Hlasovacími lístky chtějí poraziti kapitalisty, hlasovacími lístky chtějí vésti lid k socialismu. My komunisté říkáme: Ne hlasovací lístky, ne práce v parlamentě, ale jediné sjednocený proletariát ve spojení s pracujícími rolníky je schopen poraziti kapitalisty, dostati se k moci, k rozhodování a vládnutí.
Kompromisy u zelených stolů se s kapitalisty nedohodnete to není možné, poněvadž buržoasie vyjednává u zelených stolů tak dlouho, dokud děláte, co oni chtějí, ale jakmile byste se chtěli postaviti proti tomu a za zájmy pracujícího lidu, hned je po kompromisech, vyhodí vás z vlády a budou si to dělati tak, jak to udělal Dollfuss v Rakousku. Taní do poslední chvíle vyjednávali u zeleného stolu, ale jakmile se jim naskytla příležitost k úderu na pracující třídu, přestali volali Deutsche, Seitze a Bauery k vyjednávání a provedli útok na pracující lid. O tom se přesvědčil pracující lid i u nás a mohl se o tom přesvědčiti také u našich sousedů, jak v Německu, tak v Rakousku.
O t. zv. revoluci - nevím, smí-li se to slovo ještě říkati, poněvadž posledně mně bylo z předsednictva slovo >revoluční< zabaveno a v protokole zůstalo jen slovo >vlna<, takže by si mohl někdo mysliti, že jsem mluvil o vlně z Vltavy, zatím co jsem mluvil o vlně revoluční, která smete dnešní řád. Dnes chci mluviti o t. zv. revoluční vlně z r. 1918, kdy se dalo pracujícímu lidu všeobecné právo hlasovací, aby mohl voliti své zástupce do zákonodárných sborů, dalo se hlasovací právo i ženám a vojákům, ale stalo se tak proto, že se měla v lidu vzbuditi iluse, že se buržoasie lidu bála, neboť věděla, že lid, který zakoušel nesmírné útrapy ve válce, má již dosti tohoto darebáckého kapitalistického řádu a že by mohl začíti účtovati s kapitalistickými piráty. Proto se mu honem dalo hlasovací právo, aby počítal, že se jím dostane k moci. Kam se však dostáváme dnes, takřka po 17 letech našeho [ ] osvobození? Pomalu se po kousku odbourávají veškerá politická práva, odbourávají se popřevratové vymoženosti a dělá se krok za krokem otevřená cesta ne k socialismu, ale k otevřenému fašismu. Odbouralo se hlasovací právo vojákům, že prý tak mladí lidé ještě neumějí s hlasovacím lístkem zacházet. V 21 letech prý ještě nemá rozum, aby mohl hlasovacím lístkem, rozhodovat, kdo mu má vládnout. (Sen. Rejmon: To není jen rozum!) Ale pušku mu dávají ve 20 letech do ruky, aby se s ní učil zacházet, na to má dosti rozumu, ale aby mohl rozhodovat hlasovacím lístkem, kdo ho má zde zastupovati, to není možné. Dnešním režimem a dnešní situací ve všech kapitalistických státech trpí nejvíce mládež, mladí lidé. (Předsednictví převzal místopředseda Kahler.) Dnešním kapitalistickým řádem jsou mladí lidé nejvíce vykořisťování a vyřazováni z výroby. Vyučí-li se dělník řemeslu, je zaměstnán tak dlouho, nežli dostane svůj výuční list, poněvadž po tu dobu pracoval zadarmo. Ale jakmile by se mu mělo věnovati také něco za jeho práci, jakmile by měl také nárok na mzdu, ihned se z provozu vyhodí a zaměstnání nedoslané. Vyštuduje-li někdo a nemá-li někde nahoře dobrého strýčka, nedostane se také do žádné služby a úřadu. Tato mládež je nejvíce zbídač ována a nejvíce trpí dnešním řádem. Proto jste připravili také okleštění hlasovacího práva těchto mladých lidí.
