Vždyť si samí zvete generály z cizí říše, které vodíte po zbrojovkách a na manévry. Ti znají vše desetkráte lépe než dělník, který vůbec nerozumí té řeči, kdyby se chtěl dorozumět a pověděti, co je tu ve vojsku. Ale bére se to za záminku, aby se mohlo postupovati proti komunistické straně a specielně proti proletářským emigrantům. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)
A tito pánové z Národního sjednocení a z korupčního tisku Stříbrného, kteří se chodí učit do sousední říše k Adolfu Hitlerovi, jak se má zacházeti s proletariátem, kteří jsou s nim stále ve spojení, chtějí povídati, že komunisté nebo snad tito emigranti ohrožují stát. Oni jsou pravou příčinou, která ohrožuje dnešní stát. Kdo pobuřuje? Pobuřuje to, když se nechá ničiti obílí, když se zkazí pšenice, topí se jí, míchá se s mourem nebo cukrem, a lidé při tom hladovějí. To pobuřuje. Nepobuřuje, když jeden druhému řekne, že má hlad, ale pobuřuje to, co děláte vy.
Dále píší v >Poledním listě<, že prý emigranti Rudi a Willi byli našimi čilými četníky dopadeni právě - to je zvláštní náhoda - když chtěli zakopati bohatý písemný materiál. My víme, že naše četnictvo přijde až s křížkem po funuse, když se něco stane, ale v této chvíli, aby bylo, jak se říká >Diensteifrig<, že by skutečně našlo něco akorát. když to chtěli zakopati - to bychom jim mohli dáli bramborové medaile, poněvadž mezí našim četnictvem se to nestane. Když baby dělají někde schůzi o mléce nebo když se radí, jak se jím obilním monopolem zdražuje mouka - to je dovedou vyčuchat. nebo když odvedenci si dělají schůzi, v níž vyjde najevo, že k odvodu nemají ani košilí - tam je četník vyčuchá; ale aby šlí a hledali, co je nebezpečné tomu vašemu státu, na to je nedostanete.
Četníci zatkli nějakého emigranta Williho Schlesingera. Ten prý se rozpovídal, že prý ho Podey žádal před 2 svědky, aby mu o-patřil nějaké zbraně čsl. armády, zejména karabiny, armádní pistole, ruční granáty a náboje. Podívejte se, kdyby to byl skutečně, jak říkáte, emigrant. on by nedovedl toho žádat bez svědků? On, aby na to měl svědky, zavolal by dva a řekl by: >Já na tomhle bude žádat zbraně, abyste, až mne zatknou, dosvědčili, že jsem ho o to žádal
Pánové by nás nejraději zapletli do špionáže, poněvadž komunistická strana je jediná strana, která vede boj proti fašismu, která skutečně vidí ve fašismu nepřítele širokých vrstev pracující třídy. Proto i dnešní vláda znemožňuje tento boj proti fašismu tím, že pronásleduje komunistickou stranu, a když nemůže nic jiného najíti, chce jí nasaditi tento pitomý chomoutek o špionáží, aby měla příčinu proti ní nastoupiti.
>Polední list< z 21. února píše o pátrání četníků, o rozvětvené komunistické a domněle komunistické podzemní práci na Kladensku a Lounsku. Překvapením bylo, že prý se vyráběly falešné pasy do Německa, prý se dělaly procházky.
Tito páni zkorumpovaní a sjednocení, namočení v uhlí a všech možných aférách, volají, aby se konečně proti emigrací učinila nutná opatření. Samí mají svého hodně blízkého přítele Maixnera na Pankráci, který tam sedí pro takovéto věci, ale o tom teď nemluví, o to se nehlásí, to není nic. Půjde-li však člověk po té nitce od Maixnera, dostane se na Hodače, Stříbrného a jiné pány ze sjednocení.
