poslední řeči minulého týdne při rozpočtu mezi jiným také o lezení, o ležení na břiše atd. a chtěl tím títi německé vládní strany do živého. Chci při této příležitosti jen vzpomenouti na to, jak svého času klubovní kol. kolegy dr Hilgenreinera a býv. ministr spravedlnosti dr Mayr-Harting před sestavením prvé vlády nynějšího volebního období si mohl nohy uběhati, jak u všech směrodatných činitelů prorážel dvéře, kdy známé memorandum odevzdal samému presidentu republiky, a všechno vynaložil, aby jen byl zase přijat do vlády. Vy jste svého času také souhlasili se všemi předlohami o zvýšení rozpočtu, dnes říkáte, že odpovědnost nesou vládní strany. Neseme ji samozřejmě, ale kdybyste seděli ve vládě vy, musili byste zrovna tak souhlasiti. Ale boj, který vy vedete proti svému kolegovi, universitnímu profesoru ministru dr Spinovi, označují i vedoucí mužové vaší strany za hanbu. (Sen. dr Hilgenreiner [německy: Jmenujte mi jednoho!) Řeknu vám to osobně. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Jmenujte ho zde!) I opat Helmer to poznamenal řka, že prof. Spina je příliš nad tím povznesen, nežli aby někdo v tisku mohl na něho takovýmto způsobem útočiti. (Sen. dr Hilnenreiner [německy]: To bude Helmerovi velice příjemné!) Vezměte dále slova rektora německé university v Karlových Varech, jehož názor jistě váží mnohem více nežli vítky, které přednese zástupce některé politické strany a jejichž účel jest jen příliš zjevný a průhledný. Nepřipustíme již, abyste dělali komedii. Nepřicházejte mne s náboženstvím, nevměšujte se do politického boje, my jsme lepší křesťané nežli vy všichni a my nepřipustíme dále, abyste si z náboženství tropili šašky. To vám budiž řečeno! (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Dále má slovo pan sen. Mikulíček.
Sen. Mikulíček: Dámy a pánové! Projednávání vládní předlohy o dvouleté..... (Výkřiky sen. Stöhra a dr Hilgenreinera. - Hluk. - Různé výkřiky.)
Předseda (zvoní): Pánové, prosím vás velmi snažně o klid, abychom mohli v jednání pokračovati. (Výkřiky trvají.)
Pane kol. dr Hilgenreinere, račte zaujmouti místo. Slovo má pan sen. Mikulíček.
Prosím pana sen. Mikulíčka, aby se ujal slova.
Sen. Mikulíček (pokračuje): Projednávání vládní předlohy o dvouleté vojenské službě, která zatěžuje rozpočet o nové stamiliony korun, potvrzuje to, co my komunisté již delší dobu tvrdíme, totiž že mír visí pouze na vlásku. Po světové válce byl pracující lid všech kapitalistických států klamán podvodným tvrzením, že válka v letech 1914 až 1918 byla válkou poslední. Leč měli pravdu komunisté, že dokud nebude odstraněn kapitalismus, jsou války nevyhnutelným bojem mezi kapitalistickými konkurenty. Vydáváním na přípravu k válkám hrozí lidstvu úplné hospodářské vykrvácení. Téměř přes 300 miliard korun stojí dnes zbrojení ve všech kapitalistických státech.
Příčinou zbrojení v Evropě jest hlavně uchvacování moci v jednotlivých státech různými fašistickými organisacemi, které nejenže uvnitř svých státu zotročují pracující třídu, dělníky, inteligenci, zemědělce i živnostníky, ale které ohrožují svým imperialismem také státy sousední, ohrožují mír ve světě.