Kam se dostáváme dnes cestou t. zv. demokracie, cestou vývoje? My odbouráváme to, čeho jsme dosáhli. Schvalujeme to zde, poněvadž už jsme bylí snad na výši demokracie a teď půjdeme dolů k fašismu. Proto musíte pomáhati i vy, abyste tímto způsobem pomalu, ale volnou cestou, ne revoluční, šli ne k socialismu, ale vývojovou cestou k fašismu.
V ústavním zákoně stojí, že lid je jediným zdrojem moci ve státě a zde, pane zpravodaji, stojí: Poněvadž již následkem velkého počtu občanstva není možno, aby každému jednotlivci byl přiznán přímý vliv na výkonech státní moci, nutno stanovití, jakým způsobem mají býti určeni ti, kteří za občanstvo vliv ten budou vykonávati.
Prosím, 15 milionů obyvatel je již ohromná spousta občanstva a neví se, komu se má dát moc, aby mohl vykonávati tuto funkci.
Nepozorujete, pánové, že takhle [ ] také Adolf v sousední říši, že také takovým způsobem říkal, že široké vrstvy nemohou to obsáhnouti, tedy že je lépe, když o tom bude rozhodovati menší počet osob. Sovětský svaz. stál dělníků a rolníků, má 170 milionů obyvatel a nebojí se toho. Viděli jste, jak vývojem dospěl k tomu, že dal všem opravdu demokratické volební právo, že všichni v Sovětském svazu mohou dnes rozhodovati o tom, kdo jim bude vládnouti, kdo bude rozhodovati v závodech, továrnách a na polích.
Znáte jistě všichni, pánové, maďarské volby. Myslím, že pomalu jsme je předstihli, že se bude muset mluviti o československých volbách. Aspoň na Podkarpatorusku se již říká: Kde pak maďarské volby! Teď to má jiný název; Podkarpatoruské volby!
V jedné vesnici bylo 22 kandidátek agrární strany, 9 soc.-demokratických a 1 komunistická. Když už ta známá firma zkrachovala, daly se jiné firmy a všem se slibovalo, říkalo se: Dobrý každý hlas. Ty, Juro Chrudaši, budeš kandidovat a potom ty hlasy dáme všecky dohromady. Počítalo se: muž, žena, po případě dospělé děti, z jedné rodiny budou 4 hlasy, pak to dáme dohromady a budou to hlasy odevzdané pro republikánskou stranu. A jak se tam slibovalo! >Víš, Chrudaši, ty když budeš pracovat pro agrární stranu, staneš se československým četníkem! Žádného jiného jsme si nevyhlédli, jen tebe, v tobě vidíme, že toho četníka budeš moci dělati dosti dobře.< Druhému se říkalo: >Ty se staneš finančním strážníkem, budeš hlídat na hranicích, aby sem nevozili cukerín nebo mundúR. budeš střílet do těch, kteří ponesou cukr nebo trochu mouky z Rumunska.< Takovým způsobem se lákaly dělnické hlasy, když už zkrachoval dřívější systém.
Tak se dělají volby nyní, přímo hitlerovsky. Takovým způsobem se také v jedné obci stalo, že tam při volbách bylo odevzdáno pro stranu republikánskou více kandidátek, než bylo ve skutečnosti voličů. Oni si to nějak spletli a dali tam tolik voličů, kolik jich jen bylo, ale oni nepřišlí všichni k volbám, takže se tam octlo více odvolených hlasů, než se dostavilo voličů k volbě.
Na Podkarpatorusku se to dělá různým způsobem. Na jedné straně se tam zastrašuje lid, na druhé se tam slibuje. Kdo se nedá zastrašit, aspoň se kupuje, dá se mu trošku kukuřice, trochu mouky nebo pod. (Výkřiky sen. dr Bačinského.) Kdo se ani tímto způsobem nedá zastrašit nebo koupil, ten se zatkne. Když jde o komunistického zmocněnce, který má odevzdat na úřadě kandidátku, zatkne se i s kandidátkou. Na četnické stanicí se mu hodně namlátí a potom se šoupne do kriminálu a pustí se až po volbách. A tomu se říká demokratické volby v Československu! (Sen. dr Bačinský: A co bylo s Antonym?) Co bylo, to se vyšetří a budete z toho mít, pánové, velkou blamáž. Ukáže se, že to bylo děláno takovým způsobem, jako to udělal Hitler s Formisem a jinými emigranty jinde, že se zjednají, koupí cizí lidé, aby někoho zavraždili, alby se to mohlo svésti na komunisty. Komunisté nejsou pro individuální teroR. naopak jej odsuzují. My jsme pro masový nápor, pro masovou revoluční taktiku, ale ne pro to, co dělají různé jiné strany a jako vy to děláte u nás přímo po hitlerovsku.
