Tak předmětem velkého sporu byly §§ 20 a 21, kde jsme žádali v úst-právním výboru, aby slovo >spolek< bylo nahrazeno plurálem >spolky<, poněvadž jsme nechtěli prejudikovati, aby se z toho vyvozoval monopol pro jeden spolek. Bohužel, my jsme to odhlasovali a schválili v ústavně-právním vyberu, ale pak se zase řeklo, že to odporuje mezinárodní úmluvě, ačkoli tomu tak není. (Výkřiky sen. Černého.) Rozhodně jsme s tím nesouhlasili, ale když jsme chtěli tuto předlohu vyříditi, spokojili jsme se s původním zněním.
Zde se mi ovšem vloudila jistá chyba, kterou je nutno opraviti, a to na str. 19, kde Stí praví: >Aby oprávnění vydávaly pouze státní úřady, bylo by v odporu s pařížskou mezinárodní úmluvou, ku které jsme přistoupili.< Zde má býti >nebylo by<. Myslím, že byla by věc nejlépe vyřešena tím, kdyby skutečně oprávnění pro jízdu vydávaly státní úřady (Hlasy: Ano!), pak bychom se mohli vyhnouti tomu. jestli se to má dávati jednomu nebo několika spolkům.
Sporný byl § 48, kde jsme žádali, aby řidič mohl uplatňovati náhradu škody proti svému zaměstnavateli, když úraz byl způsoben hrubou nedbalostí provozovatele. Račte tomu rozuměti: Hrubou nedbalostí. Může se státi, že samotný zaměstnavatel prostě poručí řidiči, aby jel rychle a stane-li se neštěstí, nemá řidič práva, aby mohl uplatňovati v takovém případě náhradu škody. To by bylo sporné, poněvadž by se těžko dokazovalo, zdali to byla hrubá nedbalost. Také od tohoto požadavku jsme musili ustoupiti, ačkoli každý chápe, že to byl požadavek spravedlivý.
O fondu jsem mluvil. Sporná věc byla v §u 88, kde se jednalo o to, aby byli pojištěni, řekněme, úředníci komerční, obchodní cestující, zástupci, jednatelé a p., jestliže je dopravuje zaměstnavatel motorovým vozidlem. To bylo pozměněno a bude, myslím, pak navrženo, jak jsme se na určité změně, resp. na určité textaci dohodli. Ale nedohodli jsme se o tom, aby řidiči motorových vozidel byli zařazeni také do pensijního pojištění.
To by byla nejdůležitější ustanovení s hlediska právního, a já, stejně jako referent techn.-dopravního výboru doporučují slavnému senátu, aby schválil osnovu, jak byla otištěna v tisku 1389, ovšem s příslušnými změnami, (Souhlas.)
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Zahajuji rozpravu o této věci. Navrhuji řečnickou lhůtu půl hodiny.
Jsou proti tomu nějaké námitky? (Nebyly.)
Námitek není, zůstává tedy při tom, jak jsem navrhl.
Přihlášeni jsou řečníci, pp. sen. Kindl, Šťastný, Černý a Pilz.
Dávám slovo panu sen. Kindlovi.
Sen. Kindl: Předloha o jízdě automobilovými vozidly je předlohou velmi důležitou. Sama důvodová zpráva tvrdí, že má ohromný význam v hospodářském životě. Počet vozů na silnících je stále vyšší a vyšší a proto přichází se s touto předlohou, ne však v zájmu těch, kteří motory řídí, nýbrž v zájmu majetnějších vrstev. Na této předloze má především zájem automobilový průmysl, za druhé vojenská správa, která připravuje motorisaci armády, a proto také, když tam byl kladen požadavek, aby šofér teprve v 21 letech směl jezditi s motorovými vozidly, ihned prohlásilo ministerstvo nár. obrany, že by to poškodilo vojenskou správu a že by je to stálo peníze, kdyby si měli k motorisaci armády cvičiti teprve své řidiče; proto chtějí věkovou hranici 18 let. aby řidič přišel na vojnu již vycvičen.
