Chápeme, že vláda předložila tuto osnovu. Chápeme, že považuje za nutné míti v evidenci cizince zde přítomné. Přejeme si, aby sledovala jejich politickou činnost. ovšem nikoli policejně, ale aby vyzvěděla, co zde dělají, jakou propagandu vyvíjejí, zdali propagandu, v zájmu republiky, především demokracie, a aby se obracela proti všem, kdož podporují fašistické methody, konají práci pro ty vlády, které se obracejí proti demokracií a proti našemu státu. Prosíme, aby se zákon prováděl ve smyslu demokratickém, kulturním a civilisujícím, aby neměl za následek žádné trýznění pro politováníhodné lidi, kteří byli nucení svou vlast opustiti a kteří počítali s tím, že v této demokratické republice, v jejímž čele stojí Masaryk, najdou asyl. (Potlesk.)
Místopředseda Klofáč (zvoní:) Další slovo má pí sen. Plamínková.
Sen. Plamínková: Slavný senáte! Ráda bych upozornila na kategorii našich bývalých příslušníků, kteří mimo svojí vůlí stávají se cizinci ve své vlastí a jichž postavení novým zákonem dostatečně těžké může býti ještě velmi ztíženo. Vzpomínám na ženy, které se u nás narodily, které třeba vůbec neopustily vlastí, ale^tím, že se provdaly za muže, který se vystehoval, přijal cizí příslušnost. nebo je to emigrant a má cizí příslušnost. stávají se cizinkami. Máme řadu žen, jichž manželé se na př. vystěhovalí do zámořské země. Dlouhým odloučením a nemožností, aby hned vzali s sebou ženu a rodinu, ochabl třeba zájem muže o rodinu, zapomněl, přijal příslušnost cizího státu - Spojené Státy Americké nedávají však v tom okamžiku příslušnost také jeho ženě - žena je zde a teď ačkoliv se třeba vůbec nevzdálila ze své rodné dědiny, stává se cizí státní příslušnicí ne tím, že by ji stát, odkud je její manžel, dal příslušnost, ale protože u nás provdáním za cizince žena ztrácí svoji příslušnost. Vlastně je tedy bezpříslušná.
Uvedu konkrétní případ: Mladá paní, její muž je ve Spojených Státech, je dnes americkým občanem; sliboval, že povolá ženu k sobě, ale její odjezd oddálil se nemožností hospodářskou - a nyní muž žádá za o rozvod. Žena, jak jsem řekla, stala se cizinkou, americké příslušnosti nezískává, musí jí získávati zvlášť a příjezd na americkou půdu jí nebude povolen, jakmile muž žádá o rozvod. Vím, že v r. 1930 byla v Haagu kodifikační konference mezinárodního práva a že odtud vyšel návrh konvence, podle které nemá žena v takových případech ztráceti své příslušnosti, nenabyla-li nové, ale my nemáme proveden zákon v tom smyslu, u nás zůstává cizinkou. Jsou případy trochu méně tragické, ale na konec stejně bolestné. Na př. manžel stal se cizím státním příslušníkem, usiluje o příjezd své rodiny, nezapomněl na ni, ale pro nezaměstnanost manžela emigrační úřady nedovolují příjezd jeho rodiny a žena s dětmi je zde cizinkou, V mnohých státech žena provdáním nenásleduje příslušnost svého manžela. Je třeba venku se svým manželem, není ještě příslušnicí cizího státu, ale u nás již je cizinkou, Z různých důvodů, pro churavost nebo nezaměstnanost svého manžela vrací se k nám na československý prozatímní pas; provdáním a odchodem byl přerušen její pobyt v republice. Není to tedy případ, jaký jsem uvedla dříve, že se žena nevzdálila vůbec ze své vlasti, ale mám takový určitý případ, že choroba ženě znemožňuje, aby se vrátila za manželem; protože je nemocná, nepřipustí ji emigrační úřad do Spojených Států ale zde je příslušnicí cizí. Zase bych mohla uvésti řadu konkrétních případů. Ještě horší věci se dějí na východě republiky. Tam je celá řada lidí, mužů i žen, kteří z neznalosti nebo z nevědomosti nestarali se o zjištění své státní příslušností a teprve když z nějakých důvodů úředních potřebují své dokumenty, ukáže se, že jejich příslušnost je sporná, a než dosáhnou uznání příslušností, znamená to řadu let a ovšem řadu nemožností dostati místo nejen ve státní službě ale vůbec zaměstnání pří dnešní ochraně domácího trhu.
