Při projednávání rozpočtu osobně jsem mluvil téměř se všemi pány ministry, hlavně s pány ministry z měšťanských stran o té věci. V diskusi nebylo námitek proti tomu, aby Svaz tesařů měl ta práva jako Svaz pana Chloupka nebo Čuříka nebo Hampla nebo kteréhokoliv jiného.
Vážení, není možné v této věci zjednati nápravu. Na intervenci, kterou podali poslanci komunistické strany - Svaz tesařů se obrátil na všecky poslanecké kluby - odpověděl pan min. předseda, poněvadž to byla interpelace na vládu: "Ač v oběžníku onom výslovně byly upozorněny organisace, že smějí povolovati zákupy členství jen v mezích svého schváleného podpůrného řádu a ačkoliv podpůrný řád ústředního Svazu tesařů zákupů nedovoloval..." Jde tedy o pouhou formální vadu; aby bylo jasno, podpůrný řád ostatních organisací zákup dovoloval, a také se prováděl, ale podpůrný řád Svazů tesařů tuto formální věc tam neměl, a tu se pan ministerský předseda vymlouvá, že tehda jejich podpůrný řád nedovoloval zákup. Svaz toho prý nedbal, zákupy povoloval a tím se dopustil při výplatě státního příspěvku při podpoře nezaměstnaných četných přestupků proti tomu a tomu paragrafu atd.
Vážení! Svaz z formálních důvodů se dopustil přestupku. Pro tento přestupek 8.000 rodin nepoužívá těchže práv jako ostatní dělnictvo v tomto státě. Pro přestupek vedoucích Svazu je trestáno nejméně 50.000 hladovějících obyvatel tohoto státu. (Sen. Stejskalová: To je demokraticko-republikánská forma!) Ano, demokraticko - republikánská forma. Víme, že je to z řad socialistů politická msta, že se nechtějí vedoucí Svazu tesařů podřídit. (Odpor sen. Reyzla.) Pane kolego, nerozčiluj se. Zde mám připiš, který je tištěn s vignetou "Antonín Remeš, poslanec Národního shromáždění Republiky československé v Plzni", a v tom dopise stojí ohledně těchto věcí: "Ve věci soudr. Antonína Němce sděluji s Tebou zdvořile, že je nutno, má-li si tento zachovati nárok na podporu podle gentského systému, aby se přihlásil u skupiny stavebního a keramického dělnictva v Domažlicích" - soc.-demokratické. "Bude muset prodělávat nějakou kratší garanční lhůtu, ale jinak to- není možné. Věděl jistě, že vedení Svazu tesařů je komunistické a že mu bude odejmuta proto podpora se strany státu, a měl proto již dávno přestoupiti a nečekati, až dojde ke katastrofě. Ať nečeká a přihlášku u nového organisačního tělesa provede co nejdřív, neboť každého týdne je škoda. Jako člen komunistického svazu podporu dostat nemůže a nebylo by nic platné, kdybych se za to přimlouval, škodu za to, že byl členem komunistického svazu, musí nésti soudruh Němec sám. Měli jste sami dbát toho, aby lidé včas přestoupili.
Pochopíte, že stát nebude ze státní pokladny udržovati komunistickou stranu, která nedělá nic jiného, jenom stát rozvrací."
Prosím, tak [ ] výrok pronese sociálně demokratický poslanec. Jsou komunisté osvobozeni od povinnosti platiti daně v tomto státě? Jsou komunisté osvobozeni od povinnosti posílat kluky na vojnu? Tu neplní povinnost vůči státu? Určitá třída lidí, četníci a důstojníci, nemá také práv, ale také neplatí ani haléře daně podle zákona čís. 76 z r. 1927. A tu si dovolí takový pan posl. Remeš napsati [ ], že nic jiného neděláme, jenom rozvracíme stát.