Kromě těchto dvou mají však největší zájem na této předloze řidiči automobilových vozidel. Ti již dlouho se domáhají, aby jim byla poskytnuta možnost, aby mohli žíti a aby byli také zaopatřeni pro stáří. Ale v takovém prostředí, v jakém se projednává zde tato předloha, kdy souručenství socialistů s buržoasií dohromady sdělává tyto předlohy, které jim předkládají pánové shora, kteří nemají vůbec co činiti s tímto sborem, Weinmannové, Petschkové, Larischové, Gutmannové, nemohou šoféři čekati, že předloha bude v jejich prospěch, nýbrž že, jak je předložena, vyzní ve prospěch bohatých vrstev.
Předloha tato, jak se v ní praví, má také zabezpečiti bezpečnost na silnicích. Je to skutečně dnes veliké nebezpečí nejen pro ty, co jezdí, nýbrž i pro chodce na silnicích. Ale touto předlohou se zase nic nedělá, aby se stav našich silnic zlepšil, ač je přímo ubohý. Potkají-li se na silnici dvě auta a chtějí-li se vyhnouti, musí jedno zajeti až na pole, poněvadž máme tak úzké silnice, že není možno, aby se na nich dvě auta vyhnula. Jak je to potom nebezpečné pro chodce, kteří nemají to štěstí a možnost jezditi v autu! Kolikrát se vleče starý člověk po silnici a řídí-li vozidlo člověk zlomyslný, stane se, že ho se silnice srazí. Bylo by tudíž povinností postarati se také o řádné silnice. Na silnicích bývá bláto a na některých silnících, zejména na Šumavě a na hranicích - nevím, zda také po takových páni jezdí - jsou až půl metru hluboké koleje a silníce široké akorát pro jedno auto, takže i kdyby bylo více místa, nikdo se tomu autu vyhnouti nemůže. Výstražné tabulky nejsou nic platné, poněvadž někde by musily býti výstražné tabulky, že po silnici není možno jezdit. Těmito výstražnými tabulkami se však jistota na silnici nezabezpečí. Jistota se zabezpečí jen tím, když se silnice upraví, obzvláště dnes, když se stále mluví o nezaměstnanosti a pořád se říká, co se dává na nezaměstnanost. Lidé kašlou na tu vaši podporu pro nezaměstnané. Oni říkají: My jsme takoví, že si chceme poctivě vydělávat. Tedy alespoň dneska by se mohlo něco obětovat na ty silníce a pracovati. Tím by se na nich zaměstnala spousta dělníků. Dělníci by si vydělali a nemohl by jím nikdo vyčítat, že berou podporu v nezaměstnání, že snad je to u nich luxus (Sen. Stejskalová: Že vyžírají republiku.), že vyžírají republiku. Ale také by se pomohlo těm lidem, kteří jsou nuceni jako námezdní šoféři jezditi po takovýchto silnicích, aby se nemusili zlobit a zkoušeti, tahati vozy různými těmi úžlabinami, aby v tomto směru byla alespoň zabezpečena jízda normální. Ale hlavní by bylo, má-li býti zajištěna bezpečnost na silnicích, aby tito lidé, kteří řídí motorová vozidla, byli zabezpečeni sociálně, aby měli slušný plat, aby nejezdili za několik haléřů, při čemž jim někteří páni zaměstnavatelé nechtějí ani nic dáti na stravné, takže kolikrát ten řidič jezdí 14 nebo 16 hodin o hladu, poněvadž jeho plat mu nestačí ani k výživě jeho rodiny.
Ale hlavní by bylo také, a o to šoféři hodně usilovali, o to bojovali, aby byli zabezpečeni pro stáří a hlavně - právo na to mají - aby byli zařazení do pensijního pojištění.
