Vidíte, že tato nouze tísní obce. Musejí dávati podpory. Jablonec však nemůže více přispívati něčím ke státní podpoře; my v Liberci se ještě namáháme, ale jak se nám to podařilo? Museli jsme pro tento účel zavésti zvláštní dávku, t. zv. dávku z pokojů - a vítám ochotu ministerské rady, muselo to tehdy projíti ministerskou radou - z pokoje za týden 1 Kč. Ano, co je to jiného nežli zvláštní důchodová daň, kterou tím ukládáme? Obyvatelstvo s tím není spokojeno, brání se proti tomu, nechce více míti nové daně, ale chce-li dnes někdo svědomitě vésti správu takovéhoto úřadu, vědom si skutečné odpovědnosti samosprávných korporací, pak si musí říci: musím zde jíti do krajnosti. A takovéto dávky znamenají již krajnost. Zvyšovati cifry výdělkové daně je přece z části ilusorní. Neboť co na jedné straně zvýším, na druhé straně jsem zase ztratil. Vyslechnete-li cifry u nás a vidíte-li, že na příklad v Čechách cifra přirážek k dani výdělkové klesla z r. 1932 na r. 1933 ze 418 milionů na 375 milionů, a z r. 1933 na r. 1934 zase o stejnou částku, pak musí to obce stavěti před nerozřešitelné úlohy. Můžete klidně přidati 50 %, vždy vyjde méně. Páni z Plzně mohou to také potvrditi, neboť právě tam je cifra tak nesmírně vysoká, že.se nikdo více nevyzná. Museli bychom se dotknouti mnohého, museli bychom mluviti o tom, zdali tehdy bylo účelné škrtnouti přímé příjmy obcí z podílů na dani z obratu. Tvrdím, že to byla chyba, a všechny prostředky, kterých se používá, i přes odpor Národní banky, nejsou ničím jiným nežli pokusy zavésti zase obcím daň, která připadá obcím samotným.
Tak je myšleno narovnání pro chudé obce, které nemohou dále. Ale kde je dnes dobře spravovaná obec, která vůbec může dále? Tu shledávám, bohužel, chybu, že tyto obce se musí starati samy o sebe a octly se na hranici svých možností. Jsou ovšem mnohé obecní správy, u kterých velká politika hraje Škodlivou úlohu, neboť když se tam nějaká otázka projednává demagogicky, pak na konec nevyjde z toho nic jiného nežli rekurs k zemskému úřadu, a rekursů tam zůstávají, jak známo, ležeti celé stohy; tím způsobem nelze prováděti usnesení obcí, která jsou výborná, poněvadž nějaký rekurs zůstane nevyřízen anebo se v nejlepším případě vyřídí s malým porozuměním pro potřeby obce. Pravím tudíž: Obce nechť v tomto směru upustí trochu od veliké politiky a nechť se starají o své vlastní a nejbližší úkoly, při čemž přirozeně také opětovně docházeti musí ke spolčení mezi Čechy a Němci a naopak, neboť výdělek je rozdělen mezi obě národnosti a musí se tudíž také pracovati společně. Jsem velice spokojen, že se takovéto začátky projevují již v mnohých obcích.
Chtěl bych dále poukázati k tomu, že by stát měl pomýšleti na to, aby obcím včas platil své vlastní dluhy. Neboť nestačí samotná úprava dluhů. Máme nyní na příklad v Liberci již půl třetího roku spor o nezaplacenou školní přirážku dvou milionů korun. To již je částka, která něco znamená. Ale není možno ji obdržeti, poněvadž podle starého zákona obce se samosprávou musí na školní přirážky přispívati určitým procentem. Dnes však tímto obnosem nemohou více přispívati a nejvyšší účetní dvůr shledal, že by se zde vlastně mělo srážeti. Takovéto otázky nesmějí zůstati příliš dlouho nerozhodnuty, poněvadž jinak nelze vypracovati rozpočet.