Dále: "Je-li soc. demokrat členem komunistické organisace, musí nést následky tohoto svého jednání. Není možno jinak. Rád bych soudr. Němcovi pomohl, žel však, není to v mé moci. Radím proto k opatření, které měl tento učiniti dávno, jinak nebylo by mu členství komunistického Svazu nic platné. Komunistické odborové organisace nebudou více dostávati od státu žádné příplatky k podporám."
To je prosím, socialistická demokracie, již ani ne měšťácká, nýbrž socialistická.
A nyní, jak švindlovaly ve smyslu rozhodnutí ministerské rady státotvorné organisace se zákupem členů. To máme všechno zjištěno.
Jednota čsl. dělnictva stavebních odborů založila svoji odbočku v Hradčanech u Chlumce v červnu 1932, členové tehdy se přihlásivší mají placeny příspěvky od ledna 1932, ačkoliv skupina byla založena v červnu, tedy 6 měsíců později.
Hamplův svaz kovodělníků má číslovány členské knížky z 1. ledna 1931 nejnižším číslem 431.805, nejvyšším 438.253. Rozdíl je 6.718, čili za jediný den by se bylo přihlásilo 6.718 členů. Kdo tomu věří, ať tam běží.
U svazu Tetenkova (Svaz dělnictva stavebního kameno-keramického průmyslu) mají členské knížky z 1. ledna 1931 číslovány nejnižším číslem 52.657 a nejvyšším 65.781, to jest rozdíl 13.124, čili za jeden den 1. ledna 1931 se muselo přihlásiti 13.124 členů.
Odbočka Jednoty čsl. dělnictva stavebních odborů v republice československé pro Úpici a okolí zaslala ústřednímu svazu tesařů r. 1933 tento dopis: "Oznámení stran přístupu členů. Loňské Členstvo do 19. července bylo vzato se zpětnou platností od 1. ledna 1932".
Toto všechno jsou věci zjištěné, které se staly až po té, kdy Svaz tesařů také povoloval zákup členství, čili je to vyložený zločin podle zákona páchaný, čili, jak bych to řekl jinak, s hlediska zákona československé republiky vyložená křivda páchaná na Svazu tesařů.
Vážení, marně legionáři-tesaři žádali přístup na nejvyšší místa, k tomu, kdo je organisoval za hranicemi, marně se dovoláváme pomoci v ministerské radě, marně jsem chtěl předvésti pět uniformovaných legionářů panu ministrovi dr Alfredu Meissnerovi. To je osobně takový hrdina, že se i legionářů bojí. Při tom ovšem i nadále zůstává aktivním ministrem československého státu. Myslím, pánové, že tato věc sama, o sobě zaslouží si velmi nemalé pozornosti, a mají-li býti nadále odsuzováni lidé, že bojují proti republikánsko-demokratické formě, má býti tato ne-republikánská a nedemokratická křivda napravena. (Potlesk senátorů strany komunistické.)
Místopředseda Kahler (zvoní): Dále má slovo pan sen. Pichl.
Sen. Píchl: Slavný senáte! Předložený zákon o finanční pomoci samosprávě považujeme za opatření provisorní a věříme, že příští zákonodárné sbory naleznou dostatek rozumné odvahy k definitivnímu uspořádání samosprávných financí jakož i k tomu, aby účelnou decentralisací zvýšena byla pravomoc obcí a ostatních samosprávných svazků a tak dána možnost lepší práce pro blaho regionálních celků. Nikdy jsme nezapomněli a nikdy také nezapomeneme na vzácná slova našeho pana presidenta, adresovaná roku 1920 ústředí starostenských sborů a silničních výborů na Moravě v Brně: "Pravá svoboda bude zaručena, když státní centralisace bude souladně spojena se samosprávou obcí a vyšších samosprávných organisací..."
Když se projednávala před lety správní reforma, pověděli jsme, že jde o odklon od zásad decentralisace a demokracie. Usilovali jsme a usilujeme o rozumný decentralism, majíce na paměti i slova prvního ministra vnitra Ant. Šveh1y z prosince 1919: "Zřízení československé republiky znamená nejenom změnu státní formy, nýbrž i konec dosavadního poručníkování občanstva úřady správními."
