Zákon nepředpisuje maximální rychlost jízdy, ale říká, že řidič musí při jízdě splnili vše, čeho je s jeho strany potřebí k tomu, aby vozidlo stále ovládal a aby bezpečnost osob a majetku nebyla ohrožena. Vládním nařízením však může býti podle okolností předepsána maximální rychlost. Úřadům místní policie je dána možnost, aby na určitých místech, na př. u škol, stanovily maximální přípustnou rychlost.
Poněvadž nebezpečí při jízdě motorovými vozidly je značné a je proto potřebí počítati s možností úrazu a škody, byl již r. 1908 vydán zvláštní zákon o ručení za škody v provozování jízdních silostrojů. Ustanovení tohoto zákona jsou pojata do projednávaného zákona a přizpůsobena praxi. Odpovědnost za škodu, která byla omezena na provoz na veřejných silnících a cestách, se rozšiřuje i na provoz na místech veřejných nebo místech třetím osobám přístupných nebo mimo tato místa, užívá-li se pozemku neoprávněně k jízdě motorovým vozidlem.
Odpovědni jsou provozovatel a řidič, po dobu opravy vozidla pak provozovatel závodu, který opravu provádí. Užívá-li vozidla někdo bez vědomí a proti vůli provozovatele, odpovídá za škodu místo provozovatele. Ale tento zůstává spoluodpovědným, jestli neoprávněné užívání vozidla bylo umožněno jeho nedbalostí. Navrhovaným zněním zákona budou odstraněny některé nejasnosti a tvrdosti dosavadního zákona.
Nově se upravuje nárok na náhradu škody při střetnutí se dvou nebo více povozů. Každá z osob z provozu odpovědných může se domáhati, aby její závazek k náhradě škody byl omezen na tu poměrnou část škody, která je přiměřena účasti jejího provozu na způsobené škodě vzhledem k účasti provozů ostatních.
Poněvadž se značnou pravděpodobností škody je potřeba počítati, pamatuje zákon na to, aby v každém případě poškozené osoby měly svoje nároky zajištěny. Stává se totiž velmi často, že osoba náhradou škody povinná je bez majetku a poškozený vychází se svými nároky naprázdno. Proto nařizuje zákon, že držitel motorového vozidla je povinen pojistiti se u některé pojišťovny proti následkům odpovědností z provozu vozidla nebo je povinen složiti dostatečnou kauci u úřadu, v jehož rejstříku je vozidlo zapsáno. Minimální výše pojistky bude stanovena stejnými částkami jako ve vládním zařízení k zákonu o dopravě motorovými vozidly z 23. prosince 1932, čís. 198 Sb. z. a n. Všechny smlouvy musejí býti do roka ode dne účinnosti nového zákona přeměněny tak, aby byly ve shodě s ustanoveními tohoto zákona, jinak pozbývají ve svém celku platnosti. Zákon pamatuje na to, že by bylo možno, že by pojišťovny využily pojistné povinnosti motorových vozidel k tomu, aby vyučily nepřiměřené vysokou prémii. Proto je ministerstvu vnitra dáno právo, aby schvalovalo výši pojistných prémií.
Aby byla umožněna kontrola, zdali vozidlo jest opravdu pojištěno, je řidič vozidla povinen vedle osvědčení o zápisu vozidla do rejstříku a vůdčího listu míti při jízdě motorového vozidla u sebe také potvrzení o tom, že držitel vozidla je pojištěn a na jakou částku a že má zaplacenu pojistnou prémii. Nebude-li pojištěn nebo nebude-li míti zaplacenu pojistnou prémii, bude mu předepsána pokuta ve výši nezaplacených prémií a vedle toho bude potrestán. Poněvadž i přes pojistnou povinnost budou případy, kde poškozený by se svými nároky vyšel na prázdno, na př. když nesvědomitý řidič ujede a držitel vozidla nebude zjištěn, zavádí zákon ze sociálních důvodů zvláštní >Fond pro podporu při úrazech motorovými vozidly<, ze kterého budou poskytovány podpory osobám, utrpěvším úraz nebo jích pozůstalým. Fond jest právnickou osobou a spravován kuratoriem. Plynou do něho pokuty za nezaplacené pojistky a povinné příspěvky pojišťoven ve výši 1 % ryzí přímé prémie. Fond má vytvořiti reservu do 5 mil. Kč. Zbývající částky příjmů má se použíti pro účel zábrany úrazů motorovými vozidly. Podle důvodové zprávy počítá se tu i s účastí Československého Červeného kříže a jiných korporací s úkoly samaritskými. S tím třeba souhlasiti, neboť je nutno pamatovati na organisaci a poskytování první pomoci. To předpokládá, že Červenému kříži bude umožněno také zastoupení v kuratoriu fondu.