Tak to půjde cestou vývoje a budou se pomalu oklesťovat politická práva, poněvadž dnes už krachující řád kapitalistický zkomírá a lid nabývá již také trochu rozumu, začíná už přemýšlet, že toho všeho není možno dosáhnouti hlasovacím lístkem. Proto se takovým způsobem bude oklesťovat jeho právo, bude se mu stále více a více odbourávat, bude se řadit do kategorie těch, kteří nemají práva voličů, a to se děje hodně. Kapitalistický řád dodělává a tímto oklesťováním politických práv širokých vrstev chcete tento kapitalistický řád zachraňovati. Chcete jej zachraňovati demokratickou cestou pomalu, ale rychle a jistě spějeme k fašismu.
Když mluvil kol. Mikulíček, kol. Modráček řekl, že mluvil volební řeč a že prý obviňuje socialisty, že způsobili dnešní krisi. Vždyť o tom kol. Mikulíček přece nemluvil, že jste způsobili dnešní křísí, nikoho ani nenapadne, ani nás nenapadne, abychom vám to říkali. My říkáme jen to, že nejdete na hlavní příčiny dnešní krise a vy samí to tvrdíte na schůzích, že kapitalistický řád dodělává, že dohrál svou niobu, ale vy ho nechcete rozbíti a nechcete podniknouti útok na hlavní příčiny bídy a hladu, na kapitalistický řád.
Zde v kompromisní koaliční vládě nemůže býti rozbit kapitalistický řád, poněvadž kapitalisté tuto vládu vedou a kapitalisté v této vládě také rozhodují.
My, komunisté, říkáme, že touto politikou, kterou socialisté dělají, slouží ne dělnické třídě, nýbrž kapitalistům, poněvadž zachraňují kapitalistický řád, poněvadž dnešní řád už nemůže déle existovati a nemůže dáti dělnictvu práci a chleba, nemůže zachrániti hynoucí hladem široké vrstvy pracujícího lidu, dělníků, rolníků a živnostníků. Zde v této zasedací síni se to neodehraje, zde nebude rozhodnul boj proti kapitalistickému řádu, tento boj se bude odbývati ne hlasovacími lístky, ale na ulicích silnou dělnickou jednotnou stranou (Potlesk komunistických senátorů.), která povede pracující lid do revolučního boje za odstranění kapitalistického řádu, který zavinil dnešní bídu a hlad. Kdo se pokusí zachraňovati tento kapitalistický řád, kdo se pokusí, aby tento kapitalistický řád byl snad dále udržen. bude smeten i s tím kapitalistickým řádem. Kdo tuto stvůru, tuto bestii, tuto hlízu na lidském těle, tento kapitalistický systém bude chtíti zachrániti, bude smeten revoluční vlnou, která jde světem tak, jako bude smeten kapitalistický řád. A jedině ta cesta, jak říkají komunisté, cesta revolučního boje, vede k socialismu. To vidíme na jedné šestině zeměkoule v Sovětském svazu, kde dělníci ne vývojem, ne dohodováním s buržoasií, ale útokem na buržoasií, na kapitalisty porazili kapitalistický řád, vzali moc do svých rukou a od té doby 17 roků cestou vývoje spějí k socialismu. Za kapitalistického řádu mluviti o cestě vývoje jest nemožno, poněvadž, dokud je kapitalistický řád, každý poslední policajt brání tomuto vývoji, každý policajt se postaví proti němu, aby nemohl prospěti širokým vrstvám, každý úřad znemožní dnes vývojovou cestu k socialismu, a proto není jiné cesty než revoluční boj za rozbití řádu kapitalistického a nastolení řádu socialistického! (Potlesk komunistických senátorů.)