Chtěl bych dále poukázati k tomu, že by subvenční příspěvky pro obce měly docházeti přesně. Nelze jinak sestaviti rozpočet, nemůže-li se počítati skutečně a včas s určitými příjmy. Postavili jsme na př. okresní pokračovací školu, která je zcela prakticky zařízena, ale ovšem stála peníze. (Sen. inž. Winter: Kolik?) 4 miliony korun. Vláda je v tomto případě ochotna dáti subvenci, ale dílčí obnosy, které docházejí, jsou tak malé a rozděleny na 5 roků, že se tu nedostaneme ku předu. Poukazuji také dále na to, že revise jistě jsou velice účelné, ale samy nepostačují. Je sice velmi pěkné, když revisemi dostaneme několik popudů, ale pak se musí zaplatiti příspěvek 30.000 Kč za revisi, jak se to stalo nám. Rekurovali jsme ovšem k správnímu soudu, ten však rozhodl, že musíme platiti. Taková revise je trochu drahá a když se opakuje - a má se přece opakovati - znamená značné zatížení měst, obcí a okresů. Zde by se muselo zařaditi do zemského rozpočtu ustanovení, že se tyto revise sice mají často prováděti, že se však jejich honorování ne-má- ukládati obcím. (Německé výkřiky: To by se smělo jen v tom případě, když se shledají závady!) Nechtěl bych říci, že jde jen o závady. Máme v likvidačním procesu u výdajů takové potíže v účetnictví u mnohých obcí, že se tam podobně jako u výdělkových a hospodářských družstev pošle revisor, který trochu pracuje s sebou, založí knihy a kontroluje rozpočty. Městská obec liberecká měla před mým nastoupením úřadu dobrou správu, ale kontrola rozpočtu byla zcela nemožná. Nemohl jsem spáti celé noci, poněvadž jsem nevěděl, zdali rozpočet nebude snad překročen usneseními poslední schůze o statisíce korun. Rozpočet musí se samozřejmě vésti v patrnosti. Zavedli jsme dnes v Liberci odbor pro zkoumání, při čemž každou částku, která se městské radě předkládá, předem kontroluje odbor pro zkoumání, pokud zde ještě jest úhrada a z kterých položek ji po případě možno ještě vzíti. (Sen. inž. Winter: Je to v zákoně předepsáno!) Ano, ale není to prakticky provedeno a v poslední době určité studijní komise konaly o tom přednášky, jak by se tato kontrola prakticky mohla prováděti.
Nyní přicházíme k dávkám jakožto jediné záchraně píro obce. Většina obcí octla se na hranici možností. Nemůžeme v Liberci a nikde jinde vybírati na př. dávku z nájemného v zákonité nejvyšší výměře. Mnohé obce nedostávají vůbec ničeho z dávky z nájemného. Ale když se přece zavede, nelze nikterak jíti až k výši 25 %. Domovní majetek trpí a více se nezúročuje. Domy všude potřebují oprav. Nájemné se v mnohých případech vůbec více nesežene. Kde mají pak majitelé domů sehnati daň z nájemného?
O jednom bodu předlohy mám těžké pochybnosti a myslím, že by tento bod vlastně měl býti revidován, po případě novým zákonem. Míním přeplatky až do r. 1927 a nedoplatky až do r. 1927. Jsou tu nedoplatky přirážek a jsou tu přeplatky. Nyní řekne stát: To se vyrovná, nebudu nic více dopláceti, ale nebudu také žádati ničeho nazpět. Některé obce mají z toho výhodu. Ale taková obec, která, jako naše obec liberecká, má nedoplatek na přirážkách asi 15 milionů, přichází ke škodě, neboť z těchto 15 milionů může se po případě;ještě 20 až 30 % zaplatiti. Je zde ještě spousta vyúčtování, která jdou do miliard, a tu je takové narovnání nejen neúčelné, nýbrž také škodlivé.