Ale páni postupují nejen proti komunistické straně, nýbrž začínají postupovati i proti celé dělnické třídě. Oni především postupují proti jedinému proletářskému družstvu >Včele< a proto také začínají tímto způsobem šťourat v prodejnách a různých kancelářích >Včely<, kdyby se jím dalo tak něco podstrčiti, aby měli záminku rozpustiti toto družstvo a po případě zabrati celý majetek >Včely<, který si tam nastřádali proletáři, Oni štvali, že prý >Včela< dala vozili materiál a emigranty v autech. Chtěli, aby měli příčinu zakročiti proti >Včele<. To se jim však nepovede. >Včela< jest a zůstane proletářským družstvem. A jestli snad někdy, ačkoliv to mají šoféři >Včely< zakázané, vozili cizí lidí autem, stalo se to snad proto, že viděli cizího člověka jíti po silnici.
Lidé chodí třebas několik kilometrů denně po silnici, aby se uživili, poněvadž jsou živí nejen ze státních peněz, nýbrž i z toho mála, co dnes dělnicí dají od úst ještě emigrantům. Nemohou mu to dáti v jednom místě, neboť na oběd chodí sem, na večeři chodí tam a na třetí místo chodí třebas spát. Jestli snad ho svezl šofér. tedy páni to chtěli nastrčiti na to, že >Včela< má spojení s komunistickou stranou a s emigranty. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)
Třebaže bylo spousta lidí zatčeno a vyslýcháno, je z toho zase jen veliká blamáž jak pro mocenský aparát. tak pro pány z korupčního sjednocení. Ať děláte, co chcete, ať nastavujete aféry špionážní nebo jiné, vždy po dlouhém věznění našich lidí dojdete k tomu, že jste se blamovali, a musíte je po 8 a 10 měsících propustiti a zastaviti trestní vyšetřování, poněvadž se nic nenašlo, proč by mohli býti odsouzeni.
Chci zde poukázati na případy, které souvisí s touto špionážní aférou. Četníci volali telefonicky pekárnu ve Slaném a tázali se na Kettnera, šoféra závodu, odkud je. Když mistr pekárny řekl jeho adresu, žádali, aby se ihned dostavil na četnickou stanici. Mistr jim hlásil, že to není možné, že je v práci a nemůže práci nechati a ihned na zavolání tam běžeti, že mezi 4. a 5. hodinou bude míti kdy a že tam skočí a zeptá se, co si páni četníci přejí. Páni četníci nečekali, ale vešli až do závodu, aby provokovali, a čekali v závodu na něho, až půjde z práce. Když chtěl jíti tak, jak byl v práci, řekli, aby se šel převléknouti, a když se převlékl, odvedli ho k soudu, odkud se již nevrátil. Pak o půl 7, žádal tento mistr pekárenský četnictvo, aby mu řeklo, co se s nim stalo a kde je, že ho potřebuje. Řekli mu, že byl odveden k soudu. Pak v 9 hod, přišli četníci do pekárny a odevzdali mu tří klíče, že si tam Kettnera nechali. V sobotu však šel mistr na četnickou stanici, aby mu dali potvrzení, že se zatčeným může promluvit o závodních věcech. Oni mu při té příležitostí ukázali pozvánku na schůzi, na které prý bylo napsáno: po přečtení znič! Kde pozvánku vzali, jak se k ní dostali, nikomu neřekli, jen mu ji ukázalí, a když se ohradil, že tu pozvánku neviděl, ale i kdyby na schůzí byl, že jako občan v t. zv. demokratické republice má právo schůze svolávati a na schůze choditi, vyhrožoval mu četník, že i jeho sebere a zavře. Pří tom četník říkal, že prý včera vozil poštu a emigranty a že prý tím poškozoval podnik čsl. pošty.
Podívejte se, emigrant prý konal schůze! Emigranti bydlí v různých obcích, poněvadž finanční prostředky pracujících nestačí k tomu, aby obec mohla vydržovati svým kouskem chleba několik osob, co jím zbude. Ale když má emigrant kamaráda v jiné obci a něco mu chce, musí jíti 16 až 20 km pěšky a pánové v tom hned vidí, že prý emigranti konají podzemní práci, že prý se scházejí a pracují proti republice. Dovedete chápati, když takový emigrant má uloženo, že se musí denně hlasití na četnické stanici v místě, kde je, že nemůže nikam jinam chodit. poněvadž s tím, než se dojde hlásit, ztráví půl dne, a mohl by jíti při tom 16 až 20 km a zpět? Pak by se nedostal ke hlášení a páni by jistě na to přišli a vypověděli by ho. Proto oni lpějí na tom, aby se dochvilně hlásili, aby nebylo příčiny proti nim zakročovati.