Místopředseda Kahler (zvoní): Dále má slovo pan sen. J. Krejčí.
Sen. J. Krejčí: Slavný senáte! Projednávaný zákon je přípravou na volby. Těchto příprav jest již více. Dnes již v poslední vesničce mají starostové připraveny volební místnosti po nařízení okresního úřadu, jimž to pravděpodobně nařídilo ministerstvo vnitra. Zdá se tedy, že někdo má na volby příliš veliké pilno. Není přece ještě vypovězena koaliční dohoda, že volby budou v září, ale volby se připravují. Mně řekl před 14 dny na schůzi v Rovné u Roudnice agrární tajemník Mikula s určitostí, že volby budou 19. května. Měl asi takové zprávy ze své vlastní strany. Táži se jenom, komu záleží na tom, aby volby byly předčasně? Splnil jíž nynější parlament všecko, co od něho bylo očekáváno? Je splněno všecko, co ohlásil pan min. předseda Udržal na počátku zasedání tohoto volebního období jako program vládní? Nemáme dnes prosím, ještě 818.000 nezaměstnaných? Nepotřebujeme umožnit zahájené práce na všech stranách? Máme všecko obstaráno, co je potřebí pro vývin vnitřního života hospodářského, politického i kulturního, a máme všecko zařízeno, co potřebujeme na obranu státu?
Vládní většina tohoto parlamentu jest ochotna dáti státu všecko, čeho nevyhnutelně potřebuje, a přece se tolik chvátá, aby tato vládní většina již tu nebyla a aby volby otevřely dokořán dveře možným důsledkům, jichž si pánové snad dosud ještě neuvědomili.
R. 1929 také jsme stáli před určitými věcmi, které rychlým tempem měly býti řešeny. Když se začala vyvíjeti příliš rychle zemědělská krise, bylo potřebí učiniti zavčas opatření, aby byla zvýšena celní ochrana na dovoz zemědělských výrobků. A volby to všecko oddálily, takže zvýšení cel na zemědělské výrobky bylo projednáno teprve v červnu 1930. A pak se stalo, že Maďaři nacpali sem celou úrodu z r. 1933 na základě tou dobou ještě nevypověděné nebo nezrušené obchodní smlouvy, stejně jako sem nacpali Poláci, co měli, a důsledek byl překrvení našeho státu, přeplnění zemědělskými výrobky, a odneslo to nejenom zemědělství, nýbrž i celý národ.
A když dnes se tak horem pádem někteří ženou do voleb, pak to odnese nejenom národ, ale nedej Bůh, aby důsledky toho také odnášel i stát.
Nevím, jak tento zákon se projeví a bude-li k dobrému, když se pomáhá k tomu, aby i 'ty nejmenší strany mohly uhájiti mandát ve třetím skrutiniu, aby jejich hlasy nepřišly nadarmo. Až dosud musila míti strana mandát v některém volebním kraji, aby mohly její hlasy býti počítány, ale teď se ji umožní, když získá 20.000 hlasů, že pak jsou jí hlasy počítány. Na jedné straně dává se tu možnost nekonečnému tříštění československého národa, zatím na druhé straně vidíme náběhy k ohromnému a hrozivému sloučení národa německého v Heimatsfrontě. Ale nemůžeme se tomu diviti, že je to někomu po chuti. Nedávno jsem pročítal Sienkiewiczův román >Potopa<; a když jsem tam četl, jak Hanuš a Bohuslav Radziwillové se postavili po bok Švédům a jak Bohuslav Radziwill řekl výslovně: To sukno národa, ten stát polský se trhá na všech stranách, kdo pak se může diviti, že rod Radziwillův chce míti také kus sukna na svůj vlastní plán? Tu jsem si vzpomněl, co se děje na Moravě, na toho, koho na Moravě nazývají markrabětem moravským, a na jeho jednání s Henleinem. Pravda, on prý nejednal, prý nevyjednávali, mluvili spolu patrně o počasí. A když se uvažovalo v poslední době o tom, má-li Henleinova skupina - a nejen skupina, nýbrž i strana, jejíhož vzrůstu se děsí německé strany a jejíž vzrůst nemůže býti ani čsl. národu a jeho různým stranám vhod - býti rozpuštěna, či nikoli, byl to vliv markraběte moravského, který tou dobou znemožnil rozpuštění strany Henleinovy.