Rozumná decentralisace nepoškodí zájmy a potřeby celostátní, zejména když budeme všichni pěstovati vědomí odpovědnosti ke státu i k samosprávě a když ve všech obcích naučíme se hodnotiti práci na prospěch celku.
Dnes už převážná část veřejného mínění je s námi zajedno, že zákony o berní reformě, o veřejné správě, zákon č. 77 z r. 1927 musí býti ve svých podstatných rysech novelisovány - abychom se dostali k rozumné účasti lidu na veřejné správě.
Naše strana měla vždy plné pochopení pro samosprávu, a hned tehdy, když se projevily první neblahé důsledky zákona o organisaci veřejné správy z r. 1927 a zákona č. 77 z r. 1927, pověděli jsme, že je nutno obnoviti finanční samostatnost obcí, okresů a zemí. Finanční a hospodářský program československé strany nár. socialistické v obcích zdůrazňuje, že jenom při úplné samostatnosti a neodvislosti od nadřízených úřadů a fondů j e možno hospodařiti členům zastupitelských sborů u vědomí plné odpovědnosti. Na vyrovnávací fondy díváme se jako na přechodné zlo, nutné jen po dobu, po kterou nebude samospráva vybavena úplnou autonomií. Jsme pro provádění kontroly - a to velmi přísné - samosprávného a každého jiného hospodaření - ale tato kontrola nesmí znamenati ochromení činnosti samosprávných sborů a substituci jejich vůle nadřízeným úřadem. Zákon, který projednáváme, potvrzuje v plném rozsahu tvrzení naše, obsažené v samosprávné resoluci XII. valného sjezdu čsl. strany nár.-socialistické, konaného v Praze r. 1931 (čte):
"Obcím nestačí dosavadní systém a jest třeba hledati pro ně nové příjmové prameny, zvláště přikázání daní reálních. Bylo by zcela spravedlivo, aby obce podílely se i na dani důchodové, po případě na zvláštní přirážce ukládané k této dani při vysokých příjmech. Okresům dostalo se svého času určité úlevy zákonem o silničním fondu. Jest třeba, aby tento zákon nebyl praktikován úzkoprse a aby byl skutečnou pomocí pro okresy, na kterých se zpravidla vyžaduje - a to platí i pro obce - příliš vysoká kvóta příspěvková. Okresy trpí tím, že nemají náležitě vybudovaného dávkového systému. I pro okresy jest třeba hledati další prameny příjmové. Samospráva zemská žije nyní v úplné odvislosti od státních pramenů příjmových. Celé rozpočtování samosprávy děje se nepružným systémem. Jest třeba vydati zcela moderní a pružný finanční řád pro celou samosprávu."
V mimořádné době, jakou prožíváme a budeme ještě prožívati - rostou úkoly samosprávy, a je tudíž nutno vybaviti ji účinnou pravomocí.
Není sice psaným úkolem obcí zmírňovat: důsledky nezaměstnanosti, ale každý rozvážný občan chápe, že je to jeden z předních úkolů samosprávy. Nesmíme přehlížeti, že obce budou míti důležitý úkol též při řešení problému sociální reagrarisace čili vnitřní kolonisace.
Význam a postavení samosprávy v republice musí býti lepší než dosud. Nezapomínejme, že demokratický stát není možný bez demokratické veřejné správy. Vyslovujeme se pro více skutečného zájmu o samosprávu a pro zrušení všech překážek svobodného rozvoje samosprávy. Naše úsilí, aby stát přenechal v rukou lidu plnění místních úkolů, musí býti podpořeno všemi lidmi dobré vůle. Nejlepší podporou našeho úsilí by bylo, kdyby všude, ve všech obcích a okresech snažili se prozíraví lidé spolupracovati tak, aby vzbudili skutečný zájem o samosprávu, aby peněz, které poplatnictvo odvádí, bylo použito co nejúčelněji a aby se v obcích uplatňovala pouze věcná, spravedlivá a tvůrčí kritika.