Nyní přicházíme k hlavnímu bodu. Nemůžeme přece vlastně činiti obcím výtky, poněvadž poměry jsou silnější, ale podle předlohy musí nyní ten, kdo se s námahou protloukl, platiti za toho, který si, to udělal mnohem snazší. Některé obce sestavovaly rozpočty na ten způsob, že tam napsaly určité obnosy a domnívaly se, že to již vyrovnávací fond zaplatí. Zařadily tudíž obnosy pokud možno vysoké, a domnívaly se, že již něco dostanou. To je ovšem naprosto falešné a v tom spočívá také jistá nespravedlnost pro budoucnost, kterou ovšem těžko lze odstraniti a kterou možno zlepšiti jen tím, že se ve výdajích skutečně omezíme.
Mluvil jsem již opětovně o tom, že jsme v poslední době přikročili k svépomocným opatřením. Jedním z těchto prostředků je šekový styk. Vítám to, že se dnes jak ministerstvo financí, tak Národní banka touto věcí zabývají. Vítám to, že se mnohé obce jak na české, tak také na německé straně dnes intensivně zabývají touto myšlenkou, a vítám také, že nařízením mají býti pro budoucnost odstraněny všechny nedostatky takovéhoto styku bez hotových peněz, obzvláště má-li rozšířiti úvěr a vzroste tedy v příliš velké rozšíření úvěru. Ale chtěl bych s tohoto místa apelovati na všechny úřady, obzvláště na ministerstvo financí a na Národní banku, aby dovolily normální, po zákonu možný styk, tedy styk plně hrazený, a aby nečinily potíží. Neboť v přítomné době pomáhá si obec sama tím, že apeluje na své občany. Založili jsme v Liberci k tomuto účelu zvláštní družstvo, družstvo má 1.500 členů, mělo za 2 měsíce obrat 200.000 Kč a může z toho v budoucnosti poskytovati prostředky pro práce, které prospějí nezaměstnaným.,To je vlastní zdanění. Ale máme samosprávu nechat žíti tak dalece, pokud se pohybuje v normálních hranicích a nevede k deflaci a k nadměrnému rozšíření úvěru. Mluvil jsem 10 tom s mnohými pány z vlády a nalezl jsem u nich také mnoho porozumění. Panové! Musíme také jednou s peněžní stránky oživiti hospodářství. Jestliže se s některým peněžním ústavem sjedná úmluva, pak je to oživení s peněžní stránky a tím zároveň dáno snížení úroků, sleva úroků. Peněžní ústavy nemají všude ustláno na růžích, ale budou se muset zaříditi na to, že samosprávné korporace, obzvláště spořádaně vedené, nebudou více v budoucnosti platiti 10 až 12 % na úrocích. To musí přestati a na tom se musí sjednotiti všichni, kdož mají zájem na veřejném blahu.
Ostatně opětuji výzvu: oživení hospodářství je základem pro samosprávné korporace, a s této strany přijde jednou konečná sanace. (Souhlas a potlesk.)
Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má pan sen. Ant. Novák.
Sen. Ant. Novák: Slavný senáte! Není opravdu příjemné již na sklonku zasedání tohoto parlamentu chápati se slova, žel i zde v senátě. Senát po celé období měl přece jenom pověst, že plenární jeho schůze se konaly za určitého zájmu. Je již patrno a viditelno, že toho zájmu není. Konečně nelze se.tomu také do určité míry diviti. Každý ví, že za několik dní se zavrou síně této budovy. Je to škoda a dvojnásob dlužno litovati, že předloha tak mimořádně důležitá, na kterou samospráva několik roků čeká, přichází téměř poslední a ještě za takových okolností, že vlastně nevíme, do jaké míry možno mluviti o praktickém významu přijetí této předlohy.