Pan zpravodaj zde říkal, že v Sovětském svazu je trestána opilost řidičova smrtí, Ano, kdyby byl šofér přistižen opilý, i když nic nevyvedl, je potrestán, ne sice hned smrtí, ale je mu dána výstraha, a kdyby po druhé provedl něco v opilém stavu, je odsouzen k smrti zastřelením. Je to správné, poněvadž šofér už předem ví, že bude konat službu odpovědnou, nebezpečnou a že je nezbytné, aby se neopil. Ale jak by měl býti potrestán zaměstnavatel, který zaviní neštěstí tím, že ponechá šoféra dlouhou dobu ve službě, až únavou usne za volantem? Jak má býti potrestán takový zaměstnavatel, který pro svou hrabivost nechá šoféra tak dlouho ve službě při nedostatečné mzdě, za kterou si nemůže zaopatřiti náležitou stravu, až následkem únavy usne a přivodí neštěstí? Takový zaměstnavatel by měl býti také postaven před soud a trestán. V Sovětském svazu je opilost trestána takovým způsobem, ale za to pracovní doba šoférova je tam přesně určena a nesmí býti překročena. Zaměstnavatel, který by nutil šoféra pracovat přes čas, by byl trestán. Také mzda šoférova v Sovětském Rusku je o mnoho hodnotnější než šoférova mzda u nás.
Zajistiti bezpečnost na silnicích a cestách nejde pokutami a tresty, které se řidičům ukládají. A nejtěžším trestem má být odnětí oprávnění řidičského. Tu zase se vymstí na řidiči motorového vozidla leckterý pán, který ho o toto oprávnění připraví, a šofér bude tak zbaven chleba, ačkoliv ve skutečnosti nic nezavinil. Znám případ ve Strakonicích, kde jste měli svého dobrého okresního hejtmana Bočka, který si objednal šoféra na 12, hod, v noci, aby pro něj přijel, že bude sedět tam a tam v restauraci. Šofér ve 12 hod. skutečně přijel, ale pan okresní hejtman se od své skleničky dostal až ve 4 hod. Šofér čekaje na něj usnul u volantu a p. okresní hejtman přišel na něj s rámusem a křičel. Šofér se vzbudil, při tom se podíval na hodiny a řekl: Ony už jsou čtyři. Nechtěl pana okresního hejtmana kontrolovat, kdy jde zmožen domů, řekl to spíše z podivu, jak mu to uteklo, že spal. Pan okresní hejtman to chápal tak, že si ho šofér dovolil kritisovat, a za to nařídil policii, aby mu při nejbližší příležitosti vzala vůdčí list. Pak se stalo, že tento šofér jel za automobilistou, který před ním zastavil, on zastavil také včas, došlo jen k malému nárazu. Nic to nebylo, sám automobilista říkal: Já to takřka necítil, že by na mne byl narazil. Policajt mu však vzal vůdčí list, ačkoliv se nestala ani za haléř škoda, odnesl mu jej na okresní úřad a šofér byl tak půl roku bez vůdčího listu. Když jsme se tady starali, vysvětlovali a žádali, aby mu byl vůdčí list vrácen, řeklo se, že vůdčí list zpátky dostane. Ale ještě dva měsíce ležel jeho vůdčí list na okr. úřadě v zásuvce okr. hejtmana, než se šoférovi vydal. Zde jde o to, aby takovýmto způsobem nebyli šoféři ničeni ve své existenci. Ke komu se měl odvolati, kdo potrestá tohoto hejtmana, který způsobil, že byl šofér půl roku bez vůdčího listu? V zákoně není záruky, že bude znemožněno, aby se někomu odňal vůdčí list bez příčiny a bez vyslechnutí svědků. Kdyby si byl okr. hejtman zavolal toho, na koho šofér najel, a policajta, je-li někdo zraněn nebo něco poškozeno, byli by mu jistě prokázali, že nikdo nebyl zraněn a nic poškozeno a že to byla jenom msta.
Vážení! Služba řidiče je hodně vyčerpávající, jak tělesné, tak i duševně, a můžeme říci, převážně duševně. Vyžaduje ohromné bystrosti, chladnokrevnosti a inteligence toho, kdo má říditi na silnici motorové vozidlo a obzvláště ve větších městech, kde je motorových vozidel více. Proto je žádoucí, aby šofér byl zabezpečen sociálně i finančně, aby mu byla řádné upravena pracovní doba, která nesmí býti překročena, a aby byl také zaopatřen pro stáří a pro případ invalidity.
