Táži se pp. zpravodajů - za výbor živn.-obchodní sen. Černého, za výbor ústavně-právní sen. Riedla - zda navrhují nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. Riedl: Slavný senáte! Navrhuji opravy tiskových chyb, aby totiž zkratka >odst. < byla vypsána, a to v §u 7, odst. 2 slovem >odstavce< a v §u 19, předposlední řádka slovem >odstavci<.
Místopředseda Donát (zvoní): Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí přijatou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém i s tiskovými změnami navrženými panem zpravodajem Riedlem, nechť zvedne ruku. (Děje se. )
To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové také ve čtení druhém i s tiskovými změnami, navrženými panem zpravodajem sen. Riedlem.
Přistoupíme k odst. 3 pořadu:
3. Zpráva výborů techn.-dopravního a ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 1482) o provádění mezinárodních plavebních úmluv, týkajících se Dunaje a Labe (tisk 1493).
Zpravodaji jsou: za výbor techn.-dopravní sen. Šťastný, za výbor ústavně-právní sen. dr Karas.
Prosím pana zpravodaje sen. Šťastného, aby se ujal slova.
Zpravodaj sen. Šťastný: Slavný senáte! Osnova zavádí zákonné uplatnění mezinárodních úmluv uvnitř vlastního státu. S výjimkou §u 6 zákon ve svých pěti paragrafech tvoří rámec pořádku a bezpečnosti dopravy na řekách Dunaji a Labi, které i s Vltavou byly prohlášeny mírovými smlouvami za toky mezinárodní.
Tato osnova, po dřívější ratifikaci příslušných mezinárodních úmluv, na prvý pohled zůstavuje vládě příliš místa pro nařízení. §§ 1 a 3 ve svém závěru vládu zmocňují, § 2 dokonce o ničem jiném nejedná než o nařízení a prováděcích předpisech. Projdeme-li však materii úmluv samých, jež tento zákon zavádí jako vnitrostátní normy, zjišťujeme, že zákon nemůže být než právě rámcem a zmocněním vlády ve smyslu §u 55 ústavní listiny.
Má-li být prakse těchto nařízení a předpisů prováděna s náležitým důrazem, samozřejmě se neobejde bez trestních sankcí. Poněvadž tyto sankce vzhledem k ustanovením §u 111 ústavní listiny nemají být nařizovány vládou, pamatuje na ně osnova v §§ 4 a 5, takže budou dány zákonem.
V §u 1 jsou uvedena některá dřívější mezinárodní ujednání, která už byla své doby uveřejněna ve Sbírce zákonů a nařízení. Podle této osnovy stávají se součástí zákona a podkladem pro následující nařízení, k nimž tento zákon vládu zmocňuje. Totéž platí automaticky o změnách a doplňcích budoucích, které pak budou vyhlášeny ve Sbírce zákonů a nařízení.
Protože nezbytné provádění platných mezinárodních úmluv v hranicích Československé republiky má a musí býti zákonité, doporučuje technicko-dopravní výbor vládní návrh zákona slavnému senátu ke schválení tak, jak je podán v sen. tisku 1482. (Souhlas. )
Místopředseda Donát (zvoní): Za výbor ústavně-právní je zpravodajem pan sen. dr Karas. Dávám mu slovo.
Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Referent výboru techn.-dopravního podrobně uvedl obsah a myšlenky příslušné osnovy a tudíž nezbývá mi, než abych se jménem ústavně-právního výboru připojil k návrhu výboru techn.-dopravního a navrhuji slavnému senátu přijetí této osnovy zákona, (Souhlas. )
Místopředseda Donát (zvoní): Prosím o zaujetí míst. (Děje se. )
Budeme hlasovati ve čtení prvém, a to, nebude-li námitek, o celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli najednou.
Jsou námitky? (Nebyly. )
Námitek není.
Budeme tudíž tak hlasovati.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se. )
To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení prvém.
Podle §u 54 jedn. řádu z usnesení předsednictva senátu budeme ještě v této schůzi hlasovati o projednávané osnově také ve čtení druhém.
Ad 3. Druhé čtení osnovy zákona o provádění mezinárodních plavebních úmluv, týkajících se Dunaje a Labe (tisk 1493).