Upozornil jsem již ve výboru rozpočtovém na velmi nebezpečný zjev, který může býti do určité míry v budoucnu nepohodlný. Stalo se několikrát v rozpočtovém výboru tohoto slavného senátu, že předseda rozpočtového výboru velmi úzkostlivě dbal toho, že při každém iniciativním návrhu, když nebyl předložen návrh úhrady, takový případ prostě odložil a oznámil, že nevyhovuje platným předpisům zákona a nemůže býti projednáván. Po prvé máme velmi důležitou a obsáhlou předlohu, která nevyhovuje platným předpisům zákona. O úhradě není jednáno, úhrada není zaručena. Co je přípustné jednou, bude přípustné také po druhé, a jaké budou konce? (Výkřiky.)
Je zde druhá otázka. Rozpočtový výbor sněmovny i senátu má povinnost projednávati, předlohy jemu přikázané s hlediska rozpočtového, finančního atd. atd. Zpráva rozpočtového výboru nejen v senátě, nýbrž i v posl. sněmovně má jedině podpis předsedy rozpočtového výboru a zpravodaje rozpočtového výboru. Předloha svojí látkou tak mimořádně důležitou samozřejmě především patřila do ústavně-právního výboru. Co má rozpočtový výbor co dělati na př. se složením kuratoria? Byl rozpočtový výbor oprávněn zkoumati, do jaké míry toto odpovídá skutečné potřebě a zájmům celku samosprávy?
Tedy prosím, to je druhá, podle mého názoru velmi nebezpečná chyba; v dozírné budoucnosti seznáme, bylo-li to správné, či nebylo-li to správné.
Vážení pánové, nechci býti zlomyslný, není to mým úkolem a není to v mé povaze, abych snad chtěl příliš obsáhle citovati jednání v této síni z 9. června 1927. Když se projednávala novela zákona o úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy, tehdejší zpravodaj pronesl slova, která si dovolím přečísti. Snad by se dalo namítati staré české přísloví: Vždycky jsou páni chytřejší, když jdou z rady, než do rady. To je pravda, ale když jsem nyní k této předloze přečetl stenografické záznamy, viděl jsem, že některé ty věty jsou tak zajímavé, že přece jenom je nutno jich vzpomenouti.
Tehdejší pan zpravodaj povídá: "Stížnost na nehospodárnost samosprávy přiměla konečně vládu k rozhodnému kroku, účinným způsobem omeziti volnost, opatřovati si příjmy, a tím je donutiti, aby při vydávání počínali si šetrněji." Zde vězel základ toho zla.
To je stenografický protokol ze dne 9. června 1927. Nechci říci, že to byla lehkomyslnost, nýbrž velká přístupnost, ukládati poplatnictvu nové a nové daně.
Pan zpravodaj šel tehdy ještě dále. Velmi si liboval a vykládal nám zde, že se jeví nutno, jak je to u, soukromníků v občanském životě, postaviti autonomii pod kuratelu a omeziti její samostatnost, když nedovedly obce té samostatnosti rozumně používati. To je proud dnes v celém světě. Já jenom upozorňuji ještě na to, že minulý týden italský parlament projednával reformu veřejné správy, kde autonomie je úplně zestátněna. Vláda jmenuje všechny starosty ve všech obcích v celé říši a starostové mají k ruce jako poradní sbor zastupitelstvo obecní.
Tehdy se p. referentu zdály býti tyto formy... (Výkřiky sen. Kotrby.) Tak vy také, pane kolego! Prosím, proti gustu žádný dišputát, ale první, kdo to odnese, budete vy, poněvadž od té doby, kdy pan zpravodaj si zde liboval nad způsobem režimu hitlerovského, máme další zkušenosti, máme přece Německo. Když si to, pánové, takhle vykládáte, vzpomínám také ještě jednoho pana kolegy - není zde přítomen - z klubu republikánského, který zde v této místnosti použil svého obvyklého výrazu, neparlamentárního, když zde vykládal: Máte vztek, že se nám přirážky limitují. My jsme neměli vztek. To byl pan kol. Sechtr na velikém omylu. Neměli jsme vztek, proč bychom měli vztek? Ale pochopitelně každý, kdo otázky samosprávné poněkud sleduje, musí velmi dobře znáti - a konečně pan kol. Kotrba to zde podmínečně přiznal - že v samosprávě se hospodařilo dobře, a já to, co jsem řekl v rozpočtovém výboru, zde opakuji, ne proto, že by to byli snad samí socialisté nebo soc. demokraté, já s úctou smeknu před každým poctivým samosprávným činovníkem, ať patří k té či oné politické straně. Možno s díky konstatovati, že v naší samosprávě máme řadu velmi seriosních, velmi poctivých samosprávných činovníků, kteří celý svůj život zasvětili samosprávě. Já jsem v rozpočtovém výboru jmenoval určité případy. Zde je jmenovati nebudu.