Vážení pánové a dámy! Důvody vlády, přednesené v branném a rozpočtovém výboru, potvrzují moje tvrzení. Nebýti prý té a té politické konstelace v Evropě, stačila by nejen 14 měsíční služba vojenská, ale mohli bychom i po vzoru francouzském vojenskou službu ještě zkrátiti. Ale poněvadž fašistické režimy, hlavně v Německu a v Rakousku, nemohou nic dobrého přinésti svým obyvatelům kromě několika desítkám těch, kteří tam vlastní finanční kapitál a hlavně zbrojařský průmysl, připravují fašistické režimy soustavné válečné přepadání svých sousedů. A tu je charakteristické, že fašismus ať italský, německý nebo československý je stejný, že používá k zakrytí svých zločinných činů přemrštěného nacionalismu a že české nacionalistické noviny chválí fašistický pořádek v německé říši, který je hlavním nebezpečím evropského míru.
Fašismus jako poslední záchrana kapitalistického řádu, který je odsouzen k zániku, nejenže ožebračuje všechen pracující lid, ale je také semeništěm imperialistických válek. Dnes uznáváte to bezprostřední nebezpečí i vy, pánové, kteří jste nás před krátkou dobou za to, že jsme upozorňovali pracující třídu na válečné nebezpečí, stíhali a zavírali pro rozšiřování poplašných zpráv. My jsme povinni připomínati pracující třídě, dělníkům i rolníkům, válečné nebezpečí, poněvadž veškeré jeho obtíže, všecky děsy fronty i zázemí se svezou po hřbetech pracující třídy. Připomínám, že tento názor je i ve vládních stranách. Při schůzi branného výboru, při které se projednávala osnova fondu pro výzbroj armády, prohlásil sám tehdejší předseda branného výboru sen. Klofáč v diskusi k zástupci měšťanských stran, že ví, že v budoucí válce rovněž tak jako ve světové válce budou se snažiti všichni bohatí a ti, kteří si seženou protekci, ulejt se z válečného nebezpečí, aby si ušetřili zdraví a život, a že veškeré děsy a všechno to bezmezné utrpení válečné se sveze po hřbetě pracující třídy. (Sen. Kotrba: Na všechny, řekněte!) Pane kolego, ne na všecky, náhodou jsem byl ve frontě půltřetího dne. (Veselost. Hlasy: No proto!) Teď bych vám tam déle nebyl, poněvadž jsem na Itálii nic neztratil, měl jsem doma Slete děcko a nebudu vražditi Itala, který měl také děti možná Slete a ještě mladší. Jestliže si Franc Josef rozlil něco s italským králem, měli zalézti někam do ohrady, vzíti si kyje nebo šavle a vypořádat si to sami. Kdyby se vedly války jako je vedl Přemysl Otakar a Jan Lucemburský, král napřed, pak šlechta a za nimi ostatní komoňstvo a prostý lid, znamenalo by to, že by nebylo ulejváků ani na obecním úřadě, ani ulejváků na velkostatcích nebo těch, kteří byli v továrnách nutní při výrobě potřeb pro vítězné skončení války, nýbrž by tam šli všichni a všichni by se starali o to, aby byla válka co nejdříve skončena. (Sen. Kindl: A nezaměstnaní by šli až vzadu!) Ovšem, poněvadž nemají nejmenšího práva, kdežto určití činitelé měli zájem na tom, aby válka trvala co nejdéle, poněvadž každý den jim vynášel ohromné válečné zisky. A dnes jsou to rovněž zase jen lidští činitelé, kteří provokují válečné nebezpečí, poněvadž mají nahromaděnu spoustu ať součástek nebo hotových zbraní a chtějí se jich zbavit. Vidíte to u všech zbrojařů, ať té nebo oné národnosti, že dodají za peníze každému státu zbraně. Hlavní věcí při tom je, jen když ne tom vydělávají. Máte revisi toho, kam Škodovka dodávala zbraně? A máte-li ji, kam Škodovka a brněnská Zbrojovka dodávala zbraně, byl by to zajímavý obrázek, kdo bude možná někdy s čsl. vojákem válčiti s puškou, dělem a kulometem vyrobeným v čsl. Zbrojovce a ve Škodovce. My víme, že zastírám tohoto faktu, který my tvrdíme, a který vy nemůžete popříti, je hlásání o ohrožené vlasti, o ohroženém státu a národu, a už se to několikráte opakovalo. Jak se chovali ve světové válce příslušníci německé strany v otázce vyvážení zbraní a příslušníci válčící strany anglické v otázce dovážení potravin do Dánska a Holandska r. 1918, v době, kdy po vítězném skončení války bylo více třeba pecnů chleba než nábojů do třicítky?