Táži se pp. zpravodajů - za výbor techn.-dopravní sen. Šťastného, za výbor ústavně-právní sen. dr Karase - zda navrhují nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Navrhuji opravu tiskové chyby, aby totiž v §u 6, poslední řádek místo >s účastněnými< stálo správně >se zúčastněnými<.
Místopředseda Donát (zvoní): Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, schválenou právě ve čtení prvém, se stylistickou úpravou, navrhovanou panem sen. dr Karasem, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se. )
To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové také ve čtení druhém s opravou navrženou panem zpravodajem.
Dalším odstavcem pořadu je:
4. Zpráva výborů ústavně-právního, zahraničního a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 1399), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení úmluva mezí republikou Československou a královstvím Rumunským o úpravě dluhů a pohledávek ve starých korunách rakousko-uherských mezi věřiteli nebo dlužníky československými a dlužníky nebo věřiteli rumunskými, podepsaná v Bukureští dne 5. prosince 1930, a závěrečný zápis k této úmluvě (tisk 1455).
Zpravodajem za výbor ústavně-právní je pan sen. dr Havelka, za výbor zahraniční pí sen. Plamínková, za výbor rozpočtový pan sen. Hubka.
Prosím pana zpravodaje sen. dr Havelku, aby se ujal slova.
Zpravodaj sen. dr Havelka: Slavný senáte! Úmluvou s Rumunskem sjednanou dne 5. prosince 1930 o úpravě pohledávek a dluhů ve starých rak.-uh. korunách je dokončena měnově-právní úprava těchto pohledávek a dluhů se státy, vzniklými na území bývalé monarchie a těmi, jimž část tohoto území připadla. Dosavadní právní stav daný vládním nařízením z 1. dubna 1919, č. 167 Sb. z. a n., a §em 6, odst. 2 zákona č. 187/1919 Sb. z. a n., který jen zakazoval výplatu těchto československých dluhů v Kč. tedy řešil tyto poměry jen negativně, je nyní upraven vůči všem řečeným státům positivně, t. j, vůči každému z těchto států je smluvně stanoven způsob, kterak tyto závazky mají se plniti. (Předsednictví převzal místopředseda dr Hruban.)
Způsob, kterým se tak děje, je jednak clearing, jak je zaveden v poměru k Rakousku a k Maďarsku úmluvami z 18. června 1924, č. 60/1926 a z 26. května 1928, č. 55/ 1930 Sb. z. a n., jednak přímé vyrovnání věřitele s dlužníkem, jak je tomu v poměru k Itálii (úmluva č. 132/1924 Sb. z. a n. ), k Polsku (úmluva č. 56/1926 Sb. z. a n. ) k Jugoslávii (úmluva č. 124/1929 Sb. z. a n. ) a smlouvou právě předkládanou nyní také v poměru k Rumunsku. Clearing může býti praktický jen při velikých souborech pohledávek a závazků, neboť je to zařízení nákladné a vyžaduje delšího času.
Ježto naše peněžní pohledávky a dluhy v poměru k Rumunsku byly malé (důvodová zpráva uvádí asi 6. 3 milionu pohledávek proti 1. 6 milionu dluhů), volen byl po dohodě se zúčastněnými kruhy také zde způsob přímého vyrovnání.
Pohledávky a závazky, pokud nebudou vyrovnány do účinnosti úmluvy, platí zásadně jak dlužníci českoslovenští, tak i rumunští v poměru 2 K = 1 lei, t. j. naších 12 hal. za 1 starou korunu. Jak známo obdrží Čs. věřitelé z clearingu s Rakouskem 15 hal, za 1 K, takže rozdíl je tu nepatrný. Pro posouzení, jde-li o dlužníka československého či rumunského, rozhoduje bydliště v den československé měnové rozluky, t. j. 26. února 1919.
Pouze pro pohledávky hypotekárni stanovena je výjimka z této zásady, neboť pohledávky tyto platí se, ať věřitel nebo dlužník bydleli kdekoliv, v měně státu, kde jest nemovitost, na níž je pohledávka zajištěna. Je to odůvodněno zvláštní povahou hypotekárních pohledávek.
