Jinak musím, dámy a pánové, oceniti klidnou práci, která je v senátě. Pravda je, že proti systému dvou 'komor můžeme míti námitky, a my soc. demokraté, když se projednával volební řád v této síní, jsme vznesli námitky proti systému dvou komor; ale dvě komory máme podle ústavy, musí se tedy s nimi počítati. Chci však vyzvednouti, poněvadž jsem prošel říšskou radou vídeňskou i revolučním Nár. shromážděním i naší sněmovnou a senátem, že práce v senátě po stránce klidu přece jen musí býti oceněna. Fakt jest, že nemůžeme někdy souhlasiti všichni spolu, ale je nesporné, že ústavní podmínka, že věk člena senátu má býti nejméně 45 let, je v něčem charakterisována. Ať již se senát podceňuje jakkoliv, ta charakteristika je v klidných poměrech politických, poněvadž tu se přece jen všechno váží věcně. I když politickému tónu se nemůžeme vyhnouti, přece jen musíme hleděti na věc. Tolik považoval jsem za povinnost říci o senátu.

Přihlásil jsem se však z jiného důvodu ke slovu: abych hájil, zase jako zástupce malých lidí, že sněmovny nemají klesnouti na takovou úroveň kritiky, jako to udělal dnes p. sen. Mikulíček. Kol. Modráček odpověděl na ty nejhorší hrubostí, které tu byly proneseny. Musíme litovat, že předsedající p. sen. Donát nevolal k pořádku aspoň podle jednacího řádu p. sen. Mikulíčka. Tak daleko naše úroveň, i kdyby to nebylo v demokracii, i kdybychom měli privileje, přece jen nemá klesnouti, aby jednacího řádu bylo takto zneužíváno.

K věcné stránce připomínám, pokud jde o Ústřední svaz tesařů, toto:

Ústřední svaz tesařů v Československé republice se sídlem v Praze byl v době od dubna 1925 do 23. října 1933 zmocněn k výplatě stát. příplatku k podporám nezaměstnaných. Zmocnění tohoto pozbyl však v důsledku vládního usnesení ze dne 13. října 1933. Podnětem tohoto vládního rozhodnutí byly závady, zjištěné v uvedeném Svazu při dohlídce, provedené ve dnech 9. a 10. února 1933 ministerstvem soc. péče. Závady ty spočívaly v podstatě v tom, že

Svaz povoloval hromadně t. zv. zpětné zákupy členství, ačkoliv k tomu nebyl podle svých podpůrných pravidel oprávněn. čímž přestoupil § 4, odst. 1, č. 5 zákona č. 267, 1921 Sb. z. a n. Celková částka takto neprávem vyplacených státních příplatků na podkladě zakoupeného členství činila cca 183.000 Kč. Rozhodnutí ono mělo za účel, aby svazovým orgánům, jichž vinou došlo k poškození stát. pokladny, bylo zabráněno v další činností při výplatě stát. příspěvku.

Opatření to nebylo namířeno proti členům svazu, neboť podle §u 5, čís. 2 zákona čís. 267/1921 Sb. z. a n., jest jim dovoleno, aby si zajistili v jiné organisací bez újmy na výhodách plynoucích z členství v Ústředním svazu tesařů, aby jim státní příplatek v nezaměstnanosti byl vyplácen. Podle cit. ustanovení může jim při přestupu kterákoli organisace započítati členství, v Ústředním svazu tesařů ztrávené.

Věc byla předmětem interpelace posl. Tylla a soudr. (tisk posl. sněm, 2732/11, na níž byla podána dne 16. ledna 1935 odpověď vlády (tisk posl. sněm. 2819, IV). Příslušné sněmovní tisky mám k disposicí a odpověď, která byla v této věcí na interpelaci pana posl. Tylla podána ve sněmovně, zní takto:

>Neodpovídá skutečnosti tvrzeni interpelace, že Ústřední svaz tesařů v Praze řídil se při povolování zpětných zákupů členství zákonem čís. 267/1921 Sb. z. a n. a oběžníkem ministerstva soc. péče, č. j. 17,650/3/E/25. Ač v oběžníku onom výslovně byly organisace upozorněny, že smějí povolovati zákupy členství jen v mezích svého schváleného podpůrného řádu, a ačkoli podpůrný řád Ústředního svazu tesařů zákupů nedovoloval, svaz toho nedbal, zákupy povoloval a tím dopustil se při výplatě státního příplatku k podpoře nezaměstnaných v četných případech přestupků proti §u 4, odst, 1, č. 5 zákona č. 267 z R. 1921 Sb. z. a n. Proto také ministerstvo soc. péče musilo odepříti svazu náhradu za vyplacený státní příplatek v částce asi 183.000 Kč. Z téhož důvodu a nikoli z důvodů politických odepřela vláda jmenovanému svazu prodloužiti zmocnění ku zprostředkování výplaty státního příplatku.

Rozhodnutí ono mělo za účel, aby svazovým orgánům, jichž vinou došlo k poškození státní pokladny, bylo zabráněno v další činnosti při výplatě státního příplatku.

Pokud jde o útok na ministra soc. péče dr Meissnera, že nechce přijímati deputace, to souvisí s neslušným opatřením, které bylo pány se strany komunistické proti ministrům a jednotlivým lidem prováděno. V této věci se páni dožadovali pomoci presidia posl. sněmovny. Presidium posl. sněmovny poslalo ministru dr Meissnerovi, který byl tehdy ministrem spravedlnosti, dopis, na který dr Meissner odpověděl takto:

>Vážený pane předsedo, jíž jednou se na mne obrátilo předsednictvo posl. sněmovny dopisem ze dne 17, února 1932, č. K 3499-III, v obdobné věci, jako je nynější případ posl. Štětky.