Na př. služba strojvedoucích na dráze je služba těžká, odpovědná, když při mlze, v noci, za sněhu a deště musí jeti 90, 100 km rychlostí a pozorovati návěští, projížděti nádraží atd.; je to velmi nebezpečné a hodné odpovědné pro něho. Ale vlaky jezdí po kolejích a podle jízdního řádu, očekávají je strážníci na trati - pokud ještě nebyli odstraněni - kteří před nimi zavírají závory, takže vlaky jedou po své koleji, po které nemůže jetí zároveň jiný vlak, mimo to je očekávají dopravní úředníci, různá návěští atd. při tom vrak strojvůdci mají pensijní pojištění a jsou jim také počítány dva služební roky za tří, poněvadž jejich služba je vyčerpávající.
A teď si představte automobilového řidiče na silnici, kde je sta jiných vozidel, nečekaných, nesignalisovaných, kteří musejí konati službu beze všech pomůcek - jejich odpovědnost jest jistě větši než odpovědnost strojvůdců na dráze. Proto jest jejich sociální a pensijní zabezpečení velmi nutné. Když však automobiloví řidiči předložili svůj požadavek k předloze, nebylo k němu v této předloze přihlédnuto, na řidiče se úplně zapomnělo a v předloze samé ponechává se široké pole vládním nařízením. Vy všichni jistě víte, jak vládní nařízení dopadají. Potom se ovšem pánové budou vymlouvati: My za to nemůžeme, že to nařízení tak dopadlo, my jsme vybídli vládu, aby udělala nařízení; ale ona je udělala špatně a my za to nemůžeme. Budeme žádati novelisaci tohoto vládního nařízení. Ale řidiči budou stále čekat a budou na tom stále hůř a hůř, a bude-li se jednou zákon novelisovati, tedy podle toho, jaká bude konstelace.
Požadavky autořidičů jsou jistě minimální a oprávněné a proto byste jim měli vyhověti. Bylo by to vaší povinností, abyste zajistili bezpečnost na silnicích. Co se jim však pokuty se zvyšuji, peněžní pokuty až na 2.000 Kč a tresty až na 5 dnů basy, při přitěžujících okolnostech mluví se o 5.000 Kč pokuty a 14 dnech vězení. To vyplývá z této předlohy. Kdyby však zde bylo jen trošičku dobré vůle, mohly by býti požadavky autořidičů splněny. Socialisté nemohou míti ani tu výmluvu, že je požadavky autořidičů budou něco státi, že to bude znamenati zatíženi státní pokladny. Požadavky jejích nepřinesou vůbec žádné zatížení státní pokladny, jen malé, nic neznamenající zatížení kapitalistu, neboť by místo starobního pojištění platili pojištění pensijní. Řeknu otevřeně, jak to s požadavky autořidičů dopadne, ačkoliv jim socialisté na všech schůzích slibovali, že je-jích požadavky budou splněny. Zase se ukáže, že to byly jen sliby a že sliby jsou chyby - a zase se pro ně nic neudělá.
Podáváme k této předloze pozměňovací a doplňovací návrhy, které chci odůvodniti, zejména ty, které budou vyžadovati nějaké prostředky finanční ze stá i ní pokladny.
K §u 12 podáváme tento pozměňovací návrh: >Odbornou způsobilost jest zjistiti zkouškou před zkušební komisí, ustanovenou zemským úřadem; v této zkušební komisi jsou také zastoupeny organisace řemeslných řidičů motorových vozidel.< Ve výboru tech.-dopravním, kde jsme tento návrh podávali, byl návrh zamítnut a pan zpravodaj, ze řad socialistů, tvrdil, že musí býti zamítnut, poněvadž by to znamenalo průlom do dnešního řádu. Proto nesmí tento návrh projíti, musí býčí zamítnut. Nesmí se ani dost málo zavaditi o nynější řád soukromokapitalistický, kde vládnou Weinmannové, Petschkové, Larischové, Gutmannové, Preissové, Baťové; do tohoto řádu se nesmí udělati průlom. Socialisté se staví proti tomu, aby se jim snad nesesypal krachující kapitalistický řád.