Nejen žena, nýbrž i nezletilé dítě, které třeba nikdy neopustilo republiku, stává se cizincem. Řada 'žen a dětí nebude vůbec mocí prokázati svou československou příslušnost. jak žádá návrh zákona, a bylo by jistě velmi těžkou křivdou, aby tyto ženy byly považovány za cizinky a aby se s nimi zacházelo, jak stanoví zákon.
Je mi velmi líto, že při jednání o tomto zákone nikdo nevzpomněl na tyto případy. Snad je možné, aby vládní nařízení podle §u 12 mohlo na ně pamatovati. Velmi snažně o to žádám, a to je také důvod, pro který o věci mluvím, aby ženy, které jsou u nás zrozeny a buď ani neopustily své vlasti, nebo se do ní vracejí, nebyly stavěny na roveň cizinkám, které k nám přišly jako příslušnice cizího státu rodem nebo z vlastní vůle.
Je viděti v tomto případě zase znovu, jak při změněných poměrech je přímo nemožné, aby u nás zůstával v platnosti zákon, podle něhož žena bez své vůle provdáním ztrácí svou státní příslušnost a jak je potřebí, abychom také u nás v republice Československé následovali příkladu mnohých států, které dnes dávají provdaným ženám právo, aby samy rozhodovaly o své státní příslušnosti nezávisle na příslušnosti manželové. Je to požadavek žen celého světa a v mnohých zemích už se skutečně takto s provdanými ženami zachází. U nás sice do určité míry hleděl návrh posl. dr Wintra v posl. sněmovně, aby se upravila příslušnost vdaných žen, ale, bohužel, naše zákonodárné období chýlí se ke konci, a zákon ještě nebyl vůbec projednáván.
Znovu zdůrazňuji, že je potřebí v této věci sáhnouti k zákonným opatřením, aby naše příslušnice, naše československé ženy tělem, krví, duší, nestávaly se osudem cizinkami ve své vlasti. (Potlesk.)
Místopředseda Klofáč (zvoní): Ke slovu je dále přihlášen pan sen. Hubka. Dávám mu slovo.
Sen. Hubka: Slavný senáte! Neměl jsem v úmyslu požádati o slovo v této věci, poněvadž je pro mne samozřejmá. Domníval jsem se, že zde bude přítomen pan ministr vnitra, jehož resortu se oba dva zákony týkají, a byl bych si záležitost. o níž teď budu mluvit. vyřídil s nim přímo. Pan ministr vnitra zde však není a dokonce tu nejsou ani odpovědní úředníci z ministerstva vnitra. (Výkřiky sen. Kindla.) To je ovšem velká chyba, pokládám to za nedostatek režie, poněvadž při projednávám tak důležitého zákona odpovědný faktor vládní měl by býti přítomen. Tolik úvodem, a nyní k věci.
Mně se velmi zamlouvalo, co zde řekl pan kol. dr Holitscher, který se dovolával toho, aby byla provedena všechna administrativní opatření, aby zde v republice konečně nastal pořádek. Pořádek zde býti musí v zájmu emigrantů samých, poněvadž je-li zde chaos, v tomto ohledu trpí nevinný za vinníka.
Souhlasíme s oběma zákony, poněvadž mají zaváděti pořádek. Říkám, že mají - poněvadž nezáleží jenom na nás, když zákon odhlasujeme, nýbrž bude záležeti také na administrativě státní, aby zákony prováděla. (Sen. Kindl: A jak se budou prováděti!) Ano, záleží na administrativě státní, jak se budou zákony prováděti.
Osnova obou zákonů je pro mne obsahem svým přizpůsobena normálním pravidelným poměrům ve státě, a vyvozují z příkladů, které byly opatřeny již v jiných státech, že my v Československu s těmito věcmi přicházíme již hodně pozdě, řekl bych 5 minut před dvanáctou.