V odpovědi z 19. února 1932 jsem uvedl: >Právo styků členů sněmoven se členy vlády upraveno jest v ústavní listině a v jednacím řádě, podle nichž mohou se členové sněmoven dotazovati vlády nebo jejích členů po činech vlády a jejich orgánů a po zamýšlených opatřeních písemně ve formě dotazu nebo interpelace.<

Rozumí se samo sebou, že ve všech případech přijímám i osobní intervence členů Národního shromáždění. Přijal jsem také poslance komunistické strany...< (Sen. Stejskalová: Když jsem tam byla, tak nás nepřijal!) Hned budu hotov, vyslechněte do konce.

Ministr dr Meissner píše dále: >Přijal jsem také poslance komunistické strany, ale v komunistickém tisku byly moje výroky uvedeny tendenčně a zkrouceny. Totéž stalo se některým úředníkům ministerstva spravedlnosti, kteří přijali komunistické poslance. Vzhledem k tomu odepřel jsem přijmouti komunistickou deputací s poukazem, aby uplatnila svoje dotazy v cestě písemné. Na tomto rozhodnutí trvám.<

Tak psal ministr spravedlnosti dr Meissner presidiu posl. sněmovny, >Tatáž odpověď< - dodává - >platí i pro tento případ, při čem jesle poznamenávám, že moje zamítavé stanovisko podporuje též ráz dopisu poslance Štětky< - který byl neslušný.

Chci pánové, ještě k této věci říci, že tehdy ministr dr Meissner nebyl ministrem soc. péče. Jestliže dnes odmítá některé pány, kteří mu stále - užívám toho hrubého výrazu - nadávají v tisku, já se nedivím, že je nepřijme. To je otázka, kdo bychom to dělali. Kdo má opravdu povahu takovou, že na neurvalosti nereaguje, je to jeho věcí. Ale ministr má také čest a ministr má také právo odmítnouti jednat s někým, kdo je k němu nezdvořilý nebo dokonce hrubý. To chci konstatovati.

Při této příležitosti, poněvadž jinak na věc nebudu moci upozorniti, chci dodatkem, ve věcí hospodářské, což souvisí s právem přednášeti stížnosti s parlamentních tribun, upozorniti na některé závady, kterými je stát poškozován.

V poslední době pronikly do veřejnosti zprávy, že některé naše exportní firmy pří exportu průmyslových výrobků do zahraničí nastoupily cestu zakládání filiálních závodů jako samostatných obchodních společností v zahraničí.

Setřením o hospodářství těchto zahraničních obchodních společností zásobovaných tuzemským zbožím a tuzemským kapitálem, bylo zjištěno, že zboží z Československa dodávané nebývá vždy správným způsobem deklarováno, čímž se objevuje stav, který vytváří umělým způsobem deficitní hospodářství těchto zahraničních obchodních společností. Výsledek těchto manipulací je pro příjem naší státní pokladny velmi škodlivý, poněvadž v největší části případu unikají tyto společnosti jakémukoliv zdanění a u nás nebo v cizozemsku. Můžeme z oboru obuvního uvésti případ, kde byla pletená obuv nebo obuv plátěná a celokožená vyvážena od nás za ceny, které jsou zřejmě v rozporu se skutečnými našimi výrobními náklady. Tak na př. byla vyvážena kožená pletená obuv za 13 Kč až 23 Kč páR. a obuv plátěná za 6 Kč. 8 Kč. 20 Kč. Tyto druhy obuvi, určené pro uvedené zahraniční obchodní společností, jsou na tuzemském trhu prodávány mnohem dráže a je zde tedy zřejmo, že si tímto způsobem někteří naší exportéři opatřují volné zahraniční valuty ke škodě našeho ministerstva financí.

Současně dochází nás z druhého úseku našeho kožedělného průmyslu následující zpráva: Některé zahraniční rukavičkářské firmy zřídily si v pohraničních obcích filiální závody, ve kterých rukavice pouze dodělávají. Hlavní závod mateřské země dodá do takového filiálního závodu rukavice úplně střižené, které v tuzemsku pouze ušijí a dodělají. Takto u nás dodělávané zboží opatřeno je naší značkou >Made in Czechoslovakia< a vyváženo pak do zahraničí jako zboží tuzemského původu. Postupem tímto je taktéž velmi citelně postihována státní pokladna a mimo to způsobována v těchto.krajích umělá nezaměstnanost rukavičkářského dělnictva. Ministerstvo obchodu bylo již na tuto nepřístojnost příslušnými odborovými organisacemi několikrát upozorněno. Bohužel, až dosud náprava zjednána nebyla a toto škodlivé hospodářství je nadále našimi celními orgány trpěno.

Přednáším tuto věc při této debatě, abych zdůraznil, že je nutno varovati, když na něco odborové organisace nebo dělnické hnutí upozorní, aby se v příslušných resortech věc neignorovala. Je záhodno, aby nedocházelo k ignorování takovýchto stížností, poněvadž stát je poškozován a obohacováni jsou cizinci. S tohoto hlediska je nutno na to upozorniti a žádati o nápravu. (Potlesk.)

Místopředseda Kahler (zvoní): Prosím paní a pány senátory, aby zaujali místa. (Děje se.) Senát je způsobilý se usnášeti.

Budeme hlasovati ve čtení prvém, a to nebude-li námitek, o celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli najednou. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Budeme tudíž tak hlasovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení prvém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 1512.