Vážení pánové, ještě jedno je zajímavé, když se podíváme do starých protokolů. Tehdy jsme projednávali tři předlohy zákona najednou. Byla to daňová reforma, byl to zákon č. 77 a byla to zpráva rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o stabilisačních bilancích. A tehdy byl zpravodajem p. kol. Fáček, který zde mimo jiné také povídal: "Nehledě k těmto výhodám daňovým a poplatným, stabilisační bilance ovšem přinese každému podniku nezměrné výhody také v tom směru, že mu získá důvěru vlastních podílníků.". Prosím, dnes zde máme určitý odstup a můžeme posouditi, jak zákon č. 77 do značné míry zavinil situaci, ve které dnes samospráva je.
Ale ve stejné schůzi 9. června 1927 jsme zde dávali veliké presenty těžkému průmyslu zákonem o stabilisačních bilancích, a o tom bylo najednou hlasováno. Jaká je to satira, jaká je to ironie osadu, když dnes po 8 letech se podíváme, kdo tehdy měl pravdu a kdo pravdu neměl, anebo po 8 letech můžeme zkoumati, zdali jsme my socialisté měli vztek - promiňte mi, že opakuji "ten neparlamentární výraz - anebo neměli!
Mám za to, že my jsme tehdy měli značnou část pravdy. Prosím, není možné a není mým úkolem - většina pánů tyto otázky také sleduje - abych zde podrobně vykládal, co samospráva dnes koná a s jakého hlediska nutno se na samosprávu dívati. Základní chyba spočívá v tom, že 'zde není dostatečné dělby práce mezi samosprávou.a ostatními státními orgány, druhá chyba spočívá ve známém faktu, že se v této místnosti přijalo velmi mnoho zákonů, jimiž se samosprávě ukládá spolupracovati. Vážení pánové, nevím, ale možná, že budeme projednávati v tomto zasedání ještě jeden zákon potřebné obrany, to jest proti plynovým útokům atd., a tam se opětně ukládá povinnost samosprávě. Ale pak musí se také hleděti... (Výkřiky sen. Sechtra.) Pane kolego, já jsem citoval stenografický protokol. (Sen. Sechtr: Já s tebou nemluvím!) Nevadí.
Když se ukládá samosprávě povinnost, musí se také jednou definitivně vyřešiti její finanční základna.
R. 1932 obdržely Čechy z přirážek vybraných berními úřady a převedených obcím 418 mil. Kč, Morava 141 mil. Kč, r. 1933 cechy 375 mil. Kč, tedy o 43 mil. KČ méně, Morava 121 mil. Kč, tedy pouze na přirážkách o 20 mil. Kč méně. Dá se mluviti o špatném hospodářství, když to ta obec nedostane? To přece nebude nikdo vážně tvrditi, nehledě k tomu, že dnes přece systém dávkový daleko více vynáší než přirážky. Pan kolega ze strany živnostenské zde hovořil o rovnoprávnosti bez rozdílu příjmů, ale zde nebyla rovnoprávnost bez rozdílu příjmů.
Úplně souhlasím s panem kolegou. Zákonem o stabilisačních bilancích r. 1927 jste odhlasovali těžkému průmyslu... (Sen. Kotrba: 80 % těžkého průmyslu je na huntě!) Ano, prosím, ale samospráva z toho nemá nic, nýbrž je zavalena dluhy, o jejichž úpravu dnes jde.