Právě tak jako v ostatních smlouvách tohoto druhu vyňaty jsou z úpravy právní poměry řešené úmluvami zvláštními (cenné papíry, sociální i soukromé pojištění, sirotčí pokladny, správní celky rozdělené hranicí, poštovní spořitelny. Rakousko-uherská banka a lombardy válečných půjček). V úmluvě pamatováno též na úpravu promlčení, které by jinak bylo nastalo v době, kdy měna těchto pohledávek a dluhů ještě upravena nebyla. Posléze má úmluva potřebná ustanovení interpretační, z nichž některé podrobnosti, zvláště co do skutečností rozhodných pro posouzení, jde-li o věřitele nebo dlužníka československého nebo rumunského, pojaty jsou do zvláštního závěrečného zápisu.
Ústavně-právní výbor projednal tuto úmluvu ve schůzi dne 13. března 1935 a usnesl se navrhnouti slavnému senátu, aby předloženou úmluvu i se závěrečným zápisem schválil. (Souhlas. )
Místopředseda dr Hruban (zvoní: ) Uděluji slovo zpravodaji za výbor zahraniční, pí sen. Plamínkové.
Zpravodaj sen. Plamínková: Slavný senáte! Tato úmluva ukončuje právní likvidaci soukromých pohledávek a závazků ve starých rakousko-uherských korunách mezi věřiteli a dlužníky československými a dlužníky a věřiteli t. zv. nástupnických států vůbec.
Úmluvou končí se také právní nejistota, která vznikla zákazem výplat účtů vzniklých před 26. únorem 1919, neboť vládní nařízení o tomto zákazu (č. 167 Sb. z. a n. z r. 1919) řešilo otázku jen negativně; positivní řešení bylo ponecháno zvláštním mezistátním úmluvám, kterou, pokud jde o Rumunsko, jest úmluva tato.
Důvodová zpráva vládního návrhu jest velmi vyčerpávající. Z ní je patrno, že obdobné úmluvy s Rakouskem a Maďarskem byly provedeny již r. 1924 po př. 1928, s Jugoslávií r. 1928. Omluva s Rumunskem nebyla tak naléhavá pro malý rozsah hospodářských styků obou států před válkou i proto, že valná část závazků byla zatím soukromě vyrovnána. Proto jednání s Rumunskem, jež počato již r. 1924, bylo ukončeno teprve v prosinci 1930.
Pohledávky naše v rakousko-uherských korunách činí okrouhle 6 mil. 300 tisíc K rak.-uh., československé dluhy 1 mil. 600 tisíc K rak.-uh. Tento malý rozsah odůvodňuje, že nebylo přikročeno k vyrovnávání clearingem, jak už řekl pan referent dr H a-velká, jako při jednání s Rakouskem a Maďarskem, kde rozsah pohledávek byl velmi značný. Zde je vyrovnávání přímé, které je levnější a rychlejší, podobně jako bylo již stanoveno v úmluvě s Jugoslávií.
Velmi obtížné bylo stanovení poměru měnového zejména proto, že v den měnové rozluky československé (26. února 1919) byl kurs leu velmi vysoký (150. - Kč za 100 leu) a pak se velmi často měnil, než se ustálil přibližně na nynější výši 20,- Kč za 100 leu. Dohoda upravuje vzájemné placení v poměru 1 leu za 2 K rak.-uh.; při hypotekárních pohledávkách je však odchylka. Pohledávky zajištěné na nemovitostech ležících v Československu budou placeny v československých korunách paritně (1 K rak.-uh. - 1 Kč), pohledávky zajištěné na nemovitostech v Rumunsku ležících budou placeny ve všeobecném poměru, tedy 2 K rak.-uh. - 1 leu. Hypotekární pohledávky váznoucí na nemovitostech vyvlastněných podle zemědělských zákonů rumunských vyrovnají se podle rumunských zákonů (buď hotově zaplaceny nebo v litrech rent umořitelných v 50 letech a zúročených 5 % ročně, při nemovitostech osob právnických ve věcných rentách zúročených 5 %).