To jsou veliké věcí, nevím, kam s nimi dojdeme. Budova našeho státu stojí tak pěkně, tak rozkošné, my se v ní díváme na to všechno, máme ji tak krásně vybudovánu, těšíme se tím, že je to zemský ráj na pohled, ale zapomínáme na jedno, že na té budově cosi hlodá, že na jejích základech, v její konstrukci jest umístěno něco, co jí rozhlodává.
V některých krajích jsou velmi rozšířeni termiti, mravenci, kteří rozhlodávají dům nebo loď, co je dřevěného. Dům či loď stojí, ale najednou přijde povětří a dům nebo loď se zhroutí. U nás jsou také takoví termití a jest jich řada. Měl bych začíti s komunisty, ale ti jsou docela neškodní. Považuji za nebezpečnějšího tuláka, který pořád štve proti státnímu pořádku. Považuji za nebezpečnějšího takového podomního obchodníka často ze Slovenska, který soustavně štve proti vládě, proti představitelům státního pořádku, proti Čechům. Ti jsou nebezpečnější než komunisté. Komunista se tu výřeční, mluví o dělnících a sedlácích, o diktatuře proletariátu, ale když k něčemu dojde, vleze pod piano a je zatím neškodný. O těch zatím mluvili nebudu. (Odpor komunistických senátorů.)
Já mám na myslí různé skryté termity, kteří nevolají a nebouří dělnictvo a pracující zemědělce k boji proti kapitalismu, nýbrž kteří ostouzejí náš stát, naši vládu, poslance a senátory bez rozdílu stran. snad aby dostali do Nár. shromáždění své poslance a senátory.
Pan ministr vnitra a pánové z ministerstva vnitra nevědí a netuší, jaký duch vládne dnes na venkově. Četnictvo o tom zprávu podati nemůže, poněvadž četnictvo neví, co se na venkově děje. Města jsou rozhlodávána komunismem a venkov zase něčím jiným. Je rozhlodáván lidmi nespokojenými a fašisty, kteří vlastně nejsou ničím jiným než podvratnými živly, takže ten. kdo se nedostatečně vyzná ve struktuře stran nebo v jejich tradicí, má za to, když je přítomen fašistické schůzi, že je to schůze komunistická. Po venkově se potuluje řada individuí. Některý má legitimací jako quasi sekretář, ale nemají nikde sekretariát, 5, 6, 8 měsíců se potuluje s místa na místo, bydlí zde a tam, jde z obce do obce a dává si platit a při tom štve, štve a štve. Jiní mají legitimaci obchodního cestujícího, obchody nedělají, jen štvou a štvou, a jsou rádi, když se u předáků a důvěrníků fašistických vyválejí na kamnech, a to se všechno trpí. Máme zákon o potulce, ale toho není vůči nim používáno. Není třeba, aby někdo žebral, když se potuluje z místa na místo a nežije za své, je to potulka, ale nic se neděje. Svolávají se schůze... (Výkřiky komunistických senátorů.) To je zajímavé, mluvím o fašistech a komunisté se ozývají. Zdá se, že mezi tím kyvadlem na pravici a levici je dobré srozumění, že dobře chápete, že fašisté pracují ve vašich intencích, jako zase fašisté vědí, že vy pracujete v jejich intencích, poněvadž společně podvracíte stát - a o to vám jde. (Sen. Hajníková: Mluvíte proti chudákům a nezaměstnaným!) Má-li někdo doma rodiče, kteří mají statek, ale nechce na statku pracovat a potuluje se, aby dělal fašistického agitátora, nemusí spáti ve stohu atd., není žádným nezaměstnaným. (Sen. Hajníková: Napřed mu dejte práci!) I když mu ji dáme, nechce pracovati. (Sen. Hajníková: To je fašismus, co je nám do toho!) Vidíte, a přece se obýváte, poněvadž sami instinktivně cítíte to spojení mezi fašisty a komunisty, neboť obě strany podvracejí stát - v tom jsou srozuměny. (Sen. Hajníková: Vy byste i Krista zavřeli pro potulku, poněvadž i on chodil a ukazoval na bohaté! - Hluk. - Různé výkřiky.)