Velmi rád jsem poslouchal pana kol. Šimka, který zde mluvil tak, jak se skutečně poměry na českém západě jeví, a četl zde resoluci, která byla někde otištěna a zkonfiskována, nevím proč. Ale nejen v té resoluci, i v řadě případů v rozhovorech, v tisku protestovali jsme proti slůvku "sanace". To není sanace, s samospráva nevolá po sanaci. Sanovati se může tam, kde se peníze nějak promarnily a kde je vyšší zájem, aby podnik nezkrachoval, ale v samosprávě se peníze nepromarnily, samosprávě se podvázal, znemožnil zdroj příjmů.
Pan kol. Kotrba zde tak neurčitě, mlhavě, ale přece jen naznačil, že se snad někde peníze promarnily. Zákon č. 125 o reformě správy dal správu okresů do rukou okr. hejtmanu. Okr. hejtman je nejvyšším pánem. Okr. zastupitelstvo, okr, výbor - vždyť to račte znáti - a prosím, kdopak tam zavinil tu situaci, že máte dnes řadu okresů, které v pravém slova smyslu nemají ani na hromádku štěrku? Zákon č. 77. (Sen. Rejmon: Nemohly by platiti přirážky; kdyby bylo sto zákonů a tisíc přirážek, nemůže žádný platit. poněvadž nemá!) O všem se dá jednat, ale je třeba všecko prodiskutovat. (Sen. Rejmon: Dnes nemá žádný, ani socialisté, ani agrárnici!) Dobře, ale potom se musí zde provésti účelná dělba úkolů, takhle to není možné. Veškerá věcná vydání na školství, která jsou někde tak tíživá, má odnášeti obec.
Bylo tu mluveno o tom, jak se na zákon o obvodových školách čeká, jak je ho třeba, ale proč se to dělá? Jen aby se usnadnilo jednotlivým obcím, aby aspoň částečně unesly, pod čím klesají. (Sen. Sechtr: Návrh jsme dávali my a vy jste nám jej znemožnili!) S tím je těžko polemisovati, poněvadž opak je pravda. (Výkřiky sen. Sechtra.) Mne poznámky nevyruší, ale je třeba věc doložiti, a tu bych musil jíti zase pro doklady do posl. sněmovny, abych vás přesvědčil, že ne vy jste ten návrh dávali, ale my jsme se snažili, aby se stal zákonem, a nestal-li se zákonem, je vina na té straně, ke které máš nejblíže.
Otázka dělby práce a dělby úkolů hraje a do budoucnosti bude hráti význačnou roli. To, co se děje, zabezpečení úrokové služby na tíživé dluhy - ve zprávě to nemáme, nikdo to neví - bude činiti asi 3 miliardy.
Je to také kousek naší zásluhy. O zákonu se pan zpravodaj - nikoliv já - vyjádřil, že je nedokonalý, že je injekcí nemocnému, aby se úplně nezhroutil. Ministerstvo vnitra napřed vypracovalo osnovu o sanování okresů přes to, že se samospráva již hroutila. Konečně ministerstvo vnitra předkládá osnovu, kde se sanují okresy i obce. Rád bych poukázal na totéž, nač jsem poukázal již v rozpočtovém výboru, že totiž praktičtí činovníci samosprávní byli při sdělávání tohoto zákona postaveni vedle. Ten poradní sbor mně neimponoval a činnost tohoto poradního sboru, který se sešel celkem čtyřikráte - dvakráte byla provedena obsáhlá teoretická debata, k praktickému řešení vůbec nedošlo - by mně také neimponovala. Račte se pamatovati, že ve starém Rakousku - nerad se Rakouska dovolávám - existovala a některé dobré práce vykonala stará komise pro reformu správy, a zde by také bylo velmi účelné a nutné, aby příslušné orgány státní, v daném případě ministerstvo vnitra, poněkud blíže spolupracovaly s odpovědnými činiteli samosprávy. Pravda - opakuji, co jsem řekl v rozpočtovém výboru - část viny je na samosprávných činovnících, poněvadž jenom my si můžeme dopřáti takový luxus: máme České zemské ústředí obcí, měst a okresů a vedle toho musíme míti a také máme Svaz českých měst. Na co a k čemu, má-li to vůbec praktickou cenu, to nikdo neví.