K §u 15 podáváme tento pozměňovací návrh: >Objeví-li se dodatečně, že majitel oprávněný říditi motorové vozidlo pozbyl tělesné neb duševní schopností, předepsané pro dosažení tohoto oprávnění, budiž mu oprávnění toto odňato okresním úřadem, v jehož rejstříku je zapsán. Toto opatření může vrak u řidičů z povolání býti učiněno jen tehdy, když s ním předem projevila souhlas dopravní rada (§ 79) na základě předloženého posudku lékařského. Povolení říditi motorové vozidlo může býti na určitou dobu, nejdéle do dvou roků odňato, vysloví-li trestní soud v předchozím rozsudku výstrahu, že řidiči může býti povolení odňato, a byl-li řidič přes to znovu soudem trestán pro trestný čin proti bezpečnosti života nebo těla a je-li z okolnosti nade vši pochybnost patrno, že se mu nedostává potřebné spolehlivosti.<
Nemohl by zde býti ani tento pozměňovací návrh přijat? Komu záleží na tom, když to státní pokladnu nic nestojí? Když se vždycky hartusí na to, že jsou státní pokladny prázdné, tedy toto by stát nic nestálo. Kdo má zájem na tom, aby tento pozměňovací návrh nemohl projíti?
Další pozměňovací návrh k §u 45: >Odpovědností jako řidiči jsou zproštěny osoby, řídící motorové vozidlo ve výkonu své veřejnoprávní povinnosti nebo ve výkonu veřejné služby, jakož i řídící motorové vozidlo z příkazu svého zaměstnavatele nebo ve výkonu povinnosti, vyplývající z pracovního poměru.<
Zase by nevznikly státní pokladně žádné finanční obtíže, zase docela lehce by tento pozměňovací návrh mohl býti přijat, ale bude vámi jistě zamítnut.
K §u 48: >Zaměstnavateli je zakázáno přikázati řidiči v námezdním poměru, aby předal řízení motorového vozidla osobě zaměstnavatelem určené, která nemá vůdčího listu. Zaměstnavatel, který překročí tento zákaz. je povinen poskytnouti řidiči z povolání, příp. jeho pozůstalým plnou náhradu škody.<
Není to zase nic jiného, než zabezpečiti, aby se nenařizovalo zaměstnancům propůjčiti k řízení vozidlo nějakým mladším nebo nezkušeným lidem, a odpovědnost aby měl snad ten, který je určen motorové vozidlo říditi ale musel ho půjčiti, poněvadž by jinak byl snad zaměstnavatelem pro neuposlechnutí vyhozen ze zaměstnání. Docela klidně byste mohli tento pozměňovací návrh přijmouti.
Dále máme k §u 49 pozměňovací návrh: >Zaměstnanci podniků, kteří byli zproštěni pojistné povinnosti podle platných předpisů o úrazovém pojištění dělnickém a utrpěli při provozování těchto podniků úraz provozem motorového vozidla (podnikový úraz), mohou proti správě podniku nebo jiným osobám uplatňovali nároky na plnou náhradu škody.<
Je to opět přijatelný návrh, ale ani ten nebudete chtíti přijmouti.
K §u 79, ve kterém se jedná o dopravních radách, máme pozměňovací návrh: >(1) U ministerstva věř. prací bude zřízena dopravní rada, v níž budou také zastoupeny odborové organisace řidičů z povolání. Členem těchto organisací bude za práci v dopravní radě poskytnuta přiměřená odměna.
(2) Předpisy o působnosti dopravní rady a o jmenování členů budou vydány vládním nařízením.<
K §u 80 máme pozměňovací návrh: >U řidičů z povolání nesmí pokuta přesahovati 100 Kč nebo trest na svobodě 2 dny; řidič z povolání je beztrestný, jednal-li z příkazu svého zaměstnavatele nebo došlo-li k přestupku, protože byl řidič ve službě přetížen.<
Opět docela minimální požadavek, který stavíme jako pozměňovací návrh, a uvidíme, kdo zvedne ruku >pro<.
K §u 81 náš pozměňovací návrh zní: >U řidičů z povolání nesmí sazba pokuty přesahovati částku 50 Kč. Orgány veřejné moci nejsou oprávněny, aby řidiči z povolání bez zmocnění okresního úřadu zabavily vůdčí list.<
Tento odstavec by mohl býti také přijat, aby se neděly věci, o nichž jsem zde mluvil.