Aby úrazů bylo co nejméně, jsou správy silnic povinny označiti nebezpečná místa výstražnými značkami. Majitelé sousedních nemovitostí jsou povinni trpěti postavení těchto značek na svých nemovitostech i okleštění stromoví pro umístění a viditelnost těchto značek. Bude tu použito analogických předpisů, které se vztahují k železnicím. Bude potřebí v zákoně silničním a ve stavebním řádu pamatovati na to, aby křižovatky silnic a přejezdy v úrovni železnic nebyly zastavovány tak, že je znemožněn přehled křižovatky a přejezdu.
Rádný výcvik řidičů je záležitostí veřejnou a proto jej zákon upravuje, přihlížeje jak ke kvalifikací učitelských osob, tak k sociálním možnostem těch, kteří se chtějí vyučiti řidiči.
Hledíc k velké nebezpečnosti jízdy motorovými vozidly, je třeba velké opatrností při jízdě. Aby řidiči nebyli sváděni k lehkomyslnosti, je třeba lehkomyslnost a nesvědomitost trestati. Proto se v zákoně stanoví značné pokuty na penězích i tresty na svobodě, které však zůstávají ještě daleko za výměrou obdobných pokut, jež byly zavedeny v cizině. Pokud nejde o činy soudně trestné, trestá přestupky zákona o jízdě motorovými vozidly okresní úřad řízením co nejkratším.
Výkonné orgány veřejné moci, které mohly až dosud krátkou cestou vybírati pokuty do 50 Kč, budou podle projednávaného zákona zmocněny vybírati pokuty až do 300 Kč. To však neznamená, že pokuty budou zvýšeny, naopak jejich taxy zůstanou nezměněny, ale kompetence výkonných orgánů bude rozšířena, čímž bude zjednodušena administrativa a ušetřeny pochůzky řidičů na úřad.
Nejtěžším trestem pro řidiče z povolání je ovšem odnětí oprávnění říditi motorové vozidlo. To je ztráta existence. Proto se k němu okr. úřad odhodlá jistě jenom tehdy, když veřejná bezpečnost byla opravdu vážně ohrožena. Poněvadž však není možno zaváděti dvojí právo, jedno pro řidiče z povolání a druhé pro ostatní řidiče, musí řidič z povolání sám také býti stále pamětliv, že na spolehlivém výkonu jeho nebezpečného povolání závisí i existence jeho rodiny. Osoby zaměstnané při provozu motorových vozidel a v podnicích, které se zabývají po živnostensku garážováním, pronajímáním nebo čištěním motorových vozidel, podléhají pojištění proti úrazu.
Technicko - dopravní výbor je názoru, že povinnost úrazového pojištění má býti rozšířena i na osoby, které jako zaměstnanci podniku jsou pro jeho účele dopravovány motorovým vozidlem, na př. komerční úředníci, obchodní cestující, zástupci, jednatelé. To je také obsahem návrhu, který podali pp. sen. Donát, Filipínský a spol.
Výkon řidiče za volantem je činností, která klade na nervy řidiče, jeho bystrost a inteligenci velké požadavky. Při trvalém zaměstnání řidičském, jaké mají řidiči z povolání, je třeba přiznati, že jde o činnost převážně duševní, a proto by bylo spravedlivé, aby řidiči motorových vozidel z povolání byli pojati do pensijního pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách podle zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n.
Nejvyšší správní soud také již rozhodl, že řidič z povolání, který provádí mechanicko-technické opravy na vozidlech svého zaměstnavatele, koná vyšší služby. Nebylo-li přes to možno pojmouti příslušné ustanovení do zákona, doporučuji, aby senát alespoň schválil resoluci, kterou se ministerstvo soc. péče vyzývá, aby podrobilo poměry řidičů z povolání zvláštnímu šetření v tom směru, jak se projevuje zvláštní povaha jejich povolání v morbiditě a v mortalitě, a na podkladě výsledků těchto šetření aby uvažovalo o způsobu potřebného pensijního zaopatření řidičů z povolání.