Používám této příležitosti - již několikráte jsem, se o to snažil - 'abych se domáhal sloučení těchto korporací v jeden celek, který by vytvořil jednotné ústředí země české, Moravy a Slovenska, a jsem přesvědčen, že takové silné a velké ústředí svou vlastní vahou a silou musí sobě vynutiti, že také příslušný orgán, vláda, přichází-li s důležitými zákony, bude bráti v potaz názor a stanovisko těch, kteří v samosprávě prakticky pracují. R. 1927 zde bylo poukazováno - dnes se to opakovalo - na nehospodárnost.
Vážení pánové, projednávali jsme řadu účetních uzávěrek. Což kdybychom tak brali pod lupu stejně jako hospodářství v samosprávě také hospodářství státních lesů a statků, hospodářství státních lázní? Jak by dopadla ta revise? (Sen. Kotrba: Státních podniků!) Ano, a hospodářství státních podniků. Buďme, prosím, spravedliví. Jak by asi dopadla ta revise, když bychom šli tak úzkostlivé? A ještě bych řekl toto: Nechť nám ministerstvo vnitra laskavě sdělí, kolik revisí provedlo? Samospráva v obcích na revise čeká a nevyhýbá se jim. Stát podle zákona z r. 1927 má neomezené právo revise prováděti. Naopak byly by stížnosti - a já tu stížnost zde přednáším - že revisí bylo vykonáno málo, že jich mělo býti více. Stejně tak jako každý poctivý pokladník v každé korporaci revisi vítá, poněvadž je posílením jeho posice, každý poctivý starosta - a těch máme ohromné množství, najde-li se někde výjimka, nemůže se sumárně mluviti o nepoctivosti - revisi vítá, jen kdyby byla účelně upravena. (Sen. Foit: A nestála, tak mnoho!) Ano, a nestála tak mnoho. Potřebujeme zapracované revisory. Do města, které má již zřízené hospodářské podniky, ať je to plynárna nebo elektrárna, musí jíti revisor zapracovaný, který tomu rozumí, a ne takový, který to dovede pouze zaškrtávat a revidovat podle knihy. Tato výtka podle mého názoru tedy odpadá.
Vážení pánové, pokud jde o předlohu samu, nezabývám se jednotlivými paragrafy, ale k §u 5, kde se jedná o ustavení kuratoria pomocného fondu, chci poznamenati - a nejsem to jen já, nýbrž pan referent v rozpočtovém výboru to vytkl dříve než já - že by se mělo přihlížeti k tomu, aby v kuratoriu byl aspoň jeden skutečný praktik ze samosprávy nejnižších svazků. Vytýkám to zde a již dříve jsem to vytkl novinářsky, když jeden deník koalovaných stran přinesl zprávu, podle které prý soc. demokraté zmařili, aby velcí věřitelé, možno říci snad největší věřitelé, měli zastoupení v kuratoriu. Velkými věřiteli samosprávy je ústřední soc. pojišťovna, Všeobecný pensijní ústav, úrazová pojišťovna. Trvali jsme na tom a žádali jsme, aby velcí věřitelé byli v kuratoriu zastoupeni. Bude-li tam podle zákona zástupce Zemské banky a zástupce Hypoteční banky moravské, nic proti tomu nemáme, ale zástupce toho velikého věřitele tam měl býti také. Opakuji, že soc. demokraté to žádali a nebylo jim vyhověno. Prakse příští doby ukáže, do jaké míry to bylo nebo nebylo správné.