Ale té, bohužel, není. Naše samospráva není snad dnes všude úplně ideální, ale není také tak špatná, jak vykládá nespravedlivá kritika a jak, bohužel, i dnes zde na tomto místě byla kritisována. Naše samospráva, které nikdo nic nedává, ale od které každé chvíle tolik se vyžaduje, nezasluhuje té kritiky, jakou jsme zde slyšeli. Ba naopak, v mnohém a mnohém případě našla by jak administrativa státní, tak i my - řekněme si to - právě vzor, jak se má hospodařit a jak se má pro veřejné blaho pracovat.
Všechno nemůžeme čekati jen od vlády. Poctivějšího poměru všech občanů k obcím je třeba a toho, aby dobří lidé a odborníci ve věcech samosprávy - a těch je bohudíky u nás dostatek - nebyli středem nevěcných útoků jedině proto, že mají na zřeteli potřeby skutečně všeobecné.
Všichni, kdo v samosprávě pracují za nynějších opravdu velmi těžkých poměrů, zaslouží náš dík. A zaslouží si i toho, aby v dohledné době přestalo v samosprávě všechno zbytečné poručníkování. V demokratickém státě nechť plně platí heslo: "Základem svobodného státu budiž svobodná obec."
Jsme si dobře vědomi, že dnešním zákonem není ani zdaleka vyřešena finanční otázka naší samosprávy, ale přece se přichází s nápravou, dává se možnost ozdravění tísnivých poměrů. Při té příležitosti pokládám za svou povinnost ukázat na to, že je také nejvýš na čase, aby
se nezapomínalo na hlavní požadavky obce Pražské, které se projednávaná osnova nedotýká. Pan primátor dr Baxa předložil dne 6. února panu předsedovi vlády memorandum, ve kterém jsou uvedeny všechny nejdůležitější požadavky hlavního města Prahy. Ale v tomto memorandu jsou uvedeny také požadavky, které se dotýkají také>ostatních hlavních měst. Mám zde před sebou representanta města Bratislavy, který rovněž kladl tyto požadavky za Bratislavu stejně jako za jiná hlavní města, Brno, Užhorod, a nesmíme býti k těmto požadavkům hluší a slepí. Je potřebí, abychom všem těmto požadavkům, jež ti pánové s panem primátorem vložili do rukou pana min. předsedy, věnovali nejen pozornost, nýbrž i účinnou podporu.
Vždyť jde o Prahu, a nejen o Prahu, nýbrž i o ostatní hlavní města zemská, kde, aniž bychom sahali na prostředky státní, mohli bychom značně obcím pomoci. Pohlédněme jen na ten důležitý požadavek města Prahy. Praha, hlavní město státu, sídlo presidenta, sídlo čsl. vlády, nemá dnes ještě samostatného statutu. Podléhá ještě dnes obecnímu zřízení z r. 1850. Vždyť je to nevysvětlitelné, že jsme se dosud nedovedli zmoci ani v tomto ohledu k tomu, abychom brali zřetel, že jsou rozdíly mezi městy.
Vedlo by daleko, abych zde vypočítával všechny požadavky memoranda, které ostatně má vláda v ruce a které jste četli v novinách, jen podotýkám, že memorandum má 25 stran a že veskrze obsahuje životní otázky těchto měst. Jak jsem řekl, jsou to skutečně požadavky, při kterých by stačilo, abychom nic nedali a přece tím dáme městům v pravém slova smyslu miliony. Stačí jen, když ukáži na nutnost uzákoniti stavební uzávěry. Jsem přesvědčen, že příští sbor zákonodárný nesmí a nemůže přehlédnouti volání velkých měst po těchto nezbytných realisacích a zejména požadavky Prahy že nemohou zůstati nepovšimnuty.