Věřitelé a dlužníci určeni jsou bydlištěm v den měnové rozluky československé. Článek VII vylučuje z úmluvy pohledávky, jež po 1. listopadu 1930 (t. j. po zahájení jednání o úmluvu) postoupili věřitelé, kteří bydlili 26. února 1919 mimo oba smluvní státy, osobám, které měly bydliště v tento den v některém ze smluvních států. Tím má býti zabráněno spekulačním převodům. ČL. IX upravuje otázku promlčení na základě zákona ze 26. března. 1925, čís. 46 Sb. z. a n., a touto úmluvou jest vzájemnost se strany rumunské zajištěna. Toto promlčení bude tedy odhadováno právě tak jako podle našeho zákonodárství.
Novum v této úmluvě jest, že rozhodování sporů mezi smluvními stranami o výkladu a použití úmluvy jsou z důvodů zjednodušení a zlevnění svěřena rozhodčímu soudu skoro místnímu, v němž zasedá po jednom zástupci zúčastněných států. Nedohodnou-li se rozhodčí, jmenují třetího z příslušníků některého cizího státu. Kdyby se nedohodli o osobě tohoto rozhodčího, budou ho jmenovati obé vlády společnou dohodou. Kdyby nedošlo ani zde ke shodě, bude požádán předseda spolkové rady republiky Švýcarské.
Čl. VIII stanoví, pro které dluhy a pohledávky tato úmluva neplatí, jak uvedl již pan zpravodaj výboru ústavně-právního.
Ke smlouvě připojen je závěrečný zápis o bydlišti osob služebných, továrních dělníků, živnostenských pomocníků a učedníků, studujících a žáků, kteří v rozhodný den 26. února 1919 pobývali za svým zaměstnáním na území některého z obou států, avšak před podpisem úmluvy usídlili se ve státě domovském; dále o veřejných zaměstnancích, kteří před podpisem úmluvy přesídlili z území jednoho z obou států na území státu druhého. Tato ustanovení jsou obdobná úmluvám s Jugoslávií, Rakouskem a Maďarskem a diktovala je snaha po ochraně našich příslušníků-věřitelů.
Zahraniční výbor doporučuje plenu senátu, aby projevil souhlas s úmluvou ve znění uveřejněném v tisku 1399. (Souhlas. )
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dávám slovo zpravodaji výboru rozpočtového, panu sen. Hubkovi.
Zpravodaj sen. Hubka: Slavný senáte! Úprava dluhů a pohledávek mezi československými věřiteli a dlužníky s věřiteli a dlužníky jiných států provedena byla jednak z uložení mírových smluv St.-Germainské a Trianonské, jednak proto, že měnové poměry samy vymohly si úpravu těchto otázek. Tak vyřešeny byly plynoucí z toho právní poměry s Rakouskem a Maďarskem, Itálií, Polskem a Jugoslávií a nyní děje se tak projednávanou úmluvou i s Rumunskem.
Opožděně s tímto státem proto, že pro celkem malý rozsah hospodářských styků - naše pohledávky vůči Rumunsku činí okrouhle 6, 300. 000 K rak. -uh. a československé dluhy okrouhle 1, 600. 000 K rak.-uh. - nebyla úprava tak naléhavá. Na úpravě měly hlavní zájem naše banky.
Poměr už také pro tuto okolnost stanoven byl jako přímé vyrovnání mezi věřitelem a dlužníkem.
Omluva řeší v čl. I poměr placení ve starých rak.-uh. K vůči platební jednotce rumunské (leu) i vůči Československu (Kč), projednává vyrovnání hypotečních pohledávek, stanoví den. do kdy platí dluhy a pohledávky (t. j. do dne, kdy úmluva nabude účinnosti) a stanoví placení dlužných úroků.
Čl. II mluví o dluzích a pohledávkách osob, které dne 26. února 1919 měly dvojí bydliště, t. j. v ČSR a v Rumunsku, a osob, které mezi dnem 26. února 1919 a dnem účinnosti úmluvy založily své bydliště na území státu třetího.
Články ostatní obsahují obdobná ustanovení jako příslušné úmluvy, sjednané mezi Československou republikou a Jugoslávií, Rakouskem či Maďarskem a jsou podrobně rozvedeny ve zvláštní části důvodové zprávy vládní.
Omluva tato upravuje právní poměr věřitelů a dlužníků v obou státech a proto rozpočtový výbor navrhuje její schválení ve znění podepsaném v Bukureští dne 5. prosince 1930. (Souhlas.)