Zvláštní oddíl je věnován závodům a soutěžím motorových vozidel. Je málo závodů, při kterých by nebylo ztrát na lidských životech. Závody jsou proto odsuzovány jako zbytečné ohrožování bezpečnosti. S tím nelze plně souhlasiti. Nehleďme k tomu, že závody mají značný význam sportovní - to by je ještě dostatečně neodůvodňovalo, neboť je otázka, zdali prospěch sportovní vyváží ztráty na lidských životech - ale závody mají velký význam technický a národohospodářský, neboť pro ně jsou prováděny stále dokonalejší konstrukce motorů a při nich jsou tyto konstrukce nejlépe vyzkoušeny. Proto není možno závody šmahem zavrhnouti. Ovšem není také možno ponechati rozhodování o závodech soukromníkům. Proto je správné, že pro konání závodů je třeba úředního povolení, které udílí zemský úřad, po případě až ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem věř. prací a po slyšení příslušných silničních správ.
Kompetence samosprávných korporací, okresů a obcí jako silničních správ je tu zachována. Pořadatelé závodů musejí vhodným způsobem pojistiti posádku závodnických vozů i nároky třetích osob za škody, které by při závodě mohly vzniknouti.
Každý závod motorovými vozidly vyžaduje uzavření veřejných komunikací a značných administrativních opatření. Proto není možno, aby byly povolovány závody technicky i sportovně bezvýznamné. Poněvadž úřad sám těžko by mohl posouditi sportovní stránku závodů, pamatuje zákon na to, aby bylo možno zříditi zvláštní sbor k podávání posudků, jako oficielní instituci, skládající se ze sportovců, na kterou by se úřady mohly obraceti. Je nutno, aby tato instituce nebyla jednostranná, nýbrž aby v ní byly zastoupeny všechny velké spolky, svazy i kluby výkonných motoristů i autoprůmyslu.
Motoristické korporace byly již dříve povolány k součinnosti s úřady při vydávání mezinárodních osvědčení pro motorová vozidla a mezinárodní povolení říditi motorové vozidlo při jízdách do ciziny podle pařížské úmluvy. Dosavadní úprava této otázky, kdy je pouze jeden klub oprávněn vydávati tato osvědčení a povolení, je předmětem nepříznivých kritik. Toto oprávnění zanikne, jakmile nový zákon vstoupí v platnost. Podle tohoto zákona budou mezinárodní osvědčení a povolení vydávati okresní úřady, ale vláda může usnesením přenést i tuto působnost na spolek, který svou vážností, činností a mezinárodním postavením zaručuje řádný postup při vydávání mezinárodních průkazů. Bude tedy třeba jednati znovu o tom, zdali a komu má býti toto oprávnění uděleno. Rozhodovati o tom nebude již jen jedno ministerstvo, nýbrž celá vláda. Je potřebí předpokládati, že vláda bude při svém rozhodování přihlížeti k tomu, aby nevzniklo ani zdání jednostrannosti. Nejsprávnější by bylo, kdyby se motoristické korporace sjednotily ve svaz. který jako vrcholná instituce všeho československého motorismu by byl pověřen touto významnou funkcí.
Motorismus má také velmi důležité poslání státní a zájem státní je vyjádřen na různých místech zákona. Je přirozené, že pro státní, hlavně vojenské potřeby není možno použíti všech norem platných pro soukromníky a že je třeba učiniti výjimky, avšak pouze takové, kterými nebude ohrožena veřejná bezpečnost, ani práva a nároky třetích osob, ani osob, které řídí vojenská vozidla v námezdním poměru. Ovšem osoby, které řídí tato vozidla ve službě, konané podle branného zákona o válečných úkonech, podléhají povinnosti těchto zákonů a nikoliv zákona o jízdě motorovými vozidly.
Vysvědčení o zkouškách řidičů, povolení říditi motorová vozidla, potvrzení o zkouškách a schválení motorových vozidel nebo jejich typů a oprávnění k výcviku řidičů po živnostensku, vydaná před účinností novéno zákona, zůstanou i nadále v platnosti.
Při projednávám osnovy ve výboru zaslaly mi připomínky tyto korporace a instituce: Ostav psychotechnický, Odborové sdružení čsl., Svaz řidičů automobilů v ČSR., Autoklub RČS., Společnost Čsl. Červeného kříže, Svaz čsl. pojišťoven, Liga motoristů, Sdružení kovodělného průmyslu čsl., Svaz úředně oprávněných autoškol v ČSR., Svaz čsl. assekuračníků a Konfederace čsl. zaměstnavatelských organisací.
Jak vidíte, pánové, byla jistě přání, která byla v jejich memorandech přednesena, velmi různorodá a ponejvíce přímo protichůdná. Všem nebylo možno vyhověti.