Tolik pláčeme a naříkáme, ale při tom zapomínáme, že osud jak Prahy, tak celé naší samosprávy neleží ve hvězdách, nýbrž že je v nás. Netajme si, že se nepracovalo pro samosprávu tak, jak se pracovati mělo, ale tendence byla ustavičně proti samosprávě, a to na škodu celého státu, a proto, poněvadž to neleží ve hvězdách, ale v nás, věnujme všechen zřetel dobré práci pro ozdravění naší samosprávy. (Potlesk.)
Místopředseda Kahler (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan sen. J. Krejčí.
Sen. J. Krejčí: Slavný senáte! Konečně tu mánie toho očekávaného spasitele, návrh zákona, který má vytrhnouti samosprávu z její bídy. Je tu ten pan Někdo, na něhož se tolik hřešilo, kdo měl ty dluhy zaplatiti. Jenže ten pan Někdo je příliš chudý. 202 mil. Kč věnovaných na sanaci samosprávy, to je jistě dosti velká částka na dnešní poměry, aby panu ministru financí nadělala dosti starostí, ale pro naši samosprávu těch 202 mil. Kč neznamená skoro nic.
Máme-li v naší republice 243 okresů, nepřipadl by na jeden okres zdaleka ani 1 mil. Kč, a přece okres sám bez obcí by potřeboval daleko více. Nemohu znáti poměry v jiných okresech, ale vezmu za vzor okres, v němž bydlím, okres milevský. Tomuto okresu, když všechny své dosavadní příjmy vynaloží na úroky ze svých vlastních dluhů, se ještě nedostává 300.000 Kč. Kde jsou potom platy cestářů, 2 cestmistrů, okresních zahradníků, kde jsou mzdy dělníků v zahradách, kde je udržování silnic, placení dělníků atd. Takový okres by sám potřeboval plný 1 mil. Kč, aby se mohl jen trochu bráti kupředu a plniti své povinnosti.
Vezmeme-li si celou nepřehlednou řadu obcí, vidíme, že ta částka zdaleka nesplní naděje, které v ni samospráva kladla. Naproti tomu ovšem jsme zase o krůček dále k tomu, že obce ztrácejí svou samosprávu, poněvadž je samozřejmé, když přijímají od někoho pomoc, tento někdo jim také dá svůj diktát, takže čím více obce vyžadují pomoci, tím více ztrácejí samosprávu.
Pan kol. inž. Koubek se zde zabýval věcmi, které byly příčinou zadlužení obcí a okresů. Je to bolestná kapitola a je zbytečné se o ní příliš rozšiřovati. Jisto jest jedno, že obce a okresy upadly do své zadluženosti proto, že v nich rozhodovali lidé, kteří měli plno rozkazů, ale dohromady nic neplatili, a proto v tomto zákoně pohřešuji jedno ustanovení. Mluvilo se o tom, že toto ustanovení v zákoně bude, ale není tu, aby totiž byla zavedena obecní a okresní přirážka k dani důchodové. Pak by byli touto přirážkou postiženi lidé, kteří mají mnoho rozkazů, ale nic neplatí, a potom by střízlivě uvažovali a nerozháněli by se tolika věcmi, které jsou snad slávou obcí a okresů, ale také jejich hrobem. Znám lidi, kteří dovedou velmi mnoho naléhati, aby se to neb ono dělalo, ale kdyby měli dáti na to pětikorunu, pak by hodně schladli.
Toto ustanovení by tu mělo býti. Lidé, kteří dosud drží na svých bedrách tíhu poplatků obecních i okresních, ti by touto novou dávkou nebyli postiženi, poněvadž kdyby se vyrovnání obecního rozpočtu dělo z přirážek k dani důchodové, pak by sedlák nebo živnostník měl úlevu na svých přirážkách k přímým daním, takže jestliže by zaplatil něco na přirážkách k dani důchodové, o to by platil méně na přirážkách k dani domovní nebo pozemkové. Toto zde postrádám, ale vidím tu něco jiného. Nevím, jestli si to uvědomili ti, kdo zákon tento v ministerstvu pracovali, nebo jestli si dosud při dosavadním jednání pánové uvědomili, co znamená pro budoucnost odst. 5 v § 8, který zní:
"Vyrovnání dluhu v hotovosti je přípustné toliko u dluhů menších a zpravidla jenom, povolí-li věřitelský ústav podstatnou slevu dluhu."