K §u 85 navrhujeme nový § 85 a): >Peněžité pokuty uložené podle předchozích předpisů plynou do fondu pro podporu při úrazech motorovými vozidly.<
Za § 88 navrhujeme nový § 88 a): >Řemeslní řidiči motorových vozidel (§ 12, odst. 3), kteří na podkladě pracovního nebo smluvního poměru jsou zaměstnáni při provozu motorových vozidel, pokud se na ně již podle nyní platných zákonů nevztahují předpisy zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách ze dne 21. února 1929, čís. 26 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 21. června 1934, čís. 117 Sb. z. a n., jsou povinni pojištěním podle těchto zákonů.<
Proti tomuto požadavku vyslovila se prý některá zúčastněna ministerstva. Rád bych věděl která, poněvadž od ministerstva nic jistě nebude žádáno. Žádáme, aby aspoň tento požadavek, jediný požadavek autořidičů, byl socialisty odhlasován, neboť je to jejich přání a vy jste jim to slíbili, že se budete starati, aby přišli k tomuto svému požadavku.
Nemůžete tvrditi, že tyto návrhy jsou demagogické. Jsou to návrhy šoférů, které jsme vzali za své, a zde je předkládáme. Nepřinesou státu žádného finančního zatížení, nýbrž pouze malé zatížení kapitalistům. Proto je třeba pro ně hlasovati. Socialisté to odbývají resolucemi a při této předloze zákona jich máme docela šest. Čtyři znějí, že se vláda vyzývá, a ve dvou se vláda vybízí. A kdo je to vláda? Vybízejí tam ty nahoře, kteří skutečně vládnou, anebo vybízejí sebe samotné, své soudruhy nebo kolegy? Toto je klamání. Pak se bude říkati, že se nemohly tyto požadavky prosaditi a budou se vzbuzovat iluse, že se to snad změní. Vždyť požadavky, které klademe, by trochu snad zatížily pouze majitele, průmyslníky, a jak tvrdí i sama zpráva, vozidla, která se prodávají za 25.000 Kč, jsou vyrobena za "8.000 Kč. Kam spějí tyto ohromné tisíce? Udržovány jsou vysokým clem, aby sem nemohla přijíti vozidla ze zahraničí, nic jiného. Proto jsou zde vysoká cla. A kdo zde shrábne zisk z automobilismu? Ani stát si nevezme přiměřenou částku, aby zdanil tyto ohromné 200%ní zisky. Ponechá je kapitalistům, A proto pochopitelně možno uskutečniti požadavky šoférů tím způsobem, že by se přitížilo trochu pánům průmyslníkům. Také Baťa prodával pneumatiky, když je začal vyvážet, hned o 30 % levněji, ale teď se našel člověk, který je dává o 50 % levněji. A když budete mluviti s automobilisty, říkají: >My je od Bati nechceme, poněvadž jsou o něco lacinější, ale nevydrží nám ani čtvrtinu, co nám vydržely ty druhé,< Baťovy pneumatiky nepůjdou asi na odbyt, poněvadž automobilisté si jistě dávají mezi sebou zprávy.
Kapitalista i při dnešní krisi shrabují ohromné zisky. Proč bychom je nemohli zatížiti, aby nesli aspoň část pensijního zatížení, aby je převzali, aby šoféři při své těžké službě byli odměněni? Návrhy, které podáváme, jsou návrhy autořidičů a my je bereme k těmto návrhům zachovají, 20 tisíc autořidičů čeká, jak to s nimi dopadne. Říkáme autořidičům: Nečekejte od koaliční vlády, kde je souručenství socialistů s buržoasií, že vyhoví vašim požadavkům. Vaše požadavky nebudou splněny, vaše požadavky mohou býti uskutečněny, jen když se spojíte s ostatním dělnictvem, s celou dělnickou třídou, Rozbíti souručenství s buržoasií, nastoliti socialistické souručenství, kde se povede boj za práva dělníků a lepší život, to bude jedinou záchranou pracující třídy! (Potlesk komunistických senátorů.)
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Šťastný. Dávám mu slovo.