Ale u nás nejsou normální poměry. Je potřebí podívati se jen trochu bedlivěji po různých krajích Československé republiky, abychom se přesvědčili, že jsou tu poměry mimořádné, a pro mimořádné poměry je také potřebí mimořádných opatření. Vítám ustanovení §u 13, kde se v odst. 2 výslovné říká: >Nastanou-li uvnitř státu nebo na jeho hranících událostí, ohrožující zvýšenou měrou celistvost státu, jeho demokraticko-republikánskou formu, ústavu nebo veřejný klid a pořádek, může vláda nařízením stanoviti opatření odchylná od ustanovení zákona.<
Domnívám se, že žijeme v takových poměrech a že je opravdu potřebí, aby vláda konala v tomto směru svojí povinnost.
Mám na mysli nejen činnost a působení cizinců v tomto státě, zejména cizinců nepohodlných, ale rád bych několika slovy zmínil se také o tom, jaké u nás vládnou poměry v důsledku vystupování československých státních občanů. Mám na mysli hlavně události, které se v této době odehrávají v jazykově smíšeném pohraničním území. Na Pošumaví je řada klidných městeček, tam žijí Češi a Němci pohromadě bez nějakých zvláštních národnostních otřesů. Nejsou sice největšími přátelí, ale snášejí se a pracují v zájmu obecní a okresní samosprávy jakž takž svorně, V poslední době však do těchto městeček je zaváděn úmyslně zvláštní způsob štvaní. Do těchto jihočeských a západočeských městeček přijíždí agitátor Heimatfronty, pořádá veřejné schůze s názvem >Národní sjednocení nebo politické strany< a do svého referátu zanáší neobyčejně zajímavé věci. Měl jsem příležitost vyslechnouti zprávu o tom, jak tento pán - je to jeden a tentýž pán - mluvil na schůzi ve Volarech, v okresním městečku, kde je poměrně dosti dobrý život mezi Čechy a Němci, jak mluvil ve Vimperku, nedávno v Kaplici a jak mluvil ve Vyšším Brodě. Referáty tohoto pána podobají se referátům, které jsme slýchávali v době nacionálního běsnění v letech 1924 a 1925, když po schůzích chodili pp. Kallina, Schollich, Webrová a podobní referenti (Hlasy: Wolf!), Wolf atd. Dnes referent Heimatfronty, její agitátor. mluví daleko nacionálněji a štvavěji, než tomu bylo před lety. (Sen. Kindl: A četníci ho chrání!) Četníci tam vůbec nejsou, to je právě zajímavé, a já se chci dotknouti toho, co vy jste tu řekl, že na vaše schůze přicházejí ozbrojení četníci, ačkoliv vy jste sice radikální, pokud se týče slov, ale svým smýšlením jste loyálním občanem Československé republiky - to je o vás velmi dobře známo - (Veselost) ale na schůzi takového pána nepřijde žádný intervenující úředník, ten si mluví co chce. (Sen. Kindl: Proč jste ve vládě?) Proto právě jsem se přihlásil ke slovu, abych adresoval na vládu slova, která tu říkám.
Na př. tento pán 12. března na schůzi v Kaplici vyjadřoval se o ministru zahraničních věcí. Můžeme míti k ministru zahraničních věcí a k jeho práci všelijaký poměr, ale říká-li tento pán o ministru dr Benešovi po vší jeho usilovné práci zahraniční, že je to ten největší žonglér v republice, že nesprávně informuje cizinu o blahobytu Němců v Československé republice, že nesprávně informuje o věcech kulturních a hospodářských, že zde v republice jsou německé školy zavírány, že průmysl přechází do českých rukou, že německým dělníkům přebírají prácí dělníci čeští, že české úřednictvo vytlačuje Němce atd., tedy uvádí zřejmé nesprávností především jen za tím účelem, aby popuzoval jinak klidné obyvatelstvo německé v této republice proti poměrům, které tu jsou.