Tento četník, který vyšetřoval tuto aféru, hrozil, že prý ještě jiní skladníci a zaměstnanci >Včely< budou zatčeni. Nějaký Welz byl zatčen a zůstal ve vazbě. Vytýkalo se mu, že prý emigranti chodili do pekárny. Tento mistr prohlásil docela klidně: Ano, chodili si tam pro chleba, poněvadž jsme jim dávali chleba a oni si vždycky, když dojedli, přišli pro jiný. To přece není ještě nic trestného.
Dále byl zatčen nějaký Töpfer a jeho žena. Když byli propuštěni, přišli na byt ke Kernerovi a sdělili mu, že mají opustiti slánský okres. Sebrali své věcí a šlí. A teď četníci říkají: To je důkaz, že to byli špioni, poněvadž prý, kdyby tam byli zůstali, nebylí by to špioni. Ale když jim dali rozkaz, aby šlí, že mají tento okres zakázaný, šli zase jinam se hlasití na ústřednu do Prahy, která je zase umístí někde jinde, kde dostanou povolení pro další pobyt. když jsou ze slánského okresu vyhoštěni, A oni jím tímto chtějí dokázat. že je to důsledek toho, že byli špiony a že odešlí z tohoto okresu.
Při prohlídce v Dolině u Krobů zabavili četníci učebnici přírodopisu a šlí se do školy zeptati, zdali se teď ještě učebnice používá, nebo byla-li již nahrazena jinou. Vidíte, jací jsou to pitomci, když jdou se zeptat. jestli se toho ještě používá, V přírodopisné učebnici hledali také nějaký špionážní materiál.
V pondělí 18. února v 9 hod, ráno přišli do krámu >Včely< v Dolině 3 četníci, vrch, strážmistr Škoda ze Slaného a 2 z kladenské pátračky. Ptali se, zdali se hlásil tento emigrant Rudí, že prý přinesl nějaký dopis, a ptali se, kdo prý tento dopis psal, kým byl podepsán a komu byl adresován. Poněvadž skladník o žádném dopise nevěděl, řekl: nějaký dopis zde byl, adresu neměl, poněvadž on jej chtěl doručiti někomu osobně, tak na něm adresa nebyla. Komu jej dal, nevím, poněvadž jsem měl svoji práci. A ptal se některých lidí, kde je ten a ten, a snad se dohodnul s nimi. Pánové v tom viděli špionážní prácí.
V Telčích v pátek 22, února odebral se Oldřich Černý, skladník >Včely<, do Loun, aby se zodpovídal z domněle nedovoleného pořádání závodů draků. Protože dělal závody s draky, které dětí pouštěly, a on tam snad byl, pánové to měli za nějakou špionáž a volali jej až do Loun na_ četnickou stanicí, aby se zodpovídal. Když jel domů, na Peruci na četnické stanici chtěl zjistiti jména lidí u kladenské pátračky, kteří prý vyšetřovali v Telčích a tvrdili, že je >Včela< komunistickou a sleduje jiný účel než družstevní, a proto byl zatčen. Byl ještě se 2 emigranty spoután a v okovech odveden k soudu do Loun.
Skladníka Krčku zatkli četníci při pohřbu na hřbitově. Dělali prohlídku v jeho bytě a přes to, že nic nenašli, vzali si ho s sebou.
Emigrant Kunze chodil k těmto lidem na oběd, pak přestal, poněvadž mu strážmistr hrozil, že bude vypovězen, jestli tam bude choditi na oběd.
Tak se postupuje proti emigrantům jen proto, aby byla zde příčina je vyhostiti a předati [ ] hitlerovskému Německu, Tito komunisti stojí však pod ochranou proletariátu Československa, ale také pod ochranou proletariátu celého světa. Proletariát nedopustí, aby jeho třídní bratři byli vydáváni fašistickým [ ], proletariát je bude chránit. bude je bránit a myslím, že je také ubrání.