Války nejsou ničím jiným, než zastřeným pokračováním konkurenčního boje o světové trhy. Vždyť i v míru podívejte se na bojiště práce a spočítejte to! I v našem státě jsou to denně stovky lidí, kteří na poli práce ztrácejí zdraví a mnohdy i životy v dobách míru. Kapitalistům je lhostejno, zdali zvýšení jejich zisků bude spojeno s tolika a tolika desetitisíci nebo miliony lidských obětí, ale národům to nemůže býti jedno. Pánové, já nejsem vojenský odborník, za tu dobu, co jsem byl na vojně, jsem nemohl to všechno pochytiti, ale když člověk čte odborné knihy anglických a amerických vojenských odborníků, že budoucí válečná srážka může v Evropě zničiti evropskou kulturu, tu každý, kdo cení člověka jako nejcennější statek na kůře zemské, kdo si cení jeho zdraví, musí se postaviti proti válce, a chce-li bojovati proti válce, nemůže býti stranou boje proti příčinám války, proti kapitalismu, proti kapitalistickému vykořisťování, proti kapitalistickému imperialismu.
Co je opakem kapitalismu? Sovětský systém, který nejen ponechává a zabezpečuje pracujícím plný výtěžek jejich poctivé práce, nýbrž je také zabezpečením míru, a to dnes nemůže popříti na celé zeměkouli nikdo, je nejsilnějším sloupem, o nějž se opírají lidé pracující a bojující za mír. je SSSR s těmito masami, jak tu bylo řečeno ústy soudr. Hakena, které svými ideami ovlivní ostatní kapitalistické státy.
A proto každý dělník, rolník, inteligent, který chce bojovati pro mír mezi národy a pro zachování nejdražších statků na světě, lidských životů, musí se postaviti do boje proti kapitalismu a proti jeho nejsurovější zbraní, nejsurovějšímu systému, proti fašismu. Musí bojovati za kolektivistický život socialistický, který jest jedinou záštitou světového míru. (Potlesk a různé výkřiky komunistických senátorů.)
Předseda (zvoní): Dále má slovo pan sen. Votruba.
Sen. Votruba: Slavný senáte! Projednávané předlohy jsou v zájmu řádného vybavení organisace naší armády a jedna z nich zabezpečuje a zavádí započitatelnost vojenské služby státním a veřejným zaměstnancům. Jelikož uznáváme, že pro trvání a další vývoj naší republiky je řádně organisována a vybavená armáda nutností, jelikož uznáváme dále, že zavedení započitatelnosti služební doby pro státní a veřejné zaměstnance je věcí spravedlivou, jsem zmocněn jménem klubu národně-demokratických senátorů prohlásiti, že pro projednávané předlohy budeme hlasovati. (Výborně!)
Předseda (zvoní): Dále má slovo pan sen. Sláma.
Sen. Sláma: Slavný senáte! Projednávané předlohy jednají o naší armádě a všichni příslušníci našeho státu, jsou-li založeni pro udržení státu, musí souhlasiti s reformou, která se provádí v naší armádě. Ovšem nechci kritisovati, ale musím říci, že všechny tři předlohy jsou snad neúplné. Jsem také přesvědčen, že snad převáděcí nařízení, které bude vydáno k těmto předlohám, napraví to, co v těchto předlohách není. Kol. Votruba řekl právě přede mnou, že je dobré, jestliže se započítává služba ztrávená na vojně, že je to dobrodiní. Já s tím také souhlasím, ale přál bych si, aby tato výhoda neplynula jenom pro jednu vrstvu v národe. Při projednávání předlohy finančního rázu, máme míti na zřeteli, aby tuto finanční stránku odnášeli všichni příslušníci státu, a aby na druhé straně výhody z ní plynoucí se dotýkaly všech občanů ve státě.