Sen. Šťastný: Slavný senáte! Snad žádná osnova zákona neprodělala tak těžký embryonální proces od svého početí, aspoň u nás ne, jako přítomný vládní návrh zákona o jízdě motorovými vozidly. Do této doby řídí se opatření pro jízdu motorovými vozidly podstatně rakouským nařízením ministerstva vnitra s ministerstvy obchodu, veřejných prací a financí ze dne 28. dubna 1910. Jestliže se zákon vůbec za řadu let opotřebuje a zestárne, pak to zvláště platí o tomto zákoně, jehož funkce souvisí přímo s kvalitou i rozsahem motorismu. Porovnáme-li obojí, kvalitu stroje, zejména rychlost jeho pohybu i rozsah jeho používání dnes, s poměry před světovou válkou, naše úsilí o zákonnou změnu těchto předpisů ukáže se samozřejmým.
Proto jsme v klubu senátorů, za nějž zde hovořím, po svědomitém přezkoumání této složité záležitosti se zkušenými zaměstnanci motorismu zasáhli předložením návrhu zákona. Především jsme navrhovali změnu ministerského nařízení z r. 1910 v §§ 22, 23, 24, 25 a 26 a vedle toho samostatný zákon o školení řidičů motorových vozidel. Stalo se tak dne 11. května 1921, tedy před třinácti lety a šesti měsíci.
O našich návrzích jednal několikrát techn.-dopravní výbor senátu. Zástupci ministerstva veřejných prací při všech těchto jednáních přiznávali potřebu zákona o jízdě motorovými vozidly a hlásili, že takový zákon připravují. Ve schůzi tohoto výboru dne 27. listopadu 1923 zástupce ministerstva veřejných prací prohlásil, že návrh zákona je připraven, že ve svém obsahu respektuje podstatu naších návrhů a do tří měsíců bude Národnímu shromáždění předložen. To je tak zhruba pragmatický vývoj této věci, aniž uvádím řadu odborných konferencí a porad.
Nuže, konečně máme vládní předlohu na skle a po projednání ve výborech projednáváme ji v plenární schůzi senátu. Od 27. listopadu 1923 sice uplynulo už zase jedenáct let, tedy poněkud dlouhé tři měsíce, ale - přece.
Podstatně vládní návrh tak, jak byl ve výborech upraven, vítám jako patrný pokrok proti dosavadnímu stavu. Předloha o 97 paragrafech je dílo obsáhlé a ve svém obsahu pečlivě přepracované. Tu přednost musíme mu loyálně přiznati. Stále však nebude tím, čím mohlo a mělo býti.
Oč nám šlo při našich návrzích? O pořádek a bezpečnost. Stroj hnaný živelnou silou na nechráněném prostranství je nebezpečím pro zdraví a život lidí. Záleží na rukou, jakými je stroj veden. Železnice je chráněna, nepřístupně uzavřena, a přece železniční správa svěří stroj jen přísně vyzkoušenému, odborně kvalifikovanému strojníkovi s uspokojivým vysvědčením o absolvování aspoň celé měšťanské školy, což je správné.
Víme, že neštěstí, zabití nebo zmrzačení lidí autem zavinují různé příčiny. Ale projděte roční seriál těchto případů a zhrozíte se, jaká to inteligence seděla za volantem! Negeneralisuji, ale plně souhlasím s tvrzením organisací řádných řidičů, že jsou to z veliké části ztracené existence, jimž je šoférství jakýmsi konečným asylem. Proto jsme řadu let v souhlase s organisacemi řidičů usilovali o zákonná opatření, aby analogicky s řádem železničním i zde se uplatnil řád pro adepty tohoto nejvýš nebezpečného a odpovědného povolání. To není numerus clausus, jestliže se řádní řidiči, automontéři a jiní strojničtí zaměstnanci svými organisacemi dovolávají poctivého nároku, aby řady řidičů doplňovány byly z tohoto odborného prostředí. Odmítám ono zakuklené chytráctví s jeho starostí o svobodu těch ostatních. Ať se jen podívají do továren automobilů, co se děje s jejich dorostem! Sedmnáctiletý až osmnáctiletý hoch je vyučen a jde na ulici. Ať se ti chytráci podívají na tuto záhubnou svobodu odborného dorostu! Ano, hájí svobodu, ale těch, kteří najímajíce šoféra chtějí v něm míti služku a vůbec holku pro všecko. (Předsednictví převzal místopředseda Donát.)