Poněvadž projednávaným zákonem bude splněn dávný požadavek Národního shromáždění, které vládu několikráte vyzvalo, aby návrh zákona předložila, poněvadž bude jím provedena velmi naléhavá unifikace a kodifikace všech předpisů této materie se týkající, a poněvadž budou právní poměry motorismu přizpůsobeny změněným poměrům technickým, doporučuje technicko-dopravní výbor. aby slavný senát schválil vládní návrh zákona tisk 1310 s úpravami a doplňky, které na něm technicko-dopravní výbor provedl. (Potlesk.)
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dávám slovo zpravodaji ústavně-právního výboru, panu sen. Pánkovi.
Zpravodaj sen. Pánek: Slavný senáte! Pan kol. inž. Winter promluvil o předloze převážně s hlediska odborně-technického, kdežto mně zbývá, abych o ní pojednal s hlediska právního, specielně jak tu předlohu nalezl ústavně-právní výbor. Především však bych prosil, aby se rozlišoval tento zákon, resp. tato předloha od zákona o dopravě motorovými vozidly, který jsme vyřídili před dvěma lety. Často se to zaměňuje. Má se za to, že nyní jaksi vyřizujeme automobilový zákon tímto zákonem o jízdě motorovými vozidly.
Zákonem o dopravě motorovými vozidly byla upravena doprava zboží a osob po živnostensku obstarávaná motorovými vozidly a kromě toho byly také tímto zákonem upraveny státní daně z této dopravy vyplývající.
Jest mojí povinností jako tehdejšího referenta, poněvadž jsem pro tuto předlohu velmi mnoho zkusil, abych na ni slavný senát upozornil. Tehdy před dvěma lety jsme zde řešili rozpočtový deficit novými příjmy. Hledaly se nové zdroje příjmů pro státní pokladnu, abychom dosáhli rozpočtové rovnováhy, a ministerstvo financí přišlo tehdy také na myšlenku, aby kromě jiných dávek a daní byla zdaněna autobusová doprava, krátce doprava motorovými vozidly. Pochopitelně, že s tímto požadavkem okamžitě také souhlasilo ministerstvo železnic, poněvadž prohlašovalo, že jest konkurence mezi železnicí a silnicí a že také silniční doprava, která byla z valné části nekoncesovaná, zavinila do jisté míry deficit státních drah. Rozpočtový výbor - je pravda - pozměnil tuto předlohu, různá strohá nařízení změnil a upravil sazby snesitelněji, ale přece si byl senát vědom, že zákon je přísný a že zejména daňové zatížení je příliš strohé a přísné, a výslovně tehdy řekl, že kdyby se snad v praksi ukázalo, že tento zákon je obtížný, že se přikročí k novelisaci. Nemusím snad vykládati, že tento zákon se neosvědčil, a také všem politickým stranám bylo slíbeno, že bude novelisován.
Novela měla býti již vyřízena letos z jara, bohužel, nedošlo k tomu proto, poněvadž se nemohou dohodnouti zúčastnená ministerstva. Měli jsme za to, že aspoň do konce tohoto roku vyřídíme novelu zákona o dopravě motorovými vozidly, ale ani to se nestalo. Proto právě připomínám tento slib, který dal slavný senát politickým stranám, aby jaksi přinutil vládu, aby tuto předlohu co nejdříve předložila.
Tato předloha, o které se právě jedná, má za účel upraviti jízdu motorovými vozidly, a to jak po stránce odborně-technické, tak i po stránce policejné-bezpečnostní.
Že takové úpravy, takové reglementace jízdy je třeba, nemusím zase dokazovat, poněvadž četná a četná neštěstí, která se přicházívají na našich silnicích a která vyvrcholují mnohdy přímo v katastrofy a tragedie, zajisté vyžadují, aby zde byla co nejpřísnější reglementace jízdy motorovými vozidly. Čtete-li v létě, kdy se v neděli více jezdí, pondělní noviny, jsou to skutečně v pravém slova smyslu takové bulletiny jako z bojiště.
Jízda motorovými vozidly byla a je u-pravena dodnes různými předpisy a vyhláškami. Těchto předpisů je asi 21 a mnohé z nich dokonce postrádají zákonného podkladu a jsou také již úctyhodného stáří. Nejstarší je zákon automobilový z r. 1908. Samo sebou se rozumí, že jak se měnila rychlost, jak pokračoval technický pokrok, bylo třeba také nových opatření. Již tato okolnost nasvědčuje tedy tomu, že taková roztříštěnost není na místě, a proto se buduje tento zákon, který je zákonem rámcovým, kde se soustřeďují všechny předpisy, které upravují jízdu motorovými vozidly.