Se svého stanoviska bych řekl, že brannost mladých lidí ve státě je povinností státní a národní, tedy že všichni musejí tento čas věnovati pro svůj národ a stát. Jestliže se však tato výhoda týká jen určité části lidí v národě, jestliže se propočítání těchto let má dotýkati těch, kteří po vojenských letech nastoupí do soukromé nebo státní služby, tedy vidím v tom přece jen určitou nespravedlnost. Kolík tisíc mladých mužů musí sloužiti z dělnického, rolnického, živnostenského nebo obchodnického stavu, ale tito všichni nemají žádných výhod, které by plynuly 7 této branné předlohy. Nebyl bych proti tomu, kdyby branná předloha říkala, že propočítání let se týká těch, kteří před vstupem do vojenské své povinností bylí již ve státních anebo soukromých službách, aby se jim tato léta započítala, ale je to vůči těm druhým mladým lidem nespravedlností, to je bezesporné. Neříkám, že branná předloha by poškozovala... (Sen. Ant. Novák: My jsme požadovali zkrácení hranice věkové do pense!) To by bylo na jedné straně snad výhodné, ale pro stav rolnický a živnostenský by to nemělo významu. (Sen. Ant. Novák: Až bude živnostenské pojištění...) Až vstoupí v život, pak ano, S tohoto stanoviska říkám, že se to nedělá správně pro všechny stavy v národě, že ode všech se žádá povinnost vůči státu, ale na druhé straně výhody jsou tu jen pro určité stavy, a druhé stavy vůbec nemají ze zákona výhod. Nezávidím to, nýbrž prostě konstatuji.
Druhá předloha, která se zde projednává, týká se branného příspěvku, a ukazuje tutéž nespravedlnost a já bych řekl, že to je velká nespravedlnost vůči našemu ženskému pohlaví. Zde mají nésti tíhu břemene brannosti odváděním branného příspěvku především dvě kategorie, a já myslím, že je to trochu nespravedlivé, jestliže státní zaměstnankyně, platící důchodovou daň, mají býti nuceny platiti z ní 10 % přirážky. To se týká tohoto druhu státních zaměstnanců, o nichž stále horujete, že chceme, aby se jim dařilo lépe. Zde jim však ukládáme nové břemeno. Na druhé straně se ukládá břemeno těm ženám, které jsou samostatné výdělečně činné, a tam může nastati daleko větší kolise, než u státních zaměstnanců. Může se státi, že muž byl vojákem, odsloužil svoji brannou povinnost, zemře, vdova bude mít 6 nebo 7 dětí, má obchod, musí se o něj starat, ale stará matka, která má na starosti výchovu dětí, bude nucena platiti branný příspěvek. Snad by v tom případě bylo lépe vytvořiti branný zákon pro ženy a teprve ta, která by si neodsloužila brannou povinnost, by platila břemeno, protože břemena pro ty bohaté zde nepadají v úvahu. Snad všem se ztratilo s mysli, že máme bohaté rodiny, které mají 2 nebo 3 dcerky, které nejsou vůbec účastný na platební povinnosti vůči státu. Jsou bohaté, mají poměry, že by mohly zaplatiti, ale jelikož nejsou výdělečně činný nebo nejsou ve služebním poměru ke státu, nemají žádný předpis daně důchodové a neplatí tudíž branný příspěvek, ačkoliv by jej mohly platiti. To musí každý objektivní člověk uznati, že to není správné stanovisko, že dvěma kategoriím se dává povinnost a že ostatní kategorie jsou zase pominuty.