Předložení těchto dvou předloh o hlášení pobytu a pobytu cizinců ukazuje, jak se to u nás v Československu stále více a více fašisuje. Je vidět. jak to stále více a více hitlerisujete, že se tu nebude moci nikdo ani hnout.
Byl jsem posledně v nedělí na schůzi ve Vráží u Písku. Já nevím - škoda, že tu není pan ministr vnitra - zdali on dal ty rozkazy. Na mé schůzi seděli mezí posluchačstvem ozbrojení četníci. Jak je mně známo, podle zákona nesmí mimo intervenujícího komisaře žádná jiná uniformovaná osoba míti účast na takové schůzi. Ale i když jsem proti tomu protestoval, páni žandarmi tam zůstali s bajonety až do posledka. Ale nevíte pánové, že vám je to nebezpečné. Vždyť já jsem tam mluvil bolševicky, já jsem je zbolševisoval! To vám může býti nebezpečné, poněvadž mohou za chvíli jíti po té cestě, jako my, poněvadž vy jim jen dovedete strhovati s platů - a bude to křičet. když ozbrojený proletariát nebude na vaší straně.
Chci také poukázati, když už mluvíte o cizincích, na toto: V Chotýčanech u Češ. Budějovic byl uhelný důl na antracit. Měla jej německá společnost neznámých jmen. Nevím, zda jste měli jejich pasy, zda nebyli hlášeni pod cizími jmény, na okresním úřadě nevědí, kdo to byl, vědí jen, že to byla cizí společnost. Ale teď se ti pánové ztratili. Proč? Oni tam platili horníkům slušné mzdy - 15 Kč za týden, O ostatní je o-kradli. Celý ten čas jím slibovali mzdu, ale vždycky v sobotu jím řekli: My nemáme peněz, my vám dáme 15 Kč a to druhé dostanete vyplaceno později. (Předsednictví převzal místopředseda Klofáč.) Jenom před vánocemi jim dali 30 Kč, poněvadž chtěli, aby si něco koupili na svátky. Ale kdybyste viděli, jakým švindlem se tam dělalo i Antracit. který se tam dobývá - jak jsem slyšel od odborníka, dělníka, který tam pracoval - byl by dost dobrý a možná že by se vyrovnal antracitu vestfálskému. Ale poněvadž to byla vestfálská společnost. v těchto dolech jej ničili. Antracit se nakládal na vagóny a vozil do Podmokel, tam se polepoval a vozil jako vestfálský antracit k nám. Oni se to asi naučili od sjednoceného Stříbrného, který vozil uhlí z Mutějovic do Rakouska, kde se přelepilo a vozilo k nám jako rakouské uhlí.
A tito dělníci nemají nikde záchranu, mají peníze za touto firmou. Pan ředitel se ztratil první, druzí za nim a dělníkům zůstali dlužní. Zůstali také dlužní státu daně. Tam jste neposlali exekutora jako do Čertižné, ty jste nechali docela klidně upláchnouti, tam vám utekli peníze. Na ně jste nedovedli použíti četníků, kteří místo chození po naších schůzích mohli zjistiti tyto velké zloděje.
Tito lidé jsou tak ubozí, že už nemají ani košile. Mluvil jsem s dělníkem, který má jedno děcko, a živí ho tam major od vojska, denně mu dává aspoň oběd, poněvadž za peníze, které vydělal, nemohl býti živ. Ten mi povídal: Mám akorát jednu košili. Když mně jí chce žena spravit nebo vyprat. musím jí svléknouti a choditi bez ní, A proto je krise v textilu, že lidé nemají košil, a ne proto, jak psalo >České slovo< a ten pisálek, který se to snad dověděl v baru, že je proto krise, že ženské nosí krátké kalhotky.
Jeden z těchto horníků, který tam byl zaměstnán, je malorolník. Když mu řekli, že nemají ani na karbid, aby jím půjčil peníze, prodal za 1.600 Kč krávu a půjčil jim ty peníze. Teď nedostal ani mzdu a peníze za krávu jsou také pryč.
