Nyní přebírají tuto tíživou povinnost zemské výbory, a to od počátku r. 1936.
Zákon tento dává možnost, aby nadřízené úřady nejen mohly vykonávati revisi, a to co nejčastěji, ale aby měly i možnost odstraniti krátkou cestou vše, co ruší řádný chod účelného hospodaření. Veškeré naše hospodářství obecní a okresní má schodek asi 400 mil. Kč. Na tuto částku měly zemské fondy k disposici před tímto zákonem 142 mil. Kč. Tímto zákonem dostává se přídělů 150 mil. Kč, celkem 292 mil. Kč, a z toho vidno, že schází skoro jedna čtvrtina, t. j. 100 mil. Kč k vyrovnání všech schodků.
Ještě důležité upozornění o tom, co přináší tento zákon, spočívá v tom, že úpravou dluhů zaměstnávati se bude kuratorium, které bude zřízeno u každé zemské banky, a toto kuratorium bude složeno ze zástupců dotčených zemských ústavů a členů zemských výborů.
Zde postrádáme, a jistě v zájmu věci litujeme, že není tento výbor doplněn praktickými činovníky samosprávy, a to po jednom zástupci malých obcí, zástupcem měst a jedním zástupcem okresu.
Ke konci připomínám, že v tomto případě osvědčilo se naše přání a volání, aby každý
návrh vládní byl dán k vyjádření poradním sborům, které máme utvořeny pro nejdůležitější obory. V tomto případě nebylo podrobně jednáno se zástupci samosprávy, poradním sborem pro úpravu samosprávných financí a zemskými výbory. Veřejnost zbytečně hledala příčinu pozvolného jednání a udávala předvolební nervositu nebo snad i neúčelné, úmyslné dělání potíží vládě.
Nic takového nevyplývá z dosavadního jednání, naopak projevovala se vždy snaha, odstraniti a upraviti pokud možno různé závady, na něž upozorňovala praktická a zkušená samospráva.
Velké zadlužení a skromné prostředky nedovolily přivoditi nějaký pronikavý zákrok a finanční zlepšení v samosprávě. Budeme však spokojeni, když se již nebude samospráva zadlužovati a bude moci vyčkati lepších časů, až se zlepší národohospodářské poměry a tím se také zlepší a zvýší příjem veškeré samosprávy.
Oběma zúčastněným ministerstvům, vnitra a financí, děkuji za dobrou vůli a svornou práci a prosím, aby potřeby samosprávy i dále bedlivě sledovala.
Doporučuji slavnému senátu, aby tuto osnovu zákona, přijal tak, jak se na ní usnesla posl. sněmovna, tedy ve znění tisku sen. 1488. (Souhlas.)
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Ke slovu jsou přihlášeni páni sen. Kotrba, Stolberg, Šimek, Kostka, Ant. Novák, inž. Koubek, Goth, Mikulíček, Pichl a J. Krejčí.
Než dám prvému řečníku slovo, navrhuji řečnickou lhůtu v trvání 20 minut, není-li námitky nebo jiného návrhu.
Ke slovu se přihlásil pan sen. Mikulíček.
Sen. Mikulíček: Prosil bych, aby byla stanovena lhůta nejméně půl hodiny. Rozcházíme se a nemluvili jsme politicky při nejmenším půl roku.
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Je zde odchylný návrh od mého, musíme hlasovati.
Račte se posaditi na svá místa. (Děje se.)
Navrhl jsem řečnickou lhůtu 20 minutovou.
Je zde však odchylný návrh pana sen. Mikulíčka na lhůtu 30 minutovou. Dám hlasovati o návrhu pana sen. Mikulíčka.
Kdo souhlasí s tím, aby řečnická lhůta trvala 30 minut, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh p. sen. Mikulíčka je zamítnut a zůstává, jak jsem já prohlásil, řečnická lhůta 20 minut.