Třetí předloha se týká prodloužení presenční služby. Řekli jsme již jednou, že bylo chybou, když se snížila služební doba a poukazovali jsme na to, že přijdou poměry, kdy se bude musiti prodloužiti. I při této předloze vidíme zase jednu nedokonalost, týkající se inteligence. Někdo by si snad myslel pod dojmem slova inteligence, že to je buržoasie nebo něco podobného, že není potřebí se tím zabývati. Je potřebí se tím zabývati proto, že tím rušíme něco, co bylo ustáleným zvykem v armádách, že totiž rušíme tak zv. jednoročníky, že proti dřívějším zákonům nedáváme inteligenci brannou předlohou možnost, aby ho využila také jako dobrodiní. Tu bych myslil, že tato nespravedlnost je hodně křiklavá. Copak se dnes rekrutují studující jen z bohatých vrstev? Myslím, že každý otec, dělník, rolník a živnostník, má-li možnost dáti dítě vystudovat a studuje-li toto dítě na vysokých školách, musí veškeré výdaje s tím spojené nésti. Jestliže studuje 6. 7, 8 až 9 roků, jsou tu výdaje, které již padají v úvahu v méně zámožných rodinách. Když synek vystuduje, musí na 2 roky na vojnu. Jestliže vyjde z techniky, není hotov, musí někam do prakse. Musí prodělat praksi, aby nabyl zkušeností pro život. Je-li to právník, lékař, je to totéž. Máme to ve všech odvětvích, že jsou tito lidé odkázáni na praksi, aby se mohli ve vlastním oboru uplatniti. Ale nyní musí dva roky na látku do sebe jaksi vstřebal a mnohokrát tuto látku zapomene, poněvadž je v jiném působení. Za dva roky se stejně zapomene. Za dřívějších dob byla možnost jednoroční služby a myslím, že je to škoda, že v této předloze takové možnosti není. Na jedné straně se horuje stále o tom, že chceme pomoci mládeži, ale na druhé straně ji tímto zákonem nepomáháme. To jsou nedostatky těchto předloh. Neříkám to s oposičního stanoviska jako kritiku, nýbrž říkám to proto, že se stalo určité opominutí v těchto předlohách a jsem pevně přesvědčen, že prováděcí nařízení některé z těchto chyb napraví a že při příštím projednávání těchto věcí podle nabytých zkušeností budeme musiti přikročiti bud k novelisaci těchto zákonů nebo k jejich doplnění.
Se stanoviska našeho klubu velmi vítáme tyto předlohy, poněvadž upevňují stav naší armády. Zejména souhlasíme s prodloužením presenční doby, poněvadž vidíme, že dobrý stav vojska je pro obranu státu v dnešní kritické době nevyhnutelný. Proto pro tyto předlohy budeme hlasovati. (Výborně!)
Předseda (zvoní): Dále má slovo pí sen. Karpíšková.
Sen. Karpíšková: Vážený senáte! Chci učiniti krátké prohlášení k zákonu o branném příspěvku, zejména se vztahem k ženám. Myslím, že mám k tomu určité oprávnění, poněvadž ihned, když nám bylo referováno v představenstvu strany o lom, že vláda hodlá zavésti takový branný příspěvek s platností také pro ženy, jsem žádala, aby strana soc. dem. se postavila za požadavek, aby matky z placení příspěvků byly vůbec a úplně vyňaty z toho dobrého důvodu, že mateřství samo o sobě je dostatečnou daní a velmi cenným příspěvkem k brannosti státu, který tyto matky zaplatily ne jenom jednou, nýbrž mnohá z nich již několikrát. Když tohoto hlasu nebylo dbáno, samozřejmě se musíme ozvati dnes, a projeviti svoji nespokojenost nad tím, že sice byl učiněn pokus, jinak dobrý ze sociálních důvodů, snížením hranice důchodové osvoboditi ženy-matky, které jsou hospodářsky slabší, od placení branného příspěvku, ale nám nešlo o tento projev, nýbrž o potvrzení velmi správné zásady, že mateřství je nejcennějším příspěvkem k brannosti státu. (Souhlas.) Tedy sociální důvody obsažené v navrhovaném zákoně nás nemohou uspokojiti. My se musíme znovu a znovu vraceti k požadavku, aby zásada, již jsem vyslovila a na níž trvají, myslím, všechny ženy bez rozdílu politického přesvědčení, byla respektována.