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen. budeme proto hlasovati.
Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se podle zprávy výborové ve čtení prvém.
Podle §u 54 jedn. řádu z usnesení předsednictva senátu budeme ještě v této schůzi hlasovati o projednávané osnově také ve čtení druhém.
Ad 4. Druhé čtení schvalovacího usnesení, kterým se souhlasí s úmluvou mezi republikou Československou a královstvím Rumunským o úpravě dluhů a pohledávek ve starých korunách rakousko-uherských mezi věřiteli nebo dlužníky československými a dlužníky nebo věřiteli rumunskými, podepsanou v Bukureští dne 5. prosince 1930, a se závěrečným zápisem k této úmluvě (tisk 1455).
Táži se pánů zpravodajů - za výbor ústavně právní sen. dr Havelky, za výbor zahraniční sen. Plamínkové a za výbor rozpočtový sen. Hubky - zda navrhují nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. dr Havelka: Nikoli, nemáme návrhů.
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením, přijatým právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se. )
To je většina. Schvalovací usnesení bylo přijato podle zprávy výborové také ve čtení druhém.
Dalším odstavcem pořadu je:
5. Zpráva výborů zahraničního, ústavně-právního a rozpočtového o usnesení posl. sněmovny (tisk 1429) k vládnímu návrhu zákona, kterým se provádí úmluva mezi republikou Československou a královstvím Rumunským ze dne 5. prosince 1930 o úpravě dluhů a pohledávek ve starých korunách rakousko-uherských mezi věřiteli nebo dlužníky československými a dlužníky nebo věřiteli rumunskými (tisk 1456).
Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční paní sen. Plamínková, za výbor ústavně-právní pan sen. dr Havelka, za výbor rozpočtový pan sen. Hubka.
Dávám slovo zpravodaji za výbor zahraniční, paní sen. Plamínkové.
Zpravodaj sen. Plamínková: Slavný senáte! Úmluva, kterou jsme právě schválili, nekryje se v některých bodech zcela s našimi zákonnými ustanoveními a proto bylo potřebí, aby byla doprovozena zákonem, jímž se úmluva provádí.
Zahraniční výbor pojednal ve schůzi dne 13. března 1935 o usnesení posl. sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se provádí úmluva mezi republikou Československou a královstvím Rumunským ze dne 5. prosince 1930 o úpravě dluhů a pohledávek ve starých korunách rakousko-uherských mezi věřiteli nebo dlužníky čsl. a dlužníky nebo věřiteli rumunskými. Zdůrazňuji, že pří všech úmluvách o úpravě dluhů a pohledávek s nástupnickými státy bylo vždy nutno uzákoniti podobný zákon. aby právní normy zavedené úmluvami, pokud se odchylovaly od všeobecných právních norem našeho státu, byly novým zákonem kryty. Podobně je tomu i při úmluvě o úpravě dluhů a pohledávek ve starých korunách rak.-uh. mezi věřiteli a dlužníky československými a rumunskými. Této potřebě vyhovuje předložený vládní návrh a proto zahraniční výbor po debatě navrhuje plenu senátu, aby usnesení posl. sněmovny bylo přijato ve znění, jak je uvádí tisk sen. 1429. (Souhlas. )
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dávám slovo zpravodaji za výbor ústavně-právní, panu sen. dr Havelkovi.
Zpravodaj sen. dr Havelka: Slavný senáte!
Poněvadž úmluva obsahuje ustanovení práva soukromého, k jichž vnitrostátní účinnosti je zapotřebí zákona, usnesl se ústavně-právní výbor ve schůzí dne 13. března 1935 navrhnouti slavnému senátu, aby schválil také osnovu zákona, kterou se úmluva provádí podle znění sen. tisku 1429. (Souhlas.)
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dávám slovo zpravodaji za výbor rozpočtový, panu sen. Hubkovi.
Zpravodaj sen. Hubka: Slavný senáte! Rozpočtový výbor navrhuje také schválení vládního návrhu zákona, kterým se provádí úmluva mezí ČSR. a Rumunskem o úpravě dluhů a pohledávek mezi dlužníky a věřiteli obou států ze dne 5. prosince 1930 a jak je obsaženo v sen. tisku 1429. (Souhlas.)