Bylo řečeno, že je to jenom rámcový zákon, poněvadž není možno, abychom do něho prostě vtělili všecka nařízení tak stroze, aby při tom pokroku, technickém vývoji našeho automobilismu nebylo třeba stálých a stálých novel. Proto také pole, které se zde ponechává cestě nařizovací, je pokud možno nejširší.
Také z důvodů unifikačních je tato předloha správná, poněvadž bylo jiné právo v zemích historických a jiné v zemích byv. Uher.
Jinak se tato osnova přidržuje celkově - ovšem také přihlíží pochopitelně k mezinárodní úmluvě, která byla sjednána v Paříži o jízdě motorovými vozidly r. 1926.
Kromě snahy odstraniti roztříštěnost, sleduje tato předloha, pokud vůbec je to možno, nejpřísnější reglementaci jízdy, až by byl ovšem bržděn rozmach automobilismu, A řekl bych: >lajtmotivem< celé předlohy je zajistiti, pokud je to v lidské možností, veřejnou bezpečnost.
Technicko-dopravní i ústavně-právní výbor. pojednávajíce o této předloze, byly postaveny před velmi těžký úkol, dosíci harmonie mezi dvěma zájmy, mezi zájmem automobilistů, to znamená těch, kteří vlastní nějaké motorové vozidlo anebo hledají obživu dopravou motorovými vozidly, a mezi zájmem oněch, kteří nevlastní řádného motorového vozidla, ale jsou na svém životě a statcích jízdou motorovými vozidly ohroženi.
Kromě toho ovšem padá zde na váhu otázka výrobců motorových vozidel, která tvoří dnes značnou část naší industrie, neboť každé restrikční opatření, pokud jde o jízdu motorovými vozidly, mohlo by působiti nepříznivě na výrobu. Proto se zde musilo přihlížeti i k této otázce. Dosíci harmonie mezi řečenými dvěma zájmy byl dosti těžký úkol a nejlépe svědčí o tom meziministerské jednání, které trvalo velmi dlouho. Vložil jsem to do své důvodové zprávy, jak se ten postup práce v meziministerském jednání vyvinul. Můžeme říci, že nám byla předložena celkem slušně a dobře propracovaná předloha, nejlepší to doklad, že naše byrokracie není vždycky tak špatná, jak se často za to má.
Konečně o tom, jak těžká materie měla býti projednána, svědčí, že jsme se v senátě nemohli rozhodnouti o řadě sporných bodů, a teprve včera jsme poslední vyřídili.
Tato předloha pochopitelně způsobuje řadu změn dosud platného právního stavu, jak to vyžaduje potřeba a jak si to vyžádala dnešní praxe.
O výjimkách rázu technického nebudu mluviti, jenom se dotknu některých výjimek povahy právní. Koho to zajímá, najde to v důvodové zprávě. Tak na př. výjimkou je, že zákon naplatí jako dosud pouze na jízdu motorového vozidla na veřejných, silnicích a cestách, nýbrž všude, na každou jízdu motorovým vozidlem, pokud ovšem nejsou některé speciální výjimky. Tato změna je odůvodněna tím, že nutno chrániti bezpečnost člověka na každé cestě, na všech místech, která jsou přístupna člověku a také motorovému vozidlu, ne jen na veřejných cestách.
Další zvláštností osnovy je, že byly do tohoto zákona pojaty též soukromoprávní předpisy o ručení a náhradě škody. Dosud byla tato ustanovení obsažena v t. zv. zákoně automobilovém z r. 1908. Ústavně-právní výbor pochopitelně zabýval se nejvíce oddílem VIII a IX, kde se jedná jednak o odpovědnosti za škody, způsobené provozem motorových vozidel, a jednak také o zajištění nároku třetích osob, pokud by mohly býti škody způsobeny provozem motorových vozidel. Zde jsou některé odchylky od dosud platného právního stavu. Tak především v oddílu VIII mluví se o odpovědnosti za škody způsobené převozem motorových vozidel. Tak na př. bylo užito výrazu: >Byl-li někdo na těle nebo na zdraví poškozen<, což je odchylka od dosavadního znění zákona z r. 1908. To se stalo proto, aby bylo dosazeno shody se zněním §u 1144 obč. zákoníka. Zákon čís. 162 z r. 1908 - to jsem vlastně již vysvětlil - užívá výrazu >na veřejných silnicích a cestách, kdežto tato osnova praví >na místech veřejných nebo místech třetím osobám přístupných<. Pojmu >přístupné místo< jest zde užito jako pojmu právního a nikoli faktického. Novem je též výraz >Provozovatel motorového vozidla<. Odpovědnost tohoto zákona je dvojí, totiž odpovědnost objektivní podle §u 45 této osnovy a pak odpovědnost podle občanského práva.