Také to, že v nynějším návrhu zákona se dělí matky na ty, které mají děti zletilé nebo nezletilé, není dobrým měřítkem a hodnocením. Právě matky, které mají děti zletilé a které své děti dávají do služeb branností národa, nemohou býti postihovány hůře než ony, které mají děti dosud nezletilé.
Vážený senáte! Lze litovati, že právě v době, která se vyznačuje značným poklesem porodnosti, projevují zákonodárné sbory našeho státu velký nedostatek přirozené úcty a přirozeného hodnocení mateřství. (Souhlas.) Je to podstatná škoda a mám za to, že ženy si vynutí co nejdříve korektury u-stanovení zákona, který se chystáme právě odhlasovat; musí si je vynutit, poněvadž je to omyl a křivda vůči matkám.
Vážený senáte! Matkám celého světa a našeho státu rovněž nepomohou krásné verše, oslavy papírové, citové vzněty, pochlebování, Kolikráte to slyšíme z úst politiků, státníků a básníků: >Ruka, jež hýbe kolébkou, hýbe celým světem!< Ničím nehýbe, pánové a dámy, dosud ničím, poněvadž mateřství si dosud nedovedlo vynutiti tolik podpory se strany státu a společnosti, tolik úcty a vlivu, abychom skutečně mohli říci, že je pravda to, co ve své nádherné visi viděl básník.
Proto teď činím toto prohlášení a žádám uznání zásady, že mateřství je rovnocenným příspěvkem k brannosti státu, a mám za to, že nikdo z pánů a dam zde přítomných nepochybuje o tom, že se to, co říkáme, neděje snad proto, že by nám šlo o ten peníz - to je tak málo, že to nemá významu - že se to také neděje z nějakého odporu k podpoře brannosti našeho státu. Naopak mám za to, že je dnes velká většina pokrokových žen v tomto státě, které, kdyby si zamanul Hitler nebo Horthy nebo kdokoli jiný a chtěl postupovati proti našemu státu, budou brániti republiku třeba se zbraní v ruce. (Výborně!) O tom nemůže býti pochyb. Avšak vyslovuji zde svůj nesouhlas a do jisté míry lítost, že náš zákon zase nebude obsahovati, co nutně obsahovati měl, totiž uznání mateřství. Snažíme se o ně čisté jenom proto, že o tuto velkou, vznešenou zásadu nám jde.
Vážení pánové a dámy! Jestliže přece jen budeme i my ženy - členky zákonodárných sborů hlasovati pro tento zákon ve znění, s nímž nesouhlasíme, bude se to díti proti našemu vnitřnímu přesvědčení, s vnitřním nesouhlasem, a myslím, že tyto zákony, k nimž dnes určitá, třeba malá část zákonodárného sboru, nemůže dáti souhlasu z plného srdce a přesvědčení, nemohou těšit. Korektury jistě nastanou, vyroste nám nový požadavek do programu žen. Budou příště ve svých programech žádat, aby tento omyl byl reparován. (Výborně! - Potlesk.)
Předseda (zvoní): Slovo má pan sen. Johanis.
Sen. Johanis: Dámy a pánové! V dřívějších dobách se vojenská služba považovala za povinnost. Teprve za války přiznal se rodinám vojínů, kteří sloužili ve válce, t, zv. vyživovací příspěvek. Je třeba ovšem říci, že v osnovách, které projednáváme, máme důležité ustanovení, které se vztahuje zejména k zákonu o sociálním pojištění vojáků, a musím s vděkem konstatovati, že když se dělal zákon o pojištění invalidním a starobním r. 1924, nebyla v naší republice spornou otázka, aby občanu, který vykonává povinnost ke státu jako voják, uznala se tato služební doba pro případ nároku na dávky invalidní a starobní.
Musím konstatovati, že zejména zesnulý min. předseda dr Švehla akcentoval potřebu, aby doba, po kterou vojín slouží, ať je jakákoli, byla mu uznána za rovnocennou, jako by byl pracoval v dílně nebo v továrně. A proto do tehdy platného §u 253 pojal toto ustanovení (čte):
>(1) Za dobu zákonité presenční služby osob uvedených v §u 2, odst. 3 zaplatí pojistné ve třídě A stát na základě výkazů každoročně předkládaných ministerstvem nár. obrany Ústřední soc. pojišťovně.
