službách cieľa lačného odnárodňovania. V týchto kliešťach stratilo už Maďarstvo mnoho zo svojich hmotných hodnôt, i jeho kultúrne hodnoty sa drobia, iba jeho duševnosť zostala v tomto sovretí nezlomená. (Posl. Vallo [maďarsky]: Čože chýba buržoazii maďarskej menšiny, keď Szentiványi má grunty?) Len sa podívajte do pozemkovej knihy! (Výkriky posl. Vallo.) Čo sa toho týče, ja nehovorím v mene buržoazie ani robotníctva, ale v mene maďarskej menšiny a nedám vyvlastniť nikomu službu niektorej triede, lebo je len maďarská menšina. (Posl. Schulcz [maďarsky]: A vy ste jej exponentom?) Som exponentom maďarskej menšiny, či to, páni, chcete a či nie! Ja hovorím tiež v mene robotníctva, lebo už je preč doba, kde robotníka maďarskej menšiny bolo možno odorvať s tela národa. (Hluk. - Výkřiky posl. Vallo.)

Místopředseda dr. Markovič (zvoní): Prosím o kľud.

Posl. Jaross (pokračuje): Maďarský ľud je zemedelský, a tedy veľký záujem má na tom, čia je pôda. Behom prevádzania pozemkovej reformy bol na tomto ľude spáchaný hriech takmer nenapraviteľný, keď čiste Maďarmi obydlené kraje vypikírovali koloniami a zbytkovými statky. Pán minister Hodža povedal za volebnej agitácie v obci Neded, že ani nebolo k dispozícii toľko pôdy, aby mohly byť uspokojené nároky maďarských zemedelcov na pôdu. Bol to prejav trocha ľahkomyseľný, lebo veď v čirých maďarských krajoch bolo použité výmery 60.506 hektárov k zriadeniu kolonií rešp. kolonizačných obcí - celkom 73 - pre príslušníkov národnosti československej a 57.975 hektárov pre zriaďovanie zbytkových statkov takmer výlučne pre Čechoslovákov, a tedy v krajoch jedine Maďarmi obývaných mohla byť rozdelená výmera 118.481 ha medzi maďarských maloroľníkov a želiarov, jestliže by pozemková reforma nebola sledovala ciele národné, ale verejnohospodárske. (Posl. Csomor [maďarsky]: Maďari, Julius Antal, farár reform. cirkvi v Leviciach, vodca kresťansko-socialistický, dostal 35 kat. jutár!) Preto, že náhodou Štefan Csomor a Julius Antal dostali pôdy, ešte ju nedostal maďarský ľud. (Výkřiky.)

Místopředseda dr. Markovič (zvoní): Prosím pánov poslancov, aby zachovali kľud.

Posl. Jaross (pokračuje): Pozemkový úrad už zrušili, rešp. jeho zbytky pridelili ako odbor k ministerstvu zemedelstva, avšak rany pozemkovej reformy ešte vždy pália telo menšinového Maďarstva. Nové škridlicové dvory a dediny veľmi okate znázorňujú novú sociálnu politiku, na ktorej chodníčkoch bývalí a teraz nezamestnaní deputátníci a želiari nastavujú svoje ruky po chýbajúcom kúsku chleba, alebo ponosujú sa na bezcitné skúpaňstvo nových zemepánov. Je smutným skutkom, sám som sa o tom presvedčil, že najnižší tovarych platí zbytkový statkár, niekde i dnes ešte 6 - 7 Kč živiteľovi rodiny. Ráčte z toho byť otcom rodiny a riadnym občanom. Tisíce otcov rodín, v žatve nezamestnaných, postávajú nečinne pred svojimi domky na Žitnom ostrove a počúvajú, ako rachotia na pšeničných lánoch žacie stroje. Pri správnej sociálnej politike muselo byť žatie žacím strojom priamo zakázané, ako to bolo nedávno zakázané v Itálii.