Místopředseda Kahler (zvoní): Prosím o klid.
Sen. J. Krejčí (pokračuje): Kristus hlásal udržení státního pořádku, říkal: >Co jest císařovo císaři a co jest božího Bohu<, kdežto fašisté i komunisté hlásají podvrat státu. Proto o nich musíme mluviti. (Různé výkřiky komunistických senátorů.) Fašisté kritisují kde co. Žádná z nynějších stran jim není po chuti. Je to náramně snadné dívati se na někoho, jak valí těžký balvan do vrchu, státi s rukama založenýma v kapsách a říkati:> Ty to neděláš dobře<, ale při tom neukázati, jak by se to mělo dělati lépe. Práce pro povznesení našeho lidu nespočívá jen na parlamentu. Je tu řada jiných činitelů. Nedávno byl pohřben dr Zátka, který nebyl ministrem, nebyl senátorem ani poslancem - svého času, je to již hodně dávno, byl zemským poslancem - a přece vše, co pro českou tou dobou menšinu, dnes většinu v Českých Budějovicích bylo vykonáno, bylo jeho dílem. Pracoval hospodářsky. Všechny koaliční strany, jak tu jsou, mohou se pochlubiti něčím, co vykonaly. Jsou tu určité práce, které vykonaly, práce nejen na poli parlamentním, nýbrž i na poli sociálním, kulturním a hospodářském. Není na místě, abych to zde všechno vyjmenovával, ale lidé, kteří se dosud nemohou ničím takovým pochlubiti, ustavičně říkají, že to ti druzí nedělají dobře a že oni by to státním převratem udělali lépe. Ničím jiným než státním převratem.
Spisovatel Sienkiewicz v románu >Ohněm a mečem< vypravuje, jak na Ukrajině se vynořila před útokem Chmelnického spousta didů, kteří rozvraceli mysle lidi a připravovali Chmelnickému půdu. Také u nás se vynořila řada podobných proroků. Jedni se skrývají za obchodní cestující, jiní za podomní obchodníky, jiní za quasi sekretáře, ale všichni mají na zřeteli jenom rozvrat pořádku. Proto by ministerstvo vnitra mělo býti na stráži. Co je platné, rozpustí-li četník pro formální vadu důvěrnou schůzí, na pozvánky svolanou, kterou měli fašisté míti tam nebo tam, když za dva dny si udělají schůzi znovu, formálních vad se vystříhají a pak mezi čtyřmi stěnami bouří proti státu, proti představitelům vládní moci, proti ministrům, poslancům a senátorům, proti každému, kdo má jakýkoli majetek. Všechno chtějí dělati, chtějí - jak to ti didové hlásali - pány jen řezali, ale to přece nemůže ministerstvo vnitra trpěti.
V >Lidových listech< byl o tom svého času článek, ale zdá se, že pan ministr vnitra o tom neví nebo nechce věděti. Snad si myslí, že hlasy získané těmito podvratnými živly dostane nějakým šikovným tahem pod střechu. Ať se nemýlí! Za peníze se dá získati mnoho, dají se získati hlasy, ale ne mysle a srdce lidí. Dovolí-li státní správa, aby mysl a srdce lidí byly rozvráceny takovými podvratnými živly, které touží jen po tom, pány řezat, může někdy splakati nad výdělkem. Konsulové, bděte! (Potlesk.)
Místopředseda Kahler (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan sen. Johanis.