(2) Na tyto osoby nevztahují se ustanovení tohoto zákona o přihláškách, odhláškách a oznámeních.<
Na základě tohoto zákonného ustanovení měla vojenská správa odváděti Ústřední soc. pojišťovně na prémiové reservy asi 16 mil. Kč ročně. Později bylo ujednáno, že finanční správa v důsledku finančních obtíží nemusí dodržovati výši této částky a odváděla jen 9 mil. Kč, Nyní je poměr změněn, zásada je však ponechána a nové ustanoveni §u 253 na základě novely z 8. listopadu 1928 má toto ustanovení (čte):
>(1) Za dobu zákonité presenční služby nebo 12 nedělního vojenského výcviku osob, uvedených v §u 108 a), zaplatí stát ročně úhrnkový peníz. jenž se určí na podkladě pojistného třídy Aa se zřetelem na poměr počtu branců k počtu všech mužů nesamostatně výdělečně činných ve věkové skupině 20 až 24 let, zjištěného podle úředně vyhlášených výsledků sčítání lidu. Z tohoto peníze uhradí se pojistné pro uvedené osoby, a to ve třídě Aa na základě průkazu, který předloží pojištěnec, uplatňující nárok na započtení zákonité doby presenční služby, nebo 12 nedělního vojenského výcviku.<
Cituji tyto cifry, abych orientoval, že příště vojín bude sloužiti bez ztráty čekatelské doby a vrátí se s prodlouženou čekací dobou 24 měsíců. Když branci nastoupí presenční službu a budou již míti jakousi čekací dobu, jejich čekací doba se vojenskou službou prodlouží o 24 měsíců. Ale i kdyby vojín nastoupil presenční službu bez jakékoli čekací doby - těch případů bude však málo - vrátí se nám se 24 měsíční čekací dobou, což znamená, že i kdyby neměl žádného pracovního poměru, jakmile se vrátí, nese s sebou z kasáren do svého domova čekací dobu 24 měsíců. Bude to vojenskou správu třeba více s láti, poněvadž dosud platí na základě dnešní služební doby asi 8 mil Kč ročně za brance, kterých je průměrně 70.000 až 80.000 a kteří se nám vracejí s čekací dobou prodlouženou. Tím spíše musíme uznati, aby totéž právo platilo pro zaměstnance státní, jak se osnova v některých paragrafech této otázky dotýká. Vyzdvihuji zejména ten moment, že 24 měsíční služba nepoškodí brance sociálně-politicky, nýbrž mu umožní - sice jen v nejnižší třídě Aa - ale přece jen umožní že jde k mamince nebo k tatínkovi s čekací dobou o 24 měsíců větší, a kdyby neměl, než do vojenského poměru vkročil, žádnou, má pak aspoň těch 24 měsíců. Musím vyzdvihnouti tento moment a také to, že již r. 1924 mely zákonodárné sbory naší republiky porozumění pro vojenský poměr a prohlásily jaksi zásadu - proti dřívějším poměrům - že voják má nejenom povinnost, nýbrž nárok, když slouží státu brannou službou, aby mu stát nahradil aspoň v nejnižší třídě čekací dobu, aby jeho nárok v případě invalidity a staroby byl větší. Dnes se to projevuje v praxi zejména na základě novely z 15. června 1924, č. 112 Sb. z. a n., poněvadž právě dnes ve 2 hod. odpol. bylo konstatováno, že je vyúčtován t, zv, věkový příplatek důchodcům invalidním a starobním, kterých máme v republice 140 tisíc a kteří již dostali věkový příplatek, jako by byli pojištěni od 27 let. To se týká více invalidů a starců, ale přece jen příští vojín po těch 24 měsících, ztrávených ve vojenské službě, ponese si zvýšený důchod, zvláště pak ti, kteří předčasně ztratí zdraví, t. j. v případě důchodu invalidního.