Takové zloděje jste nepronásledovali, takovým cizincům nezakazujete pobyt. kdežto proletářům chcete pobyt zakázat!
Fašisace našeho režimu má býti poslední záchranou kapitalistického režimu. My víme, že se tím nezachráníte. Není možno zastaviti [ ] vlnu, která dneska jde. Blíží se rozhodující zápas a kdo se postaví této [ ] vlně v cestu, bude smeten i s tímto režimem. (Potlesk komunistických senátorů.)
Místopředseda Klofáč (zvoní): K slovu je přihlášen pan sen. dr Holitscher. Dávám mu slovo.
Sen. dr Holitscher (německy): Dámy a pánové! Změny politických, hospodářských a sociálních poměrů, které nastaly v Evropě po válce, přinesly s sebou také u států změnu jejich stanoviska k pobytu příslušníků cizích, zemí. Kdežto v dřívějších dobách bylo pýchou všech demokraticky spravovaných států poskytovati asyl cizincům, kteří z politických důvodů museli opustiti svou vlast, kdežto ve Švýcarsku, v Anglii, v nordických státech - to byly odedávna demokracie - ti, jimž ve vlastní zemi hrozilo nebezpečí, mohli tam klidně žíti a propagovati své politické smýšlení, nyní to všechno se změnilo. Stejně jako se státy uzavírají v oboru hospodářství, stejně tak uzavírají se také proti tomu, aby se cizinci zdržovali v jejich zemích, a snaží se vším možným způsobem chrániti se před tímto přílivem jak z důvodů hospodářských tak sociálních.
V dřívějších dobách putovaly statisíce z jednoho státu do druhého za prací a chlebem, přijímali je s otevřenou náručí, poněvadž bylo zapotřebí pracovních sil, dnes máme nejen v oboru zboží, nýbrž také v oboru lidí soběstačnost. která časem Evropu zničí. Částečně to tak již učinila. Ale bojovati proti tomuto šílenství je marné. Státy snaží se také omeziti pokud možno příliv cizinců a vydávati zákony, kterými se pobyt cizinců zakazuje anebo všemožnými opatřeními, která často vzrůstají v šikany, podle možnosti ztěžuje.
Že státy jsou dnes nuceny chrániti se proti jistým výstřelkům, musíme přiznati a proto také chápeme, že vláda shledala nutným předložití nám tento zákon o pobytu cizinců. Rozumíme tomu za vzrušených politických poměru, kdy mnohé vlády to podporují, když jejich státní občané jdou do cizích zemí a tam hledí agitovati proti tamním vládám, hledí přímo podkopávati základy jiných států. Nechci žádný jmenovati, ale vy všichni znáte příklady toho, že se v jednom státě tvoří přímo organisace, které chtějí podkopávati existencí jiných států. Chápeme, že v takovéto době také Československá republika se hledí chrániti proti takovýmto přehmatům. Jakkoli to chápeme, musíme s tohoto místa zdůrazniti, že i když uznáváme oprávněnost zákona, musíme varovati před tím, aby na základě tohoto zákona rozšířily se šikany. Nechci troubiti na poplach, jak řečník přede mnou obšírně činil, ale je zde nebezpečí, že určití okresní hejtmane a velitelé četnictva ustanovením tohoto zákona neporozumějí a že se z toho vyvinou šikany proti těm, kteří museli opustiti půdu své vlastí a doufali, že zde budou moci klidně žíti.
Československá republika od začátku vykonávala právo asylu. Začalo to s emigranty z Ruska. Řečník přede mnou zabýval se velmi obšírně touto věcí, nechci zde provozovati kritiku, ale že se těmto lidem zde poskytovalo právo asylu, schvaloval jsem a schvaluji to také ještě dnes. Toto právo asylu přiznati však nutno také těm, kdož přicházejí z jiných států a chtějí v demokratické republice, pokud to možno, tráviti svůj život. Ohrazujeme se proti tomu, aby toto právo asylu bylo nějak omezováno. Že se stát samozřejmě musí postaviti na obranu proti přehmatům a chrániti se proti tomu, aby lidé, kteří přicházejí z ciziny, podnikali útoky proti státu, to schvalujeme. Stát musí se brániti proti tomu, jestliže někdo se pokouší propagovati zde metody, které náš stát mohou přivésti do konfliktu s jinými státy. Viděli jsme v posledních týdnech a měsících leccos, co nám ukázalo, že je zapotřebí, aby stát měl cizince v evidencí, a právě to, co jsme v poslední době viděli, dokazuje, jak nezbytně toho je zapotřebí. Připomínám zavraždění inž. Formise zde u nás a odvlečení žurnalisty Jacoba ze Švýcar v posledních dnech.
Srovnáváme-li, s jakým důrazem a vážností se Švýcarsko postavilo na obranu proti tomuto zásahu do svých práv, musíme bohužel konstatovati, že Československá republika takovéto energie bohužel postrádala. Republika se o fémové vrahy, kteří Formise zavraždili, příliš nestarala, a neslyšeli jsme také, že by se bylo v Berlíně vážně zakročilo anebo že by se byl někdo snažil pánům vyložiti, že oni jsou odpovědni za zavraždění inž. Formise; nás s Formisem neváží nižádné sympatie, ale nevešlo ve známost. že by byl něco podnikl proti zájmům Československé republiky, a proto bylo by bývalo jen na místě, kdyby se byla naše vláda této otázky ujala s větší energií. Ministr dr Černý prohlásil veřejně, že právo asylu bude zachováno. Budeme se tohoto projevu dovolávati a pokaždé protestovati proti tomu, jestliže se některý orgán - opakují, i když toho shora nechtějí a si nepřejí, může se tak státi a stalo se již tak - jak se tak říká, chce udělati hezkým, jestliže se některý četnický velitel anebo úřední osoba dopustí přehmatu, trýzní lidi, šikanuje je, žádá od nich více nežli v zákoně je předepsáno.
Nejde však jen o politické věcí, jde také často o hospodářské otázky, o pracovní místo. Chápu zplna, že je zde snaha zachovati pracovní místo pokud možno vlastním státním občanům a že se vždy těžce a nepříjemné pociťuje, když cizinec chce domácímu člověku vzíti pracovní místo, když samí máme 700,000 až 800,000 nezaměstnaných. Chápu také, že se pokoušíme učiniti proti tomu opatření. Ale nezapomínejme na nebezpečí odvety, kterou to má za následek! Máme v Československé republice 45.000 říšských Němců, kteří zde trvale sídlí a jsou v práci. Ale je 280,000 československých státních občanů, kteří jsou zaměstnání v Německu, Jaký účinek by mělo přísnější opatření s naší strany, jež by těchto 45,000 říšských Němců odtud vypudilo? Že by 280,000 Čechoslováků anebo část z nich byla v Německu připravena o chléb, že by přišli sem a rozmnožili počet nezaměstnaných, V Československu žije 30,000 až 40,000 rakouských státních občanů a mají zde práci. Ale v Rakousku žije 180,000 československých státních občanů. Jaké by to tedy mělo následky, kdybychom se zde chopili přísných opatření! Nemělo by pro Československo příznivého výsledku. Vůči Polsku a Maďarsku je tento poměr jiný, je méně československých státních občanů v Polsku a Maďarsku nežli obráceně. Přece jen, začne-li se s takovým bojem, musí se počítati s tím, že se bude stříleti nazpět. a proto musím říci, ačkoli pochopitelně mé osobní sympatie pro Polsko nejsou právě příliš veliké, sledují s jistými obavami, že se právě v poslední době provádí jakýsi nápor proti polským dělníkům v Československé republice. Každého okamžiku slyšíme, že v některém okresu bylo tolik a tolik polských dělníků propuštěno a dopraveno přes hranice. To dělá náš spojenec Francie také, ježto se tam nezaměstnanost vzmáhá. Varoval bych naléhavě, abychom v této příčině nebylí příliš úzkoprsými, poněvadž to přináší s sebou velké nebezpečí, že se také na druhé straně budou brániti, tím spíše, že náš poměr k Polsku v poslední době beztak není příliš přátelský.