Odpovědnosti, jak ji ukládá § 45 této osnovy, tak zvané objektivní odpovědnosti, jsou zproštění řidiči vozidla ve výkonu své veřejnoprávní povinnosti nebo ve výkonu veřejné služby.
Dále sluší poznamenati, že podle zněni odst. 1 a 2 §u 48 posuzují se vzájemné nároky odpovědných osob podle ustanovení občanského práva.
Podle zásad odst. 1 a 2 §u 48 posuzují se vzájemné nároky odpovědných osob podle občanského práva a kromě toho zaměstnanci podniků, kteří byli zproštění pojistné povinnosti při úrazovém pojištění dělnickém, utrpí-li úraz při provozu motorovým vozidlem, mohou uplatňovati nárok na náhradu škody pouze za podmínek platných pro úrazové pojištění, a to tak, jako by byli pojištěni. Při dnešním stavu právním bylo to poněkud pochybné.
Oddíl IX, §§ 56 až 66, pojednává o zajištění nároků třetích osob na náhradu škod vzešlých provozem motorových vozidel. Držitel, tedy vlastník nebo provozovatel motorového vozidla je povinen pojistiti sebe nebo osobu, jež provozuje vozidlo s jeho vědomím na vlastní účet a nebezpečí, proti následkům odpovědností eventuálně vzešlým z provozu, u některé pojišťovny připuštěné v Československu. Je také dovolena příslušná kauce. Výši pojistného určí vláda nařízením. Tu je nutno upozorniti, že v zákoně jsou obsaženy maximální hranice výše pojistného a v důvodové zprávě mluví se o tom, že patrně, pokud jde o výši pojistného, přidrží se vládní nařízení ustanovení obsažených ve vládním nařízení ze dne 16. února 1933 - to je vládní nařízení k zákonu o dopravě motorovými vozidly - poněvadž jsme zde také uložili pojistnou povinnost pro autodopravce, I tato výše, která je stanovena ve vládním nařízení, shledána byla našimi autodopravci tíživou. Kauce se zavádí proto, aby nevyvstal monopol pro pojišťovny. Pojistné smlouvy musí odpovídati tomuto zákonu pod ztrátou platnosti. Jinak jsou přísné sankce, Nepojistí-li se držitel vozidla nebo nesloží-li k tomu účelu kauci, bude kromě administrativní a trestní sankce povinen zaplatiti zvláštní příspěvek do fondu pro podpěru při úrazech motorovými vozidly, a to ve výši nezaplacených prémií. Účelem tohoto fondu, jak jej má na mysli § 54 této předlohy, je, aby byl náhražkou nositele veřejného sociálního pojištění a aby byl jakousi pomocnou institucí držitelů motorových vozidel. Tak na př. neručí pojíš rovna, přivodil-li pojistník škodu úmyslně, byl-li opilý a pod. V tom případě bude odškodněn ten, komu se úraz přihodil, z tohoto fondu. Fond ovšem bude nedostatečně alimentován, takže nevím, budeme-li všemu moci vyhověti, co je veřejné. Nevím, kolikátý fond zde již zakládáme. Je to celá serie. S hlediska právního je také důležité, že tato předloha předpokládá zřízení poradního sboru pro otázky týkající se motorových vozidel, po způsobu železničního provozu.
Pak jsou důležité sankce. Pokud jde o trestní sankce, nutno poznamenati, že pokud jde o stíhání překročení předpisů o přípustné rychlosti, soud zabývá se pouze případy, kde bylo skutečně jiným způsobeno nebezpečí smrti nebo poškození na těle, jinak podobné případy stíhají se, nestalo-li se tak, pouze jenom cestou administrativní. Zde je celá řada výjimek proti dnešnímu stavu, jimiž se nemohu zabývati. Také je tu zásada t. zv. blokovacího řízení. Pochopitelně, že jsme se v mnohých věcech nemohli dohodnouti, to je samozřejmé, poněvadž se zavádějí určitá nova, která ještě nejsou dobře vyzkoušena.