Slavný senáte! Jak jsem v úvodu řekl - a tím také bych končil - předloha ani zdaleka neřeší skutečnou potřebu samosprávy. Ani zdaleka. Naopak, předloha může býti považována za injekci, která se dává těžce chorému tělu samosprávy, aby se do určité míry udržela.
Souhlasím také s panem referentem, že v dozírné době i tento zákon musí býti nove-lisován. My bychom si toho velmi přáli proto, že každý nepředpojatý dnes dovede posouditi, co samospráva v celém životě státu znamená, jak důležité je její poslání a co by znamenat
mohla, kdyby se mohla přirozeným způsobem vyvíjeti. Toho zde není, ale poněvadž tato předloha aspoň částečně zaručuje zlepšení neudržitelného stavu, vítáme ji a samozřejmě pro ni hlasujeme. (Souhlas.)
Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má pan sen. inž. Koubek.
Sen. inž. Koubek: Slavný senáte! Jest jisto, že řešení úpravy samosprávných financí náleží dnes k nejdůležitějším a k nejaktuálnějším problémům. Obce jsou dnes ve velmi trudném stavu a jsou tak zadluženy, že nebude-li jim pomoženo, hrozí jim úplné finanční zhroucení a jest nebezpečí, že nebudou moci plniti své úkoly. Naproti tomu obyvatelstvo dnes je daněmi již tak zatíženo, že nesnese dalších dávek a zavedení různých přirážek a poplatků.
Osnova zákona, která byla předložena k odhlasování, neřeší celou otázku úpravy samosprávných financí, nýbrž stará se pouze o oddlužení obcí a okresů, ale nestará se nikterak o úpravu běžného hospodářství okresů a obcí a jiných samosprávných svazků. Též částka, která tímto zákonem je povolena na úpravu samosprávných financí, 202 mil. Kč, zdá se mi příliš nízkou, aby z ní bylo provedeno oddlužení samosprávných svazků. Tato částka bude museti býti jistě zvýšena. Myslím, že tato částka bude vyhozena, nebude-li postaráno o to, aby byly odstraněny především příčiny, které způsobily zadlužení našich samosprávných svazků.
Hlavní příčinou zadlužení našich samosprávných svazků byla s počátku jaksi špatná správa obcí a samosprávných svazků. Po převratu přišli do obcí a vedli hospodářství obecní většinou lidé, kteří neznali hospodářství obecního, kteří neměli prakse, přišli tam lidé úplně noví. (Výkřiky sen. Ant. Nováka.)
Až do převratu vedly správu obcí vrstvy obyvatelstva, které platily přímé daně. Ty se ovšem staraly, aby obce nebyly příliš zadluženy, aby nebyly přejímány nové závazky, které by musily samy platiti a které by je samy zatížily, kdežto po převratu, jak jsem již řekl, rozhodovali ve správě obecní lidé, kteří neměli, pokud se týče vedení obecního hospodářství, žádných praktických znalostí, a j důsledek toho byl, že také neměli pocitu odpovědnosti za různá ta břemena, pro která j hlasovali, za různá zvýšení přirážek, kterými 1 byly zatíženy vrstvy silnější. Náprava byla zjednána teprve zákonem č. 77 z r. 1927, kdy zavedeny byly na úhradu obecních vydání dávky a poplatky, které musely platiti také vrstvy finančně slabší. Je jisto, že tímto zákonem z r. 1927 byla břemena obecní v daleko větší míře převalena na bedra vrstev finančně slabších a tím bylo ulehčeno vrstvám finančně silnějším. Tento zákon z r. 1927 musel býti vydán, poněvadž hospodářství obecní bylo v mnohých obcích tak zatíženo, že musely býti zavedeny vysoké přirážky. Tak v některých obcích činily tyto přirážky 10.000 i více procent. Tomuto stavu musela býti učiněna přítrž. To se stalo právě zákonem o reformě správy vydaným r. 1927 a doplněným zákonem z r. 1930.