Já se táži, zdali ten ústav, který je věřitelem okresů nebo obcí, který velkou část svých vkladů má svěřenu na zápůjčkách okresům nebo obcím, když jenom tenkráte může míti zaplaceno v hotovosti, když na svém dluhu sleví, bude míti právo říci vkladateli, když si přijde pro peníze: Kamaráde, my ti to vyplatíme v hotovosti jen tenkráte, když nám ze svého dluhu učiníš podstatnou slevu?
Slavný senáte! Víme a jsme toho svědky, že od převratu se u nás dělala všelijaká vyrovnání, ať již zákonná nebo nezákonná, ale byla to vždycky vyrovnání jednotlivců, soukromých podnikatelů a byla to vyrovnání, na která svět se díval s určitým opovržením. A i když je zákonem přípustno vyrovnati se na určité procento, přece na takového podnikatele, který byl ve vyrovnání nebo v konkursu, ucházel-li se o veřejnou dodávku, dívali se s určitou nedůvěrou a měl před ním přednost ten, kdo vyrovnání neohlásil, kdo do konkursu neupadl a kdo své povinnosti dlužnické platil.
Uspořádané poměry předválečné spočívaly v tom, že si byl každý vědom, když si něco vydluží, že je povinen to zaplatiti. Na tom spočívala všecka reelnost vzájemných finančních a obchodních styků. Dnes ovšem jsou poměry rozvrácené. Dnes se lidé dluží s vědomím, že to platiti nebudou, a když někdo má půjčiti, musí si napřed uvědomiti, že asi tak vbrzku nedostane své peníze anebo je nedostane vůbec.
Ale dosud veřejno-právní korporace, ať to byla obec, okres, země, stát, požívaly zvláštní důvěry. Řeklo se: Toto je země, toto je okres, toto je stát. Prosím, jestliže my dáme zákonnou sankci vyrovnání dlužníků vůči obcím a okresům, pánové, domýšlejme, co až bude vypsána státní půjčka, zdali si občané nebudou moci pomysliti: Ejhle, okres, který jsme považovali za něco tak bezpečného, se musí vyrovnávati, jak můžeme půjčiti? Po čase bude se vyrovnávati někdo jiný. Toto je zákonné uznání rozvrácených dnešních poměrů.
Pravda, jsou rozvráceny, ale že by to mělo býti zákonem uznáváno, to je nebezpečné precedens pro vývoj příštích poměrů.
Když již mluvím o sanaci obcí a okresů, musíme si také všimnouti jisté okolnosti. S okresními zastupitelstvy úzce jsou spiaty zde v Čechách okresní hospodářské záložny. Okresní hospodářské záložny původně přijímaly vklady malé, desetinásobnou částku svého kmenového kapitálu. Poskytl-li okres neobmezenou nebo neodvolatelnou záruku za hospodářskou záložnu, mohla přijímati okresní hospodářská záložna do stonásobné výše svých kmenových podílů, ano přijímá i větší částky na vkladech.
Ale teď si uvědomme: okresní hospodářská záložna hned na titulní straně si napíše, že za ni ručí neobmezená a. nevypověditelná zaniká celého zastupitelského okresu. Mělo by se dnes správně, když si uvědomujeme, v jakém stavu okresy jsou, napsati: neobmezená, nevypověditelná a bezcenná záruka okresů. Neboť jestliže okres dá všecky své příjmy, jaké má nebo bude míti podle tohoto zákona i s touto pomocí na úroky z vlastních dluhů a tyto mu buďto nestačí nebo sotva stačí, jak může, prosím, někdo ručiti? Kdyby ke mně někdo přišel, abych mu podepsal směnku na 10.000 Kč, budu se rozpakovati, ale kdybych měl podepsat tolik, kolik je můj majetek, mohu podepisovat od rána do večera, poněvadž si na mně nikdo nic nevezme. Taková záruka jest kusem popsaného papíru na klamání hloupých lidí.