Dávám mu slovo.
Sen. Johanis: Dámy a pánové! Obě sněmovny konají dnes patrně poslední schůze a přišla-li vláda s osnovou na některé změny volebních řádů, učinila tak jistě po zkušenostech. Chci s tohoto místa vyzdvihnouti okolností, které souvisí s tendencemi demokracie, protože zde bylo hanobeno a podceňováno všeobecné právo hlasovací. Musíme si býti vědomi, že obě sněmovny končí své práce po 5 a půl letech, že tedy obě sněmovny téměř vyčerpávají čas, který jest jim ústavou zaručen ku práci. Je to kus velké hodnoty politické i morální, můžeme-li to konstatovati, již se zřetelem k okolnostem a poměrům ve státech kolem nás. Zejména dělnická třída musí kvitovati s vděkem, že obě sněmovny vyčerpávají čas ústavou jim daný k funkčnímu období a když... (Hlasy: Jedna sněmovna!) Ovšem já podle zkušeností se odvolávám, že r. 1925 t r. 1929, jak je vám známo, vždycky byla sněmovna druhá rozpuštěna se sněmovnou první, poslaneckou sněmovnou, a otázka, zda mají býti příště obě sněmovny vždycky rozpouštěny, je snad vždycky otázkou vlád, ale já také zastávám názor, že buď máme dodržovati ústavu (Tak jest!), anebo máme ústavu změniti, protože v §u 16 se říká o senátu, že volební období senátu trvá 8 let. My máme, jak jsem řekl, zkušenosti, že vlády v Československu vždy rozpouštěly senát společně se sněmovnou. Prvně to bylo po volbách r. 1920, v prvním období r. 1925 rozpuštěn byl senát společně se sněmovnou, R. 1929 se také tak stalo a pravděpodobné, abych nedělal sýčka, se tak stane i letošního roku. Ale to jest otázka, kterou budou řešiti snad sněmovny přece jen příště, poněvadž jinak není důvodu, aby v ústavě bylo ustanovení o funkční době senátu 8 let a aby se toto ustanovení nerespektovalo.
Ale, ctěný senáte, chci ukázati ještě na jiné okolností, jež souvisí s touto debatou. To jest otázka, proč navrhovaná zrněna volebního řádu nemění ustanoveni o věkové hranicí pro volební právo do zastupitelstev ať okresních nebo zemských. Zprávy, které provázely snahu změniti volební řády, mluvily o tom, že vláda učiní opatření, aby 21letí voličové a voličky dostali také volební právo do okresního a zemského zastupitelstva. My, sociální demokraté, odedávna hájíme zásadu, že volební právo má býti od 21 let. Odvolávám se, dámy a pánové, zejména na známou historickou resoluci Steinerovu z R. 1904 z prostějovského sjezdu, kde jaksi naše credo soc.-demokratické tehdy bylo vyjádřeno a uplatňováno také právě v této síni. Do této síně jsme šli tehdy jako bezprávní občané podle privilegovaného volebního řádu. Nebožtík zemský posl. Kalina dobře odůvodnil, že dělníkům se má dát všeobecné volební právo. Tehdy byla resoluce Steinerova namířena pro boj za všeobecné právo hlasovací do zemského sněmu. Kalina dobře šlechtě dokazoval, že nelze upírati dělníkům a malým živnostníkům, úředníkům a zemědělcům volební právo. Tento boj, r. 1904 zahájený, se končil známým gigantickým bojem 28. listopadu 1905. Ti, kteří pohrdají dnes všeobecným volebním právem, kteří je zesměšňují - a právě na levicí jsou lidé, kteří významné hodnoty politické pro dělníky a malé lidi tak podceňují - neznají historii bojů. Chci říci zde, i když my soc. demokraté jsme nikdy netvrdili, že všeobecné volební právo je konečným cílem naším, že od zavedení všeobecného volebního práva i za toho Rakouska, tím spíše za Československé republiky dělnická třída se oceňuje lépe a že se může lépe uplatniti. Nečiní-li tak vždy a v každém okrese a kraji, jest její věcí.