Dávám slovo panu sen. Kotrbovi.
Sen. Kotrba: Vážený senáte! Máme projednati novelisaci zákona č. 77, který byl schválen za doby t. zv. panské koalice, to jest v dobách, kdy vláda byla složena z občanských stran. Proti tomuto zákonu již tehdy byl ze stran levicových - které se nacházely v oposici - nápor, neboť bylo jasno, že po schválení tohoto zákona má snad dojíti ke všeobecnému rozvratu hospodářských složek a zvláště naší samosprávy. Doba a čas ukázaly, že tomu tak není. Důvody, pro které tento zákon č. 77 byl schválen, nemohl žádný národohospodář přezírati; byly to mimořádné zjevy, jichž jsme byli v našich obcích a samosprávě všeobecně svědky. Již tehdy byly obce a jsou ještě dnes, které přes svízelnou hospodářskou dobu nemají žádného dluhu, které hospodařily tak, jak to poměry dovolovaly, a tak se stalo, že i za režimu většinových socialistů - mohu jmenovati několik obcí - socialisté hospodařili vzorně, pravím vzorně, a obec nezadlužili. (Sen. Ant. Novák: Jmenujte nějakou obec, kde se plýtvalo penězi!)
Po této stránce jest jasným varovný hlas presidenta republiky, který dal na adresu všech veřejnoprávních činitelů pokyn, že nemusíme míti všechno najednou. To znamenalo pro každého odpovědného vůdce, stojícího před veřejnoprávní odpovědností, aby se dbalo poměrů. (Sen. Ant. Novák: Pan ministr Najman stavěl na nábřeží palác pro ministerstvo železnic! To nemusilo také být najednou!) To byla jiná věc. Stavěli jste také paláce, máte je také. To je státní otázka, to je něco jiného.
To znamenalo pokyn, aby každý činitel, který je veřejnoprávně odpovědný, počítal rozumně s danými poměry, aby se neobjevily takové důsledky, jakých jsme dnes svědky.
Vážený senáte! Doba, musíme přiznati, přináší zjevy mimořádné a úchylné, ale také i dobro. Po této stránce nelze zazlívati, že doba přinesla takový výkvět ducha, že naši
staří hospodáři v obecní samosprávě, kterým se nemůže přijíti na jméno, skutečně prokazovali svoji způsobilost a odpovědnost, i to, že mají pochopení pracovati a hospodařiti tak, jak toho skutečný zájem každého občana vyžadoval. (Sen. Mikulíček: A co stavba železničního paláce panem ministrem Mlčochem,?) Je přirozeno, že se nestavěly vodovody, že se nestavěly různé paláce, a je přirozeno, že tito staří hospodáři, kteří si byli skutečně vědomi odpovědnosti, počítali s poměry, jak to hospodářská nosnost připouštěla. Kdybychom zkoumali dnes skutečné poměry v naší samosprávě, viděli bychom, jak jsem naznačil, že máme obce, kde už za vedení socialistů - musím to o nich prohlásiti - bylo hospodaření vzorné. Máme obce, kde jsme měli všechno zaostalé, kde celé naše zřízení neodpovídalo duchu demokracie a kde tato doba způsobila příliš časté zabřednutí do poměrů, za nichž se dnes vyvolává novelisace zákona čís. 77. (Hlasy: Pane kolego, je vám něco známo, že se odepsaly daně?) Nemám námitky po této stránce. Mám námitky potud, pokud zákon č. 77, jak je zde novelisován, opětně zatěžuje výrobu a podnikání. A tu jsme u něčeho, kde již musíme uvažovati a plně také chtíti, abychom se přizpůsobili době a času.
My sebevědomě i konečně hrdě říkáme: Naše republika je útvar na demokratických základech. K tomu se vždy za všech okolností a důsledků hlásíme. Ale tato demokracie je dosud vyhraněna jen v otázkách politických, a my plně žádáme a budeme se všemi prostředky domáhati, aby tato demokracie byla také v otázkách hospodářských. V otázkách hospodářských jsou zde privilegia, jsou zde vyhraněnosti, na jeden systém výroby jsou stavěny nadměrné požadavky a druhý systém výroby je privilegován do té míry, že se s něho přesunují všechny povinnosti veřejnoprávní a státní. Celá velká složka výroby, velkého dosahu národohospodářského, přispívá jen asi dvěma promile jako výpomoc na veřejnoprávní povinnosti, jež se zde kladou na občana. Z těchto důvodů budeme se domáhati nápravy, pokud toto usměrnění nebude rovnoprávné bez rozdílu politické příslušnosti občanů. Skutečnost nás poučila, že v některých obcích, zvláště v obvodu Prahy, starousedlík, který je v obci 30 až 50 let a má kus svého živobytí, je povinen přispívati dosti značným procentem podle výtěžku svého majetku, ale vedle něho může bydleti občan mající desetitisíce příjmů, který však na samosprávu nepřispívá, naopak ten samosprávě poroučí. V tom je veliká nespravedlnost. V tomto případě je nutno vzíti v úvahu, že i pro úhrady potřeb samosprávy a pro veškeré potřeby veřejnoprávních složek musí býti žádána rovnoprávnost bez rozdílu příjmu. Teprve tehdy se nastoupí cesta spravedlnosti a za tuto cestu spravedlnosti se budeme bíti a budeme ji žádati do všech důsledků v kterýchkoliv dobách.
Vzhledem k těmto velikým nespravedlnostem a k útisku soukromého podnikám a výroby prohlašujeme, že budeme hlasovati proti této předloze.
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Stolberg. Dávám mu slovo.
Sen. Stolberg (německy): Slavný senáte! Předložený návrh je ve 14 letech čtvrtým pokusem, uvésti finanční hospodářství územní samosprávy do pořádku. Všechny dosavadní zákony měly povahu provisorní. Zákon č. 329/1921 byl označen jako přechodná úprava finančního hospodářství samosprávných korporací. Zákon č. 77/1927 byl určen k tomu, aby v přechodné době reformy správy opatřil správním korporacím z vyrovnávacího fondu prostředky, aby mohly plniti své úkoly a aby se kryl schodek, který by jim mohl vzniknouti z omezení přirážek. Zkušeností, které byly nashromážděny během tří let, nebylo dosud použito k tomu, aby se přikročilo k definitivnímu řešení problému, nýbrž v novele č. 169/1930 byl jen změněn systém přídělů a zemské výbory byly zvýšenou měrou zařaděný do hospodaření nižších korporací.
Úspěch všech těchto zákonů a opatření je žalostný. Vidíme, že zadlužení obcí a okresů koncem r. 1933 dosáhlo výše 11 miliard, že úroková a úmorová služba vyžadovala ročně 936 milionů. Finanční hospodářství obcí a okresů, vybudované především na systému přirážek, muselo se zhroutiti od toho okamžiku, kdy s poklesem celého hospodářství poklesla anebo skoro zmizela daňová základna obcí. Zvýšení přirážkových procent, jaké zaváděla již novela z r. 1930 a jaké obsahuje také předložený návrh, pomůže velmi málo. Přispěje jen k tomu, že ještě více zničí výdělečné podniky, trpící nouzí.
Také předloženou osnovu dlužno považovati jen za pokus o provisorní úpravu. Řešení
vlastního problému, ohraničení úloh mezi státem a samosprávou a mezi jednotlivými samosprávnými korporacemi, obcí, okresem a zemí, a přizpůsobení finančních prostředků přiděleným úlohám, je nadále ponecháno budoucnosti.
Významný a zajímavý je předložený návrh hlavně proto, poněvadž se dotýká otázky zadlužení, hlavní to příčiny tísně obcí a okresů. Obce a okresy převzaly závazky úrokové a umořovací, které přesahují jejich schopnosti, a poněvadž normální cesta opatřiti peníze komunálními obligacemi pro všeobecnou situaci na peněžním trhu byla uzavřena, opatřovaly si peníze za nepříznivých podmínek, odebraly lidovým úvěrním ústavům peněžní prostředky, tyto peněžní prostředky namnoze odňaly vlastnímu účelu, oživení soukromého hospodářství, a přispěly tak na škodu vkladatelů k nehybnosti lidových úvěrních ústavů. Dlužno tudíž zajisté uvítati, pomýšlí-li se nyní na přeměnu dluhů v dlouhodobé, nízko zúročitelné obligace. Nejvíce bylo by si ovšem přáti, kdyby všeobecné snížení úrokové míry vedlo k úlevě všech dlužníků. Zde měla by Národní banka předcházeti dobrým příkladem, ale dlouho očekávané snížení diskontu na 31/2 %, které bylo slíbeno, nechává stále ještě na sebe čekati.
Příčina zadlužení obcí spočívá částečně v tom, že jim byly vnuceny, úkoly, které jim vlastně nenáleží a které pro ně nejsou snesitelné. Sem patří obzvláště půjčky na stavby silnic a elektrisaci venkovských obcí a měst. Stavba silnic má býti úkolem okresů. Je však zjevno, že nelze stavěti a udržovati silniční síť, dnešním dopravním poměrům vyhovující, pomocí prostředků, které dnes mají k disposici okresní správy, ani tam, kde okresy staví do pozadí všechny své ostatní úkoly, které jsou jim reformou správy přikázány. Okresy pomáhaly si tím, že stavěly silnice jen tam, kde obce projevily ochotu přispěti ke stavbě 50 až 80 % a také více, a všemi možnými prostředky se působilo na obce, aby si peníze opatřily půjčkami. Také při elektrisaci venkova, prováděné velmi rychlým tempem, byly obce všemi prostředky přemlouvány a doháněny k tomu, aby přejímaly závazky, které daleko přesahují jejich možnosti. Považovalo se za věc prestiže státu, za vlasteneckou povinnost, aby elektrisace provedena byla co možno nejrychleji. Jak si obce opatří peníze, o to se žádný úřad nestará. Viděli jsme tehdy běhati starosty od pokladny k pokladně, aby si vyžebrali potřebné peníze, a právě při této příležitosti mnohé obce nadělaly tísnivých, vysoko zúročitelných dluhů.
Osnova zákona provádí úpravu těchto dluhů a jejich přeměnu v dlouhodobé obligace, nejvýš 5%ní a ve 20 až 40 letech umořitelné.
Hlavní zájem celé osnovy obrací se k těm 202 milionům, které ročně na úpravu dluhu mají plynouti do pomocného fondu a mají sloužiti k vybavení obcí a okresů z dluhů. Pro tyto 202 miliony má se použíti 35 % přídělů zemím z daně z obratu a daně přepychové, které činí 145 milionů, t. j. tedy asi 50 milionů, a k tomu 152 milionů z výtěžku daně důchodové a přirážek k ní. Přirážky k důchodové dani jsou časově omezeny koncem r. 1934, nelze tedy s nimi počítati, dokud zákon o přirážkách nebude prodloužen. Ostatně bylo výtěžku důchodové daně plně použito k úhradě rozpočtu na r. 1935. Vláda tudíž také ve své zprávě sděluje, že náhradou za tyto příděly z výtěžku důchodové daně nutno hledati jiné příjmy. Bylo by zajisté více odpovídalo ustanovením zákona a parlamentární zvyklosti, kdyby před touto osnovou anebo zároveň s ní byly bývaly podány také předlohy o úhradě. Zdá se však, že parlament dal přednost tomu, před závěrem učiniti obcím a okresům sice dar 202 milionů, ale otázku úhrady a usnášení se o nových břemenech raději přenechati nové sněmovně.
Přes to chceme hlasovati pro osnovu, poněvadž vítáme, že načata, byla otázka úpravy dluhů. Pohlížíme také na tuto osnovu jako na zákony, které noveluje, jakožto na provisorium, a vyslovujeme očekávání, že konečně dojde k definitivní úpravě, která záleží v tom, že prostředky ponechané samosprávným korporacím uvedeny budou v soulad s úlohami, na samosprávné korporace přenesenými. (Potlesk.)
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Šimek. Dávám mu slovo.
Sen. Šimek: Slavný senáte! Vládní návrh zákona, o finančních opatřeních v oboru územní samosprávy, tisk 2873, dostává sena program sněmoven v době, kdy stojíme před rozpuštěním parlamentu. Zákon takové důležitosti si zasloužil, aby byl projednáván v dobách klidnějších a aby mu mohlo býti jak v příslušných výborech, tak v plenu věnováno více pozornosti.
Je to zejména otázka úhrady, jež je vyčíslována částkou 202 mil. Kč, o níž by mělo býti důkladně pojednáno. Vládní návrh praví, že 35 % bude opatřeno z ročního přídělu z daně obratové a přepychové. To však jest jenom 51 mil. Kč. Zbývající částka 151 mil. Kč má býti kryta z výnosu daně důchodové, a to hlavně z výnosu přechodné přirážky. Tímto přesunem však oslabený příjem státní pokladny není jiným způsobem saturován a vzniká nebezpečný prejudic, že jest vydán zákon, aniž jest přesně stanovena úhrada. Jest to nebezpečný průlom do dosavadních parlamentních zvyklostí.
V důvodové zprávě se praví, že neúspěch zákonů č. 77/1927 a 169/1930 nespočívá jen v těchto zákonech, nýbrž i v důvodech jiných. A je třeba uvésti, že u mnohých obcí - mimo důvody ve zprávě uvedené - bylo způsobeno nynější těžké postavení tím, že až na málo výjimek nebyl dosud proveden § 20 novely obecního zřízení č. 76/1919 Sb. z. a n., podle něhož některé úkoly obcí a tím i náklad měly převzíti širší svazky samosprávné, po případě státní správa.
V tom směru měla vláda, jak známo, předložiti do jednoho roku od vydání tohoto zákona osnovy zvláštních podrobných zákonů, ale nestalo se tak. A právě proto dostaly se obce do situace velmi kritické, neboť na nich spočívala plnou vahou břemena vyplývající z věcných nákladů na školství, na stavby a udržování silnic, na správu chudinskou a ústavy dobročinné. Je nutno důrazně vytknouti, že po 16 letech naší samostatnosti není pravena otázka věcných nákladů na měšťanské školy, ačkoli ony jsou na výsost důležitým činitelem vzdělání nejširších vrstev národa.
Jen s hořkostí musíme žalovati, že pro neúnosnost těchto nákladů máme v některých chudých obcích měšťanské školy, které existovaly před válkou, ale dnes ve vlastním státě jsou zavřeny. Právě tak tomu máme na některých místech se IV. ročníky měšťanských škol, které si dobyly nejlepší pověsti ať jako vyvrcholení národní školy, ať jako přípravky pro další studium.
Dále je potřebí poukázati na břemena, jež vznikla obcím stavbou budov obecných škol a náklady na odborné školství. Není potom diví, že koncem r. 1933 byly obce a okresy zatíženy břemenem dluhů dlouhodobých i krátkodobých, jak ve zprávě se praví, cifrou přes 11.177 mil. Kč, kteréžto dluhy vyžadují na úrokovou a úmorovou službu částku bezmála jedné miliardy.
A tyto těžké povinnosti doléhají na obce v době těžké hospodářské krise, kdy příjmové prameny obcí z hospodářského podnikání, průmyslu, obchodu a živností jsou velmi oslabeny, ne-li docela vyschlé. Je to zejména náš český západ a jih, naše města Plzeň a české Budějovice, které prožívají dvojnásob těžce hospodářskou krisi. (Sen. inž. Winter: A Klatovy!) Ano, Klatovy a všechna města. Ale náš západ a jih dvojnásob. Vyčíslím to ještě. (Předsednictví převzal místopředseda dr Heller.) Je to zejména tato krise hospodářská, která se vyznačuje podlomenou životaschopností výroby našich podniků. Proto je také pochopitelno, že odpovědní činitelé samosprávní úzkostlivě hledají pomoc, a jsem loyální, řeknu-li, že všechny strany politické hledají pomoc a jsou na stráži, aby těžce podlomená výroba a obchod nedoznaly dalších škod.
Zvýšení limitu přirážek, jak jej vládní návrh předloženého zákona, řeší, bude sotva lékem, který by výrobu a tím i zdroj příjmů obcí a okresů oživil. Když proskočily do veřejnosti zprávy, že zvláštní daň výdělková má býti sice snížena z 9 na 6 %, ale dosud odpočitatelná přirážka má se státi připočitatelnou k těmto 6 % daňového základu, byla Národním klubem v Plzni svolána schůze a otázka tato podrobena věcné diskusi.
Výsledek byl shrnut v resoluci, která byla otištěna v "českém deníku" dne 5. března, a já ji pro informaci přečtu, aby právě zde vyniklo, v jakém poměru je naše plzeňská výroba, pokud daní se týče, proti Praze (čte):
"Město Plzeň, kdysi významné středisko obchodu, živností a průmyslu, trpí dlouholetou krisí výrobní a odbytovou nepoměrně více než jiná města a kraje v republice. Řada velkých i menších podniků byla nucena pro nepříznivé podmínky výrobní, zejména pro naprostý nedostatek práce buď provoz silně omeziti nebo úplně zastaviti. Spolupůsobilo při tom mnoho různých důvodů. Tak zejména nepříznivá geografická poloha města, nepříznivé dopravní sazby surovin, hlavně však velký tlak daňový. Z toho vyvěrá pro hospodářskou budoucnost města nebezpečná snaha podniků obchodních a výrobních vystěhovati a usídliti se na místech daňově a obchodně výhodnějších anebo likvidovati.
Hromadění filiálek a pobočných závodů podniků jinde domicilovaných také oslabuje
značně poplatní sílu tuzemského hospodářství, neboť tyto podniky platí v Plzni jen nepatrný zlomek daní proti podnikům samostatným se stejnou obchodní kapacitou.
Za nynějších předpisů daňových musí na př. podnik podléhající zvláštní dani výdělkové zaplatiti při stejném základu na každých zdaněných 100 Kč v Plzni částku 67,86 Kč, v Praze pouze 43,38 Kč, takže již dnes platí poplatník plzeňský o 56,40 % více než poplatník pražský.
Tato veliká nespravedlnost má býti zamýšlenou novou úpravou daně (započítáváním zaplacené dané do základu i při snížené sazbě 6 % místo dosud 9 %) ještě podstatně zhoršena.
Nová úprava znamenala by zvýšení dosavadního zatížení až i o 40 %, takže na vydělaných a zdaněných 100 Kč platilo by se pří dosavadní výši přirážek samosprávných na daních 93,20 Kč, tudíž daleko více než oněch 80 % maximálního zdanění před reformou z r. 1927. Při zamýšleném však dalším zvýšení a plném využití přirážkových limitů o dalších 150 % progrese ta ještě vzroste na nemožnou výši 138 Kč."
Tak to, prosím, vypadá dnes v Plzni.
"Přibližně stejným způsobem projevila by se nová úprava i u všeobecné daně výdělkové.
Tím by se dosavadní rozpětí mezi Prahou a Plzní nesnesitelně zvyšovalo, neboť za stejných předpokladů platil by poplatník zvláštní daně výdělkové i všeobecné daně výdělkové v Plzni na dani 200 % více než poplatník pražský.
Byl by to nejvýš zavržitelný daňový dumping Prahy proti venkovu, jenž by nesporně vedl k překrvení Prahy a k ochuzení a vylidnění venkova.
Proto by bylo nejvýš spravedlivé, aby vhodným uspořádáním daňovým byla daňová břemena rovnoměrně rozdělena a tím soutěživost a podmínky existence hospodářských podniků spravedlivě vyrovnány. Prostředkem by mohlo býti zřízení odborné instituce, jež by na podkladě vědeckých metod pracovních dosavadní rozptýlené zkušenosti soustavně shromažďovala a směrodatně ku spravedlivému dalšímu vývoji působila.
Jakékoliv neúměrné, neúnosné a nad to ještě nespravedlivé zatížení daňové musí způsobiti snížení výtěžků a povede nezbytně k poklesu daňové platby, což pocítí nejen stát, nýbrž zejména samosprávné svazky.
Vyrovnání tohoto nerovnoměrného zatížení daňového není proto problémem jen regionálním, nýbrž neobyčejně vážným problémem celostátním.
Je tím naléhavější, poněvadž na jeho správném řešení závisí i sanace samosprávných financí. Každá sanace bude marnou, jestliže venkovské kraje nadměrným tlakem daňovým budou zbavovány podniků, jež tvoří důležitou složku únosnosti obcí a okresů.
Je proto povinností všech směrodatných činitelů, zejména pak vlády a sborů zákonodárných, aby k náležitému vyrovnání daňového zatížení mezi Prahou a venkovem s nejvyšším úsilím pracovali."
Tedy tato resoluce byla uveřejněna v "českém deníku", a prosím, co se stalo? Proto jsem to četl. Místo aby státní správa byla vděčná za upozornění na důsledky z toho vyplývající, byl "český deník" konfiskován. Ještě nepochopitelnější je, že byly konfiskovány českobudějovické "Jihočeské listy" ze dne 20. března pro zprávu o 71. valné hromadě českobudějovické záložny. Konfiskaci propadla věta z řeči starosty záložny dr Vlastislava Zátky. Ona věta zněla:
"Jak známo, připravuje se další "reforma" daňová, podle které daň výdělková, a to jak zvláštní, tak i všeobecná, nemá býti odpočitatelnou položkou, a také míra samosprávných přirážek má býti značně zvýšena."
Prosím, "Jihočeské listy" byly konfiskovány pro tyto zprávy. To je něco nemožného. Smysl demokracie, kterou si musíme za každých okolností uhájiti, je, aby o věcech obecných mohlo býti pojednáváno ve sborech k tomu povolaných. Za náměty a upozornění na důsledky má býti státní správa jen vděčná. Namítne-li se, že příslušná osnova byla ještě ve stadiu vládních porad, jest to důvod, který v demokracii jest prosté nepřijatelný. Kdyby konfiškáciu prakse se měla ubírati dále takovými cestami, byl by to zjevný soustavný útok na občanské svobody, zaručené ústavou.
Poněvadž tedy k tomuto zákonu není o 150 mil. Kč úhrady postaráno, prohlašuji, že naše strana hlasuje proti.
Místopředseda dr Heller (zvoní): Dále má slovo pan sen. Kostka.
Sen.. Kostka (německy): Slavný senáte! Jestliže si zde a také jinde děláme starosti, jakým způsobem by bylo možno samosprávným korporacím pomoci z jejich velkých potíží, tu bych chtěl říci, že tyto prostředky úpravy dluhů, jako zvýšení přirážek a pod., velmi pěkně vypadají na papíře. Považoval bych však za velice účelné, kdyby dnes také náš ministr věcí zahraničních dr Beneš ve svém rozhovoru s Angličanem Edenem, který zde jest poukázal k tomu, že vlastně jen hospodářství může tvořiti základ samosprávy, a myslím, že by u Angličana nalezl pro to velmi dobré porozumění, a hospodářským mírem, kdyby se dnešním rozhovorem k tomu učinil krok, učinilo by se pro samosprávu více nežli zákony a úpravou dluhů. Neboť potřebujeme zdravého hospodářství jakožto základu pro samosprávu. Tak možno v budoucnosti zase vybudovati budovu, která tu dnes leží zbořena.
Páni řečníci přede mnou, pan zpravodaj a zpráva sama jakož i svaz samosprávných korporací provedli zevrubnou a věcnou kritiku prvých návrhu předlohy, které se podstatně nezměnily, a vláda má také dob rozdání jak s německé strany, tak i od českého svazu samosprávných korporací. Přímo zaráží, slyšíme-li, že jde o 10 až 11 miliard. Ale trneme také, slyšíme-li, že samosprávné korporace musí platiti na amortisačních kvótách se zúročením nikoli 6, 7 a 8, nýbrž přes 10 %. Důkaz o tom je dán, vezmete-li číslice, jak jsou uvedeny ve vládních publikacích. Dluhy činí 10 miliard 370 milionů, úroková a úmorová služba činí 852 miliony. Předpokládám-li 10 %, vyplývá z toho 1.037 milionů; tedy musí obce vlastně ze svých dluhů platiti průměrně přes 10 %, neboť jsou také levnější půjčky, zajisté, a půjčky v poslední době sjednané jistě nikdy nedosáhnou tohoto stavu. Ale vezmete-li dřívější půjčky u obcí, je břemeno dluhů tak tísnivé, že jednoduše nemohou platiti to, co se od obcí žádá na úrocích a amortisaci.
Za 20 minut lze to všechno velmi těžko říci, co máme na srdci, když vedeme správu obce. Vítám pohled plný porozumění, který na mne vrhl kolega z Bratislavy, s nímž jsme mnohdy různé otázky probírali - nutno jen několik let zasedati v takovéto obecní správě a vidíme pak obrovské potíže, které se všude hromadí. Obce jsou dnes zatíženy úlohami, jež daleko přesahují míru toho, co mohou vykonati. Ale největším problémem pro obce jest a zůstává problém nezaměstnanosti. Neboť jak na tento dokročiti, neříká, bohužel, ani nynější předloha. Problém nezaměstnanosti tísní obce nadále. Připouštím, že porozumění právě na vládních místech v tomto směru značně vzrostlo, za jak ministerstvo veřejných prací, tak i ministerstvo soc. péče činí všechno možné, aby zjednaly úlevy pro obce, které mají nouzi. Ale popatřte přece na strašlivé obrazy, které vám vylíčím ze své domoviny; jsou hrozné! Dělali jsme nyní statistiku pro okres liberecký, a sice jsou to oficielní cifry, které sebral živnostenský inspektorát a které již několikrát byly uveřejněny - nelze je dosti často opětovati! Liberec asi s 90.000 až 100.000 obyvatelů vykazuje na mzdách a platech pro zaměstnance v posledním roce ve srovnání s r. 1928 sumu o 120 milionů menší, jednoduše nesmírnou sumu, která tam na výdělcích zmizela, při tom není započítána suma, o kterou živnostníci, obchodníci a podnikatelé jakož i majitelé domů následkem snížení nájemného vydělávají méně. Vedle máte Jablonec. Stejná bída! Ačkoli je tam pohyblivý průmysl, vývozní průmysl, vypočítali jsme z vyvezeného množství, že se na mzdách ztratilo 200 mil. Kč. Vezměte tyto dva okresy vedle sebe, máte hotové údolí bídy! Všechno, co leží za Ještědem, stalo se údolím bídy.