Ale poněvadž okresní hospodářské záložny spravují ke konci roku 1933 4.267 mil. KČ, je nutno postarati se o náležitou, reálnou záruku. A tu je právě na ministerstvu vnitra, aby se ono postaralo o novou předlohu zákona, kterým by se okresním.hospodářským záložnám na místo této bezcenné papírové záruky dostalo záruky skutečné, poněvadž těch
4,5 miliard nejsou peníze lehce nabyté, nýbrž těžce nastřádané, svízelně nabyté a svízelně ušetřené, peníze obyvatelstva, a ani tyj nesmějí býti ponechány náhodě, poněvadž jiné záruky tu není. Za vklad neručí, není tu žádné záruky kromě kmenového podílu, není zde žádné další záruky, dlužník není povinen upsati žádný členský podíl, nepřejímá na sebe ani neomezenou, ani omezenou záruku, takže jako záruka mohou rozhodovati jenom fondy, které jsou nepatrné, a kmenový podíl, který je zvlášť nepatrný.
Při takovém kolosu a tak velmi významném činiteli, jako jsou okresní hospodářské záložny, spravující přes 4 miliardy Kč, nemůžeme tu záruku ponechati náhodě jako dosud. Proto je povinností ministerstva vnitra, aby nám v nejbližší době předložilo zákon, kterým by se okresním hospodářským záložnám dostalo přiměřené a náležité záruky. (Výkřiky.)
Že okresní hospodářské záložny této záruky potřebují, toho jsou nám dokladem jejich bilance. Mám tu před sebou výroční zprávu hospodářské záložny, neřeknu kde. Téměř na 14 mil. vkladů má mobilitu 404.933 Kč, to jest 2,9 %! Prosím, to už je stav takový, že opravdu stačí, aby si přišlo několik lidí pro vklady a okresní hospodářská záložna nebude moci proplatiti. Ale nemůžeme nechati dojíti k tomu, aby se okresní hospodářské záložny octly v nesnázích, aby upadly do moratória. Známe mentalitu lidí, kteří řeknou: vždyť je to celý okres, je to majetek nás všech. Jde o to, aby nevystřízlivěli ze svého tak nedobře chápaného posudku o okresu a aby neztratili důvěru ke všem veřejnoprávním činitelům.
Tento zákon je nutný. Je to doplněk zákona č. 77 z r. 1927. Když se r. 1927 tento zákon projednával v poslanecké sněmovně, řekl jsem, že tento zákon je nutný, poněvadž jsem viděl všechno to hrozné hospodářství, jak se v různých obcích vedlo, ale že bude míti tento zákon své veliké potíže, a vypočetl jsem velkou řadu zákonů do r. 1927 vydaných, které v závěrečném ustanovení měly, že obce jsou povinny spolupůsobiti. Od r. 1927 byla zde v naší republice přijata řada zákonů nových, které zase skoro všecky mají ustanovení, že obce jsou povinny spolupůsobiti. Jsou-li obce povinny spolupůsobiti, vyžaduje to ovšem také určitého nákladu, administrativní část obce je dražší než bývala, a poněvadž poplatnost obcí se menší tím, že živnostenské podniky upadají a že dnes již i sediaci dovedou zůstati dlužni několik let daně, menší se tím také přirážky, takže obec, i když má rozpočet vyrovnaný, nemá hotových peněz, nemá čím propláceti. Proto je tu tento zákon, aby tu udělal jaksi trochu vyrovnání, ale velikých nadějí ať samospráva od něho nečeká, poněvadž 202 mil. Kč pro tak hladovou samosprávu je příliš malým soustem.