Tento pán mluví také o finančním hospodářství našeho státu a dovoluje si tvrditi, že jsme na konci s finanční politikou a se svou měnou, že se to co nejdříve zhroutí, >A co bude potom?<, ptá se pan referent. >co hodláte vy Němci udělat, až přijdou takové okamžiky?< Rozumí se samo sebou, že se tím vzbuzuje určitá naděje, určitý program a plán, co budou Němci u nás prováděti, až přijde zhroucení našeho hospodářství, naší měny, že se k nám potom přeleje přes hranice ten blahobyt hospodářské a finanční politiky, která panuje v Německu.
Já se nedivím tomu pánovi, který na těchto schůzích referuje. Čím srdce plno, tím ústa přetékají. To je smýšlení určitých agitátorů s německé strany. Takhle smýšlejí a tak také mluví. Ale mně jde o to, co při této příležitosti děláme my, zejména co dělá naše státní administrativa. A prosím, v tomto případě mohu referovati takto: Kaplice je okresní město, sídlo hejtmana. Okr. hejtmanství byla schůze heimatfronty označena jako schůze veřejná, ale na tuto schůzí se zástupce politického úřadu nedostavil a pan agitátor Heimatfronty mluvil, jak jsem naznačil, ba mluvil ještě daleko ostřeji, svobodněji a volněji, mluvil tak, že nejen přítomní Češi, nýbrž i přítomní Němci, zástupci loyálních a státotvorných německých stran, bouřlivě protestovali proti projevům, které pan agitátor - nechci ho jmenovat - na této schůzi pronášel. (Sen. Johanis: Proč jsou k němu takové ohledy? Proč nejmenuješ?)
Pan okr. hejtman neuznal za nutné, aby do této schůze poslal intervenujícího komisaře. Ale následujícího dne byla schůze s tímtéž referentem ve Vyšším Brodě, který je pověstný svým klášterem a svým němectvím, a ani tam neposlal pan okr. hejtman intervenujícího úředníka, ačkoliv byl velmi dobře informován, jaký byl průběh schůze v Kaplici. Proto jsem chtěl, aby tu byl pan ministr vnitra, a proto apeluji na státní administrativu a zejména na ministerstvo vnitra: takové věcí se v Československé republice trpět nemohou, zejména v této době, kdy se připozdívá a kdy je nutno, abychom byli všichni, nejenom Češi, nýbrž i Němci, na stráži. Takovéto štvaní přece jen nemůžeme nikdo připustiti, poněvadž to je příprava pro věci budoucí, pro které my musíme míti vážný smysl a které musíme míti odvahu včas napraviti a odvrátiti.
Apelují s tohoto místa v senátě na administrativu státní, aby, když jí dáváme zbraň do ruky ve formě zákonů, jich používala tam, kde je toho potřebí se vší energií, aby se čelilo poměrům, které zde jsou. (Potlesk.)
Místopředseda Klofáč (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen.
Dávám slovo k doslovu panu zpravodaji sen. dr Havelkovi.
Zpravodaj sen. dr Havelka: Slavný senáte! Proti předloze vlastně nebyly vzneseny žádné námitky až na pana sen. Kindla. Ten jmenoval jméno Formis, špicl. (Výkřiky sen. Kindla.) K tomu hned přijdu. Něco se mi však nelíbilo, když řekl >tomu vašemu státu<. To jsou slova, která zde nemají padnouti. Nepřímo na to odpověděl pan sen. Hubka, Já jen připomínám, aby páni čeští komunisté nezapomněli, že je odkojila česká matka a že jest jejich povinností, až bude zle, postaviti se na obranu tam, kde budou státi synové českých matek.
Pokud se týče vývodů milostivé paní, snad by se našla cesta z těch skutečně nesnesitelných poměrů, a je zde směrnice, která je obsažena v resoluci, otištěné ve zprávě výboru ústavně-právního.
Jinak, slavný senáte, jisté tímto zákonem budou položeny meze nesnesitelným poměrům s cizinci, s t. zv. emigrací. Je pravda, že mezi emigranty je mnoho ubožáků, kteří musili prchnouti ze svých států z politických důvodů a kteří jsou vděčni za to, že si zachránili životy. Ale je obava, aby nebyli mezi t. zv. emigrací i velmi četní vyzvědači, špioni, kteří byli k nám vpašováni, aby dopomohli cizímu státu ke zprávám o našich domácích poměrech a zařízeních, aby u nás agitovali a tropili různé věci, ohrožující zájmy i bezpečnost státu.