Ještě si zde dovolím upozorniti na jednu okolnost. Když dnes člověk přečte nešťastný zákon z r. 1919 o manželské rozluce a srovná se zákony, jak dnes jsou legislativně správně zpracovány, musí si říci, že je to zákon nedostatečný a slátaný. Nemá vůbec žádného ustanovení, co se stává se ženou rozvedenou, kam přísluší. Dřívější zákon domovní pravil, že rozvedená žena přísluší do obce, do níž příslušela předtím. Ale dnes úřady praktikují to tak, že žena rozvedená přísluší do domovské obce mužovy, s nímž byla předtím oddána, a stačí, aby se v obci našel nějaký člověk, který manželství nebere na příliš těžkou váhu, a může se oženit 5krát, 6krát a rozvésti a pak podstatně rozmnožiti blahobyt obce novými chuďasy, kteří na obci potom vyžadují určité podpory.
Je pravda, že tímto zákonem ruší se povinnost obcí, přispívati na léčebné nemocnicím n ústavům pro choromyslné. Tento § 21 novely byl příliš těžký a vyžadoval na obcích, na některých zvláště, nepoměrně velikého nákladu. Ale i když obce nejsou povinny platiti léčebné nyní podle tohoto nového zákona, přece jen podpora chudinství vyžaduje a bude vyžadovati značných nákladů, a proto je potřebí, když ještě nezmoudřela naše veřejnost a když ještě nezmoudřeli páni zákonodárci, aby uznali, jaké strašné pohromy přinesl zákon o rozluce manželské, aby se aspoň postarali o to, aby ta mezera v zákoně tom, která dovoluje, aby třebas 10 žen rozvedených příslušelo do obce mužovy, byla vyplněna a aby aspoň v tomto směru zákon byl novelisován. (Sen. Mikulíček: Ty to řešíš s lokálního hlediska!) Tento zákon je také dělán s lokálního hlediska, ale z lokálních zájmů sestávají zájmy státní a když nám všecko shoří v obcích a okresích, jak se potom může držeti stát? Stát sám sestává z lokálních zájmů. Co je rodina? Rodina je také lokální zájem. V naší ústavní listině stojí, že rodina je základem státu. (Sen. Mikulíček: Proč se knězi nežení!) A mohli by se pak rozváděti a tvořiti nové a nové příslušníky.
Slavný senáte! Nejsem takovým optimistou, abych od tohoto zákona čekal divy, ale vidím, že je tu přece jen krok k podstatnému zlepšení anebo aspoň k udržení naší samosprávy, že aspoň se trochu umožní okresům, aby udrželi to, co má přímo miliardovou hodnotu, to jest naše komunikace. Vždyť jsou některé okresy, které za 20 let nemohly dáti na čtyřkilometrový úsek silnice jedinou hromádku štěrku, takže silnice se rozvrací a je to přece majetek miliardový. Tedy je nutno, když obce a okresy nemohou, aby stát zde přispěl, aby tento majetek nepropadl úplné zkáze a aby se pokud možno všecko uvedlo do pořádku.
V tom přesvědčení, že tento zákon přece jen znamená určité zlepšení a zkonsolidování hospodářských poměrů obcí a okresů, budeme pro něj hlasovati. (Souhlas.)
Místopředseda Kahler (zvoní): Slovo má dále pan sen. Nedvěd.
Sen. Nedvěd: Slavný senáte! Hlavička předlohy, kterou projednáváme, neodpovídá podstatě věci. Správně by se to mělo nazývati: finanční opatření na záchranu bankrotujícího hospodářství. O samosprávě nelze přece v československé republice již vůbec mluviti. Ta již je pohřbena, ta již je pryč. Ani hospodářsky, ani politicky žádnou samosprávu již nemáme. Po stránce hospodářské jsou zde přesné směrnice zákona č. 77, přirážková výše, vypočtené dávky, vzorná pravidla, maximální sazba, a které obecní zastupitelstvo to nedělá, rozpustí se, suspenduje se, dosadí se správní komise nebo se jmenuje vládní komisař. Tedy jaká pak samospráva? (Předsednictví převzal místopředseda Donát.)