Také žije u nás velmi mnoho cizinců, kteří zaujali vedoucí místa a konají důležité služby v průmyslových závodech, kde jsou majiteli cizinci nebo cizí kapitál, a kde by mohly vládnouti živly, republice naší zásadně nepřátelské.
Dosud ani vlastně nevíme, kde všude a jak jsou cizinci u nás usazeni a kde je jím konec a co všechno tropí. Tato povážlivá skutečnost vedla až k překvapujícím událostem, jako na př. byla vražda emigranta Formise, který si v blízkostí Prahy zařídil radiovou vysílací stanici. To už byla sensace zarážející a proto se ozvaly rozhořčené hlasy, jaký je to u nás pořádek, může-li dojíti k takovým událostem. Odpovědí na tuto nevůli veřejností bude zákon o pobytu cizinců a o dozoru nad cizinci a jejich zaměstnáním. Není to, slavný senáte, návrh zákona, který byl vypracován teprve v poslední chvílí a vyvolán aférami. Návrh zákona byl vypracován už před delší dobou, ale důkladné jeho další prozkoumávání oddálilo jeho parlamentní projednávání. Slavný senáte, události nás opět přesvědčily, jaké může míti neblahé následky, jestliže se zlo nepotírá hned v začátcích, A že mezí cizinci u nás žijícími je takové zlo, v tom jsme dostali již za vyučenou. Nyní snad nastane pořádek, nyní cizinci budou postaveni pod dozor.
Slavný senáte, prosím, aby podle návrhu ústavně-právního výboru bylo usnesení posl. sněmovny schváleno. (Souhlas.)
Místopředseda Klofáč (zvoní): Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Budeme hlasovati ve čtení prvém, a to, nebude-li námitek, o celé osnově zákona, jeho nadpisu, nadpisech jednotlivých paragrafů a úvodní formuli najednou. (Námitky nebyly.)
Námitky nejsou.
Budeme tudíž tak hlasovati.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých paragrafů a úvodní formulí ve čtení prvém podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s nadpisem, nadpisy jednotlivých paragrafů a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení prvém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 1464.
Tím je pořad schůze vyřízen.
Sděluji, že se předsednictvo senátu usneslo, podle §u 40 jedn. řádu, aby se příští schůze konala ve čtvrtek dne 28. března 1935 o 10 hod. 30 min. s
pořadem:
1. Druhé čtení osnovy zákona o hlášení pobytu (tisk 1471).
2. Druhé čtení osnovy zákona o pobytu cizinců (tisk 1472).
3. Zpráva ústavně - právního výboru o vládním návrhu zákona (tisk 1438), jímž se propůjčuje vnitrostátní účinnost III. části úmluvy mezí republikou Československou a královstvím Rumunským ze dne 22. prosince 1930 o vzájemné podpoře při celním řízení, při zamezování, stíhání, trestání přestupků celních předpisů a o vzájemné právní pomocí v celních trestních věcech (celní kartel) (tisk 1461).
4. Zpráva ústavně-právního výboru o návrhu sen. dr Miloty, dr Kloudy, dr Veselého a druhů na vydání zákona, kterým se doplňuje § 5 zákona č. 3/1878 ř. z. a § 434 tr. por. zák. čl. XXXIII/1896 ustanovení rádu soudu trestního o stížnostech zmatečních (tisk 1162) (tisk 1475).
5. Zpráva ústavně-právního výboru k vládnímu návrhu zákona o příslušnosti a organisací vrchních soudů jako soudů státních a o řízení před nimi (tisk 1433) (tisk 1474).
6. Zpráva rozpočtového výboru k vládnímu návrhu zákona (tisk 1430) o zcizení některých státních nemovitostí v Táboře (tisk 1454).
Konstatuji, že žádný návrh k tomu podán nebyl.
Končím schůzi.
(Konec schůze v 